Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Bella je frustrovaná, protože proměna se stále nedaří a jí utíká čas.

 

Prý to nebude žádný problém, pche! Prskla Bella v duchu.

Chce to jen trochu soustředění! No tak soustřeď se, Bello! Pche! Opičila se v duchu po otci!

Fráze, samé fráze!. Uběhly dva týdny a výsledek nikde! Vztekle mrskla ocasem, aby aspoň nějak vyjádřila svou frustraci z posledních dnů, když už mluvit nemohla.  Mohla řvát, prskat, vrčet a k čemu jí to bylo! Nikdo ji tu neposlouchal! Ano, a to byl jen jeden z jejích problémů!

Celá smečka, když se proměnila, tak sdílela společnou mysl, mohli se telepaticky domlouvat. Ale ji nikdo neslyší! A nikdo neví proč!

A následuje problém číslo dva, nebo jedna? To je vlastně jedno!

Stále puma! Dva týdny zoufalého soustředění, naléhání. Přizvali na poradu všechny starší, prostudovali kdejaké rukopisy, vytahali staré legendy, ale nic nepomáhalo.

Táta jako alfa totálně zklamal!

Bella už z toho všeho byla unavená. Máma se jí snažila poskytnout veškeré pohodlí, jako kdyby její kočičí stav byl nějak nepohodlný. Ona ten pocit neměla. Jistě, nebyla schopna mluvit a nemohla ovládat všechny ty drobnosti, co dělaly lidský život příjemným, jako je sprcha, televize, počítač a podobně, ale tímto se její mysl momentálně nezabývala.

Byla smutná. Nejdřív jí to nepřišlo, byla zase zpátky u rodiny. Mamka kolem ní lítala, snášela jí samé dobroty a brblala něco o tom, čím ji mohli upíři tak krmit, když sami jídlo nejedí. Bohužel nemohla mamce říct, že Esme jí podstrojovala samé chuťovečky.

Táta na ni působil celou svou mocí alfy, zkoušel telepatické spojení, vůdčí hlas, příkazy, rozkazy a Bella na něj jen koukala a nic to s ní nedělalo. Pak ji objal a šeptal do ucha utěšující slovíčka. Neboj se, přijdeme na to, jen vydrž.

A odcházel za staršími poradit se, co dál. Jeho výraz ale mluvil za vše. Už vyzkoušeli všechno. Nikdo žádný další nápad neměl.

Brácha Nathan Bellu stále povzbuzoval, snažil se jí dodat odvahu, aby měla trpělivost. Měla ho moc ráda. I když byli nevlastní, měli spolu krásný vztah. Mamka si vzala jeho otce, když byl Nathan ještě malý a tak ji bere jako vlastní. Když pak přišla na svět ona, staral se o ni jako starší brácha. Někdy to bylo potřeba. Bylo těžké být druhý nejsvětlejší člověk v širém okolí. Mamka byla blondýna, to naštěstí nezdědila, byla klasický míšenec. Jako kdybyste smíchali čokoládu se smetanou. Bella byla bledší než všichni indiáni kolem a její vlasy nebyly ani černé po tátovi ani blonďaté po mámě. Měla je krásně čokoládově hnědé. Její oči byly také směska. Nevěděla, co se stane, když smícháte černou a modrou barvu, ale u jejích očí z toho vznikla zlatohnědá. Měla stejné oči jako on, když byl po lovu.

A zde je problém číslo tři. Po pár dnech, když se zjistilo, že její přeměna zpět na dívku nebude tak jednoduchá věc, jak se zprvu myslelo a už to nemusela zkoušet 24 hodin denně, se jí začalo stýskat. Edwardova stálá přítomnost, kontakt s ním jí začal chybět tak, že to hraničilo až s fyzickou bolestí.

Ležela ve svém pokoji na posteli a vzpomínala na Edwarda a na čas strávený s ním a s jeho rodinou. Její geny po tátovi se chovaly fakt divně. Sice byly dost silné na to, aby ji v případě ohrožení ochránily tím, že ji proměnily v pumu, ale nebyly dost silné na to, aby jí vštípily do hlavy základní instinkty měničů. Především to, že upíři byli jejich úhlavní nepřátelé. Vůbec se jich nebála a ani jí nijak nesmrděli, což zřejmě měli, jak ji poučil bráška. Dostala od něj totiž rychlokurs na měniče, jak si to v duchu pojmenovala. Nikdo se tím dřív nijak nezabýval, protože nikdo nepředpokládal, že by se vůbec kdy proměnila. Jistě, pár legend jí táta povídal, když byla malá, jako pohádky, ale to bylo tak všechno. Táta s bráchou chodili se smečkou na hlídky, ale Bella s nimi nikdy nesměla jít, i když chtěla. Hlavně dřív jako malá. Milovala to, honit se s bráchou v jeho kočičí podobě a hrát si s ním.

Teď s ní trávil hodně času, vyprávěl jí o životě měničů, co bylo jejich úkolem a další důležité věci, jako například jak zabít upíra. Jako by někdy chtěla lovit upíry!

Právě do ní šťouchl. Co to říkal? Zase jí mysl zabloudila k Edwardovi, tak neposlouchala. Už ji to ani nebavilo. Samé ble ble ble.  Jestli zůstane pumou napořád, tak už se jí to za chvíli týkat nebude. Mysleli si, že nevěděla, kam to spělo? Slyšela je, když táta mluvil dole v kuchyni s dědečkem Chadem. Stále zapomínali, že má teď skvělý sluch, stejný jako oni. Dědeček mu říkal, že když bude moc dlouho pumou a nepromění se, zvířecí část převládne nad tou lidskou a ze staré Belly už nic nezůstane. Jednou se rozběhne do lesů a už se k lidem nevrátí. Zapomene, že kdy byla člověkem.

Konečně se na Nathana podívala. Pozoroval ji a snažil se odhadnout, na co myslela. Švihla po něm ocasem, aby ho odehnala, ale nedal se. Nevěděla, co z jejího výrazu vyčetl, ale v poslední době ji nechtěl nechávat samotnou. Už i ven do lesa nesměla bez jeho dozoru.

„Je mi líto, že nevím, jak ti pomoct, sestřičko. Tak bych si přál, aby bylo vše jako předtím. Jeden z těch upírů měl dar maskování, jedině tak se jim podařilo proklouznout mezi našimi hlídkami. Když jsme to zjistili, letěli jsme zpátky do vesnice, ještě teď vidím před očima, jak si pohrávali s mamkou. Naštěstí jsme doběhli včas, ale ty jsi nikde nebyla. Ty dny, týdny, co jsme tě nemohli najít a přitom nás napadali ty nejhrůznější scénáře, co se ti mohlo stát, ty byly nejhorší v mém životě.  Táta se snažil držet se už kvůli mamce, která na tom byla moc špatně, ale vím, jak ho to užíralo. A všechny ostatní taky. Patříš k nám!“ Poslední slova vzlykl a zabořil obličej do jejího boku.  Pak se zvedl a odvrátil obličej, aby neviděla zrádné slzy.

„Jdu za otcem, zeptat se, co je nového,“ a odešel.

Toho by mohla využít a jít se proběhnout. Těžko unikne pozornosti hlídek, ale už se potřebuje protáhnout. Byla z toho ležení na posteli celá rozlámaná. Nejlepší bude, když to vezme oknem.  Jeden dlouhý skok a měkce dopadla do spadaného listí pod oknem. Ani lístek nezašustil. Kočičí instinkty ji ovládly, jako žlutá skvrna proběhla mezi prvními stromy a byla v lese. Ty vůně, celý les k ní promlouval svým jazykem. A ona mu rozuměla. Ta kočičí část v ní rozuměla.  Jedna hlídka byla severním směrem, našeptával jí les, z jihu cítila stádo jelenů. Jejich pach se mísil s pižmem dravé šelmy. Medvídek, jak s láskou říkával Emmett. Au, to jí opět připomnělo Edwarda. Měla v úmyslu se proběhnout se a najít si pěkné místo, kde by mohla nerušeně vzpomínat. Za chvíli se bude stmívat a v lese už byla tma jako v noci. Jako té noci, když s Edwardem leželi na louce, ona na boku a on opřený o ni jako o polštář. Pozorovali spolu hvězdy. Říkal, že od té doby, co je s ním, už mu noci nepřipadaly tak dlouhé. Asi se zase na chvíli zamyslela.

Všude kolem už byla tma a na nebi byly vidět první hvězdy. To nebyla jen vzpomínka. Musela se vrátit, doma by měli starost. I tak toho měli dost, nemusela jim přidávat ještě další. Během pár minut doběhla k domu, kde stálo několik lidí z kmene.  Když ji uviděli, ozvali se výkřiky radosti. Mamka se k ní hned řítila, ale táta ji zarazil.  Bella stála několik metrů od nich a opatrně je obcházela, jako by nevěděla, jestli by měla jít dál. Ale ona chtěla jít dál, chtěla domů, do svého pokoje!

„Počkej, Cel“ Zašeptal táta mámě. Teď už na ni koukali všichni. Netvářili se hrozivě, ale něco v jejich pohledu jí říkalo, že něco bylo v nepořádku. Tati, co je? Co se děje? Křičela v duchu.

„Belli, na tlamě máš krev. Belli, vnímáš mě ještě, holčičko?“ Zoufale na ni volal.

Krev? Kde by se vzala nějaká krev? Záblesk, skok, křupnutí, vzpomínka jako na těžký sen se jí mihla hlavou. Ten jelen. Jaký jelen? Myslela na Edwarda a vypnula. Víc si nepamatovala. Ale teď byla tady, pořád to byla ona. Bella! Přemohla jakousi pomyslnou bariéru a rozeběhla se k tátovi. Předla radostí a otírala se hlavou o tátovy nohy. Málem ho porazila, ale jemu to nevadilo.

„Pojď domů, Bello, musíš se umýt a už je čas spát.“ Táta se ještě rozloučil s ostatními a všichni vešli do domu. Jeremy doprovodil svou dceru až do koupelny, kde ji celou osprchoval a poté vysušil ručníkem. Když si lehla do postele, sedl si na kraj. Chvíli si ji zamyšleně prohlížel. Na co myslíš, tati? Odhaduješ, kolik mi ještě zbývá ze života jako Bella?

„Bello, pravda je taková, že už nevíme, jak dál. Vyzkoušeli jsme všechno. Nikdo neví, proč se k tobě smečka ani já jako alfa nemůžeme dostat. Dnes jsi odešla a my čekali, jestli se vůbec vrátíš. Poprvé jsi lovila, to znamená, že tvoje zvířecí instinkty začínají sílit. Starší si myslí, že to bude silnější a silnější a pak jednou už si nevzpomeneš, proč se vrátit domů,“ odmlčel se a Bella položila hlavu na jeho koleno.

Zamňaučela, jakože rozuměla, ale nevěděla, jestli to pochopil. Dal jí pusu na čelo, vstal a odešel z pokoje. Teď jí chyběl Edward nejvíce. Ten ji chápal i bez slov a věděl by, co potřebovala. Nejraději by se rozběhla za ním, ale to nemohla rodičům a smečce udělat. Nepochopili by to. Pro ně byli upíři nepřátelé. Byl div, že uznali, že Cullenovi byli jiní, ale stejně jim nevěřili.

S myšlenkou na Edwarda usnula. Zdály se jí divoké sny o lovu jelena, o tom, jak na něj skočila a jedním úderem tlapy mu zlomila vaz. Jak se zakousla do jeho krku a krev smáčela její srst. Probudila se s tím, že proti tomu musí bojovat. Předsevzetí číslo jedna, nesměla se poddávat té touze jít se proběhnout do lesa. Tam ji to zvíře ovládalo nejlépe, tam bylo nejsilnější. Měla v úmyslu zůstat v pokoji, ve známém lidském světě, obklopená lidskými věcmi. A budu se soustředit na dívku Bellu, kterou bývávala. Přišlo jí, že už to bylo tak dávno. Naposledy ji jako dívku zahlédl Edward, ona sama se neviděla už skoro čtyři měsíce.

Volali ji dolů na snídani, ale neměla na nic chuť. Stále viděla před očima toho mrtvého jelena s rozpáraným hrdlem.

Když přišli s obědem, strčila hlavu pod peřinu. Naštěstí pochopili a nenutili ji jíst.

Další den už byla mamka ráznější a rozhodla se, že bude Bellu krmit. Nevzala si ani sousto. Misku s pitím jí dali přímo do postele, protože se odmítala z ní hnout. Když u ní nikdo nebyl, snažila se vzpomenout na všechny vědomosti ze školy, co jí v hlavě uvízly. V duchu si opakovala násobilku, přeříkávala státy Ameriky, jejich hlavní města, vše, co jí získávalo převahu nad jejím zvířecím já. Je člověk! Co odlišuje lidi od zvířat? Vědomosti, svědomí, city...a ona city má! Miluje Edwarda!!!

„Tati! Odmítá jíst, jen tam leží a nechce jít ani ven. Co radí Starší?“ Dorážel na otce Nathan.

Před chvíli vrazil do jeho kanceláře, kde ho našel s hlavou zabořenou v dlaních. Dlouho ho nemohl najít, doma nebyl, tak zkusil jeho kancelář na úřadě. Za poslední dny ho viděl jen párkrát. Najednou nasál vzduch. Kdyby to nebylo nemožné, řekl by, že tu cítil upíří nasládlý pach. Zatřepal hlavou, aby tu myšlenku vyhnal z hlavy.

„Nathane, Starší už nic dalšího neví,“ zašeptal otec.

„Jediné, na čem se shodnou je, že za chvíli to bude nevratný stav.“ Pak po něm vyjel.

„Co tu pořád čmucháš!“

„Tati, co ti tu tak smrdí? Je to vždy jen závan, ale smrdí to jako upír!“ Už to Nathan nevydržel.

„Já nic necítím, ale je fakt, že už jsem tu delší dobu a před chvílí jsem měl otevřené okno. Jediné, co tu může páchnout po upírovi, je támhleta obálka v šuplíku, co jsem od nich dostal, když jsme byli vyzvednout Bellu.“

„A proč ti ji dávali? Díval ses do ní, co v ní je?“ Zeptal se zvědavě Nathan.

„Ten upír, co Bellu našel, mi ji dal pro ni. Prý až se promění, že jí to mám dát. Úplně jsem na ni zapomněl. Jak jsme se vrátili, dal jsem ji do šuplíku tak, jak byla,“ odpověděl otec.

Nathan to nevydržel a obálku otevřel. To, co tam uviděl, mu vyrazilo dech. Paklík fotografií, ale jakých fotografií. Začal si prohlížet jednu po druhé. Zahlédl toho upíra jen krátce, ale hned ho poznal. Na jedné byl, jak krmí Bellu z ruky. Na druhé zase jak spolu spí v jedné posteli. Upír ležel na zádech a Bella jak široká, tak dlouhá přes něj.  Upír se na ni usmíval, panebože, s láskou v očích! Rychle přeběhl očima všechny ostatní. Na téhle je i s ostatními upíry, s nějakými děvčaty, které jsou převlečené za roztleskávačky a Bella má na sobě navlečené stejné žluté tričko a stejnou modrou minisukni jako ony. Všechny se usmívaly do objektivu, a pokud mohl interpretovat mimiku pumy, tak se Bella smála taky. Poslední fotka mluvila za vše. Bella i upír seděli naproti sobě, dotýkaly se jen nosy a dívali se jeden druhému do očí. Ach, sestřičko.

Poslední fotku mimoděk otočil a uviděl řadu čísel za sebou. Telefonní číslo.

Zvedl od fotografií zrak a podíval se na otce, který ho pozoroval.

„Tati, tomu nebudeš věřit. Podle toho, co tu vidím, tak se Bella otiskla. Proto na ni nemáme žádný vliv.  Pro ni nejsme její smečka. Rozumíš tomu!“ Vzrušením Nathan až křičel a podával otci fotografie, aby se sám přesvědčil.

„Nathane, blázníš! Otisknout se do upíra? To není možné!“ Vyskočil otec ze svého křesla a začal listovat fotkami.

„Už jen připustit takovou možnost, to je nemyslitelné! Proti přírodě!“ Vykřikoval.

„Tati, víš sám, že proti tomu nic nezmůžeš. Otisk je posvátný, nesmíme se proti němu postavit. To by Bellu zabilo. Mysleli jsme, že je smutná z toho, že se nedaří proměna, ale je v tom mnohem víc. Takovou dobu bez svého otisku, tati, ona musí hrozně trpět! Kdybych denně aspoň jednou neviděl Claire, asi bych se zbláznil,“ uvědomil si Nathan.

„Mysli na Bellu a na nic jiného. Přece to na těch fotkách taky vidíš, ne? A oni neloví lidi, nejsou zlí. Žijí jako rodina a Bellu přijali mezi sebe.“ Snažil se Nathan argumentovat proti otci.

Ten se zhluboka nadechl, napřáhl ruku k telefonu a začal mluvit se sekretářkou.

„Sežeňte Radu starších, za půl hodiny u Chada.“

„To bude lepší, Nathane. Nechci, aby nás slyšela, tak se raději sejdeme u tvého dědečka. Po cestě tě vysadím doma. Chci, abys ji hlídal. Ty fotky si vezmu s sebou, jsou opravdu výmluvné.“ S těmito slovy vyrazili k autu.

Nathan Bellu našel tak, jak ji ráno opustil.  V kuchyni pro ni ještě po cestě vyzvedl od mámy talíř s jídlem a šel za ní do pokoje. Bolelo ho, vidět ji v tomto stavu. Teď, když už věděl, co ji trápí, o to víc ji chápal.  Když se otiskl do Claire, jeho život se radikálně změnil. K lepšímu.

Ale Bella to nikdy neměla jednoduché.

Sedl si k ní na postel a hladil ji po hlavě.

„Bello, vezmi si aspoň pár kousků. Mě k vůli. Táta je teď u Starších, našli něco nového, tak to potřebují probrat. Za chvíli tu bude a uvidíme, na co přišli.“

Mezitím Bellin otec ukázal svému otci Chadovi a ostatním Starším fotky, které Nathana  přivedly na myšlenku, že se Bella otiskla do toho upíra. Chtěl vědět, jestli o takovém případě někdy slyšeli.

„Nathan se domnívá, že to by mohl být důvod, proč Bella nereaguje na mě jako na alfu a smečka ji neslyší, i když je teď přeměněná. Ale je to vůbec možné? Co si myslíš ty, tati,“ obrátil se na Chada.

Chad je nejstarší vlkodlak ve vesnici, a i když náčelnictví předal svému synovi již před mnoha lety, stále se aktivně podílel na chodu rezervace a občas se rád proměnil a zúčastnil se se smečkou lovu. Už toho hodně zažil a teď když měl víc času, tak se rád probíral starými kronikami indiánských kmenů, ale o něčem takovém ještě neslyšel. Chtěl být nepředpojatý, ale je to těžké, vždyť se jedná o jeho milovanou vnučku. Zamyšleně pokyvoval hlavou a než promluvil, chvíli to trvalo. Všichni uctivě čekali, až promluví jako první.

„Upíři neznají otisk jako my. Nevytváří ani rodinné vazby, protože to nedovoluje jejich rivalita při lovu, kdy je plně ovládají instinkty. Dva tři nomádi se občas dají dohromady, ale jinak se početnější skupiny nevyskytují. Až dosud jsem se domníval, že existuje pouze jedno společenství upírů, kde je více upírů pohromadě, a to jen díky tomu, že vládnoucí bratři Volturiovi jsou tak staří, že se dovedou lépe ovládat a upíry v gardě mají pevně ve svých rukou. Nechal jsem si podrobně vyprávět od Jeremyho setkání s Bellou po těch dlouhých měsících, co jsme ji zoufale hledali. Slyšel jsem nějaké příběhy o vegetariánech, ale nikdy jsem tomu nevěřil a nikdy jsem žádné nepotkal. Velice mě to zaujalo a tak jsem začal diskrétně pátrat.

Nechtěl jsem přímo kontaktovat Quilettský kmen, protože s nimi udržují očividně přátelské styky, ale i tak jsem se k pár informacím dostal. Není to žádné společenství upírů, žijí spolu jako opravdová rodina a takto navenek i vystupují. Hlavou rodiny a otcem všech „dětí“ je Carlise Cullen, který pracuje jako doktor v nemocnici. Je považován za velmi dobrého lékaře a je všeobecně oblíben. Jeho žena se jmenuje Esme. Tu zná málokdo, protože na veřejnost moc nechodí, pracuje totiž z domu jako restaurátorka interiérů. Potom jsou tu na pohled mladší upíři, kteří vystupují jako jejich adoptované děti. Tvoří páry. Malá černovláska se jmenuje Alice a jejím manželem je Jasper. Pak je tam pár Rosalie, i na upíra překrásná dívka a Emmett, takový hromotluk. Chlapec, který Bellu našel, a kterého vidíte na těch fotkách, se jmenuje Edward,“ zde Chad na chvíli zaváhal, ale pak pokračoval.

„Myslím si totéž, co Nathan. Otisk je to zřejmě pouze z Belliny strany, ale ten chlapec je schopen její city opětovat a to je pro nás teď prvořadé. Tito upíři spolu žijí jako rodina několik desítek let, jsou mezi nimi citové vazby jako u lidí a pokud Bellu přijmou do rodiny, mohlo by se to podařit. Mě samotnému se to nelíbí, nejsme zvyklí paktovat se s upíry, já sám jsem s upírem nikdy nemluvil, jakmile jsem na nějakého narazil, hned jsem útočil. Belle ale utíká čas. Minule měla výpadek paměti, na určitou dobu nad ní zvíře zcela převzalo kontrolu.  Zřejmě proto se bojí opustit pokoj a nechce se přiblížit k lesu. Bude to horší a horší. Určitě tomu nepřispívá ani její špatný duševní stav, možná ani nechápe, že se otiskla. A ten tlak z naší strany, aby se proměnila, ten ji taky musí stresovat. Navrhuji kontaktovat nejdřív Quiletty a přes ně se domluvit, co dál.“ Chad ukončil svou nezvykle dlouhou řeč a rozhlédl se po ostatních.

Všichni se snažili vstřebat něco tak neslýchaného jako je otisk měniče do upíra.  Ale Chadově úsudku důvěřovali a pokud říkal, že by to za pokus stálo, zkusili by to.  Nakonec všichni souhlasili s tím, aby se zavolalo měničům v Quilettské rezervaci. Jeremy našel na mobilu číslo Sama Ulleyho, se kterým minule mluvil. Ještě se naposledy obrátil na Chada.

„Ale co mu mám říct, tati?“

„Zkus z něho vytáhnout nějaké informace o Cullenech. Zda bydlí stále ještě na stejném místě. Najdi nějakou záminku, proč voláš. Třeba, že hranici překročila větší skupina upírů a chceme je varovat,“ napovídal Chad.

„Jo, to by šlo. Zkusím to,“ řekl Jeremy a vytočil číslo. Chvíli se ozývala melodie, pak pípání, ale stále to nikdo nebral. A pak se v telefonu ozval ženský hlas.

„Prosím. Kdo volá?“

Jeremy se na chvíli zarazil, ale pak odpověděl.

„Dobrý den, u telefonu Jeremy Courten, mohl bych mluvit se Samem Ulleyem?“

„Dobrý den, tady Emily Ulley, hned vám manžela předám, je venku s ostatními.“ Pak bylo z telefonu slyšet volání.

„Samééééééé, máš telefon! Pan Courten!“

Byl slyšet dupot mnoha tlap na dřevěné podlaze a za chvíli se do telefonu ozval udýchaný hlas alfy quilettské smečky.

„Dobrý den, pane Courtene. Rád vás slyším. Stalo se něco?“ Otázky do telefonu jen padaly a Bellin otec si pomyslel, jak mu to usnadňují.

„Dobrý den, vzpomněl jsem si, že mám na vás kontakt. Měli jsme tu menší konflikt s trochu početnější skupinou upírů. Většinu jsme zabili, ale zbytek se rozutekl a někteří by mohli zamířit i vaším směrem, tak jsem si řekl, že vám zavolám a upozorním vás. Vím, jak může být někdy hlídkování úmorné, když se pořád nic neděje. Volám taky z jiného důvodu. Můj otec se zabývá starými kronikami a záznamy kmenů měničů, a když jsem mu vyprávěl o vás, byl nadšený. Rád by se seznámil s některým z vašich Starších. Bylo by to možné?“ Zeptal se a mrkl na Chada, který jen protočil panenky.

„Tak to děkuji za upozornění, kluci budou určitě nadšeni, máme tu teď klid. Je tu se mnou i Billy Black, který patří do Rady Starších a kývá tu na mě, že si může hlavu ukroutit. Určitě by se s vaším otcem taky rád seznámil, mají společného koníčka.“ Smál se Sam do telefonu a pak pokračoval.

„Bohužel je pro něj složité cestovat, takže jeho jménem bych rád pozval vašeho otce na návštěvu. Billy má v domě volný pokoj pro hosty, takže s ubytováním by nebyl problém. Kdy by chtěl přijet?“

„Já mu telefon raději předám, ať se domluví spolu. Zatím se mějte!“ Domluvil Jeremy a vrazil telefon do ruky Chadovi, který divoce gestikuloval rukama. Jeho výraz byl taky výmluvný.

Cos to zase vymyslel?!

Pak se nadechl a pustil se do toho.

„Pan Billy Black? U telefonu Chad Courten. Nechci obtěžovat, jistě máte plno jiné práce, než se věnovat nějakému nadšenci přes kroniky.“ Snažil se z toho synova nápadu ještě vybruslit.

Ale na druhém konci telefonu se ozval nadšený hlas.

„Ale vůbec ne, taky se tím zabývám a rád poznám někoho, koho to taky baví. Mladí už se o to moc nezajímají, když to není na internetu, tak nic nečtou. Přijeďte co nejdříve, co třeba již tento víkend. Už teď se těším.“ Srdečně ho zval Billy.

Víkend už byl za dva dny, to by se hodilo.

„Ano, o víkendu by se mi to hodilo. Přiveze mne vnuk, aspoň se mu trochu rozšíří obzory,“ zasmál se Chad, když si představil, jak se mladík setká s jinými měniči, ještě k tomu vlky.

„Dobře, tak jsme dohodnuti. Pojedete podle mapy do Quilettské rezervace a jak projedete městečkem Forks, tak potom už se doptáte. Tak zatím!“ Ukončil hovor Billy Black.

Chad se otočil na syna, který mu to tak zavařil.

„Chápu, že jsi musel improvizovat, ale jak nám to pomůže? Cullenovi už tam nemusí bydlet, měl ses nejdříve zeptat.“

Ale Jeremy měl plán.

„Myslím si, že bude dobré, že budeš přímo na místě. A jestli tam Cullenovi ještě budou? Podle mě ano, já totiž s tím chlapcem mluvil. A když si naše setkání zpětně vybavuji, přikláním se k názoru Nathana, že bude i v jeho zájmu, Belle pomoci. Možná upíři neznají otisk, ale jestli ji ten chlapec miloval...“ Nechal větu nedokončenou.

Vtom se rozrazily dveře a dovnitř vlítl Nathan s vyděšeným výrazem v očích. Všichni jako na povel se k němu otočili.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

10)  BJaneVolturi (11.03.2012 09:45)

Úžasný, zase jsem si rozečetla něco nového a tohgle stojí za to.

Michangela

9)  Michangela (10.03.2012 12:16)

HMR

8)  HMR (10.03.2012 06:47)

Tak číča se nám otiskla, hm, a ani o tom neví... to je ale malér

7)  hellokitty (09.03.2012 23:22)

Kamci

6)  Kamci (09.03.2012 20:38)

krásný, jen ten konec tyhle dramatický konce mě nutí mlátit hlavou o stůl a hledat další písmenkatak, ale doufejme, že je opravdu napadne kontaktovat Cullenovi a že pomůžou, ať už Bella utekla, nebo se stal nějaký jiný průšvih

Nosska

5)  Nosska (09.03.2012 20:36)

Utekla?! Nic jinýho mě nenapadá...

KalamityJane

4)  KalamityJane (09.03.2012 19:48)

Co? Co? Co se stalo?!
Jsem ráda, že jsou "pumodlaci" na Bellině straně a chtějí jí pomoct:)

3)  Niki (09.03.2012 19:17)

Bella určitě zdrhla za Edwardem...úžasné

2)  Babča S. (09.03.2012 19:06)

Marvi

1)  Marvi (09.03.2012 18:56)

Co to je za konec???? Doufám, že se Bella s Edwardem setká, že neutekla. Těším se na další kapitolku

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek