Sekce

Galerie

/gallery/beautiful-puma.jpg

Koček už tu bylo plno, já vím:-) Tuto povídku mám v šuplíku už tak dlouho, že všichni své povídky na toto téma ukončili. Snad přijdu i s něčím novým.

Ve Forkských lesích se objeví nenadálý čtyřnohý návštěvník. Edward rychle propadá jeho kouzlu, ale ještě bude muset překonat pár nástrah.

Zdál se to být lov jako každý jiný. Osud však připravil pro Edwarda překvapení.

To ticho v lese bylo děsivé. Všechna zvířata ustrnula ve svém pohybu, podle své přirozenosti otáčeli hlavu, větřili, ale stejně jim to nebylo nic platné. Instinkt jim říkal, že v lese je největší predátor světa, a přesto nic necítili, ani ho neviděli přicházet. A pak najednou prudký pohyb, útok a jeden z nich ležel stržený na zem bytostí, která předčila všechny známé šelmy. Celý les se jakoby na povel dal do pohybu, všechno začalo prchat, každý se snažil dostat se z jeho dosahu. Ať to byli jeleni nebo králíci, vše utíkalo od místa tragédie.

A ta bytost se pomalu zvedla od srny, kterou ulovila a rozhlédla se smutným pohledem kolem sebe.

Rodinný lov, ušklíbl se Edward v duchu. Jakoby to něčemu pomohlo. Stejně se v lese rozutekli do všech stran, a každý si ulovil něco oblíbeného. Věděl, že se jich poslední dobou stranil víc a víc, ale ono se to už opravdu nedalo vydržet. Dům byl plný lásky, jistě i té sourozenecké a rodičovské pro něj, ale především plný partnerské lásky mezi nimi, která mu nedala zapomenout, že on toto nikdy nepocítil. Závist byla ošklivá vlastnost, věděl to. Přál jim to z celého srdce, ale on chtěl taky! Křičel v duchu. Chtěl taky mít někoho jen pro sebe a pro koho by byl jen on ten jediný. Desetiletí ubíhala a věčnost byla tak dlouhá, když je člověk, pardon upír, sám. Proto Esme s Carlisem zaveleli rodinný lov ke hranicím Kanady. Věděl, že si dělali starosti. Dlouhé dny byl zavřený v pokoji a jen poslouchal hudbu, už s nimi netrávil tolik času jako dřív. A taky přestal hrát na klavír, ale když neměl pro koho.....

I přes svou zamyšlenost přece jen sledoval okolí a najednou uslyšel šustnutí.

Zavětřil, ale nic necítil. V okolí se nenacházela ani veverka, natož nějaké větší zvíře, které by způsobilo ten zvuk. Rozhlédl se, ale nic neviděl. A najednou znovu. Tichý sten. Jak to, že nic necítil, ani neslyšel žádné myšlenky. Nic. Přišel jsem snad o své upíří smysly?

Edward začal systematicky prohledávat okolní les. Věděl, že rodina je od něj daleko, takže zavrhl myšlenku, že se jedná o nějaký Emmettův žertík. Jak by potlačil svůj upíří pach? Každou chvíli se zastavil, jestli by ještě nezaslechl důkaz, že tu někdo byl a opravdu. Slabý vzdech nalevo od něj. Rozhrnul hustý porost a zarazil se. To, co uviděl, by tam správně nemělo být. Jeho oči mu říkaly, že vidí na zemi ležet krásnou pískově zbarvenou pumu, ale ostatní jeho smysly to popíraly. Vůbec ji necítil, dokonce ani její krev, která jí zabarvila na boku kožich doruda. Na rameni měla hluboký šrám a potůčky krve se jako nitky táhly po celém jejím boku, který se jen nepatrně zvedal při každém nádechu. Krev už byla zaschlá a bylo vidět, že tu leží delší dobu. Boky měla propadlé a z tlamy jí visel napuchlý jazyk od žízně. Zřejmě ho zaslechla, protože otevřela oči a podívala se přímo na něj. Její oči! Edward strnul jako zhypnotizovaný, když pohlédl do těch hlubokých čokoládových očí. Už se díval mnoha kočkám do očí, bojoval s nimi a pak je zabil, ale žádná neměla takové oči jako tato. Svět jakoby se zastavil, nevnímal nic kromě ní. Ale trvalo to jen chvíli, její řasy se zatřepotaly a oči se najednou zase zavřely.

Edward s sebou trhl, jak se kouzlo náhle přerušilo. Nechápal to, pumy byly jeho nejoblíbenější kořist, a i když k nim občas pocítil lítost, neváhal je zabíjet, aby se napil jejich krve. Věděl, že je to nutnost, aby se jeho kořistí nestali lidé. To by bylo mnohem horší. Ale u této kočky vůbec nepociťoval touhu ji zabít, její krev mu nevoněla a ani necítil její přítomnost. Naopak, zatoužil znovu pohledět do jejích nádherných očí. Rychle se rozhodl. Musí jí pomoci. Její stav byl vážný, byla zesláblá zraněním a zřejmě už dlouho nebyla na lovu ani se nedostala k vodě. Začichal, kterým směrem je nejbližší voda. No jasně, řeka, před hodinou kolem ní proběhl, když honil to stádo srnek.

Teď jak dál. Měl by jít pro vodu a přinést ji sem, nebo by bylo lepší, kdyby ji vzal do náruče a odnesl ji ke zdroji vody. Vzít ji do náruče a odnést k vodě bude rychlejší, rozhodl se. Voda bude potřeba i nadále, ale v čem by ji přinesl? V dlaních? Polovinu by vylil a stejně by to nestačilo. Snad neměla vnitřní zranění a on jí neublížil ještě víc. Opatrně ji podebral pažemi a zdvihl ze země. Neprobrala se. Rychle se rozběhl směrem k řece.

Uf, jsem plná, ten druhý muflonek už byl příliš, pomyslela si Alice. Jasper už je taky po lovu, takže je čas vrátit se k autům.

Samozřejmě tam byli už všichni kromě Edwarda. Kde by jen mohl být? Určitě zase někde zadumaně koukal a zapomněl na čas. Podívala se svým darem, ale nic. Nic neviděla. Soustředila se na Edwarda a prostě zmizel. Žádná vize. Vyděšeně se začala rozhlížet po ostatních.

Těm už mezitím došlo, že něco nebylo v pořádku. Jasper, její manžel, se ji snažil uklidnit svou schopností, ale tentokrát to vůbec nepomáhalo.

„Alice, co se děje? Cos viděla?“ Domáhal se Carslise vysvětlení.

„Snažila jsem se o vizi Edwarda, kde by mohl být, ale nic jsem neviděla, jakoby zmizela jeho budoucnost!“ Začala lehce hysterčit.

„Klid, má u sebe mobil. Zavoláme mu, to se musí vysvětlit.“ Pronesl jako vždy klidný Carlise a hned vytahoval z kapsy mobil a vytáčel Edwardovo číslo. Když se ozvalo klapnutí a Edwardův hlas, všichni si s úlevou oddechli, i když nemuseli, ale situace tuto lidskou reakci vyžadovala. Esme se šťastně opřela o Carlisův bok a naslouchala stejně jako ostatní rozhovoru.

„Edwarde, je vše v pořádku? Čekáme u aut a Alice najednou, že nevidí tvou budoucnost.“

„Jsem v pořádku, nic se neděje. Nevím, proč Alice nevidí mou budoucnost. I když, ano už vím, zřejmě jsem běžel dál, než jsem si myslel, koukám, že jsem blízko hranic s Quiletskou rezervací, tak je možné, že je smečka nedaleko. Jeďte beze mě, byla by škoda se vracet, když jsem blíž domovu a asi se ještě trochu proběhnu, tak mě hned tak nečekejte. Když tak zavolám." Ozvalo se z telefonu, pak to klaplo a bylo ticho.

„Hlavně že je v pořádku. I když se mi nelíbí, jak se nám poslední dobou vzdaluje, nevím, jak mu pomoci. Jedeme domů!“ Zavelel Carlise a všichni nastoupili. Tak tento rodinný výlet se moc nezdařil, pomysleli si asi všichni. Ani nevěděli, jak se mýlili. Protože tento výlet byl pro někoho začátkem něčeho úžasného.

Mezitím Edward dorazil s pumou v náruči k řece, kde ji položil na břeh do měkké trávy co nejblíže vody. Sundal si tričko a namočil ho. Pak opatrně začal ždímat nasáklé triko nad jejím jazykem. Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Jazyk mlaskl a zajel do tlamy, ale hned se zase objevil, tak na něj zase vyždímal proud vody. Znovu triko namočil a začal ji od hlavy omývat. Doufal, že ji to osvěží a taky zjistí, kde všude byla zraněná. Zatím viděl jen to rameno, ale třeba toho bylo víc. Oči měla stále zavřené, tak zkusil své štěstí a dotkl se rukou čumáku, jestli nemá horečku. Snad mi ji neukousne, ale spíš by si na něm vylámala všechny zuby, ušklíbl se pro sebe.

No jasně, že měla horečku a v jejím stavu by se z toho sama nedostala. Rána byla zanícená a jen voda na její vyčištění nebude stačit. Přesto ji celou omyl a zbavil tak špíny a zaschlé krve. Ještě několikrát opakoval zvlažování jejího jazyka, který nadšeně spolupracoval. Sice se ještě neprobrala, ale bylo mu jasné, že nedostatek vody byl jen jeden z mnoha problémů. Podle toho, jak jí vystupovala z boků žebra, už dlouho nežrala. Bude muset nabrat sílu, aby mohla bojovat s horečkou.

Ještě ji pohledem zkontroloval, jestli se nehýbe a odběhl, aby něco ulovil. Samozřejmě v okolí nebylo nic. Co mělo nohy, uteklo. Nakonec ulovil malou zbloudilou srnku. Ještě že se před chvílí napil, protože se udržel a srnku nevysál. Rychle s ní pospíchal k řece. Přece jenom tam ležela jeho kočka bezbranná a nějaká jiná šelma by toho mohla zneužít.

Když se vrátil, uviděl ji, jak snaží se dostat na nohy, ale bez úspěchu. Tvrdě žuchla zpátky na zem.

„Co to děláš, to ještě nemůžeš, na to nemáš dost síly. Ale podívej se, co jsem ti přinesl, to tě posílí." Vykřikl a vzápětí si uvědomil, co dělal. No hrůza! Už byl jako ten bláznivý Emmet, když čas od času dovlekl domů nějakého toho domácího mazlíčka. A povídal si tu sám se sebou, teda vlastně s kočkou. Už byl na tom fakt špatně.

Mezitím před pumu položil srnku a čekal, co bude. Nejdřív ho chvíli pozorovala, ale její pohled se stále vracel k srnce. Pak se puma slabě nadzdvihla, ale bylo vidět, že jí dělá potíže pohnout zraněným ramenem. Nakonec se dostala do pozice nad srnku a zakousla se do ní. Na víc ale sílu neměla. Edward věděl, že kočky se do masa zakousnou a pak trhnou hlavou, aby uškubly větší sousto, které pak požvýkají, ale na to byla příliš zesláblá. Vůně krve se linula okolo a Edward cítil, jak se ho zmocňuje chuť po krvi. Nedbal možné nebezpečí a z druhé strany se zakousl do srnky taky, aby tu touhu ukojil. Když srnku vysál, zdvihl hlavu a jeho zlatohnědý pohled se setkal s jejím čokoládovým. Dokonce by řekl, že se na něj dívala udiveně, kdyby to u kočky bylo možné takto interpretovat.

Neváhal, rukama utrhl srně nohu a prsty zabořil do masa, aby ho natrhal na menší kousky. První kousek vzal do ruky a opatrně se s ním blížil k její tlamě. Jestlipak si od něj nabízené sousto vezme?

Chvíli ho nedůvěřivě pozorovala, ale nakonec kousek masa jemně uchopila do zubů a začala žvýkat. Takto snědla pár kousků a unaveně si lehla zpátky na bok do trávy. Bylo vidět, že ji i těch pár soust unavilo. Oči se jí zavřely a za chvíli se ozvalo pravidelné oddechování. Edward si sedl do trávy naproti ní a pozoroval ji, jak spí. Mezitím se setmělo, ale Edward dál hlídal její spánek. Občas jí ve spánku cukl nějaký sval a kožichem proběhla jakoby vlnka, klidně tedy nespala, ale je možné, že právě ve snu bojovala proti útočníkovi, který ji zranil. Občas mňoukla a tento ryze kočičí zvuk, který byl typický jak pro malé kotě kočky domácí, tak pro hrůzu nahánějícího tygra, Edwarda rozesmál. Bylo úžasné ji pozorovat.

Takto uběhla celá noc a Edwardovi přišlo, že uběhla nejrychleji v jeho upíří existenci. Noci byly v jeho životě neživotě totiž nejhorší. Spánek mu chyběl nejvíc, možnost vypnout, odplout do říše snů a hlavně neslyšet zvuky lásky ze všech pokojů. Noci jsou ve věčnosti dlouhé, když je člověk, teda upír sám.

A najednou bylo ráno, loučku u břehu řeky osvítilo sluníčko a Edward se začal okamžitě třpytit. V tom puma otevřela oči. Její pohled byl jasnější, už nebyl zamlžen horečkou a Edwarda překvapilo, jak upřeně si ho prohlížela. Najednou si uvědomil, že všechny šelmy jsou především plaché, ale tato kočka na něj klidně upírala svůj pohled a nesnažila se před ním utéci, ani na něj nevrčela. Začal na ni mluvit uklidňujícím hlasem.

„Vím, že mi nerozumíš, ale mě se nemusíš bát. Nevím proč, ale cítím obrovskou potřebu ti pomoci, chránit tě před nebezpečím. Je to zvláštní, ještě nikdy jsem nic takového nepociťoval. Obvykle pumy lovím, ale tobě bych nikdy neublížil. Ránu jsem ti ošetřil, jak nejlépe to šlo, ale moc možností tu v lese nemám. Měla bys sníst další maso, abys zesílila, ale i tak si myslím, že sama to nezvládneš. Moje rodina tu nedaleko žije ve velkém domě a můj otec je lékař. Přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdybych tě k němu odnesl, aby se na tu tvou ránu podíval.“ Přemýšlel nahlas. Ne že by čekal nějakou odpověď, ale musel se rozhodnout co nejdřív.

V tom mu zazvonil v kapse mobil. Koukl na displej, hovor od Alice. Celou noc nebyl doma, tak se určitě strachovala celá rodina, jestli neodešel nadobro. Věděl, že ve svých vizích občas zahlédla, když se mu hlavou mihla myšlenka na odchod od rodiny. Ale bez rozloučení by nikdy neodešel.

„Ano, Alice?“

„Proboha Edwarde, víš, jak jsme vyděšení! Za celou noc ses nevrátil, je ráno a já stále nevidím tvou budoucnost. Tohle mi nedělej!“ Slyšel v telefonu, jak vzlykla. Rychle ji uklidnil.

„Alice, jsem v pořádku, dokonce nejsem daleko od domu, a proč nevidíš mou budoucnost, to fakt netuším. V okolí by žádní vlci být neměli, jsem na našem území. Já jen, prostě, je to neuvěřitelné, ale já jsem v lese někoho našel, je zraněná, tak jsem se o ni postaral, jak jsem mohl, ale asi to nestačí. Lepší by bylo, kdyby ji vyšetřil Carlise.“ Trochu koktal, najednou nevěděl, jak to říct. V telefonu slyšel, jak se tam dohadovali, zřejmě u Alice stála celá rodina. Pak se ozval Carlise.

„Samozřejmě se na ni podívám. Přines ji domů, uvidíme, jestli nebude potřeba jet do nemocnice.“ V Carlisovi se ozval lékař.

Edwardovi došlo, že si mysleli, že našel nějakou dívku a tak jen v duchu zaúpěl.

ajéje, jak koktal, tak vlastně neřekl nic konkrétního o tom chlupatém čtyřnohém problému a už tu bylo nedorozumění.

„Hm, no já nevím, jestli je to dobrý nápad, přivést ji k nám do domu. Bojím se, abyste jí neublížili.“

„No, Edwarde! Mohl bys nám trochu důvěřovat, po všech těch letech. Nehodu neměl nikdo z nás už kolik let a víš přece, že mé sebeovládání je nejlepší. Rozhodně nikdo z nás žádnému člověku neublíží.“ Carlisův hlas teď zněl lehce ublíženě.

Edward se pro sebe ušklíbl. Vypadá to, že se do toho zamotávám stále víc a víc a ještě se mi podařilo Carlise urazit.

„Myslím si, že je opravdu nutné, aby ses na ni podíval ty a pečlivě ji ošetřil, má slabou horečku a ránu je potřeba vydesinfikovat. Ale musíte mi všichni slíbit, že jí neublížíte!“ Vymínil si do telefonu.

„Opravdu nevím, co to do tebe vjelo, ale všichni ti slibujeme, že se jí nikdo nedotkne ve zlém úmyslu, ale teď už ji přines!“ Houkl mu do ucha teď už řádně naštvaný Carlise. Ještě než se spojení přerušilo, zaslechl ze sluchátka pobouřené výkřiky celé rodinky.

Edward koukl na pumu, která ležela vedle něho na trávě, a vypadalo to, že zaujatě poslouchala celý předchozí rozhovor. Což bylo samozřejmě nemožné, ale Edwardovi se líbilo s ní mluvit, připadalo mu, jakoby mu rozuměla. S kým si naposledy povídal, i kdyby jen jednostranně jako teď s ní? Možná to v něm podněcoval výraz inteligence v jejích očích, které ho nepřestávaly fascinovat.

„Tak jsi to slyšela. Nějak jsem se do toho zamotal, když jsem neřekl, koho přesně jsem v lese našel a oni si myslí, že asi nějakou dívku. A ještě ke všemu jsem je svými narážkami urazil, protože víš, my jsme sice upíři, ale lidi nezabíjíme ani nepijeme jejich krev. Živíme se krví zvířat, které ulovíme. Stojí nás to hodně sebeovládání potlačovat touhu po lidské krvi, ale je to lepší, než být monstrum,“ pak si uvědomil, co vlastně řekl a rychle to napravil.

„Ale jak říkám, ty se mě bát nemusíš, tvá krev mě vůbec neláká, je to zvláštní, ale vůbec ji necítím a rodina mi slíbila, že ti taky nic neudělá. Mají mě rádi, i když zjistí, že nejsi člověk, neublíží ti, protože si to nepřeji,“ při svém monologu ji obešel dokola, aby se podíval, jak ji nejlépe uchopit, aby jí nepůsobil bolest a taky si nebyl jist, jak se teď při plném vědomí bude chovat, když ji bude chtít vzít do náruče. Opatrně se k ní přibližoval. Nejdříve k ní natáhl ruce, jestli se po něm neožene a přitom na ni, snad, konejšivě mluvil.

„Prosím, prosím, nech mě, ať ti pomůžu. Odnesu tě domů k otci, ale nekousni mě. Ublížila by sis tím jen sama sobě. Jsem na tvoje zuby moc tvrdý, víš,“ už ji rukama podebíral a ona stále nic. Byla klidná, otočila hlavu a nespustila ho z očí, i když ji zvedal ze země a podebral jí zadní nohy, aby ji nedržel jen za přední packy. Snažil se nehýbat její levou přední tlapou. Tímto se jejich oční kontakt přerušil, ale jen mňoukla a položila si hlavu na jeho rameno. Bylo to neuvěřitelné, ale ona mu důvěřovala. Co nejrychleji, ale aby s ní zbytečně moc netřepal, se rozběhl k domu. Během pěti minut byl u dveří a vtrhl do obýváku, kde na ně čekala celá rodina. Nevěřícně koukali na jeho plnou náruč. Kdyby to byla jiná situace, tak by se smál, protože je evidentně dostal. Vypadalo to, že ty pusy snad nikdy nezavřou. Ale to Emmetta podcenil. Jako vždy byl první, který dokázal trefně zareagovat.

„Teda Edíku, já jsem ti říkal, že si máš konečně domů přivést nějakou kočku, ale já jsem myslel dvounohou a ne čtyřnohou!“ S těmito slovy se zhroutil na sedačku v záchvatu smíchu. To probralo zbytek rodiny, který se k němu hned přidal. Všichni se smáli, jako by to bylo kdovíjak vtipné, ale Edward ji chtěl rychle někam uložit, kde by to měla pohodlné. No jasně, v jeho pokoji je velká pohovka. Nevšímal si těch uřehtaných bláznů a proběhl kolem nich po schodech do svého pokoje. Ale ještě zahlédl, že jako první se vzpamatoval Carlise a se svým lékařským kufříkem se rozběhl za ním. Když ji opatrně pokládal na pohovku, už stál vedle něj. Položil ji na bok, aby rána byla dobře přístupná.

Přítelkyně, v duchu jí tak začal říkat, zvedla hlavu a očima sledovala, jak ji Edward obchází a sedá si vedle ní. Okamžitě si položila hlavu na jeho koleno a až pak upřela svůj pohled na Carlise. Takhle překvapeného ho už dlouho neviděl.

„Vždyť ona je úplně krotká, jak je to možné? Nebojí se nás jako všechna zvířata, vedená svým instinktem. Tak tohle jsem ještě neviděl.“ Kroutil hlavou.

„Otče, podíval jsem se jí do očí a něco se se mnou stalo. Nedokázal jsem ji zabít. Prosím tě, podívej se jí na tu ránu. Omyl jsem ji vodou z řeky, jak to jen šlo, ale když jsem ji našel, byla úplně dehydrovaná a jak vidíš, je hodně zesláblá. Není to nic vážného, viď že ne?“ Zeptal se ho Edward se strachem v hlase.

„Uvidíme, musím si tu ránu pořádně prohlédnout. Myslíš si, že bude stejně tak krotká, když se k ní přiblížím i já a ještě ke všemu se jí budu dotýkat? Ránu je třeba vyčistit a bude to trochu štípat. Co když na nás zaútočí?“ Upozornil ho na možné komplikace Carlise a opatrně se začal přibližovat.

Puma ho sledovala svým pohledem, ale nevrčela ani jinak se neprojevovala. Bylo to neuvěřitelné, ale neohnala se po něm, ani když jí na ránu stříkl desinfekci. Ale bolet to muselo, protože mňoukla a celé tělo se jí napjalo. Jak měl Edward její hlavu položenou na noze, neudržel se a po jejím bolestivém mňouknutí ji poprvé pohladil. Ruku jí položil mezi uši a pomalu přes ně přejel až na krk. Její srst byla hebká na dotek, jako když hladíte samet. Zřejmě se jí to líbilo, protože začala tiše příst. S Carlisem na sebe pohlédli, oba dva ten zvuk překvapil. Byla úplně uvolněná a oči se jí při předení přivíraly. Carlise tak mohl bez problémů dokončit ošetření tím, že ji rameno obvázal. Neprojevila nevoli ani při manipulaci s jejím tělem, protože nějak to obvázat museli, tak ji vždy na chvíli nadzdvihl, aby mohl Carlise protáhnout pod ní obvaz a to se několikrát opakovalo.

Klaply dveře, tak Edward zvedl hlavu, aby se podíval, kdo to je. Samozřejmě praktická a starostlivá Esme. V jedné ruce nesla misku s vodou a v druhé misku s masem. Za ní se tlačil u dveří zbytek rodiny. Všichni koukali střídavě na obrovskou kočku, která mu už mezitím ležela napůl na klíně a na něj, jak ji ještě k tomu všemu hladí po hlavě.

„Děkuji Esme, musí se napít a najíst, a potom už jen odpočívat.“ Převzal od ní Carlise misku s vodou a nabídl ji pacientce. Edward ji trochu nadzvedl, aby se dostala k vodě a měl radost, když začala žížnivě chlemtat. Voda sice od jejího jazyka stříkala všude kolem, ale to nikomu nevadilo. Když přestala a hlavu položila zpátky na jeho nohy, nabídl jí z druhé misky kousek masa. Ten hned zmizel v její tlamě. Takto ji krmil, dokud nebyla miska prázdná.

„Kde jsi vzala tak narychlo čerstvé maso?“ Zeptal se Edward Esme. Bylo důležité, aby si puma zvykla i na ostatní hlasy. Když se před ní budeme bavit, zapamatuje si nás tak lépe.

Ale s odpovědí přispěchal Emmet.

„Protože tu mám s domácími mazlíčky největší zkušenost já, vím, že je potřeba je především krmit. Hned jsem skočil do lesíka pro malou zobku. Ber to jako mou omluvu, bráško. Ze všeho si dělám legraci, ale vždycky tě podpořím.“ Tak to by do něj neřekl, taková vážná slova. Bohužel to hned pokazil, když dodal.

„Ale kočka to je, to se musí uznat, i když čtyřnohá,“ a zase jeho hurónský smích. Rychle se koukl dolů, jestli se nepolekala toho halasu, ale nevypadalo to. Spíš to vypadalo, že se jí chce spát. Podíval se s otázkou v očích na otce.

„Teď je, Edwarde, spánek pro ni to nejdůležitější. Napila se, i něco snědla a spánek jí pomůže nabrat zpátky sílu.“ S těmito slovy Carlise vystrkal rodinu ven z pokoje a on mohl zůstat sám s tou zvláštní bytostí, která se stala najednou středobodem jeho vesmíru. Pozoroval, jak se jí pravidelně zdvihá hruď a rytmus jejího dýchání ho uklidňoval. Do toho se přidával rytmus jejího srdce a dohromady to byla symfonie. Dokázal by se tak na ni dívat věčně, ale zároveň jeho mysl zaměstnávala i praktická stránka věci. Co bude, až se uzdraví? Bude chtít u něj zůstat? Divoké zvíře patří do přírody, ne žít v domě a ještě ke všemu plném upírů živících se krví zvířat.

Do mysli se mu promítly myšlenky Alice, jeho super akční sestřičky, která se potichu vkradla do pokoje hned poté, co všichni na příkaz Carlise odešli.

„Moc pohodlné to na té pohovce nemá, chtělo by to něco většího, nemyslíš? Ale je krásná, i když jsem tvou posedlost po pumách nikdy nechápala. Já mám radši muflonky,“ smála se mi v duchu, hned jak jsem se na ni zamračil.

Ale s tou pohovkou měla pravdu. Zítra uvidíme, jak na ně bude reagovat při plném vědomí a zda nebude chtít utéct do lesa. Pokud se tak stane, nebude jí v tom bránit, i když už teď neví, jak bude bez ní dál existovat. Alice s myšlenkami na velkou postel, která se bude hodit do pokoje, už odešla a on se mohl opět věnovat pozorování své nové spolubydlící.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

10)  Jalle (27.09.2012 18:14)

úžasne opísané ošetrovanie pumy

Marvi

9)  Marvi (03.03.2012 20:22)

Vypadá to zajímavě, takže se těším na pokračování. Eda asi bude překvapenej v budoucnu a Emmett určitě taky, ale srandu si z toho určitě bude dělat pořád

HMR

8)  HMR (03.03.2012 18:19)

Číča hlásí nástup... jen doufám, že si nás Eda nesplete... ham

Rosalie7

7)  Rosalie7 (03.03.2012 14:53)

první osoba, třetí osoba... to se časem spraví, že?
Já už se spíš nemůžu dočkat až se dozvím, jestli je ta puma opravdu víc, než jen obyčejná puma. Ok, to nedávalo smysl, ale ty si to nějak přebereš, vid?
Těšííím!

MarryTyger

6)  MarryTyger (03.03.2012 10:53)

Je to nádherná povídka, musím říct, že tak krásně napsanou povídku jsem neviděla Jediné, co bych mohla podotknout, je to, že přeskakuješ s třetí na první osobu, jak napsala Kamci Dělá to zmatek

KalamityJane

5)  KalamityJane (03.03.2012 09:51)

hezké

4)  Trinyx (02.03.2012 23:52)

suprový , vyklube se z ní menič??

3)  Babča S. (02.03.2012 22:46)

Kamci

2)  Kamci (02.03.2012 19:55)

máš pravdu, povídky s hodně podobným podobným námětem už tu jsou a minimálně ty od Texie a Anamor jsou vážně povedené. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet ta tvoje. Zatím se mi líbí. Jen ti tam ůplně nesmyslně přeskakuje pohled v prní a ve třetí osobě, což trochu ruší. nicméně se těším na pokračování:) :) :) :) :)

Rosalie7

1)  Rosalie7 (02.03.2012 19:44)

Je pravda, že už jsem pár takových povídek četla(a něco taky šoupla do svých), ale tohle mě nikdy nepřestane bavit. Miluju, když je Bella(doufám, že je to Bella!) kočka. Asi nějaká moje pumo-upírská úchylka
Jen tak dál, moc si to užívám! Edward jako smutný mezi štastnými je také moje srdcovka, a vyléčit ho zrovna tímto způsobem - no co může být lepšího!
Těším se na další kapitolku

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek