16.05.2010 [22:00], Ree, ze série Velmi křehké vztahy, komentováno 11×, zobrazeno 3114×

10. kapitola

Radovánky v kapličce

„Já být Hang Ťand Ťung,“ odpověděl a uklonil se. Zamířila jsem na něj klackem, který jsem si táhla už z Forks a zeptala se:

„Být ty ozbrojen?“

„Ne, ne! Já být mír!“ dal ruce do obranného gesta. „Já nebýt ozbrojen. Koukat,“ řekl a zvedl si hábit. Mluvil pravdu, žádnou zbraň neměl.

Bohužel ani slipy.

„Kde já být? Být já v Tibet? Znát ty Jessica Stanley?“ vyjela jsem na něho.

„Á, Jessica. Jessica být naše mniška představená,“ odpověděl s určitou uctivostí v hlase.

Ušklíbla jsem se, kdyby tak znal Jess dříve. V hlavě se mi vybavil obrázek z jednoho letního rána. Jacob mě zrovna ten den přivezl na mopedu do školy a já se s ním jako obvykle loučila naším milostným křikem. Když v tom na mě promluvila Jessica. Polekaně jsem se otočila a chtěla ji sejmout, ale to, co měla na sobě, mě dokonale odzbrojilo. Kdybych nevěděla, že je šílená, myslela bych si, že zešílela. Byla napresovaná v pidimini sukýnce a růžovém tílečku nad pupík, takže bylo vidět její nádherné tetování Pikachua z Monte.

Zatřásla jsem hlavou a z ucha mi vypadlo pár vědomostí. Ten maník v sexy šatech tam pořád stál.

„Dovedeš mě za ní, Čiangu?“ křikla jsem na něj.

„Hang Ťand Ťung,“ opravil mě.

„Však říkám, Čiangu.“ Protočila jsem oči, sebrala si batoh ze země a vyšla za ním. Doufám, že mě alespoň dovede vážně za Jessicou, nerada bych skončila v nějakém klášteře plném chlapů, který viděli ženskou maximálně z letadla.

Šla jsem za ním a čas od času mu podkopla nohy. Po desátém pádu se na mě otočit. Ehm, teda otočil.

„Velký Buddha se na tebe zlobit,“ zamračil se a mráček lupů se mu svezl k nohám.

„Na mě? Mně tady velký Buddha nohy nepodkopává,“ řekla jsem uraženě a vyšla dál.

Šli jsme sedm dní a nocí. Prošli jsme několik pralesů a pouští, přeplavali pár řek, jezer a moří a svezli se na krokodýlech a hroších. Prostě taková oddechová dovolená.

Po sedmé noci se před námi konečně ukázal velký chrám.

Z čokolády.

Mňam!

Rychle jsem se k němu rozeběhla a začala ho oblizovat.

Fuj!

To nebyla čokoláda!

Celá znechucená jsem začala plivat kolem sebe a v zemi tak vypalovala ďolíčky. Otočila jsem se na toho s dlouhýma očima a nepříjemně se na něj podívala, protože se nějak přiblble culil. Hm, aby náhodou neucítil moje ponožky, které jsem si během našeho skromného pochodu neměnila, zblízka. Odkašlala jsem si a začala netrpělivě podupávat nohou.

„Tak co bude?“ vypálila jsem vztekle, když už jsem začínala chytat do nohy křeč. Vykulil oči, ruce si ochranářsky založil mezi nohama a utekl kdovíkam. No bezva, teď babo raď.

Podívala jsem se na obrovskou a honosně zdobenou bránu, došla k ní a usmála se na kamerku u zvonku.

„Kdo k nám chtít jít?“ ozvalo se skřípavě a já se podrbala za uchem. Měla bych se představit jako já? Bude mě chtít Jessica vůbec vidět?

„Tak co bude?“ zaskučelo to znovu netrpělivě a mě asi došlo, proč Chong, nebo jak se jmenoval, utekl, když jsem to vyslovila.

„Ehm… Tady Edna!“ odpověděla jsem jako slušně vychovaná Swanovic holčička.

Mohutná brána se otevřela a zůstaly jen kovy ve tvaru… no, raději nic.

Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se kolem. Všude létali mniši na kobercích a meditovali. Vypadalo to tady vážně báječně.

Šla jsem dál, aniž bych se dívala pod nohy, a zahučela do velkého vodního příkopu.

„Do psí tlapy a studeného čumáku!“ zanadávala jsem a otočila se okolo. Díky tomu pohybu jsem se setkala tváří v čumák nějaké obludě s kůží, jako měl táta své nejlepší kanady.

Jak jenom říkal, že se to zvíře jmenuje?

Komár?

Klokan?

Kremrole?

Krokodýl?

Jo, to bude ono! Krokodýl!

Několikrát mě před ním varoval. Prý nejlépe zabírají staré ponožky. Ostatně jako na všechny.

Z krku se mi vydral vřískot připomínající ropuchu v říji a v Aikibudó přemetu jsem se v rychlosti vymrštila na nohy. Ještě jsem udělala šesti vrutou piruetu, záklon s roznožkou a jedním škubem si stáhla zezelenalé ponožky z nohou. Nakrčila jsem trochu nos, protože už to byla vážně síla i na někoho tak odolného, jako jsem já.

„Čmuchni, potvoro!“ zasmála jsem se hystericky a nacpala to té obludě k čumáku. Ta jen vytřeštila oči a lekla.

Akorát jsem si chtěla z batůžku vyndat kudlu a stáhnout tu příšeru z kůže, když seshora někdo polekaně zanadával:

„Slečna, slečna! Co vy dělat tam dole v temná jáma?“

„Co bych tady asi dělala? Chytám lelky, ne?!“ zamumlala jsem si pro sebe. Podívala jsem se nahoru a těsně nad sebou uviděla dlouhý cop.

„Jsi to ty, Lociko?“ zeptala jsem se něžným hlasem.

Chvíli bylo ticho.

„Co to mlít, slečna? Koho vy hledat?“

Zamračila jsem se. Takže to není Locika?

„Edna hledat mnišku Jessicu.“

„Áááá, Edna být kamarádka naše mniška představená? Edna být vážený host,“ zatleskala ta osoba nahoře. „Přijít dovnitř, já zavolat Jessica,“ řekla a zmizela.

Přijít dovnitř, přijít dovnitř, to se jí řekne! Ale jak?

Vyškrábala jsem se nahoru a rozhlédla se kolem.

No, nemám jinou možnost.

Rozeběhla jsem se, vyskočila a jedním ladným pohybem vytrhla jednomu z mnichů koberec zpod zadku.

Zuřivě jsem na něj naskočila, až se rozvlnil. Svištěla jsem si to klikatými uličkami. Sem tam se mi do cesty připletl nějaký pomalý mnich.

Jenže pak se mi zachtělo… Jenže co teď? Mají tady vůbec záchody? Nebo alespoň vykopanou díru do země? Co se týče těchto potřeb, byla jsem nenáročná. Chození s vlčím klukem mělo přeci jen nějaké výhody.

Koukala jsem se kolem, když jsem si všimla velkého reflexního nápisu WC. Smykem jsem zaparkovala koberec hned před dveřmi. Za sebou jsem slyšela ještě pár peprných nadávek. Buddha aby je vzal!

Eh, měla jsem na mále snad tam nebude obsazeno! Já věděla, že mexický salát s tibetskými cvrčky nadivoko bude zápřah, ale že až takový, to jsem netušila.

Naštěstí tam bylo volno.

Rychle jsem si stáhla kalhoty a sedla si. Hmmm… mají tady vyhřívané mísy, to je paráda!

Jenže potom se ozval kvílivý zvuk.

„Zase si na mě někdo sedl,“ fňukl mně známý hlas.

Jessica!

Okamžitě jsem z ní vstala a na tváři se mi rýsoval vítězný úsměv.

„Jess! Ráda tě vidím, musím s tebou mluvit,“ řekla jsem, ale potom jsem se zarazila. „Ehm, raději až se okoupeš,“ řekla jsem, natáhla si kalhoty a naskočila na koberec.

„Hyjá, do Jessičina pokoje!“ zavelela jsem a kdybych se nedržela, už bych hodila tlamu na zem.

Nečekala jsem dlouho, když do pokoje vešla Jessica v červeno-oranžovo-žlutém županu. Právě si leštila svou krásnou plešku, když zakopla o můj baťoh a natáhla se přímo před sošku sádrového buddhy.

„Jé, Jess, klanět se mi nemusíš! Ty časy už dávno pominuly, vstávej!“ natahovala jsem k ní ještě smradlavou ruku, na utírání na záchodě nebyl čas.

S úsměvem, který jí ihned zmizel, jakmile se chytila mé ruky, mi podala tu svou.

„Tak jak si žiješ?“ zeptala jsem se poťouchle a šilhala nenápadně po místnosti. Okrové zdi zdobily plakáty Boba Marleyho a marihuany. Hmmm, žije si vážně dobře.

„Nemůžu si stěžovat! Jídlo třikrát denně, plno chlapů, kteří mi slouží…“ pak se zarazila a zkoumavě se na mě podívala ve stylu Sherlocka Holmese. „Co tu vůbec děláš? Neposílá tě Johny, že ne? Já mu ty peníze vážně vrátím!“ začala a já ji utišila ťafkou přes tvář.

„Jess, podívej se na mě.“ To taky udělala, divně u toho krčila nos. „Já chci být taky jeptiška! Přišla jsem se tě zeptat, jestli bys neměla nic proti kdybych… Ne? Neměla? No to je skvělé! Támhleta postel mi bude naprosto vyhovovat,“ krafala jsem a mlsně sledovala postel s nebesy a saténovým povlečením.

Jess jen dál nevěřícně zírala. Nechala jsem ji tam stát a rozeběhla se k té úžasné posteli. Ladným trojvrutým kotrmelcem jsem na ni skočila. Byla tak měkká! Skákala jsem a pištěla u toho jako malá. Tady se mi bude fakt líbit!

Ani jsem nepostřehla, že se ke mně Jessica přidala. Všimla jsem si jí, až když s hlasitým „bum“ přistála vedle postele na hliněných deštičkách. Au.

„Není ti nic?“ strachovala jsem se jen tak na oko. Nohy měla podivně zkřivené a ruka jí do vzduchu trčela v nepřirozeném úhlu.

„V pohodě,“ hekla a vyšvihla se na nohy. Černý plášť měla přehozený přes hlavu a mně se naskytl výhled na titěrná tanga s Buddhou vepředu. Rychle si hábit zase upravila a vypadala o pár odstínu červenější. Podezíravě jsem si ji změřila. Tohle se tady smí nosit? Copak na to nejsou žádné normy?

Chtěla jsem se jí zeptat, jestli budu moct nosit svoje tanga s Fifinkou, ale než jsem se nadechla, připlul do pokoje nějaký Čiang.

„Hdefof, dlade ambode karamba te kanye,“ zahulákal na Jessicu. Přikývla a Čiang zase odplul. Stočila na mě svůj rudý nos a hned potom následovaly dvě šilhavé oči.

„Máš návštěvu, právě nám stáhnul dalšího krokodýla.“

Já a návštěvu? Že by Justin? Ach… To snad, to snad neeeee! Zrovna tady nemám své oblíbené tričko s jeho podobiznou.

Začala jsem panikařit a z batohu si vytáhla alespoň náušnice s přívěskem v podobě jeho hlavy.

„Kde je? No tak kde?“ hulákala jsem na Jess a celou ji poplivala.

Znechuceně si otřela tvář posmrkaným kapesníkem a ukázala ke dveřím, kde byl zelený nápis exit. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se. Konečně ho uvidím! Srdce mi bušilo a v podbřišku mi příjemně vibrovalo jako při posledním koncertu Abby.

Jak jsem utíkala, nohy se mi do sebe zapletly a já se rozplácla na hliněných destičkách z minulého století. Pár jich pod mou váhou popraskalo.

Už jsem se chtěla zvednout, ale přímo před ksichtem se mi objevila něčí ruka. Usmívala se. Teda, ne ta ruka. Jeho tvář. Já se ale zamračila. Tohle rozhodně nebyl Justin.

„Edwarde?“ řekla jsem rozmrzele v otázce. Ještě víc se usmál. Jo, jen počkej, kamaráde, až ti popraskaj koutky. Uvidíme, kdo se pak bude smát. „Co tu děláš?“

Pomohl mi na nohy a zasněně se na mě díval. Nespouštěl ze mě oči a mně to bylo nepříjemné. Koukal se totiž pořád na to samé místo a začal šilhat. Opravdu pohled pro bohy, teda pro Buddhu!

„Víš, měl jsem schůzku s Ptákem ohnivákem,“ usmál se.

„Ta bestie, co mě tu donesla ještě žije?“ zavřeštěla jsem a v hlavě si promílala nejlepší z judo chvatů, který by té bestii přistřihl křídla. Doslova.

„Ne,“ zasmál se nervózně, „s tímhle ptákem ne.“ Poškrábal se ve vlasech a málem si jich pár vytrhnul, jak se z nich snažil tu ruku vyndat. „Chápeš, ne?“

„Jo, jasně,“ přikývla jsem horlivě. Ve skutečnosti jsem neměla páru, o čem tu mele.

„Ehm… přemýšleli jsme a shodli jsme se, že jsme raději na brunetky než blondýnky. Tak jsem tady,“ zasmál se a jeho svěží dech mi trochu zmrazil vlasy. Používá moc Winterfreshek.

„Takže jsi ji pustil k vodopádu?“ zeptala jsem se a snažila se si rozmrazit pramen vlasů. Stačil jeden špatný pohyb a zlomila jsem si ho.

Sakra!

Nervózně jsem těkala pohledem z něho na pramínek vlasů v mé ruce. Nakonec jsem se jen pošahaně zasmála a vlasy zahodila. Narostou nový.

„Takže seš sólo,“ zkonstatovala jsem.

„Ne, já nezpívám,“ zamračil se. Aha, no… tím se mnohé vysvětluje.

„Takže brunetky?“ zamumlala jsem přihlouple a očima nenápadně zkoumala odstín vlasů válejících se na zemi. Vypadal jako ho… hnědě. A pak mi to došlo.

On se zatím celou dobu přiblble culil.

Jenže pro mě nastalo dilema. Užívat si s Edwardem? Věřím, že díky jeho dechu líbá úžasně, ostatní jsem posoudit nemohla, ale jestli jeho mrazivý dech postaví vše, tak doslova vše.

Ale pak tady byl klášter. Byla jsem jen několik kroků od toho, najít svou duševní rovnováhu. Cesta sem nebyla nejlehčí, ale já ji absolvovala. A proč?

Abych se nakonec dala dohromady s Cullenem?

„Co mi můžeš nabídnout?“ zeptala jsem se se vztyčenou hlavou. No, ono to bylo hlavně tím, že byl o několik centimetrů vyšší.

„Daruju ti CD Tokio Hotel,“ řekl hrdě a já stěží udržela obsah žaludku ve svém těle.

„Něco jiného nemáš?“ zeptala jsem se a pevně věřila, že mi nenabídne přímo jejich zpěváka.

„Hmmm…“ začal přemýšlet.

Přemýšlel dlouho.

Hodně dlouho.

Pekelně dlouho.

A potom se ozvalo zachrápání.

Ten prevít zase usnul!

„Hej, bejku!“ drcla jsem do něj takovou silou, že tam zítra bude mít otisk mého nádherného prstenu s medvídkem Pů.

„Jo, nevadí. Teda promiň,“ opravil se. „Ještě jsem ti po cestě koupil tohle,“ řekl a začal šmátrat v ruksaku.

Nakonec vytáhl něco bílého a nechal to rozložit.

Ponožky!

S Justinem!

A já omdlela…

A pak jsem ucítila něco ledového v puse.

Hodně ledového, a já se probrala. Vytřeštila jsem oči a zírala do snad ještě vytřeštěnějších zlatých.

„Nweeeusmeeee,“ snažila jsem se promluvit a odstrčit ho od sebe. Pustil mě a já spadla zpátky na zem. Napřímil se, utřel si pusu do rukávu a čekal. Teda vážně nevím na co.

„Ty pitomečku! Dyť si mě málem zadusil! Při umělém dýchání se nepoužívá jazyk!“

„Ehe.“ No, to ehe, kamaráde.

Justine!

Rychle jsem se kolem sebe rozhlédla a uviděla ho. Dvakrát. Krásně se na mě usmíval. Natáhla jsem se po něm a přitiskla ho k sobě. Voněl přesně tak, jak jsem si představovala.

„Bello?“ zašeptal mi Edward do ucha, kolem něho mi naskákalo pár rampouchů. Celou mě rozechvěl.

A já najednou totálně roztála a stejným tónem jsem zavzdychala: „Edwarde!“

„Bello?“ zkoušel to znovu u druhého ucha.

„Edwarde!“

„Be-“

„Jo! Jsem Bella! Tak už mě polib!“ kňourala jsem a špulila u toho rty.

Nepolíbil mě.

„Nepůjdeme raději jinam?“

Zakňourala jsem.

„Dobře! Do kapličky?“

Zběsile přikývl.

Chtěli jsme odejít, ale za námi stála Jessica.

„Ahoj, Jess!“ pozdravil bejk a z koutku mu stekla slina. „Chceš jít s námi?“ laškovně nazvedl obočí.

Jess se zděsila.

„Ne, trojku ne, já jsem v tom nevinně.“

Jo, přišla k tomu, jak chromý k houslím. Nebo to byl hluchý? Možná jednooký. Vždyť je to vlastně jedno.

„Hmmm… Tak ahoj,“ zamávala jsem jí, uklonila se a běžela do kapličky. Edward za mnou pomalu vlál.

V rychlosti jsme proběhli půl kláštera a pak… stála před námi. V celé své nezrekonstruované kráse.

Otevřela jsem dveře a zatáhla nás oba dovnitř. Byla tu tma, ale to nám nevadilo. Zavřela jsem za námi dveře a vrhla se na něj. Líbala jsem ho dravě a připadala si jako piraňa, jen krev tekla jenom moje. Jeho to snad ještě povzbudilo, protože mě přirazil ke zdi, která se začala drolit.

Jo, tak odtud ten bejk…

Když se mi neohrabaně snažil sundat tričko, málem mi vypíchl oko. No, možná nám ta tma nakonec vadit bude.

Já se s tím nijak nepárala, vytáhla jsem z kapsy kapesní nožík a tričko z něj prostě sundala. Vzdychal a mně to bylo nějaké povědomé. Po chvíli mi došlo proč.

Vzdychal novou písničku od Rihanny. A pak že nezpívá!

„Edwarde, počkej… Edwarde,“ snažila jsem se popadnout dech. Odtáhla jsem se od něj a strhala z nás oblečení. No, to bychom měli.

Vzal mě do náruče a položil na jednu z lavic. Bohužel byly moc úzké, tak jsme spadli na zem. Pár kachliček se pod námi rozbilo, ale mně to nevadilo, já ležela na něm.

Teda do té doby, než se převrátil na mě. Na to, jak jsem byla rozpálená, mě ty kachličky pořádně zchladily. Všechny chlupy se mi postavily do pozoru a v podpaží bych klidně mohla strouhat sýr.

Edward mi cumlal ucho a pár slin mi stékalo po krku.

To jsem si teda uměla najít partii.

„Můhhuhu?“ zeptal se s mým uchem v jeho puse.

„Jo,“ zavzdychala jsem a pak se objevila prudká bolest.

Tak moment!

„Edwarde! Edwarde, přestaň. No tak, nech toho!“

„Proč?“

„To je pupík, Edwarde!“ vyprskla jsem a vlepila mu ťafku.

„Ehm, promiň,“ omluvil se a třel si tvář. Jo, světlo nám vážně chybí.
Přitiskl se ke mně a bylo to.

Pak už jsme jen oba vzdychali Rihannu. Zdobená okénka se chvěla, omítka nebezpečně hodně padala a strop vypadal podezřele nízko.

„Uáááááéééé!!!“ zařval Edward jako Tarzan a vedle nás spadl zdobený lustr. To bylo o fous!

A já se cítila zvláštně. Nejprve jsem si připadala, jako by po mně právě jezdil tank. Sem a tam…

To jsem ale netušila, že nejsem daleko od pravdy.

„Bello!“ zavzdychal udýchaně. „Vím, že není ta správná chvíle,“ šeptal a líbal mi nos.

„Ty prase! Nosovýho francouzáka si nech pro někoho jinýho!“ zařvala jsem na něj, až se mu přikrčily uši.

„Ale já nechci nikoho jinýho!“ naříkal. „Já chci tebe! Kousnu tě a budeme spolu navždy!“ Co to zase mele?!

Znovu zamířil na cíl a vystřelil vpřed.

Ale než se stihl strefit, přerušila jsem ho.

„Hih,“ zasmála jsem se hystericky, „pusť mě, musím.“

„Co musíš?“

„Tam… no, však víš.“

Nechápavě se na mě podíval.

„Na záchod,“ vykřikla jsem a deset centimetrů vedle mě spadla omítka.

Nečekala jsem na jeho odpověď, navlékla si titěrné tanga a utíkala chodbou přímo k neonovému nápisu WC. Cestou jsem narazila na pár mnichů. Někteří zaškobrtli o svůj hábit, jiní srazili osvětlení, když neuřídili svůj létající koberec. Konečně jsem byla tam.

 

Pohled záchodového prkýnka:
Jakmile Bella vstoupila do místnosti, hned se mi rozjasnil celý den. Dlaždičky na zdi byly zářivější a vůně rozprašovače ještě intenzivnější.

Pohled na ni se však nemohl rovnat s tím, když si bez okolků stáhla kalhotky a sedla si na mě. Zalilo mě neuvěřitelné teplo.

Ten vzrušující pocit, když mi šáhla na splachovač.

Nemohl jsem to dál udržet, nešlo se kontrolovat. Muselo to ven!
Spláchl jsem se.

 

Znovu pohled Belly:
To byla úleva. Hned jsem byla o 20 kilo lehčí.

Proťapkala jsem mezi střepy a jeden neposedný střípek se mi zapíchl do nohy.

„Au!“ vykvíkla jsem a skákala po jedné noze. Jenže tím jsem si střepy zapíchala i do ní. Kde se vzal, tu se vzal Edward, čapl mě do náručí a unášel mě kdovíkam. Oba jsme byli stále nazí.

„Edwarde! Já jsem nahatá a z nohou mi teče krev! Tak dělej něco, ty pitomče!“ pištěla jsem, zatímco proudy krve za námi zanechávaly roztomilou cestičku.

Asi mě pochopil a zastavil, schoval nás za nějaké píchavé křoví, které se mi začalo motat do vlasů, a pak udělal něco, co jsem neviděla ani v blbých Béčkových hororech. Vzal mou nohou a prostě se do ní!

Zakousl!

„Ááá,“ řvala jsem jak pominutá. Tohle jsem rozhodně v plánu neměla! Svíjela jsem se v bolestech a Edward olizoval moje nohy. A zatím to s ním neseklo.

A dělal to celé tři dny.

A stále to s ním neseklo.

Ajjinka ♥ Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!