Sekce

Galerie

/gallery/Edward_and_bella_in_volterra.jpg

A tady již máme druhý díl téhle krátké Volterrské story... přeju hezké počtení ♥

(Celá tahle povídka by nebyla nebýt Bosorky a Evelyn... díky holky... moc )

Blázne můj milovaný! (2. část)

 


Celou cestou v letadle na mě ani jedinkrát nepromluvila. Nemohu říct, že mě to překvapilo, spíš jsem to tak nějak čekala. Stejně mi chybělo její přátelství. A taky ten teplý čokoládový odstín v jejím pohledu, kterým uměla prozářit celou místnost. I díky tomu lidskému teplu v jejích očích - tak moc podobnému voňavé a horké čokoládě - se můj ledový bráška konečně zamiloval.

Teď jsem v nich viděla jiný odstín hnědé. Její oči připomínaly víc ledové kaštany. A už vůbec nehřály tak jako dřív. Byly příliš chladné.

Na letišti se mi dostalo pod ruku to nejrychlejší, co bylo v té chvíli k mání. Kanárkově žluté Porshe. Taky bych jednou takové chtěla!

Moje noha byla na podlaze a motor málem ronil slzy. Kdyby to bylo možné, donutila bych ten sporťák klidně lítat. Jen když se do Volterry dostaneme co nejdříve.

V pravidelných intervalech jsem kontrolovala Edwardovu budoucnost, ale ten pitomec byl pevně rozhodnut zemřít. Pořád jsem viděla to samé:

Dívám se na jedny z mnoha dveří kameného domu, stojícího někde na náměstí  historické Volterry. Je to dům s věží, na které jsou veliké hodiny - ukazují pravé poledne. Jedno dveřní křídlo je zavřené a druhé se skrývá v naprosté tmě. Pak vidím světlou šmouhu, rychle se měnící v polooděnou postavu, jak vystupuje ze stínu. Je to Edward. Zastaví se těsně před rozhraním světla a tmy. Jenom tam stojí bez hnutí, bez jakýchkoliv emocí a sleduje své špičky bot a možná právě tu hranici, kterou až  překročí, bude  pro něj znamenat  jistou smrt. Pak najednou jeho tvář nabude výraz, z kterého lze číst jasné rozhodnutí. Zavírá oči a zvedá tvář k nebi. Vypadá to, jako když se modlí nebo jako by někoho tam nahoře prosil o slitování, a vykročí do světla...

Tady jsem svou vizi pokaždé raději zastavila.

Naše tichá cesta ubíhala dál. Bella byla unavená, i když by dle mého mínění měla alespoň trochu spát, raději koukala z okýnka našeho auta. Nemusela jsem být ani věštkyně, abych věděla, na co myslí. Nebo spíš na koho. Přesto, že jsem jí neviděla do tváře, v odraze skla jsem zahlédla hlubokou vrásku nad kořenem jejího nosu.

Pro jistotu jsem zkontrolovala taky její budoucnost:

Volterrské náměstí se topí v záplavě rudě oděných postav různého věku, výšky i pohlaví. Ním se prodírá Bella, ale nejde jí to tak rychle, jako by si přála. Běží, její drobná postava rozráží to lidské rudé moře jen s obtížemi a moc ji to zpomaluje. Přesto to nevzdává a odstrkuje překážky ze své cesty, jak jen může.

Tam má vize o Bellině budoucnosti pokaždé skončila.

„Podívej, Bello, támhle už je vidět Volterra!“ Napřáhla jsem ruku ve směru, kde se tyčilo město a kde jej Belliny lidské oči zatím jenom tušily.

Její otupělost z cesty a nezájem o mou osobu byly ty tam. Viděla jsem, jak její oči pátrají rozrušeně po horizontu a srdce najednou běží galopem. Jakkoliv se snažila, své vzrušení z možného setkání s Edwardem zakrýt nedokázala. Ne před upířími schopnostmi. Ne přede mnou.

Usmála jsem se sama pro sebe. Konečně ta obživlá mrtvola, co si říká Bella, jemně zrůžověla. Od té doby neodlepila zrak z místa, na které jsem ukázala.

Když už jsme byly téměř u městských bran, poprvé se mi dobrovolně, bez vyzvání, podívala do očí.

„Alice, chci tě o něco požádat,“ začala a hlas jí zněl ještě trochu ochraptěle.

„Žádej cokoliv!“ Odpověděla jsem jí nadšeně a popadla jsem ji za ruku.

Rychle se podívala na naše ruce a ucukla, jako kdybych ji spálila. Zmateně zamrkala řasami a nadechla se tak, jak to lidé dělají, když má přijít něco co je nutno udělat. Odtrhla pohled z mé tváře a ztuhle se zadívala na silnici.

„Jestli to dopadne dobře…“ Hlas jí tiše vibroval. „Dopadne to dobře, neboj!“ skočila jsem jí nechtěně do řeči. Potřeba věřit svým vlastním slovům, i když nevidím, jak to skončí, mě na chvíli zcela pohltila.

„Promiň,“ špitla jsem a upřímila pohled na cestu na které se klikatila stužka aut.

„Takže, jestli to dobře dopadne,“ začala podruhé, „slíbíš mi, že odjedete a už se nikdy nevrátíte?“

Tohle byla podpásovka. V té chvíli mi málem byla cesta putna. Kdyby se moje kontrolka pro záchranu bratra nerozsvítila, nevím, jestli bych nebyla schopná možná i bourat z nepozornosti.

„Proč?“ ptala jsem se zděšeně tentokrát já.

Chvíli mlčela. Sklonila bradu až k hrudníku a dlouhé vlasy ji vytvořily kolem tváře clonu, přes kterou jsem jí do obličeje neviděla. Slyšela jsem, jak se usmála.

„Když mě tam nechal samotnou, myslela jsem, že umřu. Steskem, bolestí, samotou… chybělo mi vše, co s vámi souviselo. S vámi se všemi.“ Semkla rty do čárky.

„Málem mě to zabilo. Vlastně, dlouhou dobu jsem chtěla opravdu zemřít.“ Pravila tiše a mně to přišlo najednou nepřirozeně klidné. Jako kdyby byla sama se sebou smířená. Moje zděšení, naopak, pozvolna narůstalo s každým jejím slůvkem.

„Někdy se divím, že to Charlie se mnou vydržel tak dlouho. Já, na jeho místě, bych už sebe sama vypravila do cvokhausu s jednosměrnou jízdenkou po mnohem kratší době.“ Hořce se zasmála svému vtipu.

„Ale on mi věřil, nebo spíš, věřil ve mě. Nebyla jsem pro něj bezcenná, jako…“ Nebyla schopná jeho jméno pořád vyslovit. Tak moc si jí ublížil, Edwarde! Tak moc si ublížil sobě, kdyby nebylo tvých ochranitelských pitomin, vše mohlo být jinak!

„Nikdy si o tobě nemyslel, že jsi bezcenná. Edward tě miluje, Bello, pořád!“ Bránila jsem brášku i když jsem na něj byla moc nazlobená.

„Ne!“ trvala si na svém. „Nemiluje mě a nikdy mě nemiloval. Řekl mi to!“ kňukla a najednou hystericky škytla. Do očí se jí draly slzy, které se marně snažila zahnat vášnivým mrkáním. Jedna zbloudilka si přece našla cestu její lící a Bella ji rychle setřela rukávem, jak to dělávají děti.

Věděla jsem, že horlivé přesvědčování by mělo právě opačný účinek.

„Lhal ti, on ti musel lhát. Myslel, že je to tak lepší.“ Pořád jsem ho bránila.

„Lepší? Pro koho, leda tak pro něj!“ Slzy se rychle přetavily ve vztek a zuřivost. „A já mohla ve Forks třeba chcípnout, jen když mě bude mít pan Dokonalý z krku!“

„Bello, uvažuj, proč by se chtěl zabít, kdyby tě už neměl rád?“ Apelovala jsem na její zdravý rozum, i když v téhle situaci, byla spíš na pokraji zhroucení. Patrně po celou dobu, co jsem s ní, a já si to vůbec nevšimla.

Setřela si i ty zbývající slzy, které se nakonec prodraly spod víček, z kapsy u kalhot vylovila kapesník a hlasitě do něj foukla.

Přešly jsme branou u městských hradeb a narazily jsme na obrovský rudý dav lidí. Ve městě se konaly právě Volterrské slavnosti a místní policie nechtěla pouštět auta dál do města. My ale dál musely. A to hodně rychle!

Stáhla jsem okýnko, zářivě se usmála a svodně zamrkala na policistu s vysílačkou, který zamířil k našemu vozu. Zabralo to. Po pár větách nás celý zarděný pouštěl přes zátarasy a my s Bellou jsme byly opět o něco blíž Edwardovi. Vůz si ale razil cestu hrozně pomalu. Lidé před námi reptajíce uskakovali z cesty, ale my jsme se vezly dál, dokavaď to šlo. Pak už jsme musely jít pěšky na náměstí.

Rozhlížela jsem se, abych identifikovala tu kamennou stavbu z mé vize. Instinktivně jsem hledala věž s hodinami. Když jsem ji spatřila, strnula jsem. Chyběly pouze dvě minuty do poledne a lidmi přeplněné náměstí bylo zalito slunečním světlem. Já ze stínu vyjít nemohla, zářila bych.

„Bello, máš dvě minuty. Slyšíš? Támhle,“ ukázala jsem na dům s věží, „se skrývá Edward a čeká až bude poledne, pak udělá tu pitomost!“

„Co si chce vlastně udělat?“ zeptala se mě Bella.

Semkla jsem rty do čárky a nazlobeně zasyčela: „Myslí si, že když se lidem ukáže ve slunečním světle, že ho Volterrští potrestají! A má naprostou pravdu, mizera jeden melodramatickej. Vládci prozrazení našeho světa krutě trestají ukončením existence.“

Bella vyděšeně polkla.

„Honem, utíkej, nebo bude pozdě!“ Postrčila jsem jí do rudého davu a sledovala její marný boj s lidskými překážkami.

Pohledem jsem brzdila velikou ručičku na hodinách a byla bych se modlila i k ďáblu, jen aby to Bella stihla. Proklínala jsem své neurčité vize, protože si dělaly,co chtěly, a ne pokaždé ukazovaly celou vizi. Proklínala jsem chvíli, kdy jsem Edwardovi kývla na jeho nesmyslný nápad s úprkem z Forks. Proklínala jsem Edwarda za to, že neproměnil Bellu v baletním studiu a nevyhnul se tak všem trablům, které pak přišly. Modlila jsem se, ať Bella stihne to jeho šílenství zarazit včas…

Rychle jsem se začala přibližovat podél stínu  domů k onomu kamennému stavění s věží. Mezi lidmi jsem ale nemohla použít svou přirozenou rychlost.

Už jsem byla jen kousek od místa, kde měl být Edward. Pořád se nic nedělo. Ve mně narůstala naděje až do chvíle, kdy se přede mnou rozestoupil dav a já spatřila Edwarda zářit na slunci. V té samé chvíli se na něj vrhla Bella a snažila se svým tělem zakrýt tu třpytivou  podívanou.

Ještě chvíli se svírali v náručí, Volterrští milenci, kteří si vyznávali lásku dotekem svých těl a dlouhým polibkem a pak, konečně, blázínek můj milovaný, ukročil zpátky do stínu… na štěstí bez toho, aby vyvolal zájem poblíž stojících lidí.


Zhrnutie


(1. část) ................................................................................. (3. část)

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Twilly

42)  Twilly (30.04.2012 10:02)

ano, tihle dva jsou podstatou téhle ságy, ale v mých očích je tady podstatně víc zajímavějších dvojic . Přesto jim prvenství neupírám :D

Clea

41)  Clea (30.04.2012 09:02)

Tady už je, Twilly, krásně poznat, že ho pořád miluje - a já si prostě nemůžu pomoct, Bella a Edward se prostě musej vzájemně milovat, to je prostě takovej můj pevnej střed vesmíru

Twilly

40)  Twilly (29.04.2012 21:42)

Mmo, velice zajímavý koment, Cleoušku, na jedné straně potěšil (a MOC!) na druhé, jsem zmatená, tentokráte z přízně vůči Bellince

Clea

39)  Clea (29.04.2012 18:45)

Naprosto úžasný. Jestli se mi ještě před chvílí hrozně líbil ten první díl, tak tenhle se mi líbí ještě víc
Alici asi prostě miluju A tahle Bella už se mi zase moc líbí, to je ta moje oblíbená dramatická postava

MisaBells

38)  MisaBells (23.07.2011 00:26)

Tak fajn, jsem v pomyslné polovině a Bella ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Heh... Ale ty jsi pro mě jasná. Jsi skvělá! Zase mi ty písmenka někdo kradl, nebo nevím už. Jak jsi to říkala? Triologie? To už mě čeká konec? Jsem hrdina, jdu hrdě na něj a běda ti...

monikola

37)  monikola (24.06.2011 14:56)

táto druhá časť je úplne super...mám pocit, že ešte prirodzenejšia...píšeš rovnako dobrev češtine ako v slovenčine a i štýl ti ostal...to sa niekedy môže stať, že pri inom jazyku máme tendenciu skĺznuť inam ale ty si stále tá istá svieža, akurát romantická, akurát triezva Twilda proste tak uveriteľné...ach kráása

Twilly

36)  Twilly (14.06.2011 23:20)

Leni, právě nad tím sedím a už se něco rýsuje

Lenka326

35)  Lenka326 (14.06.2011 23:18)

Druhá část je stejně svělá jako ta první!!! Máš nádhernou češtinu, spousta rodáků by se od tebe mohla učit.
Moc se mi to líbí, jen si nejsem jistá, jak to má v tohle případě dopadnout. Však víš, ta Bellina prosba mi vrtá v hlavě , bude trvat na tom, aby ji Alice dodržela? Jak tak čtu, nejsem jediná, takže kdyby bylo ještě jedno (aspoň) pokráčko....
Díky

Marvi

34)  Marvi (13.06.2011 10:13)

Krása, stejně jako první část, nevím co ještě dodat, nemám slov, tak jen

Twilly

33)  Twilly (13.06.2011 07:13)

Mám tady gauč a hezky je tam posadím a když mě vidí nas... no v ráži, tak ani nedutaj ... ale ne. I když, takhle to opravdu vypadá, když mám o pár čísel na tlakoměru víc , lidi se mi vyhejbaj - ti co ví, jakej jsem Popocatepetl... jo a ta užovka má krásný barvy, beru!

Jo a pokud myslíš tou flákající se osobou sebe, tak to mě nedráždí... vím jak se "fláká" na mateřský a že to má do dovolený daleko...

Bosorka

32)  Bosorka (13.06.2011 07:08)

Ty můj chřestýšku....tebe vidím Twilluško spíše na Elaphe gutata ;) A jak tě podráždí osoba, jež se vlastně fláká celé dny doma? :D
Hurá bude pokráčko snad příjde tvá můza MUSE brzo! Ty musíš mít doma hrozný nával, když se ti tam celá ta kapela nahrne - vždyť se ti do té tvé PC kobky nemůžou ani vejít...

Twilly

31)  Twilly (13.06.2011 00:02)

Dobrou Květuško

kytka

30)  kytka (12.06.2011 23:59)

To chápu. Jak říká v takových případech můj muž - nešťouchat a nekrmit.:D
Tak klidnou dobrou noc.

Twilly

29)  Twilly (12.06.2011 23:48)

Néééé... jenom, že já jsem to brala jako uzavřené, že vlastně ten jeden songfics tomu dává tu pomyslnou tečku, víš? A holčiny to chtějí jinak... tak musím zapnout motorky a frčet... a hlavně, když jdeš o sedmé v neděli z práce (vzhledem k tomu, že tvůj - to jako můj - pracovní týden je od pondělí do pátku) se chřestýš opravdu nemá dráždit bosou nohou :D ... ale cestou v autobuse jsem si dala MUSE na plný koule a sklidnila hormon. Takže už je vše v naprostým pořádku a vylosovaná čísla pro tenhle stávkový týden jsou platná :D

kytka

28)  kytka (12.06.2011 23:33)

Verunko, zlatíčko. Jasně že jsem spokojená. Počkáme, jestli bude slina. To bylo takové prvotní hledání spodní čelisti, proč že jako nechtěla, aby se vraceli. Já si budu zatím domýšlet, že to dobře dopadlo, ju? A už Tě nechám, protože se mi moc stýská po Conorovi. Jo, a to jsi soptila kvůli mně?:'-( :'-(

Janeba

27)  Janeba (12.06.2011 23:07)

Verýšku , tak to byla paráda! Celou cestu jsem byla napnutá, co Bellinka, jestli si to nerozmyslela! Úplně jsem zapomněla, že dějovou linku ponecháváš beze změny! Nechala jsem se naprosto pohltit a strhnout líčením Alice, až mě podpásovka, kterou Bells vytáhla, dostala!!
Její .....Apelovala jsem na její zdravý rozum, i když v téhle situaci, byla spíš na pokraji zhroucení. Patrně po celou dobu, co jsem s ní, a já si to vůbec nevšimla......
Veverko , byla to skvoucí se nádhera a moc se těším na další dílek!!! Je mnoho otázek a ty to utneš zrovinka v tom nejlepším!!! To se dělá??!
Ovšem tato hláška byla super ....Moje noha byla na podlaze a motor málem ronil slzy....:D

Děkuji!!!

Twilly

26)  Twilly (12.06.2011 22:48)

Bye, já se klepala, že mě Hanet sežere za ten přechodník ... tyjo, až tak jsem byla odvážná :D

Twilly

25)  Twilly (12.06.2011 22:46)

Nedej se, Hani, nedej se!
Květuško, cestou z práce jsem nejdříve soptila. Pro mě to byla uzavřená povídka... ale jak se autobus blížil k našemu sídlišti... chjo... až se jednou zmátožím, tak bude i třetí díl, spokojená?

Bye

24)  Bye (12.06.2011 22:46)

Tak jsem se k tomu konečně propracovala a Twilldo... absolutorium za češtinu!
Jsi taková borka, že si v ní dovolíš dokonce kudrlinky typu: "motor málem ronil slzy" Tyvoe! Jsi dobrá!
"...ale ten pitomec byl pevně rozhodnut zemřít" Krásně řečeno, a je z toho cítit tolik lásky!
Tyjo, byla to docela napínačka, víš to? Ale, uf, dobře to dopadlo...

kytka

23)  kytka (12.06.2011 22:42)

Verunko, pokračování neméně kvalitní jako první díl. Já se taky přidávám, nenech nás v nevědomosti. Ceníš-li si našeho duševního zdraví, musíš nám odpovědět. Zachránila ho včas, odpoustí mu, nebude už chtít, aby odjeli? To je moc otázek.

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse