Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Trpaslíci a důvěrný rozhovor

„Měli jste mi k tomu dát i řidiče! Teď jste všichni chytrý, co?“ vztekala jsem se odpoledne, když mi bylo konečně velkoryse dovoleno si jít vyzkoušet své krásné nové bílé auto. Předtím jsem musela doplakat. Pak jsem se musela nutně chvíli líbat s Willem. Pak jsem znovu brečela, a když jsem konečně přestala, poděkovali mi Cullenovi za dárky. A znovu jsem začala. Když už jsem byla maximálně odporná, opuchlá a flekatá od všeho toho řevu, usnula jsem Willovi v náručí. Pana Huhlu a svou knížku jsem nepustila.

A teď jsem seděla v autě plném upířích chlapů, co mi kecali do řízení.

„Miláčku, nenech se vyrušovat,“ nabádal mě William, aby mi vzápětí sáhl na volant a lehce ho stočil doprava.

„Já tě praštím!“ vyhrožovala jsem.

„Koukej na cestu, Minnie! Ta silnice je sice prohrnutá a suchá, ale nikdy nevíš, co se může stát!“ plnil Edward zodpovědně svou funkci rádoby otce.

Jdi do háje!

„Nebuď drzá!“

„Zapni si stěrače, lásko!“

„Ty jdi taky do háje!“

„Klíd, Minnie. Vždyť je to sranda, ne?“ řehtal se mi přes rameno Emmett. Proč jsme s sebou nevzali Jaspera, proboha! Ten by mě aspoň uklidnil!

„Měla by sis podřadit, za chvíli ti klesnou otáčky,“ uslyšela jsem zase Edwarda.

„A dost!“ bouchla jsem do volantu, až auto zatroubilo. „Jestli ještě někdo něco řekne, vystoupíte si! Já už vás mám plný zuby!“

Slyšela jsem Emmettův zadržovaný smích, ale jinak bylo ticho. Konečně jsem se mohla soustředit na jízdu. Autíčko bylo naprosto úchvatné, stoprocentně mělo nejmíň tak dvakrát vyšší IQ než já a určitě by jelo i samo, kdybych hezky poprosila. Ve chvíli, kdy ze mě spadla všechna nervozita a konečně jsem se uvolnila, ozvali se najednou Emmett i Edward:

„Rychlejc!“

„Zpomal!“

Dupla jsem na brzdy a automatické systémy auta zafungovaly, po smyku ani památky.

„Ven!“

Najednou byli zticha.

„Ven!“ trvala jsem na svém. „Hned teď!“

„Ale jak se dostaneme domů?“ zeptal se Emmett překvapeně. Přes zpětné zrcátko jsem na něj zvedla obočí a když jsem mluvila, měla jsem co dělat, abych se nezačala smát:

„Poběžíš za autem, Emme. Neměl jsi remcat!“

Když vystupoval, brblal, že on teda rozhodně nepoběží za autem, ale před autem.

Varovala jsem tě. Teď nekoukej a mazej!

„Ty jsi neuvěřitelná,“ usmál se Edward a poslušně vystoupil. Otočila jsem se na Willa:

„Pro tebe to platí taky.“

Na moment zaváhal, pak mu po tváři přeběhl škodolibý výraz a začal se ke mně naklánět. Srdce se mi automaticky rozbušilo a když jsem měla jeho obličej těsně u svého a zbývaly jen centimetry, abych se zase mohla nechat unášet tím chladivým líbáním, s posledními zbytky vnímání jsem si všimla, že oči má pořád zlaté. Ten prevít! Jen to na mě hraje a snaží se mě omámit!

Rychle jsem ucukla hlavou a nalepila se až na boční okénko na své straně.

„Ty jsi ale bídák! Jednou pusou to nespravíš! Sahal jsi mi do řízení, mazej z auta!“

Když vylézal ven, oba jsme se smáli.

Cestou zpátky jsem si pustila rádio na téměř ohlušující hlasitost a krásně falešně jsem si zpívala. Když se po reklamě ozvala Highway to Hell, docela mě to pobavilo. Přes cestu mi několikrát přeběhly barevné šmouhy, věděla jsem, že mě nespustí z očí. Napadlo mě, jestli by se něco ukázalo na radaru, kdyby tu měřili rychlost.

Už na mě čekali u domu. Musela jsem se ušklíbnout, stáli tam bez hnutí a v té své dokonalé kráse vypadali jako ozdobné sádrové napodobeniny antických soch. A hned potom se mi v hlavě objevila představa těch tří v barevných kalhotách a velkých čepicích, v ruce hrábě a lopatu. Přerostlí trpaslíci. Edward nevěřícně zavrtěl hlavou, zvedl ruce v poraženeckém gestu a zmizel uvnitř.

„Co blázní?“ zeptala jsem se Willa, který mi přišel galantně otevřít dveře. Smál se:

„Prý ho nikdy nepřestane udivovat tvoje hlava. Tvrdil, že se budeš cítit provinile a omlouvat se, žes to přehnala. A ty přijedeš s trpaslíkama.“

„Přece se nebudu omlouvat za to, že jsem si cestu hezky o samotě s Bondem užila,“ pokrčila jsem rameny.

„Bond?“ nechápal Will.

„To auto je jak z bondovek a musí to být chlap, abych mu mohla lichotit a přemlouvat ho, když třeba nebude chtít startovat. Takže je to Bond.“

Chvíli se na mě pobaveně díval a pak pohladil auto po střeše:

„Ahoj, Bonde.“

Zavrtěla jsem pobaveně a překvapeně hlavou. On je vážně neuvěřitelnej.

A o něco víc jsem jí vrtěla po večeři.

„Co chceš dělat?“ zeptal se mě, když jsem dojedla a zase mi zmizel prázdný talíř zpod rukou. S ním člověk nepotřebuje myčku! Chvíli jsem pozorovala jeho rty a věděla jsem zcela přesně, co chci dělat, ale Edwardovo pobavené odkašlání mě vytrhlo ze vzpomínek a představ. Zavřela jsem oči. Jak se sakra člověk může nějak sbližovat v tomhle baráku, kde všichni slyší všechno? Myslím jako víc sbližovat? Achjo. A tak jsem řekla druhou činnost, po které jsem aktuálně nejvíc prahla:

„Číst.“

Usmál se a neprotestoval. Když jsem se zahrabala pod deku a otevřela knížku, lehl si vedle mě a otevřel tu mou verzi. Zabrala jsem se do čtení tak moc, že jsem vůbec nevěděla, kdy přestal a začal mě pozorovat. Nemohla jsem se od toho příběhu odtrhnout, přestože jsem ho sama napsala. Žasla jsem nad úpravami, které provedl Edward. Nenarazila jsem na jediné místo, které by vázlo nebo mě donutilo přečíst větu ještě jednou. Sama bych to neudělala líp.

Po třech kapitolách jsem se potřebovala nějak otočit, už jsem měla přeleželý bok. Při té příležitosti jsem se na Willa koukla a zjistila, že leží s hlavou podepřenou pravačkou a dívá se na mě. Lehce jsem kývla a doufala, že pochopí, že to má být dotaz.

„Jsi úžasná,“ zašeptal a já okamžitě zrudla a sklopila oči.

„Nene,“ mumlala jsem. „Jsem drzá, nespolečenská a ničeho si nevážím, navíc si představuju trpaslíky.“

„Nech toho,“ přejel mi prstem po rtech a zase tak rozjel mou fantazii na plné obrátky. „Klidně tě o tom budu přesvědčovat každý den. Ta knížka je skvělá a je z tvé hlavy, takže prostě jsi úžasná.“

Zarazila jsem se.

„Ty už jsi to přečetl?“

„Jsme přece rychlí,“ mrkl na mě.

No, doufám, že není takhle rychle hotovej úplně se vším. Někde v domě jsem uslyšela Edwardův upřímný smích a Will se podíval stranou, jak poslouchal. Pak se zazubil:

„Ne se vším. Něco rád protahuju.“

Zase jsem byla rudá až na zadku. Přisunul se ke mně blíž, vzal mi z ruky knížku a položil ji někam za sebe. Jako vždy ho v mé intimní zóně přivítalo bušení mého srdce.

„Tenhle zvuk miluju,“ zašeptal mi už skoro do rtů a já jen slastně vzdychla. Lehce mi přejel svým spodním rtem přes můj horní, sotva se mě dotkl. I tak mnou projela vlna vzrušení a nemohla jsem se dočkat, až se na něj budu moct hladově vrhnout a ztratím pojem o realitě.

Ozvalo se zaťukání na dveře a já zasténala, ale tentokrát to se vzrušením nemělo nic společného. Will se zamračil, dal mi kratičkou pusu a chystal se vstát.

„Co je?“ nechápala jsem.

„Potřebuju si s Williamem promluvit,“ ozval se za dveřmi Edward.

Ježiši Edwarde! Ty jsi ale kazišuk!

„Minnie?“ uslyšela jsem jeho překvapený a dotčený hlas.

No co je? Zrovna teď musíš něco řešit? Nedělej, že nevíš, co jsme dělali!

„Právě že vím,“ řekl a zněl nervózně.

No vidíš! Tak proč nemůžeš počkat do rána? Nemusíš to s tím hraním na otce přehánět. Ty víš, že tě mám ráda, ale co je moc, to je -

A pak mi to docvaklo.

Ty si s ním jdeš promluvit o... O sexu?!

Ticho na chodbě bylo jasným souhlasem.

Ty jsi magor!

Ale to už se za Willem zavřely dveře. Zůstala jsem tam ležet ochromená vzteky a nervozitou a nemohla jsem se dočkat, až Will přijde. Napínala jsem uši, ale neslyšela jsem nic. Na chvíli mě napadlo se vyplížit z pokoje a jít šmírovat, ale nevěděla jsem, kde přesně probíhá ta šílená debata a taky mi bylo jasné, že už jsem prakticky prozrazená.

Člověk by řekl, že když nemá rodiče, takovýmhle věcem se vyhne.

Promluva trvala něco přes hodinu. Jakmile se Will vrátil, posadila jsem se na posteli a čekala, že si ke mně s úsměvem sedne a vylíčí mi, jak byl Edward trapnej, ale on se ke mně jen natáhl a pohladil mě po tváři:

„Zaběhnu si na lov, ano? Klidně spi, bude mi to chvíli trvat.“

„Wille,“ chtěla jsem ho zadržet, jenže už byl pryč. Zůstala jsem tam sama a byla jsem vytočená jako ještě nikdy. Nepotřeboval na lov, měl oči úplně zlaté, rozhodně to mohl vydržet do rána!

Co jsi mu řekl?! Edwarde, proč odešel?

Místo Edwarda se ve dveřích objevila Bella a taky nevypadala, že má skvělou náladu. Plácla sebou vedle mě a ušklíbla se:

„Posílat svou ženu, aby nedostal seřváno. To je chlap, co? Prý jako žena ti to vysvětlím líp!“

„Co mu řekl?“ podívala jsem se na ni nešťastně.

„Když jsem byla ještě člověk, Edward si vůbec nevěřil a bál se, že by mi mohl ublížit. Pořád měl strach, že se přestane na moment ovládat a rozmáčkne mě, zabije mě, zmrzačí mě. Ještě ani o svatební noci jsem nevěděla, jestli vůbec nějaká bude. A když jsem se ráno vzbudila s pár modřinama, on si to hrozně vyčítal a nechtěl se se mnou milovat, dokud nebudu přeměněná. Nakonec se mi ho podařilo přemluvit a všechno bylo v pořádku, věděl, co má čekat.“

„A co s tím má společného Will? Tohle mu cpal? Že byl vystresovanej?“ nechápala jsem. Bella se smutně pousmála:

„Bojí se, že by se ti něco mohlo stát. V podstatě Willovi rozmlouval jakékoliv intimnosti. Nevěří mu, že má taky tak silné ovládání a že ti dokáže neublížit. Umí být velmi přesvědčivý, když chce. Vyvrátí ti každou tvou námitku ještě dřív, než ji řekneš nahlas, takže to s Willem docela zamávalo. Potřebuje být na chvilku sám.“

Zavrtěla jsem hlavou:

„Ale on by mi neublížil...“

„Já si tím jsem taky jistá. Will má přece jen o něco víc zkušeností. Ví, jak jsi křehká, sám na tebe pořád po očku dává pozor. Jenže Edward mu prostě nasadil brouka do hlavy,“ hladila mě Bella po vlasech.

„Vždyť on mě sám brzdí,“ zakručela jsem. „On to vždycky utne. A když jsem se ho pokusila líbat jazykem, úplně zkameněl a rty měl křečovitě semknuté,“ stěžovala jsem si dotčeně. Bellu to pobavilo:

„To kvůli zubům. Stačí jeden špatný pohyb a jsi bez jazyka.“

Překvapeně jsem na ni vykulila oči. To mi nikdy nedošlo, přestože mě Edward varoval. Sakra. Nějak zapomínám, že nechodím s normálním chlapem.

„Takže jazyky ne,“ udělala jsem a úplně jsem se nesnášela za to, jak moc zklamaně to znělo. Bella se vesele šklebila, tahle debata ji evidentně bavila.

„Ale jo, jen bude lepší, když budou oba u tebe,“ smála se. A udělala mi radost. Teda pokud Edward Willovi nesebral všechno nadšení. Možná už taky pusu v životě nedostanu a budeme se jen držet za ruce. V tom případě Edwarda dotáhnu do NASA a přivážu ho za nohu k prvnímu satelitu, ať je od něj na pár století pokoj.

„Bello?“ přešla jsem do šepotu, jako by to tu snad mohlo pomoct. Zatvářila se spiklenecky:

„No?“

„A když jsi byla člověk, tak se ti to s Edwardem líbilo?“ zeptala jsem se. Nemohla jsem odolat. Na chvilku sklopila pohled a na tváři se jí objevil zasněný výraz. Pak se přisunula ještě blíž a potichu zamumlala:

„Nechtěla jsem dělat nic jinýho.“

Chvíli jsem zamyšleně kývala hlavou a vzpomínala si na svůj první a zároveň poslední postelový zážitek. Ne, to rozhodně nebyla věc, kterou bych chtěla dělat pořád dokola. Ale tam to bylo už od začátku všechno špatně, nikdy jsem si blízkost toho kluka neužívala tak, jako tu Willovu. Nechápala jsem, co na sexu všichni mají, ale teď jsem začínala tušit, že jsem prostě jen měla smůlu.

Moje hloubání přerušilo otevření dveří a dovnitř vešel Edward. Tvářil se jako tragéd a mně došlo, že sledoval mé myšlenky. Otráveně jsem protočila oči.

Snad tě to nepřekvapuje? Co jsi u mě čekal?

Sedl si k nám na postel a povzbudivě mi stiskl ruku.

„Slibuju, že jsem ho nevyděsil zas až tak moc. Nenechal se zviklat, jen si všechno potřeboval ujasnit. Vrátí se a bude v pořádku. Promiň,“ omlouval se. A myslel to vážně, on mi nikdy nechtěl nijak ublížit.

„Jestli ne...!“ udělala jsem výhrůžně.

„Tak ti najdu jinýho,“ mrkl na mě úlevně.

Jenže já nechci jinýho. Já chci tohohle.



Vrátil se někdy v noci, netušila jsem, kolik je hodin. Najednou mě ze spánku probrala jeho vůně a já kolem sebe začala zmateně šátrat.

„Jsem tu,“ zašeptal a hned byl u mě. S obrovskou úlevou jsem se mu stulila do náruče a zhluboka se ho nadechovala.

„Omlouvám se, potřeboval jsem na chvilku přemýšlet o samotě,“ řekl mi do vlasů.

„To je dobrý. Hlavně že jsi zpátky.“ Měla jsem chuť vrnět blahem.

„Miláčku, budeme si muset promluvit,“ začal opatrně a já naštvaně zakručela. Po vrnění ani památky.

„Nechci mluvit, taky jsem měla rozhovor o sexu!“

„On byl i za tebou?“ zeptal se a zněl rozzlobeně. Zavrtěla jsem hlavou:

„Byla tu Bella. Podala mi to z pohledu lidské ženy.“

Chvilku byl potichu.

„A ty se nebojíš?“

„Ne,“ odpověděla jsem rozhodně. „Já ti věřím.“

Přitiskl si mě k sobě pevněji a já zvedla hlavu a snažila jsem se najít jeho rty. Přejela jsem mu po krku až k bradě a on mi vyšel vstříc. Cítila jsem jeho úžasný dech a pak se konečně naše rty dotkly a já se snažila ještě víc natáhnout, abych mu byla blíž. Byl to dlouhý, vláčný polibek, skoro líně jsme se o sebe otírali a já byla plná nadšení a touhy a zvědavosti. Když mi sevřel spodní ret mezi ty své, neudržela jsem se a dotkla se ho špičkou jazyka. Hned se odtáhl.

„Nech si toho,“ vydechovala jsem rychle. „Já si prý musím dávat pozor na tvé zuby, ale ty se těch mých bát nemusíš.“

Na okamžik ztuhl, ale pak slabě zavrčel a najednou byly jeho rty zpátky. Bylo po líném polibku, teď šlo o čirou vášeň. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a když mi objel jazykem horní ret, zasténala jsem a pootevřela ústa. A on toho využil a vklouzl svým jazykem dovnitř, opatrně mi přejel přes zuby a pak se lehce dotkl toho mého. Bylo to neuvěřitelné, jeho chuť byla ještě mnohem úžasnější než jeho vůně a já se ho nemohla nabažit. Naše jazyky se spolu proplétaly, občas mi přejel špičkou po patře a já chtěla víc, hlouběji. Když už mi skoro došel dech, zamířil po tváři k mému uchu. Slyšet jeho přerývavé dýchání a cítit jeho rty a jazyk na mém lalůčku mě nutilo propínat a zase svírat prsty na nohách, což mě pobavilo tak, že jsem se přes všechno to vzrušení uchichtla a přerušila tím to kouzlo.

„Co se dějě?“ chtěl vědět s čelem opřeným o mé.

„Kroutily se mi prsty na nohách,“ přiznala jsem se. Cítila jsem, jak se lehce otřásl smíchy a pak řekl:

„To mi lichotí. Myslíš, že si na mě tvé prsty zvyknou, nebo se budou kroutit vždycky?“

Pokrčila jsem rameny:

„Netuším. Ale jsem si jistá, že bychom měli hodně trénovat.“

„To mám v plánu. Ale hezky postupně, ať tvé prsty nezahltíme, ano?“

Bylo mi jasné, že to nebylo myšleno jako informace pro mé nohy, ale pro mě. A i když jsem měla chuť otráveně zafunět a pokusit se pokračovat tam, kde jsme před chvílí skončili, nakonec jsem jen přikývla. Já si klidně počkám. Stejně musím vymyslet, kde budeme mít klid.

„A teď spi, Minnie,“ bručel mi svým krásným hlubokým hlasem do ucha. „Ráno se pojedeme podívat do kovárny, ať se Bond trochu projede.“

Nechala jsem se přikrýt a během chvilky spokojeně usnula.

 

 


 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

ireen

9)  ireen (16.03.2012 17:58)

Ježíš, to líbání na konci kapitoly! ..mě lochtalo v podbřišku! Erotika úžasná!!!

zuzka88

8)  zuzka88 (04.02.2012 13:27)

Taky bych brala takovýho malýho Bonda. Edward je... prostě Edward, ten už se nezmění. Časem se určitě dopracují k něčemu víc, ne?

Mabel

7)  Mabel (18.12.2011 00:37)

Krása! Fakt nevím, co dodat. Jo, ta první jízda autem byla super, jak ty kluka vyhodila, tak jsem Minnie fakt fandila. ;)

6)  alex (04.11.2010 20:36)

prý kazišuk , já jsem mrtvá. obrazně samozřejmě, přece musím číst dál. will je naprosto úžasnej a Minnie to moc přeju! Boží.

5)  blotik (16.10.2010 19:23)

Je to překrááááásné. To nemá chybu. Já jsem strašně šťastná, že si tohle můžu přečíst. Tak, a teď honem dál.

magorka

4)  magorka (22.09.2010 10:44)

sakraprace

3)  sakraprace (17.09.2010 09:16)

Edward a jeho strachy Je fajn, že má starost, ale to jeho přehánění je hrozný :D :D

SarkaS

2)  SarkaS (09.09.2010 20:49)

Teda Edward je fakt kazisuk, tohle se nedela... Kristovy rany jeste ze ma Will vlastni hlavu

Alrobell

1)  Alrobell (09.05.2010 20:08)

Ten Edward je ale kecal... já bych ho ubila tím novým laptopem a pak přejela autíčkem a ještě zařadila zpátečku!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Paul, Sam, Quil