Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Dneska už neomdlím!

Na chvíli jsem měla pocit, že se probírám. Začaly ke mně doléhat zvuky z okolí, hlasy, kroky. Ale zase jsem se ponořila do sladkého nevědomí. Podruhé už to bylo lepší, necítila jsem se jako přejetá bagrem. Spíš jako po noci v baru s Natem, a to už se dalo snést.

„Už!“ zacvrlikalo něco rozjuchaně a já rychle otevřela oči. Vedle mě na posteli seděla Ness s lehkým úsměvem na tváři. Za ní stála Esmé a pozorovala mě starostlivým pohledem. Otočila jsem hlavu a na druhé straně seděla rozzářená Alice.

Měla jsem zvláštně neodbytný pocit, že se ode mě něco čeká. Když do pokoje vešel Carlisle se svým věrným ocáskem Edwardem a zvědavě na mě civěli, ten pocit ještě zesílil. Jako by se něco stalo a teď se to mělo rozzseknout. Trochu jsem se zamračila a snažila se své ještě ospalé mozkové buňky přimět k práci. Pamatovala jsem si na grilování, lakování nehtů, hádku o flanelové pyžamo i snídani. A pak bylo co?

Na chodbě se ozval dupot a pak se do dveří snažili najednou nacpat Emmett i Jacob. Řehtali se, šťouchali do sebe, chvíli to vypadalo, že se futra rozpadnou na kousky, jen aby těm dvěma umožnila hladký průchod. Pak Jacob prohlásil, že moudřejší ustoupí, a cuknul. Všechna Emmettem vydaná síla pak způsobila, že vlétnul do pokoje jako neřízená střela a s hlasitou ránou se rozplácl na zemi. V mikrosekundě byl ale na nohách a vesele se zubil.

Upíři, do prdele!

A hovadskej vlk!

Zařvala jsem a pokusila se rychle vyskočit z postele, abych mohla někam zdrhnout. Někdo mě ale velmi pečlivě zabalil do deky, takže při pokusu o postavení svého už zcela čilého těla jsem ztratila rovnováhu, zamávala rukama, udělala jeden krok někam dozadu a zapadla mezi postel a noční stolek. No bezva. Takhle se utíká o život!

„Jsi v pohodě?“ objevila se v mém zorném poli Nessie a bylo vidět, že se snaží ze všech sil udržet vážnou tvář. Nešťastně jsem se na ni dívala; moje kamarádka, poloviční upírka. Achjo. Proč se divím, že to potkalo zrovna mě? Vedle její hlavy se objevila veliká Emmettova. Ten se smích vůbec nepokoušel tajit, cenil na mě své upírské zuby a hekal:

„Minnie, ty jsi ještě zábavnější, než byla Bella!“

Zvláštní, já si zábavně vůbec nepřipadám!

„Polez ven, ne?“ pobídla mě Ness.

„To je dobrý, já si tu ještě chvíli poležím,“ pokusila jsem se o vtip, ale už jsem se snažila zvednout. Nešlo to, hlavu jsem měla skoro celou pod stolkem, zadek zapasovaný o nohu postele pár centimetrů nad zemí, své nohy ve vzduchu. Připadala jsem si jako chrobák. Než jsem stihla otevřít pusu, abych poprosila o lehkou pomoc, stolek se odsunul a já se s heknutím skulila na zem. S povděkem jsem si uvědomila, že na sobě mám to, co jsem si ráno oblékla, a není tak potřeba omdlít studem. Omdlévání bylo dost. Aspoň na tejden!

„Jak se cítíš, zlatíčko?“ zajímala se Esmé, když jsem se postavila a snažila se z posledních sil vypadat aspoň trochu hrdě. Mlčky jsem pokývala hlavou, jako že dobrý. Ve skutečnosti jsem si své pocity potřebovala ještě jednou naposledy ujasnit. Už jsem si uvědomovala přesně, co se stalo, co mi řekli a jak jsem zareagovala. Za to omdlívání bych si nejradši nakopala zadek, ale co už. Za ostatní reakce jsem na sebe byla docela pyšná, ale pak mi došlo, že v tom klidném přijetí měl prsty Jasper a trochu jsem se musela ušklíbnout. Hm, musím ho donutit, aby mi příště řekl, až na mě bude nějak působit. Celkově vzato jsem už ale byla klidná, jen malinko nervózní, ale to bych byla i za normální situace, když bych stála rozespalá, rozcuchaná a omačkaná od spánku před hromadou lidí. Teda upírů. A poloupírů a vlkodlaků, abych byla úplně přesná. Byla jsem se situací smířená, nebála se a naopak ve mně rostla zvědavost. Tolik nových informací! Tolik nezvyklých věcí!

„Je úplně v pohodě,“ řekl Jasper spokojeně, načež Alice udělala Juchů a vrhla si mi kolem krku. Ještě že nejsem zvířátko. Moment, jedí zvířata? Jaká jako? Domácí? Krávy?

„Teď se utíkej osprchovat a umýt vlasy, něco ti pak s nima provedeme,“ popostrčila mě Alice ke dveřím koupelny. Proč otravuje s hygienou, když se chci zeptat na milion věcí?

„Pak to všechno probereme, neboj,“ usmál se na mě Edward. Poraženě jsem se něchala nacpat do koupelny. Když jsem se uviděla v zrcadle, musela jsem nahlas vyjeknout. Panebože! Co to mám na hlavě? Vypadám jak Edward!

Že se zespodu ozval obrovský řehot, mě už ani nepřekvapovalo.

 

„Pojď na večeři,“ ozvala se z kuchyně Esmé, jen co jsem se objevila nahoře na schodech. Večeři? Zmateně jsem se podívala ven a slunce už opravdu mířilo k obzoru. Kdo mi sebral celý den?
„Po tom Jacobově předvádění jsi znovu omdlela, a když ses probrala, Carlisle tě ještě uspal,“ vysvětlil Edward nevyřčenou otázku. Skoro rodina byla nasáčkovaná dole pod schody a čekala na mě, jen Rosalie s Emmettem chyběli. Jak uspal? To je zas nějaká moc, jako má Jasper?

„Léky, je to doktor, ne?“ uchechtl se Edward. Došla jsem do kuchyně a teprve pak mi to došlo: nic z toho jsem neřekla nahlas! Zamračeně a hodně překvapeně jsem se na něj otočila a nadechla se, že něco řeknu. Jak to ví? Čte mi snad myšlenky?!

Pobaveně přikývl.

Všechno do sebe docvaklo. Ty jeho vražedné pohledy! Panebože, on slyšel každé slovo, co se mi kdy objevilo v hlavě! Každé! To o jejich tajemství, že o nich budu psát, Rozcuch Cullen, ty ostatní přezdívky, kristovanoho! Tiše jsem zaúpěla a s pohledem zabodnutým do země jsem se posadila ke stolu. A pak jsem zaúpěla znovu, hlasitěji, protože jsem si uvědomila, jak jsem řešila jeho zadek. Ech. Vzpomínka na myšlenku o jeho zadku mě znovu přivedla k myšlence o jeho zadku, což mě vyděsilo. Bylo to vidět i navenek, protože Nessie, která se mezitím posadila vedle mě, se rozesmála:

„Jo, je to peklo. A teď si představ, jak jsem na tom já. Vlastní táta mi vidí do hlavy!“

Nemohla jsem ji politovat. Ze všech sil jsem se snažila nemyslet na Cullenův zadek, ale děl se přesný opak. Cítila jsem nával horka do tváří a hystericky se pokoušela najít nějaké téma pro svou mysl, cokoliv, co by zaměstnalo mou pozornost. Edward mi to vůbec neulehčoval, protože jsem slyšela jeho smích a pak zcela samozřejmě oznámil nahlas, čeho přesně teď mám plnou hlavu. Blbečku! Ježiš promiň!

„To je v pořádku, Minnie,“ obdařil mě tím pokřiveným úsměvem, u kterého jsem myslela na to, že kdybych mu dala ránu z druhé strany, možná by se mu srovnal. Achjo. Čím dál lepší.

„Počkej, ty jí řekneš, že to je v pořádku? Na nás pořád ječíš, ať si hlídáme myšlenky, mě chceš třikrát za den zabít, protože si vzpomenu na Ness, a když ona myslí na tvůj zadek, je to v pořádku?“ zlobil se Jacob.

„Zkus taky myslet na jeho zadek, třeba se mu to bude líbit,“ zazubila jsem se na něj. Musíme začít o něčem mluvit, jinak to pozadí z hlavy prostě nevyženu. Na tohle si asi jen tak nezvyknu. Zrovna já tak potřebuju, aby mi někdo viděl do hlavy! Měla bych Christopherovi poslat láhev whisky, bez něj bych byla v háji hned první den, kdy se ukázali. Představa, že by Edward viděl všechno to, co jsem se tak dlouho učila skrýt, mi nebyla vůbec příjemná. Ať žije můj vodopád!

„Tvůj vodopád je fascinující,“ zvážněl Edward. „Přestože mě mrzí, že tě potkalo něco, co tak zuřivě potlačuješ, vodopád mě přivádí k úžasu. Carlisle by se chtěl zeptat na hodně věcí kolem něj. Myslíš, že by to šlo? Někdy časem? Až nám budeš důvěřovat?“

Trochu jsem ztuhla, ale to byla normální reakce. Jim a Nat taky věděli všechno. Cullenovi mi řekli své tajemství, zasloužili by si, abych jim řekla to svoje. Ale ne teď. Teď je moc brzo a mám v hlavě pořád ještě pěkný zmatek. Časem určitě, ale -

„Díky, Minnie,“ skočil mi do myšlenek Edward. No vida, někdy je ta jeho schopnost docela výhodná.

„Ještě někdo něco umíte?“ napadlo mě. Třeba Edward s Jasperem nejsou jediní.

„Já první!“ vykřikla Nessie a skoro vypadala, že na tuhle otázku čekala. Položila mi ruku na tvář a já najednou před očima viděla sama sebe, jak sedím v jídelně a šeptám Ahoooj, moje nové postavy do mé nové knížky. A jak nás dvě Jim seznámil a já měla plnou pusu masa a vypadala jsem jako nenažranej křeček. A jak hystericky a přitom vztekle jsem se tvářila, když se nám podařilo Jacoba naložit do auta a ona mě přesvědčovala, že bude v pořádku a není potřeba ho vézt do nemocnice. Došlo mi, že mi ukazuje své vzpomínky. Jako by vše, co vidí, nahrála do své hlavy a teď mi to promítala. Neuvěřitelné! Bohužel, ani jedna z těch vzpomínek mi nepřišla úplně lichotivá. Znechuceně jsem mlaskla:

„Vůbec nechápu, že ses se mnou začala bavit! Vždyť jsem pokaždé vypadala jako nesvéprávná! Jak na tebe koukala s tou plnou pusou, to bylo strašný!“

„Jsi praštěná,“ drcla do mě přátelsky. „Možná kdybys neměla tak vtipný myšlenky, který tátu ten první den přiváděly k šílenství, nevšimla bych si tě hned, ale časem určitě jo.“

„Přiváděla jsem tě k šílenství?“ vykulila jsem oči na Edwarda. „Kvůli tomu, že jsem na tebe byla hnusná?“

Zavrtěl hlavou:

„Kdepak, to bylo spíš vtipné a nečekané. Jsem zvyklý slýchávat všechno od lichotek přes nabídky k sňatku, touhy po dítěti ode mě, až k velmi nemravným představám, ale Rambo hlas mi ještě nikdo nepřiřadil. Tím jsi upoutala mou pozornost, ale pak jsi začala přemýšlet o tom, co skrýváme. A rozhodla ses o tom napsat knížku. Tohle byl šok. Měl jsem radost, že začínáme v klidu na nové univerzitě, že mezi tolika lidmi se ztratíme, a najednou se někdo rozhodne pátrat po tom, proč jsme jiní.“

„Chvíli tě chtěl zabít,“ řekla Alice s tak vážnou tváří, až jsem se opravdu lekla. „Ale za dvě vteřiny si to zase rozmyslel a viděla jsem, že zůstaneš živá a vcelku,“ dodala s úsměvem. Na dvě vteřiny myslel, že mě zabije?! A Alice viděla... Aha. Tak proto. Pyžamová párty, jídlo pro dva a tak podobně.

„Ty vidíš do budoucnosti!“ vyhrkla jsem, ale už mě to ani nepřekvapilo. Vrhla se na mě a zase mě ledově objala. Že ji to ještě baví?

„Mohla bych vyhrát ten velkej jackpot, prosím?“ napadlo mě, ale už ve chvíli, kdy mi ta myšlenka bleskla hlavou, jsem se nad ní musela začít smát. Zase myslím na blbosti! I když tohle není úplně blbost, kdybych vyhrála hodně peněz, mohla bych klukům koupit ten dům, ve kterém je bar. Oni by si tam mohli zařídit kterýkoliv byt, klidně si vyrobit byt přes tři patra. A majitel by pravidelně nezvyšoval nájem a nevyhrožoval kontrolami ze sociálky a nevolal policii... Vida, jak výhodné by mohlo být přátelství s vědmou, ale jsem si skoro jistá, že v tom bude nějakej háček.

Alice omluvně vrtěla hlavou:

„Promiň, Minnie, ale čísla nevidím. Já vidím rozhodnutí lidí, ale ne náhodné losování stroje. Možná kdyby to někdo tahal ručně, ale i tak by to nejspíš nevyšlo.“

Vypadala dojemně zkroušeně a já se zastyděla, že ji takhle matu. Tentokrát jsem to byla já, komu automaticky vystřelily paže k objetí. Alice vypadala překvapeně, ale rozhodně nebyla proti. Hned se k nám přidala Nessie a pak jsem slyšela Emmettovo Já chci taky!, načež jsme se všechny tři ocitly ve vzduchu v jeho náručí. Smála jsem se tak upřímně, že mi tekly slzy, ale s pláčem neměly nic společného. Bylo mi nádherně, připadala jsem si jako v rauši. Byla jsem někde, kde o mě stojí, nesmějí se mi a nejspíš mě mají rádi, přestože jim za to nemám co nabídnout. Regulérně jsem se dojala a pak jsem si uvědomila, že tohle všechno Edward ví, a celá rudá po něm střelila vyděšeným pohledem. K mé úlevě se nepoškleboval, netvářil se nijak nepříjemně, jen stál za Bellou, objímal ji a hlavu měl s mírným úsměvem položenou na jejím rameni.

Děkuju.

Mrkl.

Teď můžem klidně pomlouvat ostatní! Teda já budu pomlouvat a ty budeš mrkat na souhlas!, navrhla jsem a doufala, že pozná, že to nemyslím vážně. Mrkl. Na tomhle druhu konverzace něco bude.

Emmette, pusť holky na zem, ať se může Minnie najíst,“ ukončila můj pobyt nad zemí Esmé. Můj žaludek ji nejspíš taky slyšel a hlasitě se ozval.

Odvezete mě pak někdo domů, prosím? Nebo mám zavolat klukům?“ došlo mi, když jsem do sebe futrovala nejúžasnější steak, jaký jsem kdy jedla. Zůstala jsem v kuchyni s Carlislem, Ness a Jacobem, ostatní se nenápadně vzdálili. Carlisle mi vysvětlil, že pohled na voňavého člověka, který se cpe krví vonícím masem, je trochu svádivý. Docela jsem si dovedla představit, že docela svádivý je silný eufemismus. Chudák Edward, když jsem tenkrát na první společné přednášce rozjímala nad rozkrojením krvavého steaku a tím, jak z něj vytéká šťáva na bělostný talíř...

To bylo strašné!“ ozval se z obýváku. Už mi bylo jasné, proč tenkrát tak ztuhnul.

Volali jsme jim, když jsi spala. Nat tě pozdravuje a má radost, že se ti u nás líbí natolik, že tu zůstaneš ještě dnes v noci. Jim povídal něco o mrchách, ale prý ho nemám řešit,“ vzkázala mi Nessie. Aha, tak já tu ještě spím? Výborně, aspoň bude čas na další otázky. Ale co zítra? A co kluci? Jak se mám před všemi těmi lidmi tvářit nenápadně? Budou vědět, že vím! Bude to ze mě cítit po celém areálu! Možná už bych do školy neměla chodit! Pro jistotu, abych něco neprokecla!

Prostě se budeš chovat jako normálně,“ uklidňovala mě zpoza rohu Alice. „Do školy půjdeš, nic se tam nestane a nikomu to neřekneš, neboj.“

Kdyby nám Alice řekla, že ses rozhodla nás prozradit, poradíme si s tím,“ řekla ledovým hlasem Rosalie, která si ode mě pořád držela odstup. Při slovech poradíme si s tím mi přebehl mráz po zádech a nepomohlo, že na ni někdo okamžitě zavrčel. Zvyknout si na to, že mám kolem sebe v podstatě nebezpečné tvory mi bude ještě chvíli trvat. Klidně by na mě teď kdokoliv mohl skočit a smlsnout si. Přestože ovládání mají úžasné a jsou neuvěřitelně milí, jsou to upíři, ne?

Promiň, nemyslela jsem to tak! Teď mi trochu vadí, že mi vidíš do hlavy...

„To jsou přirozené reakce,“ uslyšela jsem ten jeho hebký hlas. Zněl vážně. Naštvala jsem ho. Sakra.

„Ale kdepak. Jen jsem rád, že si pořád uvědomuješ, kdo jsme."

„Pojď se projít, ať ti dá na chvíli pokoj,“ objevila se za mnou najednou neslyšně Bella. Hrklo ve mně, blesklo mi hlavou, proč zrovna ona se chce jít projít. Vybavily se mi její nepřátelské pohledy, ale pak jsem si uvědomila, že od včerejška se ke mně chová naprosto neškodně a nemám důvod panikařit.

„Neboj, nekousnu tě,“ mrkla na mě laškovně a počkala, až vstanu. Nessie se zvedala, asi chtěla jít taky, ale Bella ji zarazila:

„Později, miláčku.“

 

Seděly jsme na vyvýšenině kus od jejich domu. Byla tma, před sebou jsem měla nádherný výhled na nedaleké město a k dokonalosti tohohle okamžiku mi chyběl jen měsíc a hvězdy, které tu jsou pro stálou oblačnost vidět jen minimálně. Cestou sem jsme mlčely. Nejdřív jsem si připadala nepatřičně – kam proboha jdu s touhle nádhernou upírkou? Proč jdeme samy? Co se bude dít? Ale pak jsem si začala jen užívat ticha a překvapeně jsem zjistila, že jsem si teď v domě celou dobu podvědomě dávala pozor na myšlenky. Nechala jsem myšlenky rozletět do všech koutů hlavy a bylo to velmi osvěžující. Bohužel jsem se tak přestala soustředit na cestu a okamžitě hodila nehorázná ústa. Bellu to náramně pobavilo. Když mě sbírala ze země, mumlala vesele, že nechápe, jak to s ní mohl tak dlouho vydržet. A teď, v tichu, ve tmě, jsme seděly vedle sebe a já podlela svému nutkání a zeptala se:

„Co se to včera stalo? Co se změnilo?“

Bella chvíli mlčela a pak řekla větu, která způsobila ztojnásobení mé tepové frekvence:

„Minulý týden jsem si byla jistá, že tě budu muset zabít.“

Pak se rozesmála a vesele mi oznámila, že moje srdce pravděpodobně každou chvíli vybuchne. No, taky jsem si toho všimla!

„Hrozně jsem na tebe žárlila. Nechápala jsem, co to Edward dělá, bála jsem se, že se do tebe zamiloval. Jako člověk jsem pořád nechápala, co na mě vidí, proč si vybral zrovna mě. Sebevědomí jsem měla hodně nízké a až on mi ukázal, že jsem sama sebe viděla úplně jinak. A teď najednou nadšeně poslouchal tvoje myšlenky, pořád se cpal do tvé blízkosti, pořád o tobě mluvil a vyprávěl nám, co se ti honilo hlavou. Emmett mi ze srandy řekl, že Edward je prostě nejspíš na lidský holky, a já ho vztekle prohodila zdí v garáži. Chtěla jsem, abys byla na jeho místě,“ uchechtla se, ale zase zvážněla.

„Nechápala jsem, proč to dělá. Když ti vidí do hlavy, když slyší, co si o něm myslíš. Byl nešťastný z toho, že ti vadí jeho přítomnost. Pak jsi nepřišla do školy a on běžel k vám domů, protože se bál, že se ti něco stalo. Bylo mu jedno, že Alice tvrdila, že jsi v pořádku. A já byla šílená vzteky. Všichni mimo Rose prostě akceptovali, co můj manžel provádí. Zrádci.“

„Promiň,“ pípla jsem nešťastně a nedovedla si představit, jak jí bylo. Chtěla jsem jí říct, že mě nikdy nenapadlo na Edwarda myslet jinak než na otravnýho a zadanýho Rozcucha, ale mluvila dál.

„Edward mi přísahal, že miluje jen mě, že k tobě nic takového necítí. Dokonce tvrdil, že mu ani nevoníš, tvoje vůně ho neláká o nic víc, než vůně ostatních lidí. Z mé krve se tenkrát mohl zbláznit, málem mě zakousl hned při prvním setkání.

Ale nedovedl mi vysvětlit, co ho k tobě tak táhne. Můj výřečný muž, jeden z nejsečtělejších upírů, neměl slova. Byl z toho nešťastný.

Jasper mi jednou o samotě řekl, že z něj necítí žádné pobláznění nebo zamilovanost. Že jediné, co se kolem Edwarda vznášelo, když jsi byla poblíž, byly obavy a odhodlání.“

„Jako že se mě bál?“ nechápala jsem.

„Jako že se bál o tebe. Ten jeho šílenej ochranářskej pud. Měla jsi vidět, co dělal, když Emmett učil Nessie plavat a neřekl nám o tom.“

Na chvíli se odmlčela a já si zkusila představit Nessie jako malou holčičku. Budu je muset poprosit o fotky.

„A když ti včera řekl myško, všechno mu došlo. Naší Nessie říkal od malička veverko, chvíli ho kvůli tomu dokonce nesnášela a jeho bavilo ji tím zlobit. Nikdy nikomu jinému podle zvířete neříkal. Až tobě. A v tu chvíli mu došlo, že pro něj jsi na úplně shodné úrovni jako Renesmee.“

Bere mě jako dceru?! Co to do háje dělá? Proč to dělá? Jak na to přišel? Já nepotřebuju náhradního otce! Tohle nejde!

„Je magor?“ zeptala jsem se a Bella se začala smát tak nahlas, že kdesi v lese za námi vykřikl nějaký pták. Zastyděla jsem se, neměla bych o něm takhle mluvit. Navíc on je jako otec určitě skvělý, jen... Nepotřebuju, aby ho dělal mně. Budu si s ním muset nějak promluvit... Časem.

„Asi je,“ pokývala hlavou Bella a vysmátě si oddechla. „On neví, proč tě tak vidí. Zase je v koncích. Ale má radost, že se to vysvětlilo aspoň takhle. Že už tě nemusím rozupovat na kousky. Podle Jaspera z něj vážně sálá otcovská láska a když jste s Nessie u sebe, Jasper má kvůli němu chuť si vás vyfotit a postavit fotku na krb.“

Zase jsme seděly potichu. Měla jsem radost, že znám důvod jeho nevysvětlitelného chování, přestože ten důvod je přinejmenším zvláštní. Bylo mi dobře i kvůli tomu, že jsem si dokázala vysvětlit svoje pocity z něj; bála jsem se ho zcela přirozeně proto, že je upír, a ze stejného důvodu mě to k němu i táhlo, protože jsem kořist.

„Co Alice? Viděla něco?“ vzpomněla jsem si na tu malou šílenou upírku.

„Jen spokojenou rodinu včetně tebe,“ oznámila mi se stoickým klidem. Včetně mě? Počítají s tím, že s nimi budu častěji? Moment, počítám s tím já? No... Vlastně si nedovedu představit nic lepšího...

„A tobě to nevadí? A Rose?“ zkoumala jsem. Bella se ke mně otočila a i v té tmě jsem viděla, že se usmívá:

„Jsi tak nějak nakažlivá, víš? Díky tobě zažíváme něco nového, vytržení ze stereotypu. A tu tvoji hlavu vážně milujeme. Můj muž má pocit, že tě musí chránit jako svou druhou dceru, Nessie je z tebe nadšená, naše upírství jsi zkousla na jedničku. Nemám důvod pro to, abys mi vadila.

Rose si zvykne. Ona se jen bojí, že se rozhodneš o nás někomu říct, ale se mnou to měla úplně stejně. Přejde ji to. Ty navíc netoužíš po přeměně a tím u ní máš už teď malé plus.“

„Jak víš, že netoužím? Co když toužím?“ ušklíbla jsem se, ale věděla jsem naprosto jistě, že rozhodně nechci být nikým, kdo potřebuje zakusovat zvířata a má tendence hryzat lidi do krku. To fakt ne.

Vrátily jsme se do domu, Bella mi automaticky nabídla ruku, abych se nezabila hned u prvního pařezu. Přivítala nás hromada zlatých a dva hnědé pohledy.

„Co je? Vždyť už mě znáte ne?“ ošila jsem se a cítila se trochu trapně. Snažila jsem se pohledem vyhnout Edwardovi, nevěděla jsem, jestli ví, co mi Bella řekla. V tu chvíli mi došlo, že ví, i kdyby nechtěl, protože si to právě prohlédl v mé hlavě. Bezva.

Nessie ke mně celá rozesmátá přišla a plácla mi ruku na tvář. Uviděla jsem se s vlasy do všech stran, nad pravým uchem mi trčela větvička, nos a tváře jsem měla úplně rudé z té zimy, co se udělala. Lepší než zrcadlo! Zase jsem vypadala jako idiot. Ale až mě jednou uvidí v nějaké normálním stavu, to budou zírat!

„Pokračování pyžamové párty!“ zahalekala Alice a pak se na schodech do patra objevila nějaká šmouha. „Honem, kde jste?“ ozvalo se nahoře.

„Alice, myslím, že dneska ne. Minnie by měla jít spát, bylo toho na ni moc,“ ozval se Edward a nad hlavou se ozvala rána, jak Alice buď dupla, nebo něčím třískla o zem.

„Ano, tatínku,“ vylétlo ze mě hlasem malé, poslušné holčičky. Promiň, nemohla jsem si pomoct. Ale už jsi to nejspíš čekal, ne? Vždyť mě znáš...

„A do postele! Obě!“ ukázal rozhodným pohybem ruky ke schodům a zatvářil se hrozně přísně. Jen jeho mrknutí mě ujistilo, že všechno je v nejlepším pořádku.

 


 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

zuzka88

12)  zuzka88 (02.02.2012 23:13)

Tohle je výborný. Já z toho nemůžu. Nejdřív Edwardův zadek, pak jeho otcovské pudy. Čekala bych všechno, jen ne tohle. Holka ty mě dostáváš

Mabel

11)  Mabel (17.12.2011 18:27)

Ta část o Edwardově zadku neměla chybu! A konečně jsem pochopila, jak to všechno bylo, skvěle si to vymyslela.

leelee

10)  leelee (10.12.2011 19:04)

Lenka326

9)  Lenka326 (10.05.2011 12:39)

Bože, Nebrasko!!! Jak jsem mohla tuhle skvostnou povídku pořád odkládat, až jsem na ni tak jaksi zapomněla. A teď se nemůžu odtrhnout. Začala jsem večer a teď u oběda jsem dorazila na konec 10. kapitoly.

Je to skvělé, úžasné, fakt dokonalé.
Minie je dokonalá, tak vtipná, její hlášky, které vlastně tvoří příběh, jsou jedna lepší jak druhá. I ti její teploušci, jak je nazvala a samozřejmě i Cullenovi jsou boží. Edward jako náhradní táta? Teď jsem nejvíc napnutá na tajemství Minie, nebude to nic hezkého, ale bez prozrazení to pořád není úplný příběh, že? Jsem ráda, že je Minie šťastná a cítí se jako v nové rodině, jen ten lichý počet postav je trochu smutný. Plánuješ i pro ni najít druhou polovinu?

Moc děkuju za tvůj příběh a už se těším, až se pustím do dalších dílků.

Janeba

8)  Janeba (17.11.2010 19:47)

Nádhera! Ale furt nechápu, koho sis pro Minnie připravila! Sice má další rodinku, jen naprosto netuším, kam se to bude ubírat! Jsi ráda? Nebrasko - Díky!

7)  alex (05.10.2010 20:47)

Představa Nessie a Minnie jako sester se mi moc líbí. Krásně sis pohrála s Edwardovým ochranářským pudem, smekám.

magorka

6)  magorka (21.09.2010 13:29)

a mám OG...totální

5)  Lejla (12.09.2010 01:26)

Takze novy prirustek do rodiny:D :D :D

SarkaS

4)  SarkaS (09.09.2010 16:30)

No páni tak já teda čekala všechno, ale tohle ne Je to bezvadný

Alrobell

3)  Alrobell (27.06.2010 21:42)

A kdo pak na něčem fičí? No alice to není, hold Minie jede v uklidňovácích ve velkém! :D :D

sakraprace

2)  sakraprace (18.06.2010 20:05)

Bože, já málem zapoměla na Cullenův zadek. A Nessie, když jí ukazala, jak se tvářila, když se poznaly :D a rozhovor s Bellou, "Je magor?" - super.

Alrobell

1)  Alrobell (09.05.2010 17:37)

no tak tohle jsem teda nečekala... :D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek