Sekce

Galerie

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs236.snc4/39129_1387334163367_1232457038_31021335_6594921_n.jpg

A máme tu další kapitolku. Bella je už duch a snaží se vypátrat, kdo ji vyhodil z okna. Přijde na to? Nebo dříve zemře? A objeví se konečně v příběhu Edward?

3. kapitola – Duchové

Bella Swanová se rychle otočila, aby zjistila, kdo je tu s ní. Její oči okamžitě vypátraly tak sedmnácti či osmnáctiletého, vysokého kluka s bronzovými vlasy a zelenýma očima. Měl na sobě oblečení, které si Bella zařadila na začátek minulého století. Ale i přes to si všimla, že je neobyčejně hezký. Nepochybně šlo o ducha. Stejně jako ona vyzařoval slabou bílou záři a když šel, zdálo se, že se vznáší. Ale byl tu drobný rozdíl. Mohla přes něj vidět obrysy papírů na školní nástěnce. Přes svoji ruku rozhodně podlahu neviděla.

„Co si přejete?“ zeptala se Bella zdvořile.

Najednou se zarazil. Jeho výraz ztuhnul a on vypadal, že ho něco hodně překvapilo. Po chvíli znovu nasadil klidný výraz a usmál se. „Měl jsem za úkol tě najít a přivést.“

Přimhouřila oči. „Najít a přivést?“

„Ano, najít a přivést,“ zopakoval s jasnou artikulací, takže si Bella najednou připadala jako idiot.

„Proč?“ snažila se zjistit víc.

„Jsi v tomto světě nová, tak bychom ti rádi pomohli,“ vysvětlil.

„Pomohli?“ zarazila se nad množným číslem.

„Ano, je nás víc,“ znovu se usmál. „Tak půjdeme?“

„Jasně,“ souhlasila. Podvědomí nepřišlo správné, že se nikam vydává s cizím člo – totiž s cizím duchem. Ale na druhou stranu od toho kluka necítila žádné nebezpečí.

„Mimochodem. Jmenuji se Edward Masen,“ představil se.

„Já jsem Bella Swanová.“

„Těší mě Bello,“ řekl.

Bella nemohla z Edwarda spustit oči. Kromě toho, že byl krásný, působil příjemně a neuvěřitelně přitažlivě.

Znovu promluvil. „Já se teď přenesu. Ty se pak, co nejvíc soustřeď na mě a ocitneš se tam, kde bude já,“ vysvětlil a za chvíli na to se rozplynul.

Při pomyšlení, že chce být tam, kde je on, zrudla, jako rajče. Přesto to pro ni bylo méně než snadné. Když se objevila znovu vedle něj, tak se jí celým tělem roztančil radostný pocit.

Rozhlédla se a spadla jí čelist. Místnost Belle připomínala antické divadlo zasvěcené Bacchusovi. Po okrajích měla několik korintských sloupů. Když Bella vzhlédla, neviděla žádný strop. Na vysoké tribuně ve tvaru půlkruhu se vznášelo nejmíň padesát duchů, ale panovalo tam naprosté ticho. Přesto podle výrazů dvou mužů ve vojenské uniformě z občanské války se zdálo, jako by k sobě promlouvali.

Na podiu bylo dalších pět duchů, kteří stáli v opačném půlkruhu proti zaoblení tribuni. Bella s Edwardem zamířili k nim.

Duch uprostřed postoupil směrem k nim. Ostatní ho okamžitě následovali. Každým svým pohybem, předchozím postavením v řadě a vzhledem ukazoval, kdo je tu šéf.  Černé vlasy mu spadaly na ramena. Podle bílé tuniky Bella usoudila, že patří k nejstarším z tohoto zástupu.

Přejel ji černýma očima plnýma zloby a krutosti. Nasadil přísný výraz a pohlédl na Edwarda. Ten mu pohled oplatil téměř stejným pohledem, i když jeho zelené oči nepůsobily vražedně. Spíš se proměnily v tvrdé smaragdy. Pohled toho muže ztvrdl ještě více, což by předtím Bella považovala za nemožné.

Došlo jí, že oni dva se zjevně spolu baví. Ale, ledový blonďák, který stál hned vedle, nevypadal vůbec nechápavě. Otočila se a zjistila, že nikdo z přítomných necítí stejné zmatení, jako ona. Někteří se dokonce dál dívali pouze na sebe a jejich skupiny si nevšímali.

„Vždyť na nás ani není napojená!“ promluvil vůdce nahlas a Bella sebou trhla. Jeho hlas byl stejně studený, jako jeho oči, a slova na to byla nejinak, i když zcela nerozuměla jejich významu. Na ostatní však zapůsobila. Teď se každý duch díval na naší sedmičlennou skupinu. „Musel se přivést někoho špatného, Edwarde.“

„To není možné, Aro,“ ohradil se Edward taky nahlas.

Aro kroutil hlavou. „Ale ona není duch – vždyť není průsvitná!“

„Ale září!“ hádal se dál Edward. „Myslel jsem, že když je nová - “

„- tak není průsvitná?“ doplnil ho Aro uštěpačně. „To je ta největší blbost, jakou jsem za posledních dva tisíce let slyšel!“

„Ale jak by nemohla být duch, vždyť nás vidí!“ Bella oceňovala, jak se Edward drží. „Nikdo nás nemůže vidět!“

Aro chvíli přemýšlel. Ostatní duchové se na něj dívali. Z pětičlenného zástupu vystoupila tmavovlasá žena a něco Arovi pošeptala do ucha.

„Já jsem naprosto klidný, Renato,“ proťal mezi zuby. Pak upřel velmi tmavé oči přímo na Bellu. „Jsi mrtvá?“

„Já nevím,“ odpověděla po pravdě.

„Jak to, že nevíš?“ Měl tak nepříjemný hlas, že Belle naskákala husí kůže.

„Byla jsem v komatu a najednou mi přestalo být srdce. Ocitla jsem se vedle svého těla. Doktorům se podařilo mi nahodit srdce, ale já jsem se do těla už nevrátila,“ dokončila vyprávění s povzdechem.

Všichni duchové kolem na ni nevěřícně zírali.

„Střílíš si z nás?“ zeptal se posměšně Aro.

„Samozřejmě, že ne,“ řekla Renata dřív, než Bella stačila jen otevřít pusu. Renata se na ni usmála. „Tahle věc se určitě nějak vyřeší. V klidu.“ Bylo jasné, že ona jediná tu má na Ara nějaký vliv.

„Dobře,“ usoudil. „Ale ona mezi nás nepatří. Nechci vidět, že se mezi nás plete, dokud nebude skutečně mrtvá, pokud se tedy k nám přidá. Měla by se rychle rozhodnout.“

Bella se otřásla.

„Skončili jsme,“ uzavřel celou věc Aro a dál si Belly nevšímal.

* * *

V úterý Mike Newton seděl na obědě se svými přáteli. Na rozdíl od včerejška jedl s chutí. Byl rád, že mezi své spolužáky a kamarády znovu tak rychle zapadl. Samozřejmě se stále nacházelo pár jedinců, kteří ho buď ignorovali, nebo se mu vyhýbali, ale choval se k nim přesně tak, jako oni k němu. Dokonce ho už netrápily ty vtipy typu; Tak si konečně zjistil, jestli u sebe Swanová nosí padák?

Ale on byl v pohodě. Znovu se zhostil své úlohy baviče a pěkného kluka, na kterého se dívají všechny holky.

„Tak, co Miku? Uspořádáš něco o víkendu?“ zeptala se Jessica, která z něj za celou dobu nespustila oči.

Prohrábl si vlasy, aby vypadal rozcuchaněji. Uslyšel zahihňání od vedlejšího, kde sedělo několik druhaček, a musel se usmát. „No, vlastně jsem přemýšlel, že uspořádám velkou párty v našem domě,“ odpověděl. Jeho rodiče byli pozváni na nějakou slavnost, takže měl dům volný.

„No to je báječné,“ řekla Jessica s neskrývanou radostí. „Určitě přijdu. No vlastně určitě přijdou všichni, co tady sedí.“

„No jasně,“ přitakal Tyler Crowley. „Pokud nemáte okna moc vysoko, tak klidně.“

Několik lidí se zasmálo. Ale Mike cítil, jak mu tuhne obličej. Došlo mu, že může udělat jen jedinou věc – a to očistit své jméno. Znovu začal cítit ten nepříjemný pocit, který ho předtím sužoval.


Jasper Cullen dál drtil svůj dalamánek. Celý minulý týden mu bylo ve škole nepříjemně. Téměř každý byl podezíravý nebo zneklidněný. Ale překvapilo ho, že z nikoho necítí výčitky svědomí či strach. Jen několik lidí se chovalo, jako by se nic nestalo a postupně se k nim přidali všichni.

Až na jednoho.

Ze své Alice cítil znepokojení pořád. Nemusel se jí na nic ptát, hned poznal, že určitě nic neviděla. A taky určitě pravidelně sledovala Bellin stav.

V duchu si povzdechl. Nechápal Alice a Carlisla. Zaujmout se tolik kvůli někomu cizímu.

V té chvíli ovšem nevěděl, že ta osoba moc dlouho cizí nebude…

Možná mu mohlo napovědět, že Alice najednou zcela zahltil pocit překvapení.


Carlisle Cullen právě přišel do nemocnice. Téměř automaticky se šel podívat na stav Belly Swanové. Vešel do pokoje, ale při pohledu na osobu vedle lůžka strnul v němém úžasu.


Na Bellu Swanovou Arova slova zapůsobila dost silně. Všechno se v ní kroutilo. Duchové ji tedy zavrhli. Musela rychle odtud.

Znovu se zhmotnila vedle svého těla, které stále zůstávalo nehybně ležet v nemocnici. Udeřilo ji do očí světlo z oken. Překvapilo ji, že už je den. Edward pro ni přišel někdy v noci. U duchů tedy musel čas utíkat trochu rychleji.

Chtěla si trochu popřemýšlet. Dívala se na své tělo a poslouchala rytmické pípání přístrojů. Ozval se zvuk otevírajících se dveří. Jen letmo vzhlédla, protože věděla, že ji stejně nikdo neuvidí a v tom zkameněla.

Blonďatý muž v bílém plášti, zjevně její doktor, byl nadpozemsky hezký. Ale důvod, proč se na něj nepřestala dívat, byl, že on se nepřestal dívat na místo, kde stála ona. Nepochybně ji viděl.

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

7)  Jalle (09.09.2012 18:52)

Edward a Bela A ešte aj Aro sú duchovia a konverzujú veľmi neobvyklé, ale aj veľmi zaujímavé, konečne nejaká zmena žánru

6)   (12.09.2010 12:46)

Rychle další

Nerissa

5)  Nerissa (12.09.2010 07:21)

Páni! Tak teď jsem hodně zvědavá, co bude dál. Moc povedené!

4)  hellokitty (12.09.2010 01:47)

Carlie

3)  Carlie (11.09.2010 21:46)

No pááááániiii, v podstatě se u mě v průběhu čtení této kapitoly střídaly jen tyto dva výrazy:
(aaach, B+E )
a
(co vidí Alice? a proč vidí Carlisle Bellu?)
A tohle bylo prostě :
„Ale září!“ hádal se dál Edward. „Myslel jsem, že když je nová - “
„- tak není průsvitná?“ doplnil ho Aro uštěpačně.

BellaMcCullen

2)  BellaMcCullen (11.09.2010 20:21)

1)  SofiaN (11.09.2010 20:21)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo