Sekce

Galerie

/gallery/3378.gif

Setkání s přítelem z dětství Bellou otřáslo a o to víc si přeje vzpomenout si na události před pěti lety. Odhodlá se k důležitému kroku a požádá své upíří i vlkodlačí přátele, aby jí pověděli pravdu. Ale nejenom ona má plno otázek. Jacob chce vědět, co se tenkrát stalo.

„My ji ale neproměnili, Jacobe! Je u nás teprve druhý týden. Ztratila paměť a my doufali, že si tady ve známém prostředí vzpomene. Edward tu není, už s námi přes pět let nežije.“ Odpověděl mu se smutkem v hlase Carlisle. Rychle přeskočil řeku a připojil se ke své rodině.

 

Ale Jacob se chtěl dozvědět víc. Rozhodl se udělat ústupek. Bella mu za to stála.

 

„Chci jí pomoct. Dovolím jí vstup na naše území, ale jen jí.“

 

Carlisle se zamyslel a zvážil výhody i nevýhody možnosti, že by Bella mohla do rezervace. Moc se mu nelíbilo, pouštět ji z dohledu, protože mu přišla tak křehká, bezbranná.

 

„Pokud tě bude Bella chtít vidět, sama si řekne. Přijď k nám zítra na návštěvu a domluvíte se.“

 

Emmett vzal Bellu do náruče a rozběhl se s ní domů. Zbytek rodiny ho následoval a vlky nechali za sebou. V obývacím pokoji ji usadil na pohovku a naoko se na ni zamračil.

 

„Tys nám dala, mladá dámo! To se dělá, utíkat z domu?“ Když Rose viděla, jak se Carlisle tváří, chytla Emmetta za ruku a se slovy, že jdou na lov, ho raději odvlekla pryč.

 

„Jsi v pořádku, Bello? Vím, že nemáme právo tě nijak držet v domě, ale vyděsilo nás, že jsi odešla, aniž bys to někomu řekla. Dovedu si představit, že s Emmettem a Rose moc zábava nebyla, ale mohla jsi zavolat.“ Zeptal se Carlisle a znovu podával Belle sklenici s krví, tentokrát ohřátou, jak to měla ráda.

 

„Původně jsem neměla v úmyslu odejít tak daleko, ale v domě se to nedalo vydržet, tak jsem vyběhla ven. Byla jsem tak nadšená, jak to zvládám, že jsem šla dál a dál. Po silnici už to bylo jednoduché a došla jsem až na tu nádhernou pláž.“ Zkroušeně přiznala Bella.

 

„Omlouvám se, že jsem způsobila takové komplikace. O jaké smlouvě to mluvili? A vůbec, co byli zač? Tak obrovské vlky jsem snad v životě neviděla.“

 

„Nejdřív mi řekni, jak se cítíš? Prý jsi omdlela?“ Naléhal Carlisle.

 

„Už jsem v pořádku. Jen jsem se vyčerpala a těch vlků jsem se fakt lekla. Teď už je mi zase dobře, krev mě posílila. Děkuji.“ Odpověděla Bella a vyčkávavě pohlédla na Carlisle.

 

„Ti vlci, jsou indiáni z místního kmene, jejichž předkové měli schopnost proměnit se ve své totemové zvíře, aby ochránili lidi před upíry. Tento gen je předáván z generace na generaci a v přítomnosti upírů se aktivuje. Když jsme kdysi přišli na toto území, potkali jsme je a oni nás chtěli zabít, ale přesvědčili jsme je, že lidi nezabíjíme, ale že se živíme zvířecí krví. Uzavřeli jsme spolu smlouvu, podle které oni nevstoupí na naše území, pokud my nenarušíme to jejich nebo nekousneme člověka. Proto se Jacob tak rozčiloval. Myslel si, že jsme tě proměnili.“ Dal se do vysvětlování Carlisle poté, co si sedl s Esme do křesla naproti Belle.

 

„Když jsi ho uviděla, vzpomněla sis na něco?“ Zeptal se po krátkém zaváhání.

 

„Mluvil o tom, že jsem tu bydlela u otce. Myslím, že se mi vybavila jeho tvář, ale vše je v mlze. Nestihla jsem se ho zeptat, jestli otec ještě žije. Nemohli byste to zjistit, Carlisle?“

 

Toho se chytil Jasper, který v rodině platil za experta přes získávání informací všeho druhu.

 

„Hned to zjistím, Bello. Podívám se na internet, jestli Charlie Swan ještě žije.“ Alice vytřeštila oči a praštila Jaspera do ruky s významným posunkem, jestli je normální. Všichni se zarazili, protože jim došlo, že se Jasper prořekl a Belle to bude divné.

 

Ale Bella si jen povzdychla.

„Nic se mi nevybavuje, ale jedno je mi jasné. Neřekli jste mi všechno. Vím, že jsem nechtěla slyšet nic, na co si sama nevzpomenu, ale asi to nemá smysl. Paměť se mi sama nevrátí. Prosím, řekněte mi pravdu! Jacob už toho hodně nakousl a ta nevědomost mě trápí. Povězte mi o NĚM!“ Rozhlédla se po rodině Cullenových, kterou si i za tak krátkou dobu oblíbila a nedovedla si představit, že by jí chtěli někdy ublížit, jak to naznačoval ten vlk.

 

A tak se dozvěděla smutný příběh její lásky. Nikdo nevěděl, co jí Edward tenkrát řekl, když odešel, ale ujišťovali ji, že jeho jediným přáním bylo, aby žila svůj lidský život. Byl přesvědčen, že to jeho přítomnost přivádí do nebezpečí jak její tělo, tak i duši. Rodinu přiměl, aby odešli také, a aby do jejího života už nezasahovali. Po pár měsících, které byly pro Edwarda utrpením, protože stále vnímal výčitky své rodiny, to vzdal a odešel. Kdyby nebylo občasných Aliciných vizí, nevěděli by, jestli je v pořádku a kde. Snažili se ho kontaktovat, ale naposledy jim vzal telefon před půl rokem. Jeho stav jim dělal starosti.

 

Jasper mezitím zjistil, co nejvíce informací o Bellině otci. Radostná zpráva to nebyla. Poté, co zmizela jeho jediná dcera, se zdravotní stav šerifa rapidně zhoršoval a následně zemřel na zástavu srdce. Bella z toho byla nešťastná.

 

„Zatímco jsem byla ve Volteře a na nic si nevzpomínala, zemřel můj otec. To je hrozné! Nemohla jsem se s ním ani rozloučit.“ Z koutku oka jí vyklouzla jedna osamělá slza. Esme s Carlislem a Alice s Jasperem překvapeně vydechli. Jak může upír plakat?

 

Carlise rozhovor ukončil s tím, že zítra je taky den a Bella si musí odpočinout.

 

„Druhou část příběhu ti musí říct Jacob, ten bude vědět, co se tu stalo po našem odchodu a jak došlo k tomu, že tě Viktoria proměnila. Zbytek mi vyprávěl Aro s bratry.“ Dodal Carlisle.

 

Noc utekla jako voda, Bella se jen neklidně převalovala, ale neusnula. Přitom zrovna teď by spánek, její další výhodu oproti jiným upírům, uvítala. Ale byla příliš rozrušená, myšlenky jí v hlavě vířily jako hurikán. V noci měla pocit, že slyšela vracet se Rose s Emmettem, proto byla překvapená, když jí Alice sdělila, že v domě nejsou.

 

„A kde jsou? Chtěla jsem se omluvit za to, že jsem jim způsobila trable.“ Špitla Bella provinile. Ale Alice ji slyšela a rozesmála se.

 

„S tím si nelam hlavu, Bello. Emmett je v průšvihu věčně, ani tě k tomu nepotřebuje. Ale když se v noci vrátili, tak jim došlo, že tu dnes bude Jacob a to by jemný nosánek Rose nepřežil, tak se zase vytratili. Zaběhli k našim přátelům do Denali.“

 

„Ale teď utíkej do kuchyně a vypij pořádně velkou sklenici krve, ať jsi při síle. Jdeme nakupovat!“ Rozjařeně pobízela Bellu Alice.

 

Bella jen vzdychla a poraženě došla do kuchyně, kde už stála Esme a podávala jí sklenici. Zašklebila se na její nevábný obsah, ale neodporovala. Věděla, že to nemá smysl. Ale někdy na to prostě neměla chuť. Sotva dopila, uchopila ji za ruku Alice a už ji táhla před dům k autu, u kterého už čekal Jasper. Podle jeho trpitelského výrazu tam taky nebyl dobrovolně.

 

„Alice, a co vůbec jdeme nakupovat? Potřebuješ něco?“ Zeptala se naivně Bella.

 

„No to nevím,“ zněla odpověď a Alice se na ni překvapeně podívala, jakoby nechápala, na co se Bella ptá.

„Až to uvidím, tak to budu vědět a koupím to.“

 

Bella vyděšeně pohlédla na Jaspera, co na to říká, ale ten jen protočil oči a otevřel dámám dveře, jak se na gentlemana sluší. Ještě čepici a vypadal by jako Řidič slečny Daisy.

 

Esme jim zamávala na rozloučenou se slovy, ať jsou do odpoledne zpátky, když má přijít Jacob a jen se usmála nad zoufalým pohledem Belly, který na ni vrhla přes zadní sklo odjíždějícího auta.

 

Když se Bella vrátila utahaná z nákupů s Alicí, zamířila ke Carlislovi do pracovny. Chtěla se ho zeptat, jestli už Jacob volal a v kolik hodin přijede. Za chvíli scházela dolů do obývacího pokoje. Se slovy, Jacob by tu měl být za chvíli, si sedla do jednoho z křesel. Alice s Jasperem se vytratili do svého pokoje a ani Esme nebyla v dohledu. Když zazvonil zvonek, nezbylo Belle nic jiného než jít otevřít sama. Za dveřmi nestál nikdo jiný než Jacob. Znovu si ji prohlížel od hlavy k patě, jakoby stále nemohl uvěřit tomu, že jeho kamarádka je pořád živá. No, živá, o tom by se dalo diskutovat, pomyslel si pro sebe.

 

„Pojď dál a posaď se.“ Vyzvala návštěvu zdvořile. Pořád si nemohla zvyknout, že je to její přítel z dětství. Jakoby část jejího já chyběla, ta část se zmizelými vzpomínkami.

 

Jacob se chvíli ošíval, jak se mu nos zaplnil upířím nasládlým pachem, ale pak vysoká koncentrace trochu otupila jeho vnímavost, takže se to dalo snést. Podíval se na Bellu a zjistil, že ta na něj kouká taky. Ale tak nějak ztraceně. Byla to Bella a zároveň nebyla, protože jí kus chyběl. Ale copak se dají zaplnit bílá místa v člověku pouhým vyprávěním? Někde se ale začít musí a na něm bylo, aby jí pomohl ta místa vyplnit.

 

„Bello, včera když jsem tě uviděl na té pláži, nemohl jsem tomu uvěřit. Carlisle mě informoval do telefonu, že ti řekli o Edwardovi a o tobě, ale co se stalo potom, když odešli, to nikdo z nich nevěděl. Musím uznat, že se tenkrát zřejmě snažil udělat pro tebe správnou věc, ale podle mě neodhadl hloubku tvých citů. Říct, že jsi byla nešťastná, je slabé slovo. Snažil jsem se tě rozveselit, přivést na jiné myšlenky, proměnit naše přátelství v něco víc, ale i když to nějakou dobu vypadalo, že ti má přítomnost pomáhá, nikdy jsi mě nemilovala víc než jako přítele. Když se tu objevila Viktorie a začala řádit v okolí, měli jsme plné ruce práce, ale na tak velké území nás bylo málo. Musela nějak proklouznout a unesla tě do lesů, kde se vaše stopa ztratila. Hledali jsme několik dní, ale bez úspěchu. Charliemu nezbylo nic jiného, než tě prohlásit za nezvěstnou a potom za mrtvou. Pověz mi, co se s tebou stalo?“ I on chtěl odpovědi.

 

Tady si byla Bella jistější, protože se jednalo o události, na které si vzpomínala, a které se jí svou intenzitou vyryly do paměti. Dala se do vyprávění.

 

„Viktoria mě kousla a unesla hluboko do lesů. Po třech dnech neuvěřitelného pekla jsem se probudila do nového života a nepamatovala si nic. Byla jsem uprostřed lesů a moje smysly byly zahlceny přemírou vjemů, které na mě útočily ze všech stran. Viděla jsem všechno tak jasně, můj nos zachytil obrovské množství nejrůznějších pachů, pálilo mě hrdlo, nevěděla jsem, co se stalo. A pak jsem asi omdlela. Když jsem se probrala podruhé, bylo to úplně jiné. Krk už mě nebolel, les kolem mě jakoby potemněl a skoro nic jsem necítila. Pamatuji si jen, jak jsem se bála. Nikde nikdo a já sama uprostřed lesů. Neměla jsem ani zdání, co jsem tam dělala, jak jsem se tam dostala. Pak jsem uslyšela hlas. Zlověstný, krutý.“

 

Tady to Jacob nevydržel a zeptal se.

 

„Byl tam někdo s tebou? Čí to byl hlas?“ Ale byl rázně přerušen.

 

„Ticho! Nepřerušuj!“ Ozval se Emmett a teprve teď si Bella všimla, že v obývacím pokoji jsou s ní a Jacobem celá Cullenovic rodina. Všichni seděli v dostatečné vzdálenosti od Jacoba, ale jinak zaujatě poslouchali její vyprávění. Emmett s očima jako talíře a s výrazem dítěte poslouchající večerní napínavou pohádku ji netrpělivě pobídl, aby pokračovala.

 

„Nikoho jsem neviděla, ale když jsem se otočila za tím hlasem, zahlédla jsem rudé vlasy. Byla to Viktoria. V sekundě se objevila přímo u mě a udeřila mě. Odletěla jsem několik metrů a chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala. To už byla zase u mě a zblízka si mě prohlížela. Když jsem nereagovala, jak očekávala, začala se smát. Až později, když jsem sama viděla novorozené a jejich zuřivost v prvních dnech po přeměně, jsem pochopila, proč byla ze mě zpočátku zmatená. Netrvalo dlouho a došlo jí, že je se mnou něco v nepořádku. Pořád mi nadávala a mluvila něco o pomstě, což jsem tenkrát nechápala. Využila jsem její chvilkové nepozornosti a utekla jsem od ní. Pak už jsem utíkala pořád. Vždycky když jsem si myslela, že už ji to přešlo, že jsem jí třeba utekla, tak se najednou objevila u mě a udeřila mě. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, ale už jsem nemohla dál. Byla jsem hrozně slabá a tělo samý šrám. Prostě jsem to vzdala. Zůstala jsem ležet tam, kde jsem naposledy spadla a čekala na smrt. Myslím, že Viktoria už toho měla taky dost. Už se napřahovala k poslednímu úderu, když se za ní objevil Marcus s gardou a v mžiku byla bez hlavy. Zatímco likvidovali tělo, odplazila jsem se pár metrů, ale brzy mě našli. Čekala jsem, že mě zabijí taky, ale musela jsem omdlít. Procitla jsem až ve Volteře. Snažili se mě nakrmit. První, co jsem uviděla, byla zmítající se srna, kterou držel Demetri v mé blízkosti. Její krev mě sice probrala, ale pohled na to ubohé zvíře mě šokoval. Dodnes neumím ulovit ani králíka. Pro Dema a Felixe, to byl neutuchající zdroj vtipných poznámek na mou adresu. Ale byli to oni, kdo pro mě lovil do zásoby zvěř, takže jsem se na ně nemohla zlobit.“

 

Emmett se okamžitě rozesmál.

 

„Fakt jsi divný upír. Neumíš lovit, bojovat a bojíš se lesa. Ale tuto položku už můžeme odškrtnout, ne? Prošla jsi lesem takovou dálku až na pláž našich největších nepřátel, jsi borec, Bello! Teď už zbývá jen naučit tě lovit a bojovat.“

 

Carlisle na něj sykl, ať si dává pozor na pusu, protože nevěděl, jak na to bude Bella reagovat. Ale ta jen potřásla hlavou.

„Nech ho být, má pravdu. Nyní už štít ovládám já, ne on mě, ale přesto jsem ho nikdy nestáhla, abych probudila svou upíří část. Bojím se, co by to se mnou udělalo. A bránit se dovedu, vždyť mám svůj fyzický štít.“ Dodala s nosem nahoru.

 

To nevydržel Jacob, aby se nezeptal.

„Jo? A tak jak to, že jsem na tebe skočil a nezastavilas mě? Kdybych tě nepoznal a na poslední chvíli se nezarazil, tak jsi na kousíčky. Kde byl ten tvůj štít?“

 

Bella se začala kroutit pod těmi pohledy, které na ni teď všichni upírali. Byli zvědaví na její odpověď.

 

„No, Dem říká, že jsem prostě plašák. Štít umím ovládat skvěle, ale jen když cvičíme. Jak přijde na věc, tak prostě zpanikařím a všechno, co mi vtloukali do hlavy, okamžitě zapomenu. Buďto ztuhnu anebo zdrhám.“

 

Jasper, tělem a duší bojovník a stratég, poznamenal.

„Náhodou útěk, nebo-li strategický ústup, jak tomu říkáme, my odborníci, vůbec není špatná věc.“

 

„A co dál? Zůstanete tu?“ Zeptal se Jacob na to, co ho zajímalo nejvíc.

 

Bella a nejistě podívala na Carlisle a pokrčila rameny.

„Stále jsem si na nic nevzpomněla, ani známé tváře ani známá místa mi nepomohla obnovit vzpomínky. Vzhledem k tomu, že tu nemůžeme chodit do školy, protože by to bylo příliš nápadné, asi se budeme muset odstěhovat. Necháme tomu volný průběh, nyní už vím, co se tenkrát stalo a budu mít dost času na to, abych se s tím vyrovnala. Ráda bych studovala dějiny umění, věnovala se malování. Jestli budou Cullenovi chtít, zůstanu s nimi.“

 

Všichni o překot začali jásat, že s nimi zůstane. Alice přiznala, že viděla útržek z budoucnosti, jak chodí na Yale a radovala se, že konečně budou v trochu větším městě. Nedaleká rezervace jim poskytne dostatek potravy, i když za ní budou muset dojíždět.

 

„Je mi líto, že zase odejdeš, Bello, ale přeji ti, abych byla šťastná. Snad budeš mít ve věčnosti větší štěstí, než když jsi byla člověk. Rozhodně ale musíš jezdit často na návštěvy. Slib mi to!“ Mámil z ní Jacob. Mrzelo ho, že ji zase ztratí, ale byl rád, že má někoho, kdo se o ni postará, rodinu, která ji bude mít ráda. Jediné, co mu pilo krev, bylo pomyšlení na Edwarda, který z toho podle něj vyvázl moc lehko. Flákal se někde ve světě, zatímco Bella se musela potýkat s životem i s neživotem. Kdyby ho tak někdy dostal do rukou.

 

Nevědomky sevřel ruce v pěst. Cullenovi vycítili jeho náhlou změnu nálady a Carlisle nenápadně pokynul Belle, aby přistoupila blíž k němu. Když si to Jacob uvědomil, snažil se uklidnit. Ale zeptat se musel.

 

„A co on? Kde je? Ublížil jí a pak utekl. Jak příhodné!“ Naštěstí si Bella na lásku k tomu zmetkovi taky nepamatuje, pomyslel si. Aspoň už se pro něj netrápí.

 

Esme si povzdychla a pokusila se Edwarda omlouvat, ovšem s malým úspěchem.

 

„Opravdu to myslel dobře, udělal to pro její dobro.“ Sama mu ale v duchu vyčítala, že svým rozhodnutím ublížil nejenom sobě a Belle, ale i celé rodině.

Jacob si pohrdavě odfrkl.

„Na druhou stranu má štěstí, že tu není. Roztrhl bych ho tak, že by z něj zůstal akorát písek do akvárka.“

 

Když se s Bellou loučil, navzájem si slíbili, že si zavolají co nejdřív.

 

Carlisle mezitím všechno připravoval na to, aby mohli přesídlit do blízkosti Yale. Vzhledem k tomu, že již dříve přispíval na jejich výzkumné projekty, nebyl problém zařídit přijetí Belly a Alice, která chtěla studovat moderní design. Jasper se tentokrát vzepřel. Takový obor nebyl nic pro něj a, i když to znamenalo, že už nebude moct být stále s Alicí, kategoricky to odmítal s ní absolvovat. S Emmettem projevili přání otevřít si soukromou školu sebeobrany. Rose se rozhodla přispět i svou troškou do mlýna a uzavřela s nimi obchodní dohodu jako jejich partner. V jejich studiu bude vyučovat hodiny jógy. Esme se stále nemohla rozhodnout, jestli bude jako obvykle pracovat doma, nebo se také pustí do něčeho nového. Když bylo jasné, že všichni budou pohlceni svými aktivitami a doma se sejdou až večer, řekla si, že čekat na ně nebude. Navrhla Carlisovi, že by pro změnu nemusel nastupovat do nemocnice, kde bude mít nepravidelnou pracovní dobu, ale že by si mohl zařídit soukromou praxi. Třeba jako dětský lékař. A ona by u něj pracovala jako sestřička. Carlise byl tím nápadem nadšený. Ještě nikdy spolu nepracovali. Esme dávala vždy přednost práci z domu, poslední roky se věnovala navrhování interiérů a exteriérů.

 

Bella měla dlouhý telefonát s Arem. Vylíčila mu scenzurovanou verzi svých dobrodružství, přičemž vyzdvihla své pokroky, co se týče fobie z lesů, aniž by zmínila setkání s místními měniči. Oznámila Arovi, že nastupuje na univerzitu, ale že na letní prázdniny přijede.

 

„No počkej, až na letní prázdniny?“ Odpověděl Aro naoko mrzutě. „Plánuji velkou oslavu tvých narozenin, holčičko. Všichni se tu už těšíme, to nám nemůžeš udělat.“

 

Bella, ač neměla ráda oslavy ani po své přeměně, neměla to srdce, ho odmítnout.

„Dobře, dobře, přijedeme na oslavu mých narozenin. Ale s dárkem to nepřehánějte, ne jako posledně. Jak vás mohlo, proboha, napadnout ukrást z Louvru originál Mony Lisy!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

8)  marcela (23.05.2012 09:45)

HMR

7)  HMR (13.05.2012 08:32)

Hned to zjistím, Bello. Podívám se na internet... co takhle se trochu proběhnout... vždyť to máte kousek
Náhodou útěk, nebo-li strategický ústup mnó, nějak si to zdůvodnit musíme, že Jazzi?

Marvi

6)  Marvi (11.05.2012 14:57)

Ve Volteře nejsou troškaři Monu Lisu :D :D :D :D :D
Jacob se zachoval celkem obstojně, mohlo to dopadnout hůř, jsem ráda, že přátelství by jim mohlo zůstat ;) ;) ;)
Pěkná kapitolka, těším se na další

5)  skyrim114 (11.05.2012 12:57)

krásné

4)  viki (11.05.2012 12:09)

Moc, moc pěkné !

Marcelle

3)  Marcelle (11.05.2012 12:03)

Však ona si vzpomene až uvidí Edwarda, jen netuším co to s ní udělá.

LadySadness

2)  LadySadness (11.05.2012 10:57)

volttérski sa nezdajú - Mona Lisa
ale je dobre, že nedošlo k boju, Belle by to len viacej ublížilo :) :)
a tiež je dobre, že vlkom neprezradila svoju druhú schopnosť, no vieš - tú nešťastnú po ľudskej krvi :'-( :'-(

1)  martty555 (11.05.2012 10:53)

:D :D :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella