Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Bella pomalu nachází sama sebe, ale ještě mají s Edwardem před sebou dlouhou cestu. Co jí chybí k tomu, aby se proměnila zpět na dívku? Nečekaná návštěva to ještě zkomplikuje.

Jasper nebyl sám, kdo přiběhl z domu. Ostatní to taky nevydrželi a najednou bylo před chatkou plno. Edward jen protočil panenky a dovnitř pustil jen Jaspera. Nechal přitom otevřené dveře, aby pach nebyl příliš koncentrovaný a Bellu nedráždil. Ta ale vypadala v klidu. Jasper podal Alici fotoalbum a sám si sedl na nejvzdálenější židli od sedačky, kde obě seděly. Alice začala Belle ukazovat fotky, které jí měly připomenout dobu, kdy u nich bydlela. Edward se neodvážil zmizet z jejího zorného pole, protože ho stále očkem kontrolovala, jestli nejde pryč a tak zůstal stát mezi dveřmi a potichu si povídal s rodiči a zbytkem rodiny. Z myšlenek Carlise vyčetl, že pro otce Belly a jeho průvodce přijel z rezervace Quilettů Nathan a odvezl je. Přespali u nich a každou chvíli by se tu měli objevit i se Samem a Billym. Poradí se, co dál.

„Myslím si, že je to výrazný pokrok oproti včerejšku. Už přijala Alici a ani Jasper jí nevadí. Ale vypadá to, že se od ní nesmíš moc vzdalovat. Hlídá si tě!“ Poslal mu otec v myšlenkách.

„Vzpomněla si i na Esme. Udělala u toho sice děsný nepořádek, ale byl to jasný vzkaz. Myslím, že postupně si vzpomene na všechny. Možná bychom mohli zkusit vejít všichni. Sednu si k ní na pohovku a budu ji uklidňovat, kdyby to bylo potřeba. Vejděte postupně.“ Vyzval Edward ostatní. Sám si šel sednout k Belle z druhé strany, než seděla Alice. Fotoalbum už doprohlížely, ale Alice na Bellu švitořila dál. Když si přisedl, zrovna nahlas přemýšlela, jakou tak může mít Bella velikost a hrozně se rozčilovala, že se to nedá vzhledem k jejím momentálním proporcím odhadnout. Nejraději by už šla nakupovat věci na oblečení a přitom si neuvědomovala, že ji tímto tématem může zraňovat. Rázně zakročil.

„Alice!“ Zavrčel tiše. Sice věděl, že ho Bella uslyší, ale Alice zmlkla a to bylo hlavní. Podíval se na Bellu a v jejích očích uviděl smutek. Hlavu mu zabořila do košile, jak to dělávala dřív a nechala se utěšovat v jeho náručí. Mezitím vešli ostatní a různě si posedali do křesel. Obývací pokoj chatky nebyl na takové množství lidí stavěný, jestli by přišli další, už tu bude moc narváno. A měniči, kteří na upíry nejsou tak zvyklí jako Quiletté, budou z takového počtu nervózní.

Carlise zrovna pomyslel na to samé. „Je nás tu moc, Edwarde.“

Ostatní se začali zdravit s Bellou. Všichni byli rádi, že je zase zpátky. Asi to s ním opravdu nebylo k vydržení, když se i Rose na Bellu usmála, že ji ráda vidí. Vzápětí se ale s Emmettem omluvili s tím, že vyrazí na lov, aby se pak rodina mohla vystřídat.  Edward se na ně vděčně usmál. Bella se mu mezitím rozvalila přes nohy a jen její mrskající se ocas byl svědkem toho, že je vzhůru a sleduje okolí.  Najednou zvedla hlavu a i ostatní to zaslechli. K chatě se blížilo pět osob. Carlise se zvedl a šel je přivítat. Zřejmě přišli dřív a narazili na prázdný dům. Nebyl pro ně problém vydat se po stopě a dorazit až k chatě. Ale kde nechali Billyho? Jeho vozík nemohl jet lesem.

Jako první vešel Sam, který nesl Billyho v náručí.  Tomu to očividně nebylo moc příjemné, ale představa, že by nebyl u všeho, co se bude dít, byla pro tohoto zvědavého starce horší varianta. Sam ho usadil do jednoho z křesel. Jasper mezitím uvolnil židli u kuchyňského pultu a ochranářsky se tyčil nad Alicí. Bellina rodina stála nejistě ve dveřích, než je Carlise nasměroval do dalších křesel. Sám si sedl na poslední, které bylo volné a Esme se mu stulila v náručí.

„Tak jsme se sem nakonec vešli. Omlouvám se, že jste našli dům prázdný. Situace se tak nějak vyvinula. Nejdřív jsme jim chtěli v této chatce zajistit soukromí, ale Bella se velmi rychle uklidnila a poznává už členy naší rodiny. Vidím, že se ještě neznáme všichni, rád bych se znovu představil. Jmenuji se Carlise a toto je má žena Esme, mé děti Alice a Jasper a Edward. Mé další dvě děti jsou Rosalie a Emmett, ale před chvílí odešli, aby se to tu trochu uvolnilo. Každý jmenovaný se na návštěvu usmál, nebo pokývl hlavou. Edward by si s příbuznými Belly rád potřásl rukou, ale za prvé nevěděl, jestli by jim to bylo příjemné a za druhé, se nemohl ani hnout. Bella ho přišpendlila svou vahou na sedačku a s tímto stavem byla očividně spokojená. Sice na nikoho nevrčela, ale Edward cítil, jak je napjatá.

Jeremy, její otec, se ujal představování na jejich straně a ukázal na muže, který byl jeho starším vydáním stejně tak, jako byl Nathan jejich mladším.

„Můj otec Chad, mého syna Nathana už znáte.“ Poté se obrátil přímo na Bellu.

„Bello! Všichni tě pozdravují a nejvíc maminka.“

Bella nevěděla, jak na to reagovat. Vzpomněla si na poslední týdny. Mamka si o ni dělala starosti a přitom z poloviny nechápala, o co jde. Ona sama indiánka nebyla, a i když přijala manželovo dědictví a později i synovo, jak jen mohla, Bellu si se záležitostmi měničů nikdy nespojovala. Pro ni byla pořád malá holčička. Ani si s ní nemohla promluvit, aby to spolu probraly, a když nic nepomáhalo, Bella se uzavřela do sebe. Tak ráda by jí všechno povykládala jako už mnohokrát předtím. Nikdy se moc o kluky nezajímala, protože v rezervaci si připadala příliš odlišná, ale mamka by byla určitě ráda, kdyby ji vyprávěla, jak se seznámila s Edwardem a co pro ni znamená.

Mrzelo ji, že na otce vrčela jako na cizího, ale když byla tak zmatená.  Vůbec nevěděla, co dělá, jako by je nepoznávala. Teď se styděla. Zvedla hlavu a upřela svůj zoufalý pohled na Edwarda, jako by jí on mohl pomoci. Ale on už jí přece pomáhá. Díky němu ustoupila kočka do pozadí a ona může jasně uvažovat, i když se ještě nepřeměnila.  Takto v duchu přemýšlela, když ji vyděsila Edwardova následující otázka směřovaná na jejího otce.

„Pane Courtene, promiňte takovou dotěrnou otázku, ale kolik je vlastně Belle let?“

Bellin otec chvíli zaraženě mlčel. Ne že by nevěděl, jak je jeho dcera stará, ale jaksi nechápal náhlou změnu tématu. Do toho Bella začala syčet nelibostí. Její bratr ovšem žádné takové zábrany neměl a vesele Edwardovi odpověděl.

„Belle je sedmnáct, ještě nemá ani dodělanou školu. Ale oproti tobě je zajíček každá, co upíre?“

Edward jen protočil panenky, protože Nathan mu tou poznámkou silně připomněl Emmetta a když si představil ty dva spolu, úplně se otřásl.

Jeremy syna okřikl, ale potom se zeptal Edwarda, proč se ptá.

Ten chvíli uvažoval nad myšlenkou, která ho právě napadla.

„Přemýšlel jsem, že bych se s Bellou učil, aby si mohla dodělat školu. Už i tak toho hodně zameškala. Od té doby, co s vámi odešla, jsem do školy nechodil a teď stejně nebudu moct Bellu opustit a myslím si, že by jí to pomohlo.“ Aniž by věnoval pozornost prskající Belle, která tak vyjadřovala svou nelibost, pokračoval.

„Chci s ní dělat všechno lidské, co dělala do té doby, než se proměnila. Tím myslím například učení, holky by s ní mohly podnikat takové ty holčičí věci, mí bratři ji přitáhnou ke sportu, Esme ji může učit vařit, pokud bude chtít. Vím, že to nebude takové, jako kdyby byla mezi lidmi, ale důležité je, aby Bella získala převahu nad svou zvířecí částí. Když ji ovládne, bude sebejistější a bude moci spustit přeměnu. No není to tak, Same?“ Obrátil se na vůdce smečky vlků, který měl několikaleté zkušenosti s průběhem přeměny mladých měničů. Ten si odkašlal, aby získal čas a utřídil si myšlenky.

„Edwarde, jistě máš pravdu v tom, že by bylo dobré, aby se jakkoliv podporovala Bellina lidská část, ať už učením, nebo čímkoliv jiným. Ale nemůžeš srovnávat proměnu mladých měničů s její situací. Mladí vlci se promění a jejich mysl se okamžitě spojí s ostatními ze smečky a jejich alfou. Kromě alfy, který se promění jako první, už žádný vlk není při své proměně sám. To nás jako smečku stmeluje, společná mysl není jen strategická výhoda proti našim nepřátelům. Spojením se smečkou se mladý vlk uklidní a s pomocí alfy, který ho vede, se promění zpět. Bella nikdy součástí smečky nebyla, její proměna byla spuštěna jako ochranný mechanismus ve stavu akutního ohrožení. Bez smečky a bez alfy nevím, jaký impuls je potřeba, aby se proměnila zpět.“ Jeho slova na nějakou dobu ponořila chatu do ticha. Každý přemýšlel, jak Belle pomoci.

Bella se konečně domohla Edwardovy pozornosti a to tím, že ho lehce kousla do ruky. Ten se na ni usmál a jeho smích uvolnil nastalé napětí.

„Ty se moc do učení nehrneš, co? Ale představ si, až se přeměníš, budeš o rok starší než tví spolužáci a budeš muset jít na zkoušky. Budou si myslet, že jsi propadla!“ Dobíral si ji.

Bella si uvědomila, že neřekl, jestli se promění, ale až se promění, a tento drobný rozdíl ji naplnil nadějí. Třeba to bude trvat týden, měsíc nebo rok, ale když bude s Edwardem, zvládnou to. Protože to nečekal, oblízla mu tvář a kochala se jeho výrazem.

Dokonce i její otec se po dlouhé době zasmál, když viděl svou dceru, i přes nešťastné okolnosti, očividně spokojenou. Stačil pohled na ty dva, jak tak spolu sedí na sedačce a láskyplně si hledí do očí a věřil, že ten otisk je vzájemný. Pohlédl na svého otce a ten jen mlčky s nadějí v očích přikývl. Udělali dobře.

„Souhlasíme. Bella tu zůstane s tebou a tvou rodinou. Věřím, že to, že jsme ji stále tlačili do přeměny, nebyla správná cesta. Nejlepší podmínky pro ni budou u jejího otisku. Takto to vyřídíme i naší Radě starších. Rádi bychom s vámi uzavřeli stejnou smlouvu, jakou máte s vlky. Naše vesnice je vzdálenější, ale mezi námi není žádné větší město a teritoria jsou spojená lesem. Volný průchod nám umožní častější kontakt s Bellou. Její matka ji bude chtít přijet také navštívit.“

K tomu neměli námitek ani Sam ani Carlise.

Když večer všichni odešli a v chatce zůstal jen Edward s Bellou, najednou tam bylo příliš ticho.

„Bello, doufám, že se na mě nezlobíš kvůli tomu učení? Slibuji, že to bude opravdu učení a ne mučení. Už jsem ti vyprávěl, že jsem jeden čas učil na střední škole? Ale to bylo opravdu jen jednou. Emmett si mě kvůli tomu dobírá dodnes. Alice mě tenkrát změnila k nepoznání. Měl jsem vousy a brýle a každý den mi gelovala pěšinku uprostřed, abych vypadal starší a serióznější. Ale stejně se to nedalo vydržet. I když se tenkrát jejich zájem neubíral mým směrem, mysl dospívajících dívek a chlapců je pro čtenáře myšlenek opravdu hrozný zážitek. V té době jsem ještě neuměl svůj dar tak ovládat a i když mě učení bavilo, musel jsem toho nechat. Ani nevíš, jaké je to potěšení být ve tvé tiché společnosti.“

Takto strávili několik dnů pohody a vzájemného poznávání. Bella na proměnu vůbec nemyslela, momentálně jí stačilo, že je s Edwardem. Jediné, co ji občas štvalo, byly jeho profesorské manýry. Tehdy bylo jasně vidět, že už má několik desítek let na křížku a byl vychován v jiné době. Když už jeho poučování nemohla snést a v některých nepopulárních předmětech se to stávalo častěji, rázně ho přerušila a utekla mu do lesa. Edward za ní vyběhl vyděšený, co se stalo. Jako první ho napadlo, že její kočka převzala vedení a ucítila nějaký pach, který ji vyburcoval k lovu. Ale za chvíli Bellu našel, jak sedí pod nějakým stromem a kouká na něj. Zcela automaticky zvedl hlavu taky a upířím zrakem prozkoumával jeho korunu, jestli se tam neskrývá nějaké zvíře. Neviděl nic a nezaslechl ani šustnutí.

„Co tam vidíš? Obyčejný zerav západní. Dorůstá až dvacet metrů, ale tento je relativně mladý, nemá ještě ani deset metrů.“ Koukl se zpátky na Bellu a zjistil, že se mezitím rozeběhla dál do lesa. Ještě než ji dostihl, uslyšel překvapené vypísknutí, a když byl dostatečně blízko, uviděl původce toho zvuku. Bella ležela na zemi a mezi packami svírala mládě divokého prasete. To měl hrůzou vytřeštěné oči a zoufale pískalo na celý les. Zřejmě se zaběhlo, ale určitě nebude trvat dlouho a objeví se jeho naštvaná matka, v horším případě celé stádo.

„Bello, co jsme si říkali? Že nebudeš lovit, ale jíst výhradně lidské jídlo. Při lovu přebírá vedení tvá zvířecí část a to přece nechceme.“ Domlouval jí smutný Edward, protože se domníval, že veškerý pokrok, který učinili za poslední dny, byl k ničemu.

Ale Bella neměla zájem o mladé masíčko selátka. Šťouchla do něj čumákem a koukla na Edwarda. Když viděla, že nechápe, tak jen vzdychla a prasátko pustila ze sevření. To se oklepalo a utíkalo, co mu nohy stačily. Sama se potom zvedla a rozeběhla zase jiným směrem. Edward ji následoval, zmatený jejím chováním. Bella se zastavila u dalšího stromu a koukala přímo na něj.

Z houštin se ozvalo zachichotání. Edward byl tak zaujatý sledováním Belly a jejím nepochopitelným počínáním, že vůbec nevnímal okolí.

„Kdo je tam? Emmette, vylez!“ Houkl na svého bratra, když zaznamenal jeho poťouchlé myšlenky.

Spolu s Emmettem vyšel z křoví i Jasper. Oba se nehorázně pochechtávali, protože byli svědkem, jak Bella hopsala po lese od stromu ke stromu a Edward běhal za ní.

„Teda na vás byl pohled. Copak to tu vyvádíte? Hrajete si na školu v přírodě? My chceme taky, že Jaspere?“ Neudržel se Emmett a šťouchl do Jaspera loktem, až zavrávoral.

Edward na něj chvíli nechápavě koukal, ale pak se podíval na Bellu, která hlavou přikyvovala, až jí lítala nahoru dolů. Konečně se uvolnil, protože mu došlo, že ji nemůže stále držet zavřenou doma u učení, ale že potřebuje taky trochu povyražení. A proč nespojit příjemné s užitečným. Škola v přírodě byl skvělý nápad. A to s ním přišel Emmett!

Zbytek dne strávili lítáním po lese určováním stromů, na které narazili, a zvířat, které kluci ulovili. Když byli upíři dostatečně nakrmení, nosili Belle a Edwardovi zvířata živá, ale to jim brzy zatrhli, protože to bylo zbytečné trápení. Jejich ubohé oběti sice vyvázli z vyučování biologie živí, ale měli z toho psychické trauma do konce života. Bella si dnešní den s Edwardem a jeho bratry doslova užívala. Večer po důkladné koupeli padla do peřin příjemně unavená.

Každý den je přišel někdo navštívit, ale jinak měli většinu času jen pro sebe. Na druhý den se ohlásil Bellin bratr Nathan, který se chtěl především rozloučit. Dědeček Chad se zabydlel u Billyho a oba starci si skvěle rozuměli. Nathanovi se tam také líbilo, což o to. Dokonce došlo i na měření sil s vlky, ale srdce ho táhlo jinam. Už byl od Claire příliš dlouho odloučený. Když viděl, že dědeček se k návratu nemá, domluvil se s otcem, že se s nimi vrátí domů. Bellin otec měl v úmyslu vrátit se do Frencourtu a za pár dní přijet i s její matkou. Chtěla na vlastní oči vidět, že je její dcera v pohodě a taky se chtěla seznámit s Edwardem a jeho rodinou.

Další dny byly volnější, nikdo je v chatce nerušil a Bella spokojeně podřimovala Edwardovi na klíně. Oba seděli na terase v odpoledním sluníčku a užívali si jeden druhého.

„Bello, potřeboval bych na lov. Přijede tvoje matka a já chci být připravený. Počkáš tu na mě, nebo poběžíš se mnou?“ Zeptal se Edward lenivě vyhlížející kočky, která se ale očividně nechtěla ani hnout.

„Koukám, že ne,“ konstatoval a opatrně se vytáhl spod jejího těla. Jenom mrskající se špička jejího ocasu dávala najevo, že nespí a že ho slyšela.

Ale sluníčko příjemně vyhřívalo její kožich a Belle se nechtělo opouštět pohodlí terasy. Taky byla zvědavá, jak bude snášet krátké odloučení od Edwarda. Ale cítila se dobře. Věděla, že použije svou upírskou rychlost, aby byl u ní co nejdříve. Ještě slyšela, jak se rychle pohybuje lesem směrem k řece a pak zřejmě usnula. Nevěděla, jak dlouho spala, ale probudil ji nepříjemný pocit. Když otevřela oči, chvilku trvalo, než ten pocit identifikovala. Sluníčko se posunulo, takže už ji nehřálo, ale to nebyl důvod, proč jí náhle otřásla zima. Rozhlédla se a vše okolo vypadalo stejné, ale něco nebylo v pořádku. Les jakoby zadržoval dech v očekávání. Ale čeho? A pak ji uviděla. Stála na hranici lesa, dosud schovaná ve stínu. Postava byla podle šatů žena, ale co dělala tady sama hluboko v lesích?  Když se otočil vítr, Bella pochopila. Ten pach, který jí kupodivu u Edwarda a jeho rodiny nevadil, byl nezaměnitelný.

Neznámá upírka zřejmě nevěděla, jak si vysvětlit situaci. Cítila upíří pach všude kolem, ale u chatky ležela pískově zbarvená kočka, jako by tam byla doma. A upíři, na jejichž teritorium vstoupila, byli vegetariáni jako ona. Puma se zřejmě zatoulala a to bude její konec. Vypadala opravdu chutně. Ještě jednou svými smysly prozkoumala nejbližší okolí a plíživým krokem dravce se začala přibližovat ke své kořisti.

Když upírka vyšla ze stínu lesa, první co si Bella uvědomila, byly její jantarové oči. To znamenalo, že lovila zvířata a ne lidi. Nepříjemnou skutečností ovšem bylo, že ona sama byla teď zvíře. Sakra! Vždyť byla měnič, nejhorší nepřítel upírů! Vyskočila na nohy a postavila se bojovně naproti neznámé upírce.

Ta se trochu zarazila, když uviděla, že se jí puma nebojí a taky ji trochu zarazila velikost Belly, když se postavila. Ale to trvalo jen chvilku a pak vyrazila za svou kořistí. V mžiku z ní byla pouhá šmouha, ale Bella už byla zvyklá na Edwardovu přirozenou rychlost a nenechala se zaskočit. Jedním skokem uhnula stranou a zároveň máchla pravou tlapou po upírce, která ji setrvačností svého útoku míjela. Ale už zachytila jen látku jejích šatů, které byly rázem na cáry. Začaly kolem sebe kroužit na vzdálenost tří metrů a obě zvažovaly další útok. Pokud neznámou upírku udivila Bellina rychlost, nedávala to na sobě znát. Znovu se proti sobě rozběhly, ale tentokrát ani jedna neuhnula a loukou to zadunělo, jak do sebe narazily. Na straně Belly se ozvalo křupnutí, které provázelo úder do žeber, na straně upírky zaskřípění, jak drápy ostré jako břitva škrábly překvapenou upírku přes břicho. Na zem padly kousek od sebe a teď se pozorovaly vytřeštěnýma očima. Obě byly vážně zraněné a neschopné dalšího pokračování v boji.

Jako první se vzpamatovala neznámá upírka a začala volat o pomoc.

„Eleazare! Carmen! Kate!“

Belle, která měla potíže se přes zlomená žebra pořádně nadechnout, nezbylo nic jiného, než v duchu prosit Edwarda o odpuštění, protože jí bylo jasné, že pokud přiběhnou další upíři, neubrání se jim.

„Edwarde! Je mi to líto, ale nebyla jsem dost rychlá. Ještěže jsi daleko a nemůžeš mě slyšet, zbytečně bys mi běžel na pomoc a oni jsou v přesile. Sbohem, má lásko.“

A poté uslyšela jeho hlas. Ne z dálky, ale přímo ve své hlavě. Jako by někdo konečně otevřel ty správné dveře a dvě duše se potkaly na půl cesty.

„Bello? Já tě slyším! Jak je to možné? Vydrž! Vydrž, už běžím!"

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

12)  Jalle (28.09.2012 19:00)

áno Edward zachráň ju!

HMR

11)  HMR (19.03.2012 21:09)

Vydrž, vydrž... a co asi dělám, ty chytrej...

Rosalie7

10)  Rosalie7 (19.03.2012 10:17)

Wow, ale kde to má pokračování? Nemůžeš nás takhle navnadit a najednou to useknout, zvlášt ne v takovýmhle momentě
Ale ne, ráda si počkám na upírčino(Tanyino?) vysvětlování A jsem ráda, že už se konečně nějak hnuli z místa. Ale co dál? Snad už to nebude dlouho a ona se přemění...

9)  hellokitty (18.03.2012 22:53)

8)  Zulík (18.03.2012 20:51)

Je jasné že Edvard počuje lebo patrí do jej smečky - takže by mali počut aj ostatný kulenovci,nie?
V každom prípade je to prekvapenie a ja sa teší na další diel hlavne tvár Denajských ked ju budú CULENOVCI BRANIT.
*xmas*

Kamci

7)  Kamci (18.03.2012 20:15)

krásné

Marvi

6)  Marvi (18.03.2012 19:45)

Ty to teda komplikuješ, já doufám, že se to vysvětlí a Bella bude v bezpečí u Edwarda.

5)  Martinka (18.03.2012 18:47)

4)  Niki (18.03.2012 18:08)

wau... doufám, že to s Bellou dopadne dobře.. třeba se díky zranění přemění...

3)  DAlice (18.03.2012 18:07)

2)  Babča S. (18.03.2012 18:00)

1)  leluš (18.03.2012 17:38)

to je tak napínavé rýchlo dalšiu :D :D :D :D :D :D :D :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek