Sekce

Galerie

/gallery/18247318.png

Večírek.

Nejradši bych si tuhle kapitolu omlátila o hlavu, ale nejsem zastánce sebepoškozování, takže to nechám na Vás. Dobrá nabídka, no ne?

15+ za jeho slovník ;)

Carmen na nás čekala před sídlem McCartyových. Bydleli až na samém konci Hanoveru, ale nemohl jsem riskovat, že by jela v jednom autě s Rosalií. Kdyby nevěděla, že se mnou občas spí, možná by ji měla ještě trochu ráda. Teď už pro ni neexistovala. Jak by taky mohla? Uspokojovala moje prasácký choutky, jak to Rosalie nadšeně nazývala, čímž se automaticky v jejím žebříčku oblíbenosti degradovala někam pod špinavý veřejný záchody a pokročilou fázi tubery.

Takže jsem se nedivil, že ji ani nepozdravila, jakmile jsme vystoupili z luxusního černýho fára s vlastním řidičem. Seděl jsem vpředu a celou cestu se snažil ignorovat tokání, který ti dva vzadu předváděli. Bylo to na poblití. Ale usmívající se Carmen stačila k tomu, abych je hodil za hlavu. Tady se naše cesty rozdělovaly.

Nesnášel jsem tyhle snobský akce, kde každej chodil s nosem u stropu. Ale měl jsem pár osvědčenejch triků, jak si i takový šílený večery užít. Alkohol byl totiž všude kolem.

„Říkala jsem ti, že ti to sluší víc, když jsi oholený,“ usmála se a pohladila mě po tváři. Oči měla jako kočka, zúžený a provokativní.

„Nebaví mě to,“ pokrčil jsem ledabyle rameny. Byla to pravda. Oholil jsem se a už k večeru jsem mohl začít znovu. Ztráta času.

„Ráda bych si myslela, že je to kvůli mně, ale nejsem tak naivní,“ zasmála se. „Nabídneš mi rámě? Mrznou mi nohy.“ Už to byla zase ona, ne žádná na ránu dámička. Byl jsem rád, že na moji nabídku kejvla, dovedl jsem si představit hodně věcí, který by určitě dělala radši, a takhle jsem tu alespoň nemusel bejt sám.

Na všem hledat pozitiva, to byl základ.

Vyšli jsme kamenný schody, který vedly do obrovský vstupní haly. Jak jsem správně předpokládal, bylo tu plno. Všude byly hromady lidí v předraženejch oblecích a s hranými úsměvy si po skupinkách povídali. Dokázal jsem si jejich témata hovoru živě představit. Peníze, peníze, peníze. Všichni tady byli stejní.

„Emmettův otec se s tím teda zrovna nepáře,“ řekla mi přímo do ucha Carmen. Díky vysokým podpatkům se ani nemusela natahovat na špičky. Uchechtl jsem se.

„Nemáš ani ponětí, s čím vším se ten bastard nesere,“ zamumlal jsem vesele, paží ji objal kolem pasu a tím si ji přitáhnul blíž k sobě. Musel jsem dát všem jasně najevo, že tu doprovod mám. Nehodlal jsem mít na krku žádnou vyprahlou saň, která by si se mnou chtěla zpříjemnit večer a zavzpomínat tak na starý dobrý časy. Ani hovno.

„Něco k pití? Já teda umírám žízní,“ přiznal jsem se, a aniž bych čekal na její odpověď, jsem s ní vyrazil do vedlejší společenský místnosti, kde většinou bejvaly bary. Teď se nějakej vyloženě hodil.

„Edwarde!“ ozvalo se těsně za námi. S prudkým nádechem jsem se otočil a pokusil se o úsměv. Paní McCartyová starší, Emmova babička, byla celkem milá ženská, ale s oblibou vedla kurevsky dlouhý hovory. „To jsem ráda, že jsi přišel! A tohle je kdo? Přítelkyně?“ mrkla na mě a došourala se až těsně k nám. Jakmile se ke mně začala natahovat, bylo mi jasný, že před některýma nechutnostma dneska neuteču. Pustil jsem Carmen a opatrně ji objal. Byla o polovinu menší než já a tak drobná, že jsem se bál, abych jí něco omylem nezlomil. Vůbec nevypadala jako někdo, kdo je příbuzný s Emmettem, s metrákem svalů.

„Taky vás rád vidím,“ zalhal jsem pohotově.  Snažil jsem se nenápadně vyprostit z jejích rukou a narovnat se. Šlo to těžko, ale povedlo se. Sláva.

„Představíš nás?“ podívala se možná až příliš nadšeně na Carmen a já zaváhal. Co jsem měl kurva říct? Je to kamarádka, který se občas snažím vyšukat mozek z hlavy, ale pořád se mi to nějak nedaří, tak je tu se mnou? Hm. Ne, nemohl jsem jí způsobit další infarkt.

„Paní McCartyová, tohle je Carmen. Má kamarádka,“ zdůraznil jsem poslední slovo.

„Moc ráda vás poznávám, paní McCartyová,“ usmála se Carmen. Bylo mi jasný, že v takovejchhle akcích chodit umí, ale překvapilo mě, jak snadno jí to jde. „Máte moc krásný dům.“ Při těch slovech jsem se musel zevnitř kousnout do tváře, abych se nerozesmál. Kdyby tak věděla, že tohle je jen jedna z jejich rodinných vilek.

„Půjdeme se něčeho napít?“ pokusil jsem se nás nenápadně dostat z týhle trapný situace, kdy na mě Emmova babička zbožně zírala. Carmen přikývla a široce se usmála na paní McCartyovou, která už mávala na někoho dalšího z vedlejšího chumlu hlav. Asi jsem si jen příliš fandil.

„Byla milá,“ hihňala se Carmen, když jsem ji vlekl ke zdroji alkoholu. Mně to tak vtipný nepřišlo, byli jsme tu sotva pět minut a já už měl neovladatelnou potřebu se opít.

„Až moc,“ zamručel jsem. Ideální stav by byl ten, kdy by si nás nikdo nevšímal. Naštěstí už jsme byli u jedno z barů a já dál nemusel nic řešit. Kromě šílený hudby, která se nedala ignorovat, i když jsem se o to sebevíc snažil. A protože jsem nebyl žádnej žabař, poručil jsem nám šampaňský, který tady teklo proudem. Proti bublinkám jsem vůbec nic neměl.

A podle toho, jak se Carmen po pár skleničkách začala chichotat, ona taky ne.

„Tobě stačí opravdu málo, že jo?“ posmíval jsem se jí, když se ke mně nebezpečně nakláněla. Zašermovala mi před očima ukazováčkem a zazubila se.

„Jsem veselá, když chci být veselá,“ vysvětlovala. Trochu si šlapala na jazyk, ale za to mohlo všechno to pití. „To ty se nebavíš,“ obvinila mě a vážně se narovnala. „Měla to být zábava, ne?“

„Kdyby mi stačilo pár skleniček k zábavě, byl bych na tom hodně špatně,“ naklonil jsem hlavu ke straně a bavil se tím, jak se zatvářila.

„Nechápu tě, Edwarde,“ mávla ke mně rukou. „Všechno tady kolem nás,“ zadívala se na taneční parket, kde trapčilo několik párů, „je něco neuvěřitelnýho. Máš štěstí, že toho můžeš být součástí. A ty se tu tváříš jako kakabus.“ Zmateně jsem zamžikal. Kakabus?

„Nejsem žádná součást těhle okolních sraček,“ řekl jsem zostra, bublinky asi i u mě nadělaly svý. „Znám se s Emmettem, to je všechno.“

„Neřekla bych, že je to všechno,“ zúžila oči. „Dokážu si tě živě představit jako jednoho z těch chlapů kolem, oblek, žena u boku,“ zahihňala se. Měnila nálady tak rychle, že jsem ji pomalu přestával stíhat. Rozesmálo mě to.

„Myslíš, že jsem jako oni?“ uchechtl jsem se. „Carmen, nemůžu se dočkat, až si to sako i kalhoty sundám dolů, to mi věř. A ne jen proto, že se v tom cejtim jako kretén, ale proto, že tohle nejsem já. Jsem tu jen ze slušnosti…“ Pobaveně nadzvedla obočí. „No dobrá, z donucení, ale to nic nemění na tom, že bych dal cokoliv, abych odtud už mohl vypadnout.“

„Chtěla bych být o toho, až dospěješ,“ opřela si bradu o zápěstí. „Bude to velká věc.“

„Myslíš s fanfárama a ohňostrojem v pozadí? Jo, páni, velká věc!“ rozhodil jsem rukama.

„Ty mě vůbec nebereš vážně,“ stěžovala si. „Ale máš pravdu, teď bych se taky nebrala vážně. Uáá, vlezlo mi to do nohou!“ zasmála se, když se vrávoravě postavila na nohy. Teď už nevypadala tak sexy, jako když přišla. „Půjdeme tancovat!“ Co?

„Ne.“

„Ale no ták, Edwarde! Nebuď takovej páprda, pojď, bude sranda!“ Podezíravě jsem se kouknul na parket, kde se pořád ploužilo pár dvojic. Ne, takhle jsem si srandu určitě nepředstavoval.

„Ne, nepůjdeme tancovat,“ stál jsem si za svým. Nepatrně nafoukla tváře.

„A já říkám, že půjdeme!“ nenechala se a začala mě tahat za ruku. Všiml jsem si, že jsme na sebe upoutali pozornost několika očí kolem. Ne, tohle rozhodně nebylo dobrý.

„Fajn,“ uklidňoval jsem ji. „Půjdeš si zatancovat,“ souhlasil jsem. Tvář se jí rozzářila nadšením, ale hned na to zase pohasla.

„Jak půjdu?“ nechápala.

„Někoho ti seženu, je to jednoduchý,“ pokrčil jsem rameny a vstal. Rozhlídnul jsem se kolem a hledal potencionální oběť. Tak co, pánové, kdo se ujme lehce nalitý sexuální mašiny? Nehlaste se všichni! Ale chlápek, kterej se opíral o protější bar a se zájmem nás sledoval, vypadal celkem solidně. Vyrazil jsem přímo k němu a zmatenou Carmen táhnul za ruku za sebou.

„Edwarde!“ bránila se tiše a snažila se mě zastavit, ale já se nenechal.

„Slečna chce tancovat,“ řekl jsem bez pozdravu, když jsem přišel až k němu. Podal jsem mu její ruku - nevšímal si toho, jak překvapený je - a zazubil se na Carmen, která se tvářila jako před chvílí já. Jako kakabus. „Něco s tím udělej,“ poradil jsem mu a nechal je tam. Věděl jsem, že tohle si ještě vypiju, ale bylo mi to u prdele. Nesnášel jsem, když si někdo myslel, že mě může komandovat. To nemohla ani Carmen a rozhodně jsem nechtěl, aby si to snad začala myslet.

Propletl jsem se mezi lidma, a když jsem vyšel na jednu z obrovskejch osvětlenejch teras, zhluboka jsem se nadechnul. Potřeboval jsem chvíli klidu, protože odjezd byl v nedohlednu. Z kapsy kalhot jsem vytáhnul krabičku cigaret a jednu si hned zapálil. Byl to skvělej pocit úlevy… Těhle akcí se nekonalo moc, jen pár za rok, ale všechny byly stejný.

K posrání nudný.

Opřel jsem se o kamenný zábradlí a znovu si potáhnul z cigarety. Byla tu pořádná zima, ale kdybych si zapálil vevnitř, během chvíle by mě vyvedli ven. To už se mi stalo. Jen k tomu bylo potřeba několik panáků a piv.

Dokouřil jsem a akorát chtěl nedopalek odpinknout pryč, když jsem ji uviděl.

Musela to bejt ona, i když vypadala úplně jinak. Měla jinak vlasy, byla jinak oblečená, ale stejně jsem ji poznal. Bella Swanová... teda Redayová.

Nevěděl jsem, co to dělám, ale šel jsem za ní.

Nevšimla si mě, dokud jsem nebyl jen metr od ní. Poplašeně se otočila, a když mě viděla, zamračila se a zase se odvrátila. Tolik k tomu, jak ráda mě viděla.

„Ty mě sleduješ?“ zeptala se, aniž by se na mě znovu podívala. Ani se nesnažila neznít pohrdavě. To byla novinka.

„Ne, jen mám na tebe štěstí,“ obhajoval jsem se. „Ale možná sleduješ ty mě,“ zkoušel jsem to, ale neúspěšně.

„To tak,“ zamumlala si spíš pro sebe. Nevypadala, že by si se mnou chtěla povídat, ale já zase nebyl ten, co se jen tak vzdává.

„Chodíš na takovýhle večírky často?“ zeptal jsem se a vážně mě zajímalo, jak odpoví. Tady jsem ji nikdy neviděl, tím jsem si byl jistej. „Nebo jsi tu jen proto, že jsem tu já?“

„Jsi doopravdy tak namyšlenej, nebo se mi to jenom zdá?“ podívala se na mě a tvářila se… nasraně. Normálně bych ubral, ale tohle byla zatím její nejdelší věta. Pokud mluví, když ji něco sere, hodlal jsem jít i touhle cestou.

„Zdá se ti o mně často?“ usmál jsem se.

„Cože?“ překvapeně vykulila oči. „Ne!“ odpálila mě hned, zhnuseně se na mě podívala a bez dalšího slova šla pryč.

No, to bylo rychlý.

„Bello, počkej!“ zahučel jsem poraženě, a i když mi to bylo proti srsti, šel jsem za ní. „Ježiš, ty chodíš ale rychle,“ vydechl jsem, když jsem ji dohnal. Nezastavila se, přirozeně, možná ještě zrychlila, protože jsem musel popoběhnout. „Tak zastav!“ A ať to bylo čímkoliv, poslechla mě a zastavila.

„Co je?“ založila si podrážděně ruce na prsou. „To poslední, na co mám teď náladu, jsou tvoje vtípky, takže jestli mi chceš něco důležitého říct, máš příležitost, jestli ne, nech mě být!“

„Jsi vždycky tak příjemná?“ vyjel jsem. Tak strašně mě vyváděla z míry, že jsem se přestával kontrolovat. Bylo mi jedno, kde jsem. Jen jsem chtěl vědět, co ji tak žere, že je tak odtažitá.

„Ne, jen na takové, jako jsi ty!“ oplatila mi a stejně jako já zvýšila hlas. Přes prosklený dveře jsme sice nemohli bejt slyšet, ale výhled na nás musel bejt parádní.

„Něco takovýho mi bude říkat vdaná ženská, která zapře i svýho manžela? Často soudíš lidi, který neznáš? Protože mě nepřijdeš jako někdo, kdo by měl někoho sou- “ Nestačil jsem doříct myšlenku, protože mi na tváři přistála její ruka. Prudce a s exkluzivním mlasknutím. Šokovaně jsem na ni zůstal zírat… Ona mě právě praštila?

„Drž se ode mě dál, Cullene,“ zavrčela zlostně. „Vůbec nic o mně nevíš!“

A to bylo to poslední, co řekla, než zmizela v davu za prosklenejma dveřma. Vytřeštěně jsem zůstal stát, překvapenej tím, co se právě stalo. Jak se zachovala. Nikdy dřív se mi nic takovýho nestalo… Zažil jsem hodně odmítnutí, ale ještě nikdy mi žádná holka nevrazila facku. Byl jsem neodbytnej, ale její reakce byla o něčem víc... Ale jak jsem o ní mohl něco vědět, když mi nedala šanci, abych se vůbec zeptal? Zavrtěl jsem hlavou a něco si slíbil.

Zjistím, proč mi ji ubalila.

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

kajka

26)  kajka (13.03.2012 14:27)

A že mu sedla! Hezky se nám to zauzlovává. Doufám,že se z něj nakonec nevyklube někdo úplně jinej, tenhle sexy spratek by mi chyběl. Bella ho pěkně chytla, tajemství a nezájem na něj, pacholka.;)

Ree

25)  Ree (11.03.2012 17:22)

Podlá paní McCartyová! Jak po něm může chtít, aby ji objímal?! A Bella mu vrazila Juch! Byla jeho první!!! I když v něčem jiném, než by jako první napadlo Edu. Je úžasná!

miamam

24)  miamam (17.02.2012 08:06)

No proč asi, protože se chová jako tydýt. Chjo... Teda tahle povídka mě fakt bere, přestože mě Cullen vytáčí. Carmen je teda frajerka A Bella má u mě fakt bod, mohla udělat něco, co já ne

23)  hanka (30.01.2012 14:00)

no super
nemůžu komentovat , frčím dál

Silvaren

22)  Silvaren (28.01.2012 00:13)

Carmenina slova do kamene tesati - na ohňostroj a fanfáry oslavující jeho dospělost s radostí přispěju - bože, to je ale namyšlenej sobckej fracek
Každopádně ale bere na Bellu a její ruční podání na něj taky platí, takže se máme na co těšit.

Astrid

21)  Astrid (31.12.2011 09:38)

to je tak, keď odkliknem koment pred koncom.
OMG
ona mu jednu natiahla za to má u mna body :D

Astrid

20)  Astrid (31.12.2011 09:34)

Velmi jednoducho a názorne si nám tu opísala, čo je to chémia. On sa proste zobral a išiel za ňou - to je dokonalé kapitola bola perfektná, milujem ho

Alrobell

19)  Alrobell (21.12.2011 21:03)

Edward dostal napřesdrýku od Belly?

Tak to je masakrální!

Lenka326

18)  Lenka326 (02.11.2011 09:04)

Tenhle Edward je a střídavě se to mění. :D
Ovšem setkání s Bellou bylo pošušňáníčko. A ta facka . A to, co v něm vyvolala!!! Těším se na další dávku Edwarda syčáka Cullena.

Tralala

17)  Tralala (02.11.2011 01:13)

Tak tenhle Edward me rozhodne bavi koho by taky dokola bavil emocionalne labilni, bez poradnych kouly nerealny podpantoflak jak je skoro v kazde povidce?

Tenhle je aspon realnej, vtipnej, uprimnej a urcite ne neskutecne umrmcanej :D, a vubec neni na prez drzku, nesahej mi na nej, nemen mi ho, nebo te prokleju a celou hodinu te bude trnet ( mravenceni v noze)

btw kde mam tu dalsi kapitolu? jako na ni uz cekam vic jak den

S pozdravem tva Tralala :)

PS: tuhle povidku muzu jen doporucit.:)

kytka

16)  kytka (01.11.2011 21:51)

Páni, Bella. No, přiznejme si, Edward si koledoval.
Ajji, je to milá změna co se Edwarda týče a celé si to užívám.

Ajjinka

15)  Ajjinka (01.11.2011 21:31)

Hani, mým posláním je dělat radost
Bye, ambro... já z vás nemůžu. Fakt. Obrovitánský díky směrem k vám!
Twilly, ta nejistota má co dočinění s nízkým sebevědomím, ne s tím si něco dokazovat ;)
Tralala a Janeb! Vy jste to vážně zvládly až sem, upřímná poklona Jsem ráda, že vás Edward baví, i když je na přesdržku
Holky, všem moc děkuju! Takhle se píše jedna radost

Janeba

14)  Janeba (01.11.2011 11:43)

Bájinko, souhlasím a nadšeně se přidávám!!!!
Edward!!! Edward!!! Edward!!!

Bye

13)  Bye (01.11.2011 10:58)

Hihi, Janebko, a teď musíme Ajju roztleskat o další dávku zhýralého Edwarda

Janeba

12)  Janeba (01.11.2011 10:51)

O ou, Edward dopadl vážně tvrdě!!! Ajjinko, skvělá povídka, báječně odlehčené čtení a příjemná změna!!! Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív??? Kde jsem byla???
Děkuji!!!

11)  Tralala (01.11.2011 00:51)

Tahle povidka se mi neskutecne libi stejne jako tvuj styl psani. Absolutne nejsou zadne problemy se ctenim, nebo protacenim oci nad naprostyma blbinama. Proste to jede samo jako pusa, zapalovac a lzicka, nenechavy ruce a dvojzmyselny poznamky po 5tym Absintu
Proste jen tak dal. Jedine co ti muzu vycist je to... kde je himelhergot kurva prace dalsi kapca?

S pozdravem tva Tralala. :)

Tuhle povidku muzu jen odporucit :)

Kamci

10)  Kamci (31.10.2011 17:39)

dobře mu tak
je to fakt zábava
mimmochodem, obrat ,, vyšukat jí mozek''mě vážně, vážně dostal

Twilly

9)  Twilly (31.10.2011 11:11)

Ajjo, přiznej se, že se vyžíváš v tom, když tě někdo utvrzuje v tom, že jsi dobrá ... protože jsi. Tohle mělo koule, šťávu, rychlost, spád i šmrnc. Prostě všechno, co by taková kapitolka měla mít. Ani náhodou netuším co se bude dít a rozhodně to CHCI vědět, takže to znamená, žes upotala. CO ještě víc chceš??? Hmmm???? :D :D :D



8)  marcela (31.10.2011 08:50)

Nechápu,proč se ti to nelíbilo?Já,kdybych dokázala dát dohromady něco,tak parádního,tak si to pověsím na lednici a dmu se pýchou.Krása.

7)  jenka (30.10.2011 23:41)

JO! Skvělý dílek! Tak nějak jsem si myslela, že by ji tam mohl potkat. Do takových podrobností jako je přímý tělesný kontakt jsem už v myšlenkách nezabíhala :D
Eda je prostě naprosto nesnesitelný a jeho ego by potřebovalo vlastní místnost, ale strašně mě baví :)
Vážně skvělá povídka.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek