Sekce

Galerie

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs236.snc4/39129_1387334163367_1232457038_31021335_6594921_n.jpg

Vůdce duchů - Aro Belle řekl, že musí z jejich světa, co nejdříve zmizet. Jenže ona neví, jestli návrat do svého těla vůbec přežije. A chce se vůbec vrátit? Nenašla ve světě duchů něco, kvůli čemu by byla ochotná tam zůstat?

 

4. kapitola – Spojení

„Jak?“ vyhrkl Carlisle i Bella. Každý se chtěl zeptat na něco úplně jiného, ale z obou vypadlo jen toto.

Carlisle si zlatýma očima pozorněji prohlédl osobu před sebou. Nepochybně šlo o Bellu Swanovou, ale ona v tuhle chvíli ležela v komatu pár kroků od něj. Nemohl si pomoc, ale musel přiznat, že to asi bude Bellin duch. Jenže ona není mrtvá! Pro jistotu znovu pohlédl na všechny monitory.

Carlisle nechal Bellu položit otázku jako první.

„Jak to, že mě vidíte?“ vypadlo po pár vteřinách z Belly.

„To doopravdy nevím,“ řekl, i když alespoň trochu tušil. „Ale jak si se dostala ven ze svého těla, i když nejsi mrtvá?“

„To byla náhoda.“ Její hlas jasně svědčil, že se jí to nechce vysvětlovat, ale Carlisle byl příliš zvědavý.

„Co se -“

V tom se ozval hlas z reproduktoru. „Doktor Cullen okamžitě na sál číslo 1!“

„Musím jít, ale mohla bys tady být opět v devět večer?“ zeptal se rychle a vyběhl z místnosti.

Zaslechl její odpověď „určitě“ a už se zase mohl plně věnovat své práci.


Bella zůstala stát u svého lůžka. Doufala, že ten doktor její odpověď slyšel. Stále nemohla uvěřit tomu, že ji viděl. Ale to teď nebylo důležité. Vrátila se zpátky k úvahám.

Absolutně netušila, co by se stalo, kdyby se teď vrátila do svého těla. Možná, že by se probudila, možná by zemřela a stal se z ní stal duch, ale možná by skončila v tom bílém světle, které letmo zahlédla, když se ocitla vedle svého lůžka.

Zavřela oči. Před očima se jí nečekaně objevil obraz Edwarda. Nevěděla proč, ale cítila, že chce být tam, kde je on. Viděli se poprvé před pár hodinami, ale měla pocit, jako by ho znala celý život. Něco ji k němu táhlo.

„Co tady děláš?“ zašeptal velmi příjemný, ale překvapený hlas kousek od jejího ucha.


Mike Newton šel do učebny biologie. Pocit radosti, který se ho zhostil při obědě, zcela vyprchal. Věděl, že musí zjistit pravdu, ale absolutně netušil jak.

Zrovna procházel kolem místa činu. Všichni, co tudy šli, se od okna drželi dál. Posměšně se uchechtl.

Najednou ho něco popadlo a trhlo s ním směrem k oknu a zase zpátky.

„Spadneš!“

Mike se otočil. „Jessico! To nebylo moc vtipný.“

Jessica toho názoru nebyla, protože se smála dál.

Mike se na ni vykašlal a šel dál.

„Ale no tak,“ chlácholila ho. „Byl to jen vtip.“

„Vtipy mi už lezou na nervy.“ To byla rozhodně upřímná slova.

„Tak proto se tváříš jako kakabus?“ Její hlas dostal hořký podtón.

„Co tady vlastně děláš?“ vypálil na ní. Ale musel se zmírnit. Jessica za nic nemohla.

„Mám teď angličtinu,“ vysvětlila. „Učebna je totiž stejným směrem jako biologie,“ poučila ho.

„No jo vlastně,“ řekl a připadal si jako idiot.

„Tak já jdu.“ Chtěla zabočit doprava, ale Mike ji chytil. „Počkej.“

„Co je?“ ohradila se Jess.

„Potřebuju pomoc,“ zašeptal. „Musím zjistit, kdo vyhodil Bellu z okna. Nechceš se ke mně přidat do klubu Amatérských detektivů?“

Jessica chvíli vypadala zamyšleně, ale pak se usmála. „Samozřejmě.“

„Děkuju,“ řekl a rozběhl se do učebny biologie, protože právě zazvonilo.

Jessica ještě chvíli zůstala stát, ale pak se také zamířila do své učebny. Na rozdíl od Mika neběžela. Učitel stejně nikdy nezačíná hned po zvonění.

Byla tak nadšená, že bude moc s Mikem trávit víc času. Přesně tohle si přála. Teď už jen nějak narafičit, aby ji pozval na ples. Škoda, že letos nebyla dámská volenka. No, když tu už nepřekáží Bella, tak to bude úplně v pohodě. Začala si pískat a konečně vešla do třídy, kde ji pan Mason přejel nepříjemným pohledem a řekl, ať se jde posadit.

Bella otevřela oči. Ocitla se na nějaké louce, která byla neskutečně krásná. Měla tvar dokonalého kruhu a všude rostlo plno kvítí. A vedle ní na zemi přesně uprostřed seděl Edward.

„Promiň,“ omluvila se. „Myslela jsem na tebe a…“ Zmlkla, protože jí došlo, co říká. Zelené oči překvapeně zamrkaly a ona zčervenala.

Raději si rychle vymyslela něco jiného, i když věděla, že rudé tváře ji musí prozradit. „Chtěla jsem ti jen poděkovat za to, jak si se za mě postavil před Arem.“

„Není zač,“ řekl špičkám svých bot.

Bella se na něj pozorněji zadívala. Vypadal zamyšleně, ale ona dospěla k závěru, že ho asi nesmírně otravuje.

„Tak já raději půjdu.“

„Ne, neodcházej.“ Znovu se na ni podíval a ona nemohla odolat jeho očím.

„Proč?“ zeptala se. „Určitě tě musím šíleně otravovat.“

„Ale ne,“ usmál se. „Já jsem rád, že tě tu vidím.“

„Vážně?“

Přikývl. „Vážně. Já jen… kdyby někdo věděl, že se s tebou bavím, tak by to asi moc dobře nedopadlo.“

„Jak to?“

„Aro to zakázal. Nepatříš k nám.“ Ta slova by zněla tvrdě, kdyby je nevyslovil s lítostí.

Bella se k němu nevědomky přisunula. „A co by udělal? Copak je možné nějak duchovi ublížit?“

„Ne fyzicky. Ale pokud se spojí větší množství duchů, tak můžou jiného vyhostit z našeho světa a on… zemře. Nevím, jak jinak bych to pojmenoval.“ Lehce se mu zatřásl hlas.

Belle najednou něco došlo. „Takže, když se nerozhodnu a budu se dál plést v tomhle světě, tak mě ostatní zabijí?“

„Myslím si, že ano.“ Edward vypadal nešťastně.

Bella se zarazila. „Co tobě na tom záleží?“

„Nevím,“ odpověděl.

Chvíli mlčky pozorovali, jak nějaký sokol lítá nad stromy.

„Jak se z člověka stane duch?“ našla nakonec dost odvahy, aby se zeptala.

„Upřímně nevíme,“ zamyslel se. „Ale myslíme si, že když člověk v životě něco nevyřešil nebo se od něčeho nemohl odpoutat, tak ho to stále drží u lidského světa a nepokračuje dál.“

„A jak dlouho může být člověk duch?“

„Asi na věky,“ pokrčil rameny. „Ale bylo tu pár jedinců, kteří nějak vyřešili své problémy a… zmizeli.“

„Aha.“

Bella chvíli váhala, jestli ta otázka není moc osobní. „A co se stalo tobě?“

Edwarda se evidentně ta otázka nedotkla. „Já ani nevím, proč se ze mě stalo tohle. Nějaká vyšší síla, jestli tedy existuje, zjevně usoudila, že si zasloužím druhou šanci.“ Ukončil úvahy a začal vyprávět. „Narodil jsem se v roce 1901 Chicagu. Byl to zvláštní svět. Slýchal jsem o slávě některých vojáků, kteří se vraceli z války, která právě probíhala v Evropě. Chtěl jsem se dát na vojenskou kariéru.“ Povzdechl si. „Jenže v roce 1918 udeřila Španělská chřipka. Moji rodiče i já jsme jí podlehli.“

Bella chvíli přemýšlela. „Asi si doopravdy zasloužíš druhou šanci.“

„To bych neřekl. Být na věky v tomhle stavu je spíš jako prokletí,“ proťal to mezi zuby.

„Pokud si s těmi správnými lid-mi,“ oponovala, „tak to nemusí být zas tak špatné.“

Usmál se. „A co se stalo tobě?“ Zdálo se, že tu otázku chce položit už dlouho.

„Mě někdo vystrčil z okna,“ řekla prostě.

„Ale nevíš kdo?“ hádal.

„Ano. Zjevně to není moc originální osud.“

„Originální ne, ale rozhodně ne správný. To, že se tě někdo pokusil zabít, není správné.“

„Ráda bych zjistila, kdo to byl.“

„Můžu být nějak nápomocný?“ zeptal se zdvořile.

„Samozřejmě,“ řekla.

Teď se na sebe usmívali a navzájem se dívali hluboko do očí. Bellu ten pohled spaloval, ale také jí pálilo ještě spoustu otázek. „A co Aro myslel tím ,vždyť na nás ani není napojená´?“

„No, my duchové mezi sebou komunikujeme pomocí myšlenek. A vlastně slyšíme i myšlenky ostatních, ale vždy jen na určitou vzdálenost.“

„Aha.“ Bellu to moc nepřekvapilo. Pojala podezření, už když si Edward s Arem tehdy vyměňovali pohledy. „Znovu ti děku - “

Přerušil ji nepříjemný hlas. „Takže ty jsi zase tady?!“

Oba sebou trhli. Kousek od nich se vznášel Aro. Rychle vyskočili na nohy, ale v jejich pohybu se neobjevil žádný švih, jen plynulost.

„Řekl jsem snad dost jasně, že se od nás budeš držet dál.“

„Tohle byla moje chyba,“ řekl pohotově Edward.

„Tvoje chyba?“ podivil se Aro dost hlasitě na to, aby nebyla slyšet Bella, která zašeptala to samé.

„Hledal jsem Bellu, abych ji vysvětlil, jaké má možnosti,“ lhal bleskově Edward.

Aro se zamračil. „V tom případě… No dobře…“ Pak se podíval na Bellu. „Dávám ti čas do neděle. Potom tě tu už nechci vidět, jen pokud budeš skutečný duch.“

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

5)  Jalle (09.09.2012 19:02)

Aro sa na ducha veľmi hodí

4)  hellokitty (13.09.2010 17:32)

Nerissa

3)  Nerissa (12.09.2010 20:31)

Baf a je tam Aro!
Jinak moc pěkný dílek!

Carlie

2)  Carlie (12.09.2010 19:54)

To je čím dál tajemnější
A neodpustím si: Jessica je fakt pitomá ;-)
Ale zpátky k příběhu: neodvažuju se hádat, jak se to může vyvíjet a těším se na další díl

1)   (12.09.2010 19:51)

ten Aro je hajzlík v každé podobě

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek