Sekce

Galerie

/gallery/Forever with you perex.jpg

Zabydlování u Cullenů

Jen nevím, jestli má vůbec cenu v téhle povídce pokračovat. Doufala jsem, že se bude věčnost líbit aspoň z poloviny, jak Camilla, ale počet komentářů tomu opravdu nenasvědčuje. Tak mi napište, jestli mám psát dál, nebo jestli to mám skončit.

(Cam)

Když k nám ti dva přijeli, zažili jsme všichni takový menší šok. Marcusovy oči byly barvy karamelu. Den předtím jsem tvrdila, že ho k vegetariánství dokopeme. No, už to nebylo potřeba, a podle toho, jak se choval, bylo jasné, že není na zvířatech chvilku.

Evelyn byla jako malé vyplašené zvířátko, obzvlášť, když uviděla Rosalii. Jasper na Rose výhružně sykl a Eve poslal lehkou dávku uklidnění. Okamžitě to na ní bylo znát. A pak je Carlisle přivítal. S Marcusem si chlapsky potřásli rukou a bavili se, jako staří známí. Já se vymotala z Jasperova pevného objetí a šla přivítat Evelyn.

„Tak tě tady vítám, kočko,“ usmála jsem se na ni a objala ji. Odstoupila jsem od ní a pořádně si ji prohlídla. Změnila se. Ne navenek, ale uvnitř. Vypadala jinak, šťastněji, než tehdy na Islandu. No jo, oživlá skála.

Od aut nesměle vykukovala Emma s Jasonem v závěsu. Usmála jsem se na ně, drapla Eve za ruku a táhla ji k těm dvěma.

„Dovol, abych ti představila Emmu a Jasona,“ řekla jsem jí a ukázala na své děti.

„On tě normálně přerostl,“ poznamenala Evelyn nevěřícně. No jo, ještě je neviděla, ale nejspíš si je představovala, jako malé děti.

„A ty se dívíš? Koukni na jeho otce,“ odfrkla jsem si. Být velká jako dvanáctileté dítě je peklo.

Zmiňovaný došel k nám, lehce mě objal a políbil do vlasů.

„Evelyn, tohle je můj Jasper,“ usmála jsem se šťastně, a koukla směrem vzhůru. Potkala jsem s jeho karamelovým pohledem.

„Těší mě, Cam mi o tobě hodně vyprávěla, když jsme byli na Islandu,“ zazubila se na něj. Jasper na ni chvilku zíral a já začínala pomalu žárlit. Stáhla jsem přirozenou obranu a nechala svůj pocit vyplout na povrch. Jazz se okamžitě srovnal a objal mě pevněji. S úsměvem jsem nechala naskočit obranu zpátky. Tohle mi bude muset vysvětlit.

Pak se k nám nahrnuli všichni a Evelyn chytila Marcuse za ruku. Postupně jsem ji všem představila. Nemohla jsem si nevšimnout, jak nakrčila nos, když se k ní Jake přiblížil ještě blíž. Zakřenila jsem se a vysvětlila jí jeho původ. Eve se zamyslela, rozzářili se jsí oči a Jake najednou nebyl cítít.

„Co to...? vykoktal ze sebe Edward.

„Tohle je součát Evelynina štítu. Dokáže zaštítit jakýkoliv pach, ale obávám se, že až z tebe ten štít sundá Jaku, bude to pro nás ještě horší,“ vysvětlil Marcus a loupnul pohledem po Evelyn, ta si povzdychla a znovu nakrčila nos. Však ona si zvykne.

Z letiště vyjela kolona aut. Já jela Cayennem jen s Jasperem. Emma s Jasonem měli vlastní auta, ale pro dnešek si vybrali motorky a Marcuse s Evelyn vzal do auta Carlisle. Vypadali jsme, jako nějaký důležitý politik a jeho ochranka.

„Nechceš mi ěco vysvětlit?“ zeptala jsem se ledově Jaspera a přišlápla plyn. Měl sice slíbeno, že domů bude řídit on, ale naštval mě.

„Nevím. Prostě mě zaskočila síla její lásky k Marcusovi. Takhle silně jsem to necítil ani z Edwarda, nebo Belly. Přirovnal bych to k otisku,“ vysvětlil a hodil po mě frustrujícím pohledem. V duchu jsem si oddychla. Já vím, jsem příšerná žárlivka.

„Nemusíš se bát. Ty jsi moje všechno,“ pousmál se na mě a pohladil mě po ruce.

„Hele, máme vůbec ještě nějaký volný pokoj?“ změnila jsem téma a zamyslela se. Jestli se budeme rozrůstat tímhle tempem, abychom si za chvilku kupovali buď panelák, anebo rovnou menší satelitní městečko.

„Jo, ještě máme dva pokoje, ale Esmé už hledá nějaký nový dům. Jsme tady dlouho a lidé by mohli pojmout podezření,“ ujistil mě a opřel si hlavu. Mou ruku už nepustil.

„Kde jsou vlastně Damien a Alice?“ zeptal se mě Marcus, jakmile vystoupili s Eve z auta.

„Včera odjeli na svatební cestu,“ houkla jsem na něj a zapadla do domu. Měla jsem chuť zatrénovat si s mečem, ale Damien tady nebyl a Emmě bych mohla ublížit, a to jsem nechtěla. Co se Eve a Marcuse týče, to nešlo. S Evelyn by to nemělo vejšku a Marcus se mnou nikdy bojovat nechtěl. Takže jsem byla lehce mrzutá.

Zalezla jsem do pokoje a pustila si muziku. Doufala jsem, že mě uklidní. Ale nepomohlo to. Carlisle dole vyslýchal Marcuse, zjišťoval podrobnosti o Evelynině štítu, porovnával ho s tím Belliným a s nelibostí poslouchal, jak Aro naší rodinu nemá rád. A to ještě nevěděl o tom, jak jsme se zase rozrostli. Jacob pořádal jeden ze svých mnoha nájezdů na ledničku a Ness mu zdatně sekundovala. Rose a Emma jsem neslyšela, takže se nejspíš někde v lese věnovali jeden druhému. Edwarda s Bellou jsem taky nikde neslyšela. A Emma s Jasonem trénovali auta na playstationu. Co mě udivilo, bylo, že z tréninkové haly se ozývaly podivné zvuky. Vypnula jsem muziku a zaposlouchala se. Někdo se přehraboval ve skříních a něco hledal. Neslyšně jsem vyskočila z okna a rozběhla se k hale.

Jasper byl zalezlý ve skříni s meči a oblečený do ochranného oblečení. Byl tak soustředný, že si ani nevšiml mé přítomnosti. Jemně jsem si odkašlala a on nadskočil. Vykoukl ven a zářivě se na mě usmál.

„Co to tu vyvádíš?“ oplatila jsem mu úsměv a došla si pro polibek.

„No, viděl jsem na tobě, že by sis chtěla zatrénovat,“ oznámil mi tajuplně, potom, co jsem byla schopna vnímat. S potěšením sledoval, jak na mě i po té době, co jsme spolu, působí.

„Trefil ses, ale můj sparingpartner tady není,“ povzdechla jsem si a zálibně se koukla na mou novou hračku. Dostala jsem ji od Jazze k narozeninám. Mathyas prý přišel s novou slitinou. Působí na upíry i vlkodlaky a meč je abnormálně lehounký a lehce ovladatelný.

„To ne, ale jsem tady já,“ šeptl mi Jazz do ucha a meč mi podal. Nevěřícně jsem se na něj podívala. Nikdy proti mně bojovat nechtěl, bál se, že by mi ublížil. A teď to bylo naopak.

Vrátila jsem meč na své místo, jakoby mě pálil. Smutně se na mě podíval.

„Lásko, já se s tebou bít nechci, a už vůbec ne s tímhle mečem,“ vysvětlila jsem mu a nadzvedla mu koutky úst. Kouknul na mě štěněčím pohledem a ukázal na své oblečení. Poraženě jsem zasténala a vzala si zbraň zpátky.

„Ale mám podmínku,“ zamumlala jsem a natáhla se pro šátek. Nechápavě se na mě podíval, když jsem mu ho podávala. Místo abych cokoliv řekla, stoupla jsem si doprostřed haly a zavázala si oči.

„Bude to vyrovnanější,“ broukla jsem a zaposlouchala se do zvuků kolem sebe.

„Miláčku, já bych to tak moc nepokoušel,“ ozvalo se mi nervózně vedle ucha. Zaútočila jsem mu rukou na místo, kde jsem tušila krk. Povedlo se.

„Pokud chceš bojovat se mnou, tak jedině takhle,“ odvětila jsem mu a pustila ho.

Snažil se pohybovat co nejtiššeji, jenže jsem slyšela látku, klouzající po jeho kůži. Ten zvuk mi vyvolával trnutí v podbříšku. Zase jsem měla před očima, jak mu to oblečení svlíkám.

Hej! Na co to zase myslíš! Okřikla jsem se v duchu a soustředila se zpátky na boj. Právě včas, Jasper na mě zrovna zaútočil. Obratně jsem se mu vyhnula, ale cítila jsem, jak mi ocel přejela přes ruku. Takže si vzal meč, co používám při tréninku s Emmou.

Asi v polovině boje dorazila do haly i Evelyn. Jasper se tentokrát dotkl mého břicha. Tak a dost. Strhla jsem si šátek z očí a koukla na něj. Vítězně se na mě šklebil.

„Kdo tě to naučil?“ mámila jsem z něj, pod čím vedením se tak zlepšil. A vzápětí mi to došlo. Damien, kdo jiný. To je potom jiná. Hodila jsem šátek na zem a vrhla se na Jaspera. Nestačil ani uhýbat.

 

(Evelyn)

Sledovala jsem jejich společný trénink a nestačila žasnout. Jasper normálně Camillu porážel. Budiž ji omluvou, že měla zavázané oči. A Marcus mi vyprávěl o Jasperově minulosti, ale ona by přece měla být silnější. Pak si Cam šátek sundala a vrhla se na svého manžela. Tentokrát to byl Jasper, kdo nestačil uhýbat a každou chvilku dostal nějaký zásah. Smích ho rázem přešel. Do doby, než mu Cam skočila kolem krku a oba tak povalila na zem. Pousmála jsem se a nechala jim soukromí. Rozhodla jsem se pomoct Esmé se zařizováním mojí a Marcusovy ložnice.

„Ahoj,“ kuňkla jsem potichu pozdrav. Esmé se na mě zářivě usmála a pohlédla kritickým okem zpátky na knihovnu u zdi.

„Chceš s něčím pomoct?“ zeptala jsem se ji. Chvilku se zamyslela a pak kývla.

„Můžeš pověsit ty záclony a závěs,“ ukázala bradou na hromadu na posteli. Okamžitě jsem se usmála a chopila se práce. Všimla jsem si, že veškeré zařízení bylo podobné tomu, co měl Marcus na hradě. Jen postel měla stejnou velikost, jako ta moje bývalá a na zemi bylo pár mých oblíbených sedacích vaků. Podle všeho jim to poradila Alice. Až se vrátí, budu ji muset poděkovat. Ani jsem se neptala, kdy to Esmé stihla všechno nakoupit, ale když bylo všechno hotové, vycházely jsme z ložnice rozesmáte a spolu. Zachytila jsem Marcusův pohled a odtrhla se od Esmé. Stulila jsem se mu v náručí a slastně do sebe nasála jeho vůni. Blaženě jsem zavrněla, když mě líbnul zezadu na krk.

„Jak dlouho už jste spolu?“ zeptala se právě příchozí Cam. Jasper šel vedle ní s očima jako noc.

„Prakticky od včerejška,“ odpověděl ji Marcus a přitáhl si mě ještě blíž. Jasper nahlas polkl. Cam se na něj zkoumavě podívala a pak omluvně na nás všechny. V momentě byli pryč.

„Co se to s ním děje?“ zeptal se Marcus zvědavě Carlislea. No, to by mě taky zajímalo.

„Vnímá co k sobě cítíte,“ ozval se ode dveří Edward. Držel se za ruku s Bellou a oba se na nás usmívali. Pryč byl ten jeho zakaboněný výraz z rána. Jen Rose si nás pořád nepřátelsky měřila. Dala jsem si za úkol zjistit, proč.

„Chvilku mu potrvá, než si na to zvykne, ale pak se ve vašich pocitech bude vyžívat. Je spokojený, když kolem sebe cítí lásku a radost,“ upřesnila nám to Bella. Edward si sedl do křesla a svou ženu si přitáhl na klín.

Všichni z nás tahali, jak jsme se dali dohromady. Rose někdy hned na začátku odešla a nereagovala ani na Emmettovo volání. Vymotala jsem se z Marcusova sevření a šla za ní. Našla jsem ji na balkóně, jak kouká směrem k lesu.

„Ty mě tady nevidíš ráda, co,“ promluvila jsem potichu a postavila se vedle. Ušklíbla se a dál pozorovala les. Prostě jsme jen tak mlčely. Proto mě její hlas vylekal, když promluvila.

„Ohrožuješ mou rodinu, proto,“ řekla mi a podívala se na mě.

„Arovi velmi rychle dojde, kam jste utekli. A pak se přijde pomstít. Nasbírá si plno talentů, možná mu to bude nějakou chvíli trvat, ale přijde,“ dodala a otočila se zpátky.

„Aro se tvé rodiny bojí. Netroufne si na vás, obzvlášť když přišel o svou nejlepší zbraň. A vím minimálně o třech dalších, které se v případě boje přidají na naši stranu,“ ozval se za námi Marcus. Rose se rychle otočila a zavrčela. Bleskově jsem stála před Marcusem a z hrudi mi vycházel stejný zvuk. Když mi to došlo, chytila jsem se za pusu a polekaně na ni koukala.

„Já, omlouvám se. Byla jsem Marcusova osobní stráž,“ pípla jsem vyděšeně. Rose na mě hleděla chvilku vykuleně, načež svůj výraz srovnala a ironicky se Marcuse zeptala, které poskoky má na mysli.

„Aleca, Felixe a Demetriho. Možná i Jane, ale ta je až příliš oddaná Arovi,“ odpověděl ji s náznakem úsměvu. Tentokrát už Rose svůj pohled ani neskrývala.

„Jak si tím můžeš být tak jistý?“ zeptala se ho po chvilce. Marcus se na mě jen podíval zamilovaným pohledem a pak se obrátil zpět na Rose.

„Evelyn je živel. Pravidelně Arovi cuchala nervy, už jen tím, jak pomalu přestavovala jeho hrad. A tihle čtyři ji v tom vehementně pomáhali. Ukázala jim totiž, jak se radovat ze života. Když byli spolu, nepoznala bys ani jednoho, hlavně na Jane to bylo vidět. Vytvořili si jakousi partu, později, když jsem se vzdal vlády, vzali mě k sobě. Byli něco jako rodina. A právě proto si jsem jistý, že proti nám nepůjdou. A Demetri i díky Camille. Jsou hodně velcí přátelé. Spojuje je společná hrůza,“ vysvětlil ji svou domněnku a odešel z pokoje.

„Tys vážně přestavovala hrad?“ zeptala se mě Rose po chvilce škodolibě. Lehce jsem se usmála a kývla.

„Jen jednotlivé pokoje. Nejdřív jsem překopala svou ložnici, pak to pokračovalo u Jane a skončilo u Sulpicie. Tehdy mě Aro málem vynesl v zubech. A víš co ho štvalo nejvíc?“ zeptala jsem se jí. Zavrtěla hlavou a zvídavě se na mě koukla.

„To, že veškerá naše nákupní maratony šly z jeho kapsy,“ dopověděla jsem a společně jsme se rozesmály. Ne, pořád mě ještě neměla ráda, ale našly jsme společnou zálibu. Nakupování. Ostatně, někde se začít musí. Ovšem, do rána času dost, venku se začalo pomalu stmívat. Jeden by neřekl, jak při všech těch debatách čas uteče. Cam s Jasperem už se stihli vrátit a seděli v obývacím pokoji. Cam na zemi a Jasper měl hlavu v jejím klíně. Edward seděl za piánem s Bellou po boku a hrál ji mě neznámou melodii. Zastesklo se mi po mém křídle a po dvouhrách s Marcusem. Dotyčný sledoval směr mého pohledu a povzbudivě mě chytil za ruku.

„Co takhle společný lov,“ navrhl a zablýsklo se mu v očích. Náš první společný lov? Nadšeně jsem kývla a hrnula se ke dveřím. Marcus jen pobaveně zakroutil hlavou, kývl na Carlislea a zamířil za mnou. Dohnal mě až v lese a okamžitě strhl do trávy. Vyjekla jsem a dopadla přímo na něj. Chvilku na mě jen koukal, ale nakonec spojil naše rty.

„Jsme moc blízko domu,“ šeptla jsem mu vzrušeně do ucha a vyškubla se mu. Nebylo to težké, nečekal totiž, že bych mu chtěla utéct.

Bleskově stál vedle a držel mě za ruku.

„Pojď, chci tě vidět lovit,“ zaškemrala jsem a ukázala hloub do lesa.

„Co bych pro tebe neudělal,“ šeptl mi zpátky. A tak jsme lovili.

Vypadal jako šelma. Moje krásná a nebezpečná šelma. V tom ke mně zavála nádherná vůně. Oči se mi zamlžily rudou clonou a já se za tou vůní rozběhla. Nepřemýšlela jsem, prostě jsem běžela. Čím blíž jsem své kořisti byla, tím rychleji jsem běžela. Zastavila jsem se na hranici stromů a pozorovala ho. Vítr foukal proti mně a přivál mi tak jeho vůni přímo do obličeje. To mě připravilo o poslední zbytky ovládání a skočila jsem. Tak lahodnou krev jsem v životě nepila. S blaženým pocitem jsem ji nechala stékat do krku. Nejdřív tryskala v mohutném proudu, později už jen tekla a na konci jsem z něj doslova vysávala poslední kapky.

Seděla jsem na pařezu a sledovala jeho chladnoucí mohutné tělo. Kousek za mnou běžel Marcus, zvedla jsem štít a nechala svůj pach rozplynout se do okolí. Bleskově stál vedle mě a držel mě za rameno.

„Před Emmettem ani muk,“ poprosila jsem ho očima a ukázala na mrtvého medvěda. Spiklenecky na mě mrknul a medvěda jsme zahrabali společnými silami.

„Jak chutnal?“ zeptal se mě, když byl medvěd pod zemí. Vzpomněla jsem si na jeho chuť a nechala ji znovu rozplynout se na jazyku.

„Výborný,“ odvětila jsem mu zasněně. Rozesmálo ho to a přitáhl si mě k sobě. Chtěl mě znovu políbit, ale vyškubla jsem se mu.

„No tak, nemáš žádnou úctu k mrtvým?“ zeptala jsem se ho poťouchle a vešla zpátky mezi stromy.

„Když jsem s tebou, nemám úctu k nikomu jinému než tobě,“ šeptl mi do ucha a chytl mě do náruče. Polekaně jsem vypískla a rychle se ho chytila kolem krku.

„Jestli okamžitě nenajdu nějakou mýtinu, přídáhám, že si ji sám udělám,“ zavrčel Marcus po chvilce netrpělivě. K čemu proboha mýtina?

„To ti připadám tak těžká?“ broukla jsem tiše a koukla na něj. Zastavil se na místě a díval se mi do očí.

„Mimochodem, palouk je za těmihle stromy,“ dodala jsem a ukázala nalevo od nás. Marcus se okamžitě otočil a rozběhl se daným směrem.

„Nejsi těžká. Ale strašně moc tě chci,“ zašeptal dřív, než se hladově vrhnul na mé rty.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

9)  agness (02.01.2015 00:15)

Pardon, ono se to odeslalo třikrát...

8)  agness (02.01.2015 00:13)

Kamikadze, já vím, nekomentuju, ale slibuju, polepším se!! Jo Jo píšeš skvěle, semtam chybičku přežiju, co víc může čtenářka chtít? pokud na něco přijdete, dejte vědět, jo?

Jalle

7)  Jalle (10.11.2012 19:14)

aha tak Alice predsa len je

6)  ada1987 (15.01.2011 00:24)

jasne, ze chceme pokracko. a este sa chcem opytat, čo sa stalo s alice,

Linfe

5)  Linfe (09.10.2010 16:15)

Kami musím se ti omluvit, nějak jsem při té dnešní nové kapitolce zjistila, že jsem nějakým omylem vypustila tu předchozí, takže jsem se musela nejprve vrátit. Rose nepřekvapila :-) Jsem ráda, že jsou u Cullenů a snad máš z tou smečkou z hradu pravdu, chci, aby byli všichni pohromadě. Není nad jednu velkou bláznivou rodinu :-) Perfektní díl jako vždy

4)  Fanny (08.10.2010 14:48)

Chvilku jsem tu nebyla tolik nových kapitol, jem mě překvapuje tak nízký počet komentářů u kapitol. Strašně mě potěšil pohled Cam ale Evelyn jsem si už taky oblíbila no nic už se těším na další kapitolu.

Kamikadze

3)  Kamikadze (05.10.2010 21:13)

sfin, popravdě, už bych asi přestat nedovedla, dřív možna jo, ale teď už je pozdě, její příběh mě baví
ambro, naprosto tě chápu, jeste chvilku a budem si kapitolky posilat navzajem po mailu

ambra

2)  ambra (05.10.2010 20:05)

Kami, jestli sis myslela, že jsem se vypařila, tak mě málo znáš . Aktuálně jsem v totálním časovém sr..., ehm, průšvihu a dočasně jsem zmizela všem "svým" autorkám . A štvou mě čtenářky, protože si tu čtou, nekomentujou a je jim asi jedno, že reálně hrozí, že se jim na to autorky vybodnou!!! Všimni si, kolik je komentářů za celý den!!!
Ono je hrozná dřina naťukat tři smajlíky... Piš!!! Dodělám dvě obří korektury a za pár dní jsem back!!!

sfinga

1)  sfinga (05.10.2010 18:17)

Kami, opovaž se vyhrožovat, že skončíš!!!
Tahle povídka je výborná a mě mrzí možná víc než tebe, že má tak málo komentářů
Evelyn je opravdu živel, miluju jí a miluju toho nového Marcuse Smála jsem se Camině žárlivosti vždy´t má toho svého Jaspera na háku
Ať si říká, kdo chce co chce, je to prostě:
Dokonalé a dechberoucí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek