Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Jak to, že mohl Edward najednou Felixovi číst myšlenky? Že by se Bella nad ním smilovala? Pak ale udělala chybu, která mohla mít pro Edwarda hrozivé následky. Její štít ji znovu zachrání.

Edward překvapeně zatřepal hlavou a znovu vyrazil proti Felixovi. Tentokrát využil informaci, kterou si přečetl v jeho mysli těsně před úhybným manévrem, a to na kterou stranu se vydá, a tam už na něj čekal. Felix mu vletěl přímo do rány. Teď to byl on, kdo proletěl tělocvičnou a narazil na protější zeď, až mu popraskala celá hruď.

 

Felix se pomalu sbíral a poté, co se znovu zacelil, uznale pohlédl směrem ke svému protivníkovi.

 

„To byl dobrý výpad. Jak jsi věděl...?“ Ani větu nedokončil, když mu to došlo. „Bella ze mne stáhla štít a tys mi to vyčetl z hlavy, že?“

 

„Dobrá, uznávám, že svůj dar umíš v boji využívat stoprocentně. Nevím, proč to udělala, ale raději se na ni zaměř a zjisti, jestli něco nepotřebuje.“ Vyzval Edwarda.

 

Ten zkoušel odfiltrovat ostatní upíry, jejichž myšlenky zavalily jeho mysl a zaměřit se na Bellu, ale z její strany nic neslyšel.

 

„Její myšlenky stále neslyším, přitom všechny ostatní upíry ano. Je to stejné jako dřív, když ještě byla člověk.“ Pousmál se nad tou vzpomínkou.

 

Pak ale zaslechl své jméno a v mysli se mu ozval výhružný hlas Ara.

„Edwarde, Bella jde s Jane do zahrady. Přijde mi nějaká bledá, už jsi jí dnes dal její dávku krve?“

Edward se obrátil na Felixe.

 

„Mám se okamžitě vrátit k Belle, už odchází od Ara a jde s Jane do zahrady. Musím pro ni po cestě vyzvednout krev.“ Už chtěl zmizet, jak byl myšlenkami u Belly, ale ve dveřích se ještě zastavil.

 

„Felixi, děkuji za lekci. Už Bellu nezklamu.“

 

„To bych ti radil, Edwarde.“ Zavrčel Felix v odpověď.

 

Spolu s bratry zamířil do volterrské kuchyně, která se používala jako zásobárna krve. Na jedné lednici byl připíchnut lístek se jménem Bella, což mu usnadnilo hledání. Sám nevěděl, co by s ním v jeho stavu udělalo, kdyby otevíral jednu lednici po druhé a ze všech se linula vůně lidské krve. Když vytáhl láhev zvířecí krve a nalil ji do poháru s tím, že ji ohřeje, ozval se Jasper.

 

„Být tebou, tak se neupejpám a zbytek té láhve kopnu do sebe. Vypadáš strašně a na lov se hned tak nedostaneš. Jak jsem viděl, zásob tu mají pro Bellu na těch pár dní dost, takže neubude. Dělej, vypij to.“ Pobízel Edwarda.

 

Zatímco se pohár ohříval v mikrovlnce, Edward dopil zbytek. Byla studená a nechutnala nic moc, ale hned mu bylo lépe. S ještě kouřící krví vyrazil do zahrady. Po cestě krev vychladne tak akorát.

 

Na chodbě narazili na Alici s Rose, které už si dělaly starosti, kde se jejich drahé polovičky tak dlouho toulají. Když ho chtěli doprovodit za Bellou, zarazil je.

 

„Myslím, že to není dobrý nápad. Teď je ve společnosti Jane, která si ji dost uzurpuje, takže by se jí určitě nelíbilo, kdybyste se k nim připojily. Zanesu Belle krev a uvidím, jaké dostanu další rozkazy.“

 

Alice s Rose uznaly, že až odjedou z Volterry, budou mít Bellu zase jen pro sebe, takže Janinu společnost oželí. Edward v odpověď zavrčel.

 

„Bella není věc na půjčování. A když už by měla s někým být, tak se mnou.“

 

Na to mu Alice škodolibě odvětila.

„Jo, a jak si představuješ dál? S Bellou bydlíme v kampusu ve dvoupokojovém bytě společně, tam pro tebe místo není a domů se dostaneme tak dvakrát třikrát do týdne. Bella má plno přednášek a večer vyrážíme za zábavou. Viď, Jaspere!“

 

Edward se zarazil, když ho napadla hrozná myšlenka.

„Bella někoho má?“ Pronesl zoufalým hlasem.

 

Takhle trápit ho nechtěla ani Alice, a proto to hned napravila.

 

„Ne, Edwarde, s nikým nechodí. Bereme ji s sebou, když jdeme všichni.“

 

„Hm, a Alice, nemyslíš, že to Belle může být nepříjemné? I já jsem se tomu vyhýbal, chodit s vámi jako páté kolo u vozu.“  Edward touto poznámkou dal Alici námět k zamyšlení a sám vyrazil za Bellou.

 

Její vůně, která se mu za ten jeden den naprogramovala do čichových buněk, ho dovedla až do zadní části zahrady, kde ve stínu starého olivovníku seděla jeho láska a naslouchala brebentění Jane. Právě jí sdělovala všechny novinky, které se za poslední měsíc ve Volteře udály. Když ho Bella spatřila, pocítil, jak mysl Jane obalila tenká bariéra, přes kterou k němu přestaly doléhat její myšlenky, momentálně typu kdo s kým a kde a.... Zbytek naštěstí neslyšel.

 

„Děkuji.“ Pronesl s úlevou v hlase a podal jí pohár s krví. Bella nakrčila nosánek, ale svou denní dávku potravy převzala. Vypila tak třetinu poháru a pak ho odložila vedle sebe do trávy.

 

„Jestli chceš, mohu obalit štítem tebe a neuslyšíš žádné myšlenky.“ Zeptala se Edwarda přímo.

 

„Ne, Bello, takto je to správně. Svůj dar potřebuji, abych tě lépe ochránil a dobře ti sloužil. Samozřejmě je na tobě, jestli chceš zajistit soukromí svým přátelům a zabránit mi číst jejich myšlenky.“

 

Bella nad jeho slovy protočila oči a ušklíbla se na Jane. Ta se škodolibě uculovala.

„Tak se mi líbíš, Edwarde. Hezky seď u nohy jako poslušný pejsek a poslouchej svou paní. To já bych ti dala ještě vodítko.“ A svá slova podpořila šlehnutím své moci. Edward pod náporem bolesti klesl na kolena vedle Belly.

 

„Jane, nech ho, má teď za sebou trénink s Felixem, chudáček,“ zastala se ho Bella.

 

„No, vypadá trochu zdrchaně, máš pravdu,“ poznamenala Jane a pokračovala.

„ Pošli ho pryč, teď ho tu nepotřebuješ.“

 

Bella koukla na Edwarda a musela s ní souhlasit.

 

„Běž na lov, ještě stále je vidět, že potřebuješ krev. Potom zajdi za Carlislem, určitě tě s Esme rádi uvidí. Viděla jsem je, že se už vrátili z města. Dokud tě nezavolám, tak máš volno.“

 

Belle bylo nepříjemné takhle rozhodovat o druhé osobě a dávat mu příkazy, co má dělat a co ne, ale přinejmenším ve Volteře musela tuhle hru hrát. Nechtěla, aby Aro změnil názor a Edwarda potrestal jinak. Nemusela umět číst myšlenky, aby viděla, jak se Cullenovi bojí, aby o něj zase nepřišli. Zatřepotala rukou, aby Edwarda popohnala k odchodu a na okamžik zahlédla v jeho očích smutek. Ale nic neřekl, sklonil hlavu a odešel.

 

Jane plynně navázala na přehled drbů, jakoby je Edward vůbec nevyrušil. Mezi řečí strčila Belle do ruky poloprázdný pohár s krví a pod jejím přísným dohledem ho musela vypít do dna. Dobře se bavily, takže si ani nevšimly, jak utíká čas. Zřejmě už tam byli dlouho, protože začalo svítat.  První paprsky slunce se zatřpytily na jejich pokožce a Jane se zvedla z trávy. Chytila Bellu za ruku a jedním škubnutím ji vytáhla do stoje.

 

„Měly bychom se vrátit do hradu. Demetri s Alecem určitě volali Arovi, jak dopadla mise. Chci zjistit, kdy se vrátí. Pojď.“ A už popostrkovala Bellu k brance vedoucí ze zahrady.

 

Za společného smíchu a pošťuchování se po chodbách dorazily do hlavního sálu, kde už byla shromážděna garda. Dva z nich drželi před vládci nějakého neznámého upíra. Jane s Bellou prošly sálem až k trůnům a postavily se vedle Marcuse, který seděl k nim nejblíže.

 

Aro na chvíli přerušil své zaujetí myšlenkami zajatého upíra, kterého právě vyslýchal a upřel zrak na Bellu. Když přimhouřil oči a zadíval se někam za ni, došlo jí, jakou chybu právě udělala. Začala v myšlenkách křičet na Edwarda, ať okamžitě letí do hlavního sálu. Aniž by sama věděla, co dělá, vyletěla z ní část jejího štítu Edwardovi naproti. Dveře sálu byly stále ještě otevřené, protože po ní a Jane se dovnitř trousily další členové gardy. Doufala tedy, že se Edwardovi podaří nepozorovaně proklouznout dovnitř. Ale ten se stále neobjevoval. Proboha, kde může být, zoufala si v duchu Bella. Aro mezitím dokončil výslech a přikázal, aby zajatce odvedli do jedné z kobek pod Volterrským hradem. Očividně s ním ještě nebyl hotov.

 

Potom už zaměřil svou plnou pozornost na Bellu. Edwardovi dal jasné příkazy. Nesměl se od ní hnout, jedině kdyby ho on sám poslal pryč. Bella mu jistě bude dávat volno, to bylo Arovi jasné, ale předpokládal, že Edward bude mít tolik rozumu, že v přítomnosti vládce bude příkazy plnit do puntíku.

 

„Že by můj upíří zrak slábl? Nikde vedle tebe, ani za tebou, ani před tebou, Bello, nevidím Edwarda. Možná bude lepší, když bude následovat tady toho upíra do kobky. Vypadá to, že si svobody neváží.“

Bella už se nadechovala, aby nějak zachránila situaci a zmírnila Arův hněv, když se ozval Edwardův hlas.

 

„Vím, co je mojí povinností, Aro, a nedovolil bych si tě neuposlechnout.“

 

Všichni se začali zmatečně otáčet po hlase, ale Edwarda nebylo nikde vidět. Bella ho slyšela těsně za sebou, dokonce na krku ucítila závan jeho dechu, když promluvil, ale když se otočila, nikdo za ní nestál. Lekla se, uskočila dva kroky dozadu, a jak zavrávorala, natáhla ruce před sebe, aby se něčeho zachytila. I když nikoho neviděla, její ruce narazily do jiných, které ji zachytily a přitiskly na něco tvrdého. Jak nabyla rovnováhy, začala rukama šátrat po tom, co ji svíralo. Nebylo pochyb, že ji někdo držel v náruči. Do ucha ji zašimral potichu Edwardův hlas tak, aby ho neslyšeli ani upíři.

 

„Neboj, to jsem já. Dělej, jakoby nic.“

 

Teprve pak si Bella uvědomila, že cítí přítomnost svého štítu, spíše jeho části, která obalila Edwarda jako druhá kůže a chránila ho před zraky ostatních. Sice nevěděla, jak to udělala, ale teď to na sobě nemohla dát znát. Přesně, jak to říkal Edward.

 

Se zářivým úsměvem se obrátila na Ara, který stále bloudil očima po sále a snažil se objevit, kde se Edward skrývá.

„To je moje překvapení pro tebe, Aro. Nechtěla jsem ti nic říkat, protože to ještě moc neovládám a nevěděla jsem, jestli se mi to podaří. Ale tady vidíš výsledek, vlastně nevidíš. To je to překvapení. Nevidíš Edwarda, protože jsem ho udělala neviditelným.“ Vychrlila na něj jedním dechem a čekala, co na to řekne. Tušila, co bude následovat, ale byla to jediná možnost, jak Edwarda zachránit.

 

Arovy oči zčernaly vzrušením, které nemělo s tělesnou touhou nic společného. Jak objevil nový dar, byl k neudržení. Talentované upíry sbíral jako známky. Poté, co se Bella naučila štít ovládat, se postupně objevovaly další a další možnosti jeho využití a Aro byl pokaždé nadšený jako dítě nad novou hračkou. Okamžitě zatleskal rukama a mávnutím vyklidil hlavní sál. Zůstali jen jeho bratři a Jane s Felixem, kterým pokynul, aby neodcházeli.

 

„A ty ho vidíš, Bello?“ Byla jeho první otázka. Měl jich v hlavě plno, ale přinutil se k trpělivosti a tuto vyslovil jako první.

 

„Očima ho nevidím, ale vnímám oddělenou část štítu jako součást toho mého.“  Zněla odpověď. Bella věděla, že má vyhráno. Arovu pozornost měla zaručenou.

 

„Úžasné! A kde teď je? Chci se ho dotknout. Edwarde, pojď ke mně!“ Přikázal Aro.

 

Edwardovi nezbylo nic jiného, než Bellu pustit ze svého objetí. Pomalu přistoupil k Arovi a sám uchopil jeho ruku, aby na sebe upozornil. Aro silou vůle ovládl úlek, který mu způsobil nenadálý dotek a natáhl ruce před sebe, aby zkusil, jestli narazí na překážku. A opravdu tam něco bylo. Ruce nahmátly ramena, sjely po pažích až k zápěstí. Uchopil jednu Edwardovu ruku a všichni v sále viděli, jak ve dlaních svírá jakoby prázdný vzduch.

 

„Nemůžu číst jeho myšlenky, Bello. Ten štít není jen fyzický, ale i psychický. Teď ho stáhni!“  Vyzval Aro Bellu a přitom napjatě čekal na proces Edwardova objevení se.

 

Bella s fyzickým štítem uměla pracovat docela dobře, protože díky němu zaštiťovala vládce před dary ostatních upírů. Předpokládala, že štít z Edwarda jednoduše stáhne a on bude zase viditelný, ale tenká blanka, která ho obepínala a kterou viděla jen ona, ji neposlechla. Po chvíli snažení rozpačitě pohlédla na Ara a pokrčila rameny.

 

„Nejde to. Nevím proč. Vypadá stejně jako psychický štít, kterým blokuji dary upírů, ale tento navíc blokuje i smysly upírů.“  Sama se ulekla toho, co udělala. Co když bude Edward navždy neviditelný? Nedovedla si představit, že by to někoho těšilo. Jedině snad nějakého zloděje, nebo tajného agenta. Ale být neviditelný napořád? Zatímco ostatní marně napínaly všechny upíří smysly, aby zahlédli byť jen kousek z Edwarda, Bella ho viděla úplně jasně.

 

Přistoupila až k němu a začala se omlouvat.

„Edwarde, je mi to moc líto, ale zatím nevím, jak to zvrátit. Neměla jsem to zkoušet, když jsem si nebyla jistá, jestli to budu umět ovládat.“

 

Edward vymanil svou ruku ze zajetí Ara a přitáhl si Bellu do náruče. Sice se vzápětí zarazil, protože si vzpomněl, že Bella se na něj nepamatuje a tak na tato gesta nemá právo, ale jakmile se jí dotkl, štít kolem něj se zavlnil a stáhl se zpátky ke své paní. Edward zklamaně spustil ruce podél těla a sklonil hlavu.

 

Aro potěšeně zatleskal. Dar neviditelnosti viděl jednou kdysi dávno, ale upír, který tuto schopnost měl, byl tak nepřizpůsobivý, že musel být zničen. Vlastnost Bellina štítu blokovat smysly okolních upírů vytvářel podobný efekt. Doteď se omezoval pouze na blokování jejího pachu, třpytu na slunci a propůjčoval jí vzhled člověka. Nahlas řekl.

 

„Divím se, že se tato vlastnost štítu neprojevila u tebe už dřív. Ale zřejmě sis nikdy nepřála být neviditelná. Pro tvého osobního strážce je to ovšem kromě jeho čtení myšlenek další výhoda v boji. Musíte to spolu trénovat,“ zasnil se Aro, ale když viděl, jak se Bella zatvářila, povzdychl si.

 

„Já vím, já vím, zítra odjíždíš. Ale rozhodně tě nemůžu nechat odjet jen tak. Pošlu za tebou učitele, který ti pomůže nové aspekty tvého daru zvládnout. Kdeže to studuješ? V Yale? Cullenovi Denalijské rádi uvidí a Eleazar se ti bude věnovat.“

 

Ani na okamžik nezapochyboval, že ho Eleazar poslechne. Byl zvyklý, že se všichni podrobují jeho vůli a Bella neviděla důvod, proč mu to vyvracet. Hlavně, že nechtěl, aby zůstala ve Volteře a cvičila novou vlastnost štítu. V duchu si povzdechla úlevou a na chvilku stáhla štít, aby se s tímto pocitem podělila s Edwardem. Ten překvapeně zvedl hlavu a usmál se štěstím bez sebe, že mu Bella umožnila přístup do svých myšlenek.

 

Felix přistoupil k Belle a bylo vidět, že ho to také zajímá.

 

„Bello, mohla bys udělat neviditelného i někoho jiného? Rád bych bojoval s neviditelným protivníkem. Podle mě musí být nějaký způsob, jak zjistit jeho pozici. Kdyby bylo úplné ticho a já se mohl soustředit....“ Bella ho zarazila uprostřed věty.

 

„Já nevím, jestli se mi to podaří, ale zkusit bychom to mohli. Co takhle zajít do tělocvičny, najdeme nějakého dobrovolníka a uvidíme. Co takhle Jasper? Vím, že by si s tebou rád změřil síly,“ vzpomněla si Bella.

 

Felix nadšeně přikývl. Taky už si všiml množství jizev, které z Jaspera dělaly obávaného protivníka.

 

Jane protočila oči, protože znala Felixe. Proto se zeptala Ara, co momentálně zajímalo ji.

„Už jsou nějaké zprávy z mise od Demetriho a Aleca?“

 

Aro roztržitě přikývl, ale jeho mysl se stále zabývala různými možnostmi využití efektu neviditelnosti.

 

„Volal tvůj bratr, že mise proběhla v pořádku a vracejí se. Nejpozději večer budou zpátky ve Volteře.“

 

Felix s Bellou a Edwardem se omluvili vládcům a vyrazili směrem do tělocvičny. Před sálem na ně čekali Edwardovi sourozenci s Carlislem a Esme, kterým stráž před sálem zabránila ve vstupu, takže se obávali nejhoršího.  Krátce jim vysvětlili, co se stalo. Bellu zarazilo množství upírů shromážděných v tělocvičně a na ochozech. Novinka se očividně rychle roznesla.

 

„Tak moment, opravdu nevím jistě, jestli se mi podaří ten kousek zopakovat. A když tu bude tolik diváků, víte sami, že pod tlakem se neumím soustředit.“

 

Felix na ni upřel štěněcí oči a pronesl.

„Kdepak, z toho se nevykroutíš. Hezky se snaž! Zrovna, když se na obzoru objeví nová zábava, tak chceš odejít. Určitě to dokážeš a pomysli na to, jakou bude mít radost Dem, až se vrátí a vyzkouší si to.“

 

„Dobře, zkusím to,“ Bella odevzdaně pokrčila rameny.

 

Jasper byl nadšený při pomyšlení, že s ním chce Felix bojovat. Alice krčila čelo, jak se pokoušela vyvolat vizi ohledně budoucnosti svého miláčka, protože se jí představa jeho boje s nejlepším bojovníkem Volterry vůbec nezamlouvala.

 

Bella se snažila vzpomenout si, co přesně udělala předtím, než obalila Edwarda štítem neviditelnosti. Co si pamatovala, tak byla vyděšená, že ho Aro potrestá, protože tam nebyl s ní. Když na něj v duchu křičela, svým darem se natáhla k Edwardovi. Takhle to dělá vždy, kdy někoho chrání svým darem. Co bylo tentokrát jinak?  Pomalu se jí v hlavě utvářel nápad. No jasně! Štít, kterým byla chráněna ona sama, to byl ten rozdíl. Její vlastní štít měl schopnost blokovat její pach, její podstatu, neviditelnost byl pouze další krok.  Hned se to rozhodla vyzkoušet.

 

Soustředila se, a když před sebe natáhla ruku, uviděla, jak se její obraz mlží, až zmizel úplně. Ruka byla pryč. Kolem se ozvaly vzrušené výkřiky. Edwardovi instinktivně vystřelily paže jejím směrem a než se mohla pohnout, ovinul kolem ní ruce, až vypískla. Trochu sevření povolil, ale i nadále ji omezoval v pohybu, štít neštít.

 

Nešťastně jí zamručel do ucha. „To mi nemůžeš udělat. Už mi nikdy nesmíš zmizet.“

 

Bella se uvolnila, protože i když ho znala z jejího pohledu krátce, cítila se v jeho rukou v bezpečí. Její štít se znovu zavlnil a zase byla celá viditelná pro všechny. Usmála se a ukázala na Jaspera.

„Teď ty! Už vím, jak na to.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

8)  suzi (25.05.2012 16:33)

veru, musim povedat, ze autorka ma uzasne napady velmi sa mi tento pribeh paci, najma rozvijanie schopnosti.len tak dalej sikulka :)

7)  marcela (23.05.2012 10:25)

6)  martty555 (16.05.2012 18:04)

5)  skyrim114 (16.05.2012 17:17)

Bella je ale šikulka.. moc pěkné

4)  leluš (16.05.2012 15:22)

3)  Babča S. (16.05.2012 10:23)

Marvi

2)  Marvi (16.05.2012 09:43)

Bella se nezdá, kolik kousků ještě bude umět??? Paráda

Marcelle

1)  Marcelle (16.05.2012 09:14)

Bella se pěkně vybarvuje

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella