Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/Kopie%20-%20edward_and_bella_rock.jpg

III. Prozření

 

Damien Rice -The Blower´s Daughter

 

„Tak co, jaký je?“ spustila netrpělivě Jessica, sotva jsem dosedla ke stolu na dřevěnou lavici.

Od našeho posledního setkání uplynuly dva týdny. Seděly jsme na titěrné terase vystrčené do chodníku před Sullyho bistrem. Zase sobota večer.

Rádoby nezúčastněně jsem pokrčila rameny. Předstírat, že nevím, na koho se ptá, mi přišlo už moc okaté.

„Ani nevím, on toho moc nenamluví,“ odpověděla jsem vyhýbavě a poslala Angele jeden vyděšený pohled. Jí jsem se svěřila už do telefonu. Čekala jsem, že se to tady dostane na přetřes a děsila se, na co všechno se mě bude Jessica vyptávat. Rozhodně jsem neměla v úmyslu jí vykládat, jak moc to se mnou mává. Zároveň jsem si byla vědoma toho, jak moc dobrá jsem v… řekněme… zastírání pravdy. A při vší úctě k ní, neměla jsem zájem, aby druhý den mé zraněné ego probírala půlka Forks.

Jessica se na mě zkoumavě zadívala. Byla jako detektor lži. Dokázala bezpečně poznat, když před ní někdo něco tajil.

„Chceš snad říct, že se s vámi nebaví?“ podivila se.

Jenom jí to odkývej! Řekni, že se tak chová ke všem…

„Spíš se nebaví se mnou,“ vyhrkla jsem navzdory plánům čistou pravdu.

Angela protočila oči a div si neschovala obličej do dlaní. Do telefonu mi kladla na srdce, že mám aspoň trochu mlžit.

„Něco jste si udělali?“ vyzvídala dál Jessica a mě polilo horko.

„Ale v nemocnici se chová normálně, ne?“ zkusila Angela odvést Jessičinu pozornost trochu jinam.

„Jo, máma říkala, že tam chodí fakt často,“ spustila s neskrývaným nadšením Jessica a mně se neskonale ulevilo. „Každou chvíli navštěvuje doktora Cullena.“ Při vyslovení jeho jména se jí ve tváři na chvíli usadil nepřítomný blažený výraz.

„Máma si myslí, že je nemocný. Zdá se jí totiž strašně bledý. A ty temný kruhy pod očima…“ naklonila se blíž k nám, „...to je prý typický pro lidi, co mají něco s krví!“ zašeptala, jako kdyby nás někdo mohl slyšet.

Mluvila a mluvila. Nakonec se téma hovoru přeci jen stočilo někam jinam. Nejspíš to byla zásluha Angely. Já jsem se dost neúspěšně snažila zapojit do jejich konverzace, ale duchem jsem byla většinou nepřítomná.

Jak je možné, že jsem si toho nevšimla? Sleduju ho dva týdny, visím na něm pohledem kdykoliv je to jen možné a přitom nevidím to, co mám přímo před sebou! Jessičina máma měla pravdu. Skutečně byl extrémně bledý, a ty stíny pod očima, které se někdy skoro vytrácely a jindy získaly temně fialový odstín, jsem si najednou vybavovala docela přesně.

Jestli je nemocný… Jenom při té představě se mi nepříjemně sevřel žaludek.

Ale i kdyby byl. Nevysvětlovalo to, proč se chová tak odměřeně právě ke mně.

 

∞∞∞

 

Věnovala jsem se své momentálně nejoblíbenější a zároveň nejbolestnější činnosti. Sledovala jsem Edwarda skrz výlohu informačního centra. Právě se vrátil z jedné z krátkých prohlídkových tras. Neslyšela jsem ho, přesto jsem hltala každé slovo, které vypustil z úst. Děti, které kolem něj utvořily půlkruh, na tom byly úplně stejně jako já. Fascinovaně poslouchaly závěr jeho výkladu o místním přírodním úkazu. Bylo zvláštní, jak je může něco takového uprostřed prázdnin nefalšovaně zaujmout. Ale kouzlo zřejmě tkvělo v průvodci. Ta fascinace se zkrátka přihodila pravidelně každému, kdo se dostal do jeho blízkosti.

Jenom mně to bylo soustavně odpíráno.

„S dětmi to umí, co?“ ozvalo se vedle mě. Div, že jsem nespadla ze židle, jak jsem sebou trhla.

Mary. Musela tam stát celou dobu, co jsem na něj zírala.

„Promiň, nechtěla jsem tě vylekat, myslela jsem, že o mně víš,“ omlouvala se, když si všimla, že jsem se opřela dozadu a tisknu si ruku na prudce se zvedající hrudník.

Samozřejmě jsem její příchod nezaznamenala. Jako mnohokrát předtím, když se moje pozornost naplno upnula k němu.

„To je v pořádku, jen jsem se zamyslela,“ snažila jsem se to nějak zamaskovat.

Mary stočila koutky úst vzhůru v lehkém úsměvu. Zase jsem ji neoklamala. Připadala jsem si před ní jako otevřená kniha. Ale vzhledem k tomu, že si ve mně zatím četla velice diskrétně, necítila jsem se nijak trapně. Naopak, měla jsem skoro pocit úlevy, že někdo ví… že mi rozumí. A zbytečně se v tom nepitvá.

„Se Stanem to bylo to samé,“ řekla pak jakoby mimochodem.

Už jsem si zvykla na její styl komunikace. Nikdy se nevnucovala, i když měla co říct. Vždycky mi dala na vybranou, jestli si s ní chci povídat.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se udiveně. Rozhodně tou poznámkou vzbudila moji zvědavost.

Tentokrát se jí úsměv rozlil po celé tváři.

„Teprve po naší první společné noci se mi přiznal, že mě skoro půl roku nenápadně pozoroval... než si dodal odvahy mě poprvé oslovit.“

Pokývala hlavou a zadívala se ven.

Udělala jsem totéž. A podruhé během pěti minut prožila infarkt.

Viděla jsem, jak Edward ležérně pokynul rukou za autobusem, odvážejícím jeho poslední posluchače. Pak se otočil… a jeho pohled zcela neomylně spočinul na mně. To, s jakou jistotou mě našel a způsob, jakým se na mě díval, mi vyrazilo dech. Měla jsem pocit, že to proudění, které se v tu chvíli mezi námi odehrávalo, snad vyrazí sklo výlohy.

Myslím, že jsme ucukli oba najednou. Zděšeně jsem zírala na desku stolu před sebou, zatímco Mary se mě jen letmo dotkla na rameni.

„A vidíš, jsme spolu skoro čtyřicet let,“ dokončila svoji úvahu.

„Omluv mě na chvilku,“ hlesla jsem hned, jakmile jsem byla schopná se znovu nadechnout a pohnout. Nejistě jsem se postavila a toporně odkráčela na záchod. Otočila jsem klíčem v zámku a postavila se k umyvadlu. Jednou rukou jsem se o něj opřela, duhou si přikryla pusu.

„Týjo,“ vydechla jsem do dlaně a dobrou minutu hleděla do vlastních očí v zrcadle. Viděla jsem ale jenom ty jeho…

Naštěstí se blížila zavíračka. Stav, ve kterém jsem se po návratu do kanceláře nacházela, nebyl tak úplně slučitelný s náplní mé práce. Docela určitě bych nikomu nebyla schopná poskytnout jakoukoliv informaci, nebo mu dokonce něco prodat.

Když jsem odcházela, Mary se Stanem seděli na terase. Edwarda jsem nikde neviděla, i když jeho auto, zaparkované vedle mého, svědčilo o tom, že ještě neodjel.

„Tak zítra,“ rozloučila jsem se, když jsem scházela ze schodů.

„Měj se, Bello,“ kývla na mě Mary.

„A pozdravuj Charlieho,“ dodal Stan jako obvykle. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se předtím bavili o mně. O nás. Ale něco bylo ve vzduchu.

Edward právě zavíral outdoorový sklad. Když jsem kolem něj projížděla, stál zády ke mně a potýkal se se zarezlým zámkem dveří. Odhodlaně jsem se nadechla a těsně před první zatáčkou pohlédla do zpětného zrcátka. Díval se za mnou.

 

∞∞∞

 

Pár mil za Willoughby Creek mi poprvé vynechal motor. Daleko jsem nedojela. Nechala jsem to doklouzat z mírného kopečka a na rovince zajela ke krajnici.

„Do háje!“ ulevila jsem si, když náklaďáček nenaskočil ani na desátý pokus. Nic, ani škytnutí.

Teprve když se místo vyzvánění ozvala tátova hlasová schránka, uvědomila jsem si, že jel na nějaké školení do Port Angeles. Zkusila jsem Stana i Mary, ale už víckrát jsem se přesvědčila, že oni zásadně nechávají mobil ležet někde mimo doslech. Jako zrovna teď.

Sakra, co dál?

Bylo pozdě odpoledne, nedalo se čekat, že někdo pojede nahoru na Hoh Rain Forest. A dolů pojede těch pár turistů, co tam ještě bylo a… ani jsem to nestihla domyslet a profrčel kolem mě černý Mercedes. Už jsem myslela, že snad nezastaví. Nakonec přeci jen zajel ke kraji. Trvalo nekonečných pět sekund, než se rozsvítila bílá světla zpátečky. Možná přemýšlel, jestli ji vůbec má zařadit.

Ulevilo se mi, že je to zrovna on. Nějak jsem si nedokázala představit, že tu stopuju úplně cizí lidi. Na druhou stranu… ještě jsem měla v živé paměti, co se mnou dělá přímý pohled do jeho očí.

Když vystoupil a udělal těch pár kroků k mým dveřím, instinktivně jsem se v sedadle svezla trochu níž. Srdce až v krku. Předstírala jsem, že o něm nevím a znovu zkoušela nastartovat. Zaklepal na okýnko.

„Stalo se něco?“ zeptal se, když jsem ho stočila.

„Já nevím. Vypadá to, že dál už nedojedu,“ dala jsem ke svému překvapení dohromady celou větu. Asi proto, že jsem ještě pořád věnovala pozornost klíčku v zapalování.

„Ale nedělej si starosti, zavolám tátovi, aby pro mě přijel,“ povedlo se mi zbaběle zalhat. Stále tu byla šance, že se na něj nebudu muset znovu podívat.

Zato jeho zkoumavý pohled jsem cítila, aniž bych ho musela vidět.

„Samotnou tě tu nenechám,“ prohlásil rozhodně a otevřel dveře. „ Vystup si, vezmu tě domů. Ušetříme tátovi dvě zbytečné cesty.“

Nezmohla jsem se ani na chabý protest.

V jeho autě mě obklopila hutná vůně luxusního koženého interiéru, smísená s tou jeho. Byla jsem si jistá, že jsem podobnou nikdy předtím necítila. A že bych ji byla schopná identifikovat mezi tisíci...

Vyrazil, jako by mu za patami hořelo. Myslela bych si, že se mě chce co nejdřív zbavit. Kdybych ovšem zhruba před půl hodinou nezahlédla v jeho očích to něco. Bylo to v nich, tím jsem si byla stoprocentně jistá.

„To vždycky řídíš jako šílenec?“ rýpla jsem si.

Uchechtl se. „Bez urážky, se mnou jsi momentálně v tomhle autě ve větším bezpečí, než když jedeš v tom tvém.“

Bojovně jsem si založila ruce na prsou.

„Nechápu, kde bereš tu jistotu, že se někde nevybouráme,“ zabrblala jsem.

„Pokud se připoutáš, nic se ti nestane,“ utrousil aniž se na mě podíval a krouhnul pravotočivou zatáčku tak, že jsem málem skončila u něj na klíně.

Radši jsem se zapla.

„A co ty? Jsi snad nesmrtelný?“ kývla jsem významně k prázdné zápince u jeho sedadla.

Překvapeně se na mě podíval. Jako kdybych řekla sprosté slovo.

„Nevadí ti hudba?“ zeptal se najednou.

„Ne,“ hlesla jsem zmateně.

Za jízdy vybral ze schránky přede mnou cédéčko a založil ho do přehrávače. Tím, jak nahlas tu hudbu pustil, mi dal jasně najevo, že náš rozhovor skončil.

Ponořila jsem se do svých myšlenek. Vůbec jsem se v něm nevyznala. V jednu chvíli jsem měla pocit, že pod jeho pohledem shořím na prach, a vzápětí mezi námi jeho odtažitost vystavěla ledovou stěnu. Po zádech mi přejel mráz, když mě napadlo jediné možné vysvětlení.

Opravdu je nemocný. Tak vážně, že se nechce, nebo dokonce nesmí vázat!

Tomu by odpovídaly i ty sebevražedné řidičské návyky. Takhle se přeci chová člověk, který nemá co ztratit.

Ze zamyšlení mě vytrhlo ticho. Coldplay dohráli a motor vrněl na neutrál. Stáli jsme před naším domem.

„Jak víš, kde bydlím?“ vyhrkla jsem překvapeně. Vyvedlo mě to z míry tak moc, že jsem se mu poprvé bez potíží podívala přímo do očí.

„Říkalas mi to,“ snažil se mě přesvědčit.

Můj pohled byl zřejmě tak výmluvný, že se hned opravil.

„Nebo ses o tom přede mnou někomu zmínila.“

Nezmínila. To jsem věděla určitě. Pravé obočí se mi samo podezíravě nadzdvihlo.

Trochu se ke mně naklonil. Můj chvilkový nadhled se tím nepatrným pohybem úplně vypařil.

„Hm... zdá se, že to prostě vím,“ zapředl tiše a mně blesklo hlavou, proč tu intonaci nepoužil hned napoprvé. Určitě bych mu to uvěřila.

 

 


 

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

TeenStar

40)  TeenStar (23.08.2016 01:28)

Bella na konci
Rozhodne Edwarda nejde nemilovať (Tak ako nejde nad ním neslintať )
Iskry!!! Iskry EVERYWHERE

Ajjinka

39)  Ajjinka (03.09.2011 23:06)

Má ji v hrsti, frája
A poslouchá Coldplay! Hm, asi jsem se zamilovala

Sky

38)  Sky (03.08.2011 13:03)

Uááá, a Bella je v koncoch. Ha, dievča to bude mať ešte ťažké, ak bude chcieť normálne fungovať.

Morael

37)  Morael (13.06.2011 17:39)

(omlouvám se, víc ze sebe nevykřešu...)

SarkaS

36)  SarkaS (10.06.2011 11:45)

Tak ta je z něj slušně v háji... To se mi neuvěřitelně líbí, vlastně tu nadšením skoro nadskakuju. Konečně Bella na kterou funguje jeho šarm tak jak má...

Kristiana

35)  Kristiana (01.06.2011 19:57)

Drbna Jessica nezklamala. Ještě že má Bella svou dobrou kamarádku Angelu, která ji před vlezlou a zvědavou Jess zachránila. Pocitu, že se i tak budou šířit drby, jsem se neubránila.
Ve scéně kdy Bella pozoruje Edwarda, mi srdce div nevyskočilo z hrudi, jak splašeně bušilo. Úplně jsem se viděla, jak stojím vedle ní a taky koukám na Edwarda. Bylo to vzrušující? Nevím, jestli je vzrušující to správné slovo, ale připadala jsem si jako šmírák okukující objekt své touhy.
Mary mi padla do oka, působí mile a sympatiky. Ty její krátké věty, ve kterých ve skutečnosti naznačila tolik, byly naprosto dokonalé. Vzbuzuje ve mě dojem takové té hodné, přívětivé, vševědoucí babičky.
Jsem ráda, že Bella zaznamenala Edwardovi nenápadné pohledy. Konečně jí je jasné, že ji neignoruje, protože by mu vadila. Jak dlouho jí asi bude trvat než přijde na příčinu jeho chování?
Jakmile jí selhal motor, měla jsem jasno - Edward pojede kolem a pomůže jí. Ha! Nemýlila jsem se, skutečně jí nabídl odvoz.
"Překvapeně se na mě podíval. Jako kdybych řekla sprosté slovo." Ne, Bello, žádné sprosté slovo jen pravda. Poprvé píchla klacíkem do vosího hnízda a Edward přirozeně ukončil rozhovor. Není to důležité, ale proč se k její poznámce nemohl postavit tak, jak ji myslela? Byl by míň nápadný, ale omlouvá ho ten detail, že zamilovaným to příliš nepálí a ani upíři nejsou v tomto pravidle vyjímkou. :)
Jsem sice teprve u třetí kapitoly, ale miluju tuto Tvou povídku.

Silvaren

34)  Silvaren (23.03.2011 15:04)

A je to tady - nestačí, že je Bella úplně hotová z jeho vzhledu, on ji ještě musí oslňovat! Krásně jsi to napsala. Miluju tuhle fázi sbližování!

kytka

33)  kytka (31.01.2011 22:24)

Mary byla skvělá. Nevtíravá, ale trefná. Moc pěkná kapitolka. Díky.

32)  Anna43474 (29.01.2011 21:14)

Způsobuješ mi zástavu srdce, protože při každém jeho pohledu zapomínám dýchat.
Ale Jess na to kápla: "...to je prý typický pro lidi, co mají něco s krví!"
TKSATVO

Twilly

31)  Twilly (08.01.2011 07:48)

... jo a skoro som zabudla... MILUJEM MARY

Twilly

30)  Twilly (08.01.2011 07:46)

...prekrásne vetičky... neviem čím to je, ale upútali ma (asi to zdokumentovanie jednoduchého faktu ): Připadala jsem si před ní jako otevřená kniha. Ale vzhledem k tomu, že si ve mně zatím četla velice diskrétně, necítila jsem se nijak trapně.

... huráááááá ja som sa práve viezla v "medveďovi" , či nie? ...hutná vůně luxusního koženého interiéru, smísená s tou jeho ... tak holt asi halucinácia (skvele farbisto napísané!!!)

Amisha

29)  Amisha (02.01.2011 12:07)

Uáááááááááááááááááááááááááááááááááá
Já jsem umřela a dostala se do nebe...
Moc dobře vím proč jsem čekala až to dopíšeš. By mě zajímalo na čem s Karolkou jedete. (A kde se to dá sehnat )
Tenhle příběh mě dostal!

sfinga

28)  sfinga (27.11.2010 23:13)

Páni, já z děsem zjistila, že mám v tvé povídce příšerný skluz
Omlouvám se, Bájuško
Tak Bella cití tu magii, která proudí mezi nimi, ale neví proč se on chová tak odtažitě
Hm, když ji zastavil, čelakal jsem, že se víc rozpovídá, ale on je tajemný jako hrad v Karpatech.
No nic, pádím na další díl, třeba se zlepší

Karolka

27)  Karolka (22.11.2010 23:03)

Ano! Ano! Ano!!! To je ta historicky fenomenálně bombastická scéna s výlohou. To je ta, o které budu vědět i za třicet let. A budu ti říkat: "Víš, no ta povídka... jak se jen jmenovala? Přece ta, jak se na ní tak podíval! Ta s tou vysklenou výlohou!"
Ach! I na potřetí mě to málem smetlo ze židle jako Bellu.
A víš, co ještě? Náramně si užívám, že VÍM. A myslím, že až tuhle úžasnou povídku lidi budou číst podruhé a potřetí a budou taky už VĚDĚT, budou úplně na hadry, jako já!
Taková obyčejná variace na Twiligt, že? Upír se zamiluje do lidské dívky, že? Hihi...
Jsi fakt neskutečně dobrá!

Nebraska

26)  Nebraska (22.11.2010 08:07)

No hele, jak je šikovnej - ani ji nesežral! Zas mi to tu jiskřilo z monitoru - jestli mi ho vší tou elektřinou rozbiješ, budeš mi muset koupit novej, jasný? ;)
(A Mary se Stanem jsou prostě dokonalí )

Bosorka

25)  Bosorka (20.11.2010 19:32)

Ajajaj.... tak to tě upřímně, ale opravdu upřímně lituji.

Bye

24)  Bye (20.11.2010 19:27)

U nás se dnes podává Nurofen a Panadol. :p

Bosorka

23)  Bosorka (20.11.2010 19:22)

Heč, heč já mám jedno ukojený....fuj to zní hrozně....a druhy u animáčka s babičkou!
PS: Což takhle podat makovicový odvar?;) Já o tom někdy vážně uvažuji...

Bye

22)  Bye (20.11.2010 19:18)

No, vidím to tak po devátý. Nejdřív musím zmermomocnit děti... :p

Bosorka

21)  Bosorka (20.11.2010 19:04)

A kdy to vypukne? ;)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek