Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Arův narozeninový dárek překvapil všechny, ale nejvíc Bellu samotnou. Co si má počít s upírem, na kterého si nepamatuje, s city, kterých si není vědoma? Má pocit, jakoby všichni kolem ní na něco čekali a ten tlak jí není příjemný.

Jasper už Edwarda dále nepřemlouval. Zavolal Alici a požádal ji, aby přinesla bratrovi náhradní oblečení a spolu s Emmettem odvedli Edwarda k napajedlu v oboře, kde se mohl z nejhoršího umýt. Alice přiběhla během chvilky. Z dálky už hartusila.

 

„Kdyby tady někdo neblokoval mé schopnosti, mohla jsem to předvídat, ale jsem úplně slepá. Připadám si jako krtek. Nic nevidím. Když jsem si postěžovala před Arem, jen se uculoval, ale nakonec jsem to z něj vytáhla. Představte si, že to dělá Bella. Drží nad hradem štít, takže tu fungují jen dary jejich obyvatelů. My jako návštěvníci do toho nespadáme. Co tvoje čtení myšlenek, Edwarde?“ Obrátila se s otázkou na svého bratra, který ještě zbavoval svoje tělo zaschlé krve.

 

Když byl čistý, oblékl se do připravené košile a kalhot. To byl povel pro Alici, aby na něj skočila a s dětským nadšením ho celého opusinkovala.

 

„Taky tě rád vidím, sestřičko. A máš pravdu, na hradě můj dar nefunguje.“ Odpověděl poté, co ji k sobě přitiskl. To už se k nim přidali i jeho bratři. Když ho konečně pustili ze svého hromadného objetí, usmál se na ně, ale duchem byl už jinde.

 

„I když bych se rád přivítal i s ostatními, musím se vrátit k Belle.“ S těmito slovy se rozběhl zpátky do hradu.

 

Upíří rychlostí proběhl chodbami a zabrzdil až před apartmánem Belly. Na okamžik se mu kolem srdce usadil svíravý pocit strachu, že otevře dveře a ona tam nebude, že to byl jen jeho sen, a že si s ním jeho podvědomí krutě zahrálo. Pomalu stiskl kliku a opatrně nakoukl. Na posteli přímo naproti dveřím ležela křehká dívka, která zajala jeho srdce. I přes to, že byla nyní upírka jako on, stále vyvolávala dojem křehkosti a zranitelnosti. Od Demetriho věděl, že z ní štít dělá částečně člověka, proto ho nepřekvapilo, když uviděl, že má zavřené oči a pomalu oddechuje. Že by spala? Někdo z pokoje odnesl dřevěnou truhlu, ve které strávil poslední dny a tak si sedl místo ní na zem vedle postele. Takto byl Belle, co nejblíže si dovolil. I když by si nejraději lehl vedle ní, přitáhl ji do své náruče a už nikdy ji nepustil, musel svou potřebu potlačit. Pro ni byl nyní cizí člověk, o kterém jí pouze vyprávěli. Nejdřív si na něj musí zvyknout. Přesto neodolal a aspoň pohladil její ruku, která ležela podél jejího těla.

 

Bellu probral motýlí dotek, který ucítila na své ruce. Když si uvědomila, že není v pokoji sama, trhla s sebou a se zděšeným výkřikem se přitiskla zády ke stěně. Před sebou uviděla klečícího Edwarda, který se ji s rukama dlaněmi vzhůru snažil uklidnit. Pomalu prodýchávala nával paniky. Tu vzápětí vystřídal vztek.

 

„Máš mě chránit a ne mě děsit!“ Prskla na něj. Pak zkontrolovala barvu jeho očí a spokojená se zlatým nádechem, který vystřídal předchozí černotu, seskočila z postele a zamířila ven z pokoje.

 

„Už ses přivítal s rodinou? Všichni tě určitě rádi viděli. Musím se zeptat Carlisle, jak dlouho se tu chtějí zdržet. Říkal něco o lékařském sympoziu v Paříži.“ Už byla venku na chodbě, když se za ní ozval hlas, který rozechvěl její nitro.

„Nasytil jsem se a dal trochu do pořádku. Pak jsem ihned běžel zpátky k tobě, jak jsi rozkázala.“

 

Bella se zarazila a s údivem na něj pohlédla.

 

„Myslím, že mi Aro neřekl o té vaší dohodě všechno, ale nechci píchat do vosího hnízda tím, že se ho budu vyptávat. Tak pojď, ať nečekají.“ Protože jí bylo jasné, že ji Edward bude následovat, dál se neohlížela a šla přímo k pokojům, které byly přiděleny Cullenům.

 

Tam byli bouřlivě přivítáni, respektive se na Edwarda sesypala celá rodina. Bella počkala, až odezní prvotní nadšení a zeptala se Carlisle, jaké má plány. Ona sama se těšila na pondělní přednášku o impresionistech, konkrétně o Monetovi, ale pokud by se chtěla část rodiny, která nechodí do školy, zastavit na cestě domů ještě někde jinde, neměla nic proti tomu. S Alicí měli v kampusu univerzity k dispozici malý byt s lednicí plnou zásob, takže si byla jistá, že by pár dní zvládla sama se o sebe postarat. Jak se za těch posledních pár týdnů změnila, pomyslela si v duchu. Společnost Cullenů jí prospívala a měla pocit, jakoby získala větší jistotu, sebevědomí. To ji potěšilo. Ve Volteře ji chovali jako v bavlnce, ale připadala si jako ptáček ve zlaté kleci a s přistřiženými křidélky. U Carlislovy rodiny, přestože se o ni vzorně starali, měla větší svobodu. Dávali jí prostor, který potřebovala, aby mohla překonávat sama sebe.

 

„Carlisi, nejpozději v neděli, se chci vrátit na Yale. Cos to říkal o Paříži?“ Zeptala se ho přímo.

 

„No, v pondělí je jedna úžasná přednáška na pařížském lékařském sympoziu. Myslel jsem, že po cestě nazpět bychom to vzali přes Paříž. Samozřejmě se přizpůsobíme, to není problém, Bello.“

 

„Ale já nechci, abyste se mi přizpůsobovali. Jeden den to bez vás zvládnu. A sama nebudu, teď mám tady Edwarda jako osobního strážce“, ušklíbla se Bella a ukazováčkem píchla do Edwardovy paže.

 

Ke slovu se přihlásila Rose, která neměla v úmyslu zúčastnit se ani nudné přednášky s Carlislem ani zběsilého pobíhání Alice po pařížských obchodech.

 

„Já se vracím zpátky do studia, v pondělí mám kursy plné lidí a nechci je všechny obvolávat a měnit termíny. Emmette, medvídku, ty chceš jet do Paříže?“ Když uviděla zděšený výraz v očích svého manžela, jen přikývla. „To jsem si myslela. Takže my budeme Belle k dispozici, kdyby něco potřebovala.“

 

Jasper už se nadechoval, že nadhodí nutnost obou trenérů ve studiu, tím myslel sebe a Emmetta, když zachytil nasupený výraz své drahé polovičky. Ta nepotřebovala žádnou vizi, aby nevěděla, že se snaží vyhnout jejímu nakupování. Našpulila pusu, ale pak ho smířlivě pohladila po ruce.

 

„Paříž, město zamilovaných, miláčku! Carlisle s Esme budou na přednášce, takže budeme jen my dva, sami.“  Úplatek podpořila smyslným pohledem spod přivřených víček a jazykem si lehce objela rty. Jasper se pod náporem jejího vzrušení zachvěl a víc už neprotestoval. Naklonil se k Alici, políbil ji na ústa a na tváři se mu objevil jeho obvyklý výraz zbožňování.

 

Carlisle to nekomentoval, ale ještě se ujistil.

 

„Opravdu nemáme jet s vámi? Bello? Edwarde?“

 

„Bella se mnou bude bezpečí. Zodpovídám se za ni přímo Arovi.“ Odpověděl Edward.  V otcově hlavě si přečetl, jak myslí na to, že je to dobrá příležitost strávit nějaký čas s Bellou o samotě. Třeba si vzpomene později.

 

Nenápadně přikývl, protože ho to také napadlo. Bella si ničeho nevšimla a pokračovala.

 

„Jasně, že to zvládneme. Alice, objednáš letenky pro všechny? Já půjdu za Arem. Chci mu vynahradit tu krátkou dobu, co se zdržím.“ Pak se zarazila a pohlédla na Edwarda. „Možná bude lepší, když zůstaneš tady a nebudeš Arovi moc chodit na oči. Mohl by si to ještě rozmyslet. Co říkáš, Carlisle?“

 

Ale Edward zavrtěl hlavou.

„Ne, jsem tvůj osobní strážce, tak musím všude s tebou. Aro by to mohl brát jako porušení slibu.“

 

„Takže abychom si rozuměli, máš poslouchat mé příkazy, ale on už ti dal nějaké příkazy přede mnou a ty mají prioritu? Nebo jak to mám chápat?“ Začínala se zlobit. Co si myslí? Že s ní budou manipulovat jako s marionetou?

 

Edward byl rád, že to může svést na Ara. On sám by se nejraději nehnul z její blízkosti, takhle nemohla moc protestovat. Začal jí vyjmenovávat Arovy pokyny. Sám se těšil, jak bude reagovat.

 

„První příkaz říká: Chránit Bellu. Druhý příkaz říká: Poslouchat Bellu, pokud její příkazy neodporují prvnímu příkazu.“

 

Bella na něj zůstala nevěřícně koukat. „Co to má znamenat?  Upravené zákony robotiky podle Ara? Nevypadl mu náhodou ještě jeden příkaz? Ten, co říká, že máš chránit i sám sebe?“

 

„Ten je irelevantní.“ Odpověděl jí s nevinným výrazem, přitom se kochal pohledem na její nakrčený nosík, zčervenalé tváře a ruce zaťaté v pěstičky, jen jen vybuchnout.

 

Bella vzteky neviděla. Vypadá to, že myšlenka osobního strážce a sluhy v jedné osobě není zase tak skvělý nápad, jak se zpočátku jevil. Edward ve své snaze nenaštvat Ara bude horší než Demetri s Felixem a Jane dohromady. V duchu napočítala do deseti a připomněla si, že to dělá pro Edwarda a jeho rodinu. Až budou z dosahu Volterry, tak s ním snad bude rozumná řeč.

 

Silou vůle se uklidnila a nasadila úsměv číslo jedna.

 

„Jdu za Arem. Ty si dělej, co chceš!“ Potlačila nutkání na něj vypláznout jazyk a vyrazila z pokoje.

 

Edward s úsměvem mrkl na rodinu, která potlačovala smích, a následoval ji. Rázovala si to chodbami Volterry, jako kdyby tu byla doma. Pak si připomněl, že tu vlastně posledních pět let doma byla. Občas kývla na pozdrav nějakému upírovi, kterého potkali, ale jinak se s nikým nezastavila. Když procházeli kolem recepce, zahlédli Demetriho s Alecem a ještě pár upíry, jak odcházejí. Bella na ně mávla, co se jako děje, když se vedle ní objevila Jane.

 

„Jedou na misi. Já se vrátila s Felixem předevčírem, takže nám dal Aro volno a teď jede pro změnu bratr s Demem.“ Informovala Bellu.

 

„A kdy se vrátí? Nestihla jsem se s nimi ani rozloučit!“ Posmutněla Bella.

 

Jane na ni zmateně pohlédla.

„Snad se tu nějakou dobu zdržíš, ne? Do té doby se vrátí. Nejpozději pozítří jsou zpátky.“

 

„Pozítří odlétáme, v pondělí mám důležitou přednášku ve škole.“

 

„Cože? Už tak brzy? A kdy jsi mi to chtěla říct? Nejdřív tě bude chtít jen pro sebe Aro, pak Marcus s Caiem a na mě už čas nezbude!“ Frflala Jane a úměrně tomu zvyšovala hlas. To se nelíbilo Edwardovi a tak tiše zavrčel. Jane vmžiku zmlkla a podívala se na něj. Ne, že by se ho bála, ale strnula úžasem nad jeho opovážlivostí. Přimhouřila oči a Edward se napjal v očekávání mučivé bolesti.

 

Bella se rychle postavila před Jane, na usmířenou ji objala kolem ramen a odváděla pryč od Edwarda.  Stáhla štít a poslala mu myšlenku, jestli je jako normální, takhle provokovat zrovna Jane.

 

Edward byl tak překvapený, že ji najednou slyšel, že zakopl o vlastní nohy, div, že se nenatáhl. Bella pošeptala Jane, co mu právě provedla a ta se škodolibě zachichotala.

 

„Teď jdu za Arem, Jane, ale domluvíme se tak, že mi tam přineseš krev s tím, že musím nutně ven na sluníčko. Pak už budu jen tvoje. Ano?“ Jane spokojeně přikývla a Bella už zahlédla jen mihnutí a byla pryč.

 

„Ty se snaž být neviditelný“, přikázala Bella Edwardovi zaklepala na dveře Arovy pracovny. Po vyzvání vešla dovnitř, kde na ni čekal nejvyšší vládce upírů s radostným úsměvem na tváři.  Přes jeho chyby a libůstky se na něj nedokázala dlouho zlobit. I když navenek zachovával image nesmiřitelného vládce, k ní byl vždy hodný. Nechala se od něj přivinout do náruče, a když už tam byla, pošeptala mu do ucha tak, aby ji slyšel jen on.

 

„Poslouchá na slovo, ale ještě jsem si na něj nezvykla. Pošli ho pryč, ať máme soukromí.“

 

Aro ji nechal usednout naproti němu do křesla a s krutým zábleskem v očích, který mohl vidět jen Edward, mu poručil.

 

„Běž požádat Felixe o hodinu intenzivního tréninku. Jestli máš být Belle co platný jako osobní strážce, tak se musí zlepšit tvoje bojové schopnosti. Potom se vrátíš sem a venku počkáš na Bellu.“

 

Ta se otřásla, když pomyslela na Felixe coby učitele. Nepochybovala, že si na Edwardovi zgustne, ale upíři jsou houževnatá cháska, přežije to. Mávla na něj, když se na ni ode dveří podíval a pak už věnovala veškerou svou pozornost Arovi. Nejdřív se ho vyptávala, co se za poslední týdny ve Volteře událo nového, ale nakonec musela uspokojit Arovu zvědavost a povykládat mu svoje zážitky. Zajímalo ho úplně všechno, ale některé věci, jako tajemství měničů z LaPush, se mu neodvážila prozradit. Jak ho znala, bylo by to pro něj příliš velké pokušení.

 

Edward odešel z Arovy pracovny se svěšenou hlavou, takže se nedíval na cestu a málem narazil do Emmetta, který na něj čekal s Jasperem na chodbě. Došlo mu, že se dosud příliš spoléhal na svůj dar čtení myšlenek a ostatní smysly si odvykl používat. To se musí změnit, slíbil si.

 

Emmett ho jemně poplácal po zádech, asi jako když se zatlouká kladívkem hřebíček a dobíral si ho.

 

„Byl jsi propuštěn ze služby? Tak máš volno, ne? Co podnikneme, brácho?“

 

„Můj čas mi teď nepatří. Aro chce být s Bellou o samotě, tak toho využil a poslal mě pryč. Mám jít za Felixem a požádat ho o speciální trénink.“ Odpověděl mu Edward.

 

Emmett uznale hvízdl.

„Pánejo, čeká tě perná hodinka. Ten vazoun budí respekt.“ Pak se s úšklebkem obrátil na Jaspera. „Půjdeme se podívat, jak to brácha válí s nejlepším bojovníkem Volterry, co říkáš? Bude to zábava!“

 

Ten nadšeně přikývl. Byl zvědavý na bojový trénink a o Felixovi měl vysoké mínění. Sám by s ním rád poměřil své síly. Snad bude příležitost. Pak ho napadla jedna věc.

 

„Edwarde, ale Bella blokuje schopnosti všech upírů, kteří nepatří do gardy, budeš v nevýhodě, když nemůžeš číst myšlenky.“

 

„Jsem si toho vědom, Jaspere. Čtení myšlenek mi v boji vždy poskytovalo značnou výhodu, a proto jsem nepovažoval za nutné absolvovat nějaký bojový výcvik. To se mi teď vymstí.“  Řekl Edward a s odevzdaným výrazem šel do volterrské tělocvičny.

 

Když tam s bratry dorazil, Felix právě končil hodinu s nováčky. Nebyli to úplně novorození upíři, ale i tak bylo vidět, že se ještě těžko ovládají. Pomalu se trousili z tělocvičny a na každém z nich byly vidět nějaké známky boje. Felix pohledem změřil nové příchozí a zeptal se, co si přejí.

 

Edwardovi nezbývalo nic jiného, než jít s pravdou ven.

 

„Posílá mě Aro. Mám tě, Felixi, požádat o výcvik.“

 

Felix zvedl jedno obočí a s úšklebkem vyčkával. Očividně mu to nemínil ulehčit. Edward spolkl svou hrdost a zavrčel tak, že mu skoro nebylo rozumět.

 

„Prosím tě o lekci bojového umění.“

 

„Dobrá, tak se podíváme, co umíš. Bella si zaslouží to nejlepší, takže jestli máš být její osobní strážce, tak musíš být lepší než jen dobrý.“ S těmito slovy Felix Edwarda vyzval, aby se proti němu postavil do základního postavení a rychlými výpady otestoval jeho rychlost a reflexy. Jako každý upír byl Edward rychlý a silný, ale jako vegetarián byl slabší než upír, živící se lidskou krví. Vždy mu chyběl zlomek sekundy, aby Felixovi uhnul. Bylo vidět, že toho to baví s Edwardem vymetat podlahu a otřískávat stěny tělocvičny. Když se na jeho těle objevila trhlina, chvíli počkal, než se Edward zase zregeneroval, ale pak nemilosrdně pokračoval.

 

Jasper s Emmetten se neodvážili zasáhnout, i když se začali o bratra obávat. Přece jenom byl dlouho zavřený bez potravy a těch pár kusů vysoké, co vypil před pár hodinami, nestačilo na to, aby se mu vrátily síly naplno. Přestože to víc než lekci připomínalo výprask, Felix u toho stačil na Edwarda vykřikovat, co dělá špatně a jak to zlepšit. Jasper prošel výcvikem u vojska, takže dovedl ocenit, že jako učitel je Felix docela drsný, ale výsledky byly vidět. Když nemohl Felixovi číst myšlenky, snažil se Edward využít svého druhého daru, a to že byl rychlejší než ostatní upíři. Tentokrát Felixe neminul a jeho pěst narazila na cíl. Felix jen hekl, a přestože letěl několik metrů, dopadl zpátky na nohy, opět připravený k dalšímu boji. Počkal si na Edwardův další výpad a obratně se protáhl pod jeho paží a dostal se mu tak za záda. Vmžiku mu omotal ruku kolem krku a podkopl mu nohy. Edward klesl na kolena a přestal se vzpouzet, protože proti tomuto hmatu byl bezmocný. Felix přitlačil a na Edwardově krku se objevila první pavučinka prasklinek. Nepodařilo se mu potlačit zasténání.

 

To už Emmett s Jasperem nevydrželi a rozběhli se k bojující dvojici. Než k nim stačili dorazit, Felix uvolnil své sevření a Edwarda srazil k zemi. Ten zůstal ležet na zemi se zavřenýma očima a čekal, až se zranění zacelí.

 

Felix pohrdavě odfrkl a začal přecházet po tělocvičně sem a tam.

„Jsi slabý, takhle chceš chránit Bellu? Nemůžeš se stále spoléhat na svůj dar nebo na své bratry. Co když budeš s Bellou sám a proti tobě dva upíři. Jeden tě zaměstná a druhý půjde po ní. Sám vím, že když přijde na věc, Bella zpanikaří a fyzický štít neovládne.“

 

Pak zamumlal víc pro sebe, než pro jejich uši, ale byly to uši upíří, takže ho slyšeli.

„Řeknu Arovi, že jsi neschopný.“ A pak dodal nahlas. „Vůbec si ji nezasloužíš.“

 

Edward vyskočil na nohy a začal vrčet. Poslední Felixova poznámka potvrdila jeho tušení, že obávaný volterrský bojovník by chtěl Bellu pro sebe. Uvědomil si, že když je viděl včera spolu tancovat, Bella se na něj mile usmívala a nechala se od něj objímat, zatímco jeho dotyku se lekla a odtáhla se.

Ale on už se Belly nikdy nevzdá, za svou lásku bude bojovat. Zmobilizoval všechny síly a vrhl se na Felixe.

 

„Bella a já k sobě patříme a ty nás nerozdělíš.“ Zasyčel na něj. Najednou uslyšel Felixovy myšlenky.

 

No konečně se trochu probudil. Proboha, co na něm Bella viděla, takovej holobrádek ukňouranej. Sice ho nesnáším, ale musím ho toho naučit co nejvíc, abych se mohl spolehnout, že toho mýho drobka ochrání.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

12)  marcela (23.05.2012 10:03)

11)  lucka2010 (15.05.2012 17:58)

HMR

10)  HMR (14.05.2012 20:23)

Máš mě chránit a ne mě děsit! jo, někdo by mu měl vysvětlit rozdíl
A sama nebudu, teď mám tady Edwarda jako osobního strážce... no, já nevím, Bello, nechceš si to ještě promyslet
Emmette, medvídku, ty chceš jet do Paříže?“ Když uviděla zděšený výraz v očích svého manžela, jen přikývla
Upravené zákony robotiky podle Ara?
Půjdeme se podívat, jak to brácha válí s nejlepším bojovníkem Volterry, co říkáš? Bude to zábava! čemu všemu je Emmett ochoten říkat zábava
jo, jo velká zábava sledovat, jak Felix vymetá s Edwardem tělocvičnu... dotaz: přežily všechny zdi?

Marvi

9)  Marvi (14.05.2012 17:42)

Bellin štít je zvláštní v jednu chvíli Edward nic neslyší, pak něco jo. Každopádně pěkná kapitolka

8)  martty555 (14.05.2012 17:14)

;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;) ;)

7)  Babča S. (14.05.2012 17:11)

Marcelle

6)  Marcelle (14.05.2012 16:30)

úžakapča

5)  skyrim114 (14.05.2012 15:59)

moc pěkné

4)  skyrim114 (14.05.2012 15:59)

moc pěkné

3)  viki (14.05.2012 15:56)

Moc pěkné !

2)  leluš (14.05.2012 15:48)

nech už je dalšia:D

1)  Snuffy (14.05.2012 15:02)

Paráda!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo