Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Čas strávený s rodinou Belle utekl jako voda. Ač neradi, museli se rodiče vrátit domů do Kanady. Svou jedinou dceru nechávají u cizích lidí, ještě ke všemu upírů. Jen pevná víra v otisk jim dává naději, že se jednou promění zpátky v jejich holčičku.

Nastal čas loučení. Bellin otec se musel vrátit zpátky do práce a o tom, že by tu nechal manželku v domě plném upírů, nechtěl ani slyšet. Chad už se taky těšil domů, i když se mu čas strávený ve společnosti Billyho a vlků líbil.

Bella skákala od jednoho k druhému a s blížícím se odjezdem jí bylo stále víc smutno.

„Edwarde! Řekni jim, že je mám moc ráda a že se budu snažit, abych se proměnila co nejdříve. Pak za nimi přijedeme, ano?“ Vybízela ho.

Její slova okamžitě tlumočil. Rodiče i dědeček ji ještě jednou objali, pak nasedli do auta a odjeli.

Ostatní Carlise vyzval, aby se vrátili do domu.

„Bello, co kdybyste s Edwardem zůstali už tady? Velmi by nás to potěšilo.“ Všichni souhlasně přikývli. Esme s úsměvem prohodila směrem k vlkům.

„Jdu se podívat, jestli tam po Paulovi a Sethovi něco zbylo k večeři. Když ne, tak uvařím. Za chvíli to bude, Bello.“

Sam se přísně podíval na jmenované, ale ti jen pokrčili rameny. Večer se blížil, tak proč nezůstat i na další chod.

„A nemáte náhodou dnes hlídku vy dva?“ Zeptal se jich vůdce smečky. Paul se Sethem se na sebe podívali a v okamžiku byli z domu. Když se Esme vrátila z kuchyně s oznámením, že večeře je přichystaná, bylo o dva strávníky méně. Za chvíli se rozloučili i Sam s Billym.

Edward se snažil Bellu co nejvíce rozptýlit, tak ji u večeře krmil, ale blbnul u toho a každé druhé sousto skončilo buďto v jejím kožichu nebo na zemi. Zatímco strůjce toho nepořádku uklízel, Bella vyběhla nahoru do jeho pokoje, že na něj počká v koupelně. Už to opravdu potřebovala.

„Našeho pokoje!“ Ozvalo se zezdola.

No jo, šmírák zase poslouchal, pomyslela si Bella v duchu, ale srdíčko se jí zatetelilo.

Když Edward dorazil do koupelny, Bella způsobně seděla ve vaně. Protože se neodvážila tlapami šťouchat do pákových baterií, raději si počkala. S jejím štěstím by se dřív opařila, než by naregulovala správnou teplotu vody.

Její miláček se na chvíli zarazil, jakoby něčemu naslouchal, a najednou si začal vyhrnovat triko. Když ho svlékl a podíval se na Bellu, rozesmál se.

„Něco mi to připomíná, Bello. Vzpomínáš si, jak jsme se vymáchali u řeky, než jsi odešla? Těší mě, že tvé zaujetí pro mé svaly se nezměnilo!“ S typickým mužským potěšením komentoval její pohled, který upírala na jeho hruď. To ji probudilo z omámení lépe než studená sprcha.

Prskla po kočičím způsobu a otočila se k němu ve vaně zády.

„Čekám, upírku!“ Hodila po něm myšlenku.

„Jsem ti k službám, má paní. Přejeme si umýt a vyfoukat, ano?“ Dělal opičky a upírskou rychlostí vykonával úkony lazebníka. Bella labužnicky zavřela oči, aby si mohla vychutnat tu péči a zároveň se jí netočila hlava z těch šmouh kolem. Byl opravdu rychlý. Na závěr se otřepala, takže ohodila celou koupelnu včetně Edwarda. Teď se mu hodilo, že si sundal to tričko. Na její tázavý pohled jí prozradil, že Alice uviděla malý záblesk z vize, ve kterém ho Bella zmáčí.

Sušení trvalo mnohem déle, protože to nemohl nijak ovlivnit, ale když už jí kožíšek jen dosychal, přenesl ji do staré známé postele. Tam se Bella rozkošnicky rozvalovala vedle ležícího Edwarda, až skončila s hlavou opřenou o jeho ruku. Pak už o sobě nevěděla. Události poslední doby, útok Tanyi, návštěva rodičů ji zmohly.

Edward tiše pozoroval spící krasavici. Občas jí na těle cukl nějaký sval, špička ocasu sebou sem tam mrskla, ale jinak vypadala klidně. Znovu si uvědomil, co se mohlo stát. Tanya byla zkušená upírka, kdežto Bella nikdy nebojovala. Souboj mohl dopadnout mnohem hůř. Kdyby nebyl dost rychlý, Denalijští ji mohli z nevědomosti zabít.

„Kdyby se ti něco stalo, nemohl bych být na světě, kde už nejsi....“ Zašeptal hrůzou.

„Samé kdyby, kdyby...“ Ozvalo se líbezným hláskem vedle něj. Edward s sebou škubnul, jak se lekl a Bellina hlava mu spadla z ramene. Ale na polštáři neležela hlava pumy, jako čokoládové moře plné vlnobití se tam rozprostíraly dlouhé vlasy, které zakrývaly dívčí tvář. Pohledem sklouzl dolů, aby se ujistil, že se opravdu celá proměnila.

„Ts, ts, ts, co jsem ti říkala o šmírování?“ Spod ofiny na něj vykouklo jedno oko. Kdyby mohl, tak by byl rudý jako rajče. Rychlým pohybem přes ni natáhl tenké prostěradlo, což bylo jediné na dosah. Když látka klesla a dokonale tak vykreslila obrysy dívčího těla, jen polkl. Přinutil se odtrhnout svůj pohled od lákavých křivek a soustředil se na to, aby mohl konečně pohlédnout své lásce do tváře.

„Bello, ty ses proměnila a dokonce jsi vzhůru!“ Nemohl tomu uvěřit a radostí vykřikl. Během sekundy se rozrazily dveře a dovnitř vběhla celá jeho rodina. Ale už uviděli jen typické zavlnění a spod prostěradla se ozvalo vyděšené mňouknutí. Edward se zoufale omlouval, že ji vyděsil, ale Carlise byl jiného názoru.

„Uklidněte se! Všichni!“ Zakročil rázně a pokračoval.

„Slyšeli jsme ji mluvit, každý v domě to zaslechl. Pokud se zase proměnila, je to na dobré cestě. Určitě by to bylo jen na chvíli, i kdyby se nelekla, Edwarde. Zpočátku asi nebude umět udržet lidskou podobu, přece jenom je to už dlouhá doba. Nech tomu volný průběh. Tvoje přítomnost jí pomáhá a to je nejdůležitější. Až se na to bude cítit, zase se promění. A vy všichni ven!“ Vykázal rodinu z pokoje.

Když odcházeli, ještě zaslechli Emmetta, jak si stěžuje.

„Škoda, že jsme to nestihli. Co když bude ošklivá? Co s ní pak bude Edward dělat?“ Pak už bylo slyšet jen ránu, která odněkud přiletěla, aby ztichl. Zřejmě Rose, nebo Esme.

To Bellu znejistilo. Věděla, že žádná krasavice není, kluci na ni nikdy moc neletěli. Všechny holky v rezervaci byly snědé po předcích a ona si tam připadala jako bílá vrána. Jednou se pokusila vytáhnout z Nathana, co se klukům na holkách líbí, ale jen si z ní dělal srandu. Vtipálek, jeden. Když teď znala Emmetta, přišlo jí, že jsou s jejím bráchou jako přes kopírák. Ale v něčem měl pravdu. Co když se nebude Edwardovi líbit? On je takový…. takový dokonalý…

Sakra! Dokonalý šmírák!

„Edwarde! Okamžitě vypadni z mé hlavy!“

„To si myslíš, že jsem tak povrchní, že nevidím víc než hezkou tvářičku? Myslím, že jsi mě právě urazila! Pro mě jsi krásná v jakékoliv podobě, to si zapamatuj!“ Naoko uraženě soptil Edward, ale pak se naklonil k jejímu oušku, které sotva vykukovalo z přikrývky a spiklenecky zašeptal.

„Ale podle toho, co jsem za tu chvilku viděl, tě mohu ujistit, že si ohledně svého vzhledu nemusíš dělat žádné starosti. Pro mě jsi krásná až moc! Až se proměníš, budu muset od tebe kluky odhánět!“

Bella byla v tu ránu vděčná za to, že je v kůži kočičí, takže se nemůže červenat. Za tu chvilku, co na ni zíral, než ji zakryl, viděl vskutku všechno.

Bohužel nezůstalo pouze u Edwarda, protože následující den ji zastihl v lidské kůži častěji, než jí bylo milé a vždy za situace, kdy byla v přítomnosti některého z mužských členů rodiny Cullenových a jakákoliv možnost rychlého zahalení daleko. Nejvíc ji štval kontrast fyzické síly její kočičí části a slabosti, která ji vždy přepadla, když se proměnila v dívku. Stávalo se to zcela nepředvídatelně a okamžitě se sesula na zem, protože ji nohy neposlouchaly. Občas ji zachránila Alice, když zahlédla útržky, týkající se jejich budoucnosti. V takovém případě zakryla Jasperovi svýma malýma ručkama oči a křikla na Rose, ať udělá to samé s Emmettem. Carlise decentně odvrátil pohled i když si potichu frflal něco o tom, že je přece lékař.

Edward ji všude provázel s přehozeným prostěradlem přes ruku, takže vypadal jako číšník a se smysly napjatými jako struna, aby ji stíhal zachytit, když padala. Zatím se proměňovala nekontrolovatelně, ale stále častěji a v lidské podobě zůstávala vždy delší a delší dobu.

Carlise se jako vědec nezapřel a doslova vyžebral od Belly vzorek krve, aby ho mohl prozkoumat. Když po několika hodinách vylezl ze své laboratoře, vyrazil jim dech prohlášením, že Bella má tak málo z genů svého otce, že vůbec nechápe, jak se mohla kdy proměnit. Kdyby ji nenapadli ti upíři, podle něj by se nikdy měničem nestala. Vyslovil myšlenku, která je všechny překvapila.

„Tvůj slabý gen se aktivoval pouze, když jsi byla bezprostředně ohrožená. Když budeš v pohodě a bez stresu, sám se deaktivuje. Intervaly mezi proměnami se budou zvětšovat, až přestanou úplně.“

Bella byla nadšená. Zrovna seděla zamotaná v prostěradle Edwardovi na klíně a užívala si jeho blízkost. Celá rodina seděla s nimi v obývacím pokoji, jen Esme pro ni dokončovala večeři. Poté, co přišla s talířem z kuchyně, podala Belle ještě horké jídlo a sama si sedla ke Carlisovi. S úsměvem pak společně sledovali svého šťastného syna, jak krmí svou přítelkyni kousek po kousku.

Najednou Alice ztuhla a všechna pozornost se upřela na ni. Teď, co s nimi Bella žila, už neměla vize tak často, proto byli zvědaví, co viděla.

Když se ten malý skřítek usmál, všem se odlehlo, že to není nic vážného.

„Bello, to je úžasný nápad. Zítra bude v Seattlu zamračeno, takže ideální den na nákupy.“

Oslovená vytřeštila oči a zavrtěla nesouhlasně hlavou.

„Ale Alice, na nic takového nemám ani pomyšlení. Co kdybych se uprostřed obchoďáku proměnila v pumu? Tak nás rovnou všechny zavřou do laboratoře!“

Edward ji s omluvným výrazem pohladil a zkroušeně přiznal, že to je jeho vina.

„Jen se mi to mihlo hlavou, opravdu! Vím, že ještě brzy, ale myslel jsem, že bys chtěla nějaké ty holčičí věci a ne pořád jen prostěradlo. Je to trochu fádní model, víš!“

Bella koukla na sebe a opravdu vypadala spíš jako zámotek než jako člověk. Usmála se proto na Alici.

„Opravdu je ještě moc brzy, abych se odvážila mezi lidi, ale budu moc ráda, když mi nějaké věci nakoupíš. Protože vím, jaký skvělý máš vkus, máš mou plnou důvěru. Slibuji, že jak to bude možné, máš u mě předplacený nakupovací maratón.“

Alice jen výskla, popadla Rose za ruku a vyrazili do garáže. Za chvíli slyšeli motor auta, jak se vzdaluje. Jejich drahé polovičky okamžitě pustili televizi, kde dávali zrovna nějaký zápas. Carlise s Esme se vytratili na společný lov, aby si dopřáli trochu soukromí.

Edward si Bellu nadhodil v náruči a vydal se s ní nahoru do jejich pokoje.

„Myslím, že je na čase, abys začala trénovat. Teď už jsi tři hodiny kočka dvounohá, tak se musíš naučit zase chodit po dvou. Alice ti na postel dala nějaké tričko a kalhoty, aby ses měla do čeho převléknout.“

Bella se k němu přitiskla a lehce ho líbla na krk. Když k ní otočil hlavu, přisála se na jeho rty a pak už nechala aktivitu na něm. Za těch pár dní už věděla, že stačí málo a jeho oči zčernají touhou. Bohužel dál než k polibkům to nenechal dojít a nakonec se vždy stáhl. Tak jako teď. Zamotanou v prostěradle ji z výšky pustil na měkkou postel, takže tam chvíli poskakovala jako housenka.

„Dám ti chvilku, aby ses mohla obléknout.“ Pronesl přes zaťaté zuby a odešel z pokoje.

Dole ho přivítal vědoucí pohled jeho brášků, kteří najednou přestali mít zájem o televizi a otevřeně se mu pošklebovali.

Jasper, který vnímal jeho rozpoložení, drcnul do Emmetta.

„Tady se někomu bouří hormony. Edward doteď nevěděl, co to je a Bella je na tom podobně. Ale je to oboustranné, tak v čem je problém, brácho?“

Edward si k nim přisedl, ale už byl jako na trní, aby běžel zpátky za Bellou.

„Když ona je křehký člověk. Dokud byla puma, neuvědomoval jsem si to a svou sílu jsem nemusel nijak krotit. Ale teď je tak slabá, bojím se jí i dotknout, abych jí neublížil.“

„Neboj se! Je to jen přechodné. Už jste spolu zvládli tolik překážek, toto je jen malý kamínek na cestě. Zrovna u tebe nemám žádný strach. Miluješ ji, a to ovlivňuje všechna tvé rozhodnutí.“ Podpořil ho bratr.

Shora se ozvalo tiché zašeptání.

„Edwarde!“

Bella ho volala. Edward se usmál na bratry a pospíchal za svou láskou. Našel ji, jak sedí oblečená na kraji postele. Ohromně jí to slušelo. Alice jí připravila volné sportovní kalhoty a tmavomodré tričko, které jí ladilo s šátkem, kterým si svázala vlasy do uzlu. Když k němu zvedla oči, věděl, že jeho zlatavý pohled zmizel a nahradila ho temnota. Chraplavě si odkašlal, než byl schopen promluvit.

„Jsem rád, že jsi na mě počkala. Pustíme se do toho společně. Zkusíme pár kroků, a jestli budeš unavená, přestaneme. Nemá cenu, aby ses přetěžovala a třeba se i zranila.“

„Dobře, zkusíme to.“ Pronesla svým melodickým hlasem, kterého se stále nemohl nabažit, a napřáhla k němu ruce. Pomalu ji vytahoval do stoje. Když viděl, že se udrží na vlastních nohách, pobídl ji, aby se pohnula kupředu. Její krůčky byly zpočátku nejisté, ale protože ji držel za ruce, nebála se. Došla ke dveřím a zpátky a ještě jednou. Pak otevřela dveře a udělala krok ke schodům. Chtěla zdolat další překážku, když se najednou ocitla na zemi na čtyřech. Frustrovaně zařvala, až se otřásl celý dům.

S vědomím, že ji Edward následuje, vyběhla z domu a zamířila do lesa. Jak běžela, pomalu se z ní vyplavoval adrenalin a na jejich louku u řeky doběhla už s lepší náladou.

„Náhodou to byl dnes rekord, skoro čtyři hodiny bez přeměny. Co kdybych zavolala rodičům? Ráda bych jim poreferovala o svých pokrocích. Co říkáš?“

Edward potěšený tím, že není smutná, nadšeně souhlasil.

„Jak se zase proměníš, hned jim zavoláš. Určitě budou šťastní, když uslyší po tak dlouhé době tvůj hlas.“

Pomalu už se stmívalo, ale ani jednomu se nechtělo domů. Mraky se na noc umoudřily a odkryly tak nádhernou oblohu plnou hvězd. Bella ležela opřená o Edwarda a oči se jí zavíraly. Ani nevěděla, kolik uběhlo času, ale probudil ji chladný vánek na kůži, až se roztřásla. Tiše zaúpěla. Když zaklonila hlavu, dostala polibek od Edwarda, o kterého se opírala.

„Proměnila ses hned, jak jsi usnula. Nechtěl jsem tě budit, ale tvoje teplota už začala klesat, měli bychom se vrátit do domu.“

„Ale nemám tu nic na sebe!“ Zoufala si Bella. „A nahá do domu nepůjdu!“

Edward jí nabídl svou košili. Když se do ní nasoukala, zjistila, že jí sahá až ke kolenům. To ji uklidnilo. Nebránila se ani tomu, když jí Edward podtrhl nohy, a skončila v jeho náruči. Upíří rychlostí se rozběhl domů, aby byla co nejdříve v teple. Už bylo docela pozdě, přesto chtěla hned zavolat rodičům a pozvat je na návštěvu.

I za cenu, že je vzbudí, vytočila otcovo číslo. Nějakou dobu to zvonilo, ale nakonec v něm cvaklo a ozval se ospalý hlas jejího otce.

„Tati, tati, to jsem já, Bella!“ Nadšeně vykřikovala do telefonu. Reakce byla okamžitá.

„Bello, jsi to opravdu ty! Cel, miláčku, vzbuď se, volá Bella! Slyšíš, vzbuď se!“ Snažil se otec probudit svou ženu.

„Dám tě na hlasitý odposlech, aby tě taky slyšela.“

Pak uslyšela i mámu, jak s pláčem volá.

„Belli, řekni něco! Ať se slyšíme! Nemůžu tomu uvěřit! Bello!“

„Mami, tati, teď se proměňuji zpátky na člověka stále častěji a na delší dobu. Mohli byste přijet? Tak ráda bych vás viděla a hlavně pořádně objala.“

Bellina matka se mezi slzami zeptala.

„A proč nepřijedete vy k nám? Přijeď i s tím svým chlapcem.“

Bella pohlédla na Edwarda, který jen pokrčil rameny.

„Mami, to není tak jednoduché. Zeptej se táty! Edward by tam u vás nebyl v bezpečí. Co kdyby na něj někdo ze smečky zaútočil?“

„Nejdřív to proberu se smečkou. Chci mít jistotu, že pokud udělíme Edwardovi výjimku k volnému vstupu do vesnice, budou s tím všichni souhlasit. Zítra ti zavolám, ano? Jsem hrozně rád, že se ti podařilo se proměnit. S maminkou se na tebe moc těšíme.“ Vložil se do rozhovoru otec.

„Dobře, tati, tak zítra se domluvíme. Mám vás všechny ráda, ahoj! A pozdravujte taky Nathana!“ Ukončila Bella s pláčem hovor s rodiči. Edward ji objímal a ona se stulila do jeho náruče, kde krátce na to usnula.

 

Druhý den s napětím čekala na zazvonění telefonu. Se snídaní byla rychle hotová, i když ji Esme pobízela, aby toho snědla víc.

„Stále jsi moc štíhlá, děvče. A bledá jsi víc než my upíři. Musíš víc jíst, abys dostala barvu do tváří. Co si tvoje maminka pomyslí? Že ti nedáme ani najíst!“

„Už nemůžu, Esme. Jsem tak nervózní, že mám úplně scvrklý žaludek. Už se tam nevejde ani sousto. Ale děkuji, bylo to moc dobré. A tvé umění vařit budu všude vychvalovat, neboj se!“ Bella ji s úsměvem odmítla.

Zazvonil telefon a hned se k němu vrhla. Ale to volali Carlisovi z nemocnice. Edward Belle před obličejem zamával mobilem, ze kterého včera volala, a za ruku ji táhl do obývacího pokoje ke klavíru.

„Pokud budou volat, tak na tento telefon. Musíme počkat, určitě to nějakou dobu potrvá, než se sejde celá smečka a proberou návrh tvého otce. Chceš, abych ti zahrál?“

Když na něj upřela najednou rozzářené oči a nadšeně přikývla, naklonil se nad klaviaturu.

„Už jsem velmi dlouho nehrál.“ Přiznal jí i sám sobě. V hlavě se mu začala rýsovat jemná melodie, která vyjadřovala jak tiché našlapování kočkovité šelmy, tak půvab dívky, sedící vedle něj. Jeho štíhlé prsty se rozeběhly po klávesách a domem se rozlehly první tóny. Esme vykoukla z kuchyně a nenápadně se usadila do křesla, aby si vychutnala hudbu svého syna. Postupně se do obývacího pokoje vkradli všichni členové jeho rodiny.

Náhle se ozvala rušivá melodie, a telefon začal pochodovat po vrchní desce klavíru. Bella ho zachytila těsně předtím, než by přepadl přes okraj.

„Prosím?“

„Bello, drahoušku!“ Z telefonu se ozval hlas jejího otce.

„Tati, tak přijedete?“ Ptala se hned na úvod.

„Mluvil jsem s radou starších a se všemi členy smečky. Rádi bychom tebe a tvůj otisk přivítali u nás doma. Všichni se s ním chtějí seznámit. Pozvání zaručuje jeho bezpečnost. Kdy byste mohli přijet?“

Bella se nejistě koukla po Cullenových, co na to říkají a když viděla zamyšlený pohled Carlise, odpověděla vyhýbavě.

„Tati, to nemůžu rozhodnout já. Pro Edwarda je tu určité riziko, musíme to nejdříve probrat s jeho rodinou. Zavolám ti zpátky, ano?“

Rozhovor ukončila, aniž by mluvila s mamkou, což ji mrzelo, ale otcovo pozvání ji zaskočilo.

Co teprve Cullenovy. Obrátila se proto na Carlise.

„Carlisi, pozvání je zatím jen pro Edwarda. Určitě jsou na něj hodně zvědaví, ale kluci ze smečky jsou cvičeni k tomu, aby upíry nenáviděli a zabíjeli je. Nevím, jestli je to dobrý nápad, i když se táta zaručil, že se mu nic nestane.“

Ale Edward byl jiného názoru.

„Nemyslím si, že je to léčka. Viděl jsem do hlavy tvého otce i bratra, Bello. Tvoje štěstí je pro ně na prvním místě. Otisk uznávají bez výjimky. Věřím, že v případě nějakého nedorozumění se postaví na naši stranu. Pojedu s tebou. Vím, jak je tvá rodina pro tebe důležitá. Zatím jsme o budoucnosti nemluvili, ale já si tu svou bez tebe nedokážu představit. Miluji tě, a když upír miluje, je to navždy.“ Ještě stále neměl odvahu vyslovit víc, nechtěl na ni tlačit, i když se všechny jeho instinkty bouřily. Chtěl ji k sobě připoutat, označkovat, dát všem najevo, že je jeho. Nevěděl, kde se v něm tyto majetnické pudy berou, ale v hloubi duše si uvědomoval, že pro Bellu je ještě brzy. Jen by ji polekal.

Ta najednou nevěděla, kam s očima. Cítila, že za Edwardovými slovy bylo víc, než dával najevo, ale poslední dobou se její život tak radikálně změnil, že myslet dál dopředu se neodvažovala. Zčervenala a jediné, na co se zmohla, byl zářivý úsměv, který mu věnovala.

Carlise po dlouhém přemýšlení vyjádřil svůj názor.

„Důvěřuji tvému úsudku, Edwarde. Rád bych ale, aby se domluvila časově omezená návštěva, a budeš nám pravidelně volat, jestli je vše v pořádku.“ V mysli pokračoval s Edwardem v rozhovoru tak, aby je neslyšela Bella.

„Miluje tě, ale je ještě příliš mladá. Zatím neuvažuje o budoucnosti tak, jako ty. Chápu tvé přání seznámit se blíže s její rodinou, aby si na tebe zvykli. Řekl bych, že si to také uvědomili. Proto to pozvání. Od toho, jak spolu budete vycházet, závisí Bellina budoucnost.“

Bella jejich následnou výměnu názorů naštěstí nezaregistrovala. Edward jí vzal telefon z ruky a sám vytočil číslo posledního hovoru. Tentokrát se došlo ke spojení okamžitě.

„Ano, Belli?“

„Dobrý den, pane Courtene. To jsem já, Edward Cullen. Volám, abychom se domluvili, kdy přijdeme. Vzhledem k tomu, že se Bella stále proměňuje, bude lepší, když nepojedeme autem, ale přiběhneme. Pokud zůstane člověkem, ponesu ji, to není problém. Takto se vyhneme lidské pozornosti. Navrhuji, abyste na nás počkal na hranici vašeho teritoria. Když bychom během hodiny vyrazili, za dvě hodiny budeme u vás. Souhlasíte? Bella už se na vás hrozně těší. Kývá tu na mě, tak vám ji dám k telefonu.“ Ještě chvíli počkal na odpověď.

„Souhlasím, to je rozumné.“ Poté se ozvalo váhavé. „Děkuji, Edwarde.“

Edward předal mobil Belle, která se nadšeně pozdravila s otcem. Ale bylo potřeba připravit se na cestu.

„Alice, prosím tě, mohla bys zabalit Belle pár kousků oblečení. Jistě má doma plné skříně, ale kdyby se cestou proměnila, aby měla náhradní. Poběžíme na sever, kde bude ještě chladněji.“

Během chvilky přiběhla jeho sestra zpátky i s malým batůžkem. Celá rodina se s ním rozpačitě rozloučila, protože si byli vědomi možného nebezpečí. Tamní smečku neznali a přes ujištění jejich alfy tu bylo určité riziko. Edward tam bude sám, bez podpory rodiny.

„Pro začátek se s nimi domluvím na třech dnech a uvidíme. Kdyby se cokoliv změnilo, zavolám.“ Ujistil je Edward. Pak se otočil k Belle, která mezitím ukončila hovor se svým otcem a teď čekala na něj.

„Vyrazíme. Po cestě si musím zalovit, abych byl čerstvě po lovu. Pak nemusím několik dní a budu mít světlé oči. Doufám, že to bude bodík pro mě.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lucinka

10)  Lucinka (26.03.2012 13:05)

super ale jak to bude potom bude Bella díky tomu že je měnič nesmrtelná??ale co když se přestane měnit no mám nad čím přemýšlet:D

HMR

9)  HMR (26.03.2012 06:14)

Protože vím, jaký skvělý máš vkus, máš mou plnou důvěru... ha, ha, děvčica je odvážná
ale klidně přijeďte... Edwarda roztrháme hned první večer a všechno bude zase jako dřív...

8)  Niki (24.03.2012 23:55)

nádherné... Edward tak jak ho známe.. strašně se o Bellu bojí

Marvi

7)  Marvi (24.03.2012 22:53)

Jé konečně je z ní zase člověk, sice jen na pár hodin, ale je to na dobré cestě. Jediné co mě znepokojuje je její možné stárnutí, když má trochu slabší geny... Přesto jsem zvědavá jak to vyřešíš a těším se na další kapitolku

6)  DAlice (24.03.2012 22:33)

5)  Martinka (24.03.2012 21:14)

4)  Snuffy (24.03.2012 20:52)

Nádhera!!!

Nosska

3)  Nosska (24.03.2012 20:35)

*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* Už je z ní i člověk*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*
Nádhera, paráda, super, skvělý, úžasný.... nějak mi ty superlativa docházej
Tenhle díl mi udělal veeelikou radost. Díky

2)  Babča S. (24.03.2012 20:13)

Kamci

1)  Kamci (24.03.2012 19:54)

Bella se už mění na člověka, to je fajn, ale jestli má tak slabý gen k proměňování,jak to bude s jejím stárnutím? Teď je ale nejdůležitější, aby návštěva dopadla dobře.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek