07.12.2010 [08:00], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 15×, zobrazeno 3095×

Ať udělají, co udělají, nedaří se. Můžou se přetrhnou a přesto pořád něco bude proti nim. Dá se to vyřešit jinak, než koncem?

Druhý den se ze školy už nevykroutili. Přestože si byl Edward vědom toho, jak blízko jsou ti dva pomatenci, musel uznat, že škola je důležitá. Alespoň do té doby, než se Bella rozmyslí, co dál. Najednou mu nápad s přeměnou nepřipadal tak zlý. Okřikl se, jakmile si uvědomil své úvahy. Přece z ní neudělá monstrum! Nebo jo? Jak moc sobecké by bylo, kdyby si Bellu „pojistil“ pro zbytek věčnosti? Ta myšlenka ho sváděla. Nemusel by si nasazovat ten latex a ona by nebyla tak křehká. Ne, to nikdy!

„To vrčíš na mě?“ Bella se tvářila docela šokovaně. Seděli u stolu a ona sledovala Edwardův nepřítomný pohled. Civěl do jejího talíře a na jeho obličeji se vyměnily snad všechny existující emoce. Nejdřív měla pocit, že vidí ve svraštělém obočí vztek, pak se to samé obočí vyrovnalo a zvedlo sebou i koutky úst ve spokojeném výrazu, který však ihned opakovaně ztvrdl v zuřící křeči. Když se ho zeptala, jestli mu může nějak pomoct, zavrčel.

„Proč? Jistěže ne! A nevrčel jsem,“ vymlouval se.

„Edwarde, od rána jsi jak promítací plátno. Hraješ se mnou pantomimu, nebo co? Nemluvíš, jen se šklebíš a majetnicky mě objímáš. Co je?“

„Omlouvám se za svoje chování, ale nemůžu si prostě pomoct. Tanya s Kevinem jsou…“ magoři, dořekl v duchu, ale navenek zvolil slušnější výraz, „divní.“

„S tím nic neuděláme,“ tišila ho a narovnala se v zádech, když se zmiňovaní objevili kus od nich.

„Ahoj, vy dva,“ pronesl svou obvyklou frázi Kevin a plácl sebou vedle Belly. Tanya se spokojeně uvelebila kousek od Edwarda.

Sluší jim to, viď? Dobírala si ho v duchu a Edward jen protočil panenky těsně předtím, než chytil okraj Belliny židle a odtáhl ji od Kevina k sobě. Vtiskl jí polibek na tvář a omotal jí ruku kolem ramen. Tanya se jen zašklebila a podepřela si hlavu o dlaň.

„Chutná?“ vyhrkla nahlas směrem k Belle.

„Ani ne, dala bych si něco jinýho, jenže tady moc na výběr nemají,“ šeptala. Měla z Tanyi divný pocit.

„Mohla jsi říct, vzal bych tě někam na oběd,“ vztekal se Edward. Nesnášel, když nebyla spokojená. Snesl by jí modré z nebe, kdyby si řekla.

„Právě proto jsem mlčela,“ vzdychla s úsměvem Bella.

„Donesu ti slaninový rohlík a zeleninový salát, to máš ráda. To pekařství tu znovu otevřeli,“ nabídl se Kevin a než stihl někdo protestovat, byl pryč.

„Slaninový rohlík? Co ti lidi nevymyslí, viď?“ oslovila Edwarda Tanya.

„No jo,“ sykla Bella.

„Řekla jsem něco?“ nechápala Tanya.

„Tanyo, nerad jsem nezdvořilý, ale…“ začal Edward. Tanya ho však ihned usadila:

„Tak nebuď a mlč. Bello?“ oslovila dívku a ta jen vytřeštila oči. Nechce s ní mluvit! „Tobě fakt nevadí, co je Edward zač?“

„Nemyslíš, že kdyby mi to vadilo, nebyla bych tu?“

„Tanyo, co tohle má znamenat?“ vrčel Edward.

„Jen přátelský pokec, neruš, chlape,“ odbyla ho Tanya. „Nedoufáš v přeměnu, že ne? Protože Edward to nikdy neudělá, to snad víš, ne?“

„Být tebou, tak si nejsem tak jistý,“ sykl Edward. Chtěl ji jen usadit a neuvědomil si, jak to vezme Bella. Dívala se na něj s radostným překvapením ve tváři. Jak moc chtěl ta slova vzít zpět! Bylo mu jasné, že tohle nedopadne dobře, až si o tom budou později povídat. A oni budou, to se klidně mohl vsadit. Znal Bellu. Sice nevěděl, že má ráda slaninové rohlíky, ale věděl, že tohle nenechá vyšumět.

„Znám tě, Edwarde Cullene. Neuděláš nic proti svému přesvědčení, tak to tu nezkoušej,“ zasmála se Tanya.

„Třeba o tom jsem přesvědčený. Třeba se ze mě stal sobec, co chce Bellu po zbytek věčnosti. Možná to udělám v následujících dnech, co ty víš?“ Edward svými slovy zkracoval rozbušku v Bellině hlavě. S každým písmenkem, které řekl, Bella uvnitř sebe víc a víc jásala. Dočkala se! Je rozhodnutý! Udělá z ní upíra! Bez svatby!

„Blbost,“ odfrkla si Tanya a Edward se tiše zasmál. Za celou dobu se na Bellu ani nepodíval. Přitom ona ho sledovala, jako hladový jídlo.

„Měli jen sýrové,“ skočil jim do řeči Kevin, když se vrátil. Téma přeměny a upírů bylo tímto odsunuto do pozadí. „Ale salát s tuňákem mám, hele,“ radoval se. „Máš tam i bylinkový dresink,“ ukazoval jí. Bella málem tleskala radostí. Pustila se do toho a vychutnávala si to. V jednu chvíli se zašklebila. Nejspíš…

„Co je?“ nechápal Kevin a Edward se na Bellu zvědavě otočil.

„Fuj,“ hlesla a do ubrousku vyplivla sousto. „Asi je ten tuňák prošlý,“ šklebila se.

„To není možný! Dávali tam novou dávku, když jsem přišel,“ mručel Kevin. „Asi jen špatné koření, jez,“ vybídl ji.

„Nejez to, jestli se ti to zdá divný, vezmu tě na jídlo jinam,“ vymlouval jí to Edward a skoro jí sebral misku.

„Ne, Kevin má pravdu. Zkusím jiný sousto, to bude dobrý,“ bránila se. Nabrala si a s diváky si vidličku vložila do úst. Zkusmo skousla. Usmála se, když to bylo v pořádku. Kevinovi se očividně ulevilo, ale Edward byl stále napnutý.

„Dobrý?“ zjišťoval. Bella jen kývla a kousla si do rohlíku.

„Musíme jít, Bello. Za chvíli zvoní. Naházej to tam a jdeme,“ vybídl ji Kevin.

„Jez v klidu,“ prosil Edward, jenže byl odsunut do pozadí. Kevin tu byl nejspíš bůh. Co řekl, bylo svaté. Bella si nabrala ještě dvě sousta salátu a mezitím si natahovala na záda batoh. Zbytek jídla nechala být a mávla na Edwarda, zašklebila se na Tanyu a běžela za Kevinem.

„Má tě na háku, co?“ smála se Edwardovi Tanya.

„Alespoň už vím, jak ti je,“ rýpl do ní Edward a odešel. Tanya málem pukla vzteky. Jak to s ní mluví? Tohle nebyl Edward, kterého znala. Tohle byl někdo jiný. Tak proč ho pořád tak bolestně chtěla? Sykla, když jí došlo, že on je stále na doslech a nepokrytě se jí směje. A on se v tom vyžíval ještě víc. Ano, změnil se. Bella ho změnila. Udělala z něj víc člověka, než si myslel. Možná i doba tomu pomohla. I když zamrzl v roce 1917, tak teď se probudil. Kvůli Belle. Pro Bellu…

Hodinu angličtiny zabil tím, že pozoroval jednotlivé myšlenky u Belly ve třídě. Občas našel někoho, kdo ji sledoval. Jak jinak. Jenže to, co viděl, se mu moc nelíbilo. Seděla v lavici a pokoušela se vnímat hodinu, ale rukama si objímala břicho a byla – zelená? Lidské oko by to pořádně nezaznamenalo, ale on to viděl. Nebylo jí dobře. Občas se skrčila, jako kdyby měla křeč a na čele se jí objevily krůpěje potu. Odpočítával minuty do konce hodiny, protože tam nemohl bezdůvodně vpadnout a odnést ji pryč. Těsně před koncem se však Bella vymrštila z lavice a dopotácela se ke dveřím, kde mu zmizela. Neváhal. Omluvil se profesorovi a vyběhl ven.

Na chodbách nikdo nebyl. Bylo jí fakt zle. Potřebovala čerstvý vzduch a… Ne, nejdřív záchod. Zkusila přidat do kroku, ale nohy se jí zamotaly. Kácela se k zemi. Očekávala náraz, jenže místo toho ji sevřely ledové ruce.

„Bello!“ Edwardův vyděšený hlas ji na chvíli probral.

„Jsem v pohodě, jen musím na záchod. Rychle,“ dodala. Vzal ji do náruče a v tu chvíli mu bylo jedno, jestli ho někdo uvidí, nebo ne. Rozrazil dveře dívčích umýváren a pomohl jí k umyvadlu. „Jdi odtud,“ vybídla ho a rukou ho odstrčila.

„Pomůžu ti.“

„Ne. Já potřebuju být sama.“

„Bello, ale…“

„Edwarde, jdi!“ vyhrkla a sama vběhla na toaletu. Musel ven. Tak moc ho to ničilo. Edwarde, uklidni se, je jí jen trochu zle. Normální lidská nemoc – ale z čeho? Co jí je? Na co mu byla medicína, když se teď nedokázal zkorigovat a uvolnit? To by byl skvělý profesionál!

Byla tam snad půl století, než vyšla ven. Zelenější než předtím a vyčerpaná. Podepřel ji a vedl pryč.

„Musím zpátky, je škola.“

„Ani omylem. Sedneš si do auta a já nás omluvím. Takhle tu nebudeš,“ vrčel dominantně a nepřipouštěl žádný odpor. Ani ho nekladla, což bylo samo o sobě zlé.

Když ji v bytě položil do postele, vyskočila jako střelená a znovu se zamkla v koupelně.

„Bello!“ křikl za ní unaveně. Jen během cesty ji musel třikrát stavět u krajnice a to od školy nebydleli tak daleko. Nelíbilo se mu to. Než se vymotala z koupelny, vzal mobil a vytočil číslo Carlislea. Když se mu ohlásil, bez pozdravu na něj spustil:

„Co mám dát Belle na žaludeční potíže?“

„Děje se něco? Je jí zle?“ Carlisle byl opět v roli doktora.

„Zvrací, má asi i střevní potíže a je zelená. Vážně je zelená,“ panikařil.

„Edwarde, uklidni se. Ať leží a pije čaj. Jestli máš colu, tak…“

„Nemám colu! Na co colu?“

„Nech ji otevřenou v lednici a dávej jí to jen po lžičkách. Doplní jí to cukr, který ztratila, dodá energii a taky vodu.“

„To je nadlouho.“

„Ale pomůže to. Mezitím ten čaj a klid na lůžku.“ Edward se zhluboka nadechl, když z koupelny slyšel další dávení a zaťal prsty v pěst.

„Dobře,“ hlesl a zavěsil. „Bello, můžu ti nějak…“

„Ne!“ křikla a po chvilce otevřela dveře. Stál proti ní a natahoval k ní ruce, aby ji podepřel. „V klidu, jen to je asi ten salát, to bude dobrý,“ vrčela. Nesnášela, když jí bylo zle, a s upírem v patách obzvlášť. Musel to slyšet. Všechno, sakra.

„Lehni si, udělám ti čaj a dojdu pro colu,“ šeptal. Nechápala, co chce dělat s colou, ale mlčela. Jak moc se těšila do postele. Chtěla usnout a vzbudit se, až bude po.

Usnula a zase se vzbudila. Vypila hořký čaj a zase se propadla do spánku. Opakovalo se to. Mezitím vybíhala s rukou na puse do koupelny. Vrchem, spodem, spánek, čaj, cola, spánek, čaj, spánek, vrchem…

„Já už nechci,“ vzlykala vztekle, když jí Edward dával další lžičku coly.

„Lásko, prosím.“

„Ne, Edwarde. Už nemůžu, nechci to. Nech mě spát,“ prosila.

Zabalil ji beze slova do peřiny a posadil se do nohou postele. Bylo něco kolem třetí hodiny v noci, když se zkusila zase vypotácet z postele. Podlamovaly se jí nohy. Svalila se vedle postele a unaveně vzdychla.

„Vypadáš hrozně,“ sykl. „Tohle je i na mě moc. Odvezu tě do nemocnice.“

„Ne.“

„Bello, vždyť se na sebe podívej!“

„Pomoz mi jen do koupelny.“

„Bello,“ prosil. Probodla ho pohledem.

„Vím, co snesu. Jsem v pohodě. Jen jsem vyčerpaná.“ Odnesl ji tam. Sama by nedošla. Posadil ji na záchod a odešel. Než však stihl zavřít dveře, ozvala se dutá rána. Otočil se přes rameno a strnul.

„Isabello!“ vyjekl a zvedal ji ze země. Byla mimo. Jen občas pootevřela oči, ale jinak nic. Jednou rukou ji zvedl a odnesl do postele, než přinesl bundu a šálu. Byla zima. Navlékl ji do toho a vynesl z bytu. Zkoušela se bránit, ale bylo to jen slabé sténání.

„Lásko, budeš v pořádku, neboj,“ sliboval a nastartoval. Kdyby v sobě měl krev, nikdo by se jí v tu chvíli nedořezal, jak se o ni bál.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Jalle (31.01.2013 17:05)

jeden šalát dokáže toto spôsobiť?

14)  Twilly (10.02.2011 16:55)

áááááááááááááááááá ... jdu dál

13)  sakraprace (21.12.2010 11:11)

Buď ji Kevin s Tanyou otrávili nebo je v tom Jsem moc zvědavá, co se dozví v nemocnici

12)  krista81 (08.12.2010 00:07)

Zatraceně tak on ji otrávit tím tuňákem
Doufám, že jí v nemocnici pomůžou nebo snad bude potřeba rychlá přeměna????

Honem rychle další dílek nemůžu se dočkat

11)  sfinga (07.12.2010 23:09)

Edward nám myslí orgány umístěnými od pasu dolů, že mu hned nedošlo, co se děje, co?
Při otravě přitom záleží na každé minutě
Ještě že ji naložil a veze ji do nemocnice

8)  Dadaa (07.12.2010 16:45)

Žeby Tanya+šalát? Žeby ho podstrčila?... Hmmm no som asi jediná, ktorá nechce aby bola Bella tehotná D... Akože chcem aby bola ale až neskôr, niekedy pekne v klude, keď si budú mocť užívať rodičovskú lásku a tak, nie teraz keď ich furt niekto otravuje... Ale krásna poviedka a každý deň úpenlivo čakám na novú kapitolu

7)  Nosska (07.12.2010 16:26)

Že ona je v tom?!

6)  Lenka326 (07.12.2010 16:06)

Nejdřív mě totálně vyděsil tvůj perex. Konec?????
Naštěstí konec se nekonal, ale i tak. Chudák Bella, pořád něco. Ale nějak se mi to nezdá. Těhotenství se nabízí, ale taková hrozná nevolnost? a píšeš vrchem, spodem, to "spodem" mi tam prostě nepasuje. Takže se nemůžu dočkat, co se vlastně děje.

3)  semiska (07.12.2010 13:24)

Mně se ten salát nelíbil, neměla ho vůbec jíst už po prvním soustu. nebo by jí bylo blbě z něčeho jiného? No, uvidíme, nechám se překvapit. A Tanya nedá pokoj a nedá pokoj, potvora jedna Moc se ti to povedlo, Mišule, těším se na další kapitolku.

1)  BlackBeauty (07.12.2010 08:56)

hmm, .... že by salát ? nebo v tom je něco jiného ? každopádně super dílek

1