Sekce

Galerie

http://ikonky.kvalitne.cz/fantasy/2013.gif

Bella si nepřeje nic jiného, než znovu uvidět svou rodinu, ale zároveň se toho i bojí. Bolestné vzpomínky na ni znovu útočí s plnou silou. Kde se Cullenovi celou dobu ukrývali? A jaké tajemství jí chce Antonia říct?

 

 

 

 

Bella se s úlevou přitulila do Marcusovy náruče. Takže se jí to nezdálo. Opravdu slyšela dobře. Cullenovi nebyli v bitvě zničeni. Ta mrcha Viktorie jí lhala. A ona, otřesená Edwardovou smrtí, kterou měla stále před očima, jí pak uvěřila ve všem. Vždyť ani její další předpoklad nevyšel. Ve Volteře nenalezla smrt ani mučení, ale nakonec i novou lásku. Edward byl její první láska a taková se neopakuje, ale byla to dívčí láska plná ideálů, bezpodmínečná. Ta Bella už není. Je z ní matka dospělé dcery, žena, která ví, že život není jen procházka krásnou zahradou, kde vše kvete v jasných barvách, a zpívají ptáci, ale že tam rostou i bodláky a v na ostrých trnech skončí život nejednoho ptáčka zpěváčka. A tak když ji znovu potkala láska, po počátečním váhání, neodmítla ji. Lásku k Marcusovi brala totiž jako dar osudu.

 

„Marcusi, kde mohou být? Jak to, že na ně nikdo nenarazil. Vždyť každou chvíli přijdou nějací nomádi do Volterry s novými zprávami. A za ty roky ani zmínka o nich. Skrývají se? Nedovedu si to s jejich způsobem života představit. Carlise že by se vzdal práce v nemocnici? A co Alice? Bez jejího nakupování si ji nedovedu představit. Už ses ptal Demetriho, kde jsou?“ Přemýšlela nahlas a přitom ho bezmyšlenkovitě hladila po hrudi. Jeho přítomnost ji uklidňovala.

 

Ale Marcuse teď zajímalo něco jiného.

 

„Demetri je na misi, přijde až zítra, ale ty jsi důležitější. Jak se cítíš? Hrozně jsi mě vystrašila. Byla jsi několik hodin v bezvědomí a nebyl jsem si jistý, co bych dělal, kdyby ses neprobírala déle. Zavolal jsem Ara, aby se na tebe podíval. Lékaře tu žádného nemáme a do nemocnice jsem tě odvézt nemohl.“ Když viděl její panický pohled, hned dodal.

 

„Nemusíš se bát, vím, že tě děsí, ale nenechal bych ho, aby ti ublížil. Ale když mi řekl, že s bezvědomím se stáhl i tvůj štít, to už jsem strachy neuvažoval racionálně. Já, já požádal jsem ho, aby se dotkl tvé ruky, aby mě ujistil, že tu jsi stále se mnou...“ S nejistotou čekal na její reakci. Za ta léta už věděl, že Arovu schopnost považuje za hrubý zásah do soukromí. Kvůli schopnosti štítu Aro toleroval její averzi, a taky proto neváhal ani sekundu, když mohl využít její indispozice a ještě když to měl s Marcusovým souhlasem. Jelikož svého bratra znal, dovolil mu jen letmý dotyk, aby zachytil co nejméně Belliných vzpomínek.

 

Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Bella se prudce vztyčila na posteli a nevěřícně na něj zírala.

 

„Tys, tys dovolil, aby se mě Aro dotkl, když jsem tu ležela bezbranná, v bezvědomí?“ Vyrazila ze sebe rozhořčeně.

 

„Nenapadlo tě, jak je to nebezpečné? Mám tajemství! Tajemství, které není mé a na němž závisí životy mých přátel. Jestli to Aro viděl, nenechá to jen tak!“ V tu chvíli pomyslela na své přátele v LaPush, na měniče, které mohl Aro jen tak z rozmaru vyhladit. A ani blízkost města a strach z prozrazení by mu v tom nezabránil.

 

Ale Marcus si byl jistý, že za tu chvilku Aro nemohl žádné důležité informace pochytit.

 

„Klid, lásko! Dotkl se tě jen na sekundu, víc ne. Víš přece, že se musí na svůj dar soustředit, za tu chvilku se nemohl nic dozvědět. Chtěl jsem jen, aby mi řekl, že tvá mysl pracuje, ani jsem nechtěl vědět, na co myslíš, jen že tam jsi. Tvé srdce tlouklo ještě tišeji než obvykle a já se bál, že se zastaví úplně.“ Uklidňoval ji ze všech sil, ale věděl, že mu hned tak neodpustí.

 

 

Bella vstala z postele a po krátkém zavrávorání coby projevu její nešikovnosti, které se nezbavila ani po přeměně v poloupíra, se vydala do koupelny, aniž by mu věnovala jediný pohled. To Marcus znal. Když se Bella bála nebo byla naštvaná, tak to v sobě dusila. Navenek nedala nic znát, jen ztichla a uhýbala pohledem. I když věděl, že se nevydrží zlobit dlouho, zavolal na recepci Ginger, aby přinesla něco k jídlu. Sladké Bellu vždycky potěší.

 

Ještě než Bella vyšla z koupelny, nakoukl do pokoje Ahmed, který měl ten den službu u dveří a sdělil mu, že Aro si žádá jeho přítomnost u něho v pracovně. Přitom mu podával tác s kávou a zákusky spolu s krabicí pizzy. Když viděl, že Marcus váhá a sleduje dveře do koupelny, dodal s povzdechem, že to prý spěchá. Poté se vrátil na své místo.

 

Vtom se otevřely dveře z koupelny a Bella vešla zabalená jen v osušce do pokoje. Mokré vlasy se jí ve vlnách lepily na odhalená záda a Marcus sledoval zbloudilou osamocenou kapku, jak stéká Belle po krku do úžlabinky mezi prsy. Oči mu zčernaly touhou a tiše zavrčel. Jeho kráska strnula uprostřed pohybu jako srna čekající na útok predátora. Ale tento predátor nechtěl lovit pro krev, stravovala ho touha po jejím těle.  Bella se smyslně usmála, když jí došel význam jeho zavrčení. Pomalu přistoupila až k němu, a když rozevřel nohy, ještě blíž, až se kolem ní omotaly jeho silné paže. Marcus neváhal a jazykem zachytil zrádnou kapku, která se odvážila do míst, kam mohl jen on.

 

Z chodby se ozvalo diskrétní zakašlání a Marcus s obličejem zabořeným v Bellině výstřihu zaúpěl. Tělo v jeho náruči se otřáslo tichým smíchem. Když zvedl hlavu, uviděl, jak se jeho láska přemáhá, aby se nerozesmála. To ho utvrdilo víc než cokoliv jiného, že už je v pořádku.

 

„Slyšelas? Aro zase svolává jakousi poradu, musím jít, než sem dolétne sám. Kdyby tě takto viděl on, to bych asi nerozdýchal. Nechal jsem ti přinést nějaké jídlo a měla bys zavolat Toni, dělá si o tebe starosti.“  S nabručeným výrazem, který rozhodně nepatřil jí, odešel za Arem. Bella Ara skoro litovala, ale opravdu jen skoro...

 

Když se oblékla a začala si pročesávat vlasy, aby jí rychleji uschly, usedla ke stolku s jídlem a usrkla italské kávy. Trochu divně chutnala, ale nevěnovala tomu pozornost. Minizákusek slupla naráz a v ústech jí zůstala pachuť, které se rozhodla zbavit zakousnutím do pikantní pizzy s feferonkami. Ale ani to nepomohlo. Tiše zavolala.

 

„Ahmede!“  Snad jediný upír, který nebyl tak bledý jako ostatní, protože pocházel z Egypta, se v mžiku objevil v pokoji a ostražitě se rozhlížel, aby odhalil možné nebezpečí hrozící jeho paní. Ta byla zelená ve tváři a rukou si tiskla břicho.

 

„Přiveď Ginger a po cestě vezměte pro mě krev z lednice.“ Ještě než stačil vyrazit, zarazila ho. „Ginger, nikoho jiného! Jasné! Ne, že to vezmeš kolem Arovy pracovny, Ahmede!“

 

Ten se jen ušklíbl a už ho nebylo. I když byla rychlejší než člověk, upíří rychlosti nedosahovala a na ten jejich rychlý pohyb si snad nezvykne nikdy, pomyslela si Bella. Žaludek měla jako na vodě a z té šmouhy, co prolétla kolem, se jí zatočila hlava.

 

Ahmed Ginger dopravil k Belle expres podle jejího vyděšeného výrazu a rychlosti, se kterou se objevil zpátky, v druhé ruce držíc láhev krve. Poté, co roztřesenou dívku postavil na zem, prchl před jejím rozzlobeným pohledem z pokoje. Ginger, za tu dobu, co tu je, už na ledacos zvyklá, se rychle otřepala a začala se zajímat, proč si ji Bella zavolala. Přitom nalila do poháru krev z láhve a podávala jí ho.

 

„Co se stalo, Bello?“ Když byly v soukromí, tykaly si, ale v přítomnosti ostatních ji oslovovala s úctou „paní“.

 

„Sedni si a nalej si kávu. Přišla mi, že chutnala divně, ale pak jsem si dala zákusek i pizzu a nechutnalo mi ani jedno. Včera večer volala Toni a sdělila mi neuvěřitelnou novinu. Ani nevím jak, a byla jsem na zemi. Omdlela jsem a podle Marcuse jsem byla v bezvědomí několik hodin. Když jsem se probrala, byla jsem v pořádku. Vykoupala jsem se a čekal mě tu tác s jídlem. Vzala jsem si od každého jen kousek a teď mi není dobře. Nebylo to jídlo zkažené?“

 

Ginger si mezitím pochutnávala na kávě i zákusku a vůbec jí to nepřišlo špatné.

 

„A co ti řekla Toni za novinu? Můžu ji taky vědět? Sarah tu dnes není, je s Demetrim a Jane někde na misi, tak se ke mně žádné novinky nedonesou. Kromě vás dvou se tu se mnou nikdo nebaví. To je pořád, Ginger, něco přines, někam zavolej, jé, ty nádherně voníš a podobně.“

 

Bella se usmála. Když tu byla s Alicí poprvé, byla na místě recepční Gianna. Někdo tu má zřejmě zálibu ve jménech začínající na „G“, pomyslela si v duchu. Co se s ní stalo, ani nechtěla domyslet, protože mezi upírkami na hradě nebyla. Zřejmě se její sen, stát se jednou z nich, nesplnil a skončila jako večeře. Ginger už tu byla pět let, což byl na zdejší poměry pro recepční rekord. Vzhledem k tomu, že dost často po ní pokukoval Demetri a minulý týden ho přistihla značně neupraveného spěchat na stráž, předpokládala, že to nebude dlouho trvat a její přítelkyně se bude muset rozhodnout.

 

„Ta úžasná novina je, že Cullenovi jsou živí. Ty ses s nimi nikdy nesetkala, ale určitě jsi o nich už slyšela. Jeden z největších klanů, co se živí zvířecí krví. Carlise Cullen, jejich vůdce a stvořitel tu nějakou dobu pobýval a přátelil se s Arem. Pak odešel a stvořil si rodinu ze své družky a několika mladých upírů, které vystupují jako jejich adoptivní děti. Měla to být i má rodina,“ dodala posmutněle, ale hned pokračovala ve vysvětlování.

 

„Mělo se za to, že všichni byli zničeni v boji s armádou novorozených, kterou stvořila jedna upírka jménem Viktorie. Ta zabila mého snoubence a mě chtěla proměnit v upírku. Proměna se ale nezdařila úplně a ona mě dovlekla sem do Volterry, protože si myslela, že mě vládci zabijí. Zbytek už znáš. Asi jsem omdlela z toho vzrušení, že se s nimi zase uvidím. A poté, co jsem vypila pohár krve, tak už je mi zase dobře.“

 

„Zítra už se má vrátit Dem,“ pronesla nevinně Ginger a ani si neuvědomila, kolik tím prozradila.

 

Ještě se chvíli zdržela, ale když Bella uslyšela, že se Marcus vrátil, jen se zastavil v pracovně, tak se raději rychle rozloučily. Byla zvědavá, co po něm Aro chtěl, a proto opustila svůj pokoj a prošla spojovacími dveřmi do Marcusových komnat. Zastihla ho, jak sedí za stolem a pročítá jakýsi starý zažloutlý svitek.

 

„Co chtěl Aro tentokrát? Něco důležitého?“ Dodala jízlivě, ale svá slova zmírnila tím, že ho objala zezadu kolem krku a políbila něžně na tvář. Přitom mu nakoukla přes rameno, co to čte. Marcus svitek jednoduše sroloval, takže nestačila text ani zahlédnout a odložil ho stranou.

 

„Sdělil mně a Caiovi, že mise ve východní Evropě dopadla dobře, ale že mezi novorozenými byl jeden talentovaný upír, kterého chtěli přivést do Volterry. To je trochu zdrželo, protože se ještě neuměl ovládat. Ale slíbil mi, že jakmile se Demetri vrátí, bude nám plně k dispozici, aby mohl začít pátrat po Cullenových. Vím, že je to těžké, ale musíš se obrnit trpělivostí, drahoušku. Už jsi volala Toni? Zapomněl jsem ti říct, že chtěla, abys jí zatelefonovala odněkud, kde nebudou mít stěny uši.“ Úmyslně změnil téma.

 

„Zatím ne, čekala jsem, až bude u nich ráno, abych ji nebudila. A kam mám jít jako telefonovat, aby mě nikdo z upírů neslyšel? Hrad nesmím opustit,“ dodala podrážděně.

 

Tomuto tématu se Marcus záměrně vyhýbal, a protože nechtěl Bellu rozrušovat, ani na tu poslední poznámku nereagoval. S tajuplným úsměvem ji vzal za ruku a vedl ji k obrovskému obrazu, na kterém byli v životní velikosti namalováni vládci Volterry. Obraz zabíral skoro celou stěnu za jeho křeslem a Bella si uvědomila, že jeho kopii viděla u Carlise v pracovně. Marcus přiložil svůj prsten na prsten namalovaný na obraze, něco cvaklo a ve stěně se začaly ozývat skřípavé zvuky obvykle doprovázející nějaký starý mechanismus. Obraz se začal posouvat do strany a na stěně pod ním se objevily kovové dveře. Marcus otočil prstenem na ruce a přiložil ho k zámku na dveřích. Znovu se ozvaly zvuky připomínající chod hodinového strojku a za chvíli se dveře otevřely. Marcus bez váhání vstoupil do tmavého otvoru a Bellu táhl za sebou. Ta ve tmě skoro nic neviděla a tak byla odkázaná na jeho vedení. Chodba byla krátká, usoudila, že je to jediný vchod do vedlejší místnosti, o které dosud nevěděla. Vzápětí ji oslnilo prudké světlo. Chvíli trvalo, že se její oči přizpůsobily přechodu ze tmy do světla, ale pak zůstala koukat s pusou dokořán. Místnost byla velká, ale byla doslova až po strop přecpaná různými věcmi nesmírné historické a umělecké hodnoty. Po stěnách a na panelech v řadě podél stěny visely obrovské i úplně malinké obrazy známých mistrů, v truhlicích po zemi se povalovaly hromady zlatých šperků, jejichž různobarevné drahokamy házely duhová světýlka. Byl tu i stůl a pár starodávných křesel, ale ty nebyly skoro vidět pod množstvím váz, sošek a jiných předmětů. Ani se nestačila pořádně rozhlédnout a vstřebat všechnu tu nádheru, když ji Marcus popostrčil dál do místnosti. Občas nohou nedbale odsunul nějakou překážku, očividně nedozírné ceny, až se bála, že se rozbije, když došli k malým dvířkám schovanými za těžkým závěsem. Ty vedly na miniaturní balkonek, ze kterého byl nádherný výhled do údolí za městem. Široko daleko nic, žádná přístupová cesta, nad nimi i pod nimi vysoká kamenná hradní zeď.  S úsměvem se otočila na Marcuse, který láskyplně pozoroval její úžas.

 

„Tady tě nikdo z hradu neuslyší. Místnost, kterou jsme prošli, je izolovaná od zbytku hradu a kromě mě, Ara a Caiuse o ní stejně nikdo neví. Bohužel tam není signál. Ale tady na balkonku ho chytneš, zkoušel jsem to. Nechám tě tu samotnou a za půl hodiny pro tebe přijdu, ano? Nebudeš se tu, doufám, bát, ty moje krvelačná poloupírko!“ Neodpustil si Marcus poznámku.

 

Bella se musela smát. Rád si ji dobíral, že není pořádný upír s jejich predátorskými instinkty, ale ani ona se nebála v místnosti plné starožitností. A na balkonku se jí vysloveně líbilo. Byl ve stínu a vál tu čerstvý vánek, který na starém hradě postrádala.

 

„Dobře, ty krvelačný upíre, můžeš mě to v klidu nechat samotnou, bát se tu nebudu!“ A s těmito slovy vystrkala Marcuse z balkonku.

 

Sotva uslyšela zaklapnutí jak jedněch, tak druhých dveří, vytočila mobilem číslo Antonie. Ta to vzala na první zazvonění.

 

„Drahoušku, jak se máš? Povídej, co je tak tajného, co mi chceš povědět?“ S dobrou náladou a konverzačním tónem pronesla do telefonu.

 

„Mami, Jacob a já jsme se do sebe otiskli! No není to úžasná zpráva! Řekni, že máš radost!“ Vybalila to na ni Antonie hned a pak už jen čekala, jak na to Bella zareaguje. Následovalo šokované ticho.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

julie

4)  julie (13.02.2012 21:44)

Tak úžasné zprávy slyšet na balkonku,zvlášť,když hrozí další nevolnost... hmm, aby Bella za pár dní neměla taky jednu úžasnou zprávu

HMR

3)  HMR (12.02.2012 21:20)

Ne, zlato, není to úžasná zpráva

2)  jitush (12.02.2012 10:52)

tak jak to bude pokracovat?:-) hmmm no na muj vkus to berou J a A moc hrr ani se nezanji ale proc ne:-D no jsou podivny ty stavy belly...napadlo me jestli neni zas tehotna ale to asi ne:-D no takze se tesim na pokracovani:-)

1)  UV (11.02.2012 20:03)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek