Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Orel

Misty nebyla splachovací. Nedokázala se prostě lusknutím prstu smířit s tím, že Dean je pryč a nevíme, kdy přijede. Vysvětlovali jsme jí, že si musí něco zařídit, a bude to trvat dlouho.

„Jak douho, mámo?“

„Asi hodně dlouho, beruško.“

„Odně douho. Nusnej Dean.“

„Dean není hnusnej, Misty. To se o nikom neříká. Dean je tvůj kamarád a teď prostě musí někde pracovat, víš? Ale jednou za tebou zase přijede.“

Možná. Doufám. Abych ho mohla roztrhat na cucky. Protože ač jsem Missie tvrdila něco jinýho, Dean pro mě prostě hnusnej byl.

Naštěstí to nebyl jediný strejda. Díky nebesům za Emmetta, který bez mrknutí oka a s potěšeným úsměvem zůstal doma. Carlisle ve škole nahlásil, že si ošklivě zlomil kyčel a do konce školního roku už se neobjeví. Takže malá měla stále parťáka na lumpačení kolem domu a Emm jí dokázal náladu zvednout dokonale. Když mi jednou špinavá a s oblečením zvláštně potrhaným vysvětlovala, že s její výškou musí na medvěda vždycky ze zálohy, měla jsem jen krůček k nervovému zhroucení. Němě jsem otvírala a zase zavírala pusu a zírala na Emmetta, který mě objal a huhlal mi do ucha, že Misty už není úplně malá holčička. Proboha. Nakonec musel Emmett volat Jasperovi, že Minnie tak nějak jako zdřevěněla a asi by bylo dobrý, kdyby přijel domů dřív. A Jasper naštěstí přijel a jeho účinek zabral a já si konečně dokázala sednout a předstírat nadšení z toho, že Misty ulovila s Emmettovou pomocí medvěda.

„Já jí ho celou dobu přidržoval, neboj,“ chlácholil mě ten velkej praštěnej dobrák. No, to se mi ulevilo.

Byla jsem si jistá, že s medvědem by Dean ještě nějakou chvíli počkal. A zase jsem byla rozzuřená, že tu není a radši si užívá s Tanyou. Prevít.

Ale s každým dalším dnem moje zlost chladla a opadala. Byl dospělý, svobodný, znal pravidla. Mohl si dělat, co chtěl. Nemohla jsem mu vyčítat, že chtěl být někde, kde nebude mít většinu dne na starosti malou holku, byť o to sám stál.



Do Vancouveru už jsem nejela. Samotná jsem si na dva lety a týden v cizím městě prostě ještě netroufala a abych zmizela i s Willem a nechala tu Misty zase o něco zmatenější, to se mi nechtělo. Zavolala jsem Johnovi a dohodla se s ním, že zbytek kurzu necháme na někdy jindy. Možná za rok, možná za dva – času dost. Zněl smutně; prý do mě vkládal velké naděje, byla jsem jeho nejtalentovanější žačkou. Sice se mu do toho na začátku údajně vůbec nechtělo, ale teď nelitoval, že se nechal přemluvit. Dokonce mi chtěl vrátit peníze, ale odmítla jsem to. Ten kurz přece chci jednou dokončit, ne?

Tím jsem ho dojala. Netušil, že peníze tak nějak nemusím řešit, a tohle mu přišlo jako velmi šlechetné gesto. Sliboval, že mě naučí i své tajné triky. A abych prý nevyšla ze cviku, dal mi kontakt na jednoho ze svých bývalých žáků. Prý vlastní firmu na digitální triky, ale začínal jako maskér. A mimo sezónu pobývá v Anchorage, protože pochází z Aljašky.

Zase jsem měla štěstí. Rovnou pod nosem jsem měla někoho, kdo umí to, co potřebuju. Byla jsem si trochu namyšleně jistá, že moc nového už mě toho naučit nemůže, protože jsem sledovala Johna při práci a spoustu věcí jsem si už dovedla odvodit a domyslet, ale stejně jsem Johna poprosila, aby o mě tomu chlapíkovi dal vědět.

O den později mi zazvonil telefon a na člověka velmi příjemný hlas mě pozdravil. Představil se jako River a dohodli jsme se, že dorazím hned večer do jeho studia kousek od centra. Misty jsem několikrát přísahala, že se určitě vrátím a až přijedu, vzbudím ji, aby věděla, že jsem doma. Znovu jsem měla vztek na Deana; nebýt jeho odchodu, nedívala by se na mě moje dcera s děsem v očích a neměla strach z toho, že taky někam zmizím. Blbec jeden.

Před studiem, které sídlilo v suterénu jednoho z obyčejných bytových domů, jsem byla trochu nervózní. Pro jistotu jsem si znovu zopakovala, jak se chovat, co všechno si hlídat a co dělat, kdybych náhodou udělala nějakou botu. A pak jsem zaklepala.

Otevřel mi absolutně dokonalý indiánský náčelník. Mladý indiánský náčelník. Musela jsem se hodně ovládat, abych na něj necivěla s pusou dokořán nebo nezačala hystericky ječet Panebože panebože, ty jsi tak nádherný! Naštěstí jsem si vzpomněla, kdo na mě čeká doma a zabralo to, protože tam byl Will, můj úžasný a smyslný a vzrušující a snový Will. Ale být nezadaná, plazím se mu po zemi u nohou a škemrám, ať se na mě aspoň podívá.

„Ahoj, ty musíš být Minnie,“ usmál se na mě a já jen mlčky přikývla. Ještě jsem se nenadechla. Trochu jsem se bála, že když ten tvor vypadá dokonale, možná bude vonět taky tak – a jak tu s ním pak asi vydržím? Pozval mě dál a já pořád ještě lehce omámeně sledovala jeho záda a dlouhé havraní vlasy. Vešla jsem dovnitř. Z tohohle kdyby se stal upír, omotá si kolem prstu celý svět. Nechápala jsem se. Třeba Jacob mi nikdy sexy nepřišel. Ale River – ještě s takovým jménem! - River byl jiná liga.

„Promiň, jsem nezdvořák,“ otočil se ke mně a podal mi ruku. „River Eagle, rád tě poznávám.“

A navíc Eagle? Myslela jsem, že Eagle Visuals je jen název firmy, ale evidentně měl tenhle chlapec prostě štěstí na to, komu se narodit.

„Minerva Blacksmithová,“ usmála jsem se a potřásla mu rukou. V hlavě se mi rozblikal alarm. Měl ji horkou. Hodně horkou. Na člověka moc horkou. Nadechla jsem se a musela se rozkašlat.

Smrděl. Odporně smrděl. Jako ptačí trus, vlhký, plesnivý, měla jsem pocit, že se začnu dávit.

„Jsi v pořádku?“ staral se a mně se v kapse rozezvonil mobil. Gestem jsem se mu omluvila a zvedla to.

„Okamžitě vysmahni, Minnie! Hned! Já tě nevidím!“ Alice zněla skoro hystericky a já věděla, že je zle. River mě pořád zvědavě a trochu nechápavě pozoroval a já schovala telefon a vyhrkla jsem:

„Nezlob se.“ Nádech, přivřít oči před tím puchem. „Musím domů, dcerce je špatně.“

„Jasně,“ přikývl horlivě. „Necháme to na jindy, to není problém.“

Jo. Necháme to na nikdy.

„Dojdu tě doprovodit k autu, abych měl jistotu, že jsi v pořádku. Nechceš odvézt? Vypadáš rozrušeně...“ Bezva. Vypadá dokonale, chová se jako gentleman, škoda, že má jednu zásadní vadu!

„To je dobrý,“ drmolila jsem. Znovu jsem se musela nadechnout a na jednu stranu jsem za to byla vděčná. Aspoň si jeho pach sakra dobře zapamatuju a budu ho umět poznat na dálku.

„Ale -“ snažil se.

„Ne, vážně!“ řekla jsem možná až moc příkře. Couvl. Copak se od něj nechám doprovodit? Odvézt? Je blázen?! Vyběhla jsem ven, zabouchla za sebou dveře s obrázkem orla a utekla do auta. Cestou domů jsem porušila hromadu předpisů a pořád jsem se dívala do zpětného zrcátka, jestli snad nejede za mnou.

V horách už na mě všichni čekali. Will mě vytáhl ven a hned mě k sobě mačkal, ostatní na mě aspoň sáhli, pohladili mě, usmáli se. Jen Jacob vypadal zvědavě.

„Jsi v pořádku? Nic ti neudělal?“ prohlížel mě Will. Zavrtěla jsem hlavou. Vzpomínala jsem si na Jakeovo vyprávění o jejich kmeni a jejich postupnému přeměňování. Nevěděl o tom, co se s ním bude dít, až dokud se mu to nestalo. Netušil, že jejich legendy jsou pravdivé. A zdálo se, že River na tom byl podobně.

„Vůbec netušil, kdo jsem. Nenapadlo ho to. Chtěl mě doprovodit k autu, měl o mě starost,“ líčila jsem jim. „Ale smrděl. A byl horký.“

„No jistě. Jestli je v Anchorage, kde jsme přes den my všichni, nastartovalo se to v něm. Je to jen otázka času, kdy se poprvé přemění,“ uvažoval Carlisle nahlas.

„Jak smrděl?“ chtěl vědět Edward. Vylíčila jsem mu ten ptačí smrad a on odběhl dovnitř. Za chvíli byl zpátky a tvářil se strnule. Nikdo se nemusel ptát nahlas, mluvit začal hned a bez vyzvání.

„Žijí tu Athabaskové, Haidové a Tlingitové. Athabaskové ani Haidové v legendách nikdy měniče neměli. Tlingitové ale mluvili o tom, že jejich předci se s orlí pomocí zbavili rudookých ďáblů, kteří se snažili vyhladit celý svět...“

Orel. Ptačí smrad. To by tak nějak odpovídalo.

Cože? Orel?!

„Chceš mi říct, že se bude měnit ve velkého orla?“ vykřikla jsem vyděšeně. Velký vlk, no budiž – běhá, skáče, je zhruba stejně rychlý a zhruba stejně silný. Ale orel?

„Bude umět létat?“ vydechla jsem nevěřícně. Edward i ostatní mlčeli, přemýšleli. Bezva. Pěkně se to všechno kazí. Nejdřív Dean a teď River. River Eagle. Vážně vtipný, indiáne!

„Ale proč se objevil první až teď?“ nechápala jsem. „Will byl přece v Anchorage skoro každý den hned od začátku, a vy jste tam pět dní v týdnu, tak proč se nezačali měnit až teď?“

„Tlingitové nesídlí tady poblíž, jsou až za Juneau, to je hodně daleko,“ uvažoval Carlisle nahlas. „Kdyby byli někdo v okolí, dávno by se projevili. Projevili by se už když v Denali žili Eleazar a ostatní.“

Došlo mi, že John mi do telefonu říkal, že River je na Aljašce jen mimo sezónu, když nepracuje v Los Angeles. Tím by se to vysvětlovalo. Nebyl tu, nebo tu nepobýval tak dlouho, aby jeho tělo mohlo zareagovat.

Teď ale evidentně reagovalo. A moje absolutní blízkost to určitě ještě podpořila.

Jsme v háji.

„My taky. Ale hlavně on,“ zamumlal Edward nepřítomně. „Co když se přemění uprostřed města?“

Zaúpěla jsem. Až si budu příště s někým domlouvat schůzku, musím se nejdřív taktně zeptat, jestli náhodou nepatří k původnímu obyvatelstvu.

„Co budeme dělat?“ povzdechla jsem si.

„Odmítám se stěhovat,“ řekla rozhodnutě Rosalie. Nesnášela stěhování a nové začátky, a tady se jí hodně líbilo. Teď si mě zlostně měřila. Jasně, zase za to můžu já.

„On zase odletí,“ řekla jsem tiše. A až pak mi došlo, jak to vyznělo. Jistěže odletí. Jde o to, jestli odletí letadlem, nebo po svých, že.

„Musíme ho odsud dostat,“ řekl Will. „Zbavit se ho. Přesvědčit ho, že buď odjede okamžitě a dobrovolně, nebo ho odsud prostě vykopeme. Je nás víc. Nejsme na jeho území, nemá proč se přeměňovat!“

„Je to jeho sebeobrana,“ zastal se Rivera Carlisle. „A on o tom nejspíš ani neví, jinak by Minnie poznal...“

„Znají jen upíry, co se živí lidskou krví,“ namítl Edward. Najednou se ozval Jacob:

„Promiň, ale smrdíte všichni stejně. Mně už to ani nepřijde, jsem s vámi moc dlouho. Ale tenkrát ve Forks jste vážně byli cítit na sto honů. Kdyby věděl, o co jde, věděl by, kdo je Minnie. A bylo by úplně jedno, jakou má barvu očí. Neví nic. Bude to alfa, promění se jako první.“

Najednou se vrátil do domu a hned byl zase zpátky, a mířil do garáže.

„Jacobe?“ vyjekla Bella. „Co přesně děláš?“

„Jedu vám zachránit krk! Nebo možná jemu,“ ozvalo se z garáže. Vycouval ven, zastavil u mě a stáhl okénko.

„Dej mi na něj číslo a řekni mi, kde ho najdu. Nějak mu to vysvětlím. Dostanu ho odsud. Možná to rozdejchá a nikdy z něj orel nebude...“

Hrozně moc jsem doufala, že se mu to podaří. Nechtěla jsem mít na krku další zkaženej lidskej život.

„Jake si nepřipadá, že by měl zkažený život,“ řekl mi tiše Edward. Přikývla jsem. Měl Nessie, byl spokojený. Ale to neznamenalo, že kluk, co má slibně rozjetou kariéru ve filmovém průmyslu a vlastní firmu, bude nadšený z toho, že se z něj stává... Orel. Že stačí trocha rozčilení a lup!, je z něj pták.

A pak se mi v hlavě mihla ještě jedna představa. Jake – Nessie. River -

No to ne! Moje dcera si domů žádný poloviční zvíře nepřitáhne! Hele, Osude, jestli ti tohle přijde vtipný, tak mně teda rozhodně ne! Já vím, že se často říká, že historie se opakuje, ale orel mi přes práh domu prostě nevleze! Ne každá poloupírka si musí najít měniče!

Čekali jsme. Snažili jsme se nebýt nervózní, abychom nevyděsili Misty, ale jakmile usnula, všichni jsme se tomu tak nějak nedokázali vyhnout. Alice byla úplně nešťastná, neviděla nic.

Jacob dorazil ve dvě v noci. Vypadal unaveně. Sesypali jsme se na něj jako vosy.

„Bude dobrej. Je dobrej. Je fakt borec. Odjede,“ uklidnil nás Jake.

„Co jsi mu řekl?“ zeptal se Carlisle. Sledovala jsem Edwarda, který soustředěně zíral na Jakea a pstupně se napětí z jeho obličeje vytrácelo. Už teď jsem věděla, že nic hrozného se nestane. Žádní rozdrásaní upíři, žádný mrtvý orel. Samou úlevou jsem si kecla na zem. Chtěla jsem jen normální klidnej život, zatraceně!

„Všechno. Je potřeba, aby to věděl. Nikdy nevíš, kdy se do jeho okolí zamotá nějakej nomád a on se začne měnit. Nevěřil mi, tak jsem ho vzal na projížďku do lesa. A vyprávěl mu o našich legendách, ve kterých našel hodně paralel s těmi jejich. Nikdy jim nevěřil, prý už jeho rodiče žili mimo rezervaci a on to bral jako pohádky. Ale geny jsou svinstvo, no.“

„Ukázal ses mu jako vlk?“ ověřovala si Bella. Jake přikývl.

„Řekl jsem mu, že některé legendy mají pravdivý základ. A že by měl jet domů, popadnout tátu náčelníka a najít jejich Starší, aby mu vysvětlili, co přesně se děje. Protože oni to snad budou vědět. A řekl jsem mu, že kdyby se začal měnit, Anchorage se má vyhnout. Protože tady lidem nebezpečí nehrozí a nemá tu koho hlídat. Vysvětlil jsem mu, jaká úmrtí má kontrolovat v novinách. A že má věřit instinktům a taky chránit zlaté oči. Koukal se na mě nejdřív jako na blázna, pak se ptal, jaký drogy beru, ale teď, když jsem ho vyložil doma, mi zmateně děkoval a hned volal svému otci, že jede pryč.“ Jacob si unaveně přejel dlaní přes obličej. „Tohle by mě fakt v životě nenapadlo. Orli? Ty vole...“

Jo. Ty vole.



Trvalo týden, než jsme se dostali do starých kolejí. River nás vážně dostal. Will se proklínal za to, že mě tam nechal jet samotnou. A za to, že mi zařídil kurz u Johna. A pak se, zcela klasicky, proklínal za úplně všechno, včetně války Severu proti Jihu. Měla jsem pěkně blbou náladu.

Zvedla mi ji naprosto nečekaně až Tanya. Kdo by byl řekl, že jeden její telefonát dokáže vykouzlit úsměv na mé tváři?

Byla jsem doma a psala. Rodina byla na velkém lovu v Kanadě, jen Will s Misty byli kdesi v lese a naháněli poslední z Emmettových laní. Zazvonil telefon. Nejdřív jsem ho chtěla nechat, je tam záznamník a mně to teď zrovna krásně šlo, ale když telefonující nedal odbýt , na záznamníku nenechal vzkaz a volal znovu, nabroušeně jsem zvedla sluchátko.

„Cullenovi, u telefonu Minnie.“

„Okamžitě mi ho dej!“ ozvalo se z druhé strany nepříjemným jedovatým hlasem. Ženským hlasem. Tanyiným hlasem. Překvapeně jsem zvedla obočí.

„Kdo volá?“ zeptala jsem se sladce.

„Ty víš moc dobře, kdo volá!“ zařvala na mě. „Nezdržuj mě a dej mi ho!“

„Hmm,“ předstírala jsem přemýšlení. „Hysterický ječák, nulová přítomnost slušného chování – to jsi ty, Tanyo?“

„Jdi se bodnout, ty mrcho,“ syčela na mě. „Okamžitě mi dej Deana k telefonu!“

Zarazila jsem se. Čekala jsem, že bude chtít Carlisla, Edwarda, možná snad Willa, ale tohle? Hledá u nás Deana? Dean byl přece s ní ne?

A pak to všechno zapadlo do sebe a mně se na tváři objevil široký a škodolibý úsměv.

„Ale Dean teď bydlí s vámi,“ řekla jsem tónem dospělého, který vysvětluje něco dítěti. „Zůstal u vás, pamatuješ? Běž se podívat po domě, někde ho určitě najdeš.“

„Krávo!“ štěkla do telefonu a pak jsem slyšela, že se hádá o sluchátko s Kate. Náhle vykřikla bolestí a na pozadí huboval Eleazar Kate, že nemá svou schopnost používat na sestru. Teď už jsem se smála nahlas.

„Minnie?“

„Ahoj, Kate. Tebe slyším ráda,“ ujistila jsem ji.

„To mi spadl kámen ze srdce. Omlouvám se za Tanyu, je toho teď na ni trochu moc. Takže Dean u vás není?“

„Ne, ještě před dvěma minutami jsem si byla jistá, že je s vámi,“ přiznala jsem.

„Byl, ještě včera večer. Ale pak prohlásil, že se jede podívat po světě, a zmizel. Vzal si jen brašny s foťákem a těma věcma okolo a byl pryč,“ vysvětlovala Kate. „Nechal tu všechno oblečení, co mu Tanya nakoupila, jí řekl, že děkuje a ať se má hezky. Tak je trochu... Rozladěná.“

Já byla naladěna skvěle. Dean s ní už není. Děkuju. Hodnej kluk. Omlouvám se ti.

Ale nebyl ani tady. Na jeho čísle se pořád hlásila hlasová schránka. Smsky mu byly za nějakou dobu doručeny, ale než jsme stihli vytočit jeho číslo, už zase telefon vypnul. Chtěl být sám.

„On se vrátí,“ sliboval Edward.

„Jak to můžeš vědět?“ mračila jsem se.

„Ta Alicina vize – on a Will v kovárně. V kovárně ještě nikdy nebyl, víš?“ usmál se na mě. Přikývla jsem. Sice jsem pořád neměla tušení, kde je a co tam dělá, ale byl v pořádku a jednou přijde.

A pak ho roztrhám jako hada. Teda, myslím.

„Dobrá zpráva!“ nakoukl do obýváku Jacob. „Psal mi River, je zpátky v L.A., nikdy se nepřeměnil a tělesná teplota mu klesla pod sedmatřicet. Starší jeho kmene s ním o všem mluvili a on se rozhodl, že radši zůstane pořád v Kalifornii. Nechce být jinej.“

Další skvělá zpráva. Nezkazila jsem Riverovi život.

Misty nebude mít doma orla, hurá!



Misty byl rok. Fyzicky. Reálně ale vypadala na čtyři, možná na pět. Carlisle sliboval, že brzo se začně její růst zpomalovat a za dva nebo tři roky už budeme moct klukům tvrdit, že je opravdu naše, byť ne biologická, dcera.

Bez Deana to zvládala. Pořád se na něj ptala, ale už jen jednou za pár dnů. A ta ztráta jejího nejlepšího kamaráda měla za následek jednu věc, která nás všechny překvapila. Missie se naučila základy ovládání své schopnosti. Pochopila, že nemusí všechno posílat do hlav, že stačí mluvit. Její myšlenky se nám v hlavách ukazovaly jen když byla rozrušená, nebo když se vážně hodně snažila nás k něčemu přemluvit. Byla jsem na ni pyšná. Najednou mi bylo zase o trochu líp. Všechno jsem to psala Deanovi a všechny ty zprávy byly doručeny, ale zpátky se neozval. Will navrhoval, že bych mu možná měla dát pokoj, ale já tak nějak chtěla, aby byl s námi pořád v kontaktu. Aby věděl, že jsme v pořádku. Jedna smska denně ho nemohla nějak znechutit, ne?

Alice uspořádala velkou oslavu. Hromada jídla, velký dort, balónky, konfety, všechno bylo super. Misty byla v sedmém nebi a všechny nás olíbávala.

Pak zazvonil zvonek. Podívala jsem se na Alici, ale ta krčila rameny.

Edward otevřel, a ta vteřina, než jsem uviděla, kdo stojí za dveřmi, mi přišla nekonečně dlouhá. Prosím, prosím, prosím, ať je to on, ať je to on, dala bych cokoliv, jen aby to byl on!

A v hlavě mi svítilo DEAN DEAN DEAN DEAN.

Byl to kurýr.

Zklamání bylo téměř hmatatelné. Pak ale Edward převzal velikou obálku, určenou Misty. Neobratně ji rozbalila a vyndala několik velkoformátových fotek.

Krajina.

Koruny stromů, focené zespodu.

Les v mlze.

Mraveniště.

Malý vodopád, zpěněná voda.

Bříško jeho prstu na objektivu.

Všechno nejlepší, Missie. D.

Chvíli ty fotky se skloněnou hlavou sledovala a pak beze slova zmizela v pokoji. Chtěla jsem jít za ní a utěšovat ji, ale Edward mě s úsměvem zarazil. Najednou byla Misty zpátky a v ruce svírala oranžový foťák, na který od Denova odchodu nesáhla. Široce se usmívala a pak přimáčkla svůj prstík na objektiv a udělala fotku. A pak vyfotila mě. A Willa. Nás oba. Všechny.

A od té doby fotila pořád.

 

 


 

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

zuzka88

28)  zuzka88 (07.02.2012 18:09)

Jééé, stejně doufám, že se vrátí. Krásný

Mabel

27)  Mabel (26.12.2011 21:15)

Nádhera, ten konec byl krásně dojemný.

miamam

26)  miamam (22.11.2011 11:58)

Souhlas s Popo, mě to ale nemrzí skoro, prostě mě to mrzí úplně Orel měnič by byl úchvatnej. To bylo o fous... A konečně Dean pobral trochu rozumu a nechal tu Denalijskou pipinu na pokoji.

Jalle

25)  Jalle (10.05.2011 16:49)

magorka

24)  magorka (23.09.2010 09:49)

:) :) :) a "nusnej Dean"

Popoles

23)  Popoles (25.05.2010 16:37)

Orel! Ach můj bože já chci taky letět na obrovském orlovi!
Skoro mne mrzí, že tu jeho přeměnu zarazili, ale Mis patří k Deanovi, takže se stím smířím :-)).S tejně mám pocit, že jednoho dne Riverovi narostou křídla.
Parádní kapča.

Melani

22)  Melani (25.05.2010 10:40)

Tak fajn, už jsem se uklidnila... bylo to jednoduše úžasný. Vždycky když rokliknu další kapitolu jsem úplně nadšená... Čekám, čím mě zase překvapíš a stalo se. Jako orli... to jsem fakt nečekala. jak to děláš?! kde bereš ty nápady?! . No jsi prostě úžasná!!! A já se brzo z Mišičky brzo picnu . no těšim se na další .

Amisha

21)  Amisha (25.05.2010 06:47)

Indián? Orel? Páni! Ty se nezdáš, vždycky když už si myslím jak je všechno v pohodě: BÁC, tu máš potvoro, žádný klid nebude. Jsi geniální...

AliceBrandon

20)  AliceBrandon (25.05.2010 01:33)

Teda ta epizoda s indiánem byla vážně napínavá. Taky jsem chvíli čekala orla pro Misty. Ale teď mě napadá, že to asi nebude konec příběhu. Ještě se objeví a sehraje svoji roli, co? No, jsem zvědavá a natěšená na pokračování. Taky Dean aby konečně dorazil domů. Nechybí jenom Misty, že.
Neb, chvíli jsem nečetla, nechtělo se mi číst o Misty. Přeci jen malé děti nemám ráda, proč bych o těch usmrkancích měla ještě číst, že? Ale znovu mě překvapilo a oslnilo tvé pero a já těch devět kapitol slupla jak malinu. A Misty? Zbožňuji ji asi jako každý. A Deana samozřejmě taky. Zbožňuju každou novou postavu, kterou dokážeš stvořit. Zbožňuju každý písmenko, které opustí tvoje prstíky. A já už si nenechám ujít ani jednu kapitolku.
Děkuju za úžasný zážitek. A já jdu chrnět.

Melani

19)  Melani (24.05.2010 20:39)

Nemám slov .

Alrobell

18)  Alrobell (24.05.2010 19:45)

uaááááááááááááááuuuuuuuuuuuuu

dvě kapitolky... Deana, kopnout do toho jeho upířího zadku... hajdamáka jednoho... Ale stejně jsem zvědavá, kdy se tam zase objeví a hlavně co m udělá Minnie - hádám, že poletí nějaká ta ruka možná hlava do lesa:D

Indián - měnič orla - tak to mě dostalo... jen by mě zajímalo, jestli by byl taky tak přerostlí, jako vlci... ono vidět orla jako barák - mazec...

Neustále se mi tají dech nad překvapeními, které nám chystáš... tvá fantazie a pisatelský um je naprosto dokonalý a zdá se být nevyčerpatelný... takže já se budu moc těšit na další díl...

Ze slovníku synonym, jak jsem slíbila - tvá povídka je: perfektní, dokonalá, bezvadná, vynikající, znamenitá, skvělá, stoprocentní, ideální, vzorová, ohromná, mimořádná, fenomenální, výtečná....

Opět a se ti... utírám a nemohu se dočkat dalšího dílu... jen z toho klanění, mě ruplo v zádech...:D

Al

17)   (24.05.2010 19:29)

Skvělé, skvělé !

sfinga

16)  sfinga (24.05.2010 17:33)

Ježíš, jestli nemáš s Riverem další plány, pošli ho mě. Já jsem zatížená na dlouhovlasý chlapy. Doufám, že se Dean vrátí. Je to stejný, jako s Willem. Nejdřív jsem ho nesnášela za to, že Minnie rozčiluje a teď ho zbožňuju.

Rosalie7

15)  Rosalie7 (24.05.2010 17:13)

Já nevím, jestli jsem zase v divným rozpoložení, ale příjde mi to strašně dojemný. Jsem ráda, že dostal rozum a odešel od tý... Tanyi, aby Minnie nemusela dávat dohromady Missie s orlem, ale to, že nepřijel mě štve... Ale to s těma fotkama od něj bylo moc hezký,aspon vědí, že na ně nezapomněl a asi nám všem nezbývá než jen doufat, že se v pořádku vrátí a ty nás přestaneš trápit a uspořádáš velkolepou svatbu s Missie. Bylo by to super, tohle bylo super, ted už je vlastně všechno skoro super. Děkuju zlatíčko

Ajjinka

14)  Ajjinka (24.05.2010 16:02)

Jéé, z Misty je fotografka! ale Dean mohl dorazit, když už měla ty narozeniny.
Hehe, River musel asi pěkně čumět, když mu tam Jake naštrádoval! :D

Lipi4

13)  Lipi4 (24.05.2010 15:21)

S kocovinou jako prase jsen zvládla přečíst tuhle úžasnou kapitolku Orel mě opravdu dostal chvíli jsem nejspíš vypadala jako Minie a pak následně takto .
Neb jsi jednoduše řečeno geniální a nakonec dárek od Deana

12)   (24.05.2010 15:18)

Škoda, že tam River nezůstal, už jsem se těšila jak bude Misty lítat na obrovským orlovi.To by bylo skoro lepší než jezdit na vlkovi

DenyFish

11)  DenyFish (24.05.2010 15:16)

Nebí, krásný... a moc se raduju, jak rychle teď přidáváš dílečky, juchůůůů..A ten konec byl vážně nejkrásnější...jestli Myška někdy skončí, nevím, co si počnu

sakraprace

10)  sakraprace (24.05.2010 14:14)

Je nádhera jak Cullenovi spolu drží. Emmett jako chůva byl naprosto luxusní. A River musel být opravdu kus, když vyvede z míry i upírku. Jen ten Dean stále chybí, snad se brzy vrátí.
Neb, krásná kapitolka to byla. Díky

9)   (24.05.2010 13:39)

River musel být vážně kus, když tak zamával i s Minnie . No, se mnou zamával tento díl. Snad už se Dean vrátí brzo.
Líbilo se. Moc, moc, moc!!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek