Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Bella s Edwardem na návštěvě u jejích rodičů. On a smečka kolem sebe ostražitě krouží, ale Bella doufá, že se časem spřátelí. Proměňuje se čím dál méně a vyvstává otázka, co bude dál...

Bella se ujala batůžku se svými věcmi a než se stačila vzpamatovat, seděla Edwardovi na zádech.

„Co to...,“ začala koktat.

„Držte se pevně, má paní. Váš oř vyráží na cestu!“ Edward povyskočil a za smíchu celé rodiny vyběhl z domu. Běžel asi hodinu, když se zastavil na lov. Čichem lokalizoval stádo vysoké, které se páslo proti větru, takže o něm ještě nevědělo. Teď potřeboval Bellu někam schovat, ale nechtěl se od ní vzdálit moc daleko.

„Vyšplhám s tebou tady na strom, je tam šikovná vidlice z větví, takže se ti bude sedět pohodlně. Ani se odtud nehneš, rozumíš!“ I když nechtěl, vyznělo to příliš rozkazovačně. Bella protočila oči a hned se toho chytla.

„Nejsem pes, který bude poslouchat tvoje rozkazy!“ Prskla po něm uraženě.

„Promiň, ale hrozně se bojím, nechat tě byť jen na chvíli samotnou. Tady budeš v bezpečí, stádo je nedaleko, ulovím pár srn a hned jsem zpátky. Nezlob se, miláčku.“ Snažil se zmírnit svá předchozí slova. Když ji usadil na stromě a přesvědčil se, že není důvod, aby spadla dolů, pokud sama neskočí, políbil ji a zmizel.

Bella jen zahlédla šmouhu mihnoucí se mezi stromy. Bylo jasné, že už se plně soustředil na svou kořist. Rozhlédla se kolem sebe a musela uznat, že vybral šikovné místo. Mohla se pohodlně opřít o strom a nohy se jí volně houpaly v prostoru. Batůžek visel na přírodním háčku na dosah ruky. Požitkářsky se uvelebila ve svém hnízdě a zavřela oči, aby si mohla ostatními smysly vychutnat lesní zvuky. Ptáčci cvrlikali, sem tam se ozval datel se svým ťukáním a docela blízko uslyšela veverku chroustat nějaké oříšky. Bylo to lepší než na koncertě. Úplně se uvolnila, takže si zpočátku nevšimla, že ptáci přestali vyzpěvovat a v lese se rozhostilo ticho. Až zašustění z pravé strany ji přimělo otevřít oči. Její pohled jí opětovaly žluté oči, které na ni zíraly asi z třímetrové vzdálenosti. Bella strnula. Na vedlejším stromě ležela na větvi puma a nikdo z příbuzných to určitě nebyl. Jednak byla menší než měniči a taky se jí v očích nezračila inteligence, ale hlad. Byla na lovu.

Teda já mám štěstí, pomyslela si Bella v duchu. Edward někde loví a mě tu mezitím taky něco uloví. Očima odhadovala vzdálenost k vedlejšímu stromu, a jestli se větve obou stromů někde dotýkali. Mohla by to puma přeskočit? Snažila se hýbat co nejméně, ale upřený pohled predátora na číhané jí byl nepříjemný. Pomalu vyhákla batoh z věšáčku a pustila ho dolů. Ozval se praskot, jak po cestě narazil sem tam na nějakou větev, a kočka sebou trhla. Se zařváním se vrhla po domnělé kořisti a přestala se Bellou zabývat. To vše trvalo sotva pár sekund, přesto si teprve teď vzpomněla, že jako první měla zavolat Edwarda. Sice byla pyšná, že nezpanikařila a útok odvrátila, pohled dolů na pumu trhající batoh i s obsahem na cucky ji přiměl vykřiknout jeho jméno.

Zároveň ho začala volat i v myšlenkách.

„Edwarde, měl by ses vrátit, tvoje nejoblíbenější kočička na tebe čeká tady! A nemyslím tím sebe, miláčku!“

Puma mezitím rozsápala nepoživatelnou návnadu a začala se rozhlížet po dalším soustě. Pachová stopa přilákala její pozornost zpátky k Belle.  Než ale stačila vyskočit na strom, tvrdý náraz ji přišpendlil na zem a zlomil jí vaz. Její lahodná krev posloužila Edwardovi jako zákusek po všech těch býložravcích.

Než vstal a obrátil se k Belle, pohledem zkontroloval své oblečení, zda na něm neulpěla nějaká krev a decentně si otřel koutky. Shora se ozvalo.

„Vidíš? Ani jsem se nehnula!“ Přes prožitý šok se musel zasmát. Byla neuvěřitelná.

Za chvíli pokračovali v cestě lehčí o batůžek, který padl za oběť pumě. Bella seděla Edwardovi na zádech a objímala ho kolem krku. Po cestě mu šeptala do ucha různé nesmysly ve snaze ho rozptýlit. Byla zvědavá, jestli je možné, aby upír narazil při tak rychlém běhu do stromu.

„Doufám, že ty kousky nebyly od nějakého světoznámého návrháře. Nevím, jak bych Alici vysvětlila, že jsem si jich ani neužila a už jsou na cáry. Ta puma očividně neměla žádný vkus, jinak by se k těm hadříkům nechovala tak necitelně.“ Edward se jen tiše pochechtával, ale jinak se nenechal vyvést z tempa. Bella usoudila, že musí přitvrdit.

Aniž by se prozradila jedinou myšlenkou, uchopila do zubů jeho ušní lalůček a pokračovala na krk, kde se naoko zakousla do místa, kde mu za života proudila krev. Ve své nevinnosti nečekala, že mimoděk trefila nejcitlivější místo na kůži upíra, které dobrovolně odhalí pouze své spřízněné duši.

Edwardem projela vlna vzrušení a zakopl.... Proboha, ta holka ho zabije. Na poslední chvíli si Bellu stáhl do náruče a ve vzduchu se otočil, aby do stromu narazil zády. Vzácný náklad držel před sebou, aby s ní náraz nepraštil do jeho kamenného těla. Když to ustál a Belle se nic nestalo, s povzdechem sjel zády po kmeni na zem, kde zůstal sedět s tváří zabořenou do jejích vlasů.

Bella byla tak zaskočená jeho reakcí, že se bála jen pípnout. Když se dlouho nic nedělo a ticho už bylo deprimující, nevydržela to.

„Zlobíš se moc?“ Kuňkla.

Edward zvedl hlavu a opřel si čelo o to její. Přitom měl stále zavřené oči a bojoval sám se sebou a pocity, které v něm vyvolala.

„Miláčku, máš neuvěřitelné nadání upíra polidštit. Nezakopl jsem, co jsem se proměnil. Prosím tě jen o jedno! Neříkej to Emmettovi, jinak to bude vytahovat pořád dokola celé století.“ Otevřel oči a pohlédl přímo do těch jejích. Jejich ústa byla najednou příliš blízko. Neodolal. Byl slabý a ona tak sladká.

Líbal ji jinak než doposud a i nezkušená Bella poznala rozdíl. Prozkoumával její ústa vášnivěji než kdy předtím a ona si najednou uvědomila, že se doteď vždy ovládal. Tlakem na její rty ji donutil, aby ho vpustila dovnitř a její tělo zachvátil žár. Edward se násilím odtrhl od toho sladkého ovoce a s uspokojením zjistil, že ji úplně omámil. Bella měla zakloněnou hlavu s přivřenýma víčky a rty zčervenalými od líbání.  Najednou neměla co říct.

Jako hadrovou panenku si ji přesunul na záda a vyrazil. Chladný vzduch za chvíli Bellu probral a ta byla vděčná, že na ni Edward nevidí, protože musela být červená i na zadku. Ovšem zapomněla, že na ni vidět nepotřebuje. Místo špičkování se dočkala vážných slov.

„Není důvod pro rozpaky, Bello. Ne mezi námi.“

Podle popisu, který Edwardovi poskytl Bellin otec, se blížili ke hranicím teritoria, který považovali měniči jejího kmene za své. Zvolnil proto tempo a nasál vzduch, jestli neucítí jejich pach. Když zaregistroval přítomnost měničů a ne jednoho nalevo od nich, změnil směr.

„Cítím více měničů, není tam jen tvůj otec. Chci od tebe slib, Bello, že ať se stane cokoliv, budeš se držet stranou. Jako člověk jsi velmi zranitelná a v boji se může přihodit nepředvídatelné.“ Edward doufal v mír, ale očekával i nevraživost.

Před vstupem na louku, kde čekali měniči z Bellina kmene, zastavil a pomalu ji postavil na zem. Po dlouhém běhu byla na nohách trochu nejistá, takže se ho přidržovala, než získala ztracenou rovnováhu.

Takto v objetí čekali na reakci koček, které se pohybovali mezi stromy, ale neprojevovali se nijak agresivně.

Naproti jim vyšel vůdce měničů ve své lidské podobě. Po jeho boku kráčel i Nathan. Zbytek smečky zůstal vzadu.

Bella bojovala s touhou rozběhnout se k otci a bratrovi, ale nechtěla se od Edwarda vzdálit. Počkala tedy, až se její rodina přiblíží. Když viděla, jak se na ni oba usmívají, chytla Edwarda na ruku a táhla ho k nim.

„Tati, Nathane! Jsem to zase já! Podívejte se!“ A se šťastným smíchem se před nimi točila dokola, jako když byla malá a hrála si na víly.

Jeremy Courten s láskou hleděl na svou holčičku. Bella vypadala šťastně. Krátce ji přejel pohledem, jestli neuvidí nějaká zranění nebo jiné známky špatného zacházení, ale rychle tu myšlenku potlačil. Když se podíval na toho jejího upíra, viděl, že ne dost rychle.

Edward se zamračil, když zachytil stín podezření Bellina otce, ale vzápětí svůj výraz uvolnil. Žádný otec není nikdy dost obezřetný, když se jedná o jeho jedinou dceru. Proto kývl na pozdrav, který myslel upřímně. Bella se nechala objímat a nejevila zájem ho opustit, takže se uklidnil.

„Dobrý den, pane Courtene. Nathane!“ Pozdravil i Bellina bratra. Pak očima uhnul směrem k pěti kočkám, které zalehli na kraji lesa. Na němou otázku dostal okamžitě odpověď.

„Myslím, že stačí Jeremy, Edwarde. Jak jsem řekl, pozvání zaručuje tvou bezpečnost. Jako Bellin otisk jsi nedotknutelný. S tím, že se jedná o upíra, se bude muset smečka smířit. Vysvětlil jsem všem vaši volbu nezabíjet lidi, a že se tvá rodina živí zvířaty. Barva tvých očí je jistě přesvědčí. Mnoho z nich nedokáže svou zvědavost udržet na uzdě, proto se vydali s námi. Ale nikdo se k tobě bez dovolení nepřiblíží. Vítej!“ A s těmito slovy Edwardovi nabídl ruku.

Ten ji s respektem přijal. Teplotní rozdíl byl šokující a oba sebou škubli. Nathan přistoupil a také podal Edwardovi ruku. Jeho myšlenky byly upřímné. Chlapsky si potřásli rukou. Bellina rodina byla přístupná novým věcem a oba měniči byli schopni své názory přehodnotit, když se objevily nové poznatky. Jednou by mohly být přáteli, pomyslel si Edward. Měli toho hodně společného. Bellu!

Jeremy se otočil směrem ke smečce a francouzsky na ně zakřičel, aby běželi domů před nimi.

„Můžeme vyrazit, je to asi půlhodinka cesty pěšky.“ Pak se podíval, jak se Bella zase opírá o svého přítele a zarazil se.

Edward mu rychle vysvětlil, že Belle nic není, jen si odvykla chodit.

„Zatím děláme jen pár krůčků tam a zpět. Půlhodinovou túru by ještě nezvládla. Ponese se jako doteď.“ Naučeným pohybem si Bellu vyšvihl na záda a kolem krku se mu v mžiku ovinuly její ruce. Na spánku ucítil letmé políbení.

Jeremy si ho všiml taky, ale neřekl nic. Pro každého otce musí být hrozné vědomí, že jednou nastane den, kdy přijde nějaký cizí kluk a jeho princezničku si odvede. Nebyl slepý, viděl, že její odlišnost jí moc kamarádů a kamarádek v rezervaci nepřinesla, ale i tak předpokládal, že se některý z chlapců do ní otiskne. Ale nestalo se tak. Nathan, který svou sestru miloval, jí jako kamarád stačil a ona party holek a kluků nevyhledávala. Její matka si taky dělala starosti, ale nejbližší škola mimo rezervaci byla příliš daleko, než aby tam mohla Bella dojíždět. Kdo mohl tušit, že se otiskne do upíra.  Kdyby na ně tenkrát nezaútočili nomádi a ona se zcela neočekávaně neproměnila, nikdy by ho nepotkala. Znamenalo to, že by zůstala navždy sama?

Edward, který sledoval myšlenky všech okolo, aby zachytil jakoukoliv známku nenávisti nebo předzvěst útoku, zaslechl úvahy Bellina otce. Připomnělo mu to jeho vlastní pochybnosti.

„Samé kdyby, kdyby, Jeremy. Je mi sto let a za celou dobu jsem nepotkal nikoho, koho bych miloval tak, jak jsem to viděl u svých rodičů a sourozenců. Kdybych nepoznal Bellu, zůstal bych celou věčnost sám? To pomyšlení je hrozné a já jsem šťastný, že ji osud přivedl ke mně.“ Když na něj Nathan i s otcem vytřeštili oči, uvědomil si své podřeknutí.

Nathan zalapal po dechu.

„Teda, bylo mi jasné, že i když vypadáš na dvacet, tak tu budeš nějakou dobu navíc, ale sto let? Proboha, Bello! Vždyť je to stařec!“ Přisadil si a zlomil se v pase smíchy.

Bella se ze své výšky po něm natáhla, aby ho praštila, ale bratříček rychle uhnul.

Jeremy rozpačitě dodal.

„Na to jsem nepomyslel. Asi mi chvíli potrvá, než to vstřebám. Můj nos mi sice říká, POZOR UPÍR!, ale když se na tebe dívám, a vidím, jak se chováš, jak se pohybuješ, jsi tak..., jak bych to řekl, lidský! Vůbec nejsi podobný těm krvelačným monstrům, která zabíjíme.“

Ale Edward nechtěl nikoho klamat a už vůbec ne Bellinu rodinu.

„Pohybujeme se mezi lidmi už dlouho a snažíme se s nimi splynout. Lidská gesta pro nás nejsou přirozená, ale za ty roky se stala součástí našeho projevu. Nikdy ale nezapomínejte, že jsme to, co jsme. Predátoři. Na cestě sem jsem byl na lovu. Samozřejmě zvířat, ale nelovím jako člověk, se zbraní v ruce. Já sám jsem zbraň.“

Nějakou dobu šli mlčky vedle sebe, bylo vidět, že nad jeho slovy přemýšlejí. Belle se ale nelíbilo, jak vyzněla.

„Občas se to hodí. Kdybys tu potvoru nezakousl, sežrala by ona mě!“ Tím upoutala pozornost všech. Povyprávěla jim příhodu z lesa.

„Čekala jsem, jestli se třeba neproměním, když jsem se ocitla v nebezpečí. Jako kočka bych se snad ubránila, nebo bych aspoň přežila jen s nějakými šrámy. Ale ono nic. Vlastně jsem se neproměnila od včerejšího dne, viď, Edwarde? To je zatím rekord!“

Edward s Jeremym po sobě hodili pohledem tak, aby to Bella neviděla. Oba přemýšleli nad tím samým. Co bude dál?

Za chvíli dorazili k domu Courtenových. Když procházeli vesnicí, všichni měniči už byli proměněni zpátky, ale sledovali je z uctivé vzdálenosti. Na prahu je čekala Bellina maminka. Posledních pár metrů už to Bella nevydržela a rozeběhla se do její připravené náruče. Hrozně si s ní chtěla popovídat o samotě, ale bála se vzdálit se od svého přítele.

„Jen si klidně běžte, určitě toho máte hodně, co musíte probrat. Pokusím se neposlouchat!“ Řekl Edward a spiklenecky na ni mrkl, když ji popostrčil ven z obýváku.

Když obě zapadly do Bellina pokoje, obrátil se k mužské části její rodiny.

„Musíme si promluvit.“ Oba vážně přikývli.

„Můj otec, Carlise, jak víte, je doktor. Neodolá žádné vědecké záhadě a tak požádal Bellu o vzorek krve, aby ho prozkoumal. Protože mohl s čím srovnávat, věděl, co hledat. Gen, který spouští u měničů přeměnu, byl u Belly neaktivní, dokud se neocitla v bezprostředním nebezpečí útokem upírů. Nyní, když je v bezpečí a šťastná, frekvence jejích přeměn se snižuje, a je možné, že se gen deaktivuje navždy. Pokud se přestane proměňovat úplně, hrozím se důsledků.“

„Těmi důsledky myslíš, že otisk vymizí a že Bella začne stárnout?“ Zašeptal Nathan tak, aby ho shora nebylo slyšet.

Edward na něj smutně pohlédl.

„Nejsem do ní otisklý, nejsem měnič, ale miluji ji jako svou spřízněnou duši, jako svou druhou polovinu. Dokud bude milovat ona mě, neopustím ji.“

„Ví to Bella?“ Zeptal se její otec.

„Byla u toho, když Carlise říkal, co zjistil. Zatím ale neuvažuje dál do budoucnosti, takže jí to nedošlo.“

V pokračování rozhovoru je přerušilo zaklepání na dveře. Když dlouho nikdo nešel, Nathan se ušklíbl.

„Asi se bojí. Normálně se u nás zaklepe a vejde dovnitř.“ Poté vstal a šel otevřít. Před domem stál Brian, beta smečky a za ním další dva členové.

„Otče, je tu Brian s Colem a Lucasem, naše nejzvědavější trio. Můžou dovnitř?“ Zavolal z chodby.

Jeremy se podíval na Edwarda, jakoby ho žádal o souhlas. Ten letmo prozkoumal myšlenky příchozích, ale kromě zvědavosti žádný náznak nebezpečí neviděl.

„Je to váš dům, Jeremy, nemusíte se na mě ohlížet.“ Odpověděl s úsměvem na jeho nevyslovenou otázku.

„Pojďte dál!“ Vyzval příchozí. Zřejmě je zaregistrovaly i ženy z horního patra, protože na schodišti se objevila Bella s matkou. Nejistě pohlédla na schody, ale to už byl u ní Edward a nesl ji v náručí dolů. Přítomní leknutím zadrželi dech. Ta rychlost je zarazila. Měniči se nahrbili, jak kolem nich zavál koncentrovaný upíří pach, ale Jeremy na ně houkl, ať se uklidní.

Edward se usadil na sedačku s Bellou na klíně. Ta se k němu přitulila, ale s ohledem na matčin káravý pohled se svezla vedle něj a tvářila se jako neviňátko. Když ji kolem ramen objala studená paže, spokojeně se usmála.

Céleste nadšená, že má rodinu konečně zase pohromadě, se vydala do kuchyně nachystat jídlo, zvlášť když přišli do domu měniči. Jejich apetýt byl pověstný. Bella by taky potřebovala trochu obalit žebra. Vyprávěla jí o svém životě v rodině upírů, ale hlavně si povídaly o Edwardovi. Jak se s ní učil, jak se k ní choval, kolik legrace si spolu užili. Zamilovanost čišela z každého jejího slova. Nakonec jí Bella pošeptala i velké holčičí tajemství. Dostala první polibek a pak další a další. A líbily se jí. O tom se Jeremymu prozatím zmiňovat nebude. Pomyslela si v duchu. Otcové někdy v tomto reagují přehnaně.

Jeremy mezitím Edwarda seznámil s Lucasem.

„Briana, mého zástupce a Cola znáš. Ten třetí je Lucas. Na dnešek jsme pro vás připravili přivítání. Bude táborák a sejde se celý kmen. Všichni jsou na vás zvědaví, tak to budete muset přežít.“ Zachechtal se, když viděl, jak se Bella zatvářila. Ta ale myslela na Edwarda.

„Jsi přesvědčený, že se všichni ovládnou? Zaručíš se za každého člena smečky? Jestli mu někdo ublíží, tati, tak....“ Větu ani nemohla dokončit, jak se jí najednou stáhlo hrdlo.

Edward si ji přitáhl k sobě a přede všemi ji políbil na čelo, jako malou holčičku, která potřebuje uklidnit. Od měničů k němu přilétly rozporuplné myšlenky. Lucas se v duchu otřásl, když pomyslel na Bellu a na Edwarda, ale rychle ty představy zapudil. Bral to tak, že je to Bellina volba. Věděl ale o pár členech, kteří se s tím stále nemohli smířit. Považovali to za zvěrstvo proti přírodě a proti jejich indiánským bohům. Brian a Cole už se s Edwardem setkali a měli delší dobu na to, aby novinky v zažitých představách o upírech vstřebali. Bellu znali od malička a víc mysleli na její štěstí než na komplikace vyplývající z jejího otisku.

Bellin otec se v křesle narovnal a zhluboka se nadechl.

„Jsem alfa, všichni mě musí poslechnout. Nikdo se neodváží protivit se mi. Mezi měniči nevládne demokracie, holčičko. Zodpovídám se pouze radě starších a ta s pozváním pro Edwarda souhlasila. Všechno už je připraveno, Briane?“

„Jo, stihli jsme to. My teď půjdeme, sejdeme se tam.“ Aniž by čekali na dobroty od paní Courtenové, která právě začala dávat na stůl, všichni tři se vytratili.

Bella dostala vrchovatě naložený talíř se svým oblíbeným jídlem a hladově se do něj pustila. Edward ji pobaveně pozoroval, ale když mu laškovně nabídla sousto, s úšklebkem se odvrátil. Hned na to se omluvně usmál na Céleste.

„Nemyslím to jako urážku vašeho kuchařského umění, paní Courtenová, ale lidské jídlo nepozřu a voní pro mě nevábně.“

„Říkej mi Céleste, chlapče. Bella mi vyprávěla, jaká je tvoje matka skvělá kuchařka. Je to neuvěřitelné vzhledem k tomu, že nemůže ochutnávat. Pošlu jí nějaké recepty, až se budeš vracet domů, co říkáš?“

Edward hodil pohledem po Bellině otci, ale ten nenápadně zavrtěl hlavou a poslal mu myšlenku.

„Ještě jsem s ní o tom nemluvil. Všechno si představuje hrozně jednoduše. Myslí si, že teď, když se Bella proměnila zpátky, že zůstane doma, začne zase chodit do školy a vše se vrátí do starých kolejí. Zatím jí nechci kazit radost.“

Dále pokračoval nahlas.

„Po večeři se přesuneme k řece. Je tam velké prostranství, kde dříve stávala původní vesnice. Kdysi se řeka vylila a naši předci přesunuli svá obydlí dál od ní. Totem tam ale zůstal a dodnes se prostor využívá pro kmenové slavnosti.“

Už se čekalo pouze na Bellu, která se v jídle začala nimrat. S povzdechem se opřela o opěradlo židle.

„Už nemůžu, nebo prasknu. Bylo to výborné, mami.“ Rozhlédla se kolem a zeptala se, kdy to začíná, protože měla v úmyslu se ještě převléknout. Její pobyt na stromě přece jenom nezůstal bez následků. Na kalhotách měla zelené skvrny. Nakonec se šli převléknout všichni, takže Bella zapadla s Edwardem do svého pokoje, kde se začala prohrabovat skříní. Vytáhla triko s dlouhým rukávem a rifle. Jak pobíhala po pokoji, občas se zamotala, ale jinak se cítila na nohách jistější a jistější. Vlasy si spletla do copu, aby jí nepřekážely. Kriticky pohlédla na Edwarda oblečeného pouze v tričku a v riflích a přistoupila až k němu. Zapíchla mu ukazovák do hrudi a našpulila pusu.

„Budu muset od tebe holky odhánět! Běda, jak se na nějakou třeba jen podíváš!“ Začala mu vyhrožovat a vypadala u toho tak roztomile, že neodolal a chystal se ji políbit na nos. Na poslední chvíli ale vyplázl jazyk a olízl ji.

„Fuuuj! Co to děláš?“ Utírala si rukávem mokrý nos.

„No co? Jako kočka mi to děláš často, jen jsem ti to chtěl oplatit.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Lucinka

11)  Lucinka (28.03.2012 08:59)

Parádní jako vždy už aby byla další kapča

Marvi

10)  Marvi (27.03.2012 21:16)

Poslední věta nejlepší

Rosalie7

9)  Rosalie7 (27.03.2012 21:03)

Já už se dneska na slova asi nemůžu, ale přišel jsem, přečetl jsem, miloval jsem

Kamci

8)  Kamci (27.03.2012 21:02)

Nosska

7)  Nosska (27.03.2012 20:34)

Opět to mělo všechno, co to mělo mít

6)  Babča S. (27.03.2012 19:57)

5)  leluš (27.03.2012 19:14)

:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

4)  Snuffy (27.03.2012 19:05)

Nádhera!!!

HMR

3)  HMR (27.03.2012 19:00)

„Edwarde, měl by ses vrátit, tvoje nejoblíbenější kočička na tebe čeká tady! A nemyslím tím sebe, miláčku!“ hlavně, aby si je Eda nespetl
Není důvod pro rozpaky, Bello. Ne mezi námi.“ tahle věta se mi móóóc líbí
Jako kočka mi to děláš často, jen jsem ti to chtěl oplatit.“

2)  DAlice (27.03.2012 18:49)

1)  Niki (27.03.2012 18:15)

úžasné... těším se na další...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bree Tunner