28.11.2010 [10:00], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 17×, zobrazeno 3980×

Než se začtete, věnujte pozornost názvu, myslím ho zcela vážně. Sama tuhle kapitolu nemám ráda, ale nejsem si jistá, jestli označení 15+ je na místě.

 

Bella má v pokoji spoustu střepů a nedokáže zastavit svůj křik. Proč se jí to děje? A Edward tu zrovna chybí.

Belle vyletělo sluchátko z ruky šokem a sama se přitiskla zády ke zdi, když cosi vletělo do jejího pokoje zavřeným oknem. Rozkřičela se tak hlasitě, že i Charlie vyběhl schody a rozrazil u ní dveře.

„Bells, co je?“ hekl a vrhl se k ní.

„Tam!“ ukazovala hystericky na zem pod oknem. V hromadě střepů leželo cosi malého a chlupatého a Bella by přísahala, že to ještě před chvílí krvácelo. Nedokázala od toho odtrhnout oči ani, když to Charlie začal zkoumat. Použil na to Belly židli a drkl do toho. Tím pohybem se věc překulila a Bella znovu začala šíleně řvát.

„Do hajzlu,“ ulevil si Charlie a zakryl si pusu dlaní. Bylo mu z toho na zvracení. Těkal pohledem po Belle a zase zpět. „Nekoukej na to, pojď odtud. Jdeme,“ vybídl ji a úmyslně ji zakryl oči. Bella se sotva držela na nohách, když vyšla z pokoje v Charlieho objetí. „Dneska přespíš u mě, lehnu si dole v obýváku. To bude dobrý. Okno necháme zasklít a tu hlavu zlikviduju, jakmile tě dám spát,“ mluvil na ni. Bella zavřela oči, ale nedokázala ten odporný obraz vymazat. Byla to hlava. Zvířecí hlava. Ty mrtvé oči ji probodly ve chvíli, kdy se převrátila obličejem k ní. Černé, slepé a mrtvé oči. Chlupy postříkané krví a… Udělalo se jí zle. Vytrhla se Charliemu z objetí a z posledních sil vběhla do koupelny. Přehoupla svou vrchní část přes okraj záchodové mísy a do očí jí vytryskly slzy. „Zlato, to bude dobrý, udělám ti čaj,“ klidnil ji Charlie a zmizel. Bella zůstala sedět na studených dlaždicích u záchodu. Třásla se. Pokoušela srovnat dech s tlukotem srdce a znovu se zvednout, ale hrůza ji stále neopouštěla. Co když to má spojitost s tou kočkou v telefonu? V přízemí se ozval zvonek u dveří. Slyšela Charlieho, jak s někým mluví, a potom kroky na schodech.

„Bello,“ vyhrkl úlevně ženský hlas a na čele jí přistála ledová ruka. „Co se tu dělo, prosím tě?“

„Alice?“ vyhrkla překvapená Bella a znovu se rozbrečela. Došlo jí, že nejspíš vyděsila Edwarda k smrti, když se mu neohlásila do telefonu. „Já… Mluvila jsem s Edwardem a… Pak rána a střepy a najednou to tam leželo a… Nemělo to hlavu, teda tělo. Hlavu to mělo. Nebo jenom hlava to byla a krev tam byla…“ koktala Bella neustále mrkala, aby zahnala nové slzy.

„Klid, Bello. Jsem tady, je to dobrý. Mluv klidně a pomalu. Někdo ti rozbil okno?“

„Jo.“

„Tím, co je v tom pokoji na zemi?“ řekla Alice.

„Tou hlavou,“ hýkla Bella a žaludek se jí zhoupnul.

„Nikoho jsi neviděla?“

„Jsem v patře! Jak jsem mohla někoho vidět? Je tam tma! A je to vysoko!“ Bella se opět naklonila přes okraj mísy a Alice se odvrátila.

„Půjdu se tam podívat,“ vyhrkl a zmizela. Během dvou vteřin byla zpět. Na tváři měla divný výraz, ale když si všimla Belly, jak si ji prohlíží, usmála se. „Pojď si lehnout. Možná bych tě měla vzít k nám. Charliemu to určitě vadit nebude.“

„Alice, co to je?“ vydechla Bella.

„Popravdě nevím.“

„Nevyznáš se ve zvířatech?“ nechápala Bella.

„Ehm, vyznám, ale jaksi…“

„Co jaksi?“

„Ono to tam už není, Bello.“ Než o tom stihly víc mluvit, rozkřičel se Alice v kapse mobil. „Edward,“ ujasnila a ukázala Belle mobil. Alice se ulevilo, že může odejít a nevysvětlovat Belle, jak to zmizelo.

„Hm?“ ohlásila se do mobilu.

„Tak co? Kde je? Je v pořádku? Alice, mluv!“ v dálce slyšela zvuk vytúrovaného motoru.

„Ty jedeš domů?“ vyhrkla.

„Snad sis nemyslela, že tady zůstanu!“ zděsil se Edward. „Kluky beru s sebou. Poví nám to u nás. Nemá cenu to tajit. Nenechám ji tam samotnou. Tak co s ní je?“

„Je v pořádku,“ lhala Alice.

„Nic jí není?“

„Je jen k smrti vyděšená a zvrací, ale jinak je fyzicky v pořádku.“

„Proboha! Tak ale co se tam stalo?“ vrčel Edward a byl vzteklý. Z jeho sestry to lezlo jako z chlupaté deky.

„Jsem tu chvíli, Edwarde. Belle někdo do pokoje vhodil zvířecí hlavu a ta tam momentálně není.“

„Charlie ji vyhodil?“ nechápal Edward.

„Ne. Charlie je dole a vaří čaj. Slyším jeho srdce. Nahoře nikdo takový nebyl, Edwarde. Bella neví, co to bylo za hlavu, ale Charlie by mohl. Dej mi chvíli to zjistit.“

„Vezmi ji k nám. Už ji nespustím z očí. Byla blbost jet tak daleko bez ní.“

„Taky mě to napadlo. Nějak to vymyslím,“ uklidňovala ho Alice.

„Dík,“ sykl a telefon ohluchl. Alice znovu zkontrolovala Bellu a pomohla jí vstát.

„Zabalím ti pár věcí, ano?“ nabídla Alice. „Ještě se musím zeptat Charlieho a promluvit si s ním. Pak vyrazíme. Edward se vrací, přijede někdy po půlnoci,“ usmála se Alice. Belle se příšerně ulevilo. Pryč odtud.

„Co bude s Charliem?“ vyhrkla.

„Pošleme ho někam. Tady asi není bezpečno ani pro něj.“

„Kam?“

„Edward říkal, že se tvůj tatínek přátelí s indiány. Co tam?“

„Jo, to by šlo. Billy ho rád uvidí,“ souhlasila Bella a nechala Alice, aby jí pomohla vstát. Sešly do přízemí a Charlie Belle vtiskl hrnek s kouřícím čajem do dlaně.

„Vypij to, bude ti líp,“ pobízel ji.

„Náčelníku Swane, napadlo mě, že by Bella mohla přespat u nás. Nejspíš by v tomhle domě moc nenaspala.“

„Vždyť vás ani neznám,“ zděsil se Charlie.

„Ale ano, znáte mě. Jsem dcera doktora Cullena. Můj bratr chodí s Bellou. Mluvili spolu, když se to stalo a jelikož je Edward daleko a vrací se až zítra večer, volal mi, abych se tu stavila. Náhodou jsem byla u Jessicy Stanleyové pro skripta, tak jsem tu byla rychle. A vy byste tu také neměl zůstávat,“ zakončila to Alice a doplnila svou řeč několika cukrbliky.

„A kam bych měl jít jako?“

„Zavolej Billymu, tati. Bude rád,“ navrhla šeptem Bella.

„Nemůžu se mu vnucovat, Bells.“

„Mám zavolat Jacobovi? Zjistit, jak to vypadá?“ nabídla se.

„To by bylo fajn, Bello. Já ti zatím zabalím. Náčelníku, mohl byste mě doprovodit, abych… Však víte,“ mrkla významně. Charlie to pochopil tak, jak měl. Podle něj se Alice bála být tam sama. Ve skutečnosti z něj chtěla dostat nějaké informace.

„Tady to leželo?“ vyhrkla.

„Jo. Celá hlava,“ kývl Charlie a nenápadně se otřásl odporem. „Ale počkat, kde je?“ vyhrkl.

„Už víte, proč tu není bezpečno? Náčelníku Swane, co to bylo za zvíře?“ vyzvídala Alice. Charlie přimhouřil oči.

„Proč?“

„Jen tak mě to zajímá. Jestli to nebyla nějaká rituální vražda, nebo jak se to říká.“

„Nemyslím si. Většinou se obětují větší zvířata a ne kočky.“

„Kočka?“ nechápala Alice. Kdo by zabíjel kočku? Naházela oblečení do jedné tašky a nechala se Charliem vyprovodit. Než sešli dolů, donesl se k ní hlas Belly. Telefonovala s Jacobem.

„Mohl by u vás zůstat? Já nevím… Ne… Asi dva dny, fakt nevím, jak dlouho. Kdybych věděla, co to bylo… Ne, nevím to! Ani on to neví… Ne!“ odsekávala unaveně.

„Jsme tady,“ upozornila ji Alice a Bella změnila výraz tváře.

„Jistěže Jakeu. Jsi moc hodný, že to uděláš. Zítra si zavoláme. Charlie přijede za chvíli, ahoj,“ ukončila to. „Čekají tě,“ kývla na Charlieho.

„Dobře tedy. Jdu si taky zabalit a vy dvě už jeďte. Bude skoro devět hodin. Je už tma,“ vyhnal je a pomohl Belle do auta. „Jsi v pořádku?“ zeptal se, než zavřel dveře spolujezdce.

„Už jo,“ hlesla Bella a zkusila se usmát.

„Dobře, tak ahoj,“ špitl a zabouchl. Bella si držela ten pokus o úsměv až do poslední chvíle, než jí Charlie zmizel z očí. Poté se opřela do sedadla a zavřela oči. Adrenalin byl pryč. Zůstala jen ohromná únava a třes.

„Co to…“ vyhrkla Alice a zhasla dálková světla. Bella zpozorněla. Alice se mračila do tmy před nimi. Uprostřed cesty stála postava.

„Alice, co se děje?“ vyzvídala Bella a mžourala do tmy.

„Já nevím,“ vydechla. Když byla od stínu deset metrů, jela sotva krokem. Hlasitě zatroubila, ale s postavou to ani nehnulo. „Tak uhni,“ vrčela Alice uvnitř vozu. Vyměnila si s Bellou několik pohledů, načež vystoupila a zamkla ihned auto na dálkové ovládání. Bella zuřila. Ve tmě, sama, zamčená. Možná, že je lepší, být tu zamčená. Je to bezpečí, asi. Ale jaký magor by si stoupnul uprostřed noci do prostřed silnice? Viděla po chvíli jen matné obrysy dvou těl. Jedno – to větší a mohutnější – gestikulovalo rukama. Alice namísto toho jen klidně stála. Jelikož to bylo auto Cullenů, bylo zvukotěsné a neprůstřelné, jak jinak. Neslyšela jediné slovo. Po chvíli se od toho obra Alice odtáhla a zmizela ve stínu jednoho ze stromů. Když se auto otevřelo, Bella se lekla.

„Co je?“ vyhrkla ihned.

„Je to Jacob. Chce tě do La Push,“ řekla monotónně a vzala do ruky mobil. „Jak jsi daleko?“ vyhrkla do sluchátka a Bella zatajila dech. Edward. Mluví s Edwardem! „Fajn, mám tu problém s vlkem. Chce ji do rezervace. Prý tam… Já vím, nedám mu ji. Ano… Jo… Jo!“ řekla důrazně a zavěsila. Aniž by se na Bellu podívala, vylezla opět z vozu. Nešla daleko a už ji znovu nezamkla. „Jede se mnou. Jestli chceš, můžeš ji vidět u nás, ale s tebou nepůjde, Jacobe,“ křikla a Bella by přísahala, že slyšela zavrčení. Alice rychle nastoupila do auta a nastartovala. „Drž se,“ vyhrkla ve chvíli, kdy Bella musela mrknout a promnout si oči.

„Asi jsem se zbláznila,“ hlesla Bella. Viděla přeměnu Jacoba. Tedy myslela si to. Ten stín prostě explodoval a místo lidského obrysu viděla jen uši a dvě svítící oči. Alice rozsvítila světla a šlápla na plyn. Bella vyjekla, když se vedle jejího okýnka mihla rezavá srst. Naskočila jí husí kůže. „Tohle nezvládnu,“ vzlykla a zabořila se do sedadla. Kde byla její síla? Její nebojácnost? Zase se jí zhoupl žaludek a hodnou chvíli zvažovala, jestli má Alice požádat, aby zastavila a ona se mohla vyzvracet. Překonala to a dojely domů ke Cullenům. Ještě než stihla Alice zastavit, vytáhly Bellu z auta dvě ledové ruce.

„Ach, Bello. Je mi to tak líto. Jsi v pořádku, zlatíčko? Pojď, udělám ti silný čaj a pak si půjdeš lehnout do vaší ložnice,“ brebentila Esmé.

„Do naší – cože?“ nechápala Bella.

„No do tvého a Edwardova pokoje. Přál si to. Přenesli jsme tam postel z pokoje pro hosty, snad to bude zatím stačit. Zítra Alice koupí novou, abyste měli pohodlí,“ pokračovala Esmé. Bella neměla sílu na protesty. Potřebovala Edwarda. Jeho objetí. Jeho náklonnost a uklidňující slova. Jeho hudbu, četbu, ruce. Když procházeli obývacím pokojem, zarazila se Bella pohledem o klavír.

„Chceš si zahrát?“ vyzvídala Esmé.

„Neumím to. Jen… Chybí mi Edward,“ zašeptala Bella a sklopila oči.

„Nejsem Edward, ale snad můžu pomoct,“ promluvila Rose a přimhouřila oči na Bellu.

„To nemusíš, nechci tě nutit do něčeho, co sama nechceš.“

„Ne, to je v pořádku. Vypadáš vážně hrozně. Když tě to uklidní… Nechci, abys měla divoké sny a řvala na celý dům,“ dodala Rose opět s úšklebkem, ale Bella ji prokoukla. V okamžiku, kdy se Rose dotkla kláves, pohltil dům naprostý klid. Bella se posadila na gauč a hlavu si opřela o opěrku. Poslouchala, jak Rose hraje klidné skladby a nechala víčka, aby jí klesla a pohltil ji spánek. Bezesný.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Twilly (10.02.2011 15:20)

uáááááááá drama pokračuje... ale hlavně graduje jdu číst dál

14)  sakraprace (21.12.2010 09:09)

Proč jako z hororu? To byl regulérní horor

13)  Lenka326 (29.11.2010 17:12)

To nebylo "jako z hororu", to byl horor! Chudina malá, kdo ji může takto usilovat o duševní zdraví? Damon? Na toho by to sedělo, syčák jeden zvrhlá anebo kdo? Snad už je Bella v bezpečí, ale bojím se, že jen dočasně nebo to bude mít jinou ošklivou dohru . Alice je skvělá a Rose opravdu mile překvapila.

10)  Lenka (28.11.2010 18:20)

Budeš mě mít na svědomí. Taková infarktová kapitola.
Ale ty jejich pocity jsi popsala dokonale, až jsem měla husinu.

9)  sfinga (28.11.2010 17:29)

Chudinka malá, zápasit ve své hlavě s Damonem a teď ještě tohle...
Mibelko, co jí to děláš? To už si ta holka nezkusila dost?
Kruci, kdo jí to tam hodil? Damon, Lestat? Nebo někdo jiný?
na Jacoba to nevypadá, ten je na tohle moc... co vlastně moc? Hm,... asi... asi... blbej....

7)  Linfe (28.11.2010 16:06)

6)  semiska (28.11.2010 14:04)

Tý jo, měla jsem husinu a to děsnou. Takhle mě děsit. Ještě že se jí nic nestalo. Sice utrpěla velký šok, ale dostane se z toho. Koukám, že Jacob ji jen tka nenechá u Cullenových. Jsem napnutá a moc se těším na další kapitolku.

5)  eElis (28.11.2010 12:21)

Tak tohle bylo opravdu hororové. Je to Damon, kdo to dělá? Ale proč?

2)  Carlie (28.11.2010 10:21)

Síla, síla, síla Ha, King se může jít zahrabat , paráda! Ať už je Ed u ní!!! Jak tohle dopadne, jdu si zapnout bezpečností pás, tohle je ale jízda

1)  BlackBeauty (28.11.2010 10:08)

wooow ... tak tohle bylo vážně hororový a napínavý super dílek - těším se na další !

1