Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Jak byl Edward ušlechtilý a nesobecký

Bella se nechala objímat od Esmé, která ji mateřsky hladila po vlasech, a tiše plakala. Vůbec nechápala, co se to stalo. Cítila obrovské výčitky svědomí, že se zamilovala zrovna do Edwarda. Ať byl jakkoliv dobrý, hodný a svými činy lepší než mnoho lidí, stále nemohla zapomenout, čím je. Upír. Bojovala sama se sebou odvěkou bitvu srdce proti rozumu. Vztah s upírem… Příčilo se to celé její výchově i všemu, v co kdy věřila. Ale nedokázala svému srdci poručit, nedokázala si Edwarda dál zošklivovat a sama sobě nalhávat, že je jen poblouzněná. To rozhodně ne. Tohle byla opravdová a pravděpodobně také osudová láska.

Před pár okamžiky dostala úplně první polibek. Předčil veškerá její očekávání a představy. Nikdy si nemyslela, že to může být tak něžné a zároveň vášnivé. Jen při pouhé vzpomínce se jí zrychlil tep a tváře se zbarvily do červena. Měla pocit, že ještě cítí dotyk jeho rtů na těch svých. Stále si přesně uvědomovala každé místo na těle, kde byť jen na okamžik spočinuly jeho ruce. Chtěla se smát a nechat se od něj vískat ve vlasech. Chtěla si povídat a šeptat ta odvěká slůvka milostných vyznání. Chtěla se k němu přitulit a v objetí pozorovat západ slunce. A ze všeho nejvíc chtěla, aby ji znovu líbal a už nikdy nepřestal. Ale místo toho všeho jí zbyly jen oči pro pláč a prázdná náruč.

Nerozuměla tomu, co se odehrálo. Nezdálo se jí, že by měl problém se sebeovládáním. Působil na ni dojmem dokonalosti a neomylnosti. Byla si jistá, že by jí neublížil. Dokonce byla rozhodnutá celá se mu odevzdat jako žena muži, kdyby o to stál. Zastyděla se, že by svou lásku a přízeň dala tak rychle a snadno, ale v hloubi duše s neochvějnou jistotou věděla, že kdyby se situace opakovala, neváhala by a nepřemýšlela nad slušným vychováním a Bohulibými mravy.

Ale tyhle úvahy jí stejně přišly zbytečné a nyní již zcela plané. Viděla před sebou ty jeho temné a děsivé oči. Pohled do nich by jí měl způsobit husí kůži a vyvolat nejhroznější strach. Nestalo se tak. Jen se v první chvíli lekla. Pak se ale opanovala a uvědomila si, že jeho oči ji nesledovaly s nenávistí, zhnusením, pohrdáním ani lačností a žízní. Díval se na ni a v očích se mu odráželo zklamání ze sebe sama a sebeznechucení. Beze slov se jí omlouval, ale ona po omluvách netoužila. Nebyl pro ně důvod. Nestalo se vůbec nic, co by vyžadovalo omluvu.

Topila se v sebelítosti a smutku, když Alice zalapala po dechu a pak tiše, ale velmi strašidelně zavrčela.

,,Alice! Přemýšlej dřív než se necháš unést emocemi. Vždyť ji děsíš,” napomenula svou dceru Esmé a káravě se na ni podívala. Nebylo to ale nic platné.

Alice měla rozostřený pohled a nic a nikoho v svém skutečném a současném okolí nevnímala.

Bella otevřela uplakané oči a podívala se po zdroji toho temného vrčení. Spatřila Alici stojící úplně nehybně a strnule se zúženýma očima a tvrdým výrazem v jindy jemné a roztomilé tváři. Nyní nepůsobila jako rozpustilá lesní víla, vypadala jako skutečný upír a šel z ní strach. Než se však Bella stihla začít opravdu bát, Alice zatřepala hlavou a vzdorně dupla. Založila si ruce v bok a tiše zaprskala.

,,Alice?” ozvala se opatrně Rosalie. Věděla, že sestra měla vizi a neomylně vytušila, že budoucnost, kterou viděla, se jí nezamlouvá. A protože se mračila a divoce gestikulovala, ale nemluvila, Rosalie pochopila, že v myšlenkách domlouvá Edwardovi.

,,Ten pitomec! Je to obyčejný hloupý ignorant, který by potřeboval dostat pěkně zavyučenou. Normálně mě vytěsnil a nevšímá si mě! Osel,” vztekala se Alice a na konci si znovu důrazně dupla, až v podlaze zůstal dolíček.

,,Neposlouchá mě, takže si za to může sám. Tak! Bello, můj zabedněný a úplně tupý bratr se právě rozhodl, že pro tvé dobro sám sebe bude mučit a trýznit a odejde. Nechce ti ublížit a tak si usmyslel, osel, že tě už nikdy neuvidí, nikdy ti už nezasáhne do života a nikdy už nebude šťastný. Myslí se, že mu za to jednou poděkuješ. Na dálku poděkuješ. Jeho melodramatické a stupidní dušičce by se asi nejvíc líbilo, kdybys mu napsala dlouhý dopis a vyjádřila svůj vděk za to, jak rozumně a nesobecky se rozhodl. Pche!” Alice se dál mračila, ale už nic víc neříkala.

Všichni v místnosti na ni koukali v němém úžasu. Zrovna od ní by čekali, že se bude chovat a vyjadřovat citlivě a ohleduplně. Kupodivu se jako první vzpamatovala Bella a hlasitě zanaříkala.

,,Ale já přeci nechci, aby šel pryč. Jak si něco takového jen může myslet? Copak mu nezáleží na tom, jak moc ho mám ráda?” zavzlykala a nanovo se rozplakala.


»»»»»»»»




,,Takže zase utíkáš?” zeptal se Emmett a založil si ruce na prsou a zpod ne zrovna přátelsky přivřených očí svého bratra pozoroval.

,,Zase utíkám? Zase? A vůbec, já neutíkám. Odcházím. Ona musí být v bezpečí a to nikdy nebude, když se já pohybuji v její blízkosti,” odporoval Edward a snažil se vysvětlit své stanovisko a postoj.

,,Hm, dovol, abych ti připomněl tu epizodu před nějakými sedmdesáti lety. Tehdy jsi utekl a jak to dopadlo, co?” nedal se Emmett a zcela záměrně na světlo vytáhl Edwardovu temnější minulost.

Edward rozčileně zavrčel. Tohle bylo něco, na co se snažil nemyslet. Největší chyba jeho života.


Bylo to krátce potom, kdy si Rosalie přivedla Emmetta. Zpočátku si připadal užitečný. Emmett byl jako novorozený těžko zvládnutelný a byl ovládán touhou po lidské krvi. Edward hlídal jeho myšlenky a podařilo se mu zabránit několika úmrtím, když se lidé dostali moc blízko k jejich tehdejšímu sídlu. Třikrát se mu Emmetta uhlídat nepodařilo… Nikdo ani jednomu z nich nic nevyčítal, ale Edward se díky tomu cítil potřebný a svým způsobem nepostradatelný.

Ale pak po pár měsících Emmett už jeho dozor nepotřeboval. Ovládal se již bez problémů a dokázal vábení lidské krve odolat. Celá rodina byla šťastná s spokojená. Carlisle s Esmé získali syna, který bezmezně miloval a zbožňoval jejich dceru. Edward moc dobře věděl, že Carlisle dříve doufal, že on v Rose najde to, co Carlisle v Esmé. Přítelkyni, partnerku i manželku. Ale to se nikdy stát nemohlo. Měl Rosalie rád a ona jeho, ovšem láska to byla ryze sourozenecká. Přesto, když Rose začala žít s Emmettem a zamilovala se do něj, cítil žárlivost. Ne na ni, to se nezměnilo, ale na to, co získala. Žárlil na vztah a na jejich lásku.

Najednou žil se dvěma zamilovanými páry. V jejich myšlenkách viděl, jak moc se milují, jak jsou šťastní a vděční jeden za druhého. Občas ale narazil na myšlenku, která se mu ani trochu nelíbila. Lítost vůči němu. Litovali ho, že je sám a nenašel svou spřízněnou duši. Věděl, že to s ním myslí dobře, ale nic to neměnilo na pocitu, že se stal přebytečným.

A tehdy utekl. Rozhodl se zkusit žít chvíli sám, studovat nebo třeba cestovat a poznávat svět. Všechny jeho rozhodnutí mrzelo a nechtěli, aby odešel, ale nikdo mu nebránil. Jen Esmé ho dokolečka ubezpečovala, že se může kdykoliv vrátit a že ho vždy uvítají s otevřenou náručí. Rozloučil se a opustil je. Utekl před tím tíživým pocitem samoty mezi milovanými bytostmi. Zdálo se mu, že ač s nimi mluví, dotýká se jich a směje se s nimi, ač je obklopen jejich přátelstvím, ve skutečnosti k nim nepatří a je úplně sám. Ve skrytu mysli byl tenkrát přesvědčený, že bez něj jim bude líp. Nemuseli se na něj už ohlížet a mohli si jen bezstarostně užívat vzájemnou lásku a nebrat stále ohledy na ubohého osamělého Edwarda. Zpětně moc dobře věděl, jak hloupé tyto úvahy byly.

Celý rok se potloukal sám. V knihovnách studoval dávné dějiny Řecka a Říma, které ho fascinovaly, ale brzy je znal zpaměti. Chtěl se naučit něco užitečného, něco, čím by vyplnil všechen svůj nekončící volný čas a co by dalo jeho bytí smysl. Carlisle byl lékař a zachraňoval lidské životy. Na to si však Edward netroufal.Bál se, že takovému množství krve by nedokázal odolat. Nakonec se rozhodl, že zkusí bylinkářství. Mohl by léčit a uzdravovat vnitřní nemoci, při kterých neteče krev. Byl by prospěšný a jistě by měl stále co na práci.

Toto rozhodnutí učinil cestou z knihovny. Byl už pozdní večer, studený vítr mu foukal do zad a hustě mrholilo. Ulice městečka, kde právě žil, byly prázdné a jeho kroky se pro jeho citlivé uši až děsivě hlasitě rozléhaly. A pak to uslyšel.

,,Ale ale, holubičko. Copak dělá taková křehulka za tak sychravého a dosti pokročilého večera venku sama?” zapředl slizce hluboký opilecký hlas.

V odpověď se mu dostalo jen vyděšeného vzlyknutí a zajíknutí.

,,Trošku si spolu užijeme, děvenko. Taková krasotinka jistě ví, jak muži udělat dobře a potěšit ho. Ono totiž kdyby nevěděla, špatně by dopadla a ta její tvářička by už nebyla tak hezounká. Kdepak, sem tam jizva tady od toho nožíku by ji nepěkně zošklivila,” pokračoval ten hlas a vystrašené vzlyky získaly na síle.

Edward se zastavil a zůstal nehybně stát. Kousek od něj probíhal boj o holý život. Soustředil se a uslyšel myšlenky jeho aktérů. Dívka, tak patnáctiletá, rozhodně už nebyla nevinná. Tančila v místním baru a momentálně si to vyčítala a hluboce litovala, že utekla z farmy svých rodičů. Sice se prodávala, ale nebyla zlá. Jen si nějak musela vydělat na živobytí. Zato on… Námořník, který v každém přístavním městě zničí pár životů. Sklenička levné whisky mu vždy stačila, aby se na povrch vyklubaly jeho sadistické sklony. Měl přímo talent na najití slabé a bezbranné dívky, která mu byla vydána na pospas. Líbilo se mu své oběti k smrti vystrašit, hrubě a brutálně znásilnit a pak po zbytek života poznamenat. Podepisoval se nožem na jejich tvář.

Edward ucítil nával vzteku a zlosti. Nemohl dopustit, aby i tahle dívka byla od souzena k tak hroznému osudu. Měl moc ji zachránit a hodlal jí využít. Dál už nepřemýšlel a nezdržoval se. Přirozenou rychlostí se rozeběhl kolem budovy a zahnul za roh, kde je spatřil. Drobná dívka se krčila na zemi přitisknutá ke zdi a tvář schovanou ve dlaních. Zanedbaný a od pohledu nechutný muž se nad ní skláněl a rozepínal si kalhoty. Edward využil chvíle, kdy dívka hrůzou zavřela oči, a zaútočil. Rozeběhl se, popadl muže kolem pasu a přehodil si ho přes rameno.

Ani se neohlédl a uháněl do nedalekého lesa. Tam muže shodil ke kmeni stromu a chytil ho pod krkem. Ten bídák nechápal, co se děje, ale pociťoval obrovský vztek, že si s tou dívkou nepohrál. Byl příliš opilý, aby dokázal vnímat nebezpečí čišející z Edwarda.

,,Hej, pusť mě na zem, zmetku! Mám něco na práci,” rozčiloval se. Nic se ale nedělo, tak vytáhl nůž. Uměl s ním zacházet velmi dobře.

Edward se musel rozesmát. Nůž. Jako by ho něco tak směšného mohlo zastavit. Měl v plánu dát tomu neřádovi lekci, na kterou nikdy nezapomene. Až by s ním skončil, už nikdy by ho nenapadlo k ženě se jen přiblížit. Jenže to by mu ten hlupák nesměl zkusit vrazit ten svůj nožík do břicha. Kov zaskřípal a o Edwardovo nezranitelné tělo se zdeformoval. Ostrá čepel projela mužovou dlaní.

Démon v Edwardově nitru ožil a poprvé se ho nikdo nesnažil krotit. Edwardovy oči potemněly a on se hrozivě usmál. Muž konečně pocítil strach a vyděšeně vyjekl. Edward zavrčel a muž v jeho rukách se zbaběle pomočil. Bál se a nebyl schopen pohybu.

,,Nožík ti nepomohl? Jaká škoda… Já mám taky zbraň, ale ta je skutečně účinná,” zapředl Edward temně a v následující chvíli již jeho zuby pronikly mužovou kůží a on sál jeho krev. Ač byla nasáklá alkoholem a strachem, nic lepšího nikdy neochutnal.

Tehdy se rozhodl, že už se dál nebude omezovat na zvířecí krev. Nechtěl dál mírnit svůj apetit a neviděl pro to ani důvod. Právě díky své podstatě zachránil dívku. Tohle se stane náplní jeho bytí. Bude se živit násilníky, vrahy a lidskými zrůdami. Sám tak zažene žízeň a těm dobrým lidem pomůže.


,,To byla podpásovka, Emme,” upozornil bratra Jasper, který cítil stejné výčitky a lítost jako Edward, když vzpomínal na své temné období.

,,Možná, ale zamyslel se. Hele, stojíme tady už půl hodiny a Edward celou dobu přemýšlí. Jen ať si hezky vzpomene, jak to dopadlo, když byl posledně ušlechtilý. Jenom mu to prospěje a nebude dělat hlouposti,” stál si na svém Emmett.

Edward se na něj podíval a chystal se odpověděl, ale v tu chvíli se z domu ozval výkřik. Bellin výkřik.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  Twigirl (18.10.2010 21:31)

Tak stále mám ještě naději, že ho může zastavit. Truhlu jednoho. No ale ať jsi vymyslela cokoliv, bude to určitě super, Jdu dál.

Karolka

20)  Karolka (27.06.2010 18:34)

A do haje zelenyho! Musim dal! Bella krici!

Bye

19)  Bye (08.06.2010 22:34)

Já už se musím jenom smát. Sobě.
Úplně se vidím: "Edward odešel, a začal zabíjet vrahy a násilníky tečka"
A Ty?
Je vidět, že opravdu o každé pohnutce každé postavy PŘEMÝŠLÍŠ! I ten detail, že to temné období Edwradova života odstartoval ten chlapík až když se sám pořezal.
A teď už jsem zvědavá, proč Bella křičí.

18)  ivv (11.05.2010 22:02)

velmi pekna a konštruktivna kapitola.
alice bola priam originalna a ten"osel" to slovo sa mi pači, velmi dobre napisane, jedna z najlepšich kapitol tejto poviedky

17)  krista81 (08.05.2010 23:26)

Krásná kapitolka
- celkem mě překvapila Alice, ale bylo to potřeba ;) a Emmett byl taky dobrej, no snad Edward dostane rozum a nikam odcházet nebude .
A co to bylo s tím výkřikem Belly???
Skvělej díleček a už se nemůžu dočkat dalšího

16)  witmy (08.05.2010 22:45)

super kapča už se těšim na pokráčo

15)  bloody mary (08.05.2010 21:33)

hezoučké, moc!
jen tleskám a smekám imaginární pokrývku hlavy před tvým uměním! prostě nádhera!
těším se, jak to rozlouskneš;)
díky, že píšeš tuhle skvělou povídku!

14)   (08.05.2010 19:51)

Ach neeee!!! Ten konec, prosím rychle rychle rychle další díl! Prosím prosím prosím *

13)  elmo (08.05.2010 19:27)

lucie: za tohle tě wash asi přiškrtí - jednou jsem to udělala s klanícíma se smajlama (dala jsem jich asi 30) a byla jsem za to bita;)
ono to totiž v administraci dělá bordel, jak jsem se dozvěděla

ale naprosto Tě chápu - je to dílo hodné velkého potlesku!

12)  Jesska (08.05.2010 19:22)

Jéžiš hlavně ať zas neodchází!
To bych mu teda dala
Hmm... to by mě zajímalo, co se Belle stalo, doufám, že se neřízla nebo něco, to by asi nedopadlo dobře
Moc se těším na pokračování, byla to nádherná kapitola, jako vždy...:D

11)  Lucie (08.05.2010 19:03)

10)  elmo (08.05.2010 17:42)

bravo! bravo!

úžasná kapitolka - opět,
Tvé dílo mohu jenom opět - opět;)
:D
moc se těšim na další!

9)  mayka (08.05.2010 17:31)

nádhera, jako vždy... jak ty to děláš?
dokážeš vykouzlit takovou strhující atmosféru a tvoje popisy pocitů a myšlenkových pochodů jsou naprosto famózní!
jen tak dál!

8)  Poppy (08.05.2010 16:02)

čo sa Belle stalo??? prečo kričí??? Napínavé, tak prosím rýchlo pokračuj. Love4ever.Poppy:)

Amisha

7)  Amisha (08.05.2010 15:39)

Ty jova! Emmett jako velký bratr, plný rozumu. No byla to krása. Ach jo budu si muset koupit slovník, dochází mi slova. Ovšem těším se na další...

6)  Lenka (08.05.2010 14:16)

Edward v táhle povídce působí vyzrále a dospěle. Tak doufám,
že ho ten ochranitelský nápad s odchodem brzy pustí.
Moc krádný díl.

sedlina8

5)  sedlina8 (08.05.2010 13:16)

krásná kapitola...už se fak moc těšim na pokráčko

4)  peckoun (08.05.2010 13:02)

jů, další kapitolka zapomenutého království!

je to úúúžasné a famózní a nemůžu se dočkat dalšího dílku!

3)  giselle (08.05.2010 12:58)

já doufám, že si to edward v tý svý hlavičce dokáže nějak přebrat a nikam nepůjde! (a nebo zmizí jen na chvíli)

jinak to byla nádherná kapitolka, jak už bývá u Tebe dobrým zvykem;)

děkuji Ti za krásný zážitek a za to, že píšeš tuhle dokonalou povídku!

Ewik

2)  Ewik (08.05.2010 12:03)

Moc hezké
Temné období, Emm měl úžasný nápad

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek