Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Edward doufá, že Bella najde znovu cestu k sobě i k němu. Snad tomu napomůže společné bydlení.

Nakonec jediná, koho něco napadlo, byla Esme.

„Vypadá to, že kromě Edwarda nikoho už nepoznává a ve všech vidí ohrožení. Co kdyby se pro začátek zabydleli v té malé chatce v lese? Nebudou to k nám mít daleko, kdyby něco hrozilo, a přitom tam budou mít soukromí. Od první chvíle byla na Edwarda fixovaná a i teď je jediný, koho poznává, to určitě nebude náhoda.“ Dokončila Esme svou úvahu a pak se ještě obrátila na Jeremyho.

„Určitě na něco přijdeme, abyste mohl být blízko své dcery. Naši přátelé vlci budou určitě chtít taky pomoci. Možná byste se mohli ubytovat u nich.“ Nabídla řešení.

Opravdu to vypadalo jako východisko z této zapeklité situace a nakonec to uznali všichni zúčastnění. Teda Bella si rozhovor moc neuvědomovala, ale když se Edward pohnul směrem od koček i upírů, neměla námitek a následovala ho. Chvíli trvalo, než se dostali zpět na území Cullenů a Edward po cestě ulovil ještě nějakou vysokou, aby doplnil chybějící energii, kterou spotřeboval na hojení svých zranění.  Bella se od něj nehnula ani krok, akorát při lovu zalehla do křoví proti větru, aby ji zvěř neucítila.  Když na ni Edward zavolal, že pokračují v cestě, zase k němu přiběhla a běželi dál. Jen Edward věděl, že jejich rodiny je sledují z bezpečné vzdálenosti.  Během hodinky byli u chatky, kterou myslela Esme.  Ano, byla to lesní dřevěná chatka, ale notně vylepšená Esmeiným smyslem pro dokonalost v bydlení.  Vždyť ona sama s Carlisem ji občas využili pro trávení společných nocí, když absence soukromí v domě, způsobená dokonalými upířími smysly, překročila únosnou mez. Interiéru vévodila obrovská místnost s kamenným krbem a koženými sedačkami, všude bylo plno kůží a loveckých trofejí, takže neznalý návštěvník by si myslel, že vstoupil do království vášnivého lovce zvěře. Což nebylo zase tak daleko od pravdy. Z místnosti vedly dvoje dveře. Jedny do menší, ale plně vybavené kuchyně a druhé do ložnice. Z ní se dalo jít do koupelny.  Klíč od vchodu byl šikovně ukryt za imitací obložení chaty. Edward rychle odemkl a ohlédl se po Belle, zda ho následuje. Zavzpomínal, kdy naposledy tu někdo byl a jak koncentrovaný bude upíří pach v chatě.  Nechal tedy dveře otevřené a vešel dovnitř.

„Bello, pojď dovnitř.“ Lákal ji svým hlasem.

Bella zůstala stát ve dveřích a nosem nasávala vzduch, ve kterém byl smíšený pach kůže a upírů. Trochu zavrčela a prskla, jak jí vnikl do nosu, ale práh chatky překročila a vstoupila za Edwardem do hlavní místnosti. Tam si nejdřív vše pozorně prohlédla, nakoukla i do kuchyně a do ložnice, ale zase se vrátila k sedícímu Edwardovi, postavila se před něj a hlavu mu položila do klína.  Začala znovu omluvně mňoukat, jak byla nešťastná, že na něj zaútočila. Teď, když ho měla přímo před sebou, nedokázala pochopit, proč na něj skočila. Jeho nasládlý upíří pach jí plnil nos, ale už ho nechtěla zabít. Kočka v ní se uklidňovala a konečně po dlouhé době se Bellina mysl vynořovala jakoby z mlhy, ve které se nacházela posledních pár dní. Některé věci se jí moc nevybavovaly, ale něco přece. Nekonečné týdny snahy o přeměnu, stále se stupňující frustrace z neúspěchu, opakované útěky z domu, kdy kočka lovila a ji to stále více jakoby stahovalo do pozadí a pak najednou uviděla upíra, svého nepřítele a zaútočila.  Ještěže se nakonec zastavila, když uviděla jeho tvář. Mohla ho přece i zabít! Bellina mysl začala panikařit při vzpomínce, co se mohlo všechno stát. Jak to, že dovolila kočce převzít vedení! Vždyť ona není zvíře! Je člověk a jako takový musí za své lidství bojovat! Teď už byla zase při smyslech a společně na to s Edwardem přijdou. Musí se přeměnit zpátky na Bellu! Teda jestli ji ještě bude chtít, když ho málem roztrhala, pomyslela si v duchu.

Edward si vychutnával po tak dlouhé době její přítomnost, to potěšení ze zaboření prstů do její srsti, tu hebkost kůže na její hlavě. Jakoukoliv možnost nebezpečí si odmítal připustit, vždyť je to jeho Bella. Konečně je zase s ní.  Společně zvládnou cokoliv.

Mezitím otec Belly se svými zástupci doběhl společně s Edwardovou rodinou k jejich domu, kde je Esme okamžitě jako správná hostitelka usadila do obývacího pokoje. Bylo potřeba domluvit se na dalším postupu. Štěstí jejich dětí stálo na prvním místě.

První promluvil Carlise jako pán domu.

„Ještě jednou vás vítám, pane Courtene, ve svém domě. Představoval jsem si to za lepších okolností, ale musíte nám věřit, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom Belle pomohli. Budu s vámi mluvit na rovinu. Můj syn Edward vaši dceru miluje. Vím, že nemáte s upíry vegetariány žádné zkušenosti, proto vám to chci vysvětlit. Díky našemu vegetariánství jsou naše teritoriální instinkty natolik utlumeny, že jsme schopni vytvářet dlouhodobé rodinné vazby stejné jako u lidí nebo měničů. Naše rodina, kterou jsem založil já se svou družkou Esme, spolu takto žije již několik desítek let. Je tvořena páry, jejichž manželské svazky jsou utuženy roky vzájemného soužití. Jediný Edward si dosud družku nenašel, a když potkal Bellu, za těch pár týdnů, co u nás byla, nám bylo jasné, že se do ní zamiloval. Za svého syna ručím, Belle by nikdy neublížil, na to ji má moc rád. Její nepřítomnost a to, že se za celou dobu neozvala, ho bohužel utvrdilo pouze v tom, že si ji nezaslouží a že s ním ona nechce mít nic společného.“ Dokončil Carlise svou snahu o vysvětlení.

Bellin otec i jeho dva zástupci Carlise během jeho řeči nepřerušili a bylo vidět, že nad jeho slovy přemýšlejí. Vždyť to bylo v kostce to samé, co zjistil Chad, Bellin dědeček a co bylo v této situaci nejdůležitější.

Slova se ujal Jeremy.

„Možná to nepodám tak, jako můj otec Chad, který se zabývá legendami našeho kmene i ostatních měničů, ale pokusím se.“ Na chvíli se odmlčel, ale pak pokračoval.

„Víte, když jsme odešli i s Bellou, nikoho nenapadlo, že bude nějaký problém. Jako její otec i alfa smečky prostě Bellu provedu její proměnou zpět a život v naší rodině i smečce se vrátí do starých kolejí jako před tím útokem upírů. Na vás jsme hned zapomněli, důležitá byla prostě Bella. Ale tak jednoduché to nebylo. Bella se neproměnila přes veškerou naši snahu. Jak dny ubíhaly, a my nemohli na nic přijít, začala být střídavě apatická a střídavě vzteklá. Nikdo se jí nedivil, to by rozhodilo každého. Ale starší kmene nás upozornili na to, co se stává měničům, když se dlouho nepromění zpátky na člověka a že čas ubíhá. Uvědomili jsme si, že je tu nebezpečí, že Bellu ovládne její kočka natrvalo a už nebude cesta zpátky. Nikdo si nevšiml, že Bella je celou dobu nešťastná i z něčeho jiného. Až její bratr u mě v kanceláři objevil ty fotky, co jste nám pro Bellu dali s sebou. Já jsem je prostě strčil do šuplete a zapomněl na ně. Ty fotky byly docela výmluvné.  Když jsme se na ně podívali, Nathana napadlo, že se Bella do Edwarda otiskla a že musí hrozně trpět. Víte něco o otisku měničů?“ Obrátil se na Carlise s otázkou.

„Ano, víme, Billy nám to jednou vysvětloval. Je to spojení měniče a jeho protějšku na celý život a nic se mu nevyrovná. Dokonce dochází k otisku i mezi věkově nesourodými páry, kdy pak měnič přestane stárnout a jakoby počká na svou družku.  Víme o otisku, ale aby se otiskl měnič do upíra? Je to možné?“ Kroutil hlavou Carlise.

„No, dokud jsem neviděl ty fotky a její reakci po útoku na vašeho syna, nevěřil bych tomu ani já, ale nelze strkat hlavu do písku. Otisk je pro nás posvátný, smečka se proti tomu nepostaví. I kdyby to někdo nemohl překousnout, musí respektovat Radu starších a mne.  Když Bella utekla, pustili jsme se za ní a můj otec s Nathanem jeli ke Quilettům, abychom se poradili i s nimi. Můj otec o vás zjistil, co se dalo a shoduje se to s tím, co jste nám teď vyprávěl. O vaší rodině a lásce, která vás spojuje i když jsem doposud nevěřil, že je něco takového u upírů vůbec možné.  Je možné, že Bella, u které nikdo nepředpokládal, že se někdy promění a tudíž jí legendy o měničích byly vyprávěny pouze jako pohádky na dobrou noc a ne jako fakta potřebná k životu měniče, nikdy necítila s naší smečkou sounáležitost a proto mě jako alfu neuznává.  Můj otec vyslovil teorii, že Bella odkázaná sama na sebe si smečku jakoby našla sama a tou jste pro ni vy. Myslíme si, že pokud se jí někdy podaří proměnit se zpět, tak jen u vás.“ Pokračoval Jeremy ve vysvětlování.

Esme k tomu podotkla: „Je pravda, že u nás se tenkrát proměnila. Sice to bylo jen na pár sekund, jak říkal Edward, a ve spánku, ale na okamžik z ní byla opět dívka.“

Jeremy na ni vytřeštil oči a mezi ním a jeho muži proběhla vzrušená výměna slov. Pak se znovu obrátil na Cullenovy.

„Ona se u vás proměnila? Ale o tom vůbec nic nevíme!“ Rozrušeně vykřikl. Ale pak jen tiše dodal.

„Od začátku jsme udělali chybu. Byl jsem vám vděčný, že jste se o mou dceru postarali, ale dál jsem vás bral jen jako upírskou zajímavost, ve kterou jsem v hloubi duše ani nevěřil a jediné, co mě zajímalo, bylo dostat Bellu co nejdřív domů. Kdybych vás víc poslouchal, tak by to možná nedošlo tak daleko.“ Bylo vidět, že má o Bellu starosti.

Esme empatická duše jako vždy, ho okamžitě začala utěšovat.

„To je minulost, která se nedá změnit. Teď se musíme soustředit na současnost. Věřím, že Bella v přítomnosti Edwarda nabude převahy nad svou zvířecí částí a situace se brzy vrátí přinejmenším do stavu, než od nás odešla. Nebude to trvat dlouho a přemění se zpátky. Musíte tomu věřit.“ Domlouvala Bellininu otci.

V tom zazvonil mobil. Všichni se instinktivně rozhlédli kolem sebe, komu to zvoní. Jeremy se ošil.

„Promiňte, to je můj. Volá Chad s Nathanem,“ a do telefonu pokračoval. „Ano Chade? Už jste dorazili?“

Vzhledem k tomu, že všichni přítomní měli dokonalý sluch, bylo to jako při zapnutí hlasitého odposlechu. Na druhé straně se ozval Bellin bratr Nathan.

„Tati, už jsme dorazili, Chad už se domlouvá tady s někým ze starších a s jejich alfou. Tenkrát byli taky na té louce. A co Bella?“ Vyptával se netrpělivě Nathan.

Jeremy mu v krátkosti vypověděl, kde zrovna jsou a jak je na tom Bella. Rozhovor zakončil pokynem pro Nathana, aby všechno vyřídil dědečkovi a zkusil domluvit ubytování i pro ně. Pak že má pro ně dojet autem.

Po skončení telefonátu se obrátil na svého zástupce Briana.

„Briane, jak jsem předpokládal, bude to na delší dobu. Dočasně tě pověřuji velením nad smečkou, se staršími jsem o tom mluvil, budeš mít jejich plnou podporu. Vrať se domů, zůstane tu se mnou Cole. Zatím to bude na týden, pak se uvidí. Kdyby se cokoliv dělo, hned mi volej. Cel zavolám sám.“

Brian jen přikývl na znamení souhlasu, mezi dveřmi ještě stihl říct „Nashledanou a hodně štěstí“ a už ho nebylo.

Opět se ozval něčí mobil. Tentokrát většina přítomných poznala, že je to Carlisův, takže se jejich oči s očekáváním stočily na něj. Ten hned uviděl na displeji, kdo to volá, tak jen hlesl.

„Edward!“ A pokračoval přímo k volajícímu.

„Ano, Edwarde? Je všechno v pořádku?“

„Carlisi, volám, abyste si nedělali starosti. Bella je tu se mnou v chatě a je úplně klidná. Ale není tu nic k jídlu. Nechci, aby lovila, myslím, že by to v dané situaci nebylo dobré. Lidské jídlo bude pro Bellu lepší, nechceme přece, aby její kočka přebírala byť jen na chvíli vedení. Nemohla by Esme něco uvařit? A je potřeba nakoupit potraviny, aby tu byly zásoby. Půjdeme se projít ven a mezitím můžete do chatky. Vždy jen jeden, aby si postupně zvykala na jednotlivé pachy rodiny.  Co na to říkáš?“

„Dobrý nápad, Edwarde. Je tu s námi i její otec a jeden z jeho kmene. Ubytují se prozatím u Quilettů. Chtějí být Belle nablízku. Je tam i její bratr a dědeček. O nákupy se postarají holky.“ Dodal, a když zvedl oči, zjistil, že ženské osazenstvo zmizelo. V duchu se uchechtl. To holkám chybělo, nejvíc Esme možnost pro někoho vařit.

„Víc jak hodinu by jim to nemělo trvat, takže tak za hodinu se půjdeme s Bellou ven projít, aby to tam holky mohly donést. Všechny pozdravuj, a že děkujeme.“ Ukončil Edward hovor.

S Alicí to trvalo trochu déle než hodinu, protože samozřejmě všechny zatáhla i do jiných obchodů, ale budiž jí přičteno k dobru, myslela i na to, na co chlapi nepomysleli, a to že kdyby se Bella náhodou proměnila, tak že nemá co na sebe. V rychlosti koupila nějaké rifle a trička a spolu s nákupem potravin jak do chatky, tak pro Esme na vaření jely zpátky. Po cestě se dohodly, že jako první tam půjde Alice a příště se uvidí.

Edward na Bellu stále mluvil a nyní více než kdy jindy litoval toho, že jí nemůže číst myšlenky. Nevěděl, zda vnímá, co jí vykládá, zda mluví na Bellu či na tu kočku v ní. Zatím se ho držela jako klíště, vyšel z chatky a vedl ji na jejich louku u řeky, kde se poprvé potkali a kde se i rozloučili. A stále na ni mluvil a mluvil.

„Když jsi odešla se svými rodiči, tak jsem byl kvůli tobě tak šťastný! Ale pak, když ses neozývala, tak to bylo horší a horší. Několik dní jsem vůbec nešel na lov a hypnotizoval jsem telefon, kdy se konečně ozveš. Dny plynuly, pak to byly týdny a já si uvědomil, že už nezavoláš. V podstatě jsem to věděl od začátku, ale nechtěl jsem si to připustit. Bláhově jsem doufal, že bys mě mohla milovat jako já tebe. Jistě jsi mě měla ráda, jinak bys se mnou netrávila tolik času, ale protože jsem předpokládal, že se doma hned proměníš zpět v dívku, došlo mi, že pak už se mnou nebudeš chtít mít nic společného. A taky je tu ten fakt, že ty jsi měnič a já upír, jsme odvěcí nepřátelé. Zavřel jsem se v pokoji a jen jsem vzpomínal na chvíle, které jsem s tebou strávil.“

Mezitím došli na louku a Edward si sedl do trávy. Bella naproti němu.

„Bello, musím to vědět. Slyšíš, co ti říkám? Miluji tě! Než jsem tě potkal, přišla mi má věčnost děsivá, roky plynuly a já byl stále sám. Nerad to přiznávám, ale záviděl jsem svým bratrům, že mají své polovičky a já pořád nic. Ale když jsem v tvé blízkosti, vím, že ty roky čekání jsou ničím proti jediné chvíli strávené s tebou. Prosím, dej mi aspoň znamení, že mám naději.“

Belle trhalo srdce, vidět ho takhle zoufalého, ale když kočka nemůže mluvit. Znamení, znamení, to se řekne, znamení, ale když má „člověk“ omezené možnosti. A tak, jelikož nevěděla jak jinak, dala mu velice mokrou pusu na tvář. Asi to nepomohlo, protože Edward jen vzdychl a svěsil hlavu. Zřejmě to nebylo dostatečně jasné. Začala horečně přemýšlet, jak mu má svými prostředky vyjádřit, že její srdce je plné lásky k němu, až se bojí, že přeteče. Srdce! To je nápad! Odběhla ke břehu řeky, kde byl mokrý jemný písek, jak řeka občas klesla podle ročního období. Vytasila drápy na pravě přední tlapě a balancující na třech nohách opatrně nakreslila do písku veliké srdce. Do něj napsala velké E+B. Teď, když na to hleděla, tak jí to přišlo docela infantilní, ale výjimečné situace vyžadují výjimečná řešení. Pokud si vzpomínala, tak tento projev pubertálních spolužáků nikdy nechápala, ale teď to byla jediná možnost. Odběhla zpátky k Edwardovi, který se už rozhlížel, kde je a tahala ho za rukáv k řece. Tam mu ukázala svůj výtvor. Edward před ní klesl na kolena a dojatě ji objal kolem krku. Zřejmě to jako důkaz stačilo, protože nyní z něho cítila štěstí a lásku. Zvlášť když jí mumlal do kožichu láskyplná vyznání. V tom jí zakručelo v břiše a tak se začala otáčet a nasávat vzduch, jestli nezacítí nějakou kořist. Udělala to úplně automaticky, ale hned v dalším okamžiku se v duchu ušklíbla nad tím, že by něco ulovila a jedla syrové maso. Při tom jí došlo, že poslední dny zřejmě nedělala nic jiného a jen ta představa stačila k tomu, aby ji chuť k jídlu přešla. Edward to samozřejmě slyšel taky a hned ji pevněji objal, jakoby se bál, že se rozběhne lovit.

„Bello, pojď, vrátíme se. Už je tam pro tebe přichystané jídlo. Holky určitě koupily pizzu, co máš tak ráda.“ A tahal ji směrem k chatce. Bella se bez protestu nechala odvést zpátky do chaty, kde už voněla pizza pomalu se otáčející v mikrovlnce. Jako vždy nemohla odolat, sedla si naproti ní a pozorovala tu kulatou dobrotu. Edward si sedl hned za ni, položil si bradu na její hlavu, smál se a jeho dech ji lechtal na uších. Zatřepala hlavou, až jí uši pleskly o sebe a Edward asi taky jednu schytal, protože spadl na záda, kde zůstal ležet a smíchy se nemohl ani zvednout. Když se o to pokusil, tak máchla tlapou a připlácla ho zpátky na zem. Její oblibě v pizze se nikdo smát nebude! Nakonec se na něj svalila celá a tak se váleli v kuchyni jako malí. V tom cinkla mikrovlnka a Bella zase přesunula svou pozornost k ní. Edward rychle vyskočil a přendal pizzu na připravený talíř. Mělo ji to trochu zchladit, protože věděl, jak dokáže být nedočkavá. Bella na něj skákala, že už jako chce, ale on se vždy otočil zády a pizzu bránil svým tělem, než ji zchladil rukama aspoň na únosnou míru. Konečně usoudil, že se ten mlsoun nespálí a dal ji na zem. Bella se do ní hned pustila. Když skončila, po pizze zbyla jen kapka kečupu na jejím nose. Marně na ni chtěla dosáhnout jazykem, pořád ji tam měla. Edward se jí zase smál, pohled na kmitající se růžový jazyk, který se vždy vymrštil jako lopata, připleskl se na nos mimo kečup a pak zase zmizel, musel asi stát za to. Bella naštvaně odběhla do koupelny, aby se podívala, jak to vypadá. Když se předními packami opřela o umyvadlo, bez problémů dosáhla na zrcadlo, které jí vrátilo obraz její uražené tváře.

Ani se nedivila, že se jí Edward smál. Ten pohled fakt stál za to. S tím červeným nosem vypadala jako klaun z cirkusu. A jak tak koukala, taky pěkně špinavý klaun. Několikadenní pobyt v lese jí na kráse moc nepřidal. Její srst už nebyla všude pískově hnědá. Většinu barvy překrývaly hnědé fleky od bahna, někde zelená od trávy a sem tam viděla i tmavé červenohnědé fleky, o kterých ani nechtěla vědět, od čeho pocházejí. To chtělo pořádnou koupel. Obrátila se na Edwarda, který mezitím za ní došel do koupelny a teď stál a pozoroval ji v zrcadle. Tak ráda by na něj promluvila, ale nešlo to. Skočila tedy do vany, způsobně si sedla na zadek a do zubů opatrně uchopila sprchovací hlavici. To by pochopil každý, na to nepotřebuje být čtenář myšlenek, pomyslela si Bella a čekala, co na to Edward.

„Mě stačí naznačit. Sice bych hrozně rád slyšel tvůj hlas a už se těším, až ho jednou uslyším, ale my si rozumíme i tak.“ Řekl Edward a usmál se na ni svým zářivým úsměvem. Napustil vanu do půlky, pak Bellu osprchoval a našplíchal na ni množství šamponu, takže se kolem ní začala vytvářet hustá mydlinová mlha.

Bella zavřela oči, protože nebyla zvědavá na to, aby jí mydliny štípaly do očí a nechala se od Edwarda drbat na hlavě, krku a na zádech. Nikam jinam se Edward neodvážil, jak si pak uvědomila. Chlapec je gentleman, ušklíbla se v duchu.  No jo, jiná doba. Ale líbilo se jí to. Měl k ní respekt, i když nebyla úplně ve své kůži. Když ji pak celou opláchl, stála už ve vodě po nohy, takže ještě několikrát prohrábla packami, aby i ty se zbavily bláta a pak už jen čekala, až voda odteče.

„Belli, prosím tě, jenom se neotřep, jak to dělají ostatní zvířata, já hned přinesu ručník, áááááááááááá,“ než to stačil Edward doříct, tak ho Bella i s celou koupelnu postříkala. Tomuto instinktu se neubránila. A pohled na zmáčeného Edwarda taky stál za to. Chudáček! Prskal, jeho neposlušné vlasy se mu teď kroutily jako háďata na hlavě a celý byl zralý na převlečení. Vzhledem k tomu, že ho Alice v Bellině blízkosti nevidí, tak se asi nebude mít do čeho převléknout. Ale zřejmě Alici podcenila. Za chvíli se vrátil do koupelny převlečený v suchém tričku a s obrovským ručníkem, kterým Bellu začal vytírat do sucha. To se jí líbilo, vrněla jako kočka, což vlastně byla a nechala se hýčkat. Hned se cítila lépe. Edward zatopil v krbu a společně si lehli na kožešiny před krb. Teplo, které z krbu vycházelo, jí dosušilo srst a zároveň ukolébalo ke spánku. Po několika dnech běhu byla opravdu unavená a po koupeli to na ni dolehlo.

Zřejmě spala opravdu dlouho, protože když se probudila, byla lehce dezorientovaná. Ležela v posteli a ne před krbem, kde včera usnula a Edward s ní nebyl. Emoce kočky opět vyplavaly napovrch a ona vztekle zařvala. Ještěže dveře nebyly zavřené, v mžiku vyletěla z postele a vběhla do hlavní místnosti. Tam taky nikdo nebyl, ale vchodové dveře byly otevřené a v nich se objevil Edward. Bella se okamžitě uklidnila. Jakoby její vnitřní rovnováha závisela na Edwardovi, došlo jí.  To on uklidňoval její zvířecí část, když to ona nezvládala. Do nosu ji udeřil upíří pach, který nepatřil Edwardovi. Kdo to je? Nebezpečí!

Bella se rozeběhla ke dveřím, ale Edward neustoupil, jak předpokládala. Tak tak se zarazila před ním.  Edward jí něco vysvětloval a chvilku trvalo, než ho zase začala vnímat.

„Belli, žádné nebezpečí nehrozí. Uklidni se! Belli! To je přece Alice! Tu znáš! Vzpomeň si!“

Opakoval stále dokola a hladil ji po hlavě. Jeho dotek měl uklidňující vliv.

Sedla si před něj na zadek a opatrně nasála ten pach a snažila se ho identifikovat. Upíři! Nebezpečí! Ne! To je Alice, Edwardova sestra a moje kamarádka! Moje kamarádka! Jak jsem na ni mohla zapomenout!

Bella laškovně drcla do Edwarda, aby uhnul, a když se k tomu neměl, prostrčila hlavu pod jeho paží a vykoukla ven.  Byla tam Alice a nervózně přešlapovala. Upíři a nervózní? To Bellu pobavilo a tak se pokusila se usmát. Vzhledem k tomu, že u toho vycenila všechny zuby a Alice ustrašeně odskočila za nejbližší strom, se výsledný dojem asi nepovedl. Edward jí stále bránil v opuštění chatky, tak na znamení míru zavrněla, což se všeobecně považuje u koček jako projev spokojenosti a štěstí a znovu do něj šťouchla. Chvíli na ni koukal a pak zavolal na Alici.

„Je to dobré! Nevrčí! Pojď blíž, uvidíme, jak tě přijme.“

Alice opatrně vykoukla zpoza stromu a udělala pár kroků k chatce. Bella dělala jakoby nic.  Když ale přicupitala zase jen o pár metrů, to už jí přišlo trapné, tak se otočila a prošla zpátky obývacím pokojem do kuchyně. Kde je snídaně? Předními tlapami se opřela o kuchyňský stůl, tam nebylo nic. Prohlédla i dřez, ale nikde nebylo nic přichystáno. Když se otočila, uviděla Edwarda, jak ji pozoruje při hledání a pochechtává se.  Za jeho zády se schovávala Alice, ale už se tolik nebála. Prstem ukázala na mikrovlnku, která sice svítila, ale nevydávala žádný zvuk. Kolotoč se snídaní už totiž skončil. Bella rychle přiskočila k Edwardovi, až Alice polekaně vypískla, chytla ho za ruku a táhla k mikrovlnce.

„No vždyť už jdu,“ bránil se naoko Edward a smál se u toho. Z mikrovlnky vytáhl talíř s nějakými těstovinami, které úžasně voněly. Ty vařila určitě Esme, vybavilo se Belle okamžitě. A k této vzpomínce se jí v mysli ukázala i tvář Esme, jak jí vaří různé dobroty a je šťastná, když dávala najevo, jak jí chutná. Bella neodolala a musela se s touto informací podělit s Edwardem a Alicí. Rozhlédla se po kuchyni, jestli nenajde něco sypkého. A hele, pytlík mouky, který ještě nikdo neuklidil. Máchnutím packy ji shodila na zem, kde se rozlétla po celé kuchyni. Musela si kýchnout, protože jí vnikla i do nosu. Ani Edwardova upíří rychlost nestihla zabránit devastování kuchyně, i když Bella to tak nebrala. Vytasila jeden drápek a do mouky napsala čtyři písmena.      ESME

A pustila se s chutí do těstovin.

Edward s Alicí na ni chvíli konsternovaně hleděli, ale pak se jim ústa roztáhla do úsměvu.  Alice se pustila do uklízení a bylo vidět, že už se Belly nebojí. Když dojedla, kleknul si Edward naproti ní a dal jí pusu mezi oči.

„Vypadá to, že už si začínáš vzpomínat. Zavoláme do domu, aby Jasper přinesl album s fotkama, co jsme pořídili, když jsi byla u nás. Stejně to určitě nemůže bez Alice vydržet a ještě se o ni bojí. Tvoje počáteční bouřlivá reakce na cizí tam na té louce všechny vyděsila.  Ale uvidíš, že spolu to zvládneme.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

12)  Marvi (17.03.2012 16:33)

Aspoň že jsou konečně spolu, teď aby se povedla ještě přeměna v lidskou Bellu ;) ;) ;)

Kamci

11)  Kamci (16.03.2012 20:32)

10)  KalamityJane (16.03.2012 11:41)

super!!

HMR

9)  HMR (15.03.2012 22:10)

společné bydlení ještě nikdy nikomu nepomohlo, jó, ze začátku je to velká sranda, ale časem... fň, kdo uklízel tu mouku? kdo myje nádobí? kdo pere? a jak vypadá ta kožená /drahá/ sedačka po seznámení s drápky? jo, jo, realita nebývá FF mňau

8)  hellokitty (15.03.2012 22:01)

7)  Niki (15.03.2012 19:38)

nádherné...těším se na další

6)  DAlice (15.03.2012 19:28)

5)  Zulík (15.03.2012 19:07)

Krásna a zábavná - prosím nenechaj ma čakat zas tak dlho na dalšiu čast.*fworks*

4)  Martinka (15.03.2012 17:37)

3)  Babča S. (15.03.2012 17:09)

2)  CAleb (15.03.2012 16:50)

Moc super povídka, už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

1)  leluš (15.03.2012 16:41)

dúfam že sa čoskoro premení:D:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek