Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Broken%20soul%20mal%C3%BD.jpg

Jak to dopadne s polámanou dívkou jíž svírá v náručí vlk stojící na zápraží domu plného upírů? Příjemné čtení!

27. kapitola - První svého druhu

„Prosím, udělejte pro ni cokoliv. Cokoliv! Jestliže umře, umřu s ní.“

Stál tam, na zápraží našeho domů a byl totálně zlomený. V jeho očích se zračila směsice děsu, lásky a obrovského utrpení. Tolik se podobaly těm mým.

Carlisle mu pokynul a bleskově se přesunuli do nového pokoje, kde měl už vyskládané všechno svoje lékařské nádobíčko.  Jason položil tu dívku na lehátko a Carlisle ji začal vyšetřovat. Mezitím mu pokládal otázky. Jason byl ale tak mimo, že mu je občas musel zopakovat i třikrát.

„Co se jí stalo?“

„Porazilo ji auto. Nějaký šílenec ve sportovním autě projížděl skrz vesnici snad stopadesátkou a neměl zapnutá ani světla. Ona zrovna vycházela z obchodu, byla už tma, nemohla ho vidět. Auto jí smetlo a odhodilo snad padesát metrů daleko.“

„Hm,“ přitakal Carlisle už hluboce zabraný do své práce. Napojoval ji na různé hadičky a přístroje a prohmatával její tělo.

Najednou začaly všechny přístroje pípat jako splašené, Carlisle zachoval klid a ještě zvýšil frekvenci svého pohybu kolem ní. Jason začal propadat panice.

Stál tam a doslova si rval vlasy z hlavy. Studený pot mu máčel triko a slzy stékaly po tváři dolů. Po chvilce přístroje utichly, ale Carlisle se otočil zpět s výrazem, který mluvil za vše.

„Nedokážu už pro ni už nic udělat. Má rozsáhlá vnitřní zranění všech důležitých orgánů v těle a polámanou více než polovinu kostí. Rána se s největší pravděpodobností nedožije a převoz do nemocnice by ji zabil na místě.“

„Doktore,“ zavrčel Jason.

„Řekl jsem vám, že můžete udělat cokoliv, abyste jí zachránil život. Cokoliv rozumíte. Jste přece upír.“

Carlisle přikývl.

„To nemůžu, Jasone. I když bych rád.“

„Ona,“ kývl hlavou zpět k dívce na vyšetřovacím lehátku.

„Je z vašeho kmene. Je velmi pravděpodobné, že má v krvi stejný gen jako ty, i když se ještě neprobudil. Upíří jed by byl pro ni smrtelný. Po té, co jsme se společně setkali u příležitosti podepsání smlouvy, jsem provedl soukromý výzkum. Jsem si celkem jistý, že pro měniče jako jsi ty, je náš jed velmi smrtelný.“

Jason se začal neovladatelně třást. Už jsem ho takhle viděla. Byl krůček od toho se tady před námi změnit ve vlka.

Celou dobu během jejich krátkého rozvoru jsem ho pozorovala a přemýšlela. Viděla jsem hloubku zoufalství v jeho očích a jeho držení těla také naznačovalo, jak moc zlomený je. Nevím přesně, co bylo mezi ním a tou dívkou, ale bylo to velmi opravdové a hluboké. Věřila jsem mu, když říkal, že pokud zemře ona, on zemře s ní. Věděla jsem přesně, co by se z něj stalo. To samé, co ze mě. Skořápka. Jen s tím rozdílem, že on skutečně mohl zemřít a neměl nikoho, kdo by ho zastavil. Nechtěla jsem pro něj takový život, takový zbytek života.

„K čertu s tím,“ zařvala jsem.

Oba dva se na mě překvapeně otočili a s nimi i zbytek rodiny, který stál mezi dveřmi.

„Copak to nevidíte? Miluje jí. Nechci, aby se z něj stalo to, co ze mě, jestli ta holka umře. Nikdo si nezaslouží takový život.“

„Umře tak jako tak, pokud se to nepovede nebo ne? Tak do hajzlu, co to tady řešíte.“

Nevím, jak se to stalo, ale byla sem vytočená na nejvyšší míru. Možná mě podráždilo to, že si neuvědomovali, co mu tím způsobí, i když to měli víc než rok dennodenně před očima nebo to, že prostě ani nechtěli vyzkoušet všechny možnosti.

Přiskočila jsem k ní dřív, než se kdokoliv stačil vzpamatovat a zastavit mě. Zakousla jsem se jí do krku přesně v místě, kde byla tepna nejblíže k pokožce. Věděla jsem, že to dokážu. Byla jsem si tím jistá. Měla jsem stále na mysli, proč to dělám a navíc mě nikdy krev nelákala, tak jako ostatní.

Ale bože! Pokud by všechno chutnalo jako tohle, rozhodně bych se k lovům nechávala přemluvit častěji. V mých ústech vybuchl ohňostroj lahodné chuti, její krev byla sladká jako šťáva z jahod. Ale po polknutí prvního doušku jsem ucítila hořký podtón, který kazil celou tuhle nádhernou chuť. Přesto to bylo až nebezpečně dobré. Před očima se mi vynořil obrázek Edwarda. Vyděšeně jsem se odtáhla a zírala do snědé, teď už čisté tváře té dívky. Měla zavřené oči a vypadala velmi klidně. Otočila jsem se na místě a bez jediného pohledu na něj nebo do tváří členů mé rodiny jsem vyběhla ven a běžela na svůj útes. Zůstala jsem tu tři dny, dokud pro mě nepřišel. Neměla jsem odvahu se tam vrátit a zjistit, že se to nepovedlo a on je ztracen stejně jako já.

***

Začal jsem se neovladatelně třást. Nešlo to zastavit, věděl jsem, že v tuto chvíli už se neovládám. Doktorovo oznámení, že pro ni ani upíří jed není záchrana, mi totálně zatemnilo mozek. Vztek, bezmocnost, zoufalství mi doslova cloumaly tělem. Najednou ona zařvala.

Ona. Bella.

Nevybavuji si přesně, co říkala, protože jsem v uších slyšel pouze hučení, ale najednou se skláněla nad Kaiou, zuby ponořené do jejího krku.

Ona to udělala. Udělala pro mě to, co ten doktor odmítl. Pocítil jsem obrovskou dočasnou úlevu.

Jenže pak se otočila a utekla pryč. Tolik jsem chtěl běžet za ní, ale smysl mého života ležel tady přede mnou. Nemohl jsem odejít.

Doktor se okamžitě vzpamatoval z toho šoku a začal kolem ní tancovat. Najednou se Kaia začala na lůžku neovladatelně třást a lapat po dechu.

„Proboha, co je s ní? Co se děje?“ křičel jsem.

Doktor jenom mávnul rukou směrem k další ženě, která stála v místnosti a ta ke mně přistoupila a vzala mě za paži.

„Takhle probíhá přeměna v upíra. Je to nesmírně bolestivá záležitost, a pokud půjde všechno jako normálně, potrvá to minimálně tři dny,“ pověděla mi.

„Jinak jsem Esmé, Carlislova manželka. Můžeš se mnou jít zpátky dolů, dám ti něco k jídlu a můžeš si tam odpočinout.“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Dobrá tedy, přinesu ti alespoň nějakou židli, aby ses mohl u ní posadit.“ A odešla.

Doktor kolem ní ještě chvíli poskakoval a Esmé mi mezitím přinesla židli. Když evidentně udělal všechno, co mohl, pokrčil rameny a promluvil.

„Teď už nám nezbývá nic jiného než čekat, jak to dopadne,“ řekl a odešel z pokoje.

Esmé měla pravdu. Kaia se už více než dva dny zmítala v bolestech a sípala, jak se snažila křičet. Jenže se nezdálo, že by se něco měnilo k lepšímu. Občas přišel do pokoje doktor, aby jí zkontroloval, ale jinak nás nikdo nerušil. Vyprávěl jsem jí věci ze svého života, které ještě neznala a mnohokrát jsem jí opakoval, jak moc ji miluju. Třetího dne z rána přišel doktor a tentokrát zůstal o něco déle. Znovu provedl všechny své obvyklé procedury a pak se na mě otočil.

„Něco je špatně chlapče. Její srdce nezpomaluje. Nyní už by měla být těsně před koncem přeměny, ale její srdce bije stále moc silně. Moc rychle i na člověka. Teď už nevím, co se s ní děje. Tohle jsem nikdy neviděl a nemohu říct, jak to dopadne.“

Mlčky jsem přikývnul a sevřel její malou ruku ve své dlani o něco pevněji.

Na večer toho samého dne Kaia otevřela oči a zasténala.

„Ááá všechno mě bolí,“ zašeptala ke mně.

V tu ránu byli v pokoji opět všichni. Doktor vyjeveně koukal do jejích otevřených očí, v rychlosti zkontroloval její stav a hluboce se u toho mračil. Nakonec se vytáhl ze šuplíku nějakou injekci a vpíchl jí do její kapačky. Za necelou minutu upadla Kaia opět do bezvědomí.

Vrhnul jsem se na doktora a zatřásl s ním.

„Co jste jí to provedl?“

„Klid Jasone. Jenom jsem jí navodil umělý spánek. Musela mít obrovské bolesti.“

„Teď prosím běž s mou rodinou dolů, potřebuji ji mnohem důkladněji vyšetřit. Není vhodné, abys u toho byl. Jsi příliš rozrušený. Neboj, nic se jí nestane a bude v pořádku.“

Nechtěl jsem jít, ale ten hromotluk mě tahal z pokoje ven. Dole už Esmé připravovala jídlo. Neuvědomil jsem si, jaký mám hlad, dokud jsem neucítil tu vůni. Žaludek mi v břiše provedl kotrmelec a mně se udělalo nevolno. Ten hromotluk mě musel pořádně podepřít, abych se nesvalil na zem. Dotáhl mě ke stolu a Esmé přede mě postavila mísu šťouchaných brambor se zeleninou a pořádný kus masa. Vrhnul jsem se na to doslova jako hladový vlk. V povzdálí jsem slyšel její tichý smích a rachocení doktorových přístrojů nahoře v patře.

Když jsem dojedl, přistoupila ke mně a promluvila.

„Ráda bych ti teď oficiálně představila i zbytek rodiny, který ještě neznáš, pokud dovolíš.“

Přikývnul jsem.

A tak jsem poznal maličkou Alici s jejím manželem Jasperem, hromotluka jménem Emmett a jeho nádhernou ženu Rosalie.

„Kde je Bella?“ zeptal jsem se.

Na jejím obličeji se objevil zármutek.

„Ještě se nevrátila domů, je pryč od té doby, co kousla tu dívku.“ Zamračil jsem se.

„Nechceme ji nutit být mezi námi, pokud si to nepřeje. Necháváme jí soukromí.“

Věděl jsem, kde ji najdu. Hned jak budu moci, přivedu ji zpátky. Musím jí poděkovat.

To už dolů přišel doktor. Posadil se k nám ke stolu a začal mluvit.

„Ta dívka,“ odmlčel se a podíval se na mě.

„Kaia,“ doplnil jsem ho.

„Tak tedy, Kaia úspěšně zvládla přeměnu, ale nikoliv v upíra. Ona je stále na živu. Nemůžu tvrdit, že je to člověk, ale její srdce stále bije, i když mnohem rychleji, a v těle jí koluje krev. Všechny ostatní orgány fungují stejně jako u obyčejného člověka. Upíří jed jí uzdravil všechna nejhorší zranění, ale mnoho z těch ostatních zůstalo nevyléčeno. Proto měla ty bolesti, když se probudila. Její tělo si s nimi teď bude muset poradit samo přirozenou cestou. Bude trvat ještě týden nebo dva než se pořádně uzdraví. Nějaký čas ji ještě nechám v umělém spánku a pak už tu bude mezi námi. Ohrožení života už jí v tuto chvíli nehrozí.“

Ze samé radosti jsem objal vedle mě sedící Esmé. Místností se rozlehl její zvonivý smích.

Rychle jsem vyběhnul nahoru zkontrolovat Kaiu a pak se vrátil zpátky do obýváku.

„Jdu pro Bellu,“ zamumlal jsem a vyšel ze dveří. Nikdo se mě nepokoušel zastavit.

Našel jsem ji přesně tam, kde jsem čekal. Na našem útesu. Poprvé jsem tu byl jako člověk. Posadil jsem se na zem vedle ní a objal ji kolem ramen. Seděla tam schoulená s koleny pod bradou přesně, jak bylo jejím zvykem, když se necítila dobře.

„Děkuju,“ zašeptal jsem.

„Přežila to. Není z ní upír a ani Carlisle zatím neví, co z ní bude, ale je na živu. A to jen díky tobě. Děkuju.“

Prudce vydechla a schoulila se mi do náručí. Její tělo se otřásalo vzlyky.

„Tolik jsem se bála, co jsem to provedla. Bála jsem se o ní, o tebe, o to, co na to řekne moje rodina.“

„Ale nemohla jsem se koukat na to, že by se z tebe stalo to samé co ze mě. Skořápka bez duše.“

„Všechno je v pořádku,“ konejšil jsem ji.

„Jsem ti do konce svého života vděčný, že jsi sebrala odvahu a udělala to pro mě. Tohle by nikdo jiný než opravdový přítel neudělal a já ti to nikdy nezapomenu.“

„Pojď, půjdeme domů. Všichni tam na tebe už čekají.“

Sám v sobě jsem se zarazil nad použitím slova domů, ale něco mi říkalo, že od nynějška tomu tak bude.

Cestou jsem jí do nejmenších podrobností vyprávěl všechno, co se za poslední tři dny stalo.

Sotva jsme vstoupili do dveří, všichni si ji okamžitě začali podávat z náruče do náruče. V tichosti jsem se vytratil nahoru zkontrolovat Kaiu. Spala, vypadala klidně a tak nějak krásněji. Vrátil jsem se dolů a pozoroval je, jak si užívají svoji chvilku rodinného štěstí. I Bella vypadala tak nějak o trochu lépe. Ale její oči stále prozrazovali, že TO tam stále je. Nevěděl jsem, co přesně, ale souviselo to s nějakým Edwardem a tím, že tady teď s námi není. I proto mi Bella pomohla zachránit Kaiu. Věděl jsem to.

Stál jsem na schodišti a najednou mi roztrhlo pusu obrovské zívnutí. Byl jsem příšerně unavený. Esmé ke mně v okamžiku přiskočila a vedla mě do pokoje pro hosty. Byla tam pro mě nachystaná ta největší postel, jakou jsem kdy viděl. Tak jak jsem byl, jsem do ní padl a ve vteřině nevěděl o světě.

***

Byla jsem neskutečně šťastná, že jsem zase zpátky doma. Alespoň na malinký okamžik jsem zapomněla na svoje trápení. Za ty tři dny jsem si mnohokrát vzpomněla na Edwarda, ale mnohem více jsem se strachovala o to, jak to doma dopadne. Najednou jsem se už necítila tak jistá v tom, zda jsem udělala tu nejlepší věc, co jsem mohla. Samota a pochybnosti byly nepříjemný společník. Věděla jsem, že přeměna trvá zhruba tři dny a byly to hodně špatné tři dny. Jiné než moje běžné dny. Nemůžu tvrdit, že horší, ale byly stoprocentně úplně jiné.

A teď jsem putovala z jedné náruče do druhé jako hadrová panenka a užívala jsem si ten pocit. Nevěděla jsem, co říct, tak jsem raději neříkala nic.

„Jsi pašák, ségra,“ hlaholil Emmett.

„Jsem ráda, že jsi zpět doma,“ šeptala mi do ucha Esmé.

Carlisle a ostatní mě jenom pořádně objali.

Pak jsem se vydala nahoru do svého pokoje. Cestou jsem míjela hostinský pokoj, kde jsem slyšela pravidelné oddechování mého vlka v lidské podobě. Nedalo mi to a nakoukla jsem dovnitř. Spal oblečený na obrovské posteli a nohy měl ještě položené na zemi v botách. Potichu jsem se přiblížila a začala mu je sundávat, pak kalhoty a triko. Opatrně jsem ho nadzvedla, uložila pořádně do postele a přikryla dekou. S mou sílou to nebyl problém. Uvědomila jsem si, jak byl oproti Edwardovi obrovský i ve své lidské podobě. V hrudi se mi zase ozval známý svíravý pocit, musela jsem odtud okamžitě vypadnout a zamířila jsem si to rovnou pod horkou sprchu.


Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marvi

20)  Marvi (16.12.2011 23:37)

Pořád ta síla v Belle je, a to je dobře, určitě ji ještě bude potřebovat ;)

ambra

19)  ambra (09.12.2011 17:31)

Jsem šťastná, že aspoň něco je v pořádku, ale pořád je v tom ta hrozná tíha, co tlačí k zemi nejen Bellu, ale i mě. Přesto čtu se zatajeným dechem a očima pět centimetrů od monitoru.

Twilly

18)  Twilly (19.05.2011 07:50)

No tedy Kaia... přežila přeměnu i s měničskými genmi... uf... tak to tedy jdu do práce s hezkým broučkem v hlavince... geniální

nikolka

17)  nikolka (27.02.2011 11:55)

všetko sa zamotáva a zároveň pomaly rozuzľuje... úplne rozumiem Belle, prečo urobila to, čo urobila...
len nech... nie, ja si na to počkám ;)

eMuska

16)  eMuska (15.01.2011 14:05)

Ach jéjo! Takže tu máme nový živočíšny druh! Pán Zack Newton opäť zasahuje... Ale nie, to bol blbý vtip. Je to úplne úžasné. Som unesená z Belly a z toho, čo spravila. A celé tie tri dni... Ľúbi sa mi, že myslí na Edwarda. Keby už boli konečne spolu... No, celá medočkavá utekám ďalej...

Karolka

15)  Karolka (08.01.2011 23:58)

Já už ani nevím, co ti mám napsat. Vzhledem k tomu celodennímu maratonu jsem už jako dobře zpracované těsto. (Ano, do těsta se při hnětení občas bouchá pěstí). Teď prožívám každou větu strašně citlivě. Radost i smutek mnohem víc. Už jsem ti psala, že je to nádherný příběh? Opravdu je.

14)  nathalia (05.11.2010 16:59)

MisaBells

13)  MisaBells (30.10.2010 17:35)

sice mooooc pěkný ale mám absťák! Když vím, že žije, nedokážu myslet na jiné, ale mazec

Amisha

12)  Amisha (18.10.2010 08:56)

Linfe kdy už? Já už potřebuju trochu sluníčka do tý tmy...
Nádherná kapitola, neuvěřitelně popsané pocity. Smekám.

Hanetka

11)  Hanetka (22.09.2010 21:56)

Tedy, Bella je kádr! jen je mi líto, že se tak souží, když Eda je zjevně nesmrtelný. Nemůžu se dočkat, až se to nějak dozví a půjde ho vytáhnout z Volterry.

Ewik

10)  Ewik (22.09.2010 11:17)

Zachránila ji? Doufám, že jo... snad to dopadne dobře.
Moc hezký díl

Linfe

9)  Linfe (22.09.2010 08:51)

Popo, ne včechno zůstává při starém upíři jsou pro vlky jedovatí, jenom ne všichni indiáni a indiánky musí být nutně vlky. Jenže jeden nikdy neví jestli to vyjde nebo ne. Bella to prostě riskla :p

8)  belko (22.09.2010 08:47)

Konečně kapitolka, kterou jsem zvládla bez pofňukávání a slziček!:) Jsem ráda za propojení upírů a vlků,ač přirození nepřátelé, přece jen se potřebují a BUDOU se potřebovat, že jo??moc se těším na další!!!
Bella je jednička jako ty!!

Popoles

7)  Popoles (22.09.2010 00:50)

Takže upíři nejsou pro vlky jedovatí? Nebo to jen Bella má to správné složení jedu?
Jsem moc ráda, že jsi Jasonovi zachránila otisk. Bella v něm má spřízněnou duši a přítele, stejně jako kdysi v Jakeovi.
Jsem moc zvědavá, jaký bude Edward po letech ve Volteře. Co se zněj stalo a jak vyřešíš celou tuhle zapeklitou situaci.

Linfe

6)  Linfe (21.09.2010 22:27)

Leni udělám ti radost a tročku spoileroidně odpovím na tvou otázku. Oni jí to nikdy neřeknou :-)

5)  Leni (21.09.2010 20:51)

Skvělá kapitolka. Kdy už jí řeknou o Edwardovi?

4)  Tru (21.09.2010 20:08)

Skvělé:)

sakraprace

3)  sakraprace (21.09.2010 20:08)

Co ti na tohle mám napsat Bella je jednička, zvládla to úplně bezkonkurenčně a Jason je super a jsem moc zvědavá, co bude Kaia zač

Lipi4

2)  Lipi4 (21.09.2010 19:21)

Linfe , nevím co dodat, jelikož je tato kapitolka, tak dokonalá a skvělá, že ani nevím co říct ... než jen to, že je to silná, krásná, skvělá, nádherná kapitolka

sfinga

1)  sfinga (21.09.2010 18:43)

Bella je třída Dokázala kousnout a přestat, ona Kaiu zachránila, tý jo
A měla pravdu, jestli se jí nedalo pomoct, nebylo co řešit, že
A Jason, který měl k upírům odpor, se dokázal přemoct, to je teda frajer
Lin, opakuju se, ale jáí se do něj zamilovala
Ostatně, tvou hlavu miluju už dávno

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek