02.12.2010 [15:56], MisaBells, ze série Zúčtování s láskou, komentováno 18×, zobrazeno 3466×

Co to bylo s krví a jak na to reaguje Jasper? Co udělají s Damonem a kde se vzal na scéně opět Mariin medailon?

Ta tam byla etika a slušné chování. Jedinou vteřinu se pral se svou temnou stránkou, která cítila krev jako něco, co se dalo pít. Rozrazil dveře a přeletěl pohledem pokoj. Nebyla tam. Ložnice byla sice nasycena vůní krve, ale chyběl zdroj. Střelil očima ke koupelně. Jen s vypětím sil je nerozrazil stejně nebezpečně, jako ty předešlé dveře. Vzal za kliku a otevřel. Bella seděla ve sprše a měla zakloněnou hlavou a zavřené oči. Teplá voda jí stékala po těle a halila koupelnu do páry.

„Bello, ne!“ panikařil a tahal ji ze sprchy. Prudce otevřela oči a totálně upíra zmátla.

„Co se děje?“ vyzvídala a rozhlížela se kolem sebe.

„Jsi v pořádku?“ ujišťoval se a prohlížel ji jako pod drobnohledem. Ruce měla neporaněné, nohy taky, záda… ty neviděl, ale tam by se snad nezranila. Hrudník… při pohledu na něj polkl a zčernaly mu oči, ale zakázal si na to myslet, teď ne, to musí počkat. A břicho… a došlo mu to.

„Promiň,“ zavrtal pohled do dlaždiček v koupelně. „Jen jsem cítil krev a vyděsil jsem se.“

„Vyděsil?“ nechápavě vykulila oči Bella, „proč by ses děsil? To jsi nikdy u holky ještě nezažil…“ zarazila se. Asi ne. Upírky zřejmě menstruaci nemívají.

„Promiň,“ opakoval Edward a couval ven. Na chodbě se opřel zády o zeď a zmoženě sjel po zdi do dřepu; přestálým šokem se mu skoro udělalo zle.

„Jsi v pořádku?“ oslovil ho Carlisle. Edward otevřel oči a zadíval se adoptivnímu otci do ustarané tváře. „Je v pořádku?“ dodal a stočil pohled ke dveřím.

„Je v naprostém pořádku,“ vzdychl Edward a najednou si připadal hrozně unavený.

„Cítím, ehm…  krev.“

„Perioda,“ hlesl Edward a vybavil si tu scénu, co právě předvedl.

„A ty tu děláš co?“ nechápal Carlisle. Edward se nadechl a s mírným odstupem mu vylíčil své faux pas. „Jen ses o ni bál. Koho by to napadlo? Nikdy ses s tím nesetkal, stane se to. Měl bys být v podstatě rád, ne?“

„Měl bych?“ nechápal.

„Když menstruuje, je – jak to říct?“ Edward se konečně usmál, když viděl jeho myšlenky.

„To je pravda. Mimino se nekoná,“ kývl a vstal z podlahy.

„Jen nevím, jak vážné to bude se členy rodiny, asi si budu muset s Bellou promluvit,“ spekuloval Carlisle a dal se do pohybu ke své pracovně. Edward jen svraštil čelo a nasál vzduch. Tak tohle bude asi těžký týden, napadlo ho.

A nemýlil se. Jakmile Bella vyšla z pokoje, oblečená v čisté košili a džínech, místo obvyklé mýdlové vůně z ní sálal pach krve. Edward polkl jed, který se mu vedral do krku a zatarasil Belle cestu.

„Co je?“ divila se.

„Bello, já… Nejdřív se chci omluvit za ehm… tamto, a teď ale nejspíš budeme muset z domu. Jen na pár dní,“ vysvětloval šeptem.

„Proč?“

Krev, jídlo. Nahoře v patře je něco krvavého a nádherně to voní. Potřebuju to. Chci to! Musím to mít!

Edwardovi okamžitě došlo, že to nejsou jeho myšlenky a než stačil Belle odpovědět, vnímal, jak se někdo žene nahoru. Jediným pohybem přemístil Bellu do pokoje a zavřel dveře. Přitom se stihl zapřít nohama a odrazit útočníka. Bylo to jako když auto nabourá do zdi. Ohromná rána a za ní následovala další, když se Jasper zarazil o zeď. V tu chvíli se v patře vyrojili ostatní. Emm na nic nečekal a zalehl křičícího Jazze.

„Já ji chci!“ řval Jazz.

„Odveď ho!“ vrčel Carlisle a Alice už stála u Jaspera a pokoušela se odpoutat jeho pozornost. Zmítal se, jako hadí klubko.

Musím ji mít! Dostanu ji!

Dveře od pokoje se rozrazily a stála v nich překvapená Bella. Edward po ní střelil pohledem a Carlisle ho předběhl. Zatlačil Bellu zpět a šel s ní. Zavřel za nimi dveře.

„Co se tam děje?“ vyzvídala Bella a pokoušela se Carlislea obejít.

„Bello, není dobrý nápad tam teď chodit, věř mi,“ řekl profesionálním lékařským hlasem a přemístil se k oknu. Otočil kličkou a pustil dovnitř studený vzduch. Zhluboka se nadechl. „Nezlob se na Jaspera, prosím. Neuvědomuje si, co se děje. Určitě se pak přijde sám omluvit… za pár dní, až to přejde,“ šeptal.

„O co tady jde?“ nechápala.

„Tvůj cyklus, Bello. Dokud bude trvat, tak jsi jako chodící lahůdkářství, chápeš?“ Carlisle se sám zarazil nad tím přirovnáním, ale Belly syknutí mu dalo jasně najevo, že chápe.

„Sakra,“ vzdychla. „Co můžu udělat? Neumím to ovlivnit. Reagují takhle všichni? Jak to mám změnit?“

„Edwardovu reakci jsi viděla sama a Jasper… To je jedno, asi s tím nic neuděláš.“

„Co třeba… Ježíš! Ehm… tampony?“ navrhla sotva slyšitelně.

„Hm…“ zamyslel se a Bella protočila oči.

„Hm – ano, nebo hm – ne?“

„Hm – můžeme to zkusit,“ usmál se. Bella si upravila halenku a vrátila se do koupelny. Když se dveře opět otevřely, pach krve byl jen dozvukem sprchování. Jakmile vyvanul, bylo po všem. Bella se ošila.

„Lepší?“ zeptala se nejistě.

„Naprosto,“ usmál se povzbudivě Carlisle a sám jí otevřel dveře na chodbu. Trochu nervózně vykoukla ven. Chodba byla prázdná. Jen na jedné ze zdí byla omítka otlučená a kusy jí ležely na podlaze.

„Pojď, Esmé ti udělá něco k jídlu,“ vybídl ji a vzal ji otcovsky kolem ramen. Nebránila se. Spíš sledovala okolí jako vyplašené ptáče. Jestli Jasper šílel takhle kvůli menstruaci… Raději nemyslet.

Dole v obýváku nebyla ani noha. Tedy kromě Esmé, která si nervózně pohrávala s polštářky na gauči a neustále je naklepávala a přemisťovala z jednoho rohu do druhého. „Esmé? Mohla by ses prosím postarat Belle o něco k jídlu?“ požádal ji láskyplně Carlisle.

„Ale jistěže!“ vyhrkla nadšeně Esmé. „Na co máš chuť? Jak ti je? Nevyděsili tě ti troubové moc?“ vyzvídala.

„Kde je Edward?“ vyhrkla dřív, než se stihla zarazit. Nezajímá tě to, buď ráda, že je pryč.

„S Jasperem a ostatními, přijdou brzy, neboj se.“

„Sklapni!“ sykla Bella na svůj hlas v hlavě a Esmé zamrzla.

„Já… Omlouvám se, Esmé. To nebylo na tebe,“ kuňkla a sklopila oči do země.

„To je v pořádku. Tak co si dáš?“ změnila Esmé téma a otevřela v kuchyni lednici.

„Stačí mi sklenice džusu, nějak nemám hlad, nezlob se,“ omlouvala se Bella a neubránila se pohledu z okna. Hledala sebemenší náznak Edwardovy přítomnosti. Když byl s ní, hnala ho pryč – tedy ne ona, ale démon Damon v její hlavě a když byl pryč, nesnesitelně toužila ho mít nablízku. Z úvah ji vytrhl zvuk skla a dřeva.

„Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit, já jen, že lidi mají rádi, když pohyby doprovází zvuk, asi jsem to přehnala.“ Bella se na Esmé pokusila usmát.

„Děkuju,“ hlesla a napila se. Naklonila sklenici u pusy, ale udělal to moc brzo. Kapka džusu unikla a roztříštila se o dřevěný stůl. Bella ji sledovala. Viděla rosu, sraženou vodu po studené noci a slunečního světla ze které se pak stávala pára zamlžující skla u aut, nebo zrcátka. Zrcadlo v koupelně. Vzkaz. Zabij se.

„Bello!“ vytrhl ji nechápavý hlas. Rozhlédla se. Esmé jí brala z rukou zbytky skla a utírala rozlitý džus. Bella svraštila obočí. „Co to děláš?“ nechápala Esmé.

„Co to bylo?“ Carlisleova tvář se objevila ve dveřích.

„Bella rozbila sklenici, to nic,“ utěšovala ho Esmé.

Doktor si ji změřil pohledem a přimhouřil oči. Bella mlčela. Nebyla si vědoma, že by něco takového udělala. Naštěstí jeho pozornost upoutalo cosi vepředu. Otočil se a odešel následován Esmé, která Belle věnovala jeden ze zmatených pohledů.

Bella slyšela klapnutí dveří a vstala. Pomalu přešla ke dveřím a zarazila se.

„Jak mu je?“ Carlisle.

„Stydí se, ale bude v pořádku. Loví s Alice,“ řekl tichý a smutný hlas Edwarda.

„Chápu ho. Edwarde, on to neudělal schválně. Bella je v pořádku, přestaň se užírat,“ domlouval mu Carlisle.

„Nemusela být,“ vzdychl Edward a Esmé vydala zvláštní zvuk. Takový ten pochybovačný, který se spíš hodil k Rosalie.

„Jak?“ vyhrkl Edward. Nejspíš reakce na nějakou myšlenku.

„Dívala se do prázdna a najednou praštila sklenicí o stůl a sledovala ty střepy v ruce, nevím, co to mělo být…“ Slyšela Esmein zmatený hlas. „Možná to byl jeden z těch pokusů o…“

„Ne, to byla podle mě snaha vyplnit Damonův rozkaz, Esmé. Neměj strach. Jen nesmí být sama, jako například teď,“ ujistil ji Edward a ve vteřině mu Bella hleděla do zlatých a utrápených očí. Než se stihla omluvit za šmírování a odposlech, přitiskl si ji k hrudi a uzamkl její rty svými. Roztřásla se jí kolena.

„Pojď, povím ti novinky,“ zašeptal, když se od ní odtrhl. Vzal ji za ruku a vedl pryč. Esmé s Carlisleem cosi řešili v obýváku. Když kolem nich prošli, jen je vyprovodili milým úsměvem a opět se vrátili k diskuzi. Vešli do Edwardova pokoje a Bella se posadila na kraj postele. Edward se opřel o dveře a chvilku si ji prohlížel. „Jak ti je?“ dodal po chvíli.

„Jestli narážíš na to s Jasperem, tak mi je divně, ale jinak to jde. Až na tu rozbitou sklenici,“ vyhrkla a propletla si prsty v klíně.

„Nechceš něco na bolest?“ Bella zavrtěla nesouhlasně hlavou. „Jazz se ti prý omlouvá, ale určitě ti to poví sám.“

„Jo, Carlisle mi už něco takového taky říkal. Edwarde? Proč Jasper takhle reagoval? Musí denně potkávat mnoho holek, co mají periodu, tak proč já?“

„Možná to umocnila ta horká sprcha, ale zaskočila jsi ho. Je to divný, ale Jasper tě už tak moc jako člověka nebral a najednou… U těch žen to čeká. Pokaždý se mu to připomíná, že je možnost, že by cítil nějakou krev. Proto je ve společnosti neustále napjatý. Doma to prostě nepředpokládal. Další moje chyba,“ vysvětlil.

„Jasně, koho jiného?“ odsekla Bella podrážděně. Zase to svaloval na sebe.

„Jsi hodná, že si to nemyslíš,“ usmál se smutně.

„Edwarde, jsi v pořádku? Teď myslím tebe,“ změnila téma rozhovoru a zavrtěla se na posteli.

„Nevypadám tak?“ zděsil se na oko a pokusil se usmát. Na tváři sice úsměv měl, ale nebylo to ono. Když se usmíval, Belle se v žaludku pokaždé vzneslo hejno motýlů a naskočila jí husí kůže. Teď nic.

„Falešný,“ sykla.

„Já?“

„Tvůj úsměv je falešný. Chybí motýlci,“ vyhrkla a zarazila se.

„Cože?“ Tentokrát se vážně rozesmál a Belle se roztančil žaludek.

„Už je to v pořádku,“ usmála se.

„Ty motýlky mi vysvětli,“ požádal ji a konečně se se zájmem odlepil ode dveří. Přešel pokoj a posadil se vedle ní.

„Jindy. Teď jsi mi chtěl sdělit nějaké novinky, ne?“

„Jde o Damona. Byl tu, ale vlci ho zahnali.“

„Neudělal jim nic?“ vyhrkla.

„Ne,“ zašeptal a pak se zamyslel. Opět viděl ten medailon na Sethově krku. „Vydrž chvilku,“ vyhrkl a odešel. Bella se nestihla ani nadechnout k otázce, kam jde, a byl pryč. Seděla a znuděně si prohlížela pokoj, když se vrátil na své místo vedle ní. Natáhl před ní svou dlaň a otevřel ji.

„To je… Ten je… Mariin! Teda od Marie!“ vyhrkla a vzala malý medailon do ruky.

„Ne, je tvůj. Chci, abys ho nosila a nesundala, rozumíš?“ naléhal.

„To nejde,“ bránila se.

„Ale ano, jde.“ Nenos ho! Nesmíš!

„Ne, patří tobě a já ho nosit nebudu,“ trvala si na svém.

„Bello, zase hlas, nebo stávkuješ sama?“ vyzvídal.

„On,“ kuňkla. Edward jí pověsil medailon na krk. Sevřelo se jí hrdlo, jak bojovala sama se sebou, nebo spíš s Damonem. A najednou bylo po svázání. Nadechla se a měla pocit, že se jí do plic vejde mnohem víc vzduchu než předtím.

„Copak?“

„Já nevím,“ vydechla.

„V tom medailonu je dárek od Stefana. Mělo mě to napadnout už dávno, ale jsem hlupák, takže se omlouvám. Nejspíš to nezabrání těm všem rozkazům, co už jsi od něj dostala, ale snad už nebudou pokračovat,“ šeptal a políbil ji do vlasů, když sklonila hlavu a znovu si prohlédla medailon.

„Když to nenapadlo tebe, tak koho?“ vyhrkla a zadívala se Edwardovi do očí. Ten jen znechuceně protočil oči a Bella se rozesmála.

„Jacoba?“ vyjekla s hurónským smíchem a Edward tiše zavrčel.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Jalle (30.01.2013 20:37)

17)  Twilly (10.02.2011 16:02)

uaaaaaaaaa kšandy, kšandy, kšandyyyyyyyyyyyy

14)  sakraprace (21.12.2010 09:37)

Perioda. Uf. A já už ji v té vaně viděla podřezanou I když je fakt, že ve Stmívku to Meyerová neřešila, hmm.

13)  sfinga (04.12.2010 20:39)

Míšo, já už ti to řekla, ale klidně to tady zopakuju. Jsi první, kterou napadlo, jak asi budou upíři reagovat na menstruující dívku. Já vím, že prudérní Meyerová se tomu raději vyhnula, ale ono se to nabízí. Stejně jako to, jak asi skutečně probíhalo první milování Edwarda a Belly v Rozbřesku. Sice tvrdil, že je na vůni její krve už imunní, ale stejně...

12)  krista81 (02.12.2010 22:22)

Parádní kapitolky
já se u minulé tak strašně viděsila, co si to Bella provedla, že krvácí a ona to perioda
A medailon se sporýšem - snad pomůže, protože už to začíná být nebezpečné + pobavilo mě, že na to přišel Jacob
Kapitolky parádní a těším se na další

8)  Nosska (02.12.2010 18:45)

To s tou periodou bylo namístě, celou dobu mi to v knížce vrtalo hlavou. Super dííííl.

7)  Lenka326 (02.12.2010 18:18)

Dobrá vychytávka! Pomalu vidím tragedii a ona to jen perioda! Takže mimino nebude. No vida, stačí tampon a je po problému. Jinak mě pobavilo, že někdo tento problém vůbec nakousl, Steph se tomu takticky vyhnula, přemýšlela jsem, jak to orig. Edward zvládal, když byl s Bellou každou noc.
A teď jen doufám, že medailon bude fungovat a Damon začne ztrácet moc, kterou nad ní má. Hezká kapitolka, po tom stresu konečně trochu vtipu.

6)  eElis (02.12.2010 18:12)

Tak já už myslela, že Bella poslechla Damonův rozkaz, celý den jsem tu jak na jehlách a vyhlížím další kapitolku a ona to byla jen perioda. nádherná kapitolka

5)  semiska (02.12.2010 18:00)

Já už myslela na nejhorší.... Celej den tu stepuju, abych kapitolku zachytila a začátek mě tak vystresoval, že jsem málem sebou žuchla z křesla. Ještě že tak. Sice mi je jasné, že mít periodu v domě upírů je dost hrozný. A konec mě malinko rozesmál na uvolnění se. Díky, Miško, za krásnou kapitolku Díky moc!

3)  milica (02.12.2010 17:21)

Teda u prvního odstavce jsem myslela že tě zaškrtim od včerejška přemýšlím co se jí asi tak stalo a ona jen menstruace A ten konec Chudák Edík

1