Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Bella utíká, ale neví, jestli sama před sebou nebo za Edwardem. Nakonec se setkají, ale moc romantické to nebude.

Nathan nemohl chvíli popadnout dech a pak z něho vypadlo.

„Bella zmizela. Je pryč! Není ve svém pokoji ani v domě a v nejbližším okolí.“

Jeremy popadl Nathana za ramena a zatřepal s ním.

„Jak to, že je pryč? Měl jsi ji hlídat!“ Rozkřikl se.

Nathan jen trhaně dýchal a nechal sebou třepat bez odporu. Za chvíli ale pokračoval.

„Byl jsem s ní v pokoji, když mamka zespodu zavolala, že přišla Claire. Šel jsem jí říct, že dnes s ní nikam jít nemůžu, že musím být s Bellou. Jen jsme spolu prohodili pár slov, chtěla jít za Bellou se mnou, tak jsem jí to vymlouval, protože pořádně nevíme, jak se Bella bude chovat dál. No, a když jsem se vrátil do jejího pokoje, byla pryč. Já, hrozně si to vyčítám, ale je možné, že nás Bella slyšela, nevšiml jsem si, že je otevřené okno na chodbě. Co myslíš?“

Jeremy chvíli přemýšlel a pak začal jednat.

„V tomto stavu nemůže být v lese, její zvíře nad ní převezme vedení, a už se nemusí vrátit. Přesně tohoto jsme se obávali. Jedna skupina tu musí zůstat a chránit vesnici. Druhá skupina, kterou povedu já, se vydá po její stopě, než začne pršet jako minule a zase ji ztratíme. Nathane, ty pojedeš s Chadem ke Quilettům hned teď a ne až o víkendu. Zamíříte přímo k nim a chci, abyste si s nimi promluvili o Cullenech.  Zjistíte situaci. Nejdůležitější ze všeho je vědět, zda tomu Edwardovi na Belle záleží natolik, aby jí chtěl pomoct nabýt zpátky svou lidskou podobu. Jakmile to zjistíte, zavoláte mi. Vezmu si s sebou telefon i na stopování. Sbalte se, co nejrychleji a jeďte.“ S těmito slovy se všichni rozeběhli.

Jeremy jen zaskočil domů, aby informoval svou ženu, co se stalo a uklidnil ji, že udělají všechno, aby Bellu našli. Pak vyrazil spolu s třemi dalšími ze smečky po Bellině pachu, který se rychle ztrácel.

Bellina stopa se vinula lesem, běžela velkou rychlostí směrem dolů ke hranicím. Snad měla i cíl, pomyslel si Jeremy. Pokud utíkala s určitým úmyslem, dalo se ještě doufat, že zvířecí tělo dosud ovládá Bella. Netušil, zda i zvíře nutil jeho instinkt vyhledat svou spřízněnou duši, nebo ne. Všichni z kmene i ti, co se už otiskli do svých protějšků, se pravidelně proměňovali, ale svůj otisk potkali v lidské podobě. Se svým zvířetem byli v rovnováze, naučili se ho ovládat a žít s ním, ale u Belly se to stalo přesně naopak. Pokud se do toho chlapce opravdu otiskla, pak se to stalo, když byla zvířetem a protože nikdo nepředpokládal, že se někdy u ní geny projeví proměnou, nikdo ji na to nepřipravoval. Napadaly ho samé „kdyby“, ale věděl, že čas vrátit nejde.

Doufal, že zamířila za ním.

Bella zatím běžela lesem a opájela se pocitem volnosti. Když za bratrem přišla jeho dívka Claire, na chvíli ji to vytrhlo z apatie a pozornost upoutal jejich rozhovor. A pak jí to došlo. Vždyť měla všechna fakta před očima, bratr jí o tom vyprávěl, celý život to viděla kolem sebe. Nathanův kamarád Luis se otiskl teprve nedávno, všichni z toho byli nadšení, i když se i smáli, když se nekoukal. Holka, do které se totiž otiskl, měla teprve 10 let a měla všechny znaky malé žáby jejího věku. Chichotala se naprosto všemu, byla samá ruka, samá noha a pusu plnou rovnátek. Ale Luis si nestěžoval, holka byla blázen do tanečního aerobiku, tak v sobě probudil náhlý zájem o tanec a teď už spolu trénují 3x týdně sestavy a vypadá to, že se jim daří. Za měsíc jedou na nějaké krajské závody.  Kámošky, které nemohly sehnat na tento sport partnera, jí záviděly. Luis byl pěkný kluk, jako všichni měniči měl vypracovanou svalnatou postavu a tak mu nedělalo problémy házet s partnerkou do výšky a zařazovat tak do sestavy těžké, ale vysoko bodově ohodnocené prvky.  Lewis, syn sousedky už se také otiskl. Jednou jel na jakýsi výlet se školou do města a vrátil se přiblblým výrazem ve tváři. Všichni věděli, kolik uhodilo.

Když si vzpomněla, jak potkala Edwarda, byla nakonec ráda, že byla proměněná v kočku. Její výraz asi taky nebyl nejinteligentnější. Jako každý upír, byl i Edward krásnější než všichni lidé, měniče nevyjímaje, které kdy viděla. V jeho zlatavých očích by se nejradši utopila. Proč jí to nedošlo dřív? Věděla proč. Za prvé, všechny tyto záležitosti měničů vnímala vždy jako pozorovatel, poslouchala je jako pohádky. Sledovala otce s bratrem a kamarády, jak se proměňovali, ale prostě nikdy si to nespojovala se svou osobou. Nikdo nikdy nepředpokládal, že by se někdy proměnila. Za druhé, Edward byl upír. Přirozený nepřítel měničů, kteří na tomto světě existovali proto, aby je zabíjeli.

Do upírů se prostě neotiskuje. Zásadně! Ale srdci neporučíš!

Zvíře v ní s ní souhlasilo. Taky chtělo ke své spřízněné duši. Člověk a zvíře byli konečně v rovnováze. Bella běžela a běžela, ale už se na ní začaly podepisovat poslední dny bez jídla. Rychlost a síla, pramenící spíš z jejího odhodlání než fyzické zdatnosti zvířecího těla, se rychle spotřebovávala. V tu chvíli zvíře převzalo vedení. Měniči spalovali energii mnohem rychleji a bylo potřeba ji dodávat větším množstvím jídla.

Puma náhle uhnula ze svého směru, kterým běžela, protože ucítila stádo srnek pasoucích se na nedaleké mýtině.

Mezitím Bellin dědeček vyrazil s Nathanem domů, kde si každý sbalil to nejnutnější na pár dní pobytu, a nasedli do auta. Vyjeli směr hranice s USA. Zhruba jeden den cesty autem byla vzdálena indiánská rezervace La Push.

Nathan v duchu doufal, že otec se smečkou Bellu co nejdříve dostihnou a všechno dobře dopadne. Nepředpokládal, že by Bellu přivedli domů a vše by bylo jako dřív. Věděl, že to už nebylo možné, ale chtěl pro Bellu to nejlepší. Hlavně, aby byla šťastná. Byl ochoten k jakýmkoliv kompromisům jako seznámení se s těmi vegetariány, ale bál se, jak by se k tomu postavili ostatní z kmene. On sám byl především zvědavý, ale starší generace měničů mnohem víc lpěly na starých pořádcích a upíry nekompromisně nenáviděly. Po očku pozoroval dědečka, který seděl na místě spolujezdce, zatímco řídil.

„Dědo, myslíš, že ji najdou, než bude pozdě?“

„Nevím, doufejme.“ Povzdechl si starší z mužů.

„Za chvíli zastavíme. Zajedeme do lesa a přeměníme se. Třeba už se dozvíme něco nového.“

Bella se probrala z loveckého opojení a chvíli nevěděla, kde byla. Kočka byla nasycena a tělo opět plné energie. Ani nechtěla vědět, co se mezitím stalo. Pomalu natáhla čenichem vzduch kolem sebe. Ty tři měsíce v lese ji naučilo využívat všechny výhody skvělých smyslů svého zvířecího já. Neomylně našla směr, ze kterého uhnula a znovu se vydala na cestu.

Nathan konečně zahlédl nenápadnou odbočku do lesa a sjel ze silnice. Zajel do lesa tak, aby auto nebylo vidět a zastavil. Oba dva vystoupili. Chad nejdřív prozkoumal okolí, jestli není někdo v lese a pak se proměnili.  Okamžitě se spojili se svým alfou a pomocí spojení vnímali, jak se s ostatními vlky snažili najít stopu, která před chvílí skončila u řeky.

„Chade,“ ozval se hlas alfy smečky. „Bella najednou uhnula se směru, kterým doteď běžela a překročila řeku. Ztratili jsme její stopu. Teď jsme na druhém břehu a hledáme místo, kde vylezla z řeky. To nás dost zdrží, její náskok se zvětšuje. To není dobré. Jestli v noci zaprší, nenajdeme ji.“

„Máš pravdu, to není dobré. Zkoušejte to dál, my budeme pokračovat v cestě. Až budeme na místě, tak se znovu proměníme a snad budete mít lepší zprávy. Najděte ji!“ Použil Chad svůj hlas alfy, jak byl rozrušený.

***

První dny po jejím odchodu Edward čekal na zazvonění mobilu. Chodil s ostatními do školy, ale duchem byl mimo a očima hypnotizoval telefon. Když uběhl první týden a Bella stále nevolala, naději nahlodal červík pochybností. Nyní po pár týdnech už byl zoufalý. Ležel na jejich posteli a koukal upřeně na telefon, který ale mlčel. Ve škole nebyl ani nepamatoval, po nějaké době už to nevydržel. Tu normalitu, o kterou se všichni snažili. Ale pro něj už nic nebylo normální. Bez Belly, bez její přítomnosti ho nic nebavilo. Kromě lovu už pokoj neopouštěl.

Kde je? Proč nevolá? Copak těch pár zázračných dní, co spolu prožili, pro ni neznamenalo tolik, co pro něj?  Zmýlil se snad v jejích citech k němu?

Jeho hloubání přerušilo klepání na dveře.

Ani neslyšel myšlenky toho, kdo přišel k jeho dveřím, tak byl ponořený do svých vzpomínek na Bellu.

Alice, kdo jiný.

„Co je Alice?“ Zavrčel. Ale tak nějak slabě, už nebyl dlouho na lovu.

„Edwarde, pojď s námi na lov. Už jsi dlouho nebyl a potřebuješ to!“ Domlouvala mu Alice, která mezitím přitančila až k němu a pohladila ho po hlavě. Jak by si přál, aby ho Bella takto hladila po vlasech a jak rád by se na oplátku probíral těmi jejími.

„Edwarde!“ Ozvalo se důrazněji vedle jeho ucha. Alice se dožadovala pozornosti.

S námahou odtrhl oči od telefonu a podíval se na tu malou otravu, která měla obličej až úplně u jeho. Až se jí lekl.

„Edwarde, vstaň! Tady máš nachystané věci, převleč se! Máš úplně černé oči, proč se tak trápíš žízní? Všem nám Bella chybí, ale už je to příliš dlouho. Je mi líto.“ Dodala smutně.

Věděl, že si ji všichni zamilovali, ale ne tolik jako on.

Znechuceně se zvedl a šel se převléct, jak mu jeho malá otravná sestřička nakázala. Opravdu už ho pálilo hrdlo žízní, bylo to nebezpečné, takto se nechat vyžíznit, to uznával.

Když došli před dům, už tam stála celá rodina. Snažili se dívat jinam a myslet na něco jiného, ale stejně se v jejich očích uviděl. Troska s obrovskými kruhy pod očima a strhaným výrazem.

Pouze Carlise Edwarda lehce objal a pošeptal mu.

„Tak rád bych ti pomohl, ale nevím jak. Mám zavolat Samovi, jestli by se nějak nenápadně nezeptal tam u nich? Třeba se něco stalo?“

„To není třeba, Carlisi. Vím, co se stalo. Jak se proměnila a vrátila se zpět do svého bývalého života, zapomněla na mě. Třeba si nechtěla připomínat ty měsíce strávené v lesích, což byl pro ni určitě traumatizující zážitek.  Jdeme na lov, rodino“ Vyzval je Edward ve snaze odlehčit situaci a přidal imitaci jeho bývalého pokřiveného úsměvu. Vyšel z toho spíš jen jakýsi škleb, ale všichni se pohnuli.

Běželi hluboko do lesů. Carlise dal znamení a celá rodina se rozprchla do všech stran. Většinou každý sám, ale páry se od sebe nikdy daleko nevzdalovaly. Edward se rozběhl jiným směrem než všichni ostatní, aby se s nikým náhodou nesrazil. Po nějakém kilometru ucítil malé stádečko vysoké, ale bylo mu to jedno. Stejně už by žádnou pumu nemohl zabít. Připadal by si, jako kdyby zabíjel Bellu.

Poté Edward běžel dál a dál od své rodiny s jasným cílem. Mířil na mýtinu u řeky, kde strávili spolu jejich poslední společný den. Byl to ten nejkrásnější a zároveň nejsmutnější den v jeho neživotě. Znovu se v duchu vrátil k poslednímu rozhovoru s Carlisem. Nevěděl, proč Bella nevolá. Mohl se jen domnívat, že když se proměnila zpět v dívku, tak se její city k němu změnily. Určitě ji ovlivnilo i její prostředí, vždyť byl, proboha, její úhlavní nepřítel!

Zoufalý si lehl do trávy a vzpomínal na ni s láskou, která, jak věděl, se nikdy nezmění. A nikdy má pro upíry doslovný význam. Předtím, než ji potkal, věděl, že mu něco schází. Vždy, když se podíval na svou rodinu, na ty šťastné páry, věděl i co mu chybí, ale vždy to byla jen touha v jeho srdci po něčem pro něj nereálném neuchopitelném. Setkáním s Bellou se vše změnilo. To, co znal pouze zprostředkovaně z myšlenek své rodiny, cítil najednou on sám. Zaplavila ho touha být stále s ní, těšit se z její přítomnosti, z jejích předností, ale i drobných nedostatků, potřeba ji ochraňovat, starat se o ni, všechno to, co se spojuje do jednoho slova LÁSKA. Jak teď má dál žít svou věčnost s tímto vědomím? S vědomím, že někde žije druhá polovina jeho duše. Duše, o které si vždy myslel, že ji svým prokletím ztratil.

Zatímco mu myšlenky bloumaly vzpomínkami, Bella běžela lesem hnána pudem, který ani ona sama nechápala. Puma zatlačovala její identitu čím dál tím víc do pozadí a následovala svůj instinkt. A ten jí velel běžet, utíkat, něco ji pohánělo dopředu. Byla to otázka pár hodin, než ji do nosu udeřila nasládlá vůně, kterou nešlo zaměnit s žádnou jinou. Upír! Puma vběhla na mýtinu a bez varování se vrhla na postavu, která jen o vteřinu dříve zachytila její pach a teď s údivem sledovala, jak se na ni řítí hrozivě vrčící šelma. Edward ji ve zlomku vteřiny poznal, ale vůbec nestačil uskočit, jak byl překvapený.  Chvíli mu nedocházelo, že Bella, jeho Bella, na něho zaútočila. Jak byla rozběhnutá, tak už jen svou vahou ho povalila na zem a její vytasené drápy ho švihly přes hrudník. Ozvalo se skřípění, jako když někdo škrábe pilníkem o kámen a Edward bolestí vykřikl. Nevěřícně koukal na čtyři hluboké šrámy vykukující z cárů košile. Bella se chystala k dalšímu útoku, ale tomu už se stačil obratně vyhnout. Tady mu byla jeho schopnost číst útočníkovy myšlenky k ničemu, musel se spoléhat na svou rychlost, protože sám útočit nechtěl. Nedokázal by Belle ublížit.

„Áááá!“ Tentokrát to nestihl a Bella ho sekla drápy do stehna.

„Bello! Bello, proč? Proč?“ Volal na ni. Rány byly i na upíra vážné. Rychle mu ubývaly síly, a pokud ho strhne na zem a bude moci použít své hrozivé tesáky, roztrhá ho. Nechápal, kde se v ní bere ta zuřivost. Jakoby to Bella ani nebyla. Myslel si, že ho má přinejmenším ráda, neměla přece důvod ho nenávidět.

Bella nevnímala nic kromě pachu svého úhlavního nepřítele. Sekala drápy, jak jí velel instinkt měniče a snažila se tu pijavici povalit, aby ji mohla následně roztrhat. Až když se jí to konečně podařilo a ona stála nad nehybným tělem upíra přišpendleného k zemi jejími mohutnými tlapy, ji do nosu udeřil jiný pach. Respektive vůně. Vůně, která byla podivuhodně příjemná a hlavně známá. Kočka v ní ukončila své běsnění a pomalu se uklidňovala. Bella pomalu nabývala vědomí a to, co uviděla, z ní vyloudilo zvuk největšího zoufalství. Pod ní ležel upír, ale zároveň její spřízněná duše. Tělo měl plné hlubokých ran od jejích drápů. Měl zavřené oči a nehýbal se. Je mrtvý? Zabila ho? Jak zjistit, zda je nemrtvý mrtvý? Rychle z něho seskočila a se zoufalým mňoukáním mu olízla obličej.

Nic. Žádná reakce.

V tom její jemný sluch zachytil, že se někdo blíží. Jejich pohyb byl skoro nepostřehnutelný, ale ona je slyšela. Musí bránit svého druha, nařizovaly jí instinkty. Teď je bezbranný, ale ještě je tu ona. Bude u něj, dokud se neprobere. Určitě se probere. Musí!  Bella měla jakoby zamlžené vědomí, chvíli byla kočka, která chtěla bránit svého druha, kterého rozpoznala příliš pozdě, ale chvíli byla zmatená dívka Bella, která si matně vzpomínala na společné chvíle s Edwardem. Co se to s ní děje?

Na kraji lesa se vynořila skupinka upírů. Při pohledu na rozdrásané tělo jejich syna, bratra, se z jejich hrdla ozvalo hrozivé vrčení. Chvíli to vypadalo, že se na Bellu všichni hned vrhnou, ale když se před Edwarda postavila v obranné pozici, Carlise, vůdce skupiny, gestem rodinu zarazil.

Udiveně se zeptal ostatních.

„Je to Bella? Co se tu stalo?“ Zmateně se rozhlížel po dalším útočníkovi.

„Podle mě je to Bella,“ zašeptala Alice.

„Hned, jak se mi ztratila jeho budoucnost, tak jsem věděla, že se něco stalo. Je to měnič, v jejich přítomnosti nic nevidím. A pak jsme uslyšeli Edwardův výkřik.“

Alice odvážně pokročila dopředu k pumě, která stála sotva metr od ležícího Edwarda. Vzápětí ji však Jasper strhl nazpátek, protože Bella při jejím pohybu okamžitě zareagovala vrčením.

Esme zajímala jen jedna věc.

„Je Edward mrtvý? Proč se nehýbe?“

Carlise přes Bellu viděl na Edwarda jen částečně, proto s odpovědí váhal, ale nechtěl, aby se Esme zbytečně trápila.

„Vypadá to, že zranění jsou vážná, ale pokud vím, opravdu zničit nás může jen roztrhání na kousky a jejich následné spálení, protože naše regenerace vše ostatní zvládne, takže by se měl uzdravit. Hodně ho to ale oslabí a bude potřebovat dostatek krve. Teď se k němu nemůžeme dostat, pokud nechceme Belle nějak ublížit. Chová se naprosto iracionálně. Jiné stopy tu nejsou, takže ho opravdu musela napadnout ona, ale teď ho brání, dokonce i před námi. Copak nás nepoznává? Alice! K tobě měla nejblíže, zkus na ni promluvit.“

Alice z bezpečné vzdálenosti schovaná za Jasperem na Bellu zavolala.

„Bello! To jsme přece my! My Edwardovi neublížíme! Pusť k němu aspoň Carlise, ať se na něho podívá!“

Ale Bella jen dál na ně vrčela, jakoby je nepoznávala. Tyčila se nad Edwardem a nehnula se ani o milimetr. Pak s sebou najednou cukla a uši se jí otočily směrem za ni.  Trochu změnila své postavení. Vypadalo to, že z druhé strany se blíží další hrozba. Upíři už také zaslechli blížící se dusot tlap. Na druhé straně mýtiny se z lesa vynořilo postupně jedna, dva, nakonec pět koček. Poté, co se jim naskytl pohled na situaci na mýtině, zůstaly zaraženě stát. První dvě na chvíli zmizely za stromy, a když se vrátily, všichni poznali v jedné postavě otce Belly. Vypadalo to, že je rád, že je vidí, ale stále byl otočený k Belle, která prskala a vrčela na všechny strany, uši sklopené.

Klidným tónem se zeptal, aniž by se od ní odvrátil.

„Co se tu stalo?“

Carlise se ujal slova.

„To my taky nevíme, právě jsme doběhli. Je ale jasné, že Bella napadla Edwarda a takhle ho zřídila. Nemůžeme se k němu dostat. Co se to s ní stalo? Vůbec nás nepoznává!“

Až poté se Bellin otec k nim otočil a teprve teď si všimli zoufalého unaveného výrazu v jeho tváři.

„Prosím, abyste jí odpustili. Nechceme válku! Bella už není ta Bella, kterou jste znali. Bohužel, za celou dobu, co se vrátila domů, se jí nepodařilo proměnit se zpátky. Toto je výsledek, když je měnič příliš dlouho ve své zvířecí podobě. Ovládají ji už jen instinkty. Jak uviděla upíra, tak okamžitě zaútočila. Že se pak zřejmě zarazila, je jediné, co mi ještě dává naději.“ Ke konci  už jen šeptal, ale slyšeli ho všichni.

Vypadalo to na patovou situaci. Ani jedna strana nechtěla útočit, ale byl tu fakt, že Edward byl napaden měničem. Carlise se chtěl co nejdřív podívat, jak moc je Edward raněný a proč se tak dlouho nehýbe.

„Co bude dál? Taky nechceme Belle ublížit, ale potřebujeme se dostat k Edwardovi. Jeho tělo by se mělo za chvíli obnovit. Až se probere, nevíme, jak bude Bella reagovat. Jste její alfa, nemůžete jí přikázat, aby se od něj vzdálila?“ Celý rozhovor ač vzrušený, vedli klidným hlasem, aby Bellu zbytečně neprovokovali.  Bellin otec to ale nevydržel a bezmocně rozhodil rukama.

„To je právě ten problém, se kterým si nevíme rady. Ona mi jako alfě smečky nepodléhá.“

Bella rozrušena prudkým pohybem začala ještě víc vrčet. Vtom Edward otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl na poslední události. Rány ho bolely, zacelovaly se mu příliš pomalu a velmi ho to oslabovalo. Potřeboval nutně krev.

Bella stála nad ním a dosud si nevšimla, že je Edward při vědomí. Sama se zhrozila toho, co udělala, ale byla pořád tak zmatená. Jedna její část ho chtěla zabít, druhá chránit. Nevěděla, co se to s ní děje. A pak uviděla jeho oči a mysl se jí najednou vyjasnila.

Je přece Bella a Edwarda miluje. Proboha, co to udělala! Na jeho hrudi, bocích a na stehnech byly obrovské škrábance od jejích drápů. Pár menších šrámů už se mezitím zacelilo, ale ty větší ji děsily.

A pak z jeho rtů slabě splynulo: „ Bello, Bells.“

Už nevrčela, ale spíš nešťastně mňoukala a svou kočičí tvář otírala o tu Edwardovu na znamení, že je tady a že se omlouvá. Ten měl sotva sílu na to, aby vztáhl ruku a zabořil prsty do její srsti.

Bojovná nálada na louce ihned poklesla a Jasper si úlevně oddechl.

Carlise toho hned využil a začal jednat.

„Emmette, skoč něco ulovit, Edward potřebuje především krev.“

A už Emmetta nebylo. Během chvilky se vrátil s mrtvou srnou a zůstal nerozhodně stát před Bellou, která na něj začala okamžitě vrčet. Přece jenom, kdo by v takovém hromotlukovi neviděl ohrožení.

Emmet dobře mířeným hodem umístil srnu do bezprostřední blízkosti Edwarda, který byl ale tak slabý, že se nemohl k srně ani nahnout. Bella srnu uchopila opatrně do zubů a přitáhla mu ji až k ústům, aby se mohl napít. Když už v ní nezbyla ani kapička, úlevně si oddechl. Hned mu bylo lépe. Okamžitě svou pozornost přenesl k Belle, která se k němu tiskla.

Nechápal, jak to, že na něj zaútočila a teď ho brání. Nevěděl, jak zareaguje, jestli se pohne.

„ehm, tati, myslíš, že můžu vstát? Nemyslím kvůli těm zraněním, cítím se už mnohem lépe, ale kvůli Belle. Co je to s ní?“

Carlise mu stručně vypověděl, co se mezitím dozvěděl od Bellinina otce.

„Zkus se zatím posadit a uvidíme.“ Nabádal ho Carlise.

Edward se začal pomalu zvedat do sedu a přitom sledoval Bellu, jestli ji to nerozruší a nezačne zase vrčet. Ale Bella vypadala v pohodě, hlavu si položila na jeho nohy a nechala se od něj hladit po hlavě.  Pak pokrčil nohy a trochu nejistě se postavil. Bella stála vedle něj a poskytla mu tak oporu, ale když se pohnul směrem k rodině, zatarasila mu svým tělem cestu a jejich směrem zavrčela.  Edward zvedl v obranném gestu ruce a couvl zpět.

Nebyl by to Emmett, aby nastalou situaci neokomentoval.

„ale copak, kočička je nějak majetnická, nechce nám vrátit Edíka,“ zašeptal hlasem, který byl slyšet po celé louce a možná ještě v rezervaci u indiánů.  Hned na to mu v žebrech přistál loket od Rose, která mu tak vyrazila zbytek vzduchu v plicích, aby nemohl dál pronášet ty svoje pitomosti.

Edward nechápal, co Bella vlastně chce. Teď už na něj neútočila a lísala se k němu jako za starých časů, ale k rodině ho pustit nechtěla, jako by je nepoznávala. Zkusil se pohnout směrem k jejímu otci, jestli nechce, aby šel s nimi, ale reakce z její strany byla stejná.  Opravdu to vypadalo, že si ho přivlastnila.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

HMR

15)  HMR (15.03.2012 22:06)

jasně, MŮJ! a pokud to někomu není jasné...

Terry

14)  Terry (14.03.2012 19:21)

To je ale zamotané! Jednu zvíře, potom Bella! Jinak moc hezká kapitolka, honem další! :D

Mirus

13)  Mirus (13.03.2012 06:19)

Děkuji za komentíky, je opravdu zajímavé, jak to vnímají čtenáři, protože samozřejmě mě je to úplně jasné:-) Vidím to v hlavě jako film, teď ho jen popsat, že....

Nosska

12)  Nosska (12.03.2012 23:46)


Jsou spolu! Jsou spolu! Jsou spolu!

Rosalie7

11)  Rosalie7 (12.03.2012 22:53)

Tak jo, ještě pořád trucuju, ale už jsou aspon spolu. Ale co tohle jako je? Já vím, zvířecí instinkty, měnič přebírá kontrolu, ale tohle? No ještě že se nám mraveneček tak rychle uzdravil!
Jen jsem zvědavá, jak se ted věci vyřeší. Přeci jen, ještě stále se nám nepřeměnila a každým dnem divočí čím dál tím více... No, radši se nechám překvapit a nebudu tu vykřikovat své, jisto jistě mylné, domněnky a radši si počkám na další dílek

Kamci

10)  Kamci (12.03.2012 21:45)

jsem neuvěřitelně napnutá, jak to bude dál. vzpamatuje se Bella, nebo zůstanou s Edwardem bivakovat v lese?
Když na něj zaůtočila tak jsem měla docela nahnáno, ale dopadlo to dobře

Marvi

9)  Marvi (12.03.2012 20:35)

Ještě že se zarazila včas. Kdyby ne mohla by toho litovat, pokud by nezůstala zvířetem napořád... Akorát je to opravdu patová situace, Edward nemůže nikam :D :D :D Těším se na pokračování

8)  maltesenella (12.03.2012 20:30)

Dobře Bello

7)  BJaneVolturi (12.03.2012 20:18)

6)  Zulík (12.03.2012 19:59)

Taká krásna čast milujem majetníckost - žiadne volné vstahi.Tiež sa mi páči že bela je Tak dlho pumov.V iných poviedkach sa síce mení ale v momente ked sa otom dozvie Edvard už trávi čast len v svojej ludskéj podobe.Pritom je tak sladké ked sa cicuška alebo vlk túlia.

MarryTyger

5)  MarryTyger (12.03.2012 19:14)

Majetnická kočka Výborně napsané jako vždy, doufám že se Bells vzpamatuje

4)  Niki (12.03.2012 19:11)

chudák Bella.. co se to v ní asi děje

3)  Babča S. (12.03.2012 18:52)

2)  leluš (12.03.2012 18:20)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

1)  hellokitty (12.03.2012 18:16)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek