Sekce

Galerie

/gallery/ffnp.jpg

Alex zjistí jednu zásadní věc, kterou si vyzkouší na vlastní kůži. Sundance

Alex


Nemohla jsem tomu uvěřit. Osm let jsem si ten okamžik přemítala pořád dokola, ale ani jednou by mě nenapadlo, že by to mohli být bytosti, o kterých mi babička vyprávěla před spaním.

To, že jsem byla k smrti unavená a zmatená, nechme stranou. Teď jsem se snažila procpat do domu Emily a Sama. Hrnuli se tam kluci za nimi hned byli Cullenovi. Počkala jsme si, až všichni projdou a až potom jsem šla já.

Všichni se usadili v obýváku. Kluci se svalili před pohovku, na které sedělo osazenstvo ženského pohlaví z rodiny Cullenů. Mužské pohlaví si z kuchyně přineslo židle a usedlo na ně. Emily si sedla do jednoho z křesla a Sam se svezl na opěradlo vedle ní a položil jí ruku na rameno. Já si sedla do posledního prázdného křesla a Embry napodobil Sama a usadil si po mé levé ruce na opěradlo. Sam se na něj ušklíbl a on se jen nevinně usmál.

„Alex, jak vypadali ti policajti?“ začala s výslechem Emily. No, jak asi? Jako upíři.

„Jeden z nich byl i na upíra moc bledý a měl dlouhé, rovné vlasy. Jeho oči měly takovou nepřirozenou barvu. Jakoby nafialovělou. Druhý vypadal o pár let starší než já. Měl krátké hnědé vlasy a oči stejné jako ten starší. Co byli zač?“ otočila jsem se na Carlislea. Vypadal zamyšleně a chvíli nereagoval, až když se na něj stočily naše pohledy, tak se probral a dychtivě se na mě otočil.

„Umíš aspoň trošku kreslit?“ zeptal se nečekaně. Nevěděla jsem, co myslel tím ,trochu kreslit‘, tak jsem se otočila na Embryho.

„Jo, umí dost dobře.“

„Uf, to máme štěstí,“ oddechl si Carlisle a zase se na mě zadíval. „Dokázala bys udělat jejich portrét?“ Cože? To je mám po osmi letech zkusit nakreslit? To si ze mě dělá srandu?

„No, asi jo,“ odpověděla jsem váhavě. Nevěděla jsem to jistě, ale za pokus nic nedám.

„Dobře, takže rychle papír, tužku, gumu a jdi na to,“ rozkázal jako správná hlava rodiny a začal něco líčit Samovi. Já jsem tedy vstala, došla pro potřebné věci a šla si sednout do kuchyně ke stolu. Pomalu jsem si dovolila vzpomenout na den, kdy jsem přišla o všechno. Moje srdce pukalo nad nespravedlivým osudem, ale na to jsem ohledy nebrala.

Ruka se mi začala pohybovat a pomalu jsem začínala rozeznávat rysy takzvaného policajta, který mi přišel sdělit tu strašnou zprávu. Nejdřív jsem začala kreslit toho staršího.

Po pár minutách se ozvalo skřípání, jak někdo odtáhl židli vedle mě. Vzhlédla jsem a spatřila jednoho vlka. Usmála jsem se na něj a dál jezdila tužkou po papíře.

„Řekneš mi už, co jsi chtěla překonat? Co jsi viděla doma?“ zeptal se Embry a – i když se tvářil klidně – v jeho hlase jsem slyšela naléhavost.

Smutně jsem se usmála. „Když jsem si šla pro svoje věci, ještě jsem tomu nevěřila. Přišlo mi to neskutečné, že se to prostě nemohlo stát. Nevěřila jsem, že by zrovna moji rodiče měli nehodu. Prostě to moje tělo ani mysl nepobraly. Vešla jsem do svého pokoje a přehrávala si v hlavě to, co mi řekli v nemocnici. Prý jsem z toho šoku nějak přišla na chvíli o sluch, ale po pár hodinách to přešlo. Samozřejmě jsem tohle nevnímala, protože tehdy mi bylo jedno, že zrovna nic neslyším. Záleželo jen na tom, že jsem teď na světe sama.“ Na papír dopadlo pár slz a já jsem se je pokoušela setřít ze své tváře, aby na něj nedopadly další. Dál jsem kreslila.

„Co se stalo s tvojí babičkou?“ zeptal se Embry a položil svoji ruku na moji, když jsem si ji schovala do klína, aby neviděl, že se klepu. Poznal to a tak moji ruku našel a stiskl ji. Bylo to uklidňující a tam, kde se mě dotkl, se moje kůže rozehřála, až po chvíli začala příjemně pálit.

„To mi právě vrtá hlavou do dnes. Když rodiče umřeli, řekli mi, že zmizela i moje babička. Nenašli její tělo ani žádné známky, že jí někdo ublížil, nebo unesl.“ Pomalu jsem dokreslila tvář prvního muže a začala načrtat rysy toho mladšího. Vzlykla jsem. „Měli mě poslat k ní do pěstounské péče, ale když se po pár týdnech nenašla, dali mě do děcáku,“ zavrčela jsem. Stiskl mi ruku víc, ale nebolelo to. „Přišlo mi – a pořád přijde –, že se ji ani moc nesnažili najít. Jen řekli, že je nezvěstná a tím to pro ně končilo.“

„Lex,“ oslovil mě a mě zahřálo u srdce, když jsme zjistila, že mi říká jinak než ostatní, „nemůžeš se do smrti užírat tím, co mohlo být, nebo co by se mohlo stát, kdyby… Prostě se to stalo, na tom nic nezměníš. I kdybys moc chtěla,“ dodal, když viděl, že se nadechuji na protest.

„Asi máš pravdu, ale prostě je to neuvěřitelné. V jednu chvíli si myslíš, že ti patří celý svět, a pak se ti v pár minutách změní celý život. Pak nemáš nic, pro co bys měl žít. Nic pro to, abys ještě chtěl žít.“

Neodpověděl, jen si mě přitáhl do náruče a já mu hlavu zabořila do hrudi. Rozplakala jsem se na plno a bylo mi jedno, že se na mě všichni z obýváku dívali.

Po pár minutách jsem se vzpamatovala, smutně se usmála na Embryho, pohledem střelila k bezmocné Emily a začala znovu kreslit. Stačilo udělat pár tahů a bylo hotovo.

„Tady máte ty…“ radši jsem to nedopověděla, protože by se mohlo stát, že neřeknu něco moc pěkného.

„Ukaž,“ natáhl ruku Carlisle. Podala jsem mu ten výtvor a on vydechl. „Aro a Alec. Volturiovi. Ale proč oni? Proč ti přišli zrovna oni oznámit, že jsou tví rodiče mrtví? Ale co když…“ Překvapeně na mě pohlédl a pak na mě něžně promluvil. „Alex, víš, je docela možné, že tví rodiče nejsou mrtví. Mohli je přeměnit, nebo je jenom unést. To samé se mohlo stát s tvojí babičkou.“ Co to říká? Že by se z mých rodičů stalo to, čím jsou oni? Ne, to není pravda. Tomu nevěřím. Roky jsem se smiřovala s tím, že je už nikdy neuvidím a on mi teď klidně řekne, že by mohli být naživu? Že by dokonce mohli být nesmrtelní?

„Ne, to ti nevěřím!“ vyjela jsem na něj. „Oni by se nikdy nenechali přeměnit. A i kdyby, tak by je to zabilo, protože jestli podle babičky mám v sobě geny Quileutů, tak ty se přeci nemůžou křížit s jedem upírů. Takže ať tak, či tak, stejně by byli mrtví, tak to tu už nerozpitvávejte!“ zakřičela jsem na ně a utekla do pokoje. Hrozně jsem se třásla a cítila, jak mnou prostupuje horko. Vzpomněla jsem si na babiččina slova. Když se měnili, celé tělo jim prostoupil oheň a zachvátil je neovladatelný třes. Panebože, já se měním! Bude ze mě vlk! Ale proč až teď? Proč se mi to nestalo už tehdy, když jsem poprvé viděla Cullenovy?

Třes se začal pomalu zvětšovat a já věděla, že to už nezastavím. Vyběhla jsem z pokoje, přeběhla přes kuchyň a obývák a vyběhla ven. Nezastavovala jsem se, dokud jsem se neocitla v lese. Matně jsem vnímala, že za mnou někdo běží, ale teď moji pozornost zaujalo mé tělo. Oheň už byl cítit všude a třas už úplně ovládl mé tělo. Jen jsem čekala, až se přeměním.

A nečekala jsem dlouho.

Po pár vteřinách mě někdo doběhl, ale to už jsem byla ve vlčí kůži. A rozeběhla se pryč. Nevěděla jsem, jak se to stalo, ale prostě jsem teď byla vlk. Na to, jaký jsem u toho měla pocit, jsem myslet fakt nestíhala. Babička říkala, že budu jediná dívka, která se přemění. Prý se vlkem stávají jen muži. Taky říkala, že až se přeměním, budu se muset nechat ostříhat, ale tady v tom se mýlila. I když mám vlasy normálně pod zadek, tak teď jsem měla srst akorát dlouhou.

Lex, jsi to ty? slyšela jsem ve své hlavě. Byl to hlas Embryho.

„Jo, asi jo,“ odpověděla jsem. Zastavila jsem se asi dva kilometry od domu. Embry za mnou letěl lesem, a když přiběhl, tak jsem se uviděla jeho očima. Byla jsem bílá! Jsem čistě bílý vlk! Sakra, kde jsem tu barvu nabrala? Embry byl šedý s černými skvrnami, ale já měla bílou barvu. Výškově jsme si byli dost blízko, ale já byla přeci jen o pár centimetrů vyšší.

„Jsi v pořádku? Na někoho, kdo se proměnil poprvé, si vedeš dost dobře,“ poznamenal. Cítila jsem se dost divně. Všechno jsem viděla ostře a slyšela, co se dělo o hodně kilometrů dál. Panebože!

„Embry, já zase normálně slyším!“ vyjekla jsem. „Ne, já slyším lépe než normálně!“

„Když ses teď proměnila, všechny smysly máš o hodně lepší. Jestli jsi měla nějaké problémy se sluchem nebo zrakem, tím, že jsi se přeměnila, se ti to vyléčilo a až se přeměníš zpátky do lidského těla, budeš to mít jako bys slyšela čtyřikrát lépe... No, konečně, už jsem si myslel, že jste si neuvědomili, co se stalo,“ oddechl si. V hlavě jsem najednou uslyšela další hlasy.

„Alex, ty jsi vlk,“ vyjekl Seth.

„Jo, a ještě k tomu jsi bílej vlk,“ poznamenal Paul. Všichni se seběhli kolem mě. Stáli jsme na nějaké malinké mýtině. Byli jsme tam všichni. Kluci se postavili do kruhu kolem mě. Na něco čekali. Na někoho.

Po chvíli přiběhl černý vlk. „Alex, jsi v pořádku?“ zeptal se. Sam. Byl to Sam!

„No, až na to, že běhám po čtyřech, jsem bílá a moje rodiče s babičkou jsou možná naživu a jsou asi upíři, tak jsem v pohodě,“ odpověděla jsem a v duchu se zašklebila. Ostatní se zasmáli. Je toho moc. Poslední dobou vůbec nestíhám myslet na něco, co se netýká mých rodičů nebo kluků ze smečky. Ach jo!

„Páni, to je něco, když ti můžu vidět do hlavy,“ zajásal Paul. Podívala jsem se na něj a v hlavě si vytvořila obraz, jak ho škrtím. Sklopil hlavu a byl pokoj.

„Alex, většinu z toho, co se ti stalo, už víš od babičky, takže asi tušíš, jak se proměnit zpátky, viď?“ ujistil se Sam. „Až se proměníš zpátky,“ pokračoval, „bude ti trochu špatně od žaludku, protože to je dost neobvyklé, ocitnout se v jiném živočišném druhu, takže až budeš zase člověk, tak se oblékneš – Collin ti donese nějaké oblečení – a půjdeš zpátky domů. Embry tu počká, až budeš oblečená a půjdeš s ním. Ne, neodmlouvej,“ zarazil mě, když jsem se chystala protestovat. „Doopravdy ti nebude nejlíp, takže se od něj necháš odvést,“ přikázal mi. Ale něco tu bylo špatně. Všichni se přikrčili, když Sam zvedl hlas, i když to bylo na mě a oni s tím neměli nic společného, ale na mě to nemělo žádný dopad. A jéje, cítím menší problém.





Tak co? Nebylo to uspěchané? No, rozhodně to bylo zajímavé. :D Sundance

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

4)  kajak34 (23.05.2012 15:46)

Prosím rychle dopiš další kapitolu!!!

MarryTyger

3)  MarryTyger (23.05.2012 07:02)

Páni Alex má tedy průšvih Když jsi napsala, že je Alexina babička živá, pomyslela jsem na to, jak ta babička ty upíry mlátí nějakou taškou, jako to bylo v S čerty nejsou žerty... :D :D :D Ale to asi né...

2)  Jana (22.05.2012 17:59)

boží díl jako vždy

1)  BJaneVolturi (22.05.2012 17:32)

A příště si to prosím v dřívějším datu!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Jacob & Bella