Sekce

Galerie

/gallery/Tygr naděje.jpg

Další kapitola Miley, která je takovým shrnutím. Nebojte není to konec! Ještě nás čeká Mileyina láska, rodina a hlavně Natashin příběh.

Bolest, která spalovala moje tělo, nechtěla přestat. Pálil mě každý kousíček mého těla, ale nejvíc mě bolelo srdce. Pálilo, ale i bolelo. Měla jsem čas přemýšlet, nad vším co se za tento bláznivý rok událo...

Takže zaprvé jsem zjistila, že můj pravý otec není Ray. Nevadilo mi to, ale mírně bolelo, že mě můj otec společně s matkou opustili. Ray byl zklamaný, když jsem mu to řekla. Ale měl hlavně vztek. Ani se mu nedivím, své dceři/synovi bych za to vrazila pár facek.

Zadruhé je tu fakt o mé pravé rodině. Cullenovi jsou upíři. Nebojím se jich, vlastně je miluji, jako každá holka miluje svou rodinu. Je s nimi legrace, hlavně s Emmettem. Oblíbila jsem si svého dědu Káju a zjistila, že babička Esmé výborně vaří. Vlastně jsou pro mě to nejdůležitější na světě.

Zatřetí mě někdo unesl a já nevím, kdo to byl. Vlastně mě ani nic nenapadá. Proč by to někdo dělal? Jsem normální dívka, která má nevlastního tátu, který vlastní ZOO. Potom má nevlastní matku, která se mění v lišku, ale to si řekneme v jiném bodě. Pravý otec je upír a já určitě musela zdědit něco po něm. Ale spíše jen rysy a nádherné rty.

Začtvrté je tu ta liška. Který normální člověk se mění v lišku?! A jak říkala, nějací jsou původní a ti jsou vlčí. Potom říkala, že žijí sto let. A dále bylo něco o tom, že může za smrt své sestry, to také nechápu.

Zapáté jsem ztratila nejlepší kamarádku svého života, kterou je Bella. Bellu jsem neviděla víc jak měsíc a vadí mi to. Určitě je někde v lese, ale kdo ví?

Ne! Nesmím na to myslet, vím že mám čas, ale nechci. Nechci myslet na něj, vždyť on je… on je hrozný! Mám ho ráda, i když ho nenávidím. Bolest najednou začala přestávat, cítila jsem, jak se stahuje k mému srdci, které začalo zběsile bít. Ale byla tam ještě jen bolest, která mě řezala do krku. Neznámá žízeň.

 

Přestala jsem poslouchat svoje zběsilé srdce a začala poslouchat své okolí. Uslyšela jsem jemné šustění látky, cvakání propiskou a hlasy. Hodně a hodně hlasů, které se nedali rozeznat, protože byli tak daleko.

„No, tak už musíš vstávat,“ zaprskal podrážděně muž sedící vedle mě, podle hlasu jsem poznala, že je to ten muž, co se mi  zakousl do krku. Mé srdce udělalo další tři rány a pak byl naprostý klid. Otevřela jsem oči, ale hned jsem zase zavřela, protože mě do nich uhodilo ostré světlo. Opatrně jsem jedno oko pootevřela a když jsem se ujistila, že to nebude pálit, otevřela jsem obě dokořán.

Vystřelila jsem do sedu a byla jsem překvapená, jak rychle jsem to udělala. Rozhlédla jsem se. Vše bylo tak jasné a ostré. Zarazila jsem očima na muži, který seděl vedle mě. Zvláštně voněl. Díval se na mě obdivujícíma očima s kapkou strachu. Měl na sobě to samé, co před tím na louce.

„Já jsem Jeremy, tvůj stvořitel,“ oznámil mi s klidem a já se na něj zlostně podívala. Jaký stvořitel?

„Udělal jsem z tebe upíra! Máš před sebou věčnost, takže ti vše postupně vysvětlím, ale nejdříve…“ Šáhl po sklenici plné vonící, rudé tekutiny, „chceš se napít?“

Hned jsem mu to vzala z ruky a vypila to do dna.

„To bylo úžasné, co to bylo?“ zeptala jsem se zvědavě a po jeho tváři se rozlil spokojený úsměv.

„Na novorozence jsi krotká, ale to teď neřeš. Takže to, co jsi vypila, byla krev z pytlíku. Kradu je z nemocnic, takže tím nikoho nezabíjím. Až si budu jistý, že jsi stoprocentně krotká, vezmu tě nakupovat. To oblečení od krve ti nesluší,“ konstatoval.

Podívala jsem se na svoje tričko, byl tam obří flek od krve.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se zmateně a rozhlédla se po bytě, ve kterém jsme se nacházeli. Měl pohovku, na kterém jsem ležela, televizi, stolek a police s knížkami. Z obývacího pokoje vedly troje dveře. Jedny byly otevřené a byl tam vidět potemněný pokoj s postelí, skříní a stolem s notebookem. Druhé vedly zřejmě ven, protože tam byl otvor na dopisy. Třetí byli zavřené.

„Nic velkého, zakousl jsem se ti do krku a potom po mě skočilo nějaké zvíře. Zabil jsem ho, ale už si byla v proměně. Stejně už mě nebavilo být samotný,“ vysvětlil. „Jak se jmenuješ?“

„Miley,“ odpověděla jsem stručně.

„Rád tě poznávám, Miley,“ usmál se.

 

Vteřiny se přehupovali v minuty, minuty zase v hodiny a hodiny v dny. Dny se sečetli a vznikl týden. Ano, už jsem tu celičký otravný týden. Skoro nic si přesně nepamatuji, pouze pár maličkostí, jako je moje celé jméno, Bella a nádherný muž, o kterém nic nevím. Když se snažím něco zjistit z minulého života, bolí mě hlava. Je to jako dívat se do reflektoru, kde je jen pár obrázků.

 

Jeremy mi podal skleničku s krví a já se napila. Byla tak výborná a kdykoliv jsem se napila, měla jsem pocit, že už nepřestanu. Jenže Jeremy mě stále klidnil a pomáhal mi v mém sebeovládání.

Teď se snaží o to, zjistit jestli mám nějaký dar. Říkal, že někteří upíři ho mají. Prý existuje rodina, která má čtenáře myšlenek, ovladače emocí a jasnovidkyni. Ale nekrmí se jako my, krmí se zvířaty. Je jen málo jedinců, kteří se takto živí. Podle Jeremyho je zvířecí krev trpká a neuspokojující. Jeremy s nimi pár let žil, krátce po jeho proměně. Ale pak přišla nějaká holka, kterou nenáviděl, tak odešel. Lituji ho.

 

Najednou se ozval zvonek. Jeremy se podíval na mě a potom mi posunkem poručil, ať sedím. Odešel otevřít a já se ještě jednou napila sklenky krve.

„Kde je moje dcera?“ zeptal se drsný hlas, který mi byl povědomý.

„Měl jsi dceru?“ zeptal se zmateně Jeremy.

„Máš tu nějakou upírku?“ zeptal se ten drsný hlas.

„To tě nemusí zajímat,“ řekl tvrdě Jeremy a potom se ozvali kroky. Do pokoje vešel nějaký muž okolo dvaceti. Vypadal rozezleně, ale jakmile mě uviděl, jeho výraz ztvrdl. Hned se mi před očima objevil obraz nějakého dopisu, kde bylo nadepsané moje jméno. Měla jsem z něho zvláštní pocit. Cítila jsem zlost, strach a hodně zatajené lásky. Prudké světlo zhaslo. Viděla jsem všechno. Tátu, Raye, Káju a vtipálka Emmetta. Taky Natashu, která se přímo přede mnou změnila v lišku.

„To ty!“ křikl zlostně táta a natiskl Jeremyho na zeď. Jen jsem na oba hleděla se strachem.

„Tati, nech ho,“ zašeptala jsem tiše a on se zarazil. Otočil se a smutně na mě hleděl. Mám tátu, pomyslela jsem.

_______________________________________________________________

Kapitolka tak nějak o ničem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  Betynka (18.04.2012 20:16)

Hustý. Takže z Miley je ted´ upírka. Senza řekla Edwardovi tati. Angel souhlasim, že za všechno může Natasha. Ksakru co je s Bellou? Doufám, že to nebylo to zvíře, které Jeremy zabil. To by bylo strašný. Těším se na další kapču. Tato se ti moc povedla.

Angel

1)  Angel (17.04.2012 20:36)

Ale nebyla o ničem... akorát no wow z Miley je upírka a řekla Edwardovi tati super a láska kdo by to mohl být a vlastně za všechno může Natasha a no prostě se těším na další kapitolu

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek