Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Na první pohled

Hlava jí třeštila a celé tělo pobolívalo. Účinek léčivého lektvaru vyprchával a Bella se probouzela k vědomí. Snažila se spát, co nejdéle to půjde. Odkládala chvíli, kdy bude muset otevřít oči a čelit realitě. Toužila zůstat v říši snů a vyhnout se tak nepříjemným vzpomínkám, přemýšlení i střetnutí s Carlislem.

Spánek se však nedal natahovat věčně, probuzení muselo přijít. Neochotně rozlepila víčka a zamrkala na svět. Oproti prvnímu probuzení ji do očí neuhodilo ostré světlo. Nyní bylo šero a pokoj osvětloval jen svit několika svíček.

Rozhlížela se kolem sebe a odhodlávala se vstát, když její pohled spočinul na krásném mladém muži. Okamžitě poznala, že je to také upír. Prozrazovala ho nepřirozená krása, bledost i charakteristická slabě stříbřitá aura. Aby ji viděla, musela se soustředit, ale dokázala to. Zachvěla se a propalovala ho vyděšeným pohledem. Zatím si nevšiml, že se probudila, ale byla si jistá, že nemá naději utéct mu.

Edward seděl v křesle v dívčině pokoji. Již několik hodin se pokoušel proniknout do její mysli a zachytit alespoň jedinou myšlenku. Nedařilo se. Dívčina hlava mu zůstávala uzavřena a její myšlenky tajemstvím.

Nechápal to. Slyšel myšlenky každého, koho kdy potkal, a nemusel se ani snažit. Ostatní k němu promlouvaly skrz své mysli zcela běžně, i když o to nestál. A zrovna tahle dívenka mu ukazovala jen tmu a temnotu, nic víc. Všechny jeho pokusy byly marné.

Ztrápeně složil hlavu do dlaní a přestal vnímat své okolí. Přemýšlel nad dívkou ležící kousek od něj. Raději po celou dobu nedýchal. Bál se, aby jí neublížil. To rozhodně nechtěl.

Toho dne ráno zkoušel zesílit svou schopnost dotekem. U některých darů to fungovalo, ale zjistil, že jeho čtení myšlenek mezi ně bohužel nepatřilo. Při té příležitosti si však dívku prohlédl. Byl okouzlen její krásou. Nepochyboval, že je půvabnější než mnoho upírek.

Jak tak ležela omámená bylinným nápojem, který jí ulevoval od bolesti, působila až neuvěřitelně křehce a zranitelně. Dlouhé kaštanové vlasy se jí jemně vlnily k pasu a lemovaly jemný srdcovitý obličej. Pleť měla mléčně bílou a téměř tak světlou jako jeho druh. Obočí se jí rozkošně klenulo nad zavřenýma očima. Dlouhé, černé řasy se mírně chvěly a dotýkaly se tmavých stínů pod očima. Drobný nosík zdobilo pár pih. Její rty byly na pohled hebké a jemně růžové. Přímo lákaly a vybízely k polibku.

Tělo nemohl vidět, neboť dívka byla pečlivě přikryta několika dekami. Ale pohled na její tvář v něm vyvolávat pocity něhy a touhu ji chránit. Přál si znát barvu jejích očí a po zbytek věčnosti se v nich utápět. Přál si ji obejmout a ochraňovat ji před vším zlým. Přál si, aby se na něj usmívala a byla šťastná.

Všechna tato přání byla naprosto iracionální a nelogická, ale on to tak cítil. Věděl, jak vypadá láska. Znal ji z myšlenek ostatních a přes bratrovu schopnost empatie ji i zprostředkovaně cítil. Dávno však přestal věřit, že on sám ji někdy prožije. A nyní se na první pohled zamiloval do lidské dívky. To nebylo dobré.

Kdyby alespoň věděl, na co myslí. Za těch více než sto let své existence si zvykl znát každou myšlenku, každý nápad a touhu všech, s nimiž byl v jakémkoliv styku. Tolik myšlenek a vzpomínek by raději nechal utajených, ale nemohl je neslyšet. Neuměl svůj dar vypnout a neposlouchat. A nyní, když by ho jednou nadšeně uvítal, nefungoval.

Zmučeně zvedl hlavu s úmyslem dál zkoušet prolomit bariéru zastírající dívčiny myšlenky. Ani ho nenapadlo, že už se probrala. Tak se zabýval sám sebou, že tuto důležitou skutečnost přehlédl.

Setkal se s jejím pohledem. Její čokoládově hnědé oči ho polapily a nezdálo se, že by se někdy mohl osvobodit. Jestli měl ještě před chvílí jakékoliv pochybnosti ohledně svých citů, v ten moment byly nenávratně zapomenuty.

Naprosto očarován bez přemýšlení vstal a přiblížil se k ní. Dívka však široce rozevřela oči a on si až v ten moment uvědomil, jak rychle jí bije srdce a kolik strachu se skrývá v jejím pohledu.

Zastavil se na místě a usmál se na ni. Tlukot jejího srdce ještě více zrychlil. Ženy tak na něj vždy reagovaly, i na upíra vypadal až moc dobře. Ona si ale přitáhla deku až k bradě, jako by se za ní chtěla schovat, a hrůza v jejích očích se zvětšila.

Edward se mírně zamračil. Nechtěl si ani domýšlet, co tak strašného se jí muselo stát, že se ho bojí. To nebyla normální reakce na jeho přítomnost. Nepříjemný pocit ze společnosti neznámého muže možná, ale panika a děs rozhodně ne.

,,Neboj se, neublížím ti. Mé jméno je Edward a jsem synem Carlislea,” představil se a znovu se usmál.

Bella ho obezřetně sledovala a v duchu se modlila, aby se k ní ani o krok nepřiblížil. Carlislea ve své blízkosti snesla, ale jiného upíra už ne. Doufala, že tenhle Edward je jediný další obyvatel domu.

Tiskla k sobě deku a křečovitě svírala její lem. Kdyby mohla, utíkala by co nedál od těchto zvláštních zlatookých upírů. Moc dobře si ale uvědomovala, jak zbytečný a marný by takový pokus byl. Na celém světě neexistoval tvor rychlejší než oni. Na celém světě se nevyskytoval nikdo nebezpečnější.

,,Carlisle říkal, že se jmenuješ Bella. To jméno se k tobě hodí. Skutečně jsi moc krásná,” opět promluvil Edward, čímž se připravil o většinu vzduchu v plicích.

Bella na něj ještě více vytřeštila oči. Napadlo ji, že ji možná zachránili a nevysáli, aby ji mohli týrat a zneužívat jako ženu. Slýchala děsivé příběhy o lidských dívkách znásilněných a roztrhaných upíry. Třeba se tihle dva v něčem takovém vyžívají a uzdravují ji jen proto, aby jí pak mohli způsobit ještě větší bolest a intenzivněji si vychutnat její ponížení a utrpení. Ač si slibovala, že bude silná a statečná, roztřásla se a jen stěží zadržovala pláč.

Edward by si nejraději sám utrhl hlavu. Nechápal, proč řekl, co řekl. Slova tak hloupá a triviální, že je musela slýchat denně. Měl být originální a nápaditý, ne obyčejně trapný.

Teprve když si v duchu vynadal, uvědomil si, že se ho Bella stále bojí. Byla přímo paralyzována strachem a on spatřil lesk v jejích očích ohlašující pláč. Celá se chvěla. Toužil ji obejmout a utěšit, ale intuitivně vycítil, že tím by ji vystrašil mnohem víc. Proklínal toho, před kým se skrývala v lese. Přál si ho najít a oplatit mu každou její slzu ranou pěstí. Vždyť, co jí mohli provést, že se tak bála?! Mučili ji, týrali, posmívali se, či ji dokonce znásilnili. Bezděčně zatnul ruce a pevně semkl rty.

Sklopil pohled a pomalu vycouval z místnosti. Nechtěl, aby se cítila ohrožena. Přál si poskytnout jí bezpečí a teplo domova. Vůbec nerozuměl svým citům vůči ní. Láska na první pohled se mu zdála směšná a nereálná. Přesto ji nyní cítil. Nechápal, kde se v něm vzaly ochranářské sklony a všechny ty zmatené emoce. Byl jen rád, že Jasper je daleko a nemůže ho tak odhalit.

Edward potřeboval čas, aby si srovnal vlastní myšlenky a vyhodnotil je. Musel si rozmyslet, co dál a jak se k Bell chovat. Pro její dobro by bylo nejlepší, aby se jí vyhýbal, ale pochyboval, že to dokáže.

Jen co překročil práh jejího pokoje, zavřel za sebou dveře. Na okamžik semkl víčka a čelo opřel o futra. Opatrně se nadechl a oheň v jeho hrdle se rozhořel s až neuvěřitelnou intenzitou. Opravdu voněla velmi sladce a téměř neodolatelně lákavě. Naprosto chápal Jasperovu touhu na té louce ochutnat její krev. Sám ji nyní chtěl, ale zároveň si byl jistý, že by dívce nedokázal ublížit.

Musel odejít, to bylo jediné rozumné řešení. Opustit svou rodinu a počkat někde daleko, než se Bella uzdraví a vrátí domů. Jenže, co když se neměla kam vrátit?

Nešťastně povzdychl. Nic o ní nevěděl. Nic kromě jména a místa, kde ji našli. Rychle dospěl k rozhodnutí vypátrat o ní něco víc. To bylo ideální. Získá tím zcela uvěřitelný a rozumný důvod pro svou nepřítomnost a zároveň ukojí svou zvědavost. Ve skrytu duše také doufal, že se mu podaří najít toho, před kým utíkala. Při představě, co všechno mu udělá, se hrozivě usmál a v očích mu zablýskalo.

Bez dalšího rozmýšlení utekl pryč. Rodině to vysvětlí později.

≈≈≈≈≈


Bella si zhluboka oddychla, když Edward odešel. Vyčerpaně se zhroutila zpět do postele a konečně se rozplakala. Bála se a vzpomínala na své blízké. Doufala, že všichni zemřeli rychle a bezbolestně. Stejnou smrt si přála i pro sebe.

Byla si jistá, že není dostatečně silná a statečná, aby při ubližování a mučení neprosila o smilování. Kdyby byla v rukou lidí, možná by to dokázala. Ale upíři jsou těmi nejzvrácenějšími bytostmi, jaké si jen lze představit. Nechtěla ani pomyslet na všechna zvěrstva, kterými ji mohou nechat projít.

Pomalu se uklidňovala a snažila se zaposlouchat do zvuků domu a zjistit, co s ní mají v plánu. Ležela tiše jako myška, jen slzy jí neslyšně stékaly po tvářích.

Neslyšela vůbec nic kromě tlukotu vlastního srdce. Zklamaně si odfrkla. Mohla to očekávat. Upíři se pohybují tiše a nikdo mimo jejich vlastního druhu jejich kroky a pohyb většinou nezaznamená.

Stále cítila účinky lektvaru a opět se jí chtělo spát. Sama sebe však přemlouvala k bdělosti. Měla strach, že se Edward vrátí. Ona prostě musela být vzhůru a moci se alespoň trochu bránit!

Jako vyslyšení její noční můry se dveře znovu otevřely. Tentokrát v nich stál Carlisle s nádhernou ženou. Bez pochyb patřila k němu. Dívala se na něj medovýma očima plnýma obdivu a lásky. Kdo by byl řekl, že i takové zrůdy jako upíři dokáží milovat?

Bella postřehla, že oba hýbou rty. Mluvili ale tak tiše, že lidské ucho nemohlo slova pochytit. Očividně se o něčem dohadovali. Bellino srdce se rozbušilo. Bála se, že jí jdou ublížit a jen se hádají, jaké mučení by bylo nejlepší.

Najednou se na ni oba otočili. V duchu se proklínala. Moc dobře věděla, že ji prozradil zběsilý tlukot poplašeného srdce.

Carlisle vykročil s úsměvem k ní a žena se na ni mírně usmívala. V očích měla usazenou starost a soucit. Bella to nechápala, ale odmítala se tím zabývat.

,,Bello, jsem rád, že jsi vzhůru. Jak se cítíš? Bolí tě ještě něco?” ptal se Carlisle s profesionálním zájmem.

,,Nemáš hlad, drahoušku?” zajímala se ta žena mateřským tónem.

Bella nestačila ani zareagovat, uvědomit si, co se děje.

,,Jistě, ještě ji vykrmujte. Nemá tu co dělat, je pro nás nebezpečná. Nechci ji tu. Sakra, Emmette! Okamžitě mě pusť! Měla by vědět, že tady není vítaná,” ozval se z nitra domu rozzuřený ženský hlas, který postupně ztrácel na síle.

Bella strnula čirou hrůzou. Kolik jich tu je?!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Janeba

5)  Janeba (29.11.2010 22:46)

To jsem zvědavá, co Bellince vtloukali o upírech do hlavy! Chudinka malá, vystresovaná! Evelynko - zase tady brilantně přihazuješ jednu věc za druhou! Děkuji!

4)  Twigirl (18.10.2010 20:33)

Jedním slovem - úžasné!!!!

Bye

3)  Bye (08.06.2010 13:15)

A jsme zase u toho, Hani.
Já bych prostě napsala:
Edward se zamiloval.
Bella se ho bála.
A ty z toho uděláš kapitolu, která samozřejmě zanechá dojem úměrný délce toho pojednání.

Karolka

2)  Karolka (08.05.2010 15:36)

To byla nádhera! Jak se Edward ne Bellu díval a jak ji vnímal... A jsem strašně zvědavá na podrobnosti o tom Bellině daru...

AliceBrandon

1)  AliceBrandon (22.04.2010 22:36)

Ach, chudinka, jak je celá vystrašená.
Doufám, že Edward nebude pryč moc dlouho.
Taky jsem zvědavá na vysvětlení té aury a tak.
Je to opravdu moc hezky napsané.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella