Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Aniž by věděla jak, v okamžiku ohrožení se Belle podařilo prolomit myšlenkovou bariéru, která ji dělila od jejího otisku. Stihne Edward přiběhnout včas a vysvětlit nedorozumění rodinným přátelům?

Edward neměl čas divit se, jak to, že najednou slyší Belliny myšlenky. Pochopil, že je v nebezpečí. I když byl v rodině nejrychlejší, bál se, že přiběhne pozdě. Už se přiblížil natolik, že zaslechl myšlenky Eleazara s rodinou. Běželi na pomoc Tanyi, protože zaslechli její volání. Byli blíž než on. Vyvinul ještě větší rychlost, aby je předstihl. Na louku u chatky doběhli všichni skoro současně, akorát Edward okamžitě skočil k Belle, zatímco rodina Tanyi se běžela přesvědčit, jak moc je zraněná. Když Eleazar uviděl Edwarda stojícího ochranitelsky nad ležící pumou, byl jeho chováním zmatený.

„Edwarde, co se to tu děje?  Jak to, že je Tanya zraněná? To udělala ta puma? Chci vysvětlení!“ Dožadoval se netrpělivě. Carmen s Kate si mezitím klekly ke zraněné upírce a udiveně si prohlížely čtyři hluboké šrámy zjevně od kočičích drápů.

„Nevím přesně, co se tu stalo, mohu se jen dohadovat. Tanya uviděla pumu a zaútočila. Bohužel Bella není obyčejné zvíře a došlo k boji, který nedopadl ani pro jednu dobře. Vím, že to nemohla Tanya vědět, ale jestli se Belle stalo něco vážného, tak ať si mě nepřeje. Prosím tě, zavolej Carlisovi, zbytek ti vysvětlí on. Já se musím postarat o Bellu.“

S těmito úsečnými slovy se k ní sklonil a začal zjišťovat rozsah zranění. Když ji celou opatrně prohmatal a našel zlomená dvě žebra, pokusil se Bellu narovnat do stabilizační polohy, aby žebra nesrostla křivě. To by je pak musel Carlise lámat znovu. Ze zkušeností s vlky věděl, že je to bolestivá procedura. Tichým hlasem se snažil uklidnit jak ji, tak sebe.

„Belli, prosím, promluv na mě znovu. Zkus to, ať vím, že se mi to jen nezdálo a ty jsi v pořádku.“ Slyšel, jak je její dech přerušovaný a srdce bilo rychleji než obvykle. Měla zavřené oči a nereagovala, ani když ji pohladil po hlavě.

Věděl, že tři upíři stojící za ním, na něj překvapeně zírají, slyšel jejich zmatené myšlenky. Nic nechápali, ale byl si jistý, že od nich žádné nebezpečí nehrozí. Eleazar a jeho rodina byli jejich přáteli, skoro rodina, protože je spojovalo shodné rozhodnutí ohledně nezabíjení lidí.

Eleazar neváhal a vytáhl mobil, aby zavolal Carlise. Stačilo pár slov a ze směru, kde stál dům Cullenových, zaslechl jejich jemný upíří sluch pohyb.

Carlise, který doběhl první, se letmo podíval na zranění Tanyi a křikl za sebe na Emmetta a Jaspera, ať uloví nějakou srnu. Čerstvá krev by jí měla pomoct. Pak se rychle přesunul k Belle. Edward ho v krátkosti informoval, co mezitím zjistil.

„Našel jsem dvě zlomená žebra. Dýchá jen povrchně a je v bezvědomí. Prosím tě, řekni mi, že bude v pořádku.“ Prosil svého otce.

„Bude to složitější, když se nepromění, ale pokud nenastane kolaps plic, měla by být v pořádku. Doufejme, že u ní zapracuje skvělý regenerační gen měničů. Proč je v bezvědomí, nevím.“ Carlise se obrátil na Tanyu, která posílena krví, už vypadala mnohem lépe a hluboké šrámy se jí začaly zacelovat.

„Tanyo, co se tu stalo?“

Blonďatá upírka, která už roky obletovala Edwarda a nedala mu pokoj, i když jí jasně naznačil, že nemá zájem, naštvaně vyprskla, protože se nějaké čtyřnohé kočce věnovalo více pozornosti, než jí. Ještě ke všemu jí ta potvora zničila oblíbené šaty.

„Co by se stalo? Jsem na lovu a vidím pumu. Tak jsem po ní skočila, ale ona mi uhnula. Postavily jsme se proti sobě a zaútočily znovu. Srazily jsme se v plné rychlosti. Byla to pěkná šupa. Co je zač, že je tak rychlá a silná?“

Edward si sedl na zem a Bellinu hlavu si položil do klína.

„Srážka ji asi omráčila, proto není při vědomí. Co myslíš, tati?“

„Může být.“ Odpověděl Carlise.

Bella se trochu pomrvila a otevřela oči. Přímo nad sebou uviděla Edwardovu tvář, a kdyby mohla, rozplakala by se. Ulevilo se jí, že mu ti neznámí upíři neublížili. Jako na povel se začala ozývat její vlastní zranění. Špatně se jí dýchalo a v hlavě jí bušili permoníčci. Jen Edwardova ledová ruka, kterou ji hladil, jí přinášela úlevu.

„Co je s tou upírkou, která na mě zaútočila? A přivolávala další? Jsou Cullenovi v bezpečí?“ Honilo se Belle hlavou. Jaké bylo její překvapení, když jí Edward odpověděl.

„Tak se mi to nezdálo! Opravdu jsem tě slyšel! To s Tanyou bylo nedorozumění. Ona a její rodina jsou vegetariáni jako my a jsou to naši přátelé. Už ti neublíží.“ Radoval se Edward, že může Belle konečně číst myšlenky a komunikovat s ní.

Carlise na něj překvapeně pohlédl.

„Ty slyšíš, co si Bella myslí? Od kdy?“

„Představ si, tati, byl jsem na lovu a najednou jsem ji uslyšel. Loučila se se mnou. Mimochodem, to si spolu, miláčku, ještě vyříkáme!“ Zamračil se Edward na Bellu.

Carlise mezitím zafixoval Belle zlomená žebra a hned se jí lépe dýchalo. Spolu s Edwardem ji opatrně přenesli do chatky, kde ji uložili na postel.

„Je potřeba, aby byla co nejvíce v klidu a pokud možno se nehýbala. Uvidíme, jak rychle se bude hojit. Vezmu Denalijské k nám domů a vše jim vysvětlím. Zřejmě byli jen poblíž a využili toho k neohlášené návštěvě, protože je Alice neviděla přicházet. Až bude Belle lépe, co kdybyste přišli za námi. Jsem hrozně zvědavý na to, že už jí můžeš číst myšlenky.“ Neubránil se zvědavosti Carlise.

Když všichni konečně odešli a Edward zůstal s Bellou sám, lehl si k ní na postel a tiše ji pozoroval, protože mezitím usnula. Jejich spojení se nepřerušilo ani ve spánku, takže mohl sledovat, jak se jí zdá o prožitém boji. Vypadalo to, že se víc bála, že se Edward vrátí a proti přesile nebude mít šanci, než o svůj vlastní život.

Spala skoro dvě hodiny, a když se probouzela, protáhla se, jak to kočky dělají. Edward se bál, aby si neublížila, ale kromě lehkého cuknutí svalu neměla žádné pohybové potíže. Žebra jí srostla v rekordním čase. Pak otevřela oči a znovu měl pocit, jako by se v nich ztrácel.

„Ahoj, miláčku!“ Zašeptal, zatímco ji políbil mezi oči. Tentokrát nebyl dost rychlý a na oplátku dostal mokrý lízanec přes bradu. S povzdechem zabořil tvář do jejího sametového kožichu.

„Jak se cítíš?“ Zeptal se a čekal na odpověď v její mysli.

„Opravdu to funguje? Mohu s tebou takto komunikovat?“ Bella tomu stále nemohla uvěřit.

„Slyším tě, dokonce jsem prostřednictvím tvých myšlenek viděl, i co se ti zdálo.“ Prozradil jí Edward.

Opět se ukázalo, že s ženami nemá žádné zkušenosti, protože takovou reakci nečekal.

„Cože? To jako slyšíš pořád všechno, co se mi honí hlavou? Proboha! Co když zrovna koukám na tvůj zadek a ty vidíš, co si u toho myslím? To je... to je, to je prostě trapas! Huš! Běž ode mě! Šmíráku!“ Snesl se na něj vodopád jejích myšlenkových výčitek. Na důkaz svých rozpaků strčila hlavu pod peřinu a odmítla se na něj třeba jen podívat.

Edward potlačoval smích, protože věděl, že by tím jen přilil vodu do ohně.

„Tak ty mi koukáš na zadek a myslíš u toho, bůhví na co a já jsem šmírák? Máš to nějak popletené, kočičko.“ Neodolal, aby ji neupozornil na nelogičnost v jejím rozhořčeném výlevu.

„A prosím tě, nepoužívej na upíry citoslovce HUŠ! Nejsme slepice!“ Dodal.

Zpod peřiny se ozvalo zavrčení, za které by se nemusel stydět ani upír, celé se to zvedlo a seskočilo z postele. Deka z Belly spadla až u dveří a Edward z ní zahlédl jen špičku ocasu, jak mizí za rohem. Naštěstí věděl, jak si ji co nejrychleji udobřit, tak její uraženost nebral jako tragédii. Upíří rychlostí se přemístil do kuchyně a dal talíř do mikrovlnky. Jak se z ní začala linout vůně jídla, naštvané mrskání kočičího ocasu se pomalu zklidňovalo a Bella se s očekáváním mlsně olízla. Esme vařila prostě královsky. Když se pustila do jídla, špatná nálada ji opustila a hned se na svět dívala optimističtěji. Koneckonců Edward jí taky říkal všechny své pocity, nic nezamlčoval. Bylo jedině spravedlivé, že mu teď mohla taky říct, jak ho miluje.

Se zavrněním se mu opřela o nohy, až ho málem porazila a tak mu mlčky sdělila, že už se nezlobí. Nehledě na to, že ji musel slyšet, povzdychla si v duchu Bella.

„Taky tě miluji a žádné tvé myšlenky týkající se mého zadku či jiné části mého těla nejsou trapné. Od tebe je to prostě jen sladké.“ Ujistil ji Edward.

Když viděl, že už má snědeno, zeptal se jí, jestli mohou jít k rodině domů.

„Carlise už jim určitě všechno vysvětlil, takže se nemáš čeho bát a rád bych tě oficiálně představil.“ Pak se zarazil a přemýšlel, jestli jí má říct i o Tanyi. Ale uvědomil si, na co Bella před chvílí myslela, a rozhodl se nic netajit.

„Miláčku, hrozně si vážím toho, že před sebou nemáme tajnosti a chci, abys věděla, že Tanya mě roky přemlouvá, abychom byli spolu. Nikdy, opravdu nikdy jsem s ní nic neměl a všemožně jsem se jí snažil vysvětlit, že je pro mě jen jako sestra, ale bez úspěchu. To, že jsem byl pořád sám, jí nahrávalo a ona stále doufala, že jednou změním názor.  Nevím, jaká bude její reakce na fakt, že teď už přítelkyni mám. Prosím, nevěř jí cokoliv jiného. Pro mě existuješ jen ty!“

„Už jsem se bála, že je to tvoje bejvalka, ale když říkáš, že ne, tak ti věřím. Ale běda, jestli na tebe sáhne!“ Bella se jasně vyjádřila.

Edward se jejím výhrůžkám zasmál a společně se vydali na cestu do domu Cullenových.

Rodina i s návštěvou na ně už čekala, takže jak vstoupili do obývacího pokoje, Carlise se hned ujal představování. Edward z myšlenek Denalijských vyčetl, že už byli obeznámeni s fakty, týkající se Belly a tak už viděl jen jejich různé reakce na skutečnost, že našel svou spřízněnou duši v dívce, která patří k měničům.

„Bello, to jsou naši přátelé z Aljašky. Stejně jako my neloví lidi, ale pijí krev zvířat a s naší rodinou je pojí dlouholeté přátelství. To je Eleazar s Carmen, Kate a Tanya, se kterou už ses seznámila.“ Postupně jí ukazoval členy Denalijského klanu. Protože byl v první řadě doktor, nemohl se nezeptat.

„Co tvoje žebra? Už jsou v pořádku? Vidím, že se pohybuješ bez problémů.“

Edward odpověděl za ni.

„Žebra srostla perfektně a už nemá žádné bolesti.“ Směrem k Denalijským dodal.

„Vím, že vám Carlise všechno vysvětlil, a proto vás chci požádat, abyste v okolí žádné pumy nelovili. Bellu od divokého zvířete nerozeznáte a taky se tu pohybují její příbuzní. Mohlo by dojít k tragédii na obou stranách. Stejně jako vlci z rezervace, mají měniči z jejího kmene od přírody schopnosti zničit upíra.“

Mezitím si sedl na sedačku a Bella zaujala své oblíbené místo přes jeho nohy. V této poloze se od něj nechala hladit po zádech a tiše vrněla. Přitom si prohlížela návštěvu. Eleazar s Carmen jí připadali stejně milí jako Carlise s Esme. Vyzařovala z nich moudrost staletí, a když nahlas projevili radost nad tím, že si Edward konečně našel družku, věděla, že je bude mít ráda. Kate se na ni usmívala a nebyla v tom žádná faleš. To se ovšem nedalo říct o té blonďaté nádheře, která jí zlomila žebra. To jí Bella nevyčítala, koneckonců, byl to rovnocenný boj. Teď na ni ale zírala s nenávistí v očích, a když ji Edward políbil mezi uši, ozvalo se zavrčení.

Eleazar okamžitě zareagoval a sykl něco směrem k Tanyi, čemu Bella nerozuměla. Stačilo jí, že Edward pod ní ztuhnul a příjemné hlazení jeho rukou přestalo. Tentokrát se ozvalo vrčení nad její hlavou. Pak Carmen něco řekla Kate, ta popadla Tanyu za ruku a škubnutím přerušila její oční kontakt s Bellou. Během sekundy zmizely z domu.

„Je mi to líto, Carlisi. Má dcera se očividně neumí chovat. Myslím, že naši návštěvu ukončíme a poběžíme domů. Edwarde! Bello! Ještě jednou přijměte naše gratulace a přejeme vám oběma štěstí.“ Eleazar se s Carmen ještě rozloučili s Carlisem a Esme, kteří je šli vyprovodit ke dveřím a rozběhli se domů.

Belle to přišlo líto, přece jenom to byla jejich rodina.

„Edwarde, nechci, abyste kvůli mně měli nějaké rozepře se svými přáteli. Byli tak milí. Teda až na Tanyiu.“

„Ale tak to není, Bello. U upírů čas ubíhá jinak, nestýkáme se sice často, ale jsme stále v kontaktu a ten incident s Tanyiou nemůže mít na naše vztahy vliv. Myslím, že ses jim taky líbila.“ Uklidňoval ji Edward.

Carlise k tomu dodal.

„Opravdu se zastavili pouze náhodou, nijak to neplánovali, takže se nehodlali zdržet dlouho. Za chvíli čekáme, že přijde tvůj dědeček s vlky, Bello. Tvůj otec s maminkou jsou už taky na cestě. Než jste přišli, tak jsem Eleazarovi říkal, že očekáváme návštěvu měničů, kteří nejsou na upíry zvyklí, a vyšší počet by je mohl zneklidnit. Už byli na odchodu, jen se s tebou chtěli oficiálně seznámit.“

To Belle připomnělo, že dnes uvidí oba svoje rodiče. Mamka jí moc chyběla. Tak ráda by s n í probrala takové ty holčičí věci. Vždy si byly blízké a chtěla by se jí svěřit se svými pocity k Edwardovi. Její první láska a podle toho, co slyšela o otisku, tak i na celý život. Vždyť táta se do ní musel taky otisknout, takže by Bella měla informace z první ruky. Pak už zbýval jen Nathan a s bráchou svůj milostný život, který v podstatě neexistoval, probírat fakt nechtěla.

Uchichtnutí, ztlumené jejím kožichem, jak se Edward snažil skrýt svůj smích, jí připomnělo, že už není ve své mysli sama. Zase se jí myšlenky zatoulaly a on to všechno viděl.

„Proboha, Edwarde, jak s tebou může tvoje rodina vydržet? Vždyť tu nemá nikdo ani sekundu soukromí!“

Edward se tvářil kajícně, když se jí snažil vysvětlit, jak je to s jeho čtením myšlenek.

„Nyní už to dokážu ovládat, takže myšlenky své rodiny, nebo když potřebuji i někoho jiného, ignoruji. Ale s tebou je to úplně jiné. Jsem na tebe tak vyladěný, že mám pocit, že s tebou sdílím společnou mysl. Je mi to líto, pokud je ti to nepříjemné.“

Bella společně s upíry zachytila zvuk auta na hlavní silnici, jak zabočuje na cestu k jejich domu, takže odložila pokračování debaty na toto téma na později.  Vyskočila ze sedačky a hnala se ke dveřím. Ty už byly dokořán, jak se vyhrnula upíří část obyvatelstva. Vyběhla z domu a nedočkavě vyhlížela návštěvu. Bude to dědeček nebo mamka s tátou?

Nejdřív z auta vystoupil její otec a obezřetně se rozhlédl kolem. Ucítil pach neznámých upírů? Carlise k němu opatrně přistoupil, aby ho uklidnil.

„Zdravím vás, pane Courtene. Nemusíte se ničeho obávat, je tu jen naše rodina. Měli jsme krátce na návštěvě pár rodinných přátel, ale už odešli.“ Když viděl, že obezřetnost vůdce měničů nepolevuje, vyzval všechny kromě Edwarda a Belly, aby se vrátili zpátky do domu. Ta se rozběhla k autu na straně spolucestujícího a opřela čumák na sklo. Mamka se na ni přes okénko usmívala, ale neodvážila se protivit příkazu svého manžela, že nemá vystupovat z auta, dokud jí neřekne.

Edward se pokusil uvolnit situaci.

„Snad bude lepší, když počkáme na vašeho otce, pane Courtene a na ostatní měniče.“ Z myšlenek Bellina otce vyčetl, že se bojí především o svou ženu, která byla člověk, a on ji zavedl přímo do doupěte upírů.

Bella netrpělivě opustila mamku, která zřejmě nemínila vystoupit, oběhla auto a vrhla se na otce. Když se mu opřela packami o ramena a olízla mu tvář, napětí z něho spadlo a on se na svou dceru usmál. Ta v duchu pobízela Edwarda, aby jim řekl tu skvělou novinu, která se mezitím udála.

„ehm, pane Courtene, Bella chce, aby vám řekl, že jsme zaznamenali jistý pokrok. Sice se ještě stále neproměnila, ale její mysl už pro mě není uzavřená a mohu jí číst myšlenky. Mám vám vyřídit, že je šťastná, že vás vidí.“

Tím Bellina otce očividně zaskočil.

„A to je možné jak? Vždyť nejsi měnič? Jak můžete spolu sdílet mysl?“ Otázka stíhala otázku.

Edward si až teď uvědomil, že se možná při jejich první návštěvě zapomněli zmínit, že čte myšlenky. Carlise napadlo to samé.

„Domnívám se, že to souvisí s jeho darem. Nevím, jestli to víte, ale určité procento upírů má dar, který jakoby odráží nějakou výjimečnou schopnost z jejich lidského života. Můj syn uměl vždy velmi dobře odhadnout člověka, se kterým se setkal, ať už jeho osobnost nebo úmysly. Když se narodil podruhé jako upír, zjistili jsme, že čte myšlenky všem okolo. Zpočátku to bylo pro něj velmi složité a stresující. Měl hlavu plnou hlasů a trvalo nějakou dobu, než se naučil svůj dar ovládat. Bellina mysl však pro něj byla od začátku zablokovaná. Jisté nepředvídané okolnosti způsobily, že se obávala o jeho život a v okamžiku ohrožení k němu vyslala varování.“

Bellin otec nevěřícně kroutil hlavou.

„O tom vůbec nevíme. Upíry jsme vždy přemohli svou silou, nevzpomínám si, že bychom narazili na upíra, který by se bránil jinak než fyzicky.“

Jejich rozhovor přerušilo auto, které se objevilo na příjezdové cestě. Dorazili vlci z rezervace. Kvůli Billymu a Chadovi přijeli autem, jinak k Cullenovým obvykle přiběhli ve vlčí podobě a v domě pro ně bylo vždy připravené náhradní oblečení. V autě byli s nimi namačkáni ještě Sam, Paul, jeho zástupce a Seth, benjamínek smečky, který si nikdy nenechal ujít příležitost navštívit Esminu kuchyni.

Když všichni vystoupili z auta a usadili Billyho do vozíku, připojili se k Belliným rodičům. Chad kývl na syna a ten otevřel dveře na straně spolujezdce, aby se mohla matka konečně přivítat se svou dcerou. Tentokrát Bella krotila svou sílu a jen se nechala hladit a objímat jako dlouho ztracená dcera, což vlastně byla.

Z domu k nim přiběhla Esme a jako správná hostitelka je všechny zvala dovnitř. Postupně se všichni rozesadili na velkou sedačku a křesla, přinesli i další židle, ale nakonec nebyly potřeba, protože Seth s Paulem prohlásili, že jdou prověřit kuchyň a zmizeli. Sam se omluvně usmál.

„Když Esme tak hrozně dobře vaří. Kluci je tu chodí běžně vyjídat. Už dávno jsem vzdal, jim ty nájezdy zakazovat.“

V krátkosti seznámili i ostatní s tou báječnou novinou, že Bella může komunikovat s Edwardem. Všichni to považovali za krok dopředu a byli plni optimismu, co se týkalo její přeměny zpátky v člověka.

Znovu otevřeli debatu na téma nadaných upírů. Chad přiznal, že při svých rešerších na takovou informaci nenarazil. Carlise ho ujistil, že nadaných upírů je opravdu málo a většinu kolem sebe soustřeďují vládci upírů, zejména jeden z nich je jimi posedlý. Načež ho překvapilo zjištění, že Chad o vládcích upírů a o Volteře ví víc, než by kdy předpokládal.

„Jak to, že Edward taky není v gardě vládců upírů, když má dar čtení myšlenek? To je velmi dobrá strategická výhoda.“ Zeptal se Bellin otec přímo, protože si uvědomil, co by to mohlo znamenat.

Edward, který si v jeho mysli přečetl, na co pan Courten myslí, se ho snažil uklidnit.

„Naštěstí je účast v gardě dobrovolná, takže nemůžou nikoho nutit. Několikrát mi to bylo nabídnuto, ale já vždy odmítl s ohledem na odlišný způsob stravování a kvůli rodině. Carlise kdysi ve Volteře žil a přátelil se s vládci, takže ho znají a necítí se naším velkým klanem ohroženi. Má sestra Alice, která má dar vidět budoucnost, by nás dostatečně dopředu varovala, kdyby hrozilo nějaké nebezpečí.“

Bella to poslouchala jen na jedno ucho, protože o darech jednotlivých členů jí Edward už vyprávěl. Reakce její rodiny na sebe nedala dlouho čekat. Otec vypadal hodně překvapeně, ale na to, co je zajímalo všechny, se zeptala mamka.

„Ona vidí budoucnost? Může nám tedy říct, kdy se Bella promění?“ Dožadovala se.

Malá černovlasá dívka sedící doteď potichu na klíně hrozivě vypadajícího blonďatého upíra nahlas vzdychla.

„Bohužel, kolem měničů toho vidím velmi málo. S nynější smečkou máme více osobního kontaktu než s těmi dřívějšími, takže jsem se na ně postupem času naladila a už mám vize jasnější, ale Bellu vůbec nevidím. Když je s ní Edward, tak mám v mlze i jeho. Nemůžu říct, kdy se promění, je mi líto, paní Courtenová.“

Bellina matka na ni překvapeně pohlédla.

„Vypadáš jako sotva odrostlé děvčátko a přitom neseš na sobě tíhu takového daru. Neuvěřitelné!“

Alice se na ni mile usmála, protože z ní vycítila stejné mateřské srdce jako u Esme.

„Děvčátko už dávno nejsem, pár křížků už mám, ale děkuji za kompliment.“

„Když na vás koukám, nemohu uvěřit, že jste upíři. Jsem člověk, a dokud jsem nepotkala Jeremyho, o vašem světě jsem četla jen v románech. Poprvé jsem upíry viděla, když mě napadli a jejich rudé oči si budu pamatovat do smrti. Oni,“ zarazila se, jakoby nevěděla, jak popsat své tehdejší dojmy, ale pak pokračovala jistým hlasem s pohledem upřeným na zlatookou dívku před sebou.

„Oni byli zlí a tím nemyslím jejich podstatu. Nechtěli mě totiž zabít pro krev, pro svou potravu. Bavili se o tom, jak si se mnou pohrají. Jako s nějakou hračkou, která se potom rozbije. A teď vidím vás a nebojím se. Je to jako s lidmi? Jsou hodní lidé a zlí lidé, jsou i hodní upíři a zlí upíři?“

Alice vyskočila a lidskou rychlostí, aby nikoho nepolekala, přistoupila k Bellině matce a sedla si před ni na paty.

„Bohužel nejsem ta pravá, abych mluvila ze své vlastní zkušenosti, protože na svůj lidský život si nepamatuji, ale tak jednoduché to není. Zlý člověk bude i zlým upírem, to je bez debaty, ale pokud je dobrý člověk proměněn na upíra, bojovat se svou novou podstatou je pro něj velmi těžké. Instinkty, které ho ovládnou, jsou instinkty dravce, které jako civilizovaný člověk nepoznal. Málokdo je tak silný, aby nad nimi vyhrál. A i tak je to boj na celou věčnost. Náš způsob života je naše volba, ale jen díky Carlisovi o ní vůbec víme. Novorozený upír je šílený žízní po krvi, musí zabíjet, protože je to nutnost potřebná k jeho přežití. Pokud začne zabíjet i pro potěšení, už není cesta zpátky.“

Po jejích slovech nastalo ticho. Každý je vstřebával z pohledu své podstaty.

V tom se ozvalo zachrápání. Belle vyletěla hlava nahoru, div se nesrazila s Edwardovou bradou a s očima vytřeštěnýma se rozhlížela kolem. Hledala příčinu, proč se tak náhle probudila.

Všichni se začali jako na povel smát a Edward jí vtiskl polibek na čelo.

„Chrápeš, miláčku!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

12)  Jalle (28.09.2012 19:24)

Huš!

HMR

11)  HMR (23.03.2012 20:56)

mnó, tak jsem trochu hlučná... no a co?

Lucinka

10)  Lucinka (22.03.2012 15:00)

Chrápeš,,,to moc dobře znám:D :D začala jsem číst až ted ale povídka mě úplně dostala,,,už aby byl další díl

Michangela

9)  Michangela (21.03.2012 19:03)

8)  hellokitty (20.03.2012 23:23)

Kamci

7)  Kamci (20.03.2012 23:06)

Marvi

6)  Marvi (20.03.2012 22:08)

Ta poslední věta mě dostala! :D :D :D :D :D :D
Nádhera

5)  skyrim114 (20.03.2012 21:23)

4)  Babča S. (20.03.2012 20:14)

:D :D :D :D :D

3)  Aduš (20.03.2012 20:09)

2)  leluš (20.03.2012 19:22)

1)  Niki (20.03.2012 19:22)

úžasné... Bella je vtipná

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Bella