07.01.2012 [09:00], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 14×, zobrazeno 2749×

47. Kapitola

Probudilo mě, když Shadow vstal. Oknem prosvítal východ slunce a celé centrum ještě spalo. Ne tak koně ve stájích.

„Ahoj, Stíne,“ pousmála jsem se na hřebce rozespale a znovu zavřela oči.

„To jsem ještě neviděl. Ten kůň k ní nikoho nepustí. Proboha, zavolejte někdo Emmu, než se tý holce něco stane!“ ozval se před boxem výkřik. Vytřeštila jsem před sebe oči a viděla jen čtyři černé nohy. Maličko jsem hlavu zvedla.

„Holka, vůbec se nehejbej, moh by se splašit. Jak ses tam ksakru dostala?“ zeptal se mě jeden ze stájníků.

„He?“ vyklouzlo ze mě chytře. Proč by mi Shadow měl proboha něco dělat? Jen ke mně sklonil hlavu a foukl mi do vlasů.

„Počkej, až si vyčistím zuby,“ broukla jsem a vyhrabala se na nohy. S Shadowovou vydatnou pomocí.

„Hodnej Stín,“ pochválila jsem ho.

„Já nevěřím svejm očím. Cos to s ním provedla?“ vydechl.

„Jsem Mandy. Je divný, že Vás neznám. Trávila jsem tady první polovinu prázdnin,“ představila jsem se mu, trochu z dálky.

„V tom případě jsme se minuli, jsem tady vod srpna, Carl“ usmál se na mě a pomalu otevřel box. Shadow ustoupil a nechal mi tak volný průchod. V té chvíli vběhla do stáje Emma s ostatními v patách.

„Tady jsi, hledáme tě už asi hodinu,“ vydechla, sotva mě zmerčila. Teprve potom si všimla mých vlasů, plných slámy a rozespalého pohledu.

„Tys tady spala?“ vytřeštila na mě oči. Paul za ní se pochechtával spolu s Jasperem.

„Mandy, už zase?“ převrátila Danny oči v sloup. Jen jsem pokrčila rameny.

„Zdálo se mi, že umírá. Musela jsem ho zkontrolovat, a asi tady usnula, no,“ houkla jsem na vysvětlenou a za všeobecného smíchu opustila Shadowův příbytek.

„Neboj, po snídani jsem zase tady, navštívíme jízdárnu,“ slíbila jsem mu a nechala se Paulem obejmout.

„Nemohla ses aspoň obout, když už jsi sem běžela?“ zeptala se Emma. Můj pohled klesl o pár pater níž. Vážně. Byla jsem naboso.

„Ne.“

Po sprše jsem se cítila znovuzrozená. A když se u snídaně našlo kafe, byla jsem to zase já.

„Zítra to začne ve dvanáct,“ upozornila mě ještě Emma při odchodu z jídelny. Nerozbrečela jsem se.

„Paule, z jezdeckého se zabalilo jenom závodní, že?“ zeptala jsem se ho. Vešel do našeho pokoje zrovna ve chvíli, kdy jsem se prohrabávala v kufrech a taškách. Na posteli byl ještě vak se slavnostním oblečením.

„Jo, jenom závodní,“ přikývl a sedl si ke mně. Než jsem se nadála, drtil mě ve svém objetí.

„Tohle už mi víckrát nedělej, jasný?“ zašeptal naléhavě. Došlo mi, že měl na mysli to ráno. Jen jsem kývla hlavou a zavrtala mu hlavu do prohlubně mezi krkem a klíční kostí.

„Vezmi si ty bílý rajtky, pokud nemíníš spadnout, nezašpiní se,“ poradil mi tiše a sevřené jeho rukou povolilo.

„Věděl si, že Nacido je Shadowova dcera?“ vzpomněla jsem si při oblíkání. Když kývl hlavou, zasekla jsem se.

„Nemohl si mi to říct?“ obořila jsem se na něj. Tak podstatná zpráva a on si ji nechá pro sebe.

„Vím to zhruba stejně dlouho, jako ty,“ ujistil mě a podal mi černé tričko. Mikinu jsem odmítla, takže dlouhý rukáv byl nevyhnutelný. V rámci zachování vlčího tajemství. Do stáje jsme zamířili ruku v ruce.

„Tak jsem zase zpátky,“ pousmála jsem se na vraníka a pohladila ho přes mřížoví boxu.  Carl z druhého konce stáje na mé mávnul a vydal se k nám.

„Vomlouvám se za to ráno. Myslel jsem, že jste nějaká tulačka, co se vochomejtla kolem stájí a rozhodla se přespat v teple,“ omluvil se zkroušeným hlasem.

„To je v pohodě. A tykejte mi,“ usmála jsem se. Paul se naproti tomu uchechtl.

„Má to ve zvyku, poznali jsme se stejným způsobem, spala v boxe koně, kterého jsem před tím jezdil,“ prozradil mu. Nechala jsem je tam stát a vešla dovnitř k Shadowovi.

„Stíne, cítíš se dneska na skoky? Nebo si dáme jen trochu jízdárenské práce, co?“ zeptala jsem se ho a k ohlávce mu připnula vodítko.

„Navrhovala bych to i to,“ ozvala se před boxem Danny.

„To je dobrý, trenéra tady mám,“ usmála jsem se na ní a dál se věnovala jen hřebci. Pravda, asi se jí to dotklo, ale John byl tady a trénoval mě on.

„Neber si to osobně, ale nebylo by to vůči němu fér,“ dodala jsem ještě na omluvu. Shadow už byl čistý a ona pořád stála před boxem.

„To je v pohodě, dovolíš mi podívat se, jak na tom jsi? Dočetla jsem se o tom tvém úrazu,“ zeptala se opatrně. Neměla jsem nic proti. Koneckonců, když po mě zrovna neřval Joe, sekundovala mu docela úspěšně.

„Proč ne. Ale můžu tě ujistit, že jsem na stejné úrovni, jako po mistrovství. Nezávodím, protože Snílka šetřím a trénujeme na něco většího,“ vysvětlila jsem ji a vydala se do sedlovny pro věci. Po dvou krocích odtamtud vyšel Paul a nesl mi sedlo i uzdečku.

„Děkuju,“ pousmála jsem se.

„Za ten úsměv mi to stálo,“ ujistil mě, ale s´ty věci mi nepředal. Došel s nimi až k boxu, se mnou v závěsu, podal mi uzdečku a sedlo opatrně položil Shadowovi na hřbet.

„To nejhorší nás všechny čeká zítra. Potom to začneme pomaloučku překonávat,“ usmála jsem se smutně a jala se uzdění.

„Fajn, kamaráde, jdeme ven,“ oznámila jsem mu, počkala, až Paul opustí box a vyvedla vraníka ven.

Co mě překvapilo, byl počet koní v kolbišti. Myslela jsem, že tam budu sama, ale ostatní z Connecticutu měli stejný nápad.

„Člověk by čekal, že budou truchlit a oni si vesele jezdí. A to ho prý měli rádi,“ poznamenal jeden z přihlížejících u hrazení.

„Víš, kdybys Joea znal tak, jako jsme ho znali my, věděl bys, že kdyby tady byl, sám by nás dokopal k tomu tréninku,“ prozradila jsem mu a vydala se na druhé, menší kolbiště. To, kde byly postavené skoky. Emma, Paul, John, Carl, Jasper a zbytek smečky se přesunuli a bedlivě mě pozorovali.

„No, Stíne, bez publika to dneska asi nepůjde,“ zamumlala jsem. Shadow zafrkal, sklonil hlavu a podrbal se o nohu. Já mu zatím dotáhla sedlo, třmeny upravila na délku svých nohou a bičík šoupla do boty.

Paul už se hrnul, že mi pomůže do sedla, ale dostal se tak na půl cesty, když jsem seděla nahoře.

„Příště,“ slíbila jsem mu, vzala bičík do ruky a pobídla Shadowa do kroku. Svět okolo zmizel. Ven z něj jsem trochu vykoukla až po uvolnění. Potřebovala jsem někoho, kdo by mi snížil skoky a pak je zvedal. Stačilo podívat se do toho publika a už si to k nám mašíroval John, v doprovodu Paula a Jaspera. Danny na něj vykulila oči. Nebyla zvyklá, že bychom se někdy přátelili, spíš naopak.

„Horní hranice?“ zeptal se Joe, když byly křížky hotové.

„Sto třicet by mu mohlo stačit. Výkonnost má sto šedesát, alespoň, co jsem viděla posledně,“ pokrčila jsem rameny.

Shadow vypadal vcelku pohodově. Perfektně pracoval s udidlem, krk vyklenutý a došlapoval měkce. Přesně tak, jak to mělo být. A přesto se mi něco nezdálo. Jako by mu něco chybělo. Jenže já mu to dát nemohla.

„Joe už tady není, zlato. A nikdy nebude,“ broukla jsem a pobídla ho. Snad nad těmi skoky přijde k jiným myšlenkám.

Přišel. Už při prvním zvedání se objevil záblesk stejné radosti, jakou projevoval u jezera. A já si oddychla.

„Měla jsi pravdu, pořád máš skvělou formu. Řekla bych, že nebudeš v příští sezóně vůbec snadný soupeř,“ pousmála se Danny. Stála jsem vedle ní u hrazení a sledovala, jak si Paul se Stínem poradí. Chtěla jsem, aby si na sebe zvykli. Až budeme s Jasperem v tahu, nikdo jiný tam nebude.

„No, řekla bych, že my dvě se v příští sezóně vůbec neuvidíme. Pokud teda nechce někdo z tvojí skupiny přejít na světovou úroveň,“ kuňkla jsem tiše. Jasper do mě šťouchl.

„Já se asi přeslechla,“ hlesla Danny šokovaně.

„Nepřeslechla. Mandy a já chceme příští rok zkusit Světový skokový pohár. Původně jsme tím oba měli ukončit kariéru, nakonec asi skončím jen já, jak jsem tak slyšel,“ vysvětlil ji Jasper

„Chtěla jsem, vážně jo, ale copak to jde, když Joe chtěl, abych se Stínem závodila?“ pokrčila jsem rameny. Danny chápavě přikývla.

„Holt si s Paulem na ty děti budeme muset chvilku počkat,“ dodala jsem. Danny ztuhla.

„Už i vy?“ vytřeštila na mě oči. Sáhla jsem do kapsy kalhot a vytáhla z ní prstýnek. Když byl na místě, kam patřil, Daniela nejspíš upadla do šoku.

„Tak proto svatební dar,“ vydechla.

„Kdy to bude, za rok? Za dva?“ přichomýtla sek nám Lily. Za ní stál zástup Connecticutských.

„Šestnáctého října,“ ozval se nad námi můj vlk.

„Tak co?“ zeptala jsem se ho. Usmál se a seskočil z Shadowova hřbetu dolů.

„Je naprosto úžasný,“ ujistil mě a pohladil hřebce po krku.

„ŠESTNÁCTÉHO ŘÍJNA? Tak brzo?“

„Zas tak brzo to není, jsme zasnoubení od července,“ vysvětlil jim Paul a vydali jsme se do stáje. Všichni.

„Ježíši, co se vám na tom furt nezdá?“ vyjela jsem na ně při obědě. Nechtěli nám dát pokoj a pořád do něčeho šťourali. Termín, termín, termín a zase jednou termín.

„Tak se chceme vzít, co nejdříve, pokud možno, šaty máme, koně máme, svědky i družičku a družbu taky. Na co čekat?“ rozhodila jsem rukama.

„Taky pravda, na co čekat. Třeba na další zradu. Všichni jsme viděli, co to s tebou udělalo, když tě obvinili s té otravy. Nikdo z nás to nechce vidět znovu,“ poznamenal Matt. Praštila jsem ho za to.

„Tohle je věc mě a Paula. Nikoho jiného. Stejně jako to, kdy se vezmeme. Nikoho jiného, jen nás dvou. I Joe to chápal. Tak proč to nedokáže pochopit nikdo z vás?“ zavrčela jsem a chtěla odejít. Zarazil mě Jasperův hlas.

„Víš, Matte, tys viděl, co s Mandy udělalo tamto. Já mám do dneška před očima Paula v ten den, co Mandy operovali a stahovali z hrobníkovy lopaty, zbroceného její krví a vystrašeného. Jak se rozzářil, když se slečna konečně uráčila probudit. Podívej se na ně, myslíš, že by jeden druhému dokázali jakkoli ublížit?“ zeptal se Matta. Ten zmlkl.

„Operace? Jaká operace?“ zeptala se Ginger opatrně. Můj pohled sklouzl k Danny.

„Neříkala jsem jim to. Ten časopis leží v kanclu pokaždé v několika číslech. Asi už ho nečtou,“ pokrčila rameny.

„Vy to fakt nevíte?“ vytřeštila jsem na ně oči. Zack jen pokrčil rameny.

„Myslím, že jídelna není místo na takový rozhovor,“ podotkl Jasper. Přikývla jsem a zamířila do stáje. K Shadowovi.

„Vlezeme se tam všichni vůbec?“ optal se Kyle pochybovačně. Pravda, smečka zabírala spoustu prostoru, ale nakonec jsme se tam všichni namačkali. A Shadow byl jenom spokojený z té spousty lidí kolem, co znal.

„Jak začít,“ zamumlala jsem pochmuřeně.

„Když Mandy vrátila do Forks, pár dní to byla naprostá idyla. Jenže se nám do života znovu vmotal Caleb,“ začal místo mě Paul.

„Přišel k Billymu domů a mával na mě kupní smlouvou na Dreamera. S podpisem bývalého majitele. Byla falešná. Když zjistil, že mu na to neskočím, vytáhl na mě zbraň,“ pokračovala jsem já.

„Zešílel?!“ vykřikla Lily.

„Ve skutečnosti ano. Zbláznil se. Měl být v psychiatrické léčebně, ale rodiče ho vzali do své péče. Utekl jim,“ vzal to za mě zase Paul.

„Pamatuju si jenom útržky. A pak takový divný sen,“ pokrčila jsem rameny, když na mě upřeli svoje pohledy.

„Sen?“ zeptal se Jasper opatrně. Kývla jsem hlavou.

„Divný sen. Viděla jsem svůj život, ale z pohledu třetí osoby. Taky tu chvíli, kdy mě Caleb postřelil. A nemocnici. Pak jsem se probudila,“ snažila jsem se jim to nějak popsat.

„Mimotělní zážitek?“ uchechtl se Matt.

„No, i tak by se to dalo říct,“ pokrčila jsem rameny.

„Ale byl to děs. Operovali ji čtyři hodiny. Během toho třikrát oživovali. A pak, když se měla probudit, raději upadla do kómatu. Paul byl na hadry, trávil u ní veškerý čas, který mu dovolili. A když nedovolili, stál za sklem a sledoval ji. Vyjma těch chvilek, které proseděl u Carlislea v kanceláři a hledal nějaké centrum, které by jí mohlo pomoct. Věděli jsme, že pokud se probudí, nebude moct nějakou dobu chodit. Kulka jí způsobila hematom, který tlačil na míchu. Carlisle už pár takových úrazů léčil, takže jsme věděli, co bude následovat“ vzal si slovo Jasper. Třikrát? Proč mi to nikdo neřekl.

„Díky tomu znám Emmu a znala jsem Renatu, strávila jsem tady měsíc. Emma tvrdila, že tady budu minimálně dva, ale převezla jsem ji. Když jsme sem přijeli, zrovna jim rodila klisna. To hříbě nepřijala a všichni se shodli na tom, že bych se o ni mohla starat já. Viděla jsem v tom příležitost nepozorovaně cvičit. Nevědomky jsem tak začala vychovávat klisničku po Shadowovi. Ani jeden z nich mi to neřekl,“ dořekla jsem to zase já.

„No, tomu říkám zajímavě strávené prázdniny. Proto jsme tě nikde neviděli na závodech,“ ozval se po dlouhé chvíli ticha Zack. Jen jsem pokrčila rameny, co jiného na tohle říct.

„Takže se vy dva chcete vzít. Ani ne za měsíc. Není to přece jenom brzo?“ zeptala se Mary opatrně.

„Možná je, já vážně chtěl počkat, až bude mít za sebou maturitu, ale když byla v tom kómatu, uvědomil jsem si, že ji můžu kdykoliv ztratit. Jako snoubenka bydlí u mě, nikdo z rezervace nemá blbé hemzy a já jsem klidnější, protože ji mám pořád na očích. A otvírat chodím zásadně sám. I když je Caleb mrtvý. Zabil se, pár minut poté, co postřelil Mandy,“ pokrčil rameny tentokrát Paul. Osazenstvo boxu znovu utichlo.

„Nemůžeme třeba obrátit list? Na něco veselejšího,“ navrhla jsem.

„Třeba na vaši svatbu?“ opáčil mi Kyle.

„Jiné téma by nebylo?“ zeptala jsem se.

„Tvůj přestup na světovou úroveň,“ přidala se Ginger.  Poraženě mi poklesla ramena. Co nemá, to Danny vytroubí.

„Přestupuju i já,“ pokusil se mě Jasper zachránit.

„To není nic nového, snažíš se Mandy porazit kdykoli to jde,“ uchechtl se Matt. Škodolibě jsem do Jaspera drcla.

„Ale nebudeš mít šanci. Proti Shadowovi ji nemá nikdo,“ dodal.

„Jedu to se Snílkem. Byl to původní plán a on si taky zaslouží šanci. Pokud se bude dařit, další rok můžu jezdit s oběma,“ pokrčila jsem rameny.

„Snílek? Dreamer? Proč s ním? Shadow je lepší,“ přidala se Mary se svou troškou do mlýna.

„Dreamer je můj, taky si zaslouží dostat svou šanci. Ještě nemohl nikomu ukázat, co v něm je,“ vysvětlila jsem jí.

„To je sice pravda, ale Shadow už je prověřený,“ stála si pořád za svým.

„Jo, je, protože už svou šanci dostal. Víš, Joe mi jednou řekl jednu krásnou věc. Že až s Dreamerem srosteme, vytvoříme mnohem lepší pár, než kdy se Stínem. Je načase ukázat, co v Dreamerovi je,“ pokusila jsem se jí vysvětlit své pohnutky. Vypadalo, že to pochopili.

„Co ten film, dali jste ho někdo Emmě?“ změnila jsem znovu téma na trochu smutnější. Zack přikývl a zahleděl se do nikam. Všimla jsem si toho jen já. Všichni ostatní se bavili mezi sebou. Vesměs o nadcházejícím ukončení sezóny a o té příští.

Přisedla jsem si k Zackovi trochu blíž.

„Něco se děje?“ zeptala jsem se tiše. Jako by se probudil a trochu poplašeně na mě koukal.

„Zamyslel jsem se. Pamatuješ na naše sny? Mistrovství Ameriky, světové a pak olympijské hry. Jen ty, já a Matt. Původní trojka. Tak nějak se to celé pokazilo,“ pokrčil rameny. Jo, vzpomínala jsem na ty časy.

„Byli jsme tehdy špunti, ale jo, sny jsme měli parádní,“ povzdechla jsem si. Zack se mírně usmál a položil mi ruku kolem ramen.

„Vzpomínám si, že jsi do mě byla blázen,“ uchechtl se.

„Býval jsi hvězda stáje, vozil domů ty nejlepší a největší trofeje a přitom ti nebylo ani patnáct. Milovala té půlka stáje, já se vezla na stejné vlně. Zase si tak nefandi,“ zazubila jsem se na něj.

„Nefandím si, mluvím pravdu. Zachary Teller, crossová star v juniorské třídě. To byly časy,“ zamumlal.

„Teď je z tebe parkurová hvězda mezi mladými jezdci,“ připomněla jsem mu. Pousmál se.

„Jedna z mnoha. A na tebe zatím nedosáhne nikdo. Trojnásobná mistryně, jestli tohle někdo překlene, bude to trvat sakra dlouho. A první budeš vždycky ty,“ odpověděl. No jo.

„Hele, s tou olympiádou to asi neklapne, musela bych začít jezdit cross, co ž by sice šlo, ale vysokou drezuru fakt ne. Ale, světová třída, to by nemusel být zas tak velký problém, ne? Zkus se domluvit s Danny,“ navrhla jsem. Ne, opravdu jsem nechtěla mluvit o svých pohárech.

„Zkusit to můžu, ale pochybuju, že na to přistoupí, příští sezónu určitě ne, možná tu další. Musí se prosadit sama za sebe,“ pokrčil rameny. Hm, tomu se dalo docela uvěřit.

„Nevadí, hned tak asi končit nebudu, tak se tam sejdeme,“ pousmála jsem se.

„A bude to jako za starých časů,“ pošťouchl mě.

„Hele vy dva, my to chceme taky slyšet,“ ozvala se za námi Mary.

„Nic pro tvoje uši,“ ujistila jsem ji a přesunula se zpět k Paulovi.

„Tady jste. Můžu se přidat k debatnímu kroužku?“ objevila se Danny zničehonic před boxem, s malým v náručí. Za chvilku už seděla mezi námi a Ginger chovala malého.

„Tak co, jak se má malej Joe?“ zeptala se jí Mary. Vlastně, ani jsem nevěděla, jak se ten prcek jmenoval.

„Je najezený, odříhnul si, takže asi skvěle. Čekám, až usne,“ odfoukla si maminka a pohodlně se opřela o stěnu boxu.

„Co Daniel, už mu to konečně došlo, nebo pořád dělá slepého?“ Kyle si servítky nebral. Daniela jen pokrčila rameny.

„Už byste se s tím mohli konečně smířit, prostě jsme se s Joeem rozešli. Měli jsme svůj důvod a oba jsme s tím souhlasili. Ano, chtěla jsem Joeovi říct, že jsem s ním těhotná, ale už byl s Renatou, když jsem na to přišla, a kdo jsem, abych mu kazila nový vztah?“ rozčilila se.  Takže se mi jen zdálo, že to všichni brali v klidu.

„To sis všimla těhotenství až v šestém měsíci?“ vytřeštil na ni Zack pohled. Co prosím?

„Jo, nezvracela jsem, netrpěla divnými chutěmi, ani změnami nálad. Myslím. Nepřibrala jsem, normálně krvácela, prostě nic zvláštního. Až pak mě začaly bolet záda a nevešla jsem se do džínů,“ odsekla mu.

„Není to nic zvláštního, máma krvácela až do sedmého,“ přikývla Leah. No, to jsme zase načali téma.

„Sorry, v tomhle se nevyznám,“ zvedl Kyle ruce v obraně.

„Odpuštěnu. Ty hormony se mnou mávají až teď,“ zazubila se Danny jeho směrem a převzala synátora zpět.

„Co jste vlastně probírali? Teda krom Mandyiných prázdnin a brzké svatby?“ snažila se dostat do dění. Čas nakousnout téma svět.

„Zackovu a Mattou účast ve světovém šampionátu. Pamatuješ na to, co jsme si slíbili jako děcka?“ usmála jsem se na ni. Zack na mě nepřátelsky hleděl.

„Víš, kdyby si s tím přišla dřív, uvažovala bych o tom, ale takhle je to narychlo. Už skoro končí sezóna. Ani nevíš, jestli vám z federace pošlou mezinárodní licenci,“ kouknula na mě unaveně.

„Já neříkám, že příští rok. Třeba potom, ale jsou v Connecticutu ze všech nejdýl. Zaslouží si postoupit o úroveň výš,“ připomněla jsem jí. Zack, Matt a já jsme pod vedením těch dvou strávili celé dětství. Já od šesti, Zack s Mattem od pěti. To díky nám třem vybudovali z těch malých stájí obrovské centrum. Samozřejmě, Slave to celé sponzoroval, ale naše výsledky dělaly jméno. Zbytek nastoupil do rozjetého vlaku. Tím samozřejmě nechci říct, že jejich zásluhy by byly menší.

„Já vím, a dostanu je tam, jen ne teď hned,“ pokrčila rameny. Spokojeně jsem se usmála. Nechat to na Zackovi, leda bychom se vystřídali.

„Je pravdou, že Joe to měl v plánu, ještě když byl ve stáji,“ prozradila jen tak.

„Proč to nevíme?“ zadíval se na ni Kyle. Do té doby převážně mlčel.

„Já nevím, třeba proto, že ještě nebyl čas to probírat? Zatím jsme měli docela přeplněný rozvrh,“ připomněla mu Ginger.

„Lidi, to už by stačilo ne? Pro nikoho z vás to není snadný. Teď obzvlášť, každý měl Joea rád. A všem nám chybí. Nechcete tyhle hádky nechat na později? Třeba až se přes tohle dostanete? Takhle si ubližujete všichni navzájem,“ opřel se do nich Jasper.

„Má pravdu. Hádáme se zbytečně. Joe měl vždycky velké plány. S každým, ale dělil se o ně jen s někým,“ souhlasila jsem. Danny se v obličeji uklidnila. My všichni.

„Jak to vypadá s tím koncem tvé kariéry?“ Už byl večer, leželi jsme s Paulem vedle sebe.

„Asi k němu hned tak nedojde. Nemůžu, ne teď, když budu mít doma Shadowa. Jako by to snad Joe tušil, nebo co,“ povzdechla jsem si. Já se vážně začínala těšit na rodinu. Přistoupila bych i na adopci, kdyby to bylo nutné. Chtěla jsem, aby měl Paul rodinu. Prahnul po ní, přímo to z něj čišelo. A já ji začínala chtít taky.

„Jo, pěkně nám to zavařil,“ zamumlal a zavrtal mi nos víc do vlasů.

„Aspoň si s Bílou užiju víc srandy,“ pokrčila jsem rameny.  A nějak se mi podařilo usnout. Ne, tentokrát jsem se neprobudila u Shadowa. Budil mě Paul. A já si uvědomila, co je za den.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!