22.05.2012 [21:30], Mirus, ze série Druhá šance, Bello, komentováno 13×, zobrazeno 2503×

Edward nechá Bellu samotnou v lese a odchází na lov. Co vám to připomíná? Jak jste správně uhodli, Bella si začíná vzpomínat. Toto je zlomová kapitola. Jak se Bella vypořádá s minulostí?

I když byla Bella z jeho slov trochu zmatená, nic neřekla a následovala ho. Stále čekala na nával paniky, ale zatím to zvládala dobře.  Byla na sebe hrdá. Třeba se jí podaří se před ním neznemožnit. Po chvíli Edward zavětřil.

„Severně, asi jeden kilometr je stádo jelenů. Dál se neodvážím od tebe vzdálit.“ Rozhlédl se a ukázal na jeden strom.

„Podívej! Nahoře je pohodlná vidlice z větví, tam tě vysadím a počkáš na mě. Ano?“

Ani nestačila odpovědět a pokračoval.

„Nelíbí se mi to. Nebyl to dobrý nápad. Může se stát tolik věcí a k tomu ten tvůj strach z lesa. Myslím, že je na to ještě brzy. Nejsi připravená, zůstat sama v lese.“

Ale Bella byla rozhodnutá.

„Zvládnu to! Les není tak hustý, je tu hodně světla, necítím žádný příval paniky.“ Na doložení svých slov udělala něco naprosto nečekaného. Použila svou upírskou rychlost a sílu a sama se vyšvihla do vzduchu několik metrů vysoko na větev, kterou jí Edward ukázal. Když se pohodlně uhnízdila, usmála se na něj a zaklimbala nohama, aby jí uvěřil, že je v pohodě.

Edward k ní užasle vzhlížel. Nikdy ji neviděl použít větší rychlost než lidskou, stále se pohybovala jako člověk. Občas i zaškobrtla, což mu připomnělo její dřívější nešikovnost.

„Jen běž! Čím dřív vyrazíš, tím dřív se vrátíš. Za tu chvilku se mi tu nemůže nic stát.“ Pobízela ho Bella.

Edward ještě pro jistotu zkontroloval okolí, kam až jeho smysly i dar čtení myšlenek dosáhly, jestli se v okolí nepohybuje žádný jiný upír, a když nic nezachytil, rozeběhl se za stádem. Měl v úmyslu ulovit dva tři kousky a rychle se vrátit.

Bella si udělala na stromě pohodlí a začala se rozhlížet. Zaujal ji výhled. Pár metrů od jejího stanoviště musel být les řidší, protože tam bylo světlo intenzívnější. Chvíli se jen tak nudila, ale pak si řekla, že by se tam mohla podívat. Vždyť je to kousek, než se vrátí Edward, bude zpátky na stromě. Rozhlédla se napravo nalevo a seskočila dolů. I když vypadala křehce, upíří tělo nemělo problém ztlumit seskok z dvaceti metrů. Potěšilo ji, že v ní je přece jenom něco z upíra.

Po pár metrech došla na hranici lesa. Stromy tam vytvořily pod svými korunami menší palouk, kam dopadalo nejvíc světla a všude byly cítit luční květiny. Bella nasála ty vůně a neodolala, aby si doprostřed té nádhery nelehla. Zavřela oči a nechala na sebe působit atmosféru tohoto místa. Něco ji zalechtalo na nose. Když na něj zašilhala, uviděla spršku pylu, kterou na ni vysypal zvonek, vlající nad ní v rytmu lehkého vánku. Místo bylo kouzelné.

„Musíme si promluvit, Bello!“ Trhla sebou a rozhlédla se. Kdo to řekl? Ale nikdo tam s ní nebyl.

„Odjíždíme...Ne, ty s námi nejedeš...Nechci tě s sebou...Nemiluji tě....Sbohem!“ Kdo vyřkl ta slova? Co to má znamenat?

Znovu se rozhlédla, ale na louce seděla sama. Kdo si to s ní pohrává? Kde se berou ta slova? Zraňují ji a ani neví proč!

„Proč?“ Zašeptala do šumění stromů. Jakoby jí stromy mohly odpovědět. A pak to ucítila. Jako když se otočí klíč ve starém zrezivělém zámku. Ozvalo se klapnutí a někde uvnitř v její hlavě se otevřely dveře. Mysl jí zaplavily vzpomínky, nejdřív obrazy. Ona a Edward, jejich seznámení, jejich vzájemné sbližování, jeho tajemství, Jacob, Cullenovi, to vše se na ni valilo jako zrychlený film. Pak se k obrazům přiřadily pocity. Nejdříve šťastné, přesycené intenzitou první lásky, pak kruté probuzení. Už věděla, odkud se ta slova vzala. Slova, která ji zranila tak, že nechtěla dál žít. Už věděla, kdo je vyřkl. Všechno se jí vrátilo. Přestože její kamenné srdce už dávno nebilo, vrátil se i ten pocit díry v hrudi, se kterým žila několik měsíců po jeho odchodu. Když ji Viktoria proměnila v upíra, v podstatě jí pomohla. Bella si vzpomněla, v jakém stavu tenkrát byla. Byla připravená vzít si život. Proto taky byla v lese sama, když ji Viktoria dostihla. Nebylo to selhání vlků. Ona sama se vyhnula jejich ochraně, protože doufala, že ji ta zrzavá mrcha zabije a ona tak uteče své bolesti.

Aniž by si toho všimla, pod náporem bolesti se svinula do klubíčka stejně jako kdysi. Ale tentokrát ji nenajde Sam, aby ji odnesl k jejímu vystrašenému otci, který by ji zahrnul svou láskou. Charlie už tu není, Renée daleko.

Takto ji našel Edward. Když se vrátil z lovu zpátky ke stromu, kde Bellu zanechal, hrozně se vyděsil.  Nebyla tam. Okamžitě začal pátrat po stopách boje, zavětřil, jestli neucítí nepřátelské upíry, ale nic nenašel. Její pach byl zaštítěn, a tak chvíli trvalo, než našel nějakou stopu na zemi. Měkká půda v lese mu naštěstí usnadnila hledání. Pohled na její ležící tělo se jako šíp zapíchl do jeho nemrtvého srdce.

„Bello, co se stalo?“ Poklekl vedle ní a přitáhl si ji do náruče, aby zjistil, jestli nemá nějaká zranění. Přitom se stále rozhlížel a pátral po jakémkoliv ohrožení zvenčí. Necítil přítomnost žádného upíra, co se teda mohlo za těch pár minut jeho nepřítomnosti stát? Bella byla upír, kromě měničů a upírů by ji nemělo nic ohrozit. Na jejím těle nenašel žádné známky boje, přesto neodpovídala. Měla zavřené oči, ve tváři výraz bolesti a bezvládně mu ležela v náruči. Zvedl ji ze země a rozběhl se směrem k autu. Cestu zpátky k jejich domu zvládl v rekordním čase. Když vběhl s Bellou v náruči do obývacího pokoje, vylekal Rose s Emmettem, kteří se tam koukali na televizi.

Rose při pohledu na bezvládnou Bellu vyděšeně vykřikla.

„Co se stalo? Někdo vás napadl?“

Edward vyběhl schody nahoru a položil Bellu na postel v jejím pokoji. Opatrně jí odhrnul vlasy z obličeje, aby na ni lépe viděl, ale stále měla zavřené oči.

Vytáhl mobil z kapsy a začal vytáčet číslo na Carlisle. Netrvalo dlouho a na druhé straně se ozval hlas jeho otce.

„Edwarde?“

„Carlisle, Bella je v bezvědomí, vůbec nereaguje. Co se jí mohlo stát? Zraněná není, ale myslím si, že má bolesti.“  Edward se v duchu modlil, aby Carlisle věděl, co s Bellou je. Doufal, že to není nic vážného a za chvíli bude zase v pořádku. To přece není možné, aby teď, když ji konečně našel, ji zase ztratil.

„Uklidni se a řekni mi přesně, co se stalo?“ Vyzval ho otec.

„Byl jsem s Bellou na lovu. Sama tak rozhodla poté, co jsem odmítl ji nechat doma s Rose a Emmettem. Celou dobu byla v pořádku. Už jsme byli v lese a pořád říkala, že se cítí dobře a že to zvládne. Vzdálil jsem se od ní jen na pár minut, opravdu. Když jsem se vrátil, nebyla na dohodnutém místě, ale po pár metrech jsem ji našel. Ležela na takové malé louce svinutá do klubíčka a vůbec nereagovala. Rychle jsem ji dostal domů, ale její stav se doteď nezměnil.“ Vychrlil na Carlisle vše, co věděl.

Carlisle mezitím požádal Esme, aby se spojila s Alice a Jasperem a zajistili nejbližší letadlo do států.

„Edwarde, pokud není viditelně zraněná, pak mě napadá pouze psychické trauma. Když si uvědomila, že zůstala v lese sama, nezvládla to. Záchvat paniky by mohl způsobit stav, který mi popisuješ. Udržujte ji v teple. Osobní kontakt by taky měl pomoct a neustále na ni mluvte, aby věděla, že není sama. Přiletíme, co nejrychleji to půjde, ale dřív než zítra to nebude.“

„Osobní kontakt? Co tím myslíš?“ Zeptal se zmateně Edward.

„Proboha, Edwarde! Drž ji za ruku, hlaď ji, jestli nevíš, co to je, najdi si to v příručce!“ Vyjel na něj netrpělivě Carlisle, který právě spolu s ostatními opouštěl hotel a mířil na letiště.

Rose mezitím pustila topení na plný výkon a poslala Emmetta s druhou dekou, aby ji nahřál.

„Bude se hodit. Bella má na sobě vlhké oblečení, musím ji převléct do suchého.“

„Edwarde, nech nás na chvíli o samotě. Převleču ji.“ Vyzvala bratra, aby jim poskytl trochu soukromí. Už Bellu dostala z riflí a mikiny, takže ležela jen v tričku a kalhotkách.

„Nehnu se od ní, zavřu oči, jestli to musí být, ale neodejdu.“ Zněla jeho zarputilá odpověď. Ve svých dlaních měl uvězněnou drobnou Bellinu ruku, po které palcem kreslil uklidňující kolečka jako za starých časů. Zavřel oči a přitiskl na ni své rty.

Rose Belle chvatně vyměnila i poslední kousky oblečení a oblékla ji do jediné bavlněné košile, kterou ve skříni v té záplavě sexy kousků od Alice našla. Emmett už byl zpátky s vyhřátou dekou a tak ji společně přehodili přes Bellu. Když se přesvědčili, že je zachumlaná tak, že nezůstala ani skulinka, nechali s ní Edwarda o samotě. Když ani Carlisle nevěděl, kdy se Bella probere, nezbývalo než čekat.

Edward to vydržel sotva pár minut. Nedokázal v sobě potlačit touhu se jí dotýkat, ujistit se, že tu stále je, i když momentálně pouze její tělo. Lehl si na postel vedle ní a zabalenou v dece jako mumie si ji přitáhl k sobě na hruď. Věděl, že jeho studené tělo, vyhřátou deku rychle ochladí, a tak křikl na Rose, ať připraví další.

Při tom zvuku sebou Bella lehce trhla, což byla jediná známka života od té doby, co ji našel.

Ztlumil proto hlas a prosebně šeptal do jejího ouška všechna ta bláznivá slůvka, která znají jen zamilovaní. Znovu a znovu ji ujišťoval o své lásce, omlouval se za to, že ji opustil. Ještě teď cítil pachuť hořkosti, když vyslovil tu nehoráznou lež. „Nemiluji tě...Sbohem!“ Jak vůbec mohl ta slova vypustit z úst?

„Prosím, Bože, neber mi ji! I kdybych měl zbytek života strávit na kolenou a prosit o její odpuštění, omlouvat se, že jsem jí lhal tím nejhorším způsobem, jen ať je v pořádku. Bello, lásko, prober se!“

Její vědomí plavalo v jezeře vzpomínek, které se vylilo z uzamknuté části jejího já. Kdo jsem? Co to je za otázku? Jsem Bella! A kdo je on? Kdo?  Jezero se zavlnilo a voda zašeptala. „Bello, lásko!“ Už si vzpomíná. To on jí šeptal slůvka lásky, to on jí přísahal, že ji bude milovat celou věčnost. A potom to popřel. Jezero znovu zašeptalo. „Lhal, musel lhát, jinak bys ho nepustila! Celou dobu ti to říkal, ale ty jsi ho neposlouchala. Vznášela ses na obláčku lásky a nevnímala jsi jeho pochyby, jeho strach o tebe, o tvou duši. Jasperův útok na oslavě tvých narozenin byla poslední kapka. Udělal jedinou věc, o které si myslel, že je správná.“ A co mám dělat? Pět let jsem prožila v zapomnění a teď je najednou všechno zpátky.

Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. „Teď otevřeš oči a budeš žít dál.“

Bella se nadechla a otevřela oči. První, co uviděla, byly ty Edwardovy plné zoufalství. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde je a co se stalo. Trhla sebou a vymanila se z jeho náruče. Rychle se ovládla, ale Edward by si i tak ničeho nevšiml.

„Rose, Emmette! Bella se probudila! Přineste jí krev!“ Zavolal na své sourozence.

„Bello, jak se cítíš? Tys nám nahnala strachu!“ S nadšením k sobě Bellu znovu přitiskl, znovu ji od sebe odtáhl na délku paží a pozorně si ji prohlížel.

„Kdo mě tak zamotal? Nemůžu se ani hnout?“ Byla její první věta, když chtěla vstát a málem sebou hned praštila.

Do pokoje vrazil Emmett a za ním nesla Rose ohřátou krev pro Bellu.

„Vymyslel jsem novou hru, Bello! Viděl jsem úžasný pořad o způsobech mumifikování ve starém Egyptě, tak jsem to na tobě hned vyzkoušel. Teď jsem na řadě já!“ Povykoval nadšeně Emmett při pohledu na poskakující Bellu. Ale to už ji Edward vyprošťoval z vrstev deky, a když byla volná, sáhla po sklenici, kterou jí podávala Rose.

Jakmile se napila, cítila se mnohem lépe. Potom se upřeně podívala na Edwarda, který se pod jejím pohledem zmateně ošil.

„Pamatuješ si, co se v tom lese stalo? Chceš si o tom promluvit?“

Bella potřásla hlavou, aby se zbavila vzpomínek, které jeho poslední věta vyvolala.

„Vzpomínám si....“ chtěla říct, že na všechno, ale pak se zarazila. Opravdu se změnila. Nová Bella by situaci před pěti lety řešila úplně jinak. Edward by to s ní neměl tak lehké, jako s tou dřívější Bellou, ve svém nitru nejistou, dospívající dívku, která sama nevěřila, že ji její příliš dokonalý upíří přítel miluje. Především stará Bella by nikdy ani jen nepomyslela na pomstu.

Doufala, že na její tváři nebylo nic znát, ale po těle se jí rozlil příjemný pocit. Ten pocit si pamatovala. Jako člověk milovala sladkosti a pomsta je přece tak sladká!

„Vzpomínám si, že jsme byli spolu v lese. Když jsi odešel na lov, chvíli jsem seděla na stromě, ale pak jsem se začala nudit. Cítila jsem se tam celkem dobře, tak jsem se rozhodla, že se trochu porozhlédnu. Seskočila jsem a vydala se za světlem, které mě dovedlo na překrásnou louku. Jenže pak se najednou setmělo. Nevím, asi to byl jen nějaký větší mrak, co zakryl slunce, ale v lese byla najednou děsivá tma. Nikdy jsem se tmy nebála, v lese jsem dřív nemohla být ani za světla. Zřejmě jsem podcenila, jak na mě bude les působit, když bude tma.“ Na důkaz bezradnosti pokrčila rameny a omluvně se usmála na všechny okolo.

„Je mi líto, jestli jsem vás vyděsila. Měl jsi pravdu, Edwarde, opravdu jsem ještě nebyla připravená. Jak dlouho jsem byla mimo?“ Zeptala se vzápětí.

„Asi tři hodiny. Spala jsi jako Šípková Růžena a ani tady princátko tě nemohlo probudit. A že se snažil....“ Skočil jí do řeči Emmett a začal se smát při pohledu na zaraženého Edwarda, který se ho pohledem pokoušel zaškrtit.

Bella si rukou sáhla na rty, když jí došlo, jak to Emmett myslel.

„Ty.. tys mě políbil?“

Edward se zatvářil zkroušeně, ale jen naoko, protože toho nijak nelitoval. Přesto zavedl řeč jiným směrem.

„Už se cítíš líp? Opravdu jsi nám nahnala strach! Volal jsem Carlislovi a jsou na cestě domů. Určitě bude rád, až uslyší, že jsi v pořádku a jeho diagnóza byla správná.“

„Cože? Ty jsi volal Carlislovi kvůli takové prkotině? Měli se vrátit až pozítří. Ženou se přes půlku globu úplně zbytečně.“ Vyjela na něj Bella.

„Bello, byla jsi v bezvědomí. To prostě není u upírů normální! Nevěděl jsem, co dělat! Zavolat otci mi přišlo jako dobrý nápad!“ Bránil se Edward.

„No aspoň, že jsi nevolal do Volterry. To by byl opravdu blbý nápad!“  Uzavřela Bella debatu na téma její trapné indispozice.

Na druhý den se Bella chystala do školy.  Edward ji už od rána přesvědčoval, aby ještě jeden den odpočívala a počkala na Carlisle, který měl dorazit se zbytkem rodiny každou chvíli. Střídavě ho posílala někam a střídavě mu spílala, že si jako sluha příliš dovoluje. Teď, když se jí vzpomínky vrátily, zjistila, že spolu bojuje její srdce s rozumem. Jeden táhl hot a druhý čeho. Srdce jí velelo vyříkat si to s Edwardem, přiznat si city, které k němu i přes jeho zradu cítila a dát jejich vztahu druhou šanci. Rozum ji brzdil, poukazoval na to, co jí v minulosti Edward provedl a že si zaslouží výchovnou lekci.

Bella v sobě silou vůle potlačila romantické představy o věčnosti ve dvou, a o to víc se do Edwarda navážela.

„Jako sluha nestojíš za nic, protože postrádáš základní vlastnost nutnou pro výkon této služby. A tím je poslušnost! Pošlu tě do Anglie na převýchovu! Ha! To je nápad! Zavolám Arovi, jestli neznáme nějaký upírský klan v Anglii. Vsadím se, že ti suchaři by z tebe udělali prvotřídního sluhu!“  Bella si stoupla před Edwarda a nasupeně poklepávala nohou. Čekala na jeho odpověď. Ta na sebe nedala dlouho čekat. Co se týkalo jejich slovních přestřelek, nepamatovala si, že by se spolu dřív tak bavili. Většinou na ni zamilovaně koukal, nebo ona koukala zamilovaně na něj, společně si četli, ale teď s odstupem času jí přišlo, že jejich vztah byl poněkud nudný. Tak se zamyslela, že málem propásla Edwardovu slovní smeč.

„V Anglii žádní upíři nejsou. Slyšel jsem, že Aro zakázal proměňovat Angličany v upíry poté, co mu jednoho přivedli s tím, že má nějaký zajímavý dar. Ještě než zjistil, o jaký dar se jedná, nechal mu utrhnout hlavu, protože nemohl vydržet jeho neustálé lamentování. Nejvíc si ten Angličan stěžoval na to, že si nemůže dát svůj čaj o páté.“

Bella se zarazila.

„Teď se ze mě děláš legraci, nebo ne?“ Jak znala Ara, historka mohla být klidně skutečná.

„Neradi vás vyrušujeme ze zábavy, vy dva, ale s Rose jedeme do města, máme totiž práci. Mluvil jsem s Jasperem, z letiště pojede rovnou do studia. Carlisle s Esme a Alicí už jsou na cestě domů.“ Vložil se do jejich výměny názorů Emmett.

Když scházeli do garáže, ještě zaslechli, jak si brumlá pod nos.

„A našemu vztahu říkají, že je bouřlivý, Rosinko! Myslím, že proti nim jsme žabaři!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Jalle (21.10.2012 14:08)

Bella a pomsta Angličan

10)  Marvi (23.05.2012 13:01)

No teda ona si vzpomněla Paráda, takže teď to dá všechno Edwardovi sežrat, a to její rozpolcení srdce a rozumu, no jsem zvědavá co vyhraje. Těším se na další kapitolku

4)  Marcelle (23.05.2012 08:00)

1