Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Jelikož si Bella na minulost nepamatuje, rozhodne se Edward začít znovu. Jak bude vypadat jeho dvoření a jaký bude mít úspěch? Zatím bojuje s Bellinou  averzí. Vzájemné pošťuchování má ale také své kouzlo.

„Auta jsou na parkovišti u letiště. Je tam i mé volvo, kterým jsem přijela ze školy společně s Alicí. Nejdřív ale pojedeme všichni do vily, ne?“  Obrátila Bella s otázkou na Rose a Emmetta.

 

Oba přikývli a tak se vydali všichni směrem k autům. Edward se podivil nad Bellinou volbou značky auta a nevydržel to, aby se nezeptal.

 

„Jezdíš mým volvem?“

 

„Jak, tvým volvem? Našla jsem v garáži takový starý křáp, na to pendlování mezi vilou a kampusem to stačí. Alice má strašně nápadné auto a já v něm odmítla jezdit.“ Sarkasticky ho utřela Bella. Jo, to bude tvrdý oříšek.

 

Když dorazili k autu, tak musel uznat, že je to opravdu starý křáp. Skoro ho ani nemohl poznat. Vždyť je to pár let, co odešel a auto bylo jako nové. Na karosérii přibylo nespočet škrábanců různé velikosti a hloubky, což vnímal, jakoby to byly jizvy na jeho těle. Na některých místech byl lak tak sjetý, že jeho upíří zrak zaznamenal počínající korozi. Bella se hrnula k místu řidiče a chytila za kliku. Ta sice klapla, ale dveře nešly otevřít. Co následovalo poté, ho doslova šokovalo. Bella rázně kopla do prahu pod dveřmi a škubla klikou. Teď už se dveře poslušně otevřely.

 

Edward za sebou uslyšel podivné zvuky, které ho přiměly se obrátit. Stál tam zády k němu Emmett a obličej měl zabořenou pod bradou Rose. Jeho ramena se otřásala tlumeným smíchem a i Rose měla ruku přitisknutou před ústa, jak se snažila nesmát se nahlas. Za ním se ozvalo zaskřípění, takže se zase otočil zpátky. Bella dosedla na sedadlo řidiče, které hlasitě zasténalo. Začala mačkat různá tlačítka a páčky na palubovce a po několika pokusech a omylech byla konečně spokojená. Světla svítila. Zapnula si pás a začala zápasit s řadící pákou. Protože její ruka byla rychlejší než noha na spojce, ozval se uši drásající zvuk, jak ozubená kolečka protestovala. Až potom Bella zvedla hlavu a překvapil ji pohled na stojící kamennou sochu, která měla podobu Edwarda.

 

„Tak co tam stojíš? Nastupuj! Rose s Emmettem si sednou dozadu jako vždycky. Hrozně rádi se mnou jezdí, takže tu svoje auto nemají.“ Dodala na vysvětlenou.

 

Za Emmettova pochechtávání a Rosina uculování obešel tu karikaturu auta a opatrně chytl za kliku, jakoby se bál, že mu zůstane v ruce. K jeho překvapení šly dveře bez problémů otevřít, a jak to vypadalo, ani jeho sourozenci neměli problém s těmi zadními. Ještě se ani nestačil opřít zády, když auto s úděsným kvílením prokluzujících pneumatik vyrazilo z parkovacího místa jako vosí žihadlo. Vzhledem k menšímu počtu aut stojících okolo, Bella celkem bravurně vykličkovala z parkoviště, což si vysloužilo zklamaný výraz ve tváři Emmetta. Edward si momentálně připadal jako na návštěvě kina na filmu, který by si nikdy nevybral. V Emmetově hlavě se míhaly vzpomínky jedna za druhou. Bella jak parkuje. Náraz do jednoho auta, couvání, náraz do druhého auta. Pak jiná vzpomínka, všechno ukázky jejího osobitého způsobu řízení. Tak proto s ní Emmett tak rád jezdí. Pro něj je jízda s Bellou druh adrenalinového sportu a zdroj neutuchající zábavy. Kromě toho v jeho mysli viděl sám sebe v momentě, když spatřil své kdysi tolik hýčkané autíčko. Ještě před pár týdny vypadalo pořád stejně jako před pěti lety. Nyní by popřel, že by v něm kdy jezdil. Volvo bylo zřízeno k nepoznání.

 

Zatáčka smykem, která otřásla těžce zkoušeným dítkem švédské automobilky, ho probrala ze sledování Emmettových vzpomínek. Hlasité „Jupííí“ ze zadních sedadel mu prozradilo, že aspoň někdo se stylem Belliny jízdy baví. Když se ohlédl, uviděl Rose, jak se spokojeně usmívá, protože když je šťastný Emmett, tak je šťastná i ona, ale ušklíbl se při pohledu na pečlivě zapnutý pás kolem jejího těla. Upír, kterého nezničí ani jedoucí lokomotiva a má zapnutý pás.

 

Bella mezitím dorazila k odlehlé vilce, která na první pohled prozrazovala Esmin jemný vkus. Emmett s Edwardem popadli tašky a odnesli je do domu. Když Edward viděl, jak Bella míří do patra k pokojům, vzal její kabelu a následoval ji. Do pokoje vstoupil těsně za ní, a jak taška buchla o zem, Bella leknutím nadskočila.

 

„Opatrně, jsou tam křehké věci!“ Vypískla na něj.

 

„Emmett s Rose jdou na lov, abychom se vystřídali. To mi připomíná, že by ses měla taky napít. Jdu se podívat do lednice, jak to vypadá se zásobami.“

 

Bella ho však zarazila.

„Do kuchyně si umím zajít sama, nejsem nemohoucí. Ty se jdi zabydlet do pokoje naproti. Esme sebou všude převáží pár tvých věcí, kdyby ses náhodou vrátil. Alice nic neviděla, jinak bys měl samozřejmě plné skříně oblečení.“

 

Protáhla se kolem stojícího Edwarda na chodbu a zamířila dolů do kuchyně, aniž by se starala, jestli ji poslechl nebo ne. Je snad dospělý, ne? Říkala si v duchu. Znovu se jí vybavila ta poslední vzpomínka na louku. Je možné, že někde hluboko v její paměti je zamčená komůrka plná lásky a vášně k tomuto poněkud vlezlému upírovi? I když kolem ní ve Volteře kroužilo plno krásných upírů, jejímu srdci to nic neříkalo. Žádný z nich, samozřejmě až poté, co prošel Arovou lustrací a dostal povolení se k ní přiblížit, nezpůsobil ani jen zachvění jejího kamenného srdce. Přitom tam bylo párů dost. Jane to táhla s Demem a Felix skoro každý týden s jinou. Až doteď ji žádný muž nezaujal. Až doteď... Edwardova neustálá blízkost působila na její smysly. Jeho vzhled mohla ignorovat a nad jeho krásou se tvářit povzneseně, ale bylo tu něco víc. Když stál u ní, měla pocit, že její srdce ho poznává a chce se mu rozeběhnout naproti. Tak se asi musela cítit jako člověk. Její srdce se rozbušilo rychlejším tempem a tak reagovalo na jeho přítomnost. Do tváří se jí nalila červeň a určitě si natáčela pramen vlasů na prst, což je známkou její nervozity dodnes.

 

V lednici našla láhev krve, nalila si plnou sklenici a tato praktická činnost ji probrala ze zamyšlení. Když dala krev ohřát do mikrovlnky, všimla si postavy ve dveřích. Edward se ledabyle opíral o rám dveří a pozorně si ji prohlížel. Přišla mu nějaká nesvá.

 

„Ještě jsem ti nepoděkoval za to, cos pro mě a mou rodinu udělala. Vím, že kdyby Aro chtěl, shniju v kobce pod Volterrou. Díky mému sobeckému chování se rodina skoro rozpadla a teď jsou všichni zase šťastní.“

 

Bella jen pokrčila rameny.

„Neudělala jsem nic výjimečného. Tvoje rodina mě přijala mezi sebe a starala se o mě. Hodně mi pomohli. Všichni si o tebe dělali starosti, a když jsem tě uviděla v té krabici a vyslechla Arovo rozhodnutí, nemohla jsem udělat nic jiného. Ještě teď vidím vyděšený výraz tvých rodičů a sourozenců.“

 

„V tom tě obdivuji. I když ses jako upírka trochu změnila na pohled, uvnitř jsi to stále ty, Bella, člověk, kterého jsem poznal před pěti lety. Stále jsi stejná, pro ostatní by ses rozdala a jejich potřeby povyšuješ nad ty svoje. A stále ti nemůžu číst myšlenky. Proto se tě musím na všechno ptát.?“

 

„Nepamatuji se, jaká jsem byla jako člověk. Až od Jacoba jsem se dozvěděla o svém otci, matce, přesto se mi nic nevybavilo. Co to o mně vypovídá? Zapomněla jsem na svou rodinu. Hledali mě, trápili se pro mě a já si zatím spokojeně žila ve Volteře. Díky štítu bych mohla předstírat, že jsem člověk a navštěvovat je. O tu možnost jsem přišla.“

 

Bella si uvědomila, že se s Edwardem poprvé baví tak nějak normálně, bez křiku. A co už mu všechno neřekla. Sama se nad sebou podivovala. Svoje vnitřní pocity nikdy nikomu neříkala. Nikdo jí nebyl natolik blízký, aby mu důvěřovala a svěřovala se mu. Možná tak Esme, za těch pár týdnů k ní velmi přilnula.

 

„Za to jsi přece nemohla, Bello. Nic z toho jsi neudělala schválně, své rodiče jsi milovala. Že to tak dopadlo, můžeš vyčítat jedině mě.“ Poslední slova už jen zašeptal.  Díky němu o tolik přišla. Nechtěl, aby se stala upírkou, protože si bláhově myslel, že nemá právo zasahovat do jejího života. Ale nakonec přišla o mnoho víc.

 

„Nikomu nic nevyčítám, nejméně tobě. Nic z toho, co jsi mi říkal ve Volteře, si nepamatuji. Proto jsem tvé vysvětlování odmítla.“ Pak jí šibalsky blýsklo v očích a dodala.

 

„A co jsem slyšela, tak můžeš být rád, že si nic nepamatuji. To, cos udělal, bylo neodpustitelné!“

 

Edward na ni zhrozeně pohlédl.

„Myslíš tím, že už mi nikdy neodpustíš?“

 

„Já? Já ti nemám co odpouštět!“ Vychutnávala si jeho zmatek Bella.

„Pouze ti sděluji, že kdyby se to hypoteticky stalo mně, tak nevím, nevím, jestli bych ti odpustila. Takhle zradit dívku, která tě tolik milovala. Teda, tak mi to bylo Jacobem a ostatními podáno. Vážně sis myslel, že na tebe zapomene a bude dál žít, jako by se nic nestalo?“ Tady se Bella zarazila, protože jí došel paradox, který právě vyslovila. Zachichotala se.

 

„Vlastně, když pomyslím na současnou situaci, tak ti to vlastně vyšlo. Zapomněla jsem a žiju si dál svůj život, jako by se nic z toho nestalo.“  Dopila naráz zbytek sklenici, co stále držela v ruce a prošla kolem zaraženého Edwarda zpátky do svého pokoje. Chtěla si nachystat knížky, které bude potřebovat na pondělní přednášky. Problém jménem Edward na okamžik hodila za hlavu. Ale jen na okamžik. Jmenovaný se totiž za chvíli objevil ve dveřích a oznámil jí, že se vrací Emmett s Rose.

 

„To je skvělé! Tak to bys mohl jít na lov ty. Podle mě stále ještě potřebuješ nějaké ubohé zvířátko navíc. Tak běž!“ Na závěr změnila konstatování na přímý příkaz, ale Edward se z těch dveří stále nehnul. Zase dělá potíže, pomyslela si.

 

„Co je na tom k nepochopení? Dala jsem ti jasný příkaz! BĚŽ NA LOV!“ Teď už naštvaně hláskovala Bella, jako kdyby byl chlapec pomalejšího rozumu.

 

Tak jí momentálně připadal.

Edward jí ani nemusel číst myšlenky, aby uhodl, na co právě myslí. To se mu na ní líbilo. Dřív byla Bella víc upjatá, pořád klopila oči a mnoho z jejích pohybů vycházelo z vnitřní nejistoty. Teď byla temperamentnější, připomínala mu vánoční prskavku. Tak rád by ji sevřel v náruči a přitiskl ji na svou hruď, ale nejdřív si ji musí znovu získat. Nechtěl uhasit tu její ohnivou jiskru, ale musel dávat pozor, aby se přitom nepopálil.

 

„Nemůžu tě tu nechat s těma dvěma samotnou. Viděl jsem, co se stalo minule. Ale máš pravdu, musím na lov. Co budeme dělat? Ty něco určitě vymyslíš, má paní!“ Edward nasadil oddaný výraz sluhy, který důvěřuje úsudku svého pána. Doufal, že ho vystihl.  Když viděl, jak Belle zacukaly koutky, věnoval jí svůj pokřivený úsměv, o kterém nejednou prohlásila, že ji omamuje a sledoval jeho účinky po pěti letech. Nepatrně rychleji zamrkala, vynechala jeden nádech, ale jinak na sobě nedala nic znát a tvářila se i nadále neutrálně. Když se k ní naklonil příliš blízko, ustoupila, ale rychle se to snažila zamaskovat.

 

„Dobrá, půjdeme na lov spolu. Někam si sednu, kde ti nebudu překážet, zacpu si uši, zavřu oči a až bude po všem, zase mě vyzvedneš? Souhlasíš?“

 

„Jistě, má paní. Souhlasím se vším, co řekneš!“ Zopakoval servilně a bavil se představou, jak zase vybuchne. Musel uznat, že vzájemným pošťuchováním se se starou Bellou nebavil, zato teď si to vysloveně užíval. Byl tak šťastný, že to v něm až klokotalo a nemohl si pomoci.

 

„Že jsem si toho před chvílí nevšimla! Ještě že se nemusíš jako sluha živit, každý by tě už dávno vyhodil. To je hrůza! Nemůžu tě ani Arovi vrátit!“ Povzdychla si nad svým údělem Bella. Ale aspoň na něčem se dohodli.

 

„Počkej na mě před domem, musím se převléknout do riflí.“ Nekompromisně vystrnadila Edwarda z pokoje. Rychle shodila letní šaty, které měla na cestu z Itálie a oblékla se do pohodlných riflí, trička a mikiny.

 

Pak jí došlo, s čím souhlasila a začala si nejistě okusovat rty. Lovit, to znamená jít do lesa! Huso hloupá, kde jinde se loví! Sice už na sobě hodně zapracovala, ale jít do hlubokého lesa, se s procházkou po silnici nedá srovnat.

 

Zdola se ozvalo.

 

„Bello, kde to vázne?“ Edward zněl hodně natěšeně.

 

„Jo, Bello, kde to vázne? Jdete s Edwardem do lesíčka na čekanou!“ Zahalekal Emmett a propukl v hurónský smích. Pak bylo slyšet dole šuškání, ale konkrétním slovům nerozuměla.

 

Když sešla dolů, čekali tam na ni všichni tři. Rose nevěřícně kroutila hlavou.

 

„Myslela jsi to fakt vážně, že s ním půjdeš na lov? Co tě to napadlo?“

 

„Mě?“ Ohradila se Bella. „To už vám neprozradil, že jsem ho poslala na lov a on odmítl, že mě s vámi nemůže nechat samotnou? Vůbec neposlouchá, nebo poslouchá jen to, co chce.“

 

„Tak Edík neposlouchá? A to se řekne!“ Protáhl Emmett žalobníček poslední slabiky jako děcko. Rose ho plácla po hlavě.

 

„Komu chceš co říkat? Arovi? Víš, co by se stalo, kdyby Bella vrátila jeho dárek s tím, že neposlouchá? Přemýšlej taky někdy, než něco vypustíš z pusy!“ Rozčileně křikla na Emmetta.

 

Emmett se chytil za pusu a zkroušeně pohlédl na Bellu.

 

„Ale to by Bella neudělala, viď že ne. On je hrozný, my víme, ale je to můj jediný bratr!“ Srdceryvně zavyl a vykulil na Bellu oči, tak jak to odkoukal od kocoura v botách ze svého oblíbeného filmu Shrek.

 

Bella to nevydržela a musela se zasmát.

„Vždyť máš ještě Jaspera, ne? Ten by ti dal, kdyby věděl, že jsi ho zapřel!“

 

„Pojď, Edwarde, myslím, že je na čase, udělat další krok. Půjdu s tebou do lesa, ale přísahej, že když řeknu, že chci zpátky, tak mě poslechneš a okamžitě se mnou půjdeš domů.“

 

Edward se přestal smát, aby mu věřila a vážným hlasem přísahal.

 

„Jakmile přikážeš, vrátíme se.“

 

Bella vyšla před dům a Edward vyjel z garáže autem. Emmett mu vysvětlil, kam jezdí na lov, protože i když bydleli na okraji města, v rezervaci vzdálené několik desítek mil, bylo mnohem víc zvěře. Cesta trvala několik minut, autem zajeli na opuštěnou širokou cestu, aby na něj nebylo z hlavní silnice vidět. Bella se rozhlédla a když uviděla, jak je obklopuje hustý les, zachvěla se.

 

Edward ji uchopil za ramena a otočil ji tváří k sobě, takže místo na les, se dívala přímo na něj. Sledoval její rozšířené zorničky a pomyslel si, že to asi nebyl dobrý nápad. Trhalo mu srdce, vidět ji v takovém stavu. Jeho oči nebo výraz musel prozradit, na co myslí, protože Bella zavřela oči, několikrát za sebou se zhluboka nadechla a položila mu ruku na nohu, jakoby z něho chtěla načerpat sílu. Když znovu otevřela oči, už nevypadaly tak uštvaně.

 

„Zvládneš to? Řekni, co chceš, abych udělal, a poslechnu tě.“ Zeptal se opatrně a jemně zastrčil jeden neposlušný pramen za její ouško. Znovu se zachvěla, ale tentokrát to nebylo strachem. Edwardův dotek jí z hlavy vyhnal všechny myšlenky na les. Chvíli trvalo, než k ní pronikla jeho otázka. Polkla a přinutila se k odpovědi.

 

„Zvládnu to! Musím!“ S novým odhodláním se od něj odpoutala a otočila se ke dveřím. Ještě ani nestihla sáhnout na kliku a už se otevíraly. Edward jí dvorně nabízel ruku, ale za prvé auto nebyl sporťák, aby měla problém z něho vylézt a ona nebyla cukrová panenka z předminulého století, aby jí někdo musel pomáhat. Ignorovala ho a vystoupila z vozu.

 

„Pojď, trochu se nejdřív projdeme,“ vyzval ji Edward.  Bella sebou trhla. Kde jen ta slova slyšela? Něco jí to připomnělo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (21.10.2012 11:36)

chudák volvo

10)  marcela (23.05.2012 10:56)

LadySadness

9)  LadySadness (22.05.2012 13:47)

ako sa to hovorí? "nedráždi hada bosou nohou" a presne to Edward robí, ja si myslím, že niekde okolo je niekto, kto ho sleduje a podáva správy do Volterry
rozhodne Edíkovi prirýchlo otrnulo a chová sa, akoby sa nikdy nič zlé nestalo a ani sa už nestane, nevyzerá, že by niečo ľutoval

8)  martty555 (22.05.2012 09:45)

7)  viki (21.05.2012 21:18)

Moc pěkné !

6)  Babča S. (21.05.2012 19:20)

Mirus

5)  Mirus (21.05.2012 18:20)

Řidičák jsem si udělala na stará kolena teprve minulý rok, tak čerpám z vlastních zkušeností

4)  leluš (21.05.2012 18:19)

ajaj ked si spomene nie lenže Edwardovi neopustí ale ho aj zabije

Marvi

3)  Marvi (21.05.2012 18:05)

Edward musel brečet když viděl své zdemolované auto, na druhou stranu aspoň má důvod koupit si nový model. Moc jsem se u téhle kapitolky bavila a jsem zvědavá jestli se Belle začne pomalu vracet paměť.

2)  Snuffy (21.05.2012 18:00)

A sakrýš... Myslím, že si začíná vzpomínat!!!

Marcelle

1)  Marcelle (21.05.2012 17:48)

Bella řídí asi tak jako já a to jejich pošťuchování je úžasný

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek