Sekce

Galerie

/gallery/Forrest%20Love.jpg

XX. A Glimmer of Hope

XX. A Glimmer of Hope

 

Stála jsem ve studené kamenné místnosti. Zatuchlý vzduch čpěl plísní a hnijícím dřevem. Dvě malá okna nad úrovní mojí hlavy vpouštěla dovnitř minimum denního světla.

Z dřevěného křesla vedle vyhaslého krbu se zvedla postava v dlouhém černém plášti. Tmavé vlasy jí zplihle tekly po ramenech a zádech. Pomalu se ke mně přibližovala bezvýrazná tvář s krvavě rudýma očima. Ty svoje jsem pevně zavřela.

Na tváři jsem ucítila chladný dech, na krku polibek smrti.

 

Otevřela jsem oči. Za oknem auta se míhal hustý les. Dvě postavy na předních sedadlech mě vrátily do reality, probudila jsem se do zlého snu.

Řídil Demetri. Za tu dobu, po kterou nás vytrvale pronásledoval, se mé tělo naučilo reagovat chvěním už jen při zvuku jeho jména. Vedle něj seděla drobná dívka s krátkými, světle hnědými vlasy. Té se bál Demetri.

Pod hlavou jsem měla zmuchlaný Carlisleův svetr. Musel ho tam nacpat, když jsem konečně vyčerpáním usnula, aby mě jeho rameno příliš netlačilo do tváře. Jeho vůně tolik připomínala Edwardovu. Pomalu jsem se narovnala. Carlisle si stáhnul svetr z ramene, chytil mě za ruku a povzbudivě ji stisknul.

Nevím, jak dlouho jsem spala. Zelená úrodná nížina posetá špinavými vesničkami, kterými se proplétala naše rozbitá cesta, na níž jsme neustále míjeli spíš koňské povozy než auta, zmizela. Vystřídal ji horský lesnatý kraj, s ještě horší cestou. Terénní auto, ve kterém jsme cestovali, se s ní ale potýkalo bez větších obtíží.

Z něčeho, čemu se s nadsázkou dalo říkat asfaltka, jsme odbočili na lesní cestu. Šplhali jsme do prudkého kopce a já správně odhadla, že naše cesta už brzy skončí.

 

xxx

 

Dřív, než jsem stihla sáhnout po klice dveří, objevily se v nich Edwardovy ruce a vytáhly mě z auta. Svíral mě tak pevně, že jsem se nemohla ani nadechnout. Musel cestovat druhým autem s Arem a Alecem – zas tak moc nám zřejmě Aro nedůvěřoval.

Když mě pustil, chtěla jsem si nasadit mikinu. Jeho pohled sklouznul k mým rukám. Chytil mě za zápěstí a vytočil mé paže tak, že se objevily modřiny, kterými byla poseta celá jejich vnitřní strana. Ještě horší - naštěstí ukryté před jeho pohledem pod látkou kalhot - jsem měla na nohou. Blednoucí památka na nejkrásnější chvíle mého života.

„Odpusť,“ řekl tiše a jemně přejel konečky prstů po těch fialových skvrnách.

„Přála bych si, aby nikdy nezmizely,“ skoro jsem zašeptala. Nevěřila bych, že se mi může hlas zlomit dvakrát v jedné větě.

 

xxx

 

Cesta sem nám zabrala skoro dva dny. Já tu být neměla. Edward s Carlislem trvali na tom, že z Volterry pojedu domů. Stejně tak by mohli chtít, aby se Země otáčela na druhou stranu! Ať už Edwrad říkal cokoliv, nedokázal zakrýt fakt, jak moc je teď šťastný, že jsem s ním.

Ničemu jsem nerozuměla. Nic mi neřekli, a na nějaké vysvětlování vlastně ani nebyl čas. Z toho chaotického rozhovoru ve Volteře, který spolu vedli dva čtenáři myšlenek a mlčící Carlisle, jsem neměla šanci pochopit téměř nic. Jedinou jistotou bylo, že jim Edward učinil opravdu lepší nabídku – směnili ji s ním za můj život!

Carlisle zpočátku trval na tom, že tu cestu podstoupí on. Nakonec se spolu téměř hádali – i když mluvil vlastně jen Edward, odpovídající na Carlisleovy myšlenky. Edward vyhrál - jenom pro něj má ta cesta smysl.

Ta věc Volturiovy neuvěřitelně lákala a zároveň děsila natolik, že se rozhodli provést ji v utajení. Volterské zdi mají uši a povědomí o tak nebezpečné skutečnosti by mohlo závažným způsobem ohrozit existenci jejich světa.

Rozhodli se, že ideálním místem k uskutečnění té věci bude jakási zřícenina hradu někde v Rumunsku. Nemovitost, která jim připadla, když jejich drahý Felix zahynul při tom politováníhodném incidentu se dvěma jejími původními majiteli. Nebohým Vladimirem a nešťastným Stefanem.

Na misi byli povoláni jen tři nejvěrnější členové gardy. Budou Arovi sloužit jako ochrana, a zároveň se stanou jakýmisi vykonavateli Edwardova činu v době, kdy jeho vůle zeslábne.

Byla učiněna a podepsána dohoda, že ať už to dopadne jakkoliv, budeme všichni moci odejít. O výsledku se ale kromě přítomných nesmí NIKDO NIKDY dozvědět!

 

xxx

 

Seděla jsem v tureckém sedu na kožešině a nechala si vyhřívat záda ohněm, rozdělaným v krbu. Přestože byla půlka července, tlusté kamenné zdi nevpouštěly dovnitř žádné teplo. Edward přiložil do ohně další poleno a sednul si naproti mně. Vedle jeho očí by teď hořká čokoláda zářila jako výbuch supernovy. Vzpomínala jsem, jak dlouho už nelovil. Týden? Dva?

Konečky prstů jsem se dotkla tmavnoucích kruhů pod jeho očima. „Potřebuješ se nakrmit,“ hlesla jsem.

Přidržel si moji dlaň na tváři a zavřel oči. Když se na mě znovu podíval, byly ještě tmavší.

Je tohle vůbec ještě možné?

„Já už lovit nebudu,“ zavrtěl hlavou. „Nikdy.“

Snad jenom podvědomě jsem tušila, okolo čeho se všechny ty jejich řeči o Edwardově cestě točí. A moje podvědomí tyto informace velmi správně vyhodnotilo jako duševní zdraví ohrožující a vytěsnilo je do šuplíku Nevědomí.

Moje ruka vyklouzla z té jeho. Jenom jsem němě vrtěla hlavou, a místo praskání ohně poslouchala hukot vlastní krve v žilách.

„Máš se snad vyhladovět k smrti?“ uslyšela jsem svůj hlas. „To má být ta tvoje cesta?“

Povzdechl si.

„Myslíme si… věříme, že právě to není možné. Víš přece, že nás jen tak něco nezabije. Carlisle už to jednou nevědomky zkusil, a byl by to tenkrát dokázal, kdyby na to nebyl sám. Vlastně, myslím, že dnes, s jeho disciplínou, by to dokázal i sám,“ pousmál se, a znovu mě vzal za ruku. „Na tu myšlenku mě přivedl Jacob. Pamatuješ, jak se vloni Carlisle rozplýval nad jeho schopností přestat se měnit a začít znovu stárnout?“

Chvíli jsem přemýšlela. „Ale jak to souvisí s tebou?“

„Jsi chytrá, na to přijdeš sama,“ povzbudivě na mě mrknul. „Co je příčinou existence vlka?“

„Upír?“ odpověděla jsem.

„Správně. Je upír – je vlk, není upír – není vlk.“ Přitisknul si moji ruku k srdci. „A teď: Co je příčinou existence upíra?“

Sledoval mě tak upřeně, jako by mi teď chtěl namísto čtení mých myšlenek, vnuknout ty své. Tušila jsem, kam míří.

„Pití krve…“ vydechla jsem, a on pomalu kývnul hlavou a očima mě vyzval, abych tu myšlenku dokončila. „Ty si myslíš, že když přestaneš pít krev, přestaneš být upírem.“ U posledního slova jsem se zajíkla. Vlastně to měla být otázka, ale vvyšlo to ze mě jako konstatování.

„Ano,“ zaartikuloval bez hlesu.

„Ale co jed ve tvém těle, co přeměna – ty… ty už nejsi takový, jako dřív!“ Já naopak mluvila stále hlasitěji.

„Jsme přesvědčeni,“ trochu se zarazil, „hlavně já jsem přesvědčený, že přeměna je vratný děj.“

„Takže Carlisle tomu nevěří.“ Marně jsem se pokoušela o pevný hlas.

„To ne. Jen neví, jak dlouho to může trvat. Jemu trvalo opravdu dlouho, než začal slábnout. Ale on byl novorozený - v mém případě to zřejmě bude mnohem kratší. A taky…“ skousnul si ret, jakoby řekl něco, co nechtěl.

„Co, A taky…?“ Hlas mi zase přeskočil.

Dýchej!

Uhnul pohledem. „On myslí, že je to příliš riskantní. Není si jistý, co přesně to se mnou udělá.“

Dýchej!!

„A co myslíš ty, že to s tebou udělá?“

„Přestanu být tím, kým jsem – Edwardem Cullenem, a stanu se tím, kým jsem býval – Edwardem Masenem!“ prohlásil s takovou jistotou, jakoby chtěl přesvědčit i sám sebe.

Na tvářích jsem ucítila první slzy.

„A co když se to nepovede? Dovolí ti Aro včas skončit?“

Neřekl nic, jenom se zadíval do plamenů. Oči se mu zvláštně leskly.

„Edwrade?“ naléhala jsem.

Ztěžka se nadechnul a podíval se mi do očí. Jenom zavrtěl hlavou.

Už nebylo co říct.

Zavřela jsem oči. Jako bych tím mohla zabránit té potopě, hrnoucí se zpod mých víček.

 

xxx

 

Chtěl to zastavit.

V dlaních ho pálily její horké tváře, když z nich slíbával všechny ty přívaly. Najednou už tu šílenou bolest v krku nevnímal. Cítil jen slanou chuť jejího těla.

Když mu zajela prsty pod triko, na holou kůži zad, zasténal. Její tričko bylo dole dřív, než to jeho. A taky všechno ostatní. Z jeho vlastního oblečení toho tentokrát moc nezbylo.

Tisknul se k jejímu tělu položenému na kožešině přesně takovou silou, že mohla ještě přerývaně dýchat v rytmu zvolna se zrychlujících pohybů jejich zaklesnutých těl.

On sám už hlasitě sténal, když přerývaným šepotem opakovala jeho jméno.

Vůně její zpěněné krve v tom okamžiku nabyla takové intenzity, že musel rychle zatnout zuby do vlastní pěsti, protože do něčeho je zatnout musel!

Pak už nebylo nic.

Jenom Ona, On, Tady, Teď. Pro to stálo za to i zemřít.

 

xxx

 

Dlouho jsme se vůbec nepohnuli. Vlny fyzické rozkoše už dávno pominuly, ale ta duševní nás stále konejšivě obklopovala. Nesměli jsme se pohnout – všechno by zmizelo.

V jeho očích se odrážely plameny a jeho kůže vrhala tisíce drobných odlesků. Zblízka jsme na sebe hleděli a snažili se zapamatovat každý detail tváře toho druhého.

Můj dech už byl klidný. On nedýchal.

„Budu muset jít, Sunny,“ řekl nakonec ztěžka. „Začíná pro mě být opravdu těžké setrvávat v tvojí přítomnosti.“

Zavřela jsem oči. Z koutků mi zase vyklouzly slzy. Nadzdvihla jsem hlavu a se rty těsně přitisknutými k jeho uchu, tak, aby to mohl slyšet jenom on, jsem zašeptala: „Miluju tě!“

 

xxx

 

Mé jméno bylo Prázdná Náruč.

Nechtěli mě k němu pustit.

Byl zavřený někde ve vlhkých sklepeních pod starou částí hradu. Tu obývali naši společníci. Já a Carlisle jsme pobývali v novější části, aspoň trochu přizpůsobitelné lidskému bydlení.

Carlisle mi toho moc neříkal. Jeho den ode dne zmučenější tvář byla dostatečně výmluvná.

V noci jsem slýchala ty hrozné zvuky a nemohla kvůli nim spát. Pláč se stal mým věrným návštěvníkem. Ve dne jsem se třásla hrůzou z pomyšlení, že už ty zvuky další noc neuslyším.

Zoufale jsem sledovala den za dnem blednoucí modřiny na mých pažích. Jako by spolu s nimi mizelo všechno, co se v mém životě za poslední rok odehrálo.

 

xxx

 

Nakonec zeslábnul tak, že ho Carlisle přenesl do svého pokoje. Konečně jsem ho mohla vidět.

Ten pohled byl hrozný. Srazil mě na kolena vedle jeho lůžka.

Neměla by mu být zima, přesto se celý chvěl. Kůže na jeho obličeji byla téměř průsvitná. Bylo zřejmé, že má hrozné bolesti, přesto už nekřičel. Vlastně nebyl schopen ani otevřít oči.

Držela jsem ho za ruku a hladila po vlasech. Nic nevnímal. Pomalu umíral. Cesta, kterou nastoupil, vedla pouze k mé svobodě, nikoliv k jeho. Už teď jsem ji nenáviděla. Cena za ni byla příliš vysoká.

Už mi nezbyly žádné slzy.

Jen poslední možnost. Když Ara donutím, aby to udělal, dohoda bude porušena. Třeba mě upíří jed nezabije. A Edwardovi snad stále zbývala jiskřička naděje. Ještě žil.

Rychle jsem se zvedla a běžela chodbou tam, kde jsem tušila jeho přítomnost. Byl sám. Seděl v tmavé, zatuchlé místnosti v dřevěném křesle vedle vyhaslého krbu.

Najednou jsem úplně přesně chápala podstatu svého daru. A taky to, že jsem schopná útok nejen odrazit, ale i vyvolat. Aniž bych cokoliv řekla, nebo udělala, donutila jsem ho svojí vůlí se zvednout a přistoupit ke mně. Zavřela jsem oči a naklonila hlavu.

Na tváři jsem ucítila chladný dech, na krku polibek smrti.

 


 

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

TeenStar

30)  TeenStar (26.08.2016 02:17)

"We loved with a love that was more than love" - E. A. Poe
Verím, že ma za ďalším kliknutím čaká šťastný koniec. Pretože verím v Edwarda a Sunny, verím v ich lásku a verím, že nechceš, aby som poslednú kapitolu nepredýchala
Love always xx

ambra

29)  ambra (06.11.2011 22:43)

Ach bóže ach bóže, už bůdu, už bůdu...

Ajjinka

28)  Ajjinka (01.09.2011 21:21)

Že by Aro sympatizoval s Mengelem? Barbar!
Představa zpětný přeměny je krásná, ale mohlo by se to povést? A chudák Edward? Zase mu ubližujou, on si ubližuje :(
Sunny je pořád lepší a lepší. Co všechno vlastně dokáže?

Kristiana

27)  Kristiana (12.06.2011 16:59)

Uch. Je to šíleně děsivé. Na moment jsem zadoufala, že ten pokud výjde a Ed se Sunny spolu zůstanou jako lidé, ale když ho byl tolik zesláblý, opustila mě veškěrá naděje. :'-( :'-(
Mám strach, jak to dopadne. Šťastně? Nešťastně? Doufám v tu lepší variantu, ale nejsem si jistá, jestli je něco napadne. Aro přece musí za jejich svobodu dostat něco na opátku!

Lenka326

26)  Lenka326 (11.06.2011 23:07)

No, tak tohle je síla. Vykoupit její život pokusem zvrátit zpátky přeměnu . To přece nemůže přežít, ne??? Navíc v jeho těle nejsou žádné orgány nebo jo??? Zdá se mi, že se dostal na pokraj smrti docela brzo, Sunny sotva vybledly modřiny.
A co se pokouší udělat ona??? Jestli se nemýlím, už jen jedna kapča... jak tohle skončí???

SarkaS

25)  SarkaS (10.06.2011 17:10)

Takže takováhle cesta... Musím říct, že jsem nikdy ani nepřemýšlela nad tím co by se Carlisleovi stalo, kdyby tenkrát vydržel. Ale pochybuji že by mu síla a klesala tak rychle, jako tady Edwardovi. To bylo na můj vkus až moc rychlé, navrch kdyby se k němu přiblížila on by se na ni hlady vrhnul... Jsem zvědavá jak zareaguje na jed ona

Anna43474

24)  Anna43474 (04.06.2011 22:16)

Tyvole Bye!!! Tohle byla hodně VELKÁ podpásovka
Že já se do toho pouštěla Že já mám zrovna dneska takový štěstí na takhle těžký a složitý kapitoly
Normálně nedýchám, fakt Vidíš, co děláš?!
TKSATVO

kytka

23)  kytka (28.01.2011 00:47)

Mám slzy v očích. Je to nádherný.

22)  belko (24.05.2010 14:24)

coooo?? co?!?! co je to...co se to tam děje!!!Já to mu raději nechci ani trochu rozumět!Jestli to jen jeden z nich nepřežije....tak
Bye prosím,buď rozumná, víš jak oba trpí?! a jak trpíme my, čtenářky? prosíííííím, rychle to rozuzluj!! Děkuji

Silvaren

21)  Silvaren (24.05.2010 10:27)

Eeeeh :) ... zpracovávám ...
Pane bože, Bye, jde mi z toho hlava kolem!
Úžasně jsi to vymyslela a ještě líp napsala. Teď už jen musím donutit své , aby začalo normálně tlouct, abych se dožila pokračování. wow

20)   (23.05.2010 23:44)

videla som dokonalost...prosim nech to dobre skonci...:'-(

Bye

19)  Bye (23.05.2010 22:11)

anisssko, neboj, NĚCO určitě vymyslím! Jedno Ti ale řeknu hned. Edward to samosebou dělal pro Sunny, ale taky pro sebe (takže pro oba :p). On se nikdy nesmířil s tím, co se z něj stalo...
Popo, děkuju. Už tady zase dáváš svoji pověstnou prózu ve verších (nebo verše v próze?), a mě těší, že je to zrona v mých komentech!!
ambro, co sekat, kde sekat? Já seknu někoho přes prsty, když bude zlobit! To koukáš, co si žáček dovoluje, co?
Nátlaky pomíjím, už jsem to psala, karty leží, jenom je jednu po druhé otáčím...
A Ty víš že nemůžu ani naznačit, viď?
Ale jináč dík.

ambra

18)  ambra (23.05.2010 21:46)

Se omlouvám, že ještě prudim, ale... Hanetka tak přesně vystihla ten můj smutek, že se jako chci ještě připomenout - jo, to je přesně vono, a pak - anisska se upsala a dala Bellu - a to je ten Tvůj ženiální podfuk, protože já mám celou dobu vzadu v hlavě ten Edwardův smutek z nenaplněné lásky s Bellou, a teď se to násobí tím zoufalstvím se Sunny (miluju, že je Marie...) a Ty prostě nemůžeš dopustit, aby po tom všem nedošel štěstí... A teď bude nátlak - způsobila jsi, že píšu ff, ale můžeš způsobit, že s tím seknu... Bye, povedlo se Ti to dokonale...

Popoles

17)  Popoles (23.05.2010 21:22)

Tiše sedím a zírám. Všude je klid a podivné, duté ticho.
Už vím, co to je.
Topím se.
Topím se v emocích, jako v nejhlubším moři. Uzavřely mne pod hladninu a já se nedokážu a ani nechci vynořit.
Všechny ty pocity jsi ze nme vytáhla na světlo a já je cítím, jako jemně bodající jehličky po celém těle.
Úžasné Bye, jsi genius.

anissska

16)  anissska (23.05.2010 20:04)

Bye je to vůbec možný, jak si to mohla udělat!!! Brečím a jen tak nepřestanu... Jestli tohle všechno, tuhle hrůzu, jak si tady tak krásně popsala udělal jen kvůli ní, měla by něco udělat pro něj, ne?

Nad tímhle sem taky párkrát přemýšlela, ale nenpadlo by mě, že by to mohlo napadnout taky někoho jinýho, myslím ta přeměna zpět v člověka...

A teď, zvládne to Edward, nebo něco konečně Bella udělá a přestane fňukat? Já vím, sem trochu sarkastická, ale mě je ho tak strašně líto!!! Takže doufám, že něco vymyslíš, nebo si mě nepřej!!!!

Byla to vážne paráda!!
Piš, piš



A já tě budu povzbuzovat... Bye DO-TO-HO!!! .-. .-. .-.


A ještě se pokloním...

Hanetka

15)  Hanetka (23.05.2010 19:49)

Bye, já se s Andělama trápím taky tak. Takže jsme na tom stejně.A poslala jsem ti mail, jukni se.

Bye

14)  Bye (23.05.2010 19:34)

Holky, všem moc moc
Neb, ty toho máš v každý kapitole tolik, víš? To mě prostě dostává!
ambro, dík, však víš. A jenom technická: spaní na Carlislově rameni tam bylo jenom proto, že ho od jistý doby (NZOR) mi*uju
Alasko, už se to brzy dozvíš ;)
Evelyn, eh, teď došla slova mně. Doslova. Aspoň doufám, že sis všimla, jak moc se mi líbí právě Tvoje psaní!!!
Karolko, ANO. A nerozpadni se mi! Myslím teď na Tebe kudy chodím.
Hanetko, nechtěla bys za mě napsat další díl? Jenom Ti stručně naznačím co a jak a Ty to pak za deset minut sfoukneš, jo? Já bych se s tím zase trápila tři dny.

Karolka

13)  Karolka (23.05.2010 18:52)

Hanetko, prosím tě, já tenhle díl obrečela, už byla klidná, a ty teď tohle! Zase musím znova...

Hanetka

12)  Hanetka (23.05.2010 18:43)

Ničeho nelituj, osud nám dal
jen trochu času a zas nám ho vzal.
Pro lásku na oltář chci život dát,
žij za nás za oba, nesmíš se bát.

Amisha

11)  Amisha (23.05.2010 18:21)

No páni! Netrpělivě očekávám další díl. Jsi moc šikovná to se jenom tak nevidí.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek