Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Po exhibici Jaspera s Felixem se Bella loučí s Volterrou a její osobní strážce Edward ji poslušně následuje. Neví, jak se jí víc přiblížit. První pokus o vysvětlení minulosti mu moc nevyšel. Navíc to vypadá, že Bellu jeho přítomnost spíš rozčiluje.

Jasper trpělivě čekal, až ho Bella obalí štítem a s úžasem sledoval stejně tak jako obecenstvo v tělocvičně, jak obrysy jeho těla mizí.

 

„Okamžitě tu bude absolutní ticho, jinak dotyčnému urvu všechny končetiny a hlavu si nechám na konec!“ Zařval Felix a postavil se do bojového postavení. Poté, co v tělocvičně zavládlo takové ticho, že bylo slyšet i spadnout špendlík, začal svými upířími smysly pátrat, kde je Jasper. Ale ten mu to nemínil usnadňovat. Prozatím se nehýbal a pouze sledoval Felixův postup.

 

Bella jediná viděla, kde zrovna Jasper stojí a Felix toho hned využil. Když mu bylo jasné, že se jeho protivník sám nepohne, zaútočil jako první na místo, kam se Bella dívala. I když Jasperovu pozici víceméně odhadoval, nečekal, že by minul. Jasper na poslední chvíli uskočil, ale jak se pohnul, ztratil výhodu, protože Felix svými smysly zaznamenal zavíření vzduchu a určil směr jeho dalšího pohybu. Tentokrát ho zasáhl, sice ne naplno, ale stačilo to, aby Jaspera zachytil do smrtícího sevření. Chvíli se potýkali v rychlém sledu hmatů, kterými se Jasper snažil Felixe zbavit, ale ten věděl, že nepustit neviditelného soupeře je jeho jediná šance. Když Jaspera znehybnil stejným hmatem jako před pár hodinami Edwarda, souboj byl u konce. Bella svůj štít zase stáhla a v sevření Felixových paží se objevil Jasper, který podle toho, jak se tvářil, rozhodně nebyl s výsledkem spokojen. Felix ho pustil a smířlivě poplácal po zádech.

 

„Vyhrál jsem jen díky nasimulovaným optimálním podmínkám zde v tělocvičně. Při boji venku, kde by bylo plno rušivých elementů, bych nebyl schopen tvou polohu lokalizovat. Obzvlášť v bitvě s více upíry bys byl ve výhodě, Jaspere.“

 

Než mohla Alice zasáhnout, protože jí úplně stačilo sledovat Felixe s neviditelným manželem, natož pak vidět to naživo, Jasper ho vyzval na pořádný souboj, muž proti muži. Sklapla ústa a rezignovaně se opřela o stěnu tělocvičny.

 

„Proč nejdeš s námi, když se na to nechceš koukat, Alice? Jdu si sbalit pár věcí, které jsem tu nechala a chtěla bych si je vzít tentokrát s sebou,“ zeptala se Bella.

 

Alice si teatrálně povzdychla.

„To je úděl manželek, Bello. Stát při manželovi a neustále povzbuzovat jeho ego. Jako kdyby to muži všeobecně potřebovali,“ ušklíbla se.

 

Bella se zasmála a vesele vyrazila z tělocvičny. S Alicí tam zůstala Rosalie, která musela krotit Emmetta, protože ten se taky třepal na souboj s Felixem. Ani vyhrůžka trestu vykázání z ložnice na blíže neurčenou dobu ho nedokázala odradit od jeho úmyslu.

 

Edward za Bellou kráčel jako její stín a kochal se šťastnými jiskřičkami v jejích očích, které na něj občas upřela.

 

„Teď to nebudeme řešit, Edwarde, ale až přijedeme domů, tak si musíme promluvit. Je ti to jasné!“ Řekla v dobrém rozmaru.

„Souhlasím, musíme si promluvit. Chci ti vysvětlit, že jsem se tenkrát rozhodl na základě špatných předpokladů. Věřil jsem, že to dělám pro tvé dobro. Nikdy bych nepomyslel, že to bude mít takové následky. Nechtěl jsem ti ublížit a i když jsem věděl, že mě máš ráda a nějakou dobu to bude trvat, doufal jsem, že časem na mě zapomeneš a prožiješ šťastný lidský život s manželem a dětmi. Prosím, odpusť mi!“ Edward se zoufale snažil Belle vysvětlit své tehdejší pohnutky. Věděl, že jeho rodina jí vyprávěla události před pěti lety, proto ho zarazil nechápavý výraz v Bellině tváři. Zastavila se uprostřed chodby a koukala na něj.

 

„O čem to mluvíš, Edwarde? Nic z toho si nepamatuji, takže to pro mě nemá žádný význam. Je mi líto, pokud to tak tíží tvé srdce, ale já teď mluvím o něčem jiném!“ Rázně si dala ruce v bok a agresivně podupávala nožkou. Kdyby nebyl Edward tak zmatený, tak by se musel jejímu postoji smát.

 

„A o čem jsi chtěla mluvit?“ Zeptal se smutně, protože ho zasáhla její slova. Vzpomínky na jejich společný rok, na štěstí, které spolu zažívali, to vše bylo pryč.

 

„No jak to bude dál? Doufám, že sis nemyslel, že se takhle budeš za mnou courat i na přednášky? Za prvé tam nemáš co dělat, nejsi student a za druhé, tuhle maškarádu tady s tebou hraji jen kvůli tvé rodině, abys věděl. Bydlíme s Alicí v malém bytě v prostorách kampusu a hned od pondělí mi začíná škola. Ty si dělej, co chceš!“ Vzhledem k tomu, že na jeho tváři nenalezla ani trochu pochopení, v závěru svého proslovu už na něj doslova prskala jako kočka.

 

„Jak vidím, tvůj temperament se vůbec nezměnil. Stále působíš tak plaše a nevinně a pak se rozčertíš, až jiskry lítají,“ zasněně zavzpomínal Edward. Tím jen přilil vodu do ohně, protože jeho reakce Bellu vůbec nepotěšila.

 

„Slyšel jsi, co jsem říkala, nebo jsi natvrdlý?“

 

„Slyšel jsem tě, jasně a zřetelně, včetně celé Volterry, pokud mohu poznamenat. S Alicí to vybavím, ráda si najde nový byt pro sebe a Jaspera, už dlouho nebydleli úplně sami. Budou si hrát na novomanžele, to jim jde nejlépe. Carlise už pro tebe zařídil u vedení školy výjimku. Nejsi jediná celebrita, která studuje na jejich univerzitě, takže jsou na osobní strážce a jejich přítomnost zvyklí. Jejich jediný požadavek byl, abych nenosil na přednášky zbraň, a to nebyl problém slíbit. Vidíš, vše se vyřeší tak, abych mohl plnit své povinnosti.“ Nadšeně jí vysvětloval.

 

„Cože!“ Bella nevěděla vzteky, co dělat.  Tohle se jí vymykalo z rukou. Zpočátku myslela jen na to, jak Edwarda zachránit kvůli jeho rodině, kteří na ni byli tak milí. O budoucnosti neuvažovala, předpokládala, že se to nějak vyřeší a ona se vrátí ke svému životu na škole. Nečekala, jak na ni zapůsobí. Musela uznat, že je ještě hezčí než na těch fotkách, co viděla u Cullenů, ale nečekala, že ji bude tak vytáčet. Nelíbilo se jí, jak si hned začal uzurpovat místo v jejím životě. Jistě, byla to teď jeho povinnost, všude ji sledovat a sloužit jí. Jen jí přišlo, že pro něj to není žádný trest, ale že si to doslova užívá. Nenechá se komandovat nějakým cizím klukem! Nenechá se komandovat žádným klukem a basta!

 

Nasadila povýšený výraz volterrské princezny, který odkoukala od Jane, a i když to v ní vřelo, sjela ho mrazivým pohledem.

„Sluha mi nebude vykládat, co mám a co nemám dělat. Pokud si bude Alice přát bydlet nadále se svým manželem, to je samozřejmě její věc. Já se podle toho zařídím. Jsem dospělá a schopná se sama o sebe postarat,“ pronesla Bella vážně a při tom nehorázném lhaní se mu klidně dívala do očí. Už je neměl tak černé, pomalu získávaly nazlátlou barvu. Karamelky, napadlo ji. Přitom se jí vybavila jejich chuť tak intenzivně, jakoby se jí ta kouzelná kostečka právě rozpouštěla na jazyku. Slastí přivřela oči a jazykem si olízla rty. Vzpomínka byla tak jasná, barevná. Ležela na louce, bylo léto a všude kolem ní kvetly různobarevné kytky. Měla zavřené oči, na tváři úsměv. Pomalu otevřela ústa, jakoby na něco čekala. A opravdu! O rty se jí otřela sladká pochoutka, nejdříve po horním rtu, pak po dolním rtu. Někdo si s ní pohrával! Vystrčila jazýček a čekala…Ozval se tichý smích. Ten smích milovala, stejně tak jako karamelky. A když její rty uvěznily jiné, ne tak sladké, pomyslela si, že se to nedá srovnávat. Pak jí do úst vklouzl dlouho očekávaný bonbonek, a zatímco ho slastně převalovala na jazyku, otevřela oči. Přímo nad ní se na ni usmívaly úplně jiné karamelky.

 

Ze zajetí vzpomínky ji vytrhlo opatrné zatřesení. Překvapeně zamrkala a pohlédla do těch samých očí, ovšem tentokrát zastřené starostí.

 

„Bello, co se stalo? Není ti dobře? Mám zavolat Carlisle?“

 

Edwardův hlas ji probral úplně. Všechen vztek byl pryč. Co to právě bylo? Vzpomínka? Byla krásná, cítila se v ní šťastně, milovaná, zamilovaná.

 

„Nic mi není, pusť mě!“ Přikázala a Edward ji okamžitě pustil. Jen smutek v jeho očích zůstával. Tamty oči nebyly smutné. Zářilo z nich světlo a hleděly na ni …s láskou?

 

„Jdu do svého pokoje, přines mi pití.“ Rozkázala mu, ale svůj příkaz zmírnila drobným úsměvem. Edward ji ještě chvíli sledoval, než se za ní zavřely dveře a pak spěchal do kuchyně. Před chvílí se něco stalo, tím si byl jistý. Trvalo to pár vteřin, ale její výraz mu něco připomněl. Kdyby tak mohl číst její myšlenky! Ale Bella mu dala nahlédnout do své mysli, jen když ona sama chtěla.

 

Když se vracel z kuchyně se sklenicí krve pro Bellu, už z dálky slyšel ten veselý hlahol z jejího pokoje. Podle myšlenek bylo v pokoji dost narváno. Otevřel dveře a uviděl Demetriho rozvaleného na posteli vedle Belly, Jane s Alecem v křeslech. Všichni se něčemu hrozně smáli.

 

„Á, podívejme se, můj malý Mauglí!“ Přivítal ho Demetri způsobem sobě vlastním a pokračoval.

„Co jsem se ho po té džungli nahonil, to byste nevěřili. Jak jsem se přiblížil na určitou vzdálenost, zaslechl mě a zdrhal. Pravda je, že zdrhají všichni. Teda aspoň to zkouší. Ale na mě si nepřijdou,“ dodal samolibě.

 

Edward se nad tím chvástalem ušklíbl.

„Nakonec jsem se rozhodl, že na tebe počkám. Trvalo ti to pěkně dlouho, co si vzpomínám.“

 

„Kdepak, utíkal jsi jako zajíc, cik cak. Honil jsem tě několik dní, až mě to přestalo bavit. Ukázal jsem ti jen jednu myšlenku a přiběhl jsi poslušně jako psík,“ smál se mu Demetri do očí.

 

To Bellu zajímalo.

„Cos mu ukázal, Deme? Carlisle mi říkal, že se ho pokoušeli kontaktovat už pár let a tobě se ho podařilo přivést zpátky za necelý měsíc.“

„Cullenovic zlatý chlapec porušil zákon a Aro mě poslal přivést ho do Volterry, aby byl potrestán. Případ jako každý jiný. Vystopoval jsem ho v amazonských lesích. Jeho dar čtení myšlenek mu prozradil mou přítomnost, ale použil jsem ho proti němu samému. Víc ti říct nemůžu, Bello.“

 

Bella se nadechovala, aby z něj dostala víc, ale nekompromisně ji zarazil. „Příkaz Ara, drobku!“

 

Edward tento okamžik využil k tomu, aby Belle podal sklenici s krví a vybídl ji k pití. Dala si pár loků a odložila ji na stolek vedle postele. Edward se zamračil, ale Bella ho ignorovala. Zbytek dne strávili společně. Demetri s Alecem vyprávěli, co se událo na poslední misi a Bella jim na oplátku líčila své zážitky ze školy.

 

„A co nějací kluci?“ Zajímala se Jane a zamrkala spiklenecky na Bellu. „Alice mi říkala, že jste si byly několikrát vyrazit.

 

„Ale prosím tě, párkrát jsme všichni zašli do oblíbeného studentského baru. Bylo tam šíleně narváno, nebylo slyšet jediného slova a kromě nás upírů tam byli všichni podnapilí. Moc mě to nenadchlo.“ Pokrčila rameny Bella a povzdychla si.

 

„Je mi líto, že se vidíme tak krátce, ale slibuji, že až budou školní prázdniny, přijedu na delší dobu. Chtěla bych vám poděkovat za dárky. Po tom Arově překvapení s Edwardem jsem se docela bála, co vymyslíte vy, ale všechny dárky mě moc potěšily.“

 

Otevřely se dveře a dovnitř vpadl Felix. Triko měl roztrhané na cáry, ale jinak celý zářil.

„Skvělý souboj! Chtěl bych Jaspera do gardy, Deme! Mohli bychom se navzájem hodně naučit. Bylo to hodně vyrovnané, kdyby nezasáhl Aro, tak snad nikdy neskončíme. Ale asi se bál, abychom mu nezničili hrad,“ uchechtl se a skokem plavmo přistál mezi Demetrim a Bellou na posteli. Bohužel postel byla pěkně pérovaná, takže jeho dopad katapultoval mnohem lehčí Bellu do vzduchu. Jen díky Edwardově rychlosti nedopadla tvrdě na zem. Chytil ji, než si natloukla. Zavrčel na Felixe, který se chechtal jako praštěný. Z této stránky gardu dosud neznal. Překvapilo ho, jaké uvolněné vztahy mezi nimi a Bellou panují. Pokud se s nimi dříve setkal, vždy na něj působili chladně a krutě, nikdy z nich necítil nic jiného než oddanost vládcům upírů.

 

Netrvalo dlouho a Jane se spolu s Demetrim vytratila z pokoje. Postupně z Bellina pokoje odešli všichni kromě Edwarda.

 

„Máš sbaleno? Emmett odnese zavazadla do aut. Za dvě hodiny nám letí letadlo.“ Zeptal se Edward.

 

„Už?“ Posteskla si Bella.

 

„Ostatní už se rozloučili a jdou k autům. Asi budeš chtít ještě za Arem, ne?“

 

„Vezmu si jen tady tu kabelu vedle postele, ať ji Emmett odnese. Ještě se rozloučím s Arem a bratry, Edwarde. Jestli se mnou jít nechceš, jdi za Carlislem.“

 

„No to v žádném případě,“ rezolutně odmítl Edward.

 

Za chvíli už stála Bella před pracovnou Ara a zaklepala. Když se ozvalo „Dále“, vešli oba dva dovnitř. S Arem tam byli i Caius s Marcusem.

 

„Přišla ses rozloučit? Doufám, že příště přijedeš aspoň na pár týdnů. A jak jsi spokojená s dárkem? Ještě je čas ho vyměnit. Tady Edward si odpyká trest jinak a ty dostaneš jako dárek, co si vybereš. Co říkáš?“ Zeptal se Aro a s pobavením pozoroval, jak se Bellinou tváří mihly různé emoce.

 

„Není třeba, s dárkem jsem spokojená. Celý den mě chránit a plnit moje příkazy je jistě dostatečný trest. Určitě se ozvu, kdy zase přijedu, Aro.“ Bella se rozhodla nepokoušet osud nebo Arovu trpělivost a rychle loučení ukončila. Objala postupně všechny tři bratry a s Edwardem v závěsu vyrazila do garáže. Tam už na ně čekala celá rodina a podle jejich vyděšených tváří jí došlo, čeho se obávali. Přesně toho, co Aro navrhoval. I přes to, že ji Edward vytáčel, mu nepřála nic zlého a už vůbec nechtěla, aby byli Cullenovi smutní.

 

„Žádný strach, jsme všichni, můžeme vyrazit!“ Zavelela a celá rodina nasedla do aut. Ke Carlislovi si přisedla kromě Esme ještě Rosalie s Emmettem a za volant druhého auta si sedl Jasper, vedle něj Alice a dozadu Edward s Bellou. V autě vládla napjatá atmosféra. Teprve několik desítek kilometrů za Volterrou si všichni oddychli. Alice soustředěním vyvolala vizi jejich budoucnosti, a když se jí objevil obrázek, jak jde Bella v pondělí do školy a Edward šlape za ní, rozlil se jí na tváři spokojený úsměv. Belle se sice vzpomínky nevrátily, ale je s nimi a Edward taky. Nic nebrání tomu, aby to její bratr zkusil znovu. Když se do něj zamilovala poprvé, mohla by se do něj zamilovat i podruhé. Teda pokud bratříček něco nezkazí. Bella už není křehký člověk, který ho bezhlavě zbožňoval, nyní je z ní dospělá žena, upírka a Edward se bude muset hodně snažit, aby na ni zapůsobil.

 

Z druhého auta slyšel myšlenky Carlisle, který mu sděloval, že ve škole je vše vyřízené, proti jeho přítomnosti na přednáškách nebude nikdo nic namítat. Alici se v mysli promítl krásný dvoupokojový byt nedaleko toho jejich. S Jasperem už složili zálohu, takže byt mají rezervovaný, jen se nastěhovat.

 

Edward, překvapený přívalem myšlenek, se obrátil na Bellu.

„Jak je to s tím tvým štítem? Někdy slyším myšlenky, někdy zase ne. Někomu ano, někomu ne.“

 

„No, sama v tom mám zmatek. Snažím se vyhovět všem, ale někdy mi to ujede. Aro si přál, aby jeho dar fungoval na všechny, ale nechtěl, aby ostatní dary fungovaly na něj. Felix chtěl prověřit tvoje schopnosti boje bez využití tvé výhody. Každý chce něco jiného a někdy držím štít nad tolika upíry, že se spojí do jednoho a roztáhne se do obrovské bubliny. Teď momentálně mám štít jen kolem sebe, takže vaše dary znovu fungují na všechny kromě mě.“ Snažila se Bella vysvětlit a bezradně pokrčila rameny.

 

Za pár hodin byli na letišti, kde se rozdělili. Carlisle, Esme, Alice a Jasper nasedli do letadla směr Paříž a Emmett s Rosalií spolu s Bellou a Edwardem odletěli do Spojených států. Když usedli na svá místa, Bella unaveně zavřela oči. Opět seděla vedle Edwarda, přestože mu říkala, že to není potřeba. Bohužel ho v tom všichni podporovali a nikdo si s ní nechtěl vyměnit místo.

Edward slyšel myšlenky svých nejbližších, jejich přání, jejich naději, a to že se s Bellou dají zase dohromady.

Bylo mu jasné, že to bude chtít trochu vydírání, aby se Bella podřídila novému uspořádání. Protože očekával prudkou reakci, neodvážil se ji rušit, když odpočívala. Navíc nechtěl v letadle způsobit scénu. Stará Bella by mlčela, i kdyby se jí něco nelíbilo, ale ta nová, která momentálně vedle něj sedí a spí jako andílek, ta by neváhala hádat se s ním i na veřejnosti.

 

„Bello, už přistáváme. Spíš?“ Edward si nebyl jistý, jak tvrdě může spát upír, který v podstatě spát nemůže.

 

„Jistěže nespím, je to proti mé přirozenosti,“ ozvala se mrzutá odpověď. Bella se narovnala, protože zatímco dřímala, trochu sjela v sedadle dolů a přestože jí k tomu chybělo nejméně 35 centimetrů, podívala se na Edwarda svrchu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

9)  marcela (23.05.2012 10:40)

8)  martty555 (21.05.2012 09:19)

7)  laura (19.05.2012 18:43)

;) ;) ;) skvělý,honem další

6)  romhulca (19.05.2012 18:41)

páni těším se na další díl dost mě tahle povídka zaujala a chci vědět jak to mezi Bellou a Edwardem dopadne ...

Marcelle

5)  Marcelle (18.05.2012 22:21)

Marvi

4)  Marvi (18.05.2012 22:08)

Ano Bello, nedej se!!! :D :D :D :D

3)  leluš (18.05.2012 20:05)

:D :D :D :D :D :D :D

2)  hellokitty (18.05.2012 19:57)

1)  Babča S. (18.05.2012 19:48)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek