Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Na sobotní večer je přichystaný nečekaný plán, který Edwarda zaskočí nepřipraveného.

Ale zvládne to s přehledem, protože je prostě dobrej!:D

Snad se bude líbit:))

15+ za jeho slovník ;)

„Jsem doma!“ zahučel jsem nadšeně, když se za mnou zavřely dveře. Stáhnul jsem si bundu a přehodil si ji přes rameno.

„Polib si, Cullene,“ ozvalo se jako odpověď. Rosalie asi vstala špatnou nohou. Stejně jako každej den. Nevěděl jsem, čím to je, že je pořád tak naježená. Možná bych si měl s Emmettem chlapsky promluvit. Když to v posteli skřípe, všechno jde rovnou do prdele.

„Emme?“ houknul jsem v otázce. Bylo devět ráno a já už se nemohl dočkat, až si vlezu do sprchy. Po včerejší noci jsem to už potřeboval. Charlotte měla asi nějakou vestavěnou nabíječku, protože se nedala unavit. Zajímalo by mě, kde ji měla zastrčenou. Hrdě jsem totiž mohl tvrdit, že jsem všechny její části, kam by se případně dala zasunout, měl plně pod kontrolou.

„Polib si, Cullene!“ štěkla znovu Rosalie a já se zamračil. Kde ten pitomec zase vězí?

„Dostalas to, že seš tak milá?“ nakouknul jsem opatrně do obývacího pokoje a čistě pro jistotu se kryl dveřma. Už jsem zjistil, že je schopná po mně cokoliv hodit. Naštěstí byla levá a neuměla mířit… Prudce vydechla a zatvářila se pěkně nasraně. Na ksichtě měla namatlanou nějakou bílou sračku, ale věřil jsem, že pod ní je rudá vzteky.

„Vypadni!“ vyháněla mě a já se rozesmál. „Je ti vlastní demence k smíchu? Ubožáku…“ Jen jsem zavrtěl hlavou a radši ji nechal bejt. Už tak jsem se mohl těšit na přátelskej pokec s Emmettem. Tak tomu říkal on. Vždycky přinesl pivo a strašně nenápadně se mi snažil říct, abych Rosalii nechal na pokoji.

Sranda? Maximální.

Účinek? Minimální.

Odtáhnul jsem svou ztěžklou prdel k sobě a bundu hodil hned za dveře. Usmál jsem se, když byl kout, kde obvykle pobejvala hromada špinavýho prádla, naprosto prázdnej. Potřeboval jsem vyprat, už jsem pomalu neměl v čem chodit a nemohl jsem dovolit, aby mi nějaká zkurvená úklidová služba zkazila image.

Jakmile jsem si na záda pustil teplej proud vody, se syknutím jsem sebou škubnul. Věděl jsem, že včerejšek byl divokej, ale že mi z něj zůstanou na zádech takový šrámy, to jsem nečekal. Pálilo to jako prase, ale zvládnul jsem to… Opatrně jsem si po zádech přejel ručníkem a zkontroloval se v zamlženým zrcadle. Tmavě rudý škrábance byly jasně patrný a vyloženě křičely, kde se na mně vzaly. Zamračil jsem se.

Sice byla dobrá, ale tohle přehnala. Takhle si mě označkovat…

Natáhl jsem na sebe volný kalhoty, který jsem nosil jenom doma, a šel svou přítomností potěšit kuchyni. Vlasy jsem měl ještě mokrý, ale bylo mi to jedno. Lednička byla narvaná k prasknutí, takže jsem se nemusel starat o to, že bych v ní nenašel nic, na co bych měl chuť. Nakonec jsem si uplácal pár sendvičů a hladově se na ně vrhnul.

Tohle byla nevýhoda toho, když se snažíte zmizet ještě dřív, než se vaše společnost probudí. Nestál jsem o žádný ranní trapnosti a snažil se jim tak za každou cenu vyhejbat. Většinou se mi to dařilo, někdy to šlo hůř, tak úplně se to totiž neslučovalo s tím, v kolik jsem byl zvyklej vstávat. Ale žádný snídaně započítaný nebyly, musel jsem se obsloužit sám. A ideálně někde hodně daleko.

Se zbývajícím toustem jsem se dostrkal do obýváku. Svalil jsem se do pohodlnýho křesla a jen čekal, kdy si toho blondýna sedící naproti mně všimne. Všimla si toho v rekordním čase. Podezíral jsem ji, že má na mě nějakej radar, kterej jí v mý přítomnosti vlívá nasranost do žil.

Jinak jsem si to vysvětlit nedokázal.

„Budou tady drobky,“ zavrčela a vražedně se podívala na jídlo v mojí ruce. Vyzývavě jsem s ní máchnul směrem k ní. Oči se jí rozšířily. „Přestaneš se někdy chovat jako nadrženej kretén, kterýmu je jeho okolí úplně ukradený?“

„Přestaneš se někdy chovat jako rozmazlená slepice, podle který musí každej skákat, když zapíská?“ Přimhouřila oči a já věděl, že jsem ji dostal. Nadechovala se, že něco řekne, ale pusa jí zase sklapla. Skvěle. 1:0 pro Cullena. Hned jsem měl větší chuť k jídlu. Škodolibě jsem se před ní ládoval a ignoroval to, jak si každou chvíli pohrdavě odfrkla.

Mezi náma to nikdy nemohlo fungovat, byli jsme příliš rozdílní na to, aby to fungovalo.

Když jsem dojedl poslední sousto, spokojeně jsem se uvelebil a zavřel oči. Byl jsem unavenej, ale spát se mi nechtělo. Celkem rychle jsem si zvyknul na tenhle režim – fungovat i vyčerpanej.

„Jestli tu začneš chrápat, přísahám, že ti něco bodnu do krku,“ konstatovala výhružně. Líně jsem rozlepil jednu oko a zamžoural na ni. Seděla jako dámička, nohy těsně u sebe, narovnaný záda a v klíně nějakej časopis, kterej bych si já do ruky nikdy nevzal. Nevypadala jako někdo, kdo by s oblibou někam něco zapíchával.

Nebylo se čemu divit, že jim to v posteli neklapalo.

Zase jsem oko zavřel a snažil se nemyslet na to, že je tu se mnou. Jo, mohl jsem jít k sobě, pustit si nějakou hlasitou hudbu, ale byl jsem si víc než jistej, že bych u toho tak jako tak vytuhnul. Takhle to ani náhodou nehrozilo. Nemohl jsem riskovat, že bych se náhodou pletl a ona do mě něco fakt zabodla.

Byl čtvrtek a já zatím neměl na víkend nic v plánu. Rozhodně jsem to tak nehodlal nechat. Potřeboval jsem něco dělat, jinak bych sám se sebou nevydržel. Chtělo to nějakou párty. Od doby, co se k nám Rosalie přikýblovala, Emmett doma žádnej večírek nepořádal, všechno jsem musel shánět venku.

Nebylo těžký zjistit, kde se co děje. Holky byly poměrně sdílný, a když jsem k tomu přihodil pár úsměvů, měl jsem jistej i doprovod. Žádný závazky, jen šla se mnou. To přirozeně ještě neznamenalo, že se mnou taky zůstala. Při vážně dobrejch večírcích se sešla půlka kolejí. Ty nejlepší baby se předháněly v tom, která bude víc sexy. Krátký sukně, gigantický výstřihy až ke kolenům, zkrátka pastva pro oči. Nebyl problém sbalit nějakou povolnou holku, která mi na noc dělala společnost.

Takhle jsem se seznamoval s většinou mých nočních kamarádek, jak jsem jim někdy říkal. Některý už jsem víckrát neviděl, s některýma ještě párkrát a pár výjimečných občas vídám doteď. Je jich málo, ale pár jo.

Škubnul jsem sebou, když za mnou bouchly dveře. Nespal jsem, ale byl jsem solidně mimo. Rychle jsem otevřel oči a zkontroloval situaci. Rosalie už tu nebyla, což nebyla zrovna dobrá zpráva. Vůbec jsem nepostřehnul, že by kolem mě procházela. Zamračil jsem se, to se mi nepodobalo. Vyskočil jsem na nohy a šel se podívat, co se děje.

V chodbě Rosalie visela Emmettovi kolem krku. Potlačil jsem znechucený ušklíbnutí a chtěl jít zase k sobě, když na mě Emmett houknul. Namáhavě ze sebe sundal Rosalii a napřáhnul ke mně ruku, v který držel nějaký sako zabalený v igelitu. Co si kurva myslel? Že mu budu dělat sluhu? Protočil jsem oči, ale došel jsem k němu a ty hadry si od něj vzal. Spiklenecky na mě mrknul a dál se věnoval Rosalii. Automaticky jsem zabočil k nim do ložnice, ale on mě zastavil.

„Co blbneš?“ divil se zadejchaně. Nechápavě jsem se k němu otočil, o co mu jde? „To je tvoje, nechal jsem ti ho vyčistit. A jo, nemáš zač.“

„Cože?“ Nepobíral jsem to, ani trochu.

„Zítra. Večírek. U nás. Říkal jsem ti to,“ vysvětloval jako pro debila. Snažil jsem se v hlavě najít cokoliv, co by mi o tom večírku říkal, ale nepovedlo se. „Tys na to zapomněl, že jo?“ zamračil se.

„Ty se divíš?“ odfrkla si Rosalie posměšně.

„Ne, jasně, že ne!“ bránil jsem se a pokusil se znít přesvědčivě. To mi šlo vždycky dobře, takže jsem se ani nedivil, když na to jen s úsměvem kývnul.

Zatraceně.

Večeře?! U McCartyových?! A já na to kejvnul?!

Buď mě Emmett zhypnotizoval, nebo mi to říkal, když už jsem v sobě měl pár piv. Ani jedno mi nepřipadalo fér. Něco takovýho bych si určitě pamatoval. Akce u McCartyových byly vždycky velká věc. Připravovalo se na ně týdny dopředu. Vždycky objednali ta nejlepší jídla, sehnali ten nejlepší hudební doprovod a pozvali všechny, kteří něco znamenali.

Nemohl jsem uvěřit tomu, že se mi to vykouřilo z hlavy.

Beze slova jsem si oblek donesl do pokoje, hodil ho ještě zabalenej na postel a dřepnul si vedle něj. Kurva! Neměl jsem náladu se celej sobotní večer přetvařovat, na všechny se umívat a kdoví co ještě… To už bych radši zůstal doma, zavřenej mezi čtyřma steněma. Pravděpodobně bych zešílel, ale pořád by to bylo lepší než tohle.

Nechtěl jsem nad tím teď přemejšlet, ale aby se mi to povedlo, musel jsem se nějak zabavit. Chtěl jsem si zapálit a na chvíli vypnout, ale zvuky, který se začaly ozývat z vedlejší místnosti, mi v tom ani trochu nepomohly… Se zasténáním jsem vstal. Do kapsy kalhot si strčil krabičku cigaret, ze země sebral bundu a chystal se od tohohle všeho utéct.

Jakmile jsem vyšel před dům, zapálil jsem si. Bylo to dneska moje první cigáro, takže jsem si ho náležitě užíval.

Nevěděl jsem, kam jdu, dokud jsem nestál u kolejí, který byly nejblíž našemu domu. Cigáro už jsem dávno dokouřil a ruce jsem měl schovaný v kapsách bundy. Byla pořádná zima, pořádná i na New Hampshire v říjnu. Těšil jsem se, až budu zase v teple.

Cestu k jejím dveřím jsem znal i poslepu. Carmen dřív bydlela s Rosalií, ale když ta se přisrala k nám, přestěhovala se na koleje. Byla to šukézní kráska, která o tom moc dobře věděla, a taky toho využívala. Kdybych řekl, že byla ženská verze mě, nebyl bych daleko od pravdy. Mohl jsem před ní začít mluvit o čemkoliv a ji to nerozhodilo. Byla prostě v pohodě.

Občas jsme se spolu vídali, když jsme zrovna neměli vyhlídnutýho nikoho jinýho. Byla jedna z mála, která za tím, že jsme se spolu čas od času vyspali, neviděla nic většího. Ale kvůli tomu jsem za ní nešel… Když někdo přišel k McCartyovým bez doprovodu, automaticky k němu někoho přifařili, aby to nevypadalo blbě.

Nechtěl jsem mít sobotu zkaženou ještě víc tím, že budu muset bavit nějakou jejich šedesátiletou tetičku. Ani náhodou.

Odhodlaně jsem zaklepal na pokoj 211 a čekal. Dveře se otevřely takřka hned, ale stála v nich její spolubydlící… Angela byla úplně obyčejná holka, přirozeně hezká a chytrá. O mně si samozřejmě myslela jen to nejhorší a nebála se mi to dát najevo.

„Co tu chceš?“ zeptala se a dala si záležet na tom, aby zněla opovržlivě. Kdyby to nebyla ona, odseknul bych, pronesl nějakou blbou poznámku na její adresu a připadal si jako frajer. Jenže na Angelu jsem takovej nebyl. Byla jiná, ale fajn.

„Je tu Carmen?“ opřel jsem se ramenem o futra dveří. Protočila oči a otevřela dveře ještě víc. Vzal jsem to jako pozvání, a když mě nezastavila, vešel jsem dál. Šla pro Carmen a já tam jen tak stál. Jako vždycky tu bylo čisto, nikdy tu neměly nepořádek.

Carmen přišla skoro hned.

„Měl by ses oholit, Edwarde,“ řekla místo pozdravu a já se usmál. Ona si s ničím servítky nedělala, narovinu řekla to, co si myslí. Někdy jsem to oceňoval, někdy mě to sralo… Angela se tvářila otráveně, a až když zmizela ve svém pokoji, doopravdy jsem se uvolnil. Ale netrvalo to dlouho, protože z něj vyšla ještě dřív, ne jsem stihl začít mluvit. Natahovala na sebe kabát a vypadala víc než podrážděně.

„Mám to u tebe,“ zamručela směrem ke Carmen, která se na ni vděčně usmála. Pak se podívala na mě. „Máš půl hodiny, Cullene!“ Musel jsem se kousnout zevnitř do tváře, abych se nezačal culit. Půl hodiny? Ale no tak! Byla roztomilá. Jí to ale asi vtipný nepřišlo, protože se pořád šklebila jak kakabus. Když odcházela, nezapomněla za sebou třísknout dveřma.

„Tos nemusela,“ ukázal jsem směrem za sebe, kde byly dveře, který se snad od tý rány ještě třásly.

„Ona by se k nám nepřidala,“ pokrčila ledabyle rameny a přišla ke mně blíž.

„Mám pro tebe návrh,“ řekl jsem ve chvíli, kdy si klekla a začala mi rozepínat poklopec… Ošil jsem se a usoudil, že můj návrh ještě chvíli počká.

Ten její se zdál totiž mnohem lepší.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

21)  kajka (13.03.2012 12:58)

Slovní přestřelka s Rose byla skvělá.Zajímavá změna při setkání s Angelou, takže oceňuje i ženskou inteligenci. Hm....v podstatě je to hodnej kluk převlečenej za hulváta. Já se posněžim. Válíš!

Ree

20)  Ree (11.03.2012 17:18)

"Polib si, Cullene!" Jo! Rozhodně Rose miluju Hehe, tenhle Eda a oblek? Tenhle Eda a večírek? Večírek, kde se musí chovat slušně? No ty vole!

miamam

19)  miamam (17.02.2012 07:55)

Bože, tenhle Edward mě fakt začíná s*át To je takovej hulvát... A jakože v drtivý většině NEmám ráda Rose, tady jí fandim. Naprosto ji chápu :p A ne ten "večírek" se fakt těšim

Silvaren

18)  Silvaren (27.01.2012 23:56)

Tedy to špičkování s Rose je naprosto dokonalé Čím to, že s Angelou to bylo takové jiné (a vlastně milé - Edward se pro jednou nechoval jako idiot), i když situace byla skoro stejná?
Nádhera!

Astrid

17)  Astrid (31.12.2011 02:15)

vrrrrrrrrrrrrrr to bolo *fworks* *fworks* *fworks*
ja chcem byť Carmen, aspoň na chvílu
Zase, rozprávač je uvolnený, genialne mu to myslí - Edward a jeho sebeckosť sú na kumulačnom vrchole, čakám kedy sa ozvú tie jeho skryté ochraniteľské inštinkty.
ani nie dlha kapitola a aké to bolo plné, díky

Alrobell

16)  Alrobell (21.12.2011 20:48)

jáááááááááááááj já jsem tak zvědavá!!!

Janeba

15)  Janeba (01.11.2011 10:37)

Ajjinko, tak to jsem zvědavá, co bude teď!!! Mám před sebou už jen poslední kapitolku a .....
Děkuji!!!

AMO

14)  AMO (13.10.2011 15:56)

Napadají mne samé sprosté přirovnání k tomu Edíkovi. A jedno hezčí než druhé... raději mlčím. V co doufám, je že na párty bude i Bella
Ten divoký 'kanec'... budeš ho krotit nebo je Bells také převlečené zvířátko.
To by bylo zajímavé!

ambra

13)  ambra (10.10.2011 07:56)

:D :D :D :D :D Mňam! Miluju dareby :D :D :D . Na večírku bude Bella, páč ten její je nějaký zvíře, takže nemůže chybět. Nicméně si pořád neumím představit, že by se tenhle Edík ze dne na den změnil :D :D :D . Super počteníčko!

kytka

12)  kytka (09.10.2011 13:32)

Komentář Kamčí přesně vystihuje, co jsem chtěla napsat. Ajji, super.

Kamci

11)  Kamci (09.10.2011 13:20)

tak co, dospěje, nám nakonec, nebo bude na facku až do úplnýho konce?
jít ho doma, mlátim ho, ale ke čtení... super

Lenka326

10)  Lenka326 (08.10.2011 20:42)

Tvůj Edward je ... skvělý na počtení, ale v reálu na zabití. Co neuteče na strom, to zklátí... A každodenní boj s Rose, to je taky síla. Teď čekám, co bude dál. Co se stane na večírku, když si jeho plánování přiložila takovou váhu. Bude tam Bella? Nezdá se mi jako večírkový typ, tak se nechám překvapit.

leelee

9)  leelee (08.10.2011 20:42)

KalamityJane

8)  KalamityJane (08.10.2011 20:29)

moc moc zajímavé:)

Twilly

7)  Twilly (08.10.2011 20:25)

Takhle z monitoru mě tenhle fešáček mooooooooooooooooooc baví, ale jeho obětí bych teda být nechtěla ... Ajjo, jedeš!!!

6)  viki (08.10.2011 19:55)

Pěkný díl !

Bye

5)  Bye (08.10.2011 19:48)

Ten kluk to má vážně těžký. To musí bejt hrůza, když se (mu) na něj vrhá každá baba.
Ale ne, musím říct, že mě ta jejich žabomyší válka s Rose baví. Ona je taky moc dobrá! Jsem zvědavá, jestli a kam se jejich vztah posune.
Už se fakt klepu, až mu ten jeho hřebínek někdo trochu srazí.
Kde je vlastně Bella? Přijde na večírek?
Těšííím!

Bosorka

4)  Bosorka (08.10.2011 18:35)

Uf, ten je fakt na ránu....

3)  Veruše (08.10.2011 17:26)

Krásný a bez chyby jako vždy a Edward je prostě suprovej!!!

Evelyn

2)  Evelyn (08.10.2011 16:25)

Ajjo! Tvůj Edward nemá chybu Teda samozřejmě ve fiktivní formě, na živo bych ho poznat nechtěla

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek