Sekce

Galerie

/gallery/vlk-final.jpg

18. kapitola - Není sladce... na marodce?

Mani


Ležel jsem v posteli a přemýšlel nad tím, jak se z ní dostat. Z tý zatracený postele. Už jsem měl marodění plný zuby. A Winie byla tak obětavá pečovatelka… Zrovinka na tuhle část marodky jsem si tedy nestěžoval, to ne! Jenom kdybych neměl přeleželý zadek… No jo, lékař pacientem!

Když se dveře do koupelny otevřely, vešla. Byla jako moje malá bohyně pomsty, z očí jí šlehaly blesky na všechny strany a v ruce držela nějaký hadřík. Na sobě měla oblečený můj župan! Těžce jsem polknul už při představě, že zítra si možná ten župan obleču sám a budu oblečený v její vůni. Dál jsem si zakázal myslet, protože bych to už asi neustál. Stačilo, že ode dneška bude spát tady, v mém pokoji, v mé posteli a ne jako na Carlislově marodce na gauči. Před pár dny, kdy jsem ještě o sobě pořádně nevěděl, se to dalo vydržet, ale teď se schylovalo k… k čertu, k čemu se schylovalo? Jak to mezi námi vlastně bude? Sám jsem se v tom našem vztahu-nevztahu pořádně plácal.


„Můžu zabít tvoji jedinou pokrevní příbuznou?!“ Takhle nazlobená byla… hmmm… přímo k nakousnutí. Moment! Copak to..?


„Zabít? Proč?“ vykulil jsem na ni oči.


„Jen bych ji roztrhla na kusy, jen pár kousků, vždyť zase sroste.“ Byla hrozně roztomilá, jak smlouvala, ale já se nechtěl dát lacino.


„Obávám se, že by byl Jasper proti,“ použil jsem nejlogičtější argument, který mně v tu chvíli přišel na mysl.


Díval jsem se, jak nakrčila svůj nosík, když tak urputně nad něčím přemýšlela.


„Co ti vlastně má drahá sestřenka provedla?“ Stěží jsem potlačoval smích. Byla tak rozkošná, když se zlobila.

„Tak se podívej, co na mě chtěla navlíknout!“ vrčela a mávala mi tím hadříkem před očima. Chvíli mi trvalo, než jsem na to zaostřil. Bylo to hedvábné titěrné cosi s krajkou a já najednou zatoužil vidět ji v tom nádherně nemravném nesmyslu hned teď. Pokud jsem si doteď myslel, že tohle naše společné bydlení ustojím, tak právě teď jsem zjistil, že ani náhodou!


Já ji prostě musel cítit. Nemohl jsem ji mít tak blízko a nic nedělat. Než jsem se vzpamatoval, ležela pode mnou a já ji strkal jazyk mezi rty. No, znevažoval bych situaci, kdybych tvrdil, že nám to oběma nevyhovovalo. Měl jsem dojem, že jsme oba na stejné vlně. Obzvláště, když se ke mně přitiskla celým tělem. To jsem už opravdu nevydržel a vyloudil jsem, i přes své osobní přesvědčení, že to nikdy neudělám první, tichý sten. Moje ruka jí zajela do rudých krátkých prstenců. Byly hedvábné a hladké a dlaň mi po nich lehce klouzala. Teď už nešlo držet se od ní dál. Nabízela mi své teplo, svou měkkost i svou hebkost. Užíval jsem si, jak si vychutnává mé doteky. Tetelil jsem se blahem, když mě přijímala. Neodolal jsem tedy a snažil jsem se pokročit na další metu. Další logickou metu. Jednou rukou jsem zručně rozvazoval uzel na pásku od županu… a najedou bylo všechno pryč. Pfff… Jak byla před tím celá vláčná, tak teď pode mnou leželo ztuhlé prkno plné strachu. Chytla mě za ruku a podívala se na mě tak, že se mi sevřel žaludek. Proboha, co jsem zase udělal špatně?!


„Dost,“ pípla potichu, ale mě to přišlo, že mi to hnusné slovíčko zařvala přímo do ucha. Usvědčovalo mě ze všech zvěrstev spáchaných na ní ve jménu vášně.


Něco jsem koktal a pletl, sám ani nevím co. Vnímal jsem jenom ten její ublížený kukuč a rudnoucí skvrny na doposud bezchybné tváři.


„To je v pořádku,“ nepřirozeně se na mě usmála. „Prostě jen ne teď..“  a hlavně ne tady, a vlastně vůbec nikdy, ty tupče! řval jsem ve své hlavě sám na sebe.


„Ehm, mohl bys ze mě slízt?“ Zrudla snad ještě víc a mně přišlo samému se sebe nevolno. Okamžitě jsem se stáhnul a znova a znova jsem se omlouval. Ona se mezitím nenápadně stáhla ke kraji postele, jakoby s ní chtěla splynout.


„To je dobrý,“ uklidňovala mě ne příliš přesvědčivě, „ale za trest ti znárodním jedno tričko!“ Krčila se v rohu mé postele a snažila se u toho vypadat hrozně nad věcí.


* * *


Svou výhrůžku do puntíku splnila. Ve skříni ulovila snad to největší, nejstarší a nejneforemnější triko, jaké jsem kdy měl. Moje chyba, neměl jsem ho tam nechávat! Vlastně, nechápu, jak se mohlo stát, že uniklo Alicině módnímu jemnocitu?! Přemýšlel jsem, jestli to byl záměr a moje sestřenice tím něco – nějaký z těch jejich praštěných nápadů – sledovala, nebo jestli se stal zázrak a ona jednoduše na ten hadr zapomněla. Každopádně, Winie teď ležela vedle mě schoulená do klubíčka, tak, aby se mě ani náhodou nedotkla, a byla do peřiny tak moc zachumlaná, že jí trčel snad jenom nos.


Před chvílí jsem se choval jako naprostý debil. Nějaký titěrný hadříček v její dlani mě vzrušil natolik, že jsem možná nadobro všechno mezi námi zkazil.


Jen co jsem zavřel oči, fantazie mi opět nabídla obraz Winie v tom sexy nesmyslu. Napůl znechuceně a napůl vzrušeně jsem nasucho polknul a tiše zavrčel sám na sebe.


Tiše jsem zaklel a otočil jsem se k ní na posteli zády, tak jako ona ke mně a marně se pokoušel o spánek.


* * *


Když jsem se nakonec vzbudil, byl už bílý den. Moje trápení mi nedovolilo zavřít pořádně oči bez toho, abych viděl svou lásku v šantánovém oblečení, natož abych usnul. Takže když se mi to nakonec povedlo, spánek beztak stál za starou belu. Zdály se mi jenom samé kraviny a po probuzení jsem se cítil jako po ohromným flámu.


V posteli už dávno nebyla, přesto jsem přejel dlaní po místě, na kterém spala. Bylo studené a mě to opět bodlo u srdce. Jsem vůl! Korunovanej!!!


Pomalu jsem se posadil a pár chvil nato i vstal z postele. Zamířil jsem do koupelny a dal si sprchu. Župan jsem pohladil, ale už jsem ho na sebe raději nevzal. Tak nějak jsem to nedokázal. Po tom jejím včerejším zraněném pohledu… už ne.


Rychle jsem na sebe hodil to první, co mi přišlo pod ruku, a sešel jsem pomalu dolů do kuchyně. Už jsem měl plné zuby ofukování a opečovávání. Nechtěl jsem jíst v pololeže na posteli. Toužil jsem se najíst za stolem, jako normální člověk. Toužil jsem posnídat s Winie…


V obýváku jsem zaznamenal jenom Emmetta, který se rozvaloval na gauči a bezcílně surfoval po TV kanálech. V kuchyni se zase činila Esme. Ostatní byli někde v prachu.


Tichým brouknutím jsem ty dva pozdravil a měl jsem chuť protočit panenky nad jejich dobrou náladou. Až nechutně dobrou náladou.


„Dobré ráno, drahoušku,“ oslovila mě vesele Esme. Naklonila se přes kuchyňský ostrůvek a vlepila mi maminkovskou pusu na tvář. Pak se na mě podívala tak, že jsem měl pocit, jakby přese mě přejel skener. Věta, kterou mě vzápětí obdařila i se svým hřejivým úsměvem, mě přinutila pochybovat o tom, že Edward je jediný čtenář myšlenek u Cullenů. Druhá možnost byla, že jsem byl až nechutně čitelný.


„Winie tady není, drahoušku, budeš se muset spokojit s naší společností, ostatní loví,“ seznamovala mě s momentálním stavem veškerého osazenstva.


Potlačil jsem veškerou svou nevoli, ale stejně mi uniklo sprosté slovíčko. Esme se dál tvářila, že nic neslyšela.


„Kdy se vrátí?“ zeptal jsem se rozmrzele. Bez Winie jsem se cítil jako nahý. „Neříkala… něco?“ pokračoval jsem ve vyptávání, tentokráte o poznání milejším tónem.


Přede mnou se zčistajasna objevila skvěle vonící snídaně.


„Ale ano, požádala mě, ať ti vyřídím, že jí to v La Push nebude trvat dlouho,“ opět se mile usmála.


„Co dělá, sakra, v La Push?“ zavrčel jsem.


Esme se na mě shovívavě usmála a pokrčila rameny. „Na to se, drahoušku, musíš zeptat Winie.“


* * *


„Vypadněte už všichni z mého pokoje a nechte mě normálně v klidu stonat!“ zařval jsem na tlupu upírů.


„Všichni?“ píplo to nejmenší žíně z nich.


„Alice, proboha, pochop…!“ Byl jsem už zoufalý. Z nich. Snažili se tak moc udělat vše, co mi, jakožto marodovi, na očích viděli, až si neuvědomili, že mi nenechali téměř žádný prostor.


Nešťastně si povzdechla a Jasper ji okamžitě zavinul do náruče. Jen se na mě omluvně podíval a se svou vzlykající ženuškou se rychle vzdálil.


Carlisle s Edwardem drželi profesionální ksichty a ostatní se vytráceli z mého pokoje jako pára. Jen co se zavřely dveře za posledním z nich, a se mnou tam zůstali jenom tihle dva, vrhl jsem se na ně s otázkami.


„Kde je Winie? Je v pořádku? Proč tady, sakra, není?“ Málem mi nestačil dech.


„Víš přece, že je v La Push, musela si ještě s ostatníma něco… řekněme zařídit,“ mluvil Edward opatrně, čím mě ale dokonale naštval.


„Proč je, doprdele, v La Push?“ řekl jsem si spíše sám pro sebe než jako otázku směrovanou k těm dvěma. Za tu dobu, co jsem tady tak potupně ležel, mi Winie dělala společnost. Už dávno jsem věděl, že ji potřebuju víc než vzduch, který dýchám, ale že se budu chovat jako slečinka, když ji nebudu mít u sebe, tak to by mě ani ve snu nenapadlo.


„Nemusíš být vulgární, Manueli, na to, abys všem vyjádřil, jak moc ti chybí,“ napomínal mě Carlisle.


Jenom jsem vztekle zavrčel a sledoval, jak se velevýznamně zahleděl Edwardovi do očí. Po tomhle drobném gestu, které mi beztak jenom zpěnilo žluč, opustil pokoj.


Zůstali jsme s Edwardem sami. Čekal jsem, že bude pokračovat v hubování, že si pěkně vyžeru svoje hnusné chování vůči Alici a vlastně všem, ale on mlčel. A to bylo možná ještě horší. A trapnější.


„O co ti jde, Edwarde?“ Nevydržel jsem hrát tu jeho hru, kdo bude mlčet nejlíp. Beztak bych ji nevyhrál a on to dobře věděl.


„O co jde tobě, Manueli,“ vrátil mi nazpět na první pohled pokojným hlasem. Byla v něm ale výhrůžka. „Je ti jasné, že se opět chováš jako vůl?“ pokračoval a já jenom tiše nasraně zavrčel.


„Všichni si myslí, že ti hráblo, jen já vím, že máš strach, že tě opustí. Vysvětli mi, proč by  to  asi dělala?“ nevšímal si mého trucování Edward.


„Je v La Push!“ odsekl jsem mu naštvaně stylem, který jako by měl mluvit sám za sebe. Právě Edward by snad měl vědět, jak se cítím!


„A?“ nedal se Edward a zdvihl při té kratinké otázce obočí. Asi se rozhodl, že zúročí poslední čtyři semestry studia psychologie.


„A?!“ rozhodil jsem bezmocně ruce, až s hlasitým žuch dopadly do peřin, a obdařil jej nešťastným pohledem. Já ten svůj pak upřel do okna a sledoval jsem, jak si větřík pohrává s větévkou nedalekého stromu.


„Chováš se jak bábovka!“ plísnil mě s vážnou tváří Edward a já se teď asi vážně namíchl. Takhle by psycholog nemluvil! Asi…


„A já vím, o čem mluvím, protože jsem dělal to samý s Bellou. Doteď nechápu, že mě všichni nekopli do…“ významně se odmlčel, zvedl obočí a vesele se usmál.


Napětí v pokoji, které jsem tak úspěšně vytvářel, se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo.


Oba jsme se začali nezřízeně chechtat.


Pak Edward přistoupil k posteli a chlapsky mě praštil do ramene.


„No co, už jsi dobrý?“ zeptal se a já krátce přikývl.


„To je dobře. Protože Winie tady určitě bude za chvíli, tak se trochu seber, prosím tě, já jdu utišit taky Alice,“ protočil panenky a pak se zasmál.


Byl jsem mu za jeho přátelství a pochopení moc vděčný, je to správný chlap, i když někdy moc otravný, pomyslel jsem si a on se ještě krátce zasmál. Pak už jsem se jenom uložil do peřin a slyšel tiše zaklapnout dveře. Ani jsem nevěděl jak, usnul jsem jako špalek. Vzbudil jsem se tím, že se mi zdál přímo hororový sen. Byl o Winie a tom vlčím hejskovi. Jak jinak! A dobrá náladička byla zase v pr..


* * *


Winie


Probudila jsem se, když venku bylo ještě šero. Dívala jsem se do Maniho tváře. Pozorovala jsem drobné nedokonalosti v jeho obličeji, to, co ho činilo jedinečným. Byl tak jiný než zbytek jeho „rodiny“.

Ležel na zádech, jednu ruku za hlavou. Tu druhou měl nataženou směrem ke mně. Neodolala jsem a vtiskla mu polibek do dlaně. Měla jsem přímo fyzickou potřebu se ho dotknout, políbit ho.  Usmál se ze spaní a něco zamumlal.

Rozhodla jsem se, že se zaběhnu podívat do rezervace. Po tom nepodařeném závěru včerejšího večera jsem se nedokázala podívat Manimu do očí. Zkazila jsem to…jenže já fakt tady nemohla! A Maniho reakce mě zarazila. Díval se tak ublíženě. Byl zklamaný? Naštvaný? Zatraceně, v tomhle prostě neumím chodit! Věděla jsem, že bychom si o tom měli promluvit, ale v tomto okamžiku jsem s radostí chňapla po zámince, že musím za Samem. Jo, někdy se pořád chovám dětinsky, přiznávám bez mučení.


Rychle jsem se oblékla a zamířila do kuchyně.


„Dobré ráno!“ To mě zdravila stále usměvavá Esme. „Vstala jsi nějak brzo“. V jejím laskavém úsměvu bylo znát, že VÍ, co se včera stalo. Nebo jsem už paranoidní a vztahovačná? Taky možnost. Raději jsem nad tím moc nehloubala – co kdyby se tu potloukal pan Vidímtidohlavy Edward – a poprosila ji, aby Manimu řekla, že jsem si zaběhla do La Push.


Esme se zamračila. „Ale nejdříve snídaně!“ řekla nekompromisně.


„Kávu?“ dodala šibalsky. Ta ženská je poklad a rozhodně ví, jak na mě.


* * *


Při návratu z La Push mi bylo skvěle. Bylo úžasné vidět kluky a radostné překvapení Paula, když jsem na něj houkla „Zlato, jsem doma“ bylo opravdu nefalšované. Když mě sevřel do náruče, moje žebírka na protest pěkně zakřupala. Emily jen zářila, těhotenství jí opravdu svědčilo. Kluci mi vyprávěli o boji jeden přes druhého, jako bych se ho ani nezúčastnila, Emily smažila lívance a Sam se na nás všechny koukal pohledem spokojeného tatíka. Bylo mi dobře, byla jsem doma… Ano, tady jsem doma, řekla jsem si, když jsem se rozhlédla kolem stolu, kde byla usazená celá ta vlčí banda. Jen Leah chyběla, vrátil se jí Jason z výzkumné výpravy, a tak si užívala zaslouženou dovolenou. Já jsem si zkontrolovala baráček a zabalila si nějaké prádlo. Opravdu jsem netoužila po dalším překvapení od Alice. Můj a její vkus se zásadně rozcházely.


Kousek od Cullenovic rezidence jsem se přeměnila.


Taky by tu mohli Cullenovci postavit nějakou chajdu, místo, kde  by se jeden vlkodlak mohl převlíknout! mudrovala jsem, když jsem na sebe natahovala oblečení. A maskovat by se to mohlo jako stáj pro koně. Divím se, že to Jacoba  nebo Setha nenapadlo, ale jim asi nevadí, když špulí zadek do houští, exhibicionistům.

Nejraději bych si radostně pískala, ale to bych si poprskala tričko. Neumím totiž pískat.  Už se stmívalo, ten den strašně rychle utekl. Byla jsem plná euforie a těšila jsem se na Maniho. Ani ten rozhovor mě už tolik neděsil. Takže jsem nedávala pozor, co se kolem mě děje. A to se mi vymstilo!


„Baf!“ ozvalo se nade mnou. Pekelně jsem se lekla a málem jsem se přeměnila nazpátek! Podívala jsem se nahoru a tam seděl Edward a vesele komíhal nohama.


Jako malý dítě! No, hlavně, když se bavíš! Co kdybych ti něco ukousla? To by mě Bella nepochválila.

„Rekvalifikoval ses na strašidlo?“ zeptala jsem se záměrně nahlas.


„De facto strašidlo jsem, a ty taky, má milá!“ zasmál se a skočil dolů. Ani se nedá říct, že by skočil, prostě se tak nějak plavně přesunul přede mě.


„Tak to bys měl jít srkat nějaký nevinný panny, abys dostál pověsti předků,“ nedalo mi to, abych si nerýpla. Edward na to překvapivě nereagoval. Čekala jsem nějakou poznámku o vytí na měsíc, ale nic. Škoda, mohli jsme do sebe krásně šít. Místo toho se zatvářil kajícně a zeptal se, jestli si můžeme promluvit. Větřila jsem zradu!


Edwarde, nebude to doufám o nás s Manim, o tom včerejšku? pomyslela jsem si, protože nahlas bych to vyslovit nedokázala. Už jen při tom pomyšlení jsem byla rudá jako… ano, jako rajče.


Edward se ošil a myslím, že kdyby mu to jeho anatomie dovolila, byl by rudý taky.


Prosím, ne! Za co, bože, za co?!


„Podívej, mě taky netěší dělat vlkodlačí sexuologickou poradnu!“ pronesl ublíženě. „Jenže včera…“ To už jsem zavyla. I když jsem nebyla vlk.

„…prostě, Mani si myslí, že se ho bojíš! Že to všechno zkazil a teď neví, jestli se tě může vůbec dotknout! Je sám sobě odporný, bere se jako nějaké falické monstrum!“ mluvil tak rychle, že jsem mu skoro nerozuměla. „Na rovinu, chci předejít tomu, že on si bude myslet,  že ty si myslíš, že on si myslí…atakdále“ dodal už normální rychlostí. „Teď tam zase šílí,“ kývnul hlavou směrem k domu, „prý, kde jsi tak dlouho. Uklidni ho nějak, nebo to už vážně nevydržím!“ řekl prosebně.


„Tohle jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Není mým zvykem prozradit myšlenky toho druhého, ale už přetekla poslední kapka a já víc už ale opravdu nevydržím,“ dodal omluvně.


No, co bych pro tebe, Edwarde, neudělala. To jsem ovšem ještě netušila, co mě ten večer ještě čeká…

 


Tudy k Bosorce

Tudy k Twilly

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Niky

31)  Niky (01.05.2012 20:15)

Tak to jsem zvědavá, co to bude :) A ti dva už by si mohli pořádně promluvit

miamam

30)  miamam (10.01.2012 12:37)

Já to taky netuším, a proto si jdu přečíst další dílek

AMO

29)  AMO (29.12.2011 22:41)

Z Edwarda se stal odborník na sexuální vztahy
Chudák! No ono je těch chudáků víc...
Holky je to parádička...

kytka

28)  kytka (12.11.2011 12:04)

Fňuk, fňuk. Ze začátku jsem točila kolečkem jako šílená, že už, už .... a zase nic. A zase takové nedorozumění. Blázni zamilovaní.
Edward je skvělý, prostě Edward.
Pořádně si promluvte - Mani a rajčátko. Patříte k sobě.
Vám moje milé moc děkuji za super čtení.

HMR

27)  HMR (08.11.2011 22:32)

jo? :p tak to se mi ulevilo si tak jen skáknu

Twilly

26)  Twilly (08.11.2011 22:24)

Budooooou... i nadepsané i napsané :D

HMR

25)  HMR (08.11.2011 22:18)

19., 20. a co bude pak???? Víc kapitol nemáte ve shrnutí nadepsaných???

Twilly

24)  Twilly (08.11.2011 20:31)

Čeho prosim tě? :p

HMR

23)  HMR (08.11.2011 20:06)

bojim, bojim...

Bosorka

22)  Bosorka (08.11.2011 20:01)

Neboj Haní, devatenáctka je sepsaná (ona je sepsaná vlastně i dvacítka ) a večer ji snad doladíme

HMR

21)  HMR (08.11.2011 19:57)

Tak on si myslí, že ona si myslí, že on si myslí... no jo, jsou to ťunťové, ale ta převlékací chatka by bodla! He, osoby, a co ten konec...

Kamci

20)  Kamci (07.11.2011 20:45)

jo, postavit chajdu, na převlíkání, i pro trochu soukromí :D :D :D

LadySadness

19)  LadySadness (07.11.2011 16:05)

takže vyprázdniť barák, aby nemali zábrany a hlavne za zadkom Emmetta s jeho blbými poznámkami a potom už len pokoj a potešenie čakali už dosť dlho

sakraprace

18)  sakraprace (07.11.2011 12:26)

Chudák Mani. Teď zas neví na čem je a ještě se považuje za monstrum. Řekla bych, že mají komunikační problém. A já jsem moc zvědavá, co ji ještě večer čeká

Bosorka

17)  Bosorka (07.11.2011 10:37)

Holky díky za projevenou přízeň
Moni - co jí čeká? No přece samá pozitiva a sociální jistoty'
Evelyn - mladé tělo, ovšem stará duše
Ha Míšo - právě jsi sama řekla, že Edward je strašidlo
Leni - zodpovězení tvé otázky nechám na vrchní znalkyni Maniho - Twilluši.
Winie je prostě hrozná - nedá a nedá....

Twilly

16)  Twilly (07.11.2011 09:48)

No jo, porád :p

Bosorka

15)  Bosorka (07.11.2011 09:14)

Nesváděj to na mě, ségra! Kde to fiknem jsi rozhodla ty! ;)
Jen do ní,holky :D

monikola

14)  monikola (07.11.2011 09:02)

co ji čeká? co ji proboha čeká???
júúúj dámy, toto bolo také milé, môjmu srdcu stvorené oni sú obaja tak rozkošní

SarkaS

13)  SarkaS (06.11.2011 23:26)

Css, to je teda vážně chabá obrana :D :D Ale čekala jsi správně, já totiž nikdy nespím, všechno hlídám uahááá No dobře, nebudu tu blbnout, za chvíli si musím jít lehnout

Twilly

12)  Twilly (06.11.2011 23:22)

Jo, Šári, čekala jsem, že se ozveš, ale na svou chabou obranu - tohle byl Bosin part

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek