Sekce

Galerie

/gallery/Forever with you perex.jpg

Nový domov

„Evelyn, ty a Alice jste jak nakupovací komando,“ odfrkla si Emma a zničeně dosedla na židli v restauraci. Alice se ze svatební cesty vrátila před týdnem a odměřila tak první dva měsíce mého a Marcusova pobytu u Cullenových. S Rose už jsem se taky spřátelila, a tak, když jsme s Marcusem uvažovali, kam se přestěhujeme, přiběhla do obývacího pokoje jako tajfun, a začala nás přemlouvat, abychom zůstali. Velmi rychle se k ní přidali ostatní z rodiny. Nakonec nás přemluvili. Takže právě teď s Alici nakupujeme nové vybavení, do ového bydliště. S povolením Mathyase jsme se přestěhovali do starého sídla Organizace v Norsku. Nikdo o jeho existenci nevěděl, takže jsme tamdy mohli zůstat hodně dlouho, aniž bychom se museli bát prozrazení.

Jela jsem na náš hrad se strachem. Přeci jen, Norsko je Itálii o hodně blíž, než Amerika. Ale byla jsem ujištěna, že Mathyas nahlásil Arovi zničení hradu a jako nové Sídlo uvedl Kamčatku, aby ho tady případě potřeby nehledali. A taky, že prý pod svícnem je největší tma. Možná u lidí.

I když byl náš „dům“ hrad, cítila jsem se tady víc doma, než ve Volteřře. Nejspíš to bylo způsobeno vzhledem a obyvateli. Všechno tady bylo čisté, vzdušné, světlé, místy hodně barevné. Ne jako u Ara, kde bylo světla málo, samá červená a zlatá, zatuchlý vzduch a většina zdí holý kámen. A od Marcuse jsem dostala nové piáno. Hezčí než Edwardovo. Ten se celkem divil, když skrz otevřené okno uslyšel naši dvouhru.

Nejvíce si to tady však užívala Cam. Bylo vidět, že tohle tady je její domov. A během pár dnů to tady vypadalo, jako před lety. Alespoň podle Marcusova vyprávění. Dokonce nechala dodělat jakési lana. Spolu s Emmou obnovily stáje a nakoupily pár koní. Později trávila hodně času v jedné jediné místnosti. Nejspíš tam chodila přemýšlet. A tak jsem se dozvěděla o Davidovi a konečně o Asmodeovi. A pochopila jsem Demetriho. Demetri. Strašně se mi po naší staré partě stýskalo. Ale měla jsem Marcuse. Mou druhou polovinu.

„Konečně jste zpátky,“ objal mě, když jsme se s holkama vrátily. Přitiskla jsem se k němu co nejblíž, jako bych se chtěla do jeho těla vsáknout. Když mě postavil zpátky na zem, chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala. On mezitím stihl odnést většinu tašek nahoru.Usmála jsem se na Alici, ta mrkla na Damiena a ten vzal zbytek věcí. Když se Marcus později vrátil, našel prázdné auto a v letu chytal klíčky.

„Jdeš se učit řídit,“ zareagovala jsem na jeho nechápavý pohled. Marcus na mě vytřeštil oči a začal vyděšeně couvat dozadu. Bleskově jsem překonala těch pár kroků mezi námi a chytila ho za ruku.

„Zlato, každý tady umí řídít, přece nechceš být pořád na někom závislý. A pak, zajedem si na jedno moc hezký místo,“ šeptla jsem mu do ucha. V momentě mu zčernaly oči. A v autě byl rychleji, než já.

Podala jsem mu klíčky a počkala, až nastartuje.

„Máš automat, takže se nemusíš starat ani o spojku, ani o řazení. Jen jemně přišlápni plyn,“ poradila jsem mu a zaryla se do sedadla, jak bleskově Marcus vyrazil. A vzápětí se chytala palubky, když plyn pustil.

„Jemně,“ upozornila jsem ho znovu a pro jistotu si zacvakla pás. Na druhý pokus se mu to povedlo a pomalu vyjel na cestu.

„Teď lehce přidej. Opakuji, lehce,“ řekla jsem mu. Tentokrát jsem se ničeho chytat nemusela. Velmi rychle získal pro řízení cit. Ďábelsky jsem se usmála, odepnula pás a sklonila se k Marcusovi. Rukou jsem nahmatala jeho nohu a i s plynem ji přitlačila až na podlahu. Léčba šokem byla vždycky moje parketa.

Auto vystřelilo dopředu a Marcus křečovitě sevřel volant.

„A nech tu nohu dole,“ zahuhlala jsem a vyškrábala se zpátky na sedadlo. Marcus po mě loupnul temným pohledem.

„Tohle mi nedělej, myslel jsem, že chceš provést něco úplně jiného,“ vyčetl mi a oči mu o odstín zesvětlaly. Rozesmála jsem se nad stylem jeho přemýšlení. Uvažovala jsem, kdy se takhle změnil. Dřív takový nebýval.

„Jakmile potkáš odbočku do lesa, víš kam máš jet,“ poradila jsem mu ještě a zavřela oči. Pásem už nebylo třeba se obtěžovat.

Cítila jsem, jak auto ještě zvýšilo rychlost. Lehce jsem se pousmála a pohodlně se opřela. Abych vzápětí skončila v Marcusově klíně, jak prudce odbočil. Řadicí páce jsem se naštěstí vyhnula, ale Marcus sledoval, co tam dělám. A pak zabrzdil. Těsně před stromem, jak jsem se dozvěděla, když se mi podařilo vyhrabat na zpátky do sedu.

„Já řekla odbočka, ne odpočívadlo,“ zavúpěla jsem zoufale. Víc mi nebylo dovoleno, Marcus se hladově vrhnul na mé rty. Stálo mě hodně sil, vyškubnout se mu a vystoupit z auta. Když konečně pochopil, co se po něm žádá, vystoupil taky a zamířil ke mně. Rozběhla jsem se, když nás dělil jeden jediný krok. Marcus byl rychlejší než já, ale nerad skákal po stromech. A tak vždy, když už mě skoro měl, utekla jsem mu na strom. Když jsem to udělala potřetí, skočil za mnou a málem mě chytil.

Doběhla jsem doprostřed malé ukryté loučky a zastavila se. Marcus to nečekal a srazil mě k zemi. Zůstala jsem ležet na zádech, přišpendlená jeho tělem.

„Tak ty mi budeš utíkat, ještěrko jedna,“ zavrčel mi hraně do ucha a dlaní zajel pod tričko. Lehce jsem se pod ním zavrtěla a rozpoutala tak bouři.

„V čem pojedeme domů?“ zeptal se Marcus zamyšleně a dál mě hladil po holých zádech. Kousky našeho oblečení se totiž válely po celé louce.

„V autě máme náhradní věci,“ broukla jsem tiše a slastně zavrněla pod jeho dotykem.

„Ale mělas pravdu, je to tady nádherné,“ poznamenal ještě a dal si ruku pod hlavu. Tou druhou stále bloudil po mém těle.

„Co myslíš, naučila by mě Cam bojovat s mečem?“ zeptala jsem se ho a zvedla hlavu. Marcus se na mě zmateně podíval, ale kývl.

„Asi jo, kdybys jí řekla. Ale proč to chceš umět?“ řekl po chvilce ticha, kdy jsem uvažovala, jestli náhodou nezamrzl.

„Bojím se chvíle, kdy nás Aro najde. A ty víš, že se to stane. Chci být připravená,“ vysvětlila jsem mu své pohnutky. Sedl si, se mnou v náručí, a chytil mě za bradu.

„Evelyn, zapomeň na to, že bys bojovala,“ zavrčel na mě, až jsem se lekla. Kdyby mě nedržel, asi bych se od něj strachy odtáhla. Připomněl mi toho nekomprosmisního vládce, kterým byl dřív.

„Nechci tě ztratit, sotva jsem tě našel,“ dodal smířlivěji a jemně mě políbil. Tohle byl můj Marcus. A ve mně se probudil vzdor.

„Pokud Aro příjde kvůli mně, chci se toho účastnit. Nenechám někoho bojovat místo sebe,“ zavrčela jsem na něj nazpátek a vstala. Chvilku na mě nevěřícně zíral. Bylo to poprvé, co jsem na něj vrčela.

Rozběhla jsem se k autu a nechala ho tam sedět. Stihla jsem se dokonce oblíct, než mě doběhl a do auta hodil kupku hadrů. Zbytky našich původních šatů. Beze slov jsem mu podala tašku s jeho obečením a nasedla na místo řidiče.

Ticho vydrželo do poloviny cesty.

„To je tak těžké pochopit, že nechci, aby se ti něco stalo?“ zeptal se mě zoufale. Zajela jsem ke krajnici a vypnula motor. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

„Cullenovi jsou pro mě jako rodina, kterou jsem nikdy neměla. Nechci aby se jim něco stalo jen proto, že jsem tě unesla z Volterry. Jestli můžu nějak pomoct, tak pomoci chci. Copak je těžké pochopit tohle?“ zeptala jsem se ho a otočila na něj svůj pohled.

„Samozřejmě zta předpokladu, že s nimi zůstaneme. Pokud ne, tím spíš chci umět něco, co Felix s Demetrim neučí. I když si myslíš, že tihle dva by proti nám nešli, bude tam spousta jiných, se stejným výcvikem, jako mám teď. S mečem se jim líp ubráním,“ dodala jsem ještě obrátila pohled zpět na cestu před námi.

„Pojď ke mně,“ chytil mě za ruku a stáhl k sobě. Schoulila jsem se mu na hrudi a rozbrečela se.

„Bojím se, že nás najdou a zabijou tě,“ vzlykla jsem a nechala se tisknout k jeho tělu.

„Neboj, já se nedám,“ pohladil mě konejšivě po zádech, „a máš pravdu. Zeptám se Cam, jestli by nás trénovala,“ dodal ještě. V ten moment mě pláč přešel a zvedla jsem k němu zvědavě oči.

„Dva meče zvládnou víc, než jeden,“ pousmál se a pustil mě. Rychle jsem si přelezla na místo řidiče a nastartovala.

„Mimochodem, ty jsi mě z Volterry neunesla. Já šel dobrovolně,“ zazubil se na mě.

„Aro si to nemyslí, zašklebila jsem se na něj a přidala na rychlosti.

Marcus svůj slib splnil jakmile jsme dojeli domů. Sotva jsem zastavila už vyskakoval z auta, a když jsem zaparkovala v garáži, stála vedle auta Camilla a podávala mi ochranné oblečení. Tomu říkám rychlost.

„Marcus říkal, že byste rádi trénink. Tak fofrem do haly,“ zavelela a ukázala nahoru. Trhla jsem rameny a převlíkla se. Naštěstí v garáži nikdo jiný nebyl.

Za dveřmi stál Marcus, obečený stejně, jako já. Polkl nahlas, když mě uviděl, i já měla problém okamžitě to z něj nestrhat.

V tréninkové hale stála nastoupená celá rodina.

„Napadlo mě to samé co tebe Eve, ale ve větším měřítku. Takže budeme s Damim trénovat všechny. Během několika dní nám přijede posila, kdo, to ještě nevím, ale posílá je Mathyas. Spolu se zásobou zbraní a brnění,“ vysvětlila nám všem Cam. Nebyl to špatný nápad. Pak si nás rozdělila. Emmett bojoval s Bellou a Edward s Rose, které jsem samozřejmě zakryla myšlenky. Carlisle, ten byl ve dvojíci s Alici a Jasper s Esmé. Jeho úkol byl asi nejtěžší.

Jake nemusel, měl svého vlka a Ness, ta čekala malýho Jaka. Bojovat tudíž nesměla.

Uchechtla jsem se, když jsem si vzpomněla na Edwardovu reakci. Nevím, kdo byl zpočátku ztuhlejší, jestli on, nebo otecko. Během chvilku už Edward budoucího tatínka naháněl v lese a řval, že roztrhne jak hada. S námi ostatními otřásaly výbuchy smíchu a korunu tomu dala Nessie. Vyběhla za Edwardem a přišpendlila svého otce k zemi.

Rychle jsem mrkla po zbývajících dvojících. Jason měl svou ségru, Cam si zavolala Marcuse a na mě zbyl Damien. A opravdu mě nešetřil. Bylo to ještě horší, než začátky s Felixem. Došlo to až tak daleko, že jsem mrskla mečem na podlahu a skočila Damienovi po krku. A v momentě ležela na zemi s čepelí meče pod bradou. Kousek ode mě žuchl na zem Marcus, kterého složila Cam. Vrčel na ni a snažil se z pod ní vykroutit. Chtěl mě bránit. Do doby, kdy mi Dami pomohl na nohy. Potom se uklidnil a Camilla ho mohla pustit.

„Evelyn, pamatuj si jednu věc. Vztek je zlý rádce a při boji zrádce,“ poznamenala Cam a kývla k pokračování. Vzala jsem z podlahy svůj meč a snažila se vnímat každý Damienův pohyb. Vůbec mi to nešlo a na zemi jsem skončila ještě hodněkrát, než Camilla zavelala konec tréninku.

„Od zítřka začnem s každým zvlášť, ať máte proti Arově gardu případnou výhodu,“ oznámila nám ještě a propustila nás. Připadala jsem si jako člověk. Dobitá, rozlámaná a cítila jsem snad každý sval v těle. Ale nebyla jsem sama. Kupodivu Cam sotva pletla nohama.

„Marcus byl vždycky těžký soupeř,“ usmála se na mě, když zjistila, že ji pozoruju.

„Ale nikdy jsem tě nedokázal porazit,“ odvětila jí moje druhá polovina a mátožně se zvedla z podlahy. Po cestě do pokoje jsme se podpírali navzájem.

Napustila jsem vanu a vykoukla ze dveří koupelny. Kdybych nevěděla, že to nejde, přísahala bych, že Marcus v tom sedacím pytli usnul. Natáhla jsem zastření těsně kolem sebe a neslyšně k němu došla. Málokdy jsem viděla jeho tvář takhle uvolněnou. Vypadal jako člověk, kterému se zdá něco hezkého. Zahřálo mě na duši vědomí, že je se mnou šťastný. Nepotřebovala jsem ani Jasperův dar, abych to z něj cítila. Sálal tím pocitem do dálky.

Otevřel oči hned, jak jsem se dotkla jeho tváře. Ještě víc rozšířil svůj úsměv a stáhl mě k sobě.

„Už si jim přišel na chuť?“ zeptala jsem se ho zadýchaně. Ten, kdo tvrdil, že upíří nepotřebují dýchat, pěkně kecal. Já jo. Minimálně při líbání s Marcusem.

„No, chtěl jsem zjistit, co na nich vidíš. Jsou opravdu pohodlné,“ odpověděl mi s úsměvem, opatrně vstal a přenesl mě do koupelny. Voda byla ještě pořád horká, když jsme do ní lezli. Doslova jsem cítila, jak mi její teplota uvoňuje mé kamenné tělo, přestože to bylo skoro nemožné. I tak jsem dál seděla opřená o Marcuse.

„Evelyn, trénink,“ vpadla do našeho pokoje Camilla. Zvedla jsem hlavu z Marcusovy hrudi a kývla na ni. Ta rychle vycouvala a zavřela za sebou dveře.

„A bez něj. Nepotřebuju si hlídat zadek, kdykoli s tebou praštím o zem,“ zavolala ještě. Pak už bylo ticho.

Lehce jsem se zasmála a přešla do šatny. Rychle jsem se oblíkla a vrátila se do pokoje pro nějaké gumičky do vlasů.

„Proč tam nemůžu být?“ přitáhl si mě Marcus k sobě.

„Protože vrčíš, kdykoli se mnou někdo švihne o zem,“ řekla jsem mu s úsměvem, stáhla gumičku z jeho vlasů a vyškubla se mu.

„Sedni si, přečti si nějakou hezkou knížku, za chvilku jsem zpátky,“ řekla jsem mu ještě a zmizela z pokoje. Až a schodech mě doprovázel jeho smích. Ach jo, zase jsem nezavřela dveře

„Kde se touláš?“ optala se Cam, když jsem vešla do haly. Jen jsem trhla rameny.

„Začneme úplně od začátku. Už se ke mně doneslo, že máš kompletní Felixův trénink. O to to bude lehčí,“ začala a podala mi lehký meč. Sama jeden taky měla a ochranné oblečení navrh. Pořádně jsem prozkoumala její i svůj meč. Ach tak, stříbro. To mi neublíží.

„Když bojuješ s mečem, je to něco úplně jiného, než ses učila doteď. Jestli si myslíš, že meč je jen zbraň, myslíš špatně. Je tvou rukou, jen trochu ostřejší. Když s ním chceš dobře zasáhnout, nikdy nejdi přímo, ledaže bys chtěla protivníkovi vypíchnout oko. Rána musí vždy jít obloukem. Zasáhneš tak větší plochu a máš větší pravděpodobnost, že to ten druhý nevykryje. Taky dlouho nepřemýšlej, kam půjde další zásah, mohlo by tě to stát život. Případě nějakou končetinu. Pamatuj, jakmile něco upírovi usekneš diamantem, už nikdy to znovu nesroste. A taky nezapomeň na to, co jsem ti říkala včera o tom vzteku.

Míst, kam můžeš soupeře zasáhnout je hodně, ale některá jsou obzvláště účinná. Když naplocho udeříš pod koleno, i upír ztratí rovnováhu. Rány do břicha jsou taky velmi bolestivé, ale nejlepší je samozřejmě co nejdřív oddělit hlavu. Výborné jsou zásahy do ledvin, pro případ, že chceš, aby to toho dotyčného opravdu hodně bolelo. No, myslím, že jsem na nic nezapomněla,“ vysvětlila mi vyčerpávající teorii a poslala mě doprostřed haly. Dostalo se mi pochvaly za stabilní postoj a vzápětí jsem ležela na zemi a držela se za nohu. Šleha pod koleno.

„Vstaň a znova,“ zavelela nekompromisně. V tu chvíli to šlo lehce. Po hodině už to bylo podstatně horší, ale každou třetí ránu už jsem dokázala vykrýt. Po další půl hodině už jsem se málem nedokázala zvednout.

„Pro dnešek končíme,“ smilovala se nade mnou a s úsměvem mě propustila ze svých spárů

Ve dveřích jsem se potkala s Edwardem. Hodil po mě soucitným pohledem a podržel mi dveře.

„Je hodně zlá?“ zeptal se mě a ukázal bradou na Cam. Zavrtěla jsem hlavou.

„Je v pohodě,“ usmála jsem se na něj a pustila ho dovnitř. Sotva za ním zapadly dveře, zavřela jsem unaveně oči. Zlá to ne, jen trochu náročná, opravila jsem v duchu Edwarda a po paměti došla do pokoje. Byl prázdný. Marcus byl nesjpíš na lovu.

Zatáhla jsem všechny závěsy a praštila sebou do postele. Víc než kdy jindy se mi chtělo spát. Ta holka se nezdá, ale opravdu dokáže utahat i upíra.

Zavřela jsem oči a naprosto se uvolnila.

„Tady se to jak v hrobce,“ poznamenal Marcus, když vešel do pokoje.

„Jestli ty závěs roztáhneš, tak tě uškrtím,“ houkla jsem t postele a zavrtala se ještě hloub. Vedle ucha se mi ozval tichý, melodický smích.

„Pozdě, lásko,“ šeptl a vlezl si ke mně.

„To ti dala tak zabrat?“ zeptal se zbytečně a přitiskl se k mým zádům. Naprosto bezchybná lžičková pozice.

„Zvyknu si. Na Felixe jsem si taky zvykla,“ ujistila jsem ho.

„Máme návštěvu, přijela posila od Mathyase,“ nakoukl do dveří Damien a hned zase zmizel. No tak jsme je šli přivítat.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

6)  LciseQk (11.10.2010 19:15)

Kami, užasny ja chci další díly !!!!

5)  Fanny (10.10.2010 22:03)

ou já si ty boje s mečem atd... opravdu vychutnala po těch se mi opravdu stýskalo a jinak opět nádherná kapitola

sfinga

4)  sfinga (09.10.2010 20:01)

Kamuško, to jsem si to zase užila
Ten popis výcviku byl prostě, mňam
Závidím ti, já se děsím každé bitvy, protože popis boje mi moc nejde
Ty jsi v tom naopak dokonalá
A Eve s Marcusem, jsou prostě dokonalý pár
Prostě opět to bylo:
Dokonalé a dechberoucí

Kamikadze

3)  Kamikadze (09.10.2010 18:34)

holky, bez bitvy? to bych přece nebyla já;)

Linfe

2)  Linfe (09.10.2010 16:26)

juj teda to musi byt ocekavani velikansky bitvy kdyz vsichni takhle poctive trenujou :-) Uz se tesim na dalsi kapitolku.

ambra

1)  ambra (09.10.2010 15:32)

No tak to byla zase jízda!!! Zapadli skvěle, ale utvrdila jsi mě v mém tísnivém pocitu, že ještě není vyhráno a dříve či později je najdou... ... No, snad trénink pomůže, ale neumím si představit, že by bojovali třeba s Jane...:( ... A s Marcusem - navzdory prvnímu konfliktu romantika jako prase Super, Kami!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek