Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Bella se shledává šťastně s rodinou. Edward jí to přeje, ale co bude s nimi dál?

Bella znovu ukázala na místo na mapě a přikývla, ale v očích měla smutek. Něco hrozného se muselo před třemi měsíci stát, jak by se jinak ocitla tak daleko od domova?

Ale to už se hlásil ke slovu Billy.

„Vím o kmeni v této oblasti. Nevím sice o tom, že by byli taky měniči, ale to nemusí nic znamenat. Každý si chráníme svou oblast a nikdy jsme se nestřetli. Kromě toho vlci a pumy se v přírodě raději sobě vyhnou. Můžeme tam zavolat a zeptat se. Teda jestli Bella chce,“ dořekl a podíval se na ni. Ta radostně přikývla a na její rozrušení poukazoval i divoce mrskající se ocas na konci sedačky.

Edward byl rád, že se těšila domů, i když věděl, že ho brzy opustí. Za těch pár dnů se pro něj stala vším. Jak bude dál snášet věčnost bez ní?

Sam se s ničím dlouho nepáral a hned volal na indiánskou radu, aby mu zjistili telefon na náčelníka kmene v oblasti Frencourtu.  Za chvíli mu volali zpátky.

S telefonem v ruce se obrátil na Bellu.

„Tak, Bello, mám telefon na náčelníka kmene, nějakého Courtena, znáš ho?“

Bella vyskočila ze sedačky a běžela k Samovi. Nadšeně na něj skočila, opřela mu tlapy o ramena, a kdyby byl pouhý člověk, tak by to neustál. Šťouchla hlavou do jeho ruky, která držela telefon, a to byl pokyn jasný všem. Spustila se zpátky na všechny čtyři a vyčkávavě si před něj sedla.

Sam neváhal a vytočil uvedené číslo. Všichni napjatě naslouchali cvaknutí v telefonu, které oznamovalo spojení. Ozval se hlas.

„Tady sekretariát indiánské rady rezervace Frencourt. Přejete si?“ Hlas měl lehký francouzský přízvuk, ale žena mluvila anglicky. Zřejmě viděla, že hovor není z Kanady. Sam jí hned odpověděl.

„Tady Sam Ulley, musím nutně mluvit s náčelníkem kmene. Můžete mě přepojit?“

„Pan Courten se teď zdržuje v kanceláři minimálně, ale máte štěstí, zrovna tu je. Hned vám ho předám.“  Pak byl slyšet vzdálený hovor a telefon byl předán.

„Prosím, Courten, přejete si?“ Ozval se hluboký klidný hlas. Edward si představoval vysokého ramenatého muže s indiánskými rysy, podobnými jako měli jejich přátelé z La Push.

„Dobrý den, u telefonu Sam Ulley.  Přejdu hned k věci, volám kvůli tomu, jestli nepostrádáte dívku jménem Bella?“ Následně s sebou cuknul a oddálil sluchátko, ze kterého se ozval řev, takže nikdo v místnosti nepotřeboval žádný supersluch, aby to slyšel.

„Bella? Vy jste našli Bellu? Kde je? Je v pořádku? A kdo jste vy?“ Vykřikoval vzrušený hlas a i v pozadí bylo slyšet další hlasy, očividně nebyl sám.

„Klid, vím, že je to pro vás šok. Jak jsme pochopili, už je to tři měsíce, takže jste určitě překvapeni. Byla nalezená zraněná v lese, ale zranění bylo lehké a i přes to, že byla vyčerpaná, už je úplně v pořádku. Je tu jen takový drobný problém...,“ zaváhal Sam a byl hned utnut druhou stranou.

„Jaký problém? Dejte mi ji k telefonu, musím slyšet, že je v pořádku,“ domáhal se hlas v telefonu.

„No to bude asi ten problém.“ Odpověděl Sam.

Bella to už nevydržela a rozhodla se sama zasáhnout do rozhovoru přesně tak, jak si to náčelník jejího kmene přál. Zařvala do telefonu jako správná puma a na druhém konci linky to utichlo.

Ale jen na chvíli. Vzápětí se ozvalo nevěřícně.

„To byla Bella? Proboha, to není možné! Bello! Bello! Odpovězte mi! Kdo jste?“

„Jak říkám, uklidněte se. Jmenuji se Sam Ulley, jsem náčelník kmene Quilettů, my jsme také měniči, takže když se zjistilo, že to není jen tak obyčejná puma, ale děvče, zavolali nás, abychom pomohli. Bohužel se neumí proměnit zpátky, proměnila se jen párkrát, a to bylo ve spánku a jen na pár sekund. Tak jsme se dozvěděli, že je měnič.“

Z druhé strany se ozvalo již klidnějším hlasem.

„Quiletti, ano, slyšel jsem o vás. Před třemi měsíci jsme byli napadeni upíry. Já a můj syn jsme byli blízko domu, takže jsme manželku zachránili na poslední chvíli, ale dcera byla sama v lese a po tom útoku jsme ji nemohli najít. Našli jsme jen upíří pach i její stopy, ale v noci pak byla bouřka a všechno smazal déšť. Hledáme ji už tři měsíce, ale už jsem přestal doufat. Tělo jsme nenašli a pak tu byla ještě ta druhá horší možnost, a to že ji vzali s sebou. Nevypadá jako indiánka, mohli ji považovat za člověka a chtít ji přeměnit. Nemůžu ani pomyslet, co musela vytrpět. Ona se nikdy předtím neproměnila, mysleli jsme, že k tomu nemá dostatek genů. Samozřejmě pro ni přijedeme co nejdříve. Řekněte mi adresu, prosím.“

Než stačil Sam odpovědět, vložil se do toho Carlise.

„Možná by bylo lepší, setkat se nejdřív na neutrální půdě. Přece jen nevíme, jak budou na nás reagovat. Nechci, aby došlo k možnému konfliktu tady v domě a ohrožení rodiny.“

Sam přikývl.

„Právě jsem u přátel, kteří vaši dceru našli. Našel ji syn mého přítele a přinesl ji domů, protože jeho otec je lékař. Když byla Bella v pořádku, neutekla, jak by se dalo očekávat a protože nejsou tak úplně lidé, poznali, že není obyčejná puma. Nechci, aby došlo k nedorozumění, celá rodina je pod naší ochranou. Navrhuji setkat se na určitém místě v lese, mimo trasu turistů, aby nás nikdo neviděl.“

Na druhé straně se opatrně ozval Bellin otec.

„Je mi jasné, že mi neříkáte vše, ale Bella je v pořádku a to je hlavní. Řekněte mi souřadnice.“

Po sdělení souřadnic se domluvili na setkání. Během tří hodin přiběhnou na stanovené místo. Hovor byl ukončen.

Sam se obrátil ke všem přítomným.

„Za tím, co jsem řekl, si stojím. Jste pod naší ochranou. Na setkání půjdu taky a vezmu s sebou pár vlků. Nevíme, jak budou na vás reagovat. Nejlepší by bylo, kdyby šel jen Edward, protože Bella bez něj asi nepůjde, ale je mi jasné, že ho samotného nepustíš, Carlisi.“

Carlise chvíli přemýšlel a odpověděl.

„Půjdu jen já a Edward, ostatní zůstanou doma. Je nás hodně a mohli by nás považovat za hrozbu.“

Bella po skončení hovoru přeběhla zpátky k Edwardovi a položila své mohutné tělo přes jeho nohy, její oblíbená poloha. Sledovala jejich debatu a pak ustrašeně zamňaučela. Edward ji chápal, došlo mu, jak to muselo vypadat. Uchopil její hlavu do dlaní a podíval se jí zblízka do očí.

„Neboj se, nechceme na tvého otce zaútočit, ale nevíme, jak bude tvoje rodina reagovat na upíry. Nevíme, jestli se s vegetariány už setkali a jaké je jejich sebeovládání. Může se to zvrtnout na bitku a to nikdo nechce.“ Konejšil ji a přitom hladil její sametovou srst. Došlo mu, že už jim spolu zbývá jen pár hodin.

„Už se těšíš domů, že? Uvidíš znovu svou rodinu.“ Řekl smutně.

Bella jen mňoukla a opřela si hlavu o jeho rameno. Uvědomil si, že nezmění, ale chtěl poslední chvilky strávit s ní, aby měl na co vzpomínat. Zvedl se a ona spolu s ním.

„Pojď, nejdřív ti připravím něco dobrého k snědku, aby nás nepomluvili, že jsme ti nedali najíst a pak se půjdeme proběhnout, co říkáš?“ Povzbudivě se na ni usmál. Společně šli do kuchyně, kde už stála Esme a něco chystala ze zásob v lednici. Upíří rychlostí udělala pár malých sendvičů, které Bella hned slupla.

Měli před sebou tři poslední společné hodiny. Neohlížel se na soucitné pohledy své rodiny, kývl na Billyho a Sama a spolu s Bellou vyběhli z domu do lesa. Běžel jen o něco rychleji než člověk a Bella mu bez problému stačila, tak ještě trochu přidal a stále se ho držela.

„Panečku, ty jsi rychlá! Tak přidáme!“ Křikl na ni a rozběhl se svou upíří rychlostí směrem k řece, v jejíž blízkosti ji našel. Když se podíval vedle sebe, viděl pískově zbarvenou šmouhu, jak běží po jeho boku. U řeky se zastavili. Sedl si do trávy na břehu, Bella se rozvalila vedle něj a tlapou do něj začala šťouchat.

„Sice se proměnit v dívku zpátky neumíš, ale ostatní schopnosti měničů máš, jsi rychlá jako oni a silná taky, takže to určitě nebude dlouho trvat a tvoje smečka tě naučí, jak se proměnit. Tak rád bych tě viděl jako dívku, těch pár sekund je pro vzpomínky velmi málo. Ale odejdeš s otcem a já už tě neuvidím. Určitě mi nedovolí, abych tě někdy navštívil. Kdo by chtěl, aby se jeho dcera stýkala s takovým, jako jsem já.“ Uvažoval smutně nad budoucností.

„Ani jsem se tě nezeptal, jestli bys chtěla, abych tě někdy navštívil. Chtěla bys mě ještě vidět, Bello?“ Zeptal se jí. Nevypadala na to, že by si dělala starosti jako on. Válela se na zádech v trávě a pak do něj strčila, až se svalil vedle ní.

Nikdy kočku neměl, ale určitě už ve svém životě viděl, jak si hrají koťata. Bella sice byla trochu přerostlé kotě, ale vypadala u toho úplně stejně. Postavila se vedle něj a napřáhla k němu tlapu. Vyčkával, co chce udělat. Drápy měla zatažené a tlapou ho postrkovala po zemi, jako když si kotě hraje s klubíčkem. Zábavně u toho mňoukala a uskakovala, když k ní natáhl ruce, že ji chytí. Byla rychlá, objevila se hned na jedné straně, a když po ní chňapl, tak byla najednou na druhé straně, šťouchla do něj a on se kutálel pár metrů po louce. Opravdu byla silná. Teď byla od něj dva metry a pomalu v přikrčené pozici ho z povzdálí pozorovala. Vypadala hrozivě, ale nebál se, protože viděl ty záludné jiskřičky v jejích očích. Pomalu se převalil na břicho a zvedl se na všechny čtyři. Teď byli na stejné úrovni. No ona byla na svých čtyřech přece jenom o kus vyšší, než on na kolenou. Přesto se přikrčil do stejné polohy jako ona. Elegantně udělala pár kroků doleva a Edward kopíroval její pohyb na druhou stranu. Takto opsali malý kruh, ani jeden z nich nevydal žádný zvuk. Čekal, co bude dál. Ještě že je nikdo neviděl. Vypadalo to, jako by chtěli na sebe zaútočit. Dvě šelmy proti sobě. Možná se trochu zamyslel, ale ani to neomlouvalo, co se vzápětí stalo. Bella najednou porušila kruh a vystartovala přímo směrem k němu. Šíleně se lekl a instinktivně odskočil od ní.

Potvora! Měla to všechno přesně vypočítané. Ukolébala jeho pozornost hrou, pak ho upoutala svým elegantním pohybem kočkovité šelmy, který připomínal pohyb tanečnice, a když ho měla ve své moci a na tom správném místě, zaútočila. Odskok byl předem naplánován a Edward se kutálel po břehu přímo do studené řeky. Ne že by ten chlad cítil, ale byl promočený až na kůži a všechno oblečení bylo nacucané vodou. Když se konečně posbíral a vstal z vody, v očích naoko vražedný výraz, crčela z něho voda proudem. Měl na sobě vlněný svetr, který nabral opravdu hodně vody a teď na něm pod tou tíhou celý vytahaný visel. Bella stála na suché zemi a škodolibě poskakovala ze strany na stranu. Určitě jí nejvíc chybělo, že se nemůže smát. Momentálně při pohledu na něj.

No co mohl dělat? Dostala ho, mrška jedna, a zatím ho žádná odveta nenapadala. Nejdřív si musel sundat ten nacucaný svetr. Když ho převlíkal přes hlavu, na chvíli ztratil Bellu z dohledu. Začal svetr kroutit v rukou, abych ho zbavil co nejvíce vody. Alice k tomu bude mít taky co říct, matně si vzpomínal, že to bylo dílo nějakého známého návrháře. V duchu se ušklíbl. Pak jeho pozornost upoutala Bella. Už neposkakovala. Naopak, vypadala, že ji někdo uhranul. Seděla na břehu a zírala na něj. Jak si všiml, zírala především na jeho hrudník. Pak mu to došlo! Svítilo sluníčko a on se třpytil. Sice ho už jednou viděla, ale to byla chvilka a ona nebyla moc při smyslech. Vůbec se nehýbala a vypadalo to, že ani nevnímá, jak si Edwarda upřeně prohlížela. V tom okamžiku ho napadla odveta. Její pozornost byla upoutaná něčím jiným, takže bude možná rychlejší. Upíří rychlostí se sehnul k nohám, které pořád stály po kolena ve vodě, nabral do dlaní co nejvíc vody a chrstl to přímo na ni. Kdyby nebyla tak blízko, dopadlo by na ni nanejvýš pár kapek, takto ji zmáčel celou od hlavy až po špičku ocasu, takže byla mokrá skoro stejně jako on. Vtip byl v tom, že on si svetr mohl sundat, ale ona svou nyní nacucanou srst ne. Studená voda ji vytrhla z jejího transu a ona začala zuřivě prskat. Pak sebou zatřepala, aby dostala vodu ze srsti a ta se odstředivou silou rozstříkla na všechny strany, včetně na něj.

„Copak, Belli? Nemůžeš odtrhnout oči od mé dokonalé hrudi?“ Popíchl ji a se smíchem před ní předváděl parodii na kulturistu při přehlídce. Zatnul biceps, aby viděla tu hru svalů, i když jich popravdě neměl tolik jako Emmet.

„To jsem tak neodolatelný?“ Víc už neřekl, protože vyrazila směrem k němu. Na nic nečekal a běžel lesem domů. Smál se jako blázen, ale to se stává, když je člověk, respektivě upír šťastný. Při hře jim čas utekl a bylo potřeba, aby se převlékl a zkulturnil před příchodem její rodiny. I Bella se bude muset osušit. Ohlédl se a viděl, jak běží za ním. Vypadala úplně stejně jako kotě spadlé do vody. Velmi žalostně a zároveň naštvaně. Kočky opravdu nemají rády vodu. Doufal, že než doběhnou domů, tak vychladne. Nevěděl, jak moc se zlobí. Do domu doběhli jako velká voda. A to doslova, když viděl, jak zamokřili Esminy koberečky v chodbě. Bella byla hned za ním, a když na něj skočila, povalila ho svou tíhou na zem. Její hlava se tak ocitla přímo nad ním a on neodolal a dal jí pusu přímo na ten černý knoflík, v jejím případě velikosti tenisáku. Viděl, že se nezlobí, a že si společně strávený čas užívala stejně jako on. Diskrétní odkašlání upoutalo jejich pozornost, a když zvedli hlavu, tak viděli, že nad nimi stojí shromážděná celá rodina. Všichni se na ně usmívali, ale Emmet si neodpustil poznámku jako vždycky.

„Byli jste se koupat? Proč jste mě nevzali s sebou? Kvůli vám bych se i ušpinil.“ Vtipálek jeden.

Carlise se na nás shovívavě usmíval a tiskl ke svému boku šťastnou Esme. Edward věděl, že je šťastná kvůli němu. Tolik si pro něj přála, aby si taky našel spřízněnou duši.

„Ještě zbývá hodinka do setkání, tak se usušte a vyrazíme.“ Popohnal nás Carlise.

Edward zvedl Bellu do náručí, která neprotestovala, a odnesl ji do koupelny, kde ji vysušil ručníky, jak nejlépe to šlo a sebe taky. Pustil fén a přehodil ho přes držák tak, aby foukal do prostoru. Bella si sedla proti proudu vzduchu a nechala si foukat na hlavu, jen slastně přivírala oči. Vypadalo to, že už jeho pomoc nepotřebuje. Šel se do pokoje převléci do čistých kalhot a košile.  Když se do koupelny vrátil, Bella měl hlavu suchou i část hrudi a předních tlap, jak se opřela o komodu, aby byla blíž fénu.  Ten vypnul a odnesl do pokoje, kde ho znovu zapnul blízko postele. Bella si na ni hned vyskočila a lehla si na bok. Fénoval její sametovou srst a hladil ji po celé délce zad. Slastně se prohýbala jak pod jeho rukama, tak pod příjemným teplým proudem z fénu. Když byla suchá, přestal a jen na ni očarovaně koukal.  Ona ho pozorovala přivřenýma očima.  Neudržel se a zabořil obličej do její srsti, přitom ji objal, jak to šlo.  Na oplátku mu olízla tvář. Teda to zrovna nemusela.

„Ale fuj, Bello, teď jsem se koupal. Jak vidím, tebe to nijak netrápí, že se za chvíli budeme muset rozloučit. Tak pojďme, ať na nás nečekají.“ Bylo vidět, že je natěšená na svou rodinu a on jí nechtěl kazit radost.

Bella, Edward a Carlise vyrazili do lesa na smluvené místo. Sam před chvílí volal, že už taky vyrážejí. Celá rodina se s Bellou rozloučili, protože jim bylo jasné, že už se s ní neuvidí.

Smečka už na louce byla, přišel Sam a asi pět vlků, které znali i v jejich lidské podobě. Moc se k Belle nepřibližovali, ale jejich nosy se k ní natahovali, zvědavost jim nedala. Bella na obrovské vlky kulila oči, něco takového zřejmě ještě neviděla. Jako na povel se všichni otočili směrem, ze kterého byl slyšet dopad těžkých tlap. Podle zvuku jich bylo víc. Postavili se s Carlisem vedle Sama a Bella si sedla před ně. Netrvalo to dlouho a z lesa, pár metrů od nás, se vynořilo několik tmavých stínů. Jeden, ten největší, nesl na zádech ženu. Ostatní čtyři si stoupli před ně.  Ten, co přinesl ženu na zádech, na chvíli zmizel za stromem a za chvíli se vynořil obrovský muž snědé pleti, s dlouhými tmavými vlasy a zřejmých indiánských rysů. Bylo vidět, že je překvapený, protože upíří pach už se k nim musel donést.  Některá z koček prskla, ale muž, zřejmě jejich vůdce, na něj něco syknul a kočka se stáhla. Žena upírala svůj zrak na Bellu, a i když Edward její lidskou podobu viděl jen krátce, bylo mu jasné, že je to Bellina matka. Očividně indiánka nebyla, naopak vyznačovala se typickou světlou severskou krásou. Oči měla plné slz a hned na Bellu zavolala.

„Bello, dítě moje! Už jsem nedoufala!“ Roztáhla náruč a udělala krok směrem k ní. Její manžel ji ale zastavil. Bylo jasné, že nechce, aby se k nám přiblížila. Na obou stranách panovala nervozita a hrozilo, že situace bude špatně pochopena. Bella si ovšem s něčím takovým, jako je diplomacie, starosti nedělala a než stačil kdokoli zareagovat, rozeběhla se ke své matce. Naštěstí se před ní zastavila, aby jí svou vahou neporazila a spokojila se s tím, že s hlasitým předením obtáčela tělo kolem své matky, která jí objímala velkou kočičí hlavu a pusinkovala ji na čelo. Všechny kočky se seběhly kolem Belly a otíraly se o sebe navzájem na znamení pozdravu. Bellin otec ji krátce stisknul v náručí a pak přešel k nám.

„Dobrý den, jmenuji se Jeremy Courten a to je moje manželka Céleste. Jsme Belliny rodiče a chceme v první řadě poděkovat za pomoc, kterou jste jí poskytli,“ mluvil k Samovi, ve kterém poznal vůdce vlků, ale přitom se jeho pohledem stáčel k přítomným upírům. Edwardovi došlo, že se s vegetariány ještě nikdy nepotkal. Zase tolik jich není. Ale zatím neútočí, jeho sebeovládání je skvělé.

Sam mu hned odpověděl.

„Dobrý den, to já jsem s vámi telefonoval, pane Courtene. Jsem Sam Ulley a alfa zdejší smečky. Toto je Carlise Cullen, doktor, který vaši dceru ošetřil a jeho syn Edward, který ji v lese našel. Jak jste jistě poznali, jsou to upíři. Protože se neživí lidskou krví, náš kmen má s nimi již po staletí uzavřenu mírovou smlouvu a společně zajišťujeme ochranu této oblasti. Nevím, jestli jste se s upíry, jako jsou oni, již setkali, ale ujišťuji vás, že vaše dcera nemohla být v lepších rukou.“ Sam se snažil obrousit hrany, kdyby něco a Edward mu byl vděčný, že se snaží s Bellinou rodinou spřátelit.

Bellin otec nevěřícně kroutil hlavou.

„Abych pravdu řekl, slyšel jsem něco o tom, že takoví upíři existují, ale považoval jsem to jen za báchorku a nevěřil tomu. Ale důkaz vidím před sebou, opravdu nemají rudé oči, ale zlatohnědé. A vy jste opravdu doktor, pane Cullene?“ Obrátil se na Carlise.

„Prosím, stačí Carlise. Ano, jsem povoláním lékař, dělám to už tolik let, že krev lidí ani nevnímám. Můj syn Edward má také skvělé sebeovládání a celá má rodina stejně tak. My všichni se živíme krví zvířat. Už to je zázrak, že jste o nás slyšel, je nás opravdu málo, kteří se vydali touto cestou. Jsem rád, že to takto dopadlo a Bella se se svou rodinou shledala. Byla to opravdu náhoda, byli jsme na lovu, když na ni Edward narazil. Kupodivu ji necítíme a její krev nás vůbec neláká.“  S těmito slovy se Carlise obrátil na svého syna, aby upoutal jeho pozornost, protože stále koukal na Bellu s matkou obklopenou ostatními pumami. Nemohl od ní odtrhnout oči, už mu zbývalo tak málo času.

„ehm, moc mě těší, pane Courtene, já jsem Edward.“ Odtrhl od své druhé poloviny pohled a podíval se do očí jejího otce. Ty měla očividně po něm. Hluboké, s přímým pohledem, jakoby se mu zavrtávaly do duše. Uhnul pohledem do země. Bál se, že si tam přečte, že on, taková stvůra, se opovážil zamilovat se do jeho dcery. Do té čisté duše, která nikdy nikomu neublížila, a že si nepřál, aby odešla. Je sobec! Po třech měsících konečně vidí své rodiče a on myslí jen na to, že odejde, místo aby se s ní radoval. Ale byl vychován, dívat se lidem zpříma do očí, když s nimi mluvil, tak zrak zase zvedl. S povzdechem pokračoval.

„Rád jsem pomohl vaší dceři, pane Courtene. I když jsem si zpočátku myslel, že jsem si domů přivedl jen nějakého čtyřnohého mazlíčka, kterého ošetříme a hned jak bude zdravý, tak mi uteče. Ale ona neutekla a nakonec jsme dopomohli tomu, že se s vámi zase setkala. Doufám, že jí pomůžete naučit se proměnit zpátky.“

Bellin otec souhlasně přikyvoval.

„Ano, to bude první věc, kterou vyřešíme, jak se dostaneme domů. Ty tři měsíce byly pro naši rodinu i celý kmen utrpením. Už se těším, až budeme zpátky. Ještě jednou vám děkuji za její záchranu, ale už musíme jít.“ S těmito slovy jim pokynul a odcházel zpět ke své rodině a ostatním členům své smečky.

Z ničeho nic se u naší skupinky objevila Alice a podávala Edwardovi obálku.

„Jsou tam fotky, jak jste spolu. Dej jí to.“ Vyzvala ho.

Neváhal, byl to dobrý nápad, za to musel Alici poděkovat. Bella bude mít na naše společné chvíle aspoň nějakou památku.

„Pane Courtene!“ Zavolal k jeho zádům. Otočil se s otázkou v očích. Edward o pár kroků postoupil směrem k němu, aby nevyprovokoval nějaký incident a natáhl ruku s obálkou.

„Prosím, dejte jí to. Je jen na ní, jestli se bude chtít podívat.“ Požádal jsem ho.

Její otec chvíli váhal, jakoby nevěděl, jestli má s sebou vzít něco, co by Belle připomínalo nedávnou minulost. Ale nakonec si obálku vzal a dodal.

„Dobře, vezmu to a dám do jejího pokoje. Až se promění, sama se rozhodne, co s tím.“

Pak se v okamžiku proměnil a doběhl ke svým. Jeho manželka mu vylezla na hřbet a rozeběhli se. Bella se krátce otočila, podívala se na Edwarda, ale to byla jen chvilka a už byla pryč.

Na rameno mu někdo položil ruku. Otočil se a za ním stál Carlise se smutným výrazem.

„Je mi to líto, synu. Pojď domů, teď bys neměl být sám.“

Edward ho se svěšenou hlavou následoval.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

HMR

10)  HMR (07.03.2012 19:45)

Neříkáme vám všechno? No, neříkáme, víte, on ji našel jeden mladej sedmnáctiletej upír a noci s ní tráví v jedné posteli, mmm... no a když se ona jen tak "náhodou" promění, tak toho na sobě moc nemá, že, víme? No a pak ještě ta svlékací epizoda u řeky... no, my vám to všechno řekneme, nebojte se... časem

Michangela

9)  Michangela (06.03.2012 22:05)

Nosska

8)  Nosska (06.03.2012 20:23)

Tak a teď Bella zjistí, že bez něj nevydrží a uteče do Forks... ale nejdřív se naučí přeměňovat zpátky:)

Kamci

7)  Kamci (06.03.2012 20:08)

:( ona si klidně odejde a skoro se ani nerozloučí jasně konečně se shledala s rodinou, ale stejně aspoň troch smutnit by mohla

Rosalie7

6)  Rosalie7 (06.03.2012 19:02)

Néééé! To ne, vrat to zpátky! Nemůže přece jen tak odejít!!!
Bože, dítě, tohle se nedělá. At honem nakluše do Forks, Edward si tohle nezaslouží. Takže, dámy, na tři začneme skandovat, ano?
Jedna, dva...Tři!
Bella!
Bella!
Bella!
Ale ted vážně. Už nám ji vrat!

Marvi

5)  Marvi (06.03.2012 19:00)

Doufám, že Bella bude utíkat z domova a nebo to vyřeší nějak jinak.

4)  UV (06.03.2012 17:31)

3)  Niki (06.03.2012 17:23)

úžasné.. doufám, že se k němu Bella vrátí

2)  Babča S. (06.03.2012 17:20)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-(

1)  leluš (06.03.2012 17:04)

mohol by Bellu príst navštíviť:D:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella