14.06.2011 [15:00], MisaBells, ze série 30 dní - období dešťů, komentováno 19×, zobrazeno 2459×
PATNÁCT DNÍ
Anna si neuvědomila, co bude obnášet cestování s upíry, kteří se vyhýbají slunci. Možná, že kdyby ano, nešla by s nimi, protože se takhle její odjezd oddálil o dalších dvanáct hodin, nebo alespoň o čas, který zbýval do západu slunce.
„Proč nemůžete na slunce? To jako vážně shoříte? To je blbost, Edward s ostatními byli normálně za denního světla venku a neshořeli…“ spekulovala, když jí Peter oznámil, že odjedou až večer.
„Samozřejmě, že neshoříme! Za to může Bram a jeho přihlouplý Drákula. Takový nesmysl. Jako kdyby mohl upír shořet na slunci. Copak se tomu dá věřit? Proč by to dělal?!“ rozvášnil se Peter. Charlotte se jej pokoušela jemně hladit po vlasech, aby ho ukonejšila, ale on stále rozhazoval rukama a žalovně ukazoval na okno.
„Naše kůže je jako vodní hladina, Anno. Odráží se od nás sluneční svit. Přímý sluneční svit,“ opravila se a dala Anně chvilku na uvědomění si toho všeho.
„Aha,“ hlesla, přestože neměla tušení, co tím Charlotte myslí.
„Nechápeš, že?“ zasmála se Charlotte. „To nevadí, ukážu ti to, pojď,“ vybídla ji a pustila z objetí Petera. Vzala za ruku Annu a vedla ji ven před skrýš.
Jakmile se Charlotte postavila mimo stín, Anna si zakryla oči. Nejen, že vyšla z tmavé místnosti, ale ke všemu jí do očí uhodil snad milión blyštivých zrcátek. Automaticky se jí vybavila sedmá třída, kdy z alobalu a kusů kartonu vystříhala malá zvířátka, která do alobalu zabalila a navlékla na provázek, který poté zavěsila na špejle a na háček v okně. Slunce se od nich odráželo a po zdech pokoje jí tančilo milion malých svítivých prasátek, koní, slepiček…
„Au,“ sykla a přimhouřila oči. „Ty bláho, třpytíš se!“ dodala v uvědomění a Charlotte se rozesmála.
„Vidíš? Takhle přece nemůžeme cestovat. Ne, když je přímé slunce. Když je pod mrakem, tak ano. To vypadáme stejně, jako vy, ale za jasného dne…“ Anna chápavě přikyvovala a v duchu už chtěla být opět v šeru. Ta její záře byla sice ohromně krásná, ale Anniny oči…
***
Edward přesně věděl, kdy pominula ta hranice, kde si ještě mohou dovolit hrát na lidi. Teď. Už nebyl čas. Annu Alice opět ztratila, takže jediné jejich vodítko byla Nebraska. Stačil mu jeden telefonát, aby si zajistil letadlo a mohlo se odjet na letiště.
„Děkuju,“ vyhrkl Richard, když se všichni čtyři soukali do auta.
„Richarde… Uděláme, co budeme moct, ale… Nechci, aby ses k tomu moc upínal, ano?“ prosil ho Edward.
„Věřím, že ji najdeme. Vážně tomu věřím, tak co kdybys věřil i ty?“ navrhl Richard a stiskl Edwardovi rameno.
„Nechci tě vidět znovu na kolenou,“ vysvětlil Edward a Richard jen chápavě přikývl.
„Neuvidíš, slibuju,“ dodal Richard, zatímco si sedal na sedadlo a Edward obcházel auto k místu řidiče.
„Hou, hej, hou! Pojedeme na výleeet!“ hlomozil Emmett a několikrát nadšeně poposkočil na zadní sedačce. Edward s Richardem se rozesmáli, ale Alice seděla mlčky a žmoulala v ruce lem halenky.
Modrá. Jo, rozhodně modrá. Vínová by byla moc silná a žlutá zase moc světlá. Modrá je ideální barva pro sedačku na bílou verandu. Nebo bych mohla verandu vymalovat béžově, pak by připadala v úvahu ta vínová…
Edward se zamračil a podíval se do zpětného zrcátka na Alici. Jako na povel zvedla oči a setkala se s jeho pohledem.
„Děje se něco?“ zeptal se jí opatrně.
„Ehm… ne,“ kuňkla.
Nebo zelená. Taky by se hodila k mocca verandě. Ale zase… Kdybych nechala dřevěnou základnu, rozhodně by se hodila karmínová nebo taková třešňová…
„Alice?“ zkusil to znovu.
„Chci zůstat doma, Edwarde,“ vyhrkla nakonec. Richard se na ní otočil a Emmett taky. „Já… chci dodělat tu verandu. Víš, jak nesnáším rozdělanou práci…“ dodala. Edward jí nevěřil ani slovo, ale rozhodně nechtěl poslouchat celou cestu její plány na vymalování verandy.
„Až budeme v Nebrasce, zavoláme ti,“ vzdychl a Alice se uvolnila.
„Děkuju. Dejte na sebe pozor,“ prosila, a když už opět stála před domem, poslala jim vzdušný polibek. Než zmizela v domě, utekla jí zbloudilá myšlenka na Bellu, které Edward nerozuměl.
***
Do nového Pekla přišla s předstihem. Nedokázala sedět jen tak doma a čekat, až zazvoní telefon. Mobil si připnula k džínům a neustále ho kontrolovala. Její paranoia byla natolik silná, že slyšela snad desetkrát zvonit telefon.
„Zaplatím si všechny štětky ve městě!“ jásal Joe, když leštil své oblíbené sklo. „A koupím si meďáka a kožený kalhoty!“
„Joe, prosím…“ úpěla Bella a už poněkolikáté si předělala culík a zkontrolovala mobil. „Ještě jsem nejedla,“ dodala se smíchem.
„Tak jo, ještě to přehodnotím, ale tobě rozhodně zvednu plat!“ řekl velkoryse. Jako kdyby slovíčko plat bylo kouzelné, objevil se ve dveřích Pekla Jacob.
„Rozdávají se prachy?“ zajímal se.
„Jen těm, co pracují, chlape,“ usměrnil ho Joe a herecky dýchl na sklenici, která se okamžitě zamlžila.
„Fajn, tak si jdi dnes tančit polku do kuchyně sám,“ usadil ho Jake a vytáhl z personální lednice Frisco. „Já to jen uvítám. Venku je dnes dusno, že bych vypil i mrtvýmu oko.“
„Fuj!“ zavyla Bella s Joem a Jacob se rozesmál.
„Co je?“ divil se pobaveně, když na něj Bella ohrnula nos. „To neznáte?“
„Je to nechutný,“ dodala Bella na vysvětlenou.
„Ne, nechutný je, jak se potím. Já snad budu mít kašlík!“ řekl s podivně přiškrceným hláskem a několikrát zamával lemem trička, aby odvětral pach.
„Dnes bude hlavní menu syreček z Čech!“ zasmál se Joe a Jacob na něj vyplázl jazyk.
„Posluž si…“ hýkl.
„Jak jinak jim to vysvětlím? Nemůžu říct hostům, že kuchař smrdí jak šestitisícová bankovka,“ vysvětlil Joe.
„Dám si sprchu a pak ještě milerád dáš na hlavní menu Šťavnatou svíčkovou,“ řehtal se a plácl sám sebe do hýždě.
„Hele, ty svíčková, přestaň se tvářit, jako kdybys to tady osvobodil, a táhni makat! Jinak nedostaneš ani kůrku od chleba, to ti povídám,“ vyhnal ho Joe.
„Na, kočko. Dej si limču, ať tu nelekneš. Ten syreček má pravdu, venku je na padnutí.“
„Dík,“ hlesla Bella a polovinu limonády vypila na jeden lok.
„Dobře ty…“ hvízdl uznale Joe a Bella zrudla.
Dveře Pekla ten večer poprvé cinkly a Joe s Bellou se s naučeným úsměvem otočili po hostech.
„Alice?“ vydechla překvapená Bella, když uviděla drobnou tmavovlásku, jak si nervózně žmoulá lem halenky. Podle jejího stavu – té halenky – už to dělala nějakou dobu.
„Ahoj, vy dva,“ hlesla Alice a usmála se.
„Má nejmilovanější spolubydlící tichého společníka! Co tě sem zaválo, semínko?“ rozzářil se Joe.
„Jdu omluvit Richarda, že dnes nepřijde… Musel s Edwardem někam odjet, takže… Moc se omlouvá, bylo to na poslední chvíli, Joe,“ vysvětlila.
„Neomlouvej se, až se vrátí, dostane bičem, mizera. No, co jiného s ním? Dneska to budeme muset nějak zmáknout, co, Bello?“ Alicina přítomnost na něj působila blahodárně, napadlo Bellu, když se ani jednou nezamračil. Zato Alice vypadala, jako když má v břiše žáby.
„Alice, jsi v pořádku?“ zašeptala Bella a zkoumala její výraz.
„Mohla bych s tebou mluvit, Bello?“ vydechla Alice a narovnala se hrdinsky v zádech, jako kdyby si dodávala odvahu.
„Teď? A nešlo by to potom? Až zavřeme? Víš… Začínají se scházet lidi, tak tě nebudu moct vnímat,“ řekla omluvně Bella a Alici s každým slovem víc a víc poklesla ramena.
„Jo, jasně. To nevadí. Já… Musím si teď stejně ještě něco zařídit, ale pak tě tu vyzvednu, můžu?“
„Myslím, že jo…“ vykoktala nejistě Bella. Z Alice šel z nějakého prapodivného důvodu strach. Chvilku Belle trvalo, než si uvědomila, že se nebála ani tak Alice, jako o Alici. Co to s ní bylo?
***
Řídil Peter, jelikož to Anna stále neměla domyšlené. Usínala po prvních padesáti mílích. Charlotte na korbě náklaďáčku zařídila provizorní postel pro Annu a Vanessu. Hotové prezidentské apartmá se samými polštáři, dekami a ohromnou – poctivě kradenou – matrací. Auto nejelo rychle, ale příjemně houpalo. Na jeho hluk byla Anna zvyklá, jako na předení kočky. Ležela na zádech, pozorovala hvězdy a vdechovala čerstvý vzduch.
„Jak moc se změním?“ vydechla po chvíli a Nessie se vedle ní zavrtěla.
„Potom?“ vyzvídala Ness.
„Hm?“ potvrdila její domněnku Anna a čekala na odpověď.
„Já nevím, Annie. Nikdy jsem se s novorozeným upírem nesetkala. Není to…“ z kabiny se ozvalo varovné vrčení, které Vanesse zamklo rty k sobě a nedopověděla zbytek věty.
„Co to není? O co jde?“ dožadovala se odpovědi Anna.
„Spěte, vy dvě,“ zavrčela Charlotte přes pootevřené okénko a pro zmírnění svých slov se na ně usmála.
Plán byl docela jednoduchý. V noci řídí Peter s Charlotte, přes den Anna s Vanessou. V Texasu nikdy nebyla, takže netušila, kolik hodin trvá cesta a netušil to ani Peter s ostatními. Prostě jeli, spali – Nessie s Annie – a jedli. Nebylo tolik hodin, aby Anna nedokázala udržet oči, ale rozhodně jí to dělalo problémy.
„Jsi ospalá?“ vzdychla Nessie.
„Je ti zvláštní, ale jsem…“
„Je to normální. Tedy… Já to tak slyšela,“ zašeptala Ness a přitáhla si peřinu až k nosu, aby ztlumila svůj hlas. Anna se k ní nakrčila a napodobila ji.
„Co jsi slyšela?“
„Že před přeměnou se hodně spí…“
„Jak moc?“
„To nevím. Jak jsem říkala, jen jsem to slyšela.“
„To budu jako Šípková Růženka, nebo co?! Spát, dokud mě neprobudí krásný princ?“ Při těch slovech sebou trhla. V nose ji začaly štípat slzy a musela se kousnout do rtu. I když si to zakazovala, každičký den přemýšlela, co asi dělá, kde je, jak se má. Věděla, že se na ni ptá, ale věděla i to, že takhle to bude nejspíš nejlepší. Ublížil jí. Měl jí to říct hned. Bože, proč je tak blbá?
18) MisaBells (15.06.2011 12:28)
Jasněěěě, srdíčko... ehm... tak jedeme dál, ne?
16) Twilly (15.06.2011 06:31)
Nevidělas to srdíčko?
15) Bosorka (15.06.2011 06:27)
Klid dámy!
14) Twilly (15.06.2011 06:22)
Jo, já tě mám taky moc ráda Mišutko
13) MisaBells (15.06.2011 00:56)
Rejpalko
12) Twilly (14.06.2011 23:42)
Detailistko
11) MisaBells (14.06.2011 23:40)
Ehm... Fanny... Texas je ehm... stát...
10) Fanny (14.06.2011 23:25)
Texas. Texas? To město je známé... A chystá se Alice říct Belle to, co myslim nebo ne? No, ale přesto tohle chápu o něco víc než tu minulou kapitolu, teda aspoň myslim
9) MisaBells (14.06.2011 21:41)
Frisco, Emííí http://www.idn.cz/data/products/636.png
8) eMuska (14.06.2011 20:51)
Aby sa mohla pýtať, to zato...
Inak - čo to Jacob vytiahol z chladničky či z čoho? Friscas? Akože pohoda, neva, ja len tak...
A chudák Edward, mal ostať s Alice. Teda - možno. Pokiaľ to bude kruté, tak určite mal...
Joj, tešujem na pokráčko!
7) Jula (14.06.2011 19:48)
Alice to chce všechno Belle vysvětlit?
Jinak absolubně netuším, co má v plánu
6) Anna43474 (14.06.2011 19:26)
Alice se to Belle chystá říct???
Tohle bude ještě zajímavé
Kdy ji chlapci doženou???
Hele, že von v Texasu bude Jasper?!
Mibelíno!!! A Rosalie??? Co Rose???
TKSATVO
5) Twilly (14.06.2011 16:45)
hmmm... copak má Alice zalubem ... mno Mišutko, čekám, čekám a nevím se dočkat
4) MaiQa (14.06.2011 16:07)
Jsem zmatená, naprosto. V ničem se nevyznám, ale to je asi záměr, co?
3) Kristiana (14.06.2011 15:46)
Nechtěl Nessie náhodou říct, že setkání s novorozeným není bezpečné? Co s Annou bude až se přemění? Vždyť v blízkosti Nessie zůstat nemůže. Mohlo by se stát, že by ji chtěla kousnout.
Ardy a Ed jedou do Nebrasky? Ale vždyť to je od Texasu hrozně daleko! Oni se minou!
Na co asi Alice přišla? A proč chce mluvit s Bellou? Řekne jí pravdu? Pojedou za Annou do Texasu spolu?
Začínám se do toho pořádně zamotávat.
2) semiska (14.06.2011 15:37)
NO, taky jsem lehce mimo, ale to byl jistě účel autorky,že?
Jinak moc pěkný. Jsem zvědavá, co chce Alice říct Belle.
1) SarkaS (14.06.2011 15:16)
No bezva, ničemu nerozumím. Je to tak správně paní autorko? Tedy ne úplně, něco chápu, jen občas mi unikají něčí myšlenkové pochody, nebo spíš jen ty Aliciiny. Zase něco plánuje a Ed je v čudu aby mohl něco udělat.
19) Lenka326 (26.06.2011 09:16)
Kluci jedou hledat Annu a Alice plánuje, že to mezitím poví Belle, že? Co je v Texasu? No, to se asi brzo dozvíme. Ta Anna mě štve, brečí kvůli Richardovi a stejně před ním utíká, protože "takhle to bude nejspíš nejlepší". Další Edward, to je nadělení.
Nemůžu uvěřit, že už jsem v polovině příběhu