Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Bella je na univerzitě spokojená. Učivo ji baví, s Alicí si užívají veselého studentského života. I ostatní se s radostí věnují práci, kterou si vybrali. Skoro každý den se rodina sešla v domě na kraji města a strávili spolu příjemný večer vyprávěním svých zážitků. Pak se rozešli za zábavou. „Děti“ většinou vyrazili do místních studentských barů, zatímco Carlisle s Esme se těšili jeden z druhého. Jen malý stín kalil rodinnou idylku. Občas si někdo z nich vzpomněl na chybějícího člena rodiny, který už se dlouho neozval.

Alice už neměla o Edwardovi vizi více jak rok. Pomalu začínala být nervózní, protože nevěděla, co to znamená. Přece nemůže jen tak živořit bez jakéhokoliv rozhodnutí. Co když ..... ani nechtěla pomyslet na tu druhou možnost. Se svými obavami se svěřila Carlislovi, když byli spolu na lovu, zatímco ostatní zůstali doma.

 

„Ta nejistota je hrozná. Kdybychom věděli, jak se s ním spojit, už dávno bychom mu o Belle řekli, ale takto. A ta tma, kterou vidím, když se na něj soustředím, mě děsí.“

 

„Zavolám Arovi, jestli nemá nějaké zprávy od svých stopařů. Vždyť už je to dost dlouhá doba, museli ho najít. Jedině, že by je musel z nějakého důvodu odvolat.“ Odpověděl Carlisle, ale Alice ho zarazila.

 

„Počkej, vždyť tam příští týden letíme na oslavu Belliných narozenin. Zeptáš se ho osobně. Stejně je to divné. Chtěla jsem vědět, jaký budou mít dárek pro Bellu, abychom se netrefili do toho samého, ale když pomyslím na Volterru, taky vidím jen tmu. Mám pocit, že se mi rozskočí hlava, jak se namáhám, ale nic.“

 

 

Za týden.

Aro pro ně poslal soukromé letadlo, takže byli ve Volteře za pár hodin. Na Bellu čekalo vřelé přijetí. Šla z náruče do náruče a všichni upíři si ji předávali jako porcelánovou panenku. Alice někam zmizela s Jane, která ji hned po příchodu chňapla za ruku a táhla ji pryč. Chvíli se bránila, ale než mohl Jasper přiskočit a vyvolat mezivolterrskocullenovský konflikt, stačilo pár pošeptaných slov a na Alicině tváři se rozlil výraz naprosté blaženosti. To jejího rytíře na bílém koni zastavilo, a když na něj mávla, že je vše v naprostém pořádku, nechal ji jít. Demetri se nad ním smiloval a ústy naznačil „oslava“. Rázem bylo všechno jasné.

 

Carlisle chtěl s Arem mluvit o samotě a zeptat se, jak Demetri pochodil při hledání Edwarda, ale musel počkat. Oslavenkyni nesli do hlavního sálu, kde hrála hudba a všude byla narozeninová výzdoba, za kterou by se nemusela stydět ani Alice. Však ji také našli s Jane, jak spolu drží transparent s nápisem „Happy Birthday, Bella“.  Ozvalo se uši trhající pískání, které náhle utichlo, když Aro mávnul rukou. Všem bylo jasné, co bude následovat. Arův proslov. Bože, jak ten se rád poslouchal. To bude na dýl.

 

„Drahá Bello,“ začal slavnostně.

„Sešli jsme se tu, abychom společně oslavili tvoje narozeniny. Dárek na tebe čeká v pokoji, pěkně zabalený, nikam neuteče, takže si ho můžeš rozbalit až po oslavě.“ Následovalo ticho. Všichni mlčeli a s očekáváním na něj hleděli, co bude dál. Aro se usmál a řekl. „To už je všechno.“

Bella ho objala a vtiskla mu na tvář polibek. Postupně se u ní vystřídali všichni gratulanti a zábava po upířím způsobu mohla začít. Tančilo se až do rána a celý následující den, vystřídali se všechny hudební a taneční žánry od hip hopu moderní doby až do minulosti. Mladých tu bylo méně, takže jednadvacáté a dvacáté století spláchli jednou nebo dvěma písničkami a jak se dostávali dál a dál do minulosti, úměrně tomu přibývalo na tanečním parketu upírů. Když valčík ovládl Evropu, radikálně se změnil způsob tance. Do té doby byl mezi mužem a ženou striktně dodržován odstup a dotyky byly pouze letmého rázu. Valčík a waltz se držel až skoro do rána. Poté se ozvaly tóny menuetu a na parket se postavily páry přesně, jak se tancovalo v době jejich mládí. Aro se Sulpicí se na sebe shovívavě usmáli. Tanec milovali a měli přehled o měnících se žánrech až do dnešní doby, ale jejich srdcová záležitost teprve přijde. Vždyť pocházeli z Itálie, kolébky renesančních tanců. Nakonec, když začala hrát hudba, zůstalo na parketu jen osm párů. Ostatní nebyli tak staří, aby pamatovali složité krokové variace tanců z doby před osmi sty a více lety. Z těch mladších byli na parketě jen Carlisle s Esme, který se to naučil od Ara. Ten tančil se Sulpicií a připojil se k nim i Caius s Athenodorou. Všichni znali Caiovu nechuť k tanci, ale tento poslední nemohl své ženě upřít. Za nimi se zařadil další pár. Překvapivě to byl Marcus s Bellou, pro kterou si sám přišel. I on miloval tanec a naučil Bellu všechny, které znal. Jen díky své upíří paměti byla schopna zapamatovat si všechny taneční kreace a pod jeho vedením její vrozenou nešikovnost nahradil ladný taneční krok. Tanec připomínající namlouvání pávů vytvářel na parketu složité vzory, jak se jednotlivé páry proplétaly, měnily své protějšky, až skončily v hluboké úkloně na straně ženy a lehké úkloně na straně muže. Hudba ustala. Chvíli bylo ticho a pak se ozval potlesk diváků i tanečníků.

 

Bella se postavila na schody vedoucí k trůnům, aby získala aspoň pár centimetrů navíc a ostatní ji uviděli.

„Děkuji za nádhernou oslavu, děkuji vám všem.“  A radostí se rozplakala. Upíři, kteří dávno zapomněli, že existují dva druhy slz, slzy štěstí a slzy smutku, se ulekli. Když ale viděli, že pláče a směje se zároveň, uklidnili se.

Bella se obrátila na Ara.

 

„Teď už si můžu rozbalit svůj dárek?“

 

„Ano, je čas na rozbalení dárku. Půjdeme s tebou. Jsem zvědavý, jak na něj budeš reagovat.“ Tajnůstkářsky se usmál a mrkl na své bratry. Marcus protočil oči a Caius se jen ušklíbl. Nic ale neřekli a následovali početnou skupinu, doprovázející Bellu k jejímu pokoji. Šli s nimi Demetri s Felixem, Jane a samozřejmě celý Cullenovic klan.

Ještěže byl Bellin apartmán obrovský, takže se do něj všichni vešli. Jako první upoutala Bellinu pozornost obrovská krabice, ležící na zemi vedle postele. Byla převázaná velikou rudou mašlí se zlatým nápisem „Pro Bellu“.

 

Přiskočila a začala za ni tahat, až uzel povolil a mašle se uvolnila. Než zvedla víko od krabice, zaváhala a s obavami se podívala na Demetriho a Felixe, kteří se potutelně usmívali. To bylo podezřelé. Nikdy nevěděla, co ti dva vtipálci pro ni přichystají. A Aro měl občas taky dost děsivé nápady.

 

„Nevyskočí z té krabice na mě něco, že ne? Já, jestli se mám připravit. Protože, jestli se leknu, tak s vámi do smrti nepromluvím, to vám slibuji!“

 

Demetri s Emmetten jakoby naladěni na stejnou vlnu, sborově vykřikli.

„Ale, zlato, ty už mrtvá jsi!“ Podívali se na sebe a vybuchli v hurónský smích. Emmett napřáhl ruku a Demetri do ní pleskl v jasném gestu sounáležitosti. Tyto dva se musí chovat odděleně, pomyslela si Bella.

 

Aro se ji snažil uklidnit.

„Neboj se, Bello, dárek na tebe vyskočit nemůže. Dal jsem jasné pokyny, jak ho zabalit a Demetrimu s Felixem důvěřuji.“

 

Bella už to zvědavostí nemohla vydržet. Krabice byla ze dřeva, takže spíš připomínala spíš truhlici a musela vynaložit dost síly na to, aby víko odsunula stranou. Když s rámusem dopadla na zem, Bella zůstala nevěřícně koukat na obsah krabice. Ležel v ní upír. Ale jaký upír. Krásnějšího upíra neviděla, i když jeho výraz poněkud zkreslovala prapodivná ozdoba ve tváři. Někdo mu totiž docela nešetrně narval červené jablko do úst, což tvořilo úžasný kontrast s jeho bledou pletí.

 

Za jejími zády se ozvalo několik přidušených výkřiků, ale nevěnovala tomu pozornost. S otázkou v očích se obrátila na Ara.

Ten byl nadšený, že se mu podařilo zamýšlené překvapení, ale přece jenom čekal jinou reakci.

 

„No, Bello? Jak se ti líbí můj dárek?“

 

Bella ho poznala podle fotek u Cullenů, takže věděla, o koho se jedná, ale jí samotné jeho tvář neříkala nic. Snad záblesk bronzových vlasů a pokřiveného úsměvu, víc nic.

 

„Věnoval jsi mi k narozeninám upíra? Co s ním mám dělat?“ Rozpačitě pokrčila rameny. Protože si nepamatovala události, které jí vyprávěli, necítila k Edwardovi zášť, jak všichni předpokládali, nepřála mu nic zlého. Ale Ara nebylo radno rozzlobit.

 

Aro doufal, že když ho Bella uvidí, tak se jí vzpomínky vrátí, ale to se nestalo. Přesto si myslel, že Edward by z toho neměl vyváznout tak lehce.

 

„Edward Cullen se provinil proti upírským zákonům a jen mému přátelství s Carlislem může děkovat, že jsme vzali v potaz polehčující okolnosti. Jak trest jsme mu určili, že se stane tvým sluhou, osobním strážcem, cokoliv budeš chtít a jak dlouho budeš chtít, nejméně však deset let. Zákony se musí dodržovat, to přece chápeš.“

 

Bella okamžitě přikývla, protože věděla, že na tom si Aro zakládá nejvíce. Ani se neodvažovala odporovat jeho rozhodnutí. Trest to byl nebývale mírný.

 

„A proč se vůbec nehýbe? A co má znamenat to jablko?“ Obrátila se na Dema a Felixe, protože jí bylo jasné, že to je jejich dílo.

 

Ti dva se smáli jako malí kluci, ale odpověděl Aro.

 

„Neudělá nic, dokud mu to nepřikážeš, musí počkat na tvé rozkazy. Nedávno jsem četl takový technický článek o programování robotů a to na něj sedí. Jeho základním programem je ochrana a plnění tvých příkazů. Teď je momentálně v modu STANDBY, musíš ho nejdřív aktivovat. Dál už to bude jen na tobě.  Hm, a to jablko byl můj nápad, takový soukromý vtípek.“

 

Bella se nestačila divit, kde vzal Aro takové výrazy, ale protože si byla vědoma vyděšených výrazů na tvářích všech členů rodiny Cullenových, nic nenamítala a doufala, že takto Edwarda aspoň ochrání před Arovým hněvem. Naklonila se nad nehybnou ležící postavu a rozkazovačným tónem řekla.

 

„Edwarde, otevři oči!“

 

Okamžitě se na ni upřely oči černé jako noc, které dokreslovaly hluboké stíny kolem nich. Bůhví, jak dlouho byl v té krabici zavřený bez potravy. Jejich výraz ale nebyl ani tak žíznivý, jako zoufalý. Jakoby se nemohl nabažit pohledem na její tvář, tak upřeně ji sledoval. Pod jeho pohledem se ošila

 

„Vstaň a vyplivni to jablko, vždyť to chutná hnusně!“

 

Edward, aniž by ji spustil z očí, trochu ztuhle vstal a vystoupil z krabice. Chvilku s jablkem bojoval, ale nakonec se mu ho podařilo vytrhnout. Bylo vidět, že má docela potíže zavřít ústa.

 

Bella se obořila na Demetriho s Felixem.

„Jak dlouho byl v té krabici zavřený?“

 

Ti dva se na sebe podívali a pokrčili rameny. „Jak to může být dlouho? Že by měsíc?“

 

Esme přidušeně vzlykla, ale neodvážila se svého syna obejmout, protože si nebyla jistá, jak bude reagovat Aro. Carlisle si ji přitiskl blíž k sobě a jen doufal, že Bella Arův trest pro Edwarda neodmítne. Bylo mu jasné, že pak by už Aro tak shovívavý nebyl. Jistě, Edward byl vyhladovělý, to bylo vidět a každý z nich věděl, co to je trpět žízní a pálením v hrdle, ale to vše bylo v tuto chvíli pouhé nepohodlí. Na druhou stranu obvyklý trest v těchto případech jako roztrhání a následné spálení bylo definitivní.

 

Bella si uvědomovala napětí panující v místnosti, proto se obrátila na Ara s nadšeným výrazem a objala ho.

 

„Děkuji za dárek, Aro. Byl to od tebe skvělý nápad. Vyřešil jsi dilema, které jsi jistě měl. Provinil se, bylo potřeba ho potrestat, ale přitom by bylo škoda zničit tak talentovaného upíra. Určitě pro něj najdu využití.“ Pak se na Ara zvonivě usmála a dodala potutelně.

 

„Ale teď je trochu vybitý, to by mi moc dobře nesloužil. Pošlu ho na lov, ano?“

 

Aro ji políbil na čelo a zatvářil se spokojeně.

 

„Jsem rád, že se ti můj nápad líbí, holčičko. Můžeš si s ním dělat, co chceš, necháme tě tu o samotě.“  A s těmito slovy vyprovodil své bratry včetně Cullenů z místnosti. Carlisle se s obavami podíval na Edwarda, ale Bella se na něj povzbudivě usmála.

 

Když se za nimi zavřely dveře, Bella si sedla na postel a čekala, že Edward něco řekne. Ale ten mlčel a jen ji spaloval tím černým pohledem.

 

„No, musíš uznat, že jsi z toho vyvázl celkem slušně. Vzhledem k tomu, z jaké doby Aro pochází, se divím, že ti nedal obojek, jako se dávalo otrokům. Naštěstí je otrokářství v moderním světě zakázáno, takže bys byl s takovou ozdobou na krku docela nápadný. Nevím, co ti přikázal kromě toho, že mě musíš poslouchat, ale prý jsi s trestem souhlasil. Zdržíme se tu pár dní a pak se musím vrátit do školy, takže pojedeš se mou. Tak se dostaneš z dosahu Ara a budeš moct být se svou rodinou. Momentálně je prioritou, aby ses nasytil, takže ti přikazuji vyrazit na lov. Pro mou potřebu je tu obora s daňky, tam to budeš mít nejblíže.“

 

Kdy se stále nehýbal, podpořila svůj příkaz pohybem ruky a dodala. „Tak mazej, ať jsi co nejdřív zpátky!“

 

Edward od ní nemohl odtrhnout oči. Nevnímal oheň v krku, nevnímal myšlenky své rodiny, které mu posílali, středobod jeho vesmíru stál před ním. Ale v jejích očích neviděl ani náznak poznání. Od Demetriho a Felixe věděl, že ztratila paměť. Zatímco ho věznili, dozvěděl se od Ara celý její příběh. Od svého odchodu až po Bellin odjezd k jeho rodině. Kolik si toho vytrpěla a všechno kvůli němu. Demetri ho vystopoval v Argentině a i když mu nějakou dobu unikal, jeho myšlenky ho dostihly. Potom přestal utíkat a nechal se dopravit před Ara. Zatímco se vzpomínkami na Bellu nebyl Demetri skoupý a v jeho hlavě se mu neustále promítaly události posledních pěti let, co se týkalo Arových záměrů s jeho osobou, tak to si dával pozor, aby mu nic neprozradil. Vzhledem k tomu, že příchodem do Volterry přestala zcela nepochopitelně jeho schopnost číst myšlenky fungovat, víc se nedozvěděl. Edward očekával, že ho Aro potrestá, protože porušil nejdůležitější zákon upířího světa. Sice Belle neprozradil, že je upír, ona to uhodla sama, přesto bylo jeho povinností zajistit, aby žádný člověk s touto informací nepřežil.

 

Nejdřív ho nechal několik dní vydusit v tmavé kobce pod hradem, než za ním Aro konečně přišel. Dlouho si ho zamyšleně prohlížel, jakoby nevěděl, co s ním.

 

„Co s tebou, Edwarde? Podej mi ruku, až podle toho, co uvidím, se rozhodnu, jak s tebou naložím.“

Co jiného mu zbývalo. Aro použil svůj dar a on si připadal, jakoby mu někdo obrátil jeho nitro naruby. Žádnou myšlenku ani vzpomínku nemohl před ním skrýt a tak tam před ním stál, své city obnažené. Aro potom beze slova odešel a on zase zůstal několik dní bez jakéhokoliv kontaktu s vnějším světem. Jednou nebo dvakrát ho navštívila Jane a jako vždy byla její osobnost nezapomenutelná. Až z několika jejích jedovatých poznámek, pochopil, že tentokrát je to pro ni osobní. Měla Bellu ráda a jeho nenáviděla za to, co jí provedl. Když zjistila, že se působení jejího daru ani nebrání a jen trpně snáší nesnesitelné vlny bolesti, které k němu vysílala, znechuceně odfrkla a zase odešla.

Před třemi dny za ním přišel Aro znovu a sdělil mu své rozhodnutí. Jeho plán závisel na tom, jestli se Bella při pohledu na něj, rozpomene nebo ne. Pokud by si nevzpomněla, považoval za dostatečný trest svázat Edwardovu budoucnost s Bellinou. Jelikož si svým darem přečetl Edwardovy pocity a Marcus mu jejich vzájemné pouto potvrdil, došlo mu, jaké pokání pro mladého Cullena bude, žít vedle své lásky, aniž by byly jeho city opětovány.

Když s podmínkami trestu souhlasil, Aro se už chystal z kobky odejít, ale ve dveřích se ještě otočil a řekl.

 

„Ber to jako trest nebo jako svou druhou šanci, Edwarde. Chci, aby byla Bella šťastná.“

 

Ze svých vzpomínek se probral, až když mu Bella začala mávat rukama před obličejem. Když zamrkal a ona uviděla, že už ji zase vnímá, nakrčila svůj půvabný malý nosík.

 

„Už jsem chtěla volat Carlisle! Arovo přirovnání s robotem nebylo zase až tak od věci. Byl jsi zamrzlý jako počítač. Potřebuješ upgrade softwaru nebo co? Mazej na ten lov, povídám!“

 

Teď už se Edward konečně pohnul směrem ke dveřím, ale ještě zaváhal a otočil se na Bellu. Ta musela něco z jeho nejistoty vycítit, protože si s úsměvem lehla na postel a řekla.

„Ani se odtud nehnu, dokud se nevrátíš. Zdržíme se tu nejméně dva dny, tak se nemusíš bát, že bychom odjeli bez tebe.“

 

Edward vyběhl z pokoje a vydal se nejkratší cestou ven z hradu. Na chodbě se k němu připojili jeho bratři Emmett a Jasper. Celou cestu nic neříkali, a když se podle pachu nasměroval k oboře, doprovodili ho až tam. Najednou si uvědomil, že jim může zase číst myšlenky. Emmettovy byly samozřejmě plné vtipných narážek na jeho začínající kariéru sluhy, zatímco Jasper si o něj dělal starosti.

„Nejdřív se musíš pořádně nasytit, vypadáš hrozně, Edwarde.“ Neodpustil si poznámku Emmett.

 

Edward jen přikývl a vrhl se na prvního daňka, kterého dostihl. Zatímco sál jeho krev, stádo se rozuteklo, ale jeho bratři mu přidrželi další dva. Když vypil jednoho, Emmett toho svého pustil a než vyděšené zvíře stačilo uběhnout pár metrů, měl zlomený vaz, jak na něj Edward ve spěchu skočil. Až u třetího se trochu uklidnil. To už cítil, jak nesnesitelné pálení v krku pomalu odeznívá. Když skončil, jeho bratrům cukaly koutky, jak se snažili potlačit smích. Podíval se na sebe a bylo mu jasné, co jim tak přišlo vtipné. Ve své lačnosti po krvi se zamazal jako novorozený při prvním lovu. Jeho už tak dost chatrné oblečení, viselo na něm v cárech a bylo nasáklé krví. Takhle se přece nemůže ukázat před Bellou, pomyslel si.

 

Jeho zoufalý výraz Emmett nevydržel a rozesmál se tak, až se plácal dlaněmi o stehna.

 

„Kdyby ses teď viděl, bratříčku! Chtěl jsem tě obejmout a oslavit tak návrat ztraceného bratra, ale fuj, ani se tě nedotknu. Mám na sobě oblíbenou košili mojí Rosalindy, ta by vůbec nebyla ráda, kdybych si ji umazal.“

 

Jasper nad ním protočil oči.

„Edwarde, půjdeš do našeho pokoje a tam se nejdřív osprchuješ a Alice pro tebe určitě splaší nové oblečení.“

 

Ale ten začal kroutit hlavou.

„Ne, to nemůžu. Musím se neprodleně vrátit k Belle.“

 

To bylo poprvé, co po dlouhé době promluvil a tak zněl jeho hlas skřípavě z dlouhého nepoužívání. Oba bratři na sebe nechápavě pohlédli.

„Neblázni, Bella jistě nebude mít nic proti tomu, když nejdřív zaskočíš za svou rodinou, přivítáš se s námi a dáš se trochu do pucu. Esme jsi hrozně chyběl a určitě je jako na trní, aby tě po tak dlouhé době objala.“

 

„Belle by to možná nevadilo, ale Aro to s tím sluhou a robotem myslel opravdu doslova. Musel jsem mu slíbit řadu věcí, na které by Bella ani nepomyslela a rozhodně to nemyslel jako vtip. Teď, když jsem ji znovu uviděl, nechápu, jak jsem mohl bez ní těch pět let přežít. Aro věděl, že ta druhá možnost by byla pro mě mnohem horší.“

 

„Jaká druhá možnost?“ Zeptal se Jasper s přimhouřenýma očima. Dokud nebyli pryč z Volterry, stále byl ve střehu, protože věděl, jak je Arova vůle vrtkavá. Bál se, že si to s Edwardovým trestem rozmyslí.

 

„Věčnost v gardě bez možnosti být s Bellou by byla pro mě strašná, Jaspere.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

9)  Jalle (20.10.2012 20:37)

Edward s jablkom v ústach v krabici aj ja chcem a mal problém zatvoriť ústa to už som sa smiala na plné hrdlo

8)  marcela (23.05.2012 09:57)

HMR

7)  HMR (13.05.2012 08:38)

Tito dva se musí chovat odděleně
Co s ním mám dělat? myslím, že leckterá čtenářka by ráda poradila

6)  Babča S. (12.05.2012 22:11)

5)  martty555 (12.05.2012 18:21)

:D :D :D :D :D :D :D :D :D :) :) :) :) :) :) :) :) :)

Marcelle

4)  Marcelle (12.05.2012 11:45)

Marvi

3)  Marvi (12.05.2012 11:36)

Velmi překvapivý dárek pro Bellu , ale přiznám se trochu jsem to tušila, že se tam objeví Edward, ale takhle opravdu ne.
Aro si ho pojistil ze všech stran, teď už jen věřit, že bude mít druhou šanci stejně jako Bella.

2)  leluš (12.05.2012 11:13)

som velmi zvedavá ako sa to vyvinie:D:D :D :D :D :D :) :) :) :) :) :) a Aro má nejaký zvrátený zmysel pre humor

1)  Terka (12.05.2012 11:01)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek