Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Návštěva se zabydluje v domě upírů a Edwarda čeká další překvapení...

Až první paprsky slunce, které se zatřpytily na Edwardově ruce položené hned vedle její hlavy, ho probraly z transu a opět si uvědomil, jak rychle noc ubíhá, když ji už netrávil sám.

Rytmus srdce se nepatrně zrychlil, což znamenalo, že se za chvíli probudí. Ano, už za chvíli uvidí znovu ty její hluboké čokoládovohnědé oči.

Díval se, jak se jí třepotají řasy, svaly na tlapách se napjaly, jak se v polospánku protáhla. Levá tlapa s sebou trochu cukla, rána ještě byla citlivá, a pak pár nekonečných sekund a konečně je spatřil.

Neuvědomil si, jak na ni koukal zblízka, dokud od něj se zamňaučením neodskočila. Během sekundy byla na nohách a v obranné pozici v rohu pokoje dva metry ode něj. Konečně ta správná reakce z její strany, ale najednou mu bylo smutno. Co si to nalhával, bojí se ho. Sklesle si sedl na zem, zády se opřel o pohovku a hlavu sklonil ke kolenům.

Nevěděl, jak dlouho se tam utápěl ve svém smutku, ale najednou ucítil, jak se mu něco otírá o hlavu. Rychle ji zvedl a přímo před ním v úrovni jeho očí byly ty její.  Nemohl od nich odtrhnout pohled. Až ona přerušila kouzlo tak, že do něj šťouchla čumákem a sama se vydala ke dveřím. Trochu na zraněné straně kulhala, ale jinak byl její krok jistý, a jak se mohl přesvědčit, čumák rozhodně horký od horečky neměla. A mokrý byl taky dost, fuj!

Rychle ji následoval ke dveřím, abych je otevřel. Nevěděl sice, kam chce jít, ale nemínil se od ní hnout ani na krok.

U schodiště se zarazila, ale pak začala velmi opatrně scházet schody. Přitom odlehčovala zraněnou tlapu. Skoro na každém schodku se na něj otočila, jestli jde za ní. Takto došli až do obývacího pokoje, kde byla shromážděná celá rodina. Momentálně všichni se zvědavým výrazem ve tváři.

U Carlise ale hned převládl doktor a zajímal se, jak se jeho včerejší pacientka má.

„Vypadá to, že je jí mnohem lépe, přesně jak jsem říkal, Edwarde. Zranění nebylo nejhorší, jen byla vysílená a potřebovala odpočinek, aby se zbavila lehké horečky. Kam máte namířeno?“

„Nevím, vstala sama, jen se mě lekla, ale to bylo na chvíli, teď už je zase v pohodě. Zamířila si to sem dolů. Zavedu ji do kuchyně, určitě bude chtít pít a žrát.“ Přitom se obrátil na Esme. „Máme tam pro ni něco?“

„Ale jistě, v noci jsme se postarali o zásoby. Už jsem jí připravila misky.“

Ale kočka měla zřejmě jiné úmysly. Edward ji doprovodil do kuchyně, ale ona prošla kolem a šla dál ke vchodovým dveřím. Tam se zastavila a zase koukla na něj. Zůstal stát jako opařený, protože mu došlo, že už chce jít pryč. Jen si pro sebe povzdychl a šel jí otevřít.

Emmett na něj křiknul: „Blázníš? Jak otevřeš dveře, uteče ti. Co děláš?“

„Emmette, nemůžu ji tu přece držet násilím, je to divoké zvíře, tady by nebyla šťastná,“ vřískl po něm Edward nešťastným hlasem.

Jak si myslel, tak se i stalo. Otevřel dveře a puma hned vyběhla ven. Za chvíli zmizela mezi stromy. Sedl si na schody před dveře, ale jediné, co slyšel, byly soucitné myšlenky členů své rodiny. Emmett mu vyčítal, že ji pustil, že s ním nebude zase řeč. I Rosalie si myslela, že byla krásná, a že by měl aspoň domácího mazlíčka, když ne partnera. Ano, Rosalie a její upřímné myšlenky. Alice dumala nad tím, že nákup postele asi padá. Jasper si pomyslel něco o náladě, která z něj vyzařovala, asi to pro něj nebylo moc příjemné. Carlise, ten přemýšlel nad zvláštností jeho kočky. A Esme? Ta mu nejvíc ze všech přála někoho blízkého, protože co jiného si může matka přát pro své dítě! Ale vždyť to bylo jen obyčejné zvíře! Okřikl v duchu sám sebe. A dělal, jako by se s ním rozešla holka! Nasupeně vstal a chtěl vyrazit do svého pokoje, když ho Emmett praštil do ramene a houkl mu do ucha.

„Koukej, kocoure,“ a ukázal za něj.

Když se Edward otočil, uviděl ji, jak vychází zpoza stromů. Rychle překonala těch pár metrů od prvních stromů okolo jejich domu a už se mu otírala o nohy. Spokojeně u toho předla. Měla docela sílu, protože jak se do něj opřela, málem upadl. To se neobešlo bez Emmetova pochechtávání.

Dotlačila ho až do kuchyně, kde se pustila do připravených plných misek. Nejdřív sežrala kousky kuřecího masa a pak vypila plnou misku s vodou. Když odešel z kuchyně a zamířil si to do obývacího pokoje, kde si sedl na sedačku, v sekundě tam byla taky. Vyskočila si vedle něj a lehla si celou půlkou těla přes jeho nohy. Když ji začal hladit po hlavě, slastí přivírala oči a předla. Na to si už zvykl a byl to ten nejnádhernější zvuk hned za melodií jejího srdce. Znamenal totiž, že je spokojená.

„Takže můžeme vyrazit koupit tu postel, ne?“ Výskla Alice.

Edward rázně odmítl se hnout, ale naštěstí s ním Alice, Rosalie a Esme ani nepočítaly a vyrazily z domu jako střely směr nákupní středisko, přesněji oddělení nábytku. Emmett s Jasperem se přemístili k televizi, kde sledovali nějaký zápas, a Carlise si sedl naproti sedačce do křesla. Chvíli jen pozoroval se zamyšleným výrazem předoucí kočku na jeho klíně, ale pak se podíval přímo na něj. To vypadalo na vážný rozhovor.

„Edwarde, asi už je na to pozdě, ale uvědomuješ si, že vázat se na zvíře, které bude žít ještě tak maximálně 10 let, není dobré? Pak to pro tebe bude ještě horší. Zvykneš si na ni.“

„Tati, myslíš si, že to nevím? Že mě to taky nenapadlo? Před chvílí, když jsem si myslel, že utekla hned, jak vyběhla ze dveří, jsem si říkal, že ji musím nechat jít, že je to její přirozenost. Přesvědčoval jsem sám sebe, ale už tehdy jsem si myslel, že mi pukne srdce. Představa, že už ji neuvidím, že mé ruce už nepohladí tu hebkou srst. A pak, když se vrátila, to byl nepopsatelný pocit. Všechen rozum musí jít stranou, nechci myslet na to, co bude za deset let, chci ten pocit štěstí zažít, i kdyby jen na omezenou dobu. Nech to být a přej mi to,“ prosil ho pohledem.  Byl pro něj otcem a chtěl, aby ho pochopil.

„Chápu tě a přeji ti to, synu. City jsou to, co nás odlišuje od ostatních našeho druhu a ty k ní něco cítíš, to je vidět na první pohled. A ona si tě očividně taky oblíbila, nehne se od tebe na krok a vrátila se, i když mohla zmizet v lese. Je to opravdu neuvěřitelné, neznám případ, že by se tento druh pumy dal ochočit. Možná tak od kotěte, ale ona je skoro dospělá a ty jsi možná první člověk, kterého potkala. V noci jsem se koukal do knížek, tyto kočky jsou delší dobu s matkami, než je u jiných kočkovitých šelem obvyklé. Dlouho byla zvyklá na matčinu ochranu. Možná na ni zaútočil nějaký samec, ta rána na boku je šrám od drápů. Nebyla v okolí ještě jiná kočka? Nezahlédl jsi ještě další?“

Carlise neměl rád záhady a atypické chování Edwardovy chlupaté přítelkyně ho očividně mátlo. Bylo zábavné ho pozorovat, jak se tomu snaží přijít na kloub. Ale něco to Edwardovi připomnělo.

„Především jsem necítil vůbec žádnou kočku. Ani ji bych nenašel, kdybych neslyšel její sténání a šramot v křoví. Vůbec necítím její pach. Ty snad ano? Kdyby byla cítit jako kočka, tak bychom měli problém se ovládnout, ale nemám žádnou chuť na její krev,“ přemýšlel nahlas.

„Ne, nikdo z nás ji necítí, jako by tu ani nebyla. A to je právě divné. Normální zvíře bychom museli cítit. Proto si myslím, že tu něco nehraje,“ kroutil stále hlavou Carlise, „ale měl bych se podívat na tu ránu, jestli ještě bude potřeba ji obvázat nebo ne.“

Za chvíli přiběhl se svým lékařským kufříkem. Obvaz sundali a Carlise byl nadšený, jak se rána dobře hojí. Už ji jen poprášil jakýmsi antibiotickým práškem, dal na to mul a přelepil náplastí. Obvaz už nebyl potřeba.

Sotva to dokončil, uslyšeli skřípání štěrku na příjezdové cestě. Holky se vracely z nákupu. Slyšet byla dvě auta, takže postel koupili a náklaďák ji přivezl. Jasper s Emmettem hned vyrazili ven z domu za svými polovičkami, jako by je týden neviděli. Carlise se za nimi shovívavě usmál a koukl na mě.

„Opravdu to nemáš s námi lehké,“ řekl a vyběhl taky. Za Esme, jak jinak, ušklíbl se Edward v duchu.

Dovnitř vrazila jako první Alice, v závěsu za ní Esme a Rosalie. Hned začala dirigovat bráchy. Pohovka byla z pokoje v mžiku vystěhovaná, jedna skříňka posunutá, jak se podle povelů dalo soudit, aby se udělalo místo, a už se shora ozývalo bouchání a vrčení vrtačky. Jasper s Emmettem se stačili dohádat, co kam přijde, přesně jako vždy.

Hluk ze shora zřejmě probral dřímajícího plyšáka na Edwardově klíně, protože zvedla hlavu a koukala směrem nahoru, co se to tam děje.

„To je překvapení, víš? Raději tam ještě nepůjdeme, až nám řeknou. Mohli by nás do toho bláznění ještě zapojit, koneckonců děje se to v našem pokoji.“ Snažil se jí to vysvětlit, bez ohledu na to, jestli mu rozuměla, nebo ne. Stále víc měl dojem, že rozumí všemu, co jí říká.

Když to nahoře utichlo, začala se zvedat. Jako každá kočka, i tato byla náramně zvědavá, usmál se. Šťouchla do něj, aby se pohnul, a vyrazila ke schodišti, vedoucímu nahoru k pokojům. Došli až ke dveřím jejich nyní společného pokoje, kde už na ně čekali ostatní jako uvítací výbor.

„Tradáá!“ vykřikl Emmett, „postel pro kočičí princeznu!“

Dělal u toho opičky, jakože se jí klaní. Všichni se usmívali a čekali, co jmenovaná udělá.

Ta se prošla po pokoji ne jako princezna, ale jako královna, všude si to prohlídla, bylo tu jen pár změn, ale nakonec došla až k nové posteli, která teď vévodila celému pokoji.

Holky všechno sladily k ostatnímu v pokoji, takže postel byla z bílého dřeva a na ní velký polštář ve světlefialkové barvě a o odstín světlejší deka.

Nejdřív postel oňuchala, pak prskla, jak se jí pach novoty dostal do nosu, a ladně na ni vyskočila. Párkrát se sem tam prošla a poté s sebou práskla na polštář. Ozvalo se pěkné žuchnutí, jak dopadla, ale postel vydržela. Tímto postel prošla posledním testem a obstála. Přítomní diváci jí zatleskali, za což jim poděkovala správným kočičím zařváním. Všichni se trochu lekli, protože to od ní ještě neslyšeli, ale když začala příst a jen špička ocasu sebou sem tam mrskla, bylo jasné, že je s postelí spokojená.

Rodina odešla a zůstal tam s ní jen Edward. Lehl si k ní na postel tak, že se mu opírala o bok, a on cítil to sálavé teplo, které z ní vycházelo. Po chvíli se jí špička ocasu uklidnila a i předení utichlo a podle rytmu dýchání bylo zřejmé, že usnula. Venku se ještě ani nesetmělo, ale ona spánek potřebovala, aby nabrala síly. Dnes spala klidně, v noci se otočila směrem k němu a hlavu si položila na jeho hruď. Nevadilo mu, že si z něho dělá polštářek, cítil, jak její vyšší tělesná teplota ohřívá jeho ledové tělo. Jednu ruku měl pod hlavou a druhou lehce položil na její rameno.

Najednou se její tělo zavlnilo jakoby v barevné duze a místo hlava kočky mu na hrudi spočívala tvář dívky. Ruka jí sklouzla přes jeho prsa a lehce se zamrvila. Stačil jen zahlédnout dlouhé hnědé vlasy nad bledým čelem a znovu to zavlnění. V mžiku bylo vše nazpět a on se znovu díval na hlavu pumy.

Chvíli mu trvalo, než pochopil, co se stalo a ani potom si stejně nebyl jist, jestli se mu to nezdálo. Ale upíři nespí! Tudíž nemohou ani snít!

Ani se nepohnul, aby ji neprobudil, a v duchu zpracovával, čeho byl před chvílí svědkem. Proměnila se v dívku! Byla měnič? To byla úžasná zpráva! Nebo nebyla? Měniči byli jejich přirození nepřátelé. Sice s místními vlky měli přátelské vztahy, ale to byla výjimka. Ale jak to, že s ním zůstala? S upírem? Se svým úhlavním nepřítelem?

Otázka za otázkou mu proudily hlavou, ale žádná odpověď. Skoro by propásl její další proměnu. Zase to byla otázka pár sekund a hned se proměnila zpátky. Ale tentokrát viděl z jejího obličeje víc. Malý pršáček, pod ním drobná našpulená ústa a odhodlanou bradu. Víc nezahlédl, ale zato zažil něco, co v celém svém životě i neživotě ne. Dívčino tělo se přitisklo k jeho, a protože byla po přeměně nahá, pocítil poprvé hebkost ženského těla na své kůži. Už její sametová srst mu připadala úžasná, ale toto se nedalo popsat. Na hrudi dokonce ucítil tlak jejího poprsí.

V noci se proměnila ještě dvakrát, vždy na pár sekund, ale k ránu začala být neklidná, vypadalo to, že se jí něco zdá. Zadní nohy s sebou škubaly, jako by běžela, a z hrudi se jí ozývalo hluboké vrčení.

Najednou s sebou trhla a hlava jí vystřelila nahoru. Zřejmě se vymanila přímo ze zlého snu, protože stále vrčela a vystrčila drápy. Jako do měkkého másla zajely do Edwardovy kůže, o které se domníval, že její tvrdost nic neprorazí. Bolest následovala okamžitě. Nečekal to a bolestí vykřikl. Útočníka to vytrhlo ze zajetí snu a ona okamžitě drápy stáhla. Začala lítostivě mňoukat a prohlížela si pět ranek na jeho boku, kde ho její drápy zranily.

V domě plném upírů Edwardův výkřik nezůstal nepovšimnut. Vzápětí se rozrazily dveře od pokoje a jako první dovnitř vběhl Emmett. V závěsu za ním dorazila celá rodina s vyděšeným výrazem ve tvářích.

Bylo mu jasné, jak to musí vypadat.  Ležel na posteli, nad ním se tyčila obrovská kočka a on si s bolestným výrazem držel bok. Musel být rychlejší než Emmett, protože ten nejdřív jednal a až pak se ptal.

Upírskou rychlostí se dostal spod pumy a postavil se do cesty Emmettovi, který podle očekávání vystartoval k útoku. Zarazil ho tak, že odletěl zpět ke dveřím. Postavil se v obranné pozici před pumu, která se momentálně krčila za postelí.

„Nic se nestalo,“ vykřikl, aby je všechny uklidnil.

Jako na povel uvolnili svůj postoj a Emmett se sebral ze země. Carlise se ale nedal obalamutit.

„Ale vykřikl jsi bolestí! A proč se držíš za bok? Ukaž!“ přikázal.

Ale Edwarda nejvíc zajímala osoba nebo bytost za ním. Bez ohledu na možné nebezpečí si dřepl před ni a chytil ji oběma rukama za hlavu tak, aby se mu musela dívat do očí.

„Nic se mi nestalo! Byla to jen nehoda, měla jsi špatný sen,“ uklidňoval ji i sám sebe. Potom přitiskl čelo na její hlavu a podrbal ji za ušima. „Pojď si zpátky lehnout, prosím.“ Bál se, že se vyděsila a uteče. Emmett a celá rodina vypadala opravdu hrozivě.

Po chvíli se zvedla a skočila na postel. Lehl si vedle ní a hned byl u něj Carlise a prohlížel si jeho poraněný bok. Ranky ještě byly vidět, ale rychle se hojily, opravdu to nebylo nic nebezpečného.

Carlise se na něj přísně podíval: „Edwarde, těch záhad už je nějak moc. Její drápy by neměly tvou kůži poranit. Jestli je nebezpečná rodině, musím to vědět.“

„Tati, prosím, důvěřuj mi. Opravdu to byla nehoda, nechtěla mi ublížit. Dejte nám chvilku, pak sejdeme dolů do obýváku a já vám to vysvětlím.“

Carlise jen přikývl a spolu s ostatními odešel z pokoje.

Edward stále hladil pumu po hlavě a doufal, že ji to uklidňuje. Potom tiše zašeptal: „Opravdu se mé rodiny nemusíš bát, neublíží ti, já to nedovolím. Mají mě rádi a tebe si taky zamilují, uvidíš. Pojď, půjdeme dolů a na něco společně přijdeme.“ S těmito slovy vstal z postele a čekal, jestli půjde taky. Během sekundy seskočila z postele a hned byla u něj.

Těšilo ho, že vyhledává jeho blízkost, byla na tom stejně jako on, taky se jí nemohl nabažit.

Dole v obýváku už seděla celá rodina a čekala na ně. Jen Esme právě vycházela z kuchyně a nesla misku masa.

Uvědomil si, že by třeba dala přednost lidskému jídlu než syrovému masu. Vzal misku z jejích rukou a šel s ní zpátky do kuchyně, kde maso přendal na talíř do mikrovlnky. Za pár minut by to mělo být hotové. Mezitím snad najdou odpovědi na pár otázek.

Sedl si na volné místo na sedačce a hned ji měl rozloženou na klíně. Okamžitě ji začal hladit, už to dělal úplně automaticky. Její předení vyjadřovalo, že se jí to líbí. Nadechl se, že začne. Doufal, že ji nepoleká.

„Měl jsi pravdu, Carlisi. Opravdu to není obyčejná kočka. Podle mě je měnič, ale nemění se ve vlka, jako naši přátelé, ale v pumu. Nevím, co se stalo, ale vypadá to, že se nedokáže proměnit zpátky do lidské podoby. Proměnila se několikrát za noc, ale bylo to ve spánku a jen na pár sekund. Myslím si, že ani neví, že se v noci proměnila.“

Přitom ji stále hladil a čekal na její reakci. V mžiku se posadila a koukala mu přímo do očí. Ještě více ho v tuto chvíli mrzelo, že jí nemůže číst myšlenky jako ostatním. U vlků mu to problémy nedělalo, tak proč u ní?  Ale nejdřív museli přijít na to, jak se s ní domluvit jinak.

Tváře měli tak blízko u sebe, že se jí díval přímo do očí, a pak, z náhlého popudu, než dokázal sám sebe zarazit, jí dal rychlou pusu na čumák.

Lekla se stejně jako on a pak po chvíli pčíkla. Ten zvuk všechny rozesmál. A její výraz stál za to, kdyby byla v lidské podobě, určitě by se styděla, zabořila hlavu pod jeho ruku, jako by se chtěla schovat.

„Já mám nápad!“ Vykřikla najednou Alice a už se hnala nahoru do svého pokoje. Během sekundy byla zpátky a v ruce držela blok a fixu.

„Nejdřív musíme zjistit, jak se jmenuje, přece na ni nemůžeme pokřikovat. Kočko!“

Na jeden arch papíru napsala velké ANO a na druhý arch NE.

„Koukni, budu říkat čísla od jedničky, a když řeknu číslo odpovídající počtu písmen ve tvém jméně, tak polož tlapu na ANO. Jasné?“

Kočka zaujatě poslouchala Alicino vysvětlování a znovu si lehla přes Edwardovy nohy. Alice si sedla přímo před ně na stolek a oba papíry držela na dosah. A začala počítat.

„Jedna... dvě... tři... čtyři.“

Při slově čtyři tlapa udeřila do archu s ANO.

„Hm, dobře! Hledáme jméno na čtyři písmena,“ řekla Alice a hned pokračovala, „takže teď budu říkat abecedu a když řeknu první písmeno, zarazíš mě. A, B...“

Bum! Drápy protrhly papír s ANO.

Puma byla nedočkavá a v tom rozrušení zapomněla na své smrtící zbraně.

Alice se ohradila: „No takhle by to nešlo, musíš se krotit, zničila jsi cedulku. Stačí, když zamňoukáš, nebo tak něco. Takže pozor! Hledáme jméno na čtyři písmena, které začíná na B. Druhé písmeno bude na A... B... C... D... E...“

Tady Alici přerušilo zamňoukání.

„Super! Jméno na čtyři písmena a první dvě už máme. Jméno začíná na BE. No co by to mohlo být? Kdo má nějaký nápad, no tak, hádejte!“ Povzbuzovala nás jako na stadionu.

„Mě napadá Bets.“ Navrhla Esme, ale tlapa udeřila do cedulky s NE.

„Tak budeme pokračovat. A... B... C... D... E... F... E... G... H... I... J... K... L...“

Do toho se ozvalo přímo zavrčení.

„Bella!“ Vykřikl Edward jako první. A hned se na ni podíval, jestli souhlasí. A opravdu! Hned začala svým osobitým způsobem vyjadřovat radost z toho, že jméno uhodl. Drbla ho čumákem do brady a pak se mu začala hlavou otírat o tvář tak, jak to kočky dělají.

„Bello, Bellinko, takové krásné jméno, budu ho opakovat stále dokola. Jak dlouho už jsi ho neslyšela?“ Zeptal se dojatě.

„Edwarde, takhle nemůžeš, jak by ti asi odpověděla?“ Ozval se sarkasticky Emmett.

Do toho se vložil Carlise: „Klid! Toto je vážná věc. Někdo ji třeba hledá, rodina, smečka, ano, rozzuřená smečka by mohla pro nás představovat nebezpečí. Pár odpovědí je třeba se dozvědět.“ A hned se obrátil na Bellu: „Měl Edward pravdu, jsi měnič?“

Bella ale všechny překvapila, protože nejdřív ukázala na ANO, ale pak i na NE. Tak tomu nikdo nerozuměl. Carlise byl taky překvapený.

„Tak to nechápu, jsi měnič nebo ne? Jak tomu máme rozumět?“ kroutil zamyšleně hlavou.

Pak Edwardovi probleskla hlavou vzpomínka na noc a zeptal se na něco jiného: „Jsi z indiánského kmene, který se proměňuje na pumy?“

Znovu ukázala na ANO a potom na NE.

„Edwarde, máš nějaký nápad, co by to mohlo znamenat?“

Carlise a jeho nadšení přijít všemu na kloub.

„Jen jsem si vzpomněl, že když se proměnila, tak mě zarazilo, že její pokožka je skoro tak bledá jako naše. Jako indiánka barvu pleti rozhodně nemá a její vlasy nejsou černé, ale má je krásně hnědé. Co když je míšenka?“ S posledními slovy se obrátil na Bellu. Ta na něj souhlasně mňoukla.

„Tvůj otec je indián a matka ne?“ Zkusil první variantu.

Dle jejího mňouknutí uhodl hned napoprvé, a tak se obrátil znovu na Carlise.

„Třeba je problém v tom? Její dědictví krve je pouze poloviční, už to je zázrak, že se proměnila v pumu. Něco to muselo spustit a teď jí nejde proměnit se zpátky. Myslím, že bychom měli zavolat Samuelovi, mohl by nám poradit a taky má plno kontaktů i na jiné kmeny měničů, třeba bude něco vědět.“

„Ano, to je dobrý nápad, hned mu jdu volat,“ souhlasil Carlise.

Ale ještě zbývala jedna důležitá otázka.

„Počkej, Carlisi, na něco jsi zapomněl. Nevíme, jaké okolnosti donutily Bellu opustit její domov, abychom neudělali chybu. Je potřeba se Belly zeptat.“ A obrátil se na ni.

„Belli, víš, kde momentálně jsi? Ve kterém státě? Kdybys mohla, chtěla by ses vrátit domů?“

Bella ukázala nejdřív na cedulku NE a pak několikrát tlapu položila na cedulku ANO. Pak se podívala na Carlise.

To byla odpověď, kterou potřebovali. Carlise vyťukal na mobilu číslo na Samuela, alfu zdejší vlčí smečky a jejich dlouholetého přítele. Edward s úsměvem podrbal Bellu za uchem a všichni vyčkávali, až uslyší spojovací tón. Za chvíli to v telefonu cvaklo a ozval se Samův hluboký hlas. Měli štěstí, že nebyl zrovna na hlídce.

„Carlisi, to jsi ty? Děje se něco?“

„Ahoj, Same! Copak volám jen, když se něco děje? Ale máš pravdu, něco se děje. Potřebovali bychom tvou pomoc. Mohl bys přijet k nám domů? Možná by pomohlo, kdyby s tebou jel i někdo ze starších. Nevzal bys s sebou třeba Billyho?“

„No zní to vážně, když chceš radu i od Billyho. Vyzvednu ho u něho doma a do půl hodiny jsme u vás. Snad to zvědavostí vydržím.“ Uchechtl se ještě do telefonu a zavěsil.

Samuel byl šťastná povaha, kliďas, ale to asi k tomu vůdcovství patří, jinak by se z těch pubertálních vlků zbláznil.

Mezitím se pokusili dozvědět se od Belly víc. Edward se proto vrátil ke své první otázce.

„Belli, jak je to dlouho, co ses proměnila do této podoby? Týdny?“

Ale Bella ukázala na cedulku s NE.

„Měsíce?“

Jen smutně mňoukla. Proboha! Jak dlouho se toulala v lesích sama.

„Jeden?“ Nic.

„Dva? Tři?“ Konečně souhlas. A do toho se ozvalo z kuchyně cinknutí mikrovlnky.

Bella po tom zvuku vystartovala jako blesk. Edward se hnal hned za ní, ale ona už seděla před mikrovlnkou a hladově se na ni dívala. Vytáhl z ní talíř, na kterém byly nyní již krásně dozlatova opečené kousky masa pro něj sice nevábně vonící, ale Belle to asi vonět muselo, protože nedočkavě poskakovala. Uhýbal před ní, jak jen mohl, aby mezitím rukama talíř i s obsahem trochu zchladil, protože to bylo hrozně horké.

„Musíš chvíli počkat, je to opravdu horké, spálila by sis jazyk. A neskákej na mě, vyhodíš mi ten talíř z rukou a kousky masa budou všude po kuchyni.“ Napomínal ji, ale smál se u toho, protože vypadala jako naježená kočka. Musí si pamatovat, že když je hladová, tak je nedůtklivá. To mu připomnělo, že v domě upírů se moc jídla nenajde. Bude se muset jít nakoupit lidské jídlo, suroviny na vaření.

To byl spouštěcí mechanismus Alice. Hned měla vizi, jak se půjde nakupovat.

„Jupí! Půjde se nakupovat! Sice to nebude oblečení, ale i tak si to užijeme! Nejdřív koupíme nějakou kuchařku a podle ní potraviny. Esme, Rosalie, kdy vyrazíme?“

Rosalie nakrčila demonstrativně nos: „No jestli tu budou za chvíli ti zablešenci, tak bychom mohly vyrazit třeba hned.“

No jo, Rosalie a její útlocitný nos. Sice si smrděli navzájem, ale pro přátelství se musí taky něco vydržet, ne? Esme s holkama vyrazila do garáže a už je nebylo. Mezitím maso vychládlo a tak položil talíř před Bellu. S masem byla rychle hotová a přemístila se k misce s vodou. Zpátky do obýváku ale nešla, zamířila si to ke vchodovým dveřím.

„Ty chceš jít teď ven? Ale za chvíli tu jsou Samuel a Billy?“

Nechápavě ji pozoroval. Její výraz byl jasný. Nebylo to tak efektivní jako u lidí, když protočí panenky nad nějakou podobnou situací, ale stačilo, aby mu to došlo. Kdyby nebyl upír, byl by rudý až za ušima.

Otevřel mlčky dveře, a když vyběhla ven a zmizela mi mezi stromy, sedl si na schody před dům. Byl nervózní, když se mu třeba jen na chvíli ztratila z dohledu, tak se rozhodl čekat tam. Byla to opravdu jen chvilka, ale sekundy jako by se táhly donekonečna.

Mezi stromy se mihla světlá šmouha a už stála u něj a čumákem ho dloubala do hrudi. U toho srandovně mňaučela, což mělo asi vyjadřovat smích. Během vteřiny se to ale změnilo, zvedla hlavu a natočila uši směrem k cestě.

Taky už to slyšel. Nezaměnitelný zvuk starého Samuelova náklaďáčku.

Bella ho rychle oběhla a už byla v domě. Šel raději za ní, aby ji uklidnil, že se nemusí bát. Carlise mezitím vyšel ze dveří, aby přivítal návštěvu. Billy byl na vozíku, takže to chvíli trvalo, než ho vytlačili po štěrkové cestě do domu, ale v takovém případě byla vlkodlačí a upíří síla výhodou.

Edward si sedl na sedačku a jako vždy si Bella lehla přes jeho nohy. Začínal mít dojem, že to dělá proto, aby si ho pojistila. Přitom by ho od ní neodtáhli ani násilím. Emmet s Jasperem si sedli po jejich levici a pravici a povzbudivě se na ně usmáli. Byli to super bráchové a stáli při nich. Dojalo ho to. Jasper, který vycítil jeho emoce, si pomyslel.

Přeji ti to, bráško. A z ní cítím, že je to oboustranné. Sice je tam i smutek, ale hlavně láska k tobě.

Cvakly dveře, jak Carlise za návštěvou zavřel, a do obýváku vjel Billy na vozíku a za ním vešel Samuel. Bella mu na klíně ztuhla, pak zavětřila směrem k nim a prskla. Následně zabořila hlavu do Edwardovy košile. Přišlo mu to legrační, ještěže to neviděla Rosalie.

„Copak, taky ti nevoní?“ Nevydržel to bez poznámky Emmett.

Carlise ho ale utnul: „Ty mlč, to není slušné.“

Ale Emmett se ohradil: „A ona může?“ Kývl směrem k Belle.

Všechna pozornost se upírala na Bellu, což jí nebylo příjemné. Mňoukala do košile a nemínila z ní vylézt.

Poté, co se Samuel rozvalil ve svém oblíbeném křesle, ujal se Carslise vysvětlování.

„Billy, Same, toto je Bella. Vezmu to stručně. Edward ji našel v lese zraněnou, její pach necítíme ani nemáme chuť na její krev. Bohužel jí nemůže ani číst myšlenky. Donesl ji domů a vypadalo to, že se od Edwarda nemíní hnout ani po svém uzdravení. V noci se ale na pár sekund proměnila v dívku a tak nám došlo, že bude něco jako vy. Sice s tím pachem je to divné, ale třeba to k jejímu druhu patří. Problém je v tom, že se neumí proměnit zpátky v člověka. Stalo se to jen mimovolně během spánku. Zavolali jsme vás, abyste nám poradili, jak jí pomoci. Neznáte nějaký jiný indiánský kmen, který se proměňuje v pumy?“ Obrátil se s otázkou na zástupce místního kmene měničů.

Samuel i Billy si Bellu se zájmem prohlíželi a nakonec se ujal slova Samuel.

„Odkud je? Ptali jste se jí na to? No, na to je těžká odpověď, to je jasné,“ zarazil se v půli větě, když mu došel problém s komunikací.

„ Nejlepší by bylo, kdyby se proměnila. Zkoušela to?“ Pak se obrátil přímo na Bellu: „Proč se nemůžeš proměnit zpátky? Když se umíš proměnit v pumu, musí to jít i naopak. Chce to jen soustředění.“

Bella vystrčila hlavu z Edwardovy košile, podívala se na Sama, zavrčela na něj a zase hlavu schovala.

„Zřejmě se už takto toulá tři měsíce, určitě to zkoušela. Asi jí to z nějakého důvodu nejde. Až zkontaktujeme její kmen, tak jí snad pomůžou. Zatím to můžeme zkusit s mapou,“ napadla Edwarda spásná myšlenka.

Jasper okamžitě vystartoval do Carlisovy pracovny pro atlas. Nalistovali mapu USA a rozložili ji na konferenčním stolku tak, aby na ni Bella viděla. Ta zase vystrčila hlavu a začala se zajímat o mapu. Chvíli ji studovala a pohledem směřovala stále výš až ke hranicím s Kanadou. Natáhla levou tlapu a najednou se z ní před jejich očima vysunuly velice efektně ostré drápy, se kterými se dnes Edward již seznámil. Opatrně jedním drápem ukázala na místo na mapě.  Malé městečko Frencourt v pohraničí Kanady.

Edward vyhrkl: „Tady žiješ?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (28.09.2012 16:09)

ach ta komunikácia

HMR

10)  HMR (07.03.2012 19:39)

Zkoušelas to? Jistěže jsem to zkoušela, už tři měsíce to zkouším, a nic... to jsou dotazy

Kamci

9)  Kamci (04.03.2012 20:08)

krásný, Edvard musel být docela v šoku, kyž se mu najednou v náručí objevila dívka:D . Líbi se mi jak je celá rodina ochtná ho podpořit, i přátelské vztahy s vlky a jsem moc zvědavá na Bellin příběh:) :) :)
PS miluju úžasnou délku tvých kapitol

Rosalie7

8)  Rosalie7 (04.03.2012 19:14)

Páni, tak takhle rychlý spád jsem nečekala. A že to Edíka vzalo, mít vedle sebe takovou... kočku
Jsem zvědavá, jestli se Bella pohrne domů. Zatím vypadá docela nadšeně... A přitom se nezdá, že by se od Edwarda chtěla hnout. No, uvidíme, co ti naši upíři vymyslí...
Moc se těším na další kapitolku

Michangela

7)  Michangela (04.03.2012 17:47)

6)  leluš (04.03.2012 12:57)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

5)  Babča S. (04.03.2012 10:53)

Marvi

4)  Marvi (04.03.2012 10:10)

Pěkná povídka, čím dál víc mě to vtahuje do děje a jsem zvědavá jak to bude pokračovat

KalamityJane

3)  KalamityJane (04.03.2012 08:50)

čím dál zajímavější:)

2)  Noriska (04.03.2012 08:43)

moc hezké a zajímavé jen pokračuj

1)  Niki (04.03.2012 08:21)

je to úžasná povídka.. těším se na další

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek