Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ttg%20(3).jpg

Moje další povídka je po návratu Belly domů. Edward naplánoval rodinný výlet, aby zahnal její chmury. Proč by upíři s vlkodlakem nemohli vyrazit na víkend stanovat? Povídka je zaměřená spíš na počátek a konec. Jak to vypadá, když si nevšední rodina vyrazí na nevšední výlet?

Přiběhli na poslední chvíli. Ještě malý okamžik a sluníčko nám zabránilo v odchodu.

„No kde jste?“ naříkala jsem. I jako upír jsem nesnášela dlouhé čekání. Edward mě poplácal po paži a naházel rekvizity do auta.

„My jedeme autem?“ divila se Nessie, když jí bral Edward tašku. Emmett se jen rozesmál a Jakob se držel, dokud mohl. Já jen povytáhla obočí.

„A jak si chtěla jet?“ Nessie zakroutila nechápavě hlavou, ale neodpověděla mi.

„Musíme jet kus autem. Pak to už nepůjde,“ konstatoval klidně Edward. Nessie si všimla, jak se Jakob dusí a vztekle ho praštila do břicha. Musela jsem se smát. Když jsem to tenkrát udělala já, zlomila jsem si ruku. Jakob se zakuckal a odstoupil od ní.

„Bylo to roztomilý,“ bránil se. Nessie se mračila jako bouřkový mrak.

„Jo, to určitě,“ vrčela.

„Tak jedeme, rodinko. Řídím,“ hulákal na les, jenže Edward ho předběhl.

„Zapomeň. Moje auto a řídím já,“ smál se mu. Jakob s Nessie a Emmettem se naskládali na zadní sedačky. Posadila jsem se do vozu a vydechla.

„Maminko, co je?“ strachovala se Nessie. Jen jsem se pousmála, protože se na mě upíralo několik párů očí.

„Nic se neděje. Jen jsem ráda, že jsme spolu.“ Stále se na mě dívali nevěřícně, dokud Emmett nevybuchl smíchy.

„Holka, ty nám dáváš. Podívej se, jak jsi je vyděsila. Hele, že nám nezdrhneš z lesa.“ Pořád se smál. Došlo mi, že budu stále pod drobnohledem. Smutně jsem se usmála, jenže když jsem opět vzhlédla, Edward s Jakobem si mě  prohlíželi, jakoby Emmettovi věřili a já je v tom utvrdila.

„Co je?!“ zavrčela jsem.

„Nemáš nic v plánu, Bells, že ne?“ ujišťoval se Jakob. Držel Nessie kolem ramen a ta vypadala mírně vyděšeně.

„To nemyslíte vážně,“ osočila jsem se na ně. Edward v tichosti nastartoval a jeli jsme. V autě bylo docela dusno. Jen Edward občas zavrčel, když se mu do hlavy dostala nějaká nevhodná myšlenka Jakoba nebo Nessie. Oba se v tu ránu ozývali.

„No co?“ štěkal Jakob. „Jen mě to tak napadlo,“ bránil se.

„Nelez mi do hlavy, tati. Trochu soukromí,“ pištěla Nessie. To byla má výhoda. Když jsem nechtěla, do hlavy mi nikdo nevlezl. Emmett se jen chechtal. Bylo fajn mít tady tu veselou duši. Alespoň ten hustý vzduch nebyl na dlouho. Před lesem Edward zaparkoval a vystoupili jsme. Jakob se protáhl a zapraskalo v něm, jako když podpálíte suché větve.

„Málo místa,“ obhajoval se.

„Tak si mohl běžet za námi. Přivázali bychom ti kost k blatníku,“ řehtal se Emm. Jakob na něj hodil spadlou šišku, jenže Emm se mu vyhnul. Renesmee ke mně z ničeho nic přistoupila a objala mě.

„Děje se něco?“ začínala jsem se bát.

„Ne, neděje. Jen jsem to dlouho neudělala, tak jsem měla chuť tě obejmout,“ špitla. Sevřela jsem ji v náruči. Jedna šiška proletěla kolem mé hlavy a i Edward se jí vyhnul na poslední chvíli. Ani nevzhlédl od otevřeného kufru a švihl šiškou zpět k Jakobovi.

„Jděte si hrát jinam, děti,“ zasmál se. To se Jakoba s Emmettem dotklo. Rozeběhli se k Edwardovi a s úmyslem skočit mu na záda se vyšvihli do vzduchu. Rána to byla pěkná, když dopadli do prázdného zavazadlového prostoru. Edward stál během chvilky u nás a hladil Nessie po vlasech.

„Já za to nemůžu,“ bránil se. Nessie na něj asi křičela. Proč?

„Mohl si jim tam alespoň něco dát. Jste jak malí kluci,“ vrčela Nessie.

„Neměli si začínat,“ zastala jsem se Edwarda, vedla je k lesu. Emm s Jakem byli za chvilku u nás.

„Tak hurá na lov, lidi. Užijte si to,“ křikl Jakob a zmizel mezi stromy. Jenže ve vteřině byl zpět. Popadl Nessie do náruče a vášnivě ji políbil. Zalapala po dechu. Edward vedle mě zavrčel. Bůh ví, co si u toho Jakob myslel. Než se Nessie vzpamatovala, byl pryč a z lesa se ozvalo vlčí zavytí.

„No jo, prosím tě,“ vrčel Edward.

„Tak pěknou zábavu?“ Zkusila jsem. Stále jsem nevěděla, co jim u tohoto přát. Nessie se zvonivě zasmála.

„To se neboj, bude to legrace, mami.“ Rozběhla se mezi stromy a já s Edwardem a Emmettem jsme se vydali za ní…

 

V neděli ráno, mě Edward chytil kolem pasu a vtiskl mi polibek na krk. Škádlivě u toho zavrčel a jemně mi přejel zuby po krku.

„Ale no tak. Už dost,“ pištěla jsem nadšená, že jsme spolu. Emmett někde dráždil grizzlyho a Nessie s Jakobem byli taky v nedohlednu. Raději jsem ani nepřemýšlela nad tím, kde jsou. Za celý víkend jsme s Edwardem lovili necelé dvě hodiny. Zbytek času jsme trávili jiným způsobem. Občas jsme narazili na Emma, jak se řítí za novou kořistí a radostně huláká, ale nic víc.

„Když mě to nestačilo, lásko,“ šeptal mi do ucha Edward. Jen jsem se zvonivě zasmála a páčila jeho ruce z mého těla.

„Za deset minut máme být u auta. Nessie na nás bude určitě čekat,“ připomínala jsem mu.

„To stihneme,“ přemlouval mě, ale mně se konečně povedlo vymanit se z jeho náruče.

„Tak jo, jdeme. Ale ještě si něco po cestě chytíme.“ Protočila jsem panenky, ale neprotestovala jsem. Během minuty jsme našli dvě pářící se pumy. Chudáci, měli to za sebou v tak krátkém čase, že si ani nestihli uvědomit, co se dělo. Umřít při milování, páni. Otřeli jsme si koutky a rozeběhli se k autu.

„Měli bychom to rozseknout,“ začal z ničeho nic Edward. Nechápavě jsem se na něj podívala, takže pokračoval.

„No tu jejich svatbu. Alice je z toho nervózní.“ Svraštil čelo a vypadal zamyšleně. Zavrtěla jsem hlavou. Tohle nebylo téma, na které jsem se chtěla po víkendu v jeho náruči bavit.

„Jindy. Dnes ne,“ zavrčela jsem. Před námi se otevřel pohled na auto a naší dceru v náruči Jakoba. Edward mi sevřel prsty, když je viděl. Z krku se mu vydralo zavrčení.

„Nech toho,“ sykla jsem. V tu chvíli od sebe oba odskočili a Nessie se sladce smála. Jakob vykulil oči a začal se omlouvat.

„Pardon.“ Naštěstí Edward mlčel, protože mu do jeho proslovu skočil Emmett, který se vyřítil z lesa. „Tak jak jste si to všichni užili?“ vřískal a já se musela smát.

„Skvěle,“ zajásala jsem a stiskla silně ruku Edwardovi, který se okamžitě přidal.

„Já taky.“ Jenže asi jen já a on jsme věděli, že nemluvíme o lovu, nýbrž o tom druhém.  Jakob, který stále sledoval Edwarda, jen kývl na souhlas, zato Nessie zářila.

„Báječný. Tolik mi to chybělo a jak sis to užil ty?“ vyzvídala s úsměvem. Emmett se hrdě poplácal po hrudi a pohladil si břicho.

„Naprosto úžasně,“ řehtal se. Nessie se protáhla, ale než jsem mohla panikařit, že ji něco bolí, usmála se. Vypadala spokojeně.

„Tak jedeme?“ švitořila. Edward byl konečně aktivní. Nejspíš se nemohl dočkat, až budeme doma.

„Ano. Nastupte si,“ pobízel nás Edward a my se naskládali do auta jako předtím. V autě si ještě Emmett rýpl do Nessie.

„Vidíš, žádný náhradní tričko jsi nepotřebovala.“ Trochu jsem zpozorněla, ale snažila jsem se je ignorovat a nepřemýšlet nad důvodem proč. Než jsem se nadála, byli jsme v La Push u Jacobova domu a ten se vyřítil z auta jako předtím.

„Já mam hlad,“ hulákal.
„Už zase. Jsi s tím hroznej, Jacobe,“ vzdychla jsem. Nemyslel na nic jiného než na jídlo. Vždyť teď přijel z lovu. Raději jsem ani nepřemýšlela, jak ho strávil. Nedej bože, aby stejně jako já s Edwardem. Edward podal Nessie batoh a ta mu sladce poděkovala. Mou pozornost upoutal Emmett, který přecházel sem a tam jako mlsný kocour.

„Jedem? Už chci za Rose.“ Protočila jsem panenky, ale kývnutím jsem ho zahnala do auta. Byl nenapravitelný, víc jak já s Edwardem. Než jsem stihla reagovat, objímala mě Nessie kolem pasu. Sevřela jsem ji v náruči a dcera mi vtiskla pusu na tvář. Zahřálo mě to. Když se ode mě odvracela, všimla jsem si šrámu na jejím obličeji.

„Počkat. Co se ti stalo na čele?“ vytřeštila jsem oči. Neměla jsem ji nechávat samotnou.

„Narazila jsem do stromu. Nic to není,“ bránila se. Byla vážně celá já. Uniklo mi krátké zasmání.

„Ty si naše malý trdýlko, viď?“ Pohladila jsem ji po bolístce a usmála se na ni.
„To jsem celá já.“ Pokrčila rameny a zubila se na mě stejně jako já na ni. Nessie se rozloučila i s Edwardem a na Emmetta jen křikla, jelikož byl už dávno ve voze. Jakob nás odbyl mávnutím.

„Ahoj.“ Ještě ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak nám Nessie mává a jak ji Jakob táhne do domu, aby konečně dostal najíst. Večer se jí musím ozvat, aby mi řekla, jak to dopadlo. Edward nás dovezl domů a jakmile Emmett vyskočil z auta, šlápl na plyn a jelo se dál.

„Mohli jsme běžet.“ Edward se jen potutelně ušklíbl a zaparkoval daleko od civilizace i domu naší rodiny.

„Ale to bychom neměli s sebou auto, že ne?“ Vykulila jsem oči.

„Tebe to nepřešlo?“ smála jsem se, když se na mě začal sápat.

„V autě?“ bránila jsem se, jenže všechna slova byla marná. Můj manžel vždycky dostal to, co chtěl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  xxx (29.06.2014 18:50)

Karolka

8)  Karolka (05.01.2011 18:52)

Tohle bylo takový sluníčkový, i když jsem po první kapitole cítila ještě zbytky tajícího ledu za krkem. A s ohledem na hrozící katastrofu minule, jsem chtěla Bellu ukecat ať s tím Edwardem zůstane v lese klidně dýl.
A Emmetta prostě miluju.
O Edwardovi ani nemluvím...

Carlie

7)  Carlie (05.01.2011 18:19)

Ha, konečně jsem se vrátila na místo činu a tady se ale dějí věci Úžasně hřejivá, opojná a úsměv vzbuzující harmonicky namíchaná bowle, ňami, ňami - romantika (E+B , N+J ), humor (kost přivázaná k nárazníku, Emmett a Jacob v kufru vozu apod. ), napětí připomínající Bellin odchod .
Paráááda, valím dál

Lipi4

6)  Lipi4 (02.01.2011 02:56)

Holka , tak musím říci :p ,že nejspíš tuhle kapitolku musíme ze scénáře vyškrtnout ( čtu kapitolkua k ní příslušnou část scénáře... jen aby jsi byla v obraze ) a to zcela vážně. Nejen proto,že by film neměl spád a trochu by to zamrzlo na mrtvým bodě:p , ale taky proto, že když bych z ní jen něco vzala , tak nevím jak by se mi technicky popdařilo to natočit a případně k některým věcem přimět herce:p :p .... Takže si u sebe tuto kapitolku škrtám

5)   (21.09.2010 20:42)

Muah... jsou tak roztomilí.... všichni...
Vážně Nessie narazila do stromu? No jo, už jsem ticho, asi jsem jen moc podezíravá

Linfe

4)  Linfe (21.09.2010 19:14)

Wow, trochu moc mateřská Bella a nenasytnej Edward :-) A taky bych chtěla vědět co dělali Nessie s Jacobem. Ale to by asi Edward vrčel víc

dorianna

3)  dorianna (05.06.2010 00:32)

celkem zajímavá povídka, pěkně sepsaná, jen mi tam vadí ty hrubečky, kapku rušivej element... sorry

sfinga

2)  sfinga (04.06.2010 19:18)

Ty uličnice - ty jsi to přepsala na Bellu!
Já čtu a říkám si, co je na tom jiného.
Povedlo se ti to, moc.

Ree

1)  Ree (04.06.2010 18:55)

Ahoj, prosím tě, mohla by sis ke každé kapitole na začátek připsat název série? Ono se v tom potom blbě orientuje. Díky :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek