Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Milujte bližního svého (i když je to upír a navíc Alice)

Proč jsem sakra tak zuřivě trvala na tom, že budu spát doma? Mohla jsem teď snídat osmnáct různých věcí a nechat se obskakovat nejúžasnější Esmé, jenže místo toho si mažu máslo na toast a poslouchám, jak hrozně falešně si Jim zpívá ve sprše. Achjo. No dobře, vím, proč jsem nespala u Cullenových, bylo mi to trapné, to za prvé. Jim s Natem se na mě vyzývavě dívali, když se mě Alice snažila přesvědčit, to za druhé. A za třetí, Edward slíbil, že jim to všechno nějak ve zkratce řekne. Abych já nemusela. Stačily ty pohledy, které jsem musela snášet tu chvilku na konci oběda, když jsme se vrátili do jídelny. Upíři (a poloupírka a vlkodlak, jasně) zírali zvědavě, velmi dychtivě. Kluci zírali lehce nechápavě, protože jsem se vrátila rozesmátá, s pusou nacpanou hamburgerem.

Když na mě pak Jim doma namířil ukazovák a snažil se ze mě vypáčit, co přesně jsem dělala o samotě s Edwardem, odkázala jsem ho na něj. Naštvaně zmlknul, ale zbytek odpoledne třískal věcmi a občas prohodil něco o mrchách. Miláček. Nat byl v pohodě, myslel si, že jsme navázali na jeho rozhovor s Edwardem a vyjasnili si vzájemné vztahy, což se vlastně i stalo.

Navečer mě pak čekal telefonát od Alice. Vlastně nečekal, protože jakmile jsem na displeji zahlédla její jméno, došlo mi, že už mluvila s Edwardem. A lekla jsem se. Nevěděla jsem, jestli to Cullenovi vzali v pohodě, nebo jestli... Když je ke mně netáhne otcovský pud... Klidně by mohli přestat mít zájem, vůbec bych se nedivila. I když by to znamenalo, že bych asi nevydržela chodit do školy. Než jsem se stihla rozmyslet, jestli tu pravdu od Alice chci slyšet, nebo ne, mobil zvonit přestal. Začala jsem pro změnu řešit, jestli jí mám zavolat zpátky, ale rozhodla to za mě bleskovou smskou:

Milujeme tě víc než dřív! Rose si tajně utírala nos! Zítra jedeme na nákupy!

První dvě věty mě zaplavily nadšením, ta poslední mě donutila hloubat nad tím, jestli nákupy s Alicí náhodou nemám za trest. Nejspíš jo.

Takže proto jsem tu teď stepovala před koupelnou a v pravidelných intervalech bouchala do dveří.

„Jime, okamžitě vypadni! Jsi tam už půl hodiny a já odmítám přijít pozdě!“

„Musím se upravit! Nemůžu vypadat blbě, vedle Cullenových by to hrozně vyniklo!“ hulákal odpověď.

„Jdi do prčic! Máš Nata a tomu je jedno, jak vypadáš! A ostatní tě stejně neviděj, protože jsi pořád s někým z Cullenů a vedle nich si tě nikdo nevšimne!“ oponovala jsem trochu naštvaně. Na chvíli mě napadlo, že kdybych poslechla Alici a spala u nich, určitě bych problém s koupelnou neměla. Pak jsem se vyděšeně chytila za pusu, ale hned mi došlo, že Jim mě neslyší. Teď si nemusím hlídat na co myslím. Takovej bordel mi v tom dělají...

Ke škole jsme se přiřítili pět minut před začátkem prvního semináře a můj drahý teplý kamarád se hroutil, protože mu vítr rozcuchal vlasy. Bylo vážně docela větrno, mraky se po obloze rychle sunuly, ale měla jsem pocit, že na obzoru jsem zahlédla jejich konec. Že by dneska vylezlo poslední letošní slunce?

„Kde jsou?“ zamračil se Jima rozhlížel se po parkovišti. Cullenovi nejezdili pozdě, vzhledem k oblibě rychlé jízdy a jejich rychlosti to pravděpodobně ani neuměli, ale teď tu nebyli. Překvapilo mě to, ale tušila jsem, že mi každou chvíli zazvoní mobil. Začínala jsem si na ty jejich schopnosti zvykat a přicházela jsem jim na chuť. Vydolovala jsem telefon z kapsy přesně ve chvíli, kdy začal zvonit.

„Kde jste?“ snažila jsem se o ležérní tón, ale bylo mi nevysvětlitelně smutno. Jim něco naznačoval posunky a dožadoval se půjčení přístroje, ale jeden zlý pohled, který jsem okoukala od Edwarda, ho přesvědčil o tom, že to není dobrý nápad.

„Minnie promiň, dneska nemůžeme přijet. Za chvíli vyjde sluníčko,“ uslyšela jsem nešťastně znějící Alici. Ježiši, a jo! Proto chodí na školu sem! Slunce tu svítilo jen ten první týden semestru, od té doby bylo pořád hodně zataženo nebo pršelo.

„Jo jasně, to je v pohodě, mně to nedošlo,“ blekotala jsem a cítila se vyděšeně, protože představa, že něco takového jako sluneční svit z nich může udělat hromádku popela, mi nedělala dobře. Proč vůbec vycházejí ven ve dne? Takhle hazardovat! Co kdyby se Alice spletla a neviděla počasí?! Už jim nesmím dovolit vylézt ve dne ven! Ježkovy voči, proč si pořídili tak prosklenej barák? Co ta Esmé blázní?! S tím musím něco udělat, koupit žaluzie, nebo radši těžké závěsy!

„Minnie? Proč tě vidím, jak k nám jedeš autem plným hnusné těžké černé látky?“ zeptala se Alice a zněla překvapeně. Otočila jsem se k Jimovi zády, což se ho dotklo, takže s nosem nahoru odkráčel na svou první hodinu.

„Aby vás nezabilo slunce!“ šeptala jsem a ještě jsem si zakrývala pusu rukou, aby mi nemohl nikdo cizí třeba odezírat ze rtů. Proč asi?! Ještě se takhle blbě ptá, vědma jedna! Odpovědí mi bylo její hlasité chichotání. Aha, nejspíš jsem se zase ztrapnila.

„Ty jsi tak milá!“ pochválila mě. „Nemusíš se bát, slunce nám neublíží. Jen nemůžeme mezi lidi, protože se třpytíme, víš?“

„Jak třpytíte?“ nechápala jsem, ale moc se mi ulevilo. Dobrý. Opalovat se asi nikdy nebudeme, ale v létě mi nezhynou.

„Kůže se nám třpytí. Jako kdybychom měli v každém póru kapičku vody, nebo spíš broušené sklíčko,“ vysvětlovala Alice. I když jsem měla bujnou představivost, tohle bylo tak nějak moc. Budu je muset poprosit, aby mi to ukázali.

A co mám říct Jimovi?“ došlo mi. Bude se po nich ptát, tedy pokud mě neproklel za to, že jsem mu Alici nedala k uchu.

„Naši klasickou výmluvu. Při hezkém počasí nás rodiče berou kempovat,“ zasmála se Alice a já vyprskla smíchy. Jasně, to jejich zálesáctví!

„A lidi vám to věří?“

„Lidé nám věří všechno, máme v klamání mnohaletou praxi,“ řekla. Rozloučily jsme se, vzkázala jsem všem, ať si užijí kempování, a vydala se na hodinu.

Moment! Tím pádem se ruší nákupy! Jo! Díky, osude, tohle máš u mě!

Píp.

Nákupy platí, vyzvedneme tě v šest!

Achjo. Co jsem to říkala o těch jejich schopnostech? To bylo nejspíš nějaké pomatení smyslů...

 

Celé dopoledne jsem strávila nerušeným přemýšlením o upírství. Mohla jsem popustit uzdu své fantazii a vymýšlet jednu hovadinu za druhou, aniž bych tak chudákovi Edwardovi přivodila křeče ze smíchu a sama sebe navždy nevyžehlitelně ztrapnila. Přestože mě v neděli pořád ujišťovali, že mi všechno řeknou a vysvětlí, svým omdléváním jsem se připravila o většinu dne a nestihlo se skoro nic, takže jsem byla tabula rasa. Hodlala jsem obrátit nakupování s Alicí ve svůj prospěch a zjistit všechno, proto jsem si vyrobila seznam. Seznam všeho, co nutně potřebuju vědět o jejich životě.

Chtěla jsem vědět všechno. O přeměně, proč nejí lidské jídlo, jestli je dokáže něco oslabit, jak funguje jejich metabolismus (jestlipak chodí upíři na záchod? A co asi čůrají?), jestli jsou třeba nějaké upíří děti, když mohou být napůl upírské. A hodně věcí jsem chtěla ozkoušet na vlastní kůži (obrazně řečeno), nebo aspoň vidět. Jak loví. Jaké to je, pohybovat se tak rychle. Sáhnout si na zuby. Připadala jsem si jako malé dítě, které zkoumá, co všechno vydrží ten trpělivý pes. I já jsem měla chuť je zkoušet dloubat do oka, tahat za uši, trhat vlasy, štípat a kousat – jen abych věděla, co to s nimi udělá. Trochu jsem se bála, že mi to u Alice neprojde.

Cestou na oběd jsem se ploužila s hlavou skloněnou k zemi a zrovna jsem přemýšlela nad tím, jestli si upírka může zlomit nehet. Rosalie měla krásně dlouhé, pěstované; co kdyby třeba rozdrtila kámen jako Emmett? Zlomila by si je? Pak jsem si uvědomila, že před jídelnou je nějaký rozruch. Zvedla jsem oči a přímo před vchodem, i přes zákaz vjezdu do areálu, stálo krásné naleštěné černé auto s tmavými skly. No jasně, nač řešit značky, proč se řídit zákazy! Tady je evidentně někdo zazobanej a má na zaplacení pokut, že? Ušklíbla jsem se a prodírala se davem zvědavých lidí. Beztak si jede nějakej mafián pro svoji kočičku.

Už jsem byla skoro uvnitř, když mi začal znovit telefon, Už zase! Dřív jsem měla tak tři hovory do měsíce a dnes dva za den. Skoro se začínám chovat jako normální člověk! Na displeji bylo cizí číslo, takže jsem zněla velmi chladně, když jsem hovor přijala.

„Haló?“

„Tady mafián! Pojď si do auta pro oběd, kočičko,“ ozval se pobavený hlas. Edward! Ve stejný moment jsem se zvládla zatetelit radostí už jen z faktu, že ho na chvíli uvidím, dojmout z toho, že i přes slunečno mi přivezl oběd a pomyslet si, že je vážně magor.

„No dovol? Klidně to sním sám!“

Tak schválně, hochu. Vyřešíš tím jednu z otázek na mém seznamu! Otočila jsem se a k velkému překvapení všech jsem zamířila rovnou k autu. Dveře u spolujezdce se malinko otevřely a já rychle vklouzla dovnitř, aniž bych dovolila někomu z okolo stojících lidí nahlédnout dovnitř. Zubila jsem se nadšením a určitě jsem se i červenala, když jsem se na něj otočila. Vypadal, že je rád, že mě vidí.

„Taťka mi dovezl obídek?“ zeptala jsem se s notnou dávnou ironie. Nekomentoval to, jen se natáhl dozadu a podal mi další z Esméiných kouzelných plastových nádob. Ještě byla horká.

„Zase jsi jel jako prase, viď?“ zamračila jsem se. Až jednou dostane smyk a napálí to do stromu-

„Tak se mi nic nestane,“ doplnil mě vesele. Nojo vlastně.

„Pojedeme se projet?“ zeptal se a já přikývla, přestože mi trhalo srdce neotevřít jídlo hned teď a ještě chvíli se mučit hladem. Aspoň bude čas na otázky, ne? Sice jsem si je plánovala na Alici, ale darovanému koni... upírovi... na zuby hleď!

„Cože?“ rozesmál se, zatímco couval pryč.

Ukázala jsem mu, čím jsem strávila dnešní dopoledne. Myslela jsem na svůj seznam a zase mě okouzlila ta možnost nechat ho jen nakouknout do mé hlavy a nemuset hledat slova. Jasně, až na něj budu naštvaná, vůbec to nebude výhoda. A taky když si vybavím, na co jsem myslela předtím, než jsem věděla... Ale teď zrovna to bylo prostě super.

Pobaveně zavrtěl hlavou:

„Takhle se věnuješ učení?“

Zakoulela jsem očima. Možná to trochu přehání.

Nemudruj a povídej! Prosím.

„Vezmu to odzadu, ano? Na zuby si můžeš sáhnout, ale musíš být hodně opatrná. Jsou ostré jako nůž, stačí maý tlak a řízneš se. Jsem si jistý, že ti neublížím. Kdyby to zkusila Bella jako člověk, pravděpodobně bych se na ni vrhnul, ale u tebe strach nemám. Ale zkus si dávat pozor, prosím.“

Je stejně starý jako já, ale opravdu se ke mně dokáže chovat jako k malé zvědavé holce. Tohle mě prostě nepřestane překvapovat.

„Nejsem starý jako ty. Jsem o víc než sto let starší, mám nárok tě trochu poučovat, ne?“

A mně došlo, že na mém seznamu chyběla ta nejdůležitější věc. Nic o nich nevím. O jejich minulosti. Edward se zhluboka nadechl a začal vyprávět.

O Carlisleovi a jeho otci. O tom, jak se snažil zabít, protože nechtěl být zrůdou, a jak pochopil, že nemusí zabíjet lidi. Jak se rozhodl vynahradit lidské rase upíří činy tím, že jim bude pomáhat a léčit. Zvládl být několik století sám, ale když viděl umírajícího Edwarda, rozhodl se z něj udělat svého přítele. Nakonec se Edward stal jeho synem. Vyprávěl o Esmé, která přišla o dítě a neměla důvod dál žít. O tom, jak překvapená byla, když zjistila, že její platonická láska se jí vrátila – navždy. O Rose, kterou Carlisle našel ležet téměř mrtvou po útoku jejího snoubence. O její pomstě, o její zlosti, když zjistila, že Edward ji vnímá jen a pouze jako sestru. O Emmettovi, kterého Rose našla v lese a potrhaného, zkrvaveného ho donesla domů, protože se bála, že ona by ho při pokusu o přeměnu zabila. O Alici, která se s Jasperem z ničeho nic objevila u jejich dveří a nadšeně jim vyprávěla o tom, že budou šťastná rodina. Měla pravdu, samozřejmě. O Belle, kterou chtěl tak moc, že ji málem zabil, jenže láska byla silnější než žízeň. Jak po ní toužil cizí upír a ona musela utíkat. Málem o ni přišel, ale dokázal ji zachránit. Jak o ni málem přišel podruhé, když se před celou rodinou řízla do prstu a Jasper se nedokázal ovládat. Jak ji opustil, aby mohla žít normální život.

Tou dobou už jsme stáli na odpočívadle u přehrady několik kilometrů za městem. Jedla jsem a mlčela, poslouchala. Teď mi to ale nedalo.

Ty jsi takovej idiot!

Zamyšleně přikývl.

„Já vím. Byl jsem. Ale myslel jsem si, že pro ni dělám to nejlepší.“

Já vím. Ale stejně... Já bych to nedokázala. Byla bych sobec a snažila bych se ji co nejdřív přeměnit. Ty jsi prostě...

„Idiot?“

Jsi jako z jiné planety. A nemyslím tím, že jsi upír.

„Jsem z jiné doby.“

Jo. To je ono. Pokračuj, prosím.

Vyprávěl o vlkodlacích, o tom, jak zamilovaný Jacob Bellu dokázal vrátit do běžného života.

Náš Jacob? Jake byl zamilovaný do Belly?!

„Nech mě mluvit, potvůrko. Nebuď nedočkavá,“ napomenul mě s úsměvem.

Jak ji Jake zachránil, když skočila z útesu, ale tím způsobil zmizení její budoucnosti a Edward si myslel, že je mrtvá. O jeho cestě do italské Volterry, kde chtěl požádat o smrt upírské vládce. A jak ho Bella zachránila. Tou dobou jsem měla slzy v očích a ani jsem se nesnažila je maskovat.

Mluvil o útoku novorozených upírů a o spojenectví se smečkou vlků. O svatbě s Bellou a o jejím těhoteství, které jeho málem připravilo o rozum a ji zabilo. Když vyprávěl o tom, jak se bál, že ji nestihl zachránit, zcela otevřeně jsem bulela a škytala nahlas. A hned vzápětí se chechtala jako blázen, když mi vysvětlil Jakeovo otisknutí do Nessie. Povídal o tom, jak byla malá Nessie výjimečná, a co to způsobilo. O strachu, který všichni prožívali, když Alice viděla příchod Arovy gardy a pak utekla. Jen to, že jsem je všechny viděla naživu mi zabránilo v dalším šíleném breku. Věděla jsem, že to vyprávění má happy end.

Pak jsme seděli mlčky. Potřebovala jsem vstřebat všechny informace. Tohle by měl někdo sepsat jako knihu, rozhodně!!! Třeba já, samozřejmě.

„Nikdo by tomu nevěřil, nařkli by tě z přehnané fantazie,“ usmál se Edward a pak ztuhl, protože zavadil pohledem o hodiny na palubní desce.

„Prošvihla jsi přednášku.“

„To je jedno, dozvěděla jsem se mnohem víc než na francouzštině,“ mávla jsem rukou. Asi chtěl říct něco o flákání školy, ale včas se zarazil a jen zavrtěl hlavou. Tak. Prostě to nepřeháněj.

Když mě vezl zpátky domů a slunce se pomalu sunulo k obzoru, napadlo mě, že jsem neviděla, jak září.

„Třpytíme se, nezáříme,“ opravil mě a stáhl kouřové okénko. Ruce se mu najednou pod slunečními paprsky změnily v alabastrovou plochu, plnou neviditelných diamantů, které házely duhové odlesky do všech stran. Překvapeně jsem vydechla a podívala se na jeho obličej. Pravá polovina vypadala normálně, ale když jsem se nahnula dopředu a podívala se na jeho druhou polovinu, unikl ze mě okouzlený sten.

Tak jo. Teď už jsem chápala, proč jsou z něj všichni posazení na zadek. Teď, celý třpytivý, duhový, usmívající se, teď byl nádherný. Teď bych si klidně dala říct.

Ježiš! A dost! Prudce jsem otočila hlavu dopředu a zarputile se snažila myslet na něco jiného. Marně, jako vždy, když jsem nechtěla, aby něco viděl. Rezignovaně jsem pokrčila rameny.

Nojo, aspoň chápu, jak k sobě lákáte lidi.

Děkuju. Musím přiznat, že jsem se cítil trochu dotčený tím, že tě vůbec nepřitahuju,“ ušklíbl se. Vyprskla jsem.

Má egoistický dušička pokoj?

Naprosto.“

 

V šest jsem čekala před domem a cítila se jako odsouzená k smrti. Jim vedle mě nadšeně vyprávěl o nové kolekci jakéhosi pánského návrháře, ale vůbec jsem ho neposlouchala. Ještě pořád jsem byla plná dojmů z Edwardova vyprávění a jediné, co jsem chtěla, byla horká vana,ve které bych si se skleničkou vína mohla představovat jejich životy. A místo toho mě čekají muka pekelná.

Slunce už zase zmizelo, obloha byla zase zatažená těžkými dešťovými mraky a mně bylo líto, že teď nejspíš do jara pekně nebude. Chtěla jsem být s nimi, když bude slunečno, chtěla jsem se topit v záplavě třpytu. Bylo to fascinující. Bylo to nádherné. Budu si muset počkat.

Panebože! Pod jejich vlivem se ze mě stává romantička, nebo co! Tak to ne, tohle fakt ne!

Už!“ zařval nadšeně Jim, když se zpoza rohu vyřítilo jedno z jejich aut.

Ještě se raduj,“ prskla jsem.

Nastupovat, honem! Za čtyři hodiny zavírají!“ vyskočila z místa řidiče Alice jako čertík. Čtyři hodiny?! Proč! Proč já? Jim už seděl natěšený v autě a Alice mi přes střechu auta potichu šeptala:

Edward mi nakázal, že na tebe mám být hodná. Byl hodně, ale hodně realistický, když mi líčil, co se mnou provede, jestli zítra zjistí, že jsem neposlechla. Takže se nemusíš bát.“

Už klidnější jsem nasedla do auta a byla překvapená, že v něm sedí i Rosalie. S úsměvem mě pozdravila.

Takže se, milá Minnie, nebudeme moc rozjíždět a dneska nakoupíme jen pár kousků svrchního oblečení a bot. Spodní prádlo, šaty a doplňky necháme na příště!“ dokončila myšlenku Alice, zatímco se auto rozjelo a určitě nepovolenou rychlostí se vydalo do centra.

Při představě dalších nákupů jsem zbledla a napadlo mě, že bych se mohla zachránit rychlým vyskočením z auta, přesně jako to dělají ve filmech. Vidina mě, jak za jízdy otevírám dveře, skáču ven a kutálím se po silnici ještě nestačila celá doznít a Alice prudce dupla na brzdu, až jsme si s Jimem oba dali čelíčko o přední sedadla.

Co je?“ vyjekli jsme oba najednou.

Alice se s vražedným pohledem otočila a významně si odkašlala. Ještě asi vteřinu jsem zírala do její rozčilené tváře a pak mi došlo, že viděla moje rozhodnutí. Začala jsem se chechtat.

Co se stalo?“ dorážel Jim.

Jen jsem zkoušela brzdy,“ usmála se na něj Alice a znovu se se zakvílením gum rozjela.

Tak takhle se na ni musí!

Zbytek nákupů jsem strávila tím, že jsem vymýšlela, co bych mohla provést. Spadnout z eskalátorů a ošklivě se potlouct. Svléknout se do naha a běhat po nákupním centru. Ukrást v hračkářství plastovou pistolku a pak s ní vběhnout do klenotnictví s výkřikem Tohle je přepadení! Rozpoutat v kavárně dortovou bitvu. Spustit požární alarm a se slovy To ona! ukazovat na Alici.

Po půl hodině mě měla plné zuby.

Já se ti tu snažím obnovit šatník a ty se mi takhle odvděčíš?“ dívala se na mě rozčileně a vyčítavě.

Alice, já nepotřebuju obnovit šatník. Mám oblečení. Chodím si ho prát do prádelny a když doslouží, koupím si nové. Takhle to my lidi děláme, víš?“ krčila jsem rameny. Věděla, že nákupy nesnáším. Musela počítat s tím, že se mi to nebude líbit.

Jsi zlá,“ zamrkala na mě s psím pohledem.

Jsi herečka,“ obvinila jsem ji. Ušklíbla se. Pak mě objala, řekla mi, že mě má stejně ráda a ať na ně počkám v pizzerii.

Na nákupy už s tebou nemusím?“ zeptala jsem se nadšeně. Hodila po mně poslední vzteklý pohled a při odchodu přes rameno odpověděla:

Odteď je budeš mít za trest, tak se chovej jako hodná holka!“

Ano, tetičko!“ odpověděla jsem se smíchem a zamávala jí.

Já ty upíry prostě miluju!

 


Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

zuzka88

12)  zuzka88 (03.02.2012 12:30)

A já miluju tuhle povídku. Mafián a jeho kočičkou A pak Minniiny představy co by mohla udělat. Paráda

Mabel

11)  Mabel (17.12.2011 19:26)

Och, mafián Edward. Taky bych brala, kdyby mi vozil oběd. A Minnie byla opět pěkná potvůrka, jak provokovala Alice. :D

leelee

10)  leelee (10.12.2011 20:10)

áááá taky chci někoho kdo mi bude vozit oběd

miamam

9)  miamam (15.11.2011 15:22)

Já je taky miluju!!! :D A Jim a ty jeho teplý ústřely mě taky fakt baví

Janeba

8)  Janeba (17.11.2010 21:32)

Někdo dostal Alici! Jinak nádhera! Nemohu se odtrhnout! Jen jsem zvědavá , koho nasrvíruješ Minii! Tak jednoduchý to zase nebude! Nebrasko - je to krása dechberoucí, prostě mě to vzalo! Já tu úžasnou rodinku fakt cítím a naprosto se stávám její součástí! Děkuji!

blotik

7)  blotik (14.10.2010 22:41)

Božííííí.

6)  alex (14.10.2010 20:32)

Prostě skvělý! škoda, že už toho dneska víc nestihnu.
nejvíc mě dostal mafián. z Alice bych se ani taky zcvokla, kdyby mě nutila čtyři hodiny nakupovat. to už je vážně moc.

magorka

5)  magorka (21.09.2010 23:15)

hyyyyk, škyt, škyt...heeee to se nedá.... Musím stihnout ještě jednu kapču, než půjdu zalézt do peří

SarkaS

4)  SarkaS (09.09.2010 17:37)

Já na ten smích jednou umřu Edward co by stál za hřích a filmový únik z auta

Alrobell

3)  Alrobell (27.06.2010 22:16)

JJ, nahatá Minnie běhající po obchoďáku a spouštějící alarm ukazujíc na Alice - to ona! To mě prostě vždycky dostane!

sakraprace

2)  sakraprace (19.06.2010 19:04)

Zvědavý Jim je úžasný. Jeho koupelnové ranní přípravy mě dostaly. Minnie je skvělá, jak se bojí, že jí nová rodina spraskne na slunci :D A Edward jako správný otec, ji dojede nakrmit Ovšem nákupy s Alicí, když přijde na to, jak s ní vydupat - luxusní

Alrobell

1)  Alrobell (09.05.2010 18:04)

:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D*clap
*
tak to snad poprvé někdo dostal Alici!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek