Sekce

Galerie

/gallery/86d658cb14_47124058_o2.jpg

Já toho Caleba snad budu muset zabít, aby dal konečně pokoj. Jinak, Mandy jede mistrák.

„Joe, nech ji spát, po tom včerejšku usnula málem ve stoje,“ pronikl do mého snu ten nejkrásnější hlas na světě.

„Už nespím,“ zamumlala jsem a pomalu otevřela oči. Joe stál ve dveřích a Paul mě lehce objímal.

„Nech mě hádat, sháníš někoho, kdo ti pomůže vysušit kolbiště,“ zeptala jsem se ho s tázavě zvednutým obočím. Zakroutil hlavou a opřel se o futra.

„Přišel jsem se zeptat, co dělá ruka,“ upřesnil důvod své přítomností. Zavrtěla jsem se a Paul mě pustil.

„Bolí a je nateklá,“ poreferovala jsem, jakmile ležela dlaha na dece. Vážně, zápěstí hrálo všemi barvami.

„Dokážeš zajet to finále? Nebo tě mám odhlásit,“ povzdechl si. Vykulila jsem na něj oči stejně jako Paul.

„Zbláznil ses? Kvůli takové prkotině? Ať tě to ani nenapadne,“ zavrčela jsem. Rozesmál se a přikývl.

„Tohle jsem potřeboval slyšet,“ usmál se na mě a nechal nás o samotě.

„Nechtěl jsem tě vzbudit, promiň,“ zamumlal mi Paul do vlasů. Pousmála jsem se a přitulila se k němu blíž. Znovu si lehl i se mnou v náručí

„Co takhle sundat tu ortézu, zajít do kuchyně pro ledový obklad a když už tam budeme, tak se nasnídat?“ navrhnul mi zničehonic. Ospale jsem na něj zamžourala a snažila se znovu probudit.

„Co si říkal?“ zeptala jsem se ho, když mi došlo, že mluvil.

„Jestli nechceš zajít do kuchyně pro led a rovnou se tam nasnídat,“ zopakoval mi s úsměvem. Kývla jsem a vyhrabala se z jeho objetí a pak i z postele.

„Nechceš tam doufám jít takhle,“ zastavil mě. Prohlídla jsem si svoje spací tričko a kalhotky.

„Něco se ti na tom nezdá?“ zeptala jsem se ho nevinně. Vytřeštil na mě oči a v momentě stál ve dveřích, abych přes ně nemohla jít.

„Krom toho, že je to jaksi málo?“ odsekl mi vztekle. Rozesmála jsem se a skočila mu kolem krku.

„Jenom tě provokuju,“ ujistila jsem ho. Chytil mě pod zadečkem a opřel se o dveře.

„Víš, občas jsi vážně na zabití,“ povzdechl si a postavil mě zpátky na nohy.

„Já vím,“ kývla jsem hlavou, natáhla si šortky, tričko na spaní vyměnila za sněhobílý top a vlasy stáhla do culíku.

„Já jsem hotová, co ty?“ zazubila jsem se na něj.

„Hm, já ne, ale jestli myslíš oblečený, tak to jo,“ usmál se na mě šibalsky. Zprudka jsem se nadechla a zahleděla se mu do očí.

„Zvrhlíku jeden,“ ulevila jsem si se smíchem a praštila ho do hrudi. Nezlomila jsem si nic, a on heknul bolestí. Tak nějak zvláštně se na mě pak podíval. Ale neřekl nic, chytil mě za ruku a zamířili jsme dolů na snídani.

„Ne, nedívej se na mě tak, já to vážně nedokážu sníst,“ zakňourala jsem. Paul se rozhodl, že do mě to jídlo prostě dostane a pokoušel svůj osvědčený štěněcí pohled.

„Lásko, musíš jíst, vždyť všichni slyšíme, jak ti žaludek zpívá hlady,“ zaprosil. Zakroutila jsem hlavou a nalila do sebe další hrnek čaje.

„Já vím, ale mám stažený krk. Nedostanu tam nic, a když jo, začnu zvracet,“ zamumlala jsem a položila si hlavu na stůl.

„Jaspere, nezkoušej to na mě,“ upozornila jsem příchozího upíra. Zakroutil nade mnou hlavou a sedl si vedle. Pod nos mi přistrčil tacos. A mně se zvedl žaludek. Na ten záchod jsem doběhla tak tak.

„Tohle už víckrát nedělej,“ upozornila jsem ho.

„A ty se na mě takhle nedívej. Nejsem těhotná, jsem nervózní,“ prskla jsem po Paulovi. Koukal na mě tak nějak zkoumavě, hlavně na moje bříško.

Přistiženě sebou cuknul, ale stejně se na moje bříško zadíval znovu. Mávla jsem nad nimi rukou a odběhla k sobě na pokoj. Doufala jsem v zásoby müsli tyčinek, které jsem doplnila hned po příjezdu.

Dvě stačily na utišení největšího hladu a po třetí se mi žaludek přestal svíjet úplně. Sotva jsem stihla vyhodit obaly, na dveře zaklepal Paul.

„Nechci tě rušit, ale dole je po tobě sháňka, Joe požádal Edwarda, aby ti prohlídnul tu ruku, došlo mu, že ty bys to chtěla jet i s otevřenou zlomeninou,“ prozradil mi.

„Joeovi došlo, nebo si ho na to blahosklonně upozornil?“ zeptala jsem se ho podezřívavě. Ublíženě se na mě podíval a strnul.

„Jo, je mi to jasný, bojíš se prohry,“ odmávla jsem mu to a vydala se do klubovny.

„Neupozornil se ho na to já, ale Jake. Souhlasím s ním, tvoje zdraví je přednější, než nějaký titul,“ oznámil mi chladným hlasem.

„Já vím, že to se mnou myslíte dobře. Cítím, že ti na mě záleží,“ pousmála jsem se na něj a přitulila se k jeho boku.

„Co žaludek?“ změnil téma. Převrátila jsem oči v sloup a vyhrnula si tričko.

„Nestěžuje si, zpracovává müsli tyčinky, tak je zticha,“ zazubila jsem se na něj.

„A jsi si vážně jistá, že nemůžeš být těhotná?“ ujistil se. Já však v jeho hlase zaslechla naději.

„Jistá si nemůžu být nikdy, ale nemyslím si to, koneckonců, jsme zodpovědní a chráníme se. Pokud chceš, nechám se pro klid tvojí duše prohlídnout,“ pokrčila jsem rameny. Přemýšlivě kývnul a přitáhl mě k sobě blíž.

„Jsem moc velký sobec, když si přeju, abys těhotná byla? Aby to nebylo jen nervozitou?“ zeptal se opatrně a zastavil se pod schody. Usmála jsem se na něj, zůstala na posledním schodu a objala ho kolem krku.

„Vůbec ne, ale počkala bych, aspoň dokud nebudu mít po maturitě,“ ujistila jsem ho.

„A taky, až spolu budeme trochu dýl,“ dodala jsem ještě tichým hlasem. Zarazil se a podíval se mi do očí.

„Ty mi pořád nevěříš?“ zamumlal tichým hlasem. Vehementně jsem zakroutila hlavou.

„Ne, teda, jo. Věřím ti, ale jsme spolu teprve chvilku, když to tak vezmeš, nevíš, co se ještě stane. A navíc, já vím, že to neuslyšíš rád, ale ty máš na rozdíl ode mě na výběr,“ připomněla jsem mu tu drobnost s otiskem. Tentokrát však neodmlouval.

„Máš pravdu, jsme spolu teprve chvilku,“ kývnul chápavě hlavou. V očích měl smutek.

„Obávám se, že jsi mě špatně pochopil,“ kuňkla jsem. V obličeji se mu problýskla naděje.

„Já neříkám, že nechci tvoje dítě. Kdybych teď otěhotněla, určitě bych si ho nechala, jen tomu chci dát čas, dokud si nebudeme oba dva jistí, že se chceme navzájem,“ upřesnila jsem to.

„Hm, ten konec taky nevyzněl tak, jak bych chtěla,“ dodala jsem vzápětí s mírným úšklebkem. Už jsem se nadechovala k dalšímu proslovu, ale Paul mě umlčel. Polibkem.

„Chápu tě, neříkáš ne, jen ne teď hned,“ pousmál se a krok poodstoupil. Kdyby mě nechytil, padla bych na ústa.

„To mi nedělej, nejdřív mě omámíš a pak mi vezmeš oporu,“ okřikla jsem ho tiše a vydala se do klubovny.

„Mandy, tohle se mi nelíbí. Líp než se sádrou z toho nevyjdeš,“ zachmuřil se Edward a ve mně hrklo.

„Tak na to zapomeň. Copak si myslíš, že dokážu zajet mistrovství s gypsem na ruce?!“ vyjekla jsem a ruku stáhla zpátky k sobě. Málem jsem si ji vykloubila znovu, jak mě za ni ten zpropadený upír držel.

„Mandy, tentokrát ti neustoupím, tu sádru prostě dostaneš,“ ubezpečil mě upír a sháněl se po klíčcích od auta.

„Fajn, ale až odjedu ten závod. V tomhle zase neustoupím já. Netrmácela jsem se po všech čertech, abych se pak nechala vyřadit pitomým vykloubením. To po mě nechtěj,“ odsekla jsem mu napruženě a utekla pryč. Do stáje ke klukům. Počasí minulých dnů se totiž opakovalo a zase bylo příšerné horko.

„Chápeš to, zlato? On chce, abychom to vzdali,“ broukla jsem Shadowovi do hřívy. Věděla jsem, že se to nesmí, ale stejně, nedokázala jsem odolat a vyhoupla se mu na hřbet. A když se přišoupnul k mřížím sousedního boxu, mohla jsem drbat za ušima jeho i Dreamera. Paul nás našel zrovna v tom nejlepším, ležela jsem Shadowovi na krku a Dreamer mi nastavoval kohoutek.

„Edward ustoupil. Počkají, dokud neodjedeš to finále, případně i dekorování a teprve pak ti to zasádrují. Dokonce zrovna odjel do nemocnice pro sádru,“ usmál se na mě a pohladil Shadowa po nose. Ten do něj hravě šťouchl a dožadoval se mlsky. Paul rozhodil bezmocně rukama a mě se ho zželelo.

„V bedýnce na čištění, je v zamčené skříňce u boxu,“ poradila jsem mu líným hlasem.

„Ty tady nemáš mentolky?“ vykulil na mě oči, když se vrátil a v rukou držel prazvláštní balíček.

„Ne, nejsou povolené kvůli závodům, to, co držíš, jsme dostali od federace jako jediné povolené pamlsky, koukni, je na nich jejich znak,“ vysvětlila jsem mu a zavřela oči. Tak nějak se do mě dávalo spaní.

„Mandy, přijelo ti auto,“ nakoukl do stáje Matt a rázem bylo po spánku.

„Fakt? Jak vypadá?“ vyzvídala jsem, zatímco jsem opouštěla Shadowův hřbet.

„Neřeknu, pojď se na něj podívat sama,“ mrknul na mě a zmizel ze stáje. Následovala jsem ho stejně rychle, dokonce i ten box zavíral Paul.

„Hezký,“ kývla jsem uznale. Bylo krásný, černý s tónovanými skly a celé nablýskané. A Sorento.

„Joe, neměla to být Sportage?“ zeptala jsem se opatrně svého trenéra.

„Hm, měla, ale prý jim došly, či co, tak posílají Sorento. Jestli se ti nebude líbit, za týden ti ji vymění,“ pokrčil rameny a podal mi k podpisu papíry.

„To je jedno, hlavně že to má pohon na všechny čtyři kola,“ mávla jsem nad tím rukou a podepsala.

„Tak co, kdo ji jde prubnout se mnou?“ ohlídla jsem se po ostatních. Závody sice běžely v plném proudu a my všichni jsme jeli později. Spíš to vypadalo, že finále se pojede pod světly, díky vysoušení kolbiště se to totiž posunulo trochu víc.

Přihlásil se celý les rukou.

„Fajn, tak si dejte kámen nůžky,“ rozhodla jsem a s pobavením sledovala, jak se hádají o místa. Paul se postavil rovnou vedle mě. Koukla jsem na něj s tázavě zvednutým obočím.

„Já mám rezervované místo v první jízdě, slíbilas mi to,“ připomněl mi s úsměvem.

„Chybka, drahý. Slíbil ti to Zack, ale že jsi to ty,“ svolila jsem blahosklonně hraně. Usmál se a objal mě kolem ramen.

Nakonec se přidal ještě Zack s Lily a Mattem. Posadili se dozadu a Paul si zabral místo spolujezdce.

„Všichni připoutaní?“ otočila jsem se na své pasažéry, a když přikývli, auto vyrazilo ven z areálu. Paul měl okamžitě smrt v očích, hlavně když uviděl, jak ručička tachometru stoupá k horním hranicím.

„Kde je nejbližší volné pole?“ zeptala jsem se a koukla do zpětného zrcátka. Ti vzadu si jízdu užívali, což se o mém spolujezdci zrovna říct nedalo. Měřil mě nesouhlasným pohledem a měl tendence kecat mi do řízení.

„Nech ji, jezdíme tady takhle od doby, co má každý z nás řidičák,“ okřikl ho Zack místo mě a navedl mě do blízkého lesíka. Ne, nebylo to pole, ale zase větší sranda. A Paul se konečně uvolnil.

V areálu jsem brzdila smykem s totálně zabláceným autem, ale všem nám na tvářích hrál rozjařený úsměv.

„Jsi skvělá řidička,“ složil mi Paul poklonu těsně před tím, než vystoupil. Napodobila jsem ho s tím vystoupením a koukla na ostatní čekající.

„Tak kdo jede teď?“ zazubila jsem se na ně. To už se Jacob cpal na místo vedle mě a dozadu se hrnuli Quil s Leah a Embrym. Dali jsme si stejnou trasu. Se Sethem, Carol, Kylem a Mary pak taky a nakonec se ještě svezli Jared s Kim, Ginger a Gregem. Nabídla jsem svezení i upírům, ale krom Jaspera odmítli všichni. Tak jsme i pak dali sólo jízdu. A užila jsem si to dvojnásobně, protože mi Jasper moje emoce posílal zpátky.

„Já ti nevím, je to auto pro tebe dost bezpečné?“ zeptal se s poťouchlým úsměvem, když vystoupil.

„To auto, co jsem ti chtěl dát je stabilnější a má nerozbitné sklo,“ prozradil mi. Lehce jsem do něj drcla a na dálku zamknula auto. Nečekala jsem, že to na něj bude mít jakýkoli efekt.

„Hele, Mandy, ty nám nějak sílíš,“ upozornil mě. Pokrčila jsem rameny a poznamenala něco o pravidelném tréninku. Někde se to holt muselo projevit.

Byl pomalu čas obědu, když zkušební jízdy mého nového vozítka skončily. Jasper mě doprovodil ke stolu a sám odešel za svou rodinou.

„Tak co?“ mrknul na mě Joe. Já se zrovna divila, co u našeho závodního stolu dělali naši hosté, do té doby měli své vlastní místo.

„Jo, prubli jsme ho v lese, bude potřebovat koupel, ale osvědčilo se,“ přikývla jsem nepřítomně a posadila se vedle Billyho. Přestože tady byl celou dobu, nezbýval mi čas málem ani na Paula.

„Tak jak se má naše favoritka?“ usmál se na mě mile. Oplatila jsem mu úsměv a zahleděla se na nabídku jídla. Znovu zvítězil salát, tím se nikdy nedá nic zkazit. A Billy byl o mé nervozitě nejspíš spraven, protože neřekl ani půl slova.

„Bolí ji zápěstí, ale jinak je to v pohodě,“ ujistila jsem ho s vidličkou zabodnutou do zeleninové směsi.

„Mhm, a to co jste vyzkoušeli v lese, to bylo nejspíš to auto, co jsi včera vyhrála, viď?“ vyzvídal. Nadšeně jsem přikývla. Vysloužila jsem si tak nesouhlasný pohled Charlieho.

„Je to nebezpečné, mohli jste havarovat,“ upozornil mě. Bella do něj mírně šťouchla a prohodila něco o dovolené.

„Já vím, ale vždycky jezdím opatrně, napoprvé jsem potřebovala vyzkoušet, jak moc se na to auto můžu spolehnout,“ obkecala jsem to opatrně. Všichni zúčastnění, zvláště místní dusili svůj smích v dlaních, ale Charlie na to skočil a dokonce posvětil. Prý se chovám zodpovědně.

„Jo, to ti tak sežeru, že jsi ho jen zkoušela,“ ušklíbl se Billy, když za námi vyjel ven a spatřil tu zablácenou věc na parkovišti. Za stěračem mi dokonce uvízlo pár větviček jakéhosi nízkého stromku, pod kterým jsem projela.

„Copak můžu policistovi říct, kolik jsem během dneška porušila rychlostních a všech možných limitů?“ zaklepala jsem si na čelo a smetla alespoň ty pozůstatky stromu.

Dostali jsme se až na tribunu, zrovna probíhal jeden z rámcových závodů. Hrklo ve mně hned, jakmile jsem toho jezdce poznala. Hmátla jsem po Paulově ruce a přitulila se k němu blíž. I on poznal Caleba.

„Co ten tady ksakru dělá!“ zavrčel a obrátil se k Joeovi. Ten to celé sledoval s ustaraným pohledem.

„Nevím, jak se mu povedlo se sem dostat. Měl dostat doživotní distanc a zákaz jakéhokoli přiblížení k našim pozemkům. Obávám se, že ho z toho jeho otec vysekal,“ zakroutil nevěřícně hlavou a okamžitě začal shánět všechny své svěřence. Nahnal nás na pokoje a neprodyšně uzavřel celou hlavní budovu.

„Nenechám ho se k vám přiblížit. U stájí stojí upíři, jeho kůň je v jednom z venkovních boxů. Nemá se k Shadowovi ani k Daidovi jak dostat, nemusíš se bát,“ pousmál se na mě a odešel. Zůstala jsem na pokoji sama s Paulem. V momentě jsem mu visela kolem krku a nechala se uklidňovat jeho hlasem.

„Mám strach,“ kuňkla jsem tiše a přimkla se k němu ještě víc. Objal mě kolem pasu a zabořil nos do mých vlasů.

„Neboj, nepustíme ho k tobě, přes upíry a přes smečku se nikdy nedostane,“ ujistil mě tiše a sedl si na postel i se mnou v náruči.

„Já se ale bojím o tebe, ty jsi měl v boku jeho nůž,“ zahuhlala jsem neslyšně. Chytil mě za bradu a donutil zvednout pohled, koukala jsem mu nejdřív na bradu a pak konečně do očí.

„Ani ke mně ho nepustí, neměj strach,“ pousmál se, „nikdy bych neřekl, že budu za Edwardovu přítomnost vděčný. Je to sice upír, ale zase čte myšlenky,“ dodal zamyšleně.

Zatlačila jsem mu mírně do hrudi a donutila ho lehnout si, já se uvelebila rovnou na něm.

„A pak že já jsem mazlivý,“ uchechtl se pobaveně, zatímco mě hladil po zádech. Občas zabloudil i níž, ale víc si nedovolil. I když, byla jsem ve stavu, kdy bych tenhle nápad nadšeně přijala. Jenže pak se na našem balkóně objevil Edward. Vyděšeně jsem vyskočila z postele a vykoukla ven.

„Měl v myšlenkách tuhle cestu a možnou návštěvu,“ pokrčil rameny. Přikývla jsem a vrátila se do pokoje.

„On o té cestě ví?“ vytřeštil na mě Paul oči. Kývla jsem a vrhla se mu zpátky do náruče.

„Ten pokoj vedle patřil jemu,“ zamumlala jsem mu do trička. Ztuhl uprostřed hlazení mých zad a chytil mě za bradu.

„Chceš říct, že mě Joe ubytoval v pokoji toho, co celou tu věc s jedem začal?“ zeptal se chladně.

„Všiml sis, že žádný jiný pokoj na tomhle patře není? Joe tě tam nechal kvůli mým snům, chtěl, abys o nich věděl,“ vysvětlila jsem mu to.

„Hm, ty sny. Pro mě to bylo peklo, nedokážu si představit, co to muselo být pro tebe,“ zamumlal tiše.

„Očistec, Paule, očistec,“ zavolal na něj Edward přes dveře. Já mu to nechtěla říct!

„Edwarde! Ještě jednou a shodím tě dolů!“ křikla jsem na něj a starostlivě se na Paula podívala. Měl zavřené oči, ve tváři zmučený výraz a pomalu povoloval své objetí. To jsem nemohla dovolit.

Sedla jsem si mu na klín a naklonila se nad jeho obličej.

„Podívej se na mě,“ vyzvala jsem ho pevným hlasem. Kouknul na mě, v očích měl vlhkost, ale hned zase stočil hlavu na bok. Chytila jsem ho za bradu a donutila ho dívat se mi do očí, nebo aspoň minimálně do obličeje.

„Už je to za mnou, co jsme zase spolu, žádné noční můry nemám, tak se přestaň obviňovat. Holt se stalo, teď už s tím nic udělat nemůžeme,“ pokrčila jsem rameny. Teprve pak se mi podíval do očí.

„Ale nemuselo se to stát,“ zavrčel. Povzdechla jsem si a v myšlenkách poslala Edwarda pryč, nebo alespoň dolů z toho balkónu.

„Máš zajímavé způsoby, jak donutit někoho zapomenout,“ zamumlal Paul líně a pohladil mě po nahých zádech. Slastně jsem se protáhla a políbila ho na holou kůži na hrudi. Místo odpovědi zavrčel.

„A podařilo se mi aspoň vyhnat ti tyhle myšlenky z hlavy?“ zvedla jsem k němu pohled. Nejistě přikývl a přetočil mě pod sebe. Vysvobodila jsem jednu ruku a pročísla mu vlasy.

„Miluju tě, Mandy. Strašně moc,“ řekl mi naléhavě a něžně mě políbil.

„Já tebe taky, lásko,“ zamumlala jsem tiše a pevně se k němu přimkla.

Pak do ticha pokoje zazněla salva ze samopalu. Aspoň mi to tak připadalo, když Edward zaklepal na dveře pokoje.

„Už se po vás shání, prý si máte jít nachystat koně,“ oznámil nám, aniž by nakoukl do pokoje. V myšlenkách jsem mu za to poděkovala, nepotřebovala jsem, aby mě viděl, jak poskakuju po pokoji ve spodním prádle a napůl oblečených rajtkách. Stačilo, že se tím bavil Paul. Teprve když jsem po něm hodila ty jeho, uráčil se vstát a oblíknout.

„Dneska červené tričko?“ kouknul na mě s tázavě zvednutým obočím. Vyplázla jsem na něj jazyk, do ruky vzala sako a vyběhla na chodbu. A hned se zase vrátila do pokoje, na schodech totiž seděl Caleb a naši upíři nikde nebyli.

„Co se děje?“ zeptal se Paul, sotva uviděl můj pobledlý obličej.

„Je na chodbě, bez dozoru,“ zamumlala jsem a nechala se pevně obejmout.

„Pošlu zprávu klukům,“ rozhodl se rychle. Pustila jsem ho, aby se mohl natáhnout po mobilu, ale v momentě jsem mu znovu visela kolem krku. Konejšivě se usmál, posadil se i se mnou na postel a zavolal ochranu.

Během chvilky se na schodech strhl povyk, vykoukli jsme ven oba a pozorovali, jak všichni kluci ze smečky pacifikují Caleba. Častovali ho dost nevybíravými slovy a o rány taky nebyla nouze. Teprve když ho drželi z každé strany jeden, odvážili jsme se s Paulem vyjít z pokoje. Cítila jsem, jak mu cukaly ruce, když kluci Caleba jemně tloukli, ale byla jsem ráda, že zůstal se mnou.

„Jak si mu mohla odpustit?“ zeptal se mě nechápavě. Sjela jsem ho pohrdlivým pohledem a nechala Paula, aby mě objal rukou kolem boku.

„Tomu se říká láska, víš, Calebe? To je něco, co ty neznáš,“ ubezpečila jsem a ho a zamířili jsme ven, všichni, včetně jeho. Dole už si ho převzala policie, měl totiž soudní zákaz přiblížení, ke mně i k Paulovi. A tímhle ho porušil. Ne, nemohli mu počítat jakékoliv přiblížení v stájích, na kolbišti, nebo venku, ale to, jak si sedl na schody pod mým pokojem a čekal, až vyjdu, to mu podepsalo ortel.

„Co myslíš, bude už od něj konečně pokoj?“ zeptal se mě Paul s nadějí.

„Od lidí, jako je on, není pokoj nikdy, jeho otec ho znovu vyseká ven a on se znovu vrátí,“ zakroutila jsem hlavou. S povzdechem přikývl a rozloučil se se mnou před vraty stáje. Dai stál jinde, než Shadow s Dreamerem.

„Ahoj, kluci,“ pozdravila jsem své dva svěřence a nejdřív vešla k Dreamerovi. Nadšeně do mě šťouchal nosem a už se stavěl hlavou k vodítku. Poplácala jsem ho po krku a nabídla mu mentolku.

„Ty už ne, zlato, jel si včera a naprosto úžasně, povezeme si do La Push auto. Tentokrát pojede Shadow, je to finále. Pokud se nám spolu bude dařit, můžeme to zkusit příští rok, když nám to tentokrát nevyšlo,“ slíbila jsem mu, podstrčila poslední mentolku a zavřela za sebou box.

Shadow mě přivítal téměř stejně, jen ještě sklonil hlavu, abych se nemusela tak moc natahovat.

„Jsi miláček, Stíne. Však počkej, jenom co to skončí, spráskáme spolu celý balíček mentolek,“ pousmála jsem se, přicvakla k jeho ohlávce vodítko a nechala box otevřený. Čištění bylo zamčené ve skříňce spolu s pracovní košilí a kontrolovanými mlskami. Vysypala jsem jich pár na dlaň a Shadowovi je nabídla. Jen frknul a do dlaně mi drcnul. Všechno skončilo v seně.

„Já vím, jsou hrozný, taky mi nechutnají,“ přisvědčila jsem a dala se radši do čištění.

„Tak co, začínáš nervóznět?“ nakoukl do Shadowova boxu Zack. Stejně, jako Matt, měli od soboty volno, zatímco Zackův Thunder zakopl a natáhl si sval, Matt nepostoupil kvůli vlastnímu pádu. Přitom za něj ani nemohl, zrovna skákal oxer, když do kolbiště vběhl pes jednoho z ostatních jezdců a Sisyfy se vyplašila. Uhnula do boku, jenže jí to trošku podklouzlo. Ten kluk, majitele psa, se Mattovi i Joeovi strašně moc omlouval, nevšiml si, že ten čoklík překousal vodítko. I tak, pokuta, kterou musel zaplatit, byla obrovská.

„Hm, teď už jo, když si mi to připomněl, doteďka mi to nějak nepřišlo,“ pokrčila jsem rameny. Vesele se na mě zazubil a podal mi měkký kartáč. S povděkem jsem ho přijala a dala se do přelešťování Shadowovy srsti.

„Jo, to mi bylo jasný, sorry, ale být v patře pod vámi není zrovna med,“ ušklíbl se pobaveně. Zrudla jsem a schovala obličej do Shadowovy hřívy.

„Klid, většina z nás se bavila stejným způsobem, jen je nebylo tak slyšet,“ mávl nad tím rukou. Hystericky jsem se uchichtla a mrkla na něj zpoza černých pramenů.

„Ale Caleb, ten si to musel užít, jestli byl už v té době u zdroje,“ dodal s významným úsměvem, „navíc, s ním si nikdy tak hlasitá nebyla,“ dodal a moje rozpaky tak ještě zvýšil.

„Caleb je oproti Paulovi žabař,“ houkla jsem a dala se znovu do čištění.

„Jo, to je mi jasný. V té době jste ještě byli děti,“ kývnul hlavou. Převrátila jsem oči v sloup a odložila kartáč. Shadowova srst se leskla jako černé zlato.

„A když už jsme u toho, co ty a Lily?“ koukla jsem na něj se zdviženým obočím.

„Gentleman takhle o svojí dámě s nikým nemluví,“ usmál se na mě blahosklonně. Vyprskla jsem smíchy a zabodla mu prst do hrudi.

„Ty jsi gentleman, jo? A od kdy? Ze mě si toho vytáhl celkem dost,“ rozesmála jsem se.

„Je úžasná. Občas mám pocit, že si ji ani nezasloužím,“ změnil téma.

„To teda nezasloužíš,“ ozvala se dotyčná z chodby. Vykoukla jsem ven a pobaveně se na ni zazubila. Zack v obličeji okamžitě zjihl a utíkal jí pomoct.

Chvilku po Lily se začali trousit i ostatní a ke všem už se donesly zvěsti o Calebově návštěvě na schodech.

Ven ze stáje jsme šli všichni společně, než jsme nasedli, byl venku i Paul a zařadil se mezi nás. Dokonce jsme všichni spolu krokovali i na opracku.

Joe měl pravdu, finále se jelo pod světly na kolbišti, okolo se pomalu začala snášet tma a diváci tak měli o show postaráno.

„Hele, lidi, nechcete nejdřív zajít na prohlídku? Ty skoky jsou fakt hnusný,“ nabídl nám Joe, když parkur pro prohlídku otevřeli.

„A pohlídáš všechny koně najednou?“ zazubila jsem se na něj. V ten moment se kolem něj vyrojili všichni nestartující členi smečky a Zack s Mattem.

„Tak to potom jo,“ kývla jsem hlavou a seskočila z Shadowova hřbetu. Mohla jsem si vybrat mezi Sethem a Jacobem.

„Sorry Sethe, Jake je rodina,“ pokrčila jsem rameny a předala otěže bratránkovi.

„Nesedej na něj, není zvyklý na cizí jezdce, jenom tady s ním stůj,“ poprosila jsem ho a rozběhla se za ostatními.

„No fujtajbl,“ ulevila jsem si, sotva jsem seděla zpátky na Shadowově hřbetě.

„Jo, je to hnus. Kdo proboha vymýšlel takové skoky. Třeba ten kolmák, jak jsou u něj sudy?“ rozhodila Lily rukama.

„Děsný. Je to ještě horší, než loni,“ kývla jsem souhlasně. Celý ten kurs stál za houby.

„Nevíte někdo, proč to na tom projektoru vypadalo jednoduše?“ zeptala jsem se ostatních. Odpovědi se mi však nedostalo, Joe nás hnal do práce.

„Zase jedeme poslední?“ dojel mě Paul. Oba jsme měli opracováno a čekali, až nás naši trenéři zavolají ke skokům.

„Jo, Kyle zašel za rozhodčími, že prý když jedeme hned na začátku, už to pak není žádná soutěž,“ pokrčila jsem rameny. Nejdřív na mě vytřeštil oči a pak se rozesmál.

„Náhodou, po tom prvním závodě měl pravdu,“ pokrčila jsem rameny. Paul se na mě hned smířlivě usmál a popojel trošku blíž.

„Co nervozita?“ zeptal se opatrně. Vesele jsem se na něj zazubila a naklonila se ke krku Daidy, byli vážně nadosah.

„Ta naše společná odpolední činnost mi ji bezpečně vyhnala z hlavy. Navíc, utřídila jsem si pár myšlenek, našla místo, kam patřím, teda, aspoň doufám. Takže je mi nějaké mistrovství šumák,“ usmála jsem se na něj.

Chápavě přikývl a pak jsme sborově zasténali. Joe i John se rozhodli, že je čas skákat.

„Tak ať se daří,“ popřála jsem mu a vydala se za Joeem. Stejně mě dojel a přání opětoval. Já ho vážně miluju.

„Tak co, jdeme na to?“ pousmál se na mě Joe a mávl rukou ke křížku. Kývla jsem a soustředila se na skok. Všechno okolo přestalo být jakkoli důležité.

Skočili jsme s oxerem zrovna ve chvíli, kdy Paul vcházel do kolbiště. Kývla jsem na Joea a rozjela se ke vchodu. Chtěla jsem vidět, jak se mu bude dařit.

Ten kurs jsem jela společně s ním, nakláněla jsem se a odpočítávala kroky stejně jako on. A tleskala bouřlivěji, než celé publikum, když to dojel naprosto bez chyby. Od Niny dostal dokonce pochvalu za výborný čas. O kterém si nebyla jistá, jestli ho vůbec někdo, včetně mě, dokáže překonat.

Chtěla jsem mu poblahopřát, ale nebyl čas, rovnou mě volali na parkur. Stejně jsem se ale zastavila a usmála se na něj.

„Hodně štěstí, vlčice,“ usmál se na mě. Kývla jsem a natáhla k němu ruku, chytil mě za dlaň a jemně stiskl.

„Tak jdeme na to, Stíne,“ pohladila jsem hřebce na krku a rozhlídla po kolbišti. Vypadalo zvláštně, pod všemi těmi světly, navíc, všude okolo, krom opracoviště, byla tma jak v pytli. A publikum vůbec nebylo tiché, jako při prvních kolech. Kdybych nenapínala sluch, možná bych ohlášení startu přeslechla.

Ne, kecám, spíš jsem se nějak ponořila do překážek stojících mezi cílem a námi dvěma.

Finálový kurs začínal někdy uprostřed kolbiště celkem jednoduchým kolmým skokem, hned za ním však začalo jít do tuhého, pokud bych nechtěla skákat ten oxer šikmě, a to nechtěla, musela jsem točit na zadním kopytě, naštěstí, Shadowovi tohle nedělalo problém.

Po dvojce to taky nebyl zrovna med, prudký obrat doleva a změna vedoucí nohy, hned na to další oxer. Teprve potom byla chvilka klidu a Shadow mohl taky trochu cválat a nahnat čas.

Čtvrtý skok byl, Lily tolik odsuzovaný, kolmák. Sám o sobě nijak hrozný, ale stavitel si pohrál s několika prvky z běžného života, takže byl až nehezky barevný a stojany tvořily podivně naskládané sudy. Takový trošku strašák. Shadow si s ním však poradil ukázkově a na druhou stranu doskočil měkce. Hned na to jsme natáhli krok a upalovali k dalšímu skoku. Triple bar. Stejně čistě, jako překážky před ním. Ta podivná smyčka za ním nám dala drobátko zabrat. Jednoduše stavěný kolmák už ne. Pokračovali jsme na trojskok a hned zase měnili vedoucí nohu.

Jestli jsem někdy něco nesnášela, byly to úzkoprofilové skoky. Jen tak pro představu, normální kolmý skok má od stojanu ke stojanu zhruba dva až tři metry. To, co mělo číslo osm, bylo sotva poloviční. Ta voda kousek po oblouku zase moc široká. Tentokrát jsem Shadowovi utíkat nedovolila. A vyšlo nám to tak akorát.

Zase jednou jsme si mohli rychle zacválat, těsně před vějířem jsme trošku zpomalili, aby vyšel krok a hned zase mířili na dvojskok. Hned za ním stála škaredá zeď. Naštěstí si z ní můj kůň vůbec nic nedělal a skočil ji s elegancí sobě vlastní. Ty poslední dva kolmáky, co následovaly, taky.

Publikum propuklo v jásot a já se rozhlídla po kolbišti. Všechny skoky zůstaly na svém místě a u vodního příkopu vlál bílý praporek, signál, že jsme ho překonali bez chyby. A pak se z reproduktorů ozvala Nina.

„Je to sice neoficiální, ale dovoluji si říct, že jsme právě viděli jízdu trojnásobné mistryně USA v parkurovém skákání.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Twilly

10)  Twilly (15.05.2012 10:39)

tsss, ta prodleva musela být hodně veliká, když jsem si pamatovala jenom "přibližné" označení kapitoly... akorát, začtu se a hele, četla jsem! A koment, samozřejmě, nikde. Fuj a hanba mi!

Fanny

9)  Fanny (29.03.2011 21:02)

Áááááá To je skvělý. Prostě píšeš dokonale!

Začátek veselej s menším drama jménem Caleb. A jí opravdu přibývají síly? Doufám, že si nedělám zbytečné naděje, ale jestli je to tak, jak myslím, udělala jsi mi obrovskou radost! A myslím, nejen mně...

Zkouška nového úžasného auta byla bombastická a pak lehké připomenutí minulosti, avšak čím dál veselejší.

A samozřejmě finální přípravy na závody a samotný závod. Proč mám vždycky pocit, že ty její nervy přeskočí na mě?:D A závěr? Snad jen

Úchvatná kapitola a ještě jednou

8)  vampirka (28.03.2011 20:28)

7)  Raduššška (28.03.2011 19:56)

JO Jo Jo Ona to MUSÍ vyhrát !!! :D :D

6)  Night Mist (28.03.2011 17:52)

Je to domáááááá!!! Teda snad... :D Zase jsem to odjezdila s nima :) Už aby se nám Mandy zase proměnila.

wuzinka

5)  wuzinka (28.03.2011 17:49)

4)  BJaneVolturi (28.03.2011 16:49)

Jo a zdá se mi to, nebo opravdu Mandy přibívají síly? Že by se z ní stala zpátky vlčice? :) :) Plosííím, ať je to pravda

3)  BJaneVolturi (28.03.2011 16:46)

Je to naprosto dokonalá a famozní kapitolovka, jen tak dál, těším se na další díl...:) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

Linfe

2)  Linfe (28.03.2011 16:27)

Huíííííí je to domááááá, držela sem jí pěstičky co to šlo :-D To auto bych brala taky :-D Chi další to jen tak pro formálnost :-D

1)  kiki (28.03.2011 15:43)

krásný doufám že další bude co nejdřív už se nemůžu dočkat už teď mam absťák

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek