Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/esme_c.jpg

 

„Volturiovi,“ tichounce splynulo z Aliciných rtů a její dech se vytratil.

 


Esme

Alice mi to nemohla tajit, i kdyby chtěla. Viděla jsem děs v jejích očích. Podlomily se jí nohy a musela se zachytit zárubně dveří, ve kterých stála.

„Volturiovi,“ tichounce splynulo z jejích rtů a její dech se vytratil.

„Vědí o Niky. Jdou k Eleazarovi. Před nimi se nedá utéct. Aro zuří. Měli jsme to hlásit.“ Přerývaně a krátce dýchala, ale pak se uklidnila. Nepotřebovala podporu svého muže, který ji pevně objímal od chvíle, kdy zašeptala jméno královské rodiny. Barva její pleti už byla normální.

Všichni jsme věděli, že jednou přijdou, byla to jen otázka času. S úlevou jsem si uvědomovala, že Niky je mladá žena, a ne holčička s culíky. Už nás nemohou obvinit, že jsme stvořili nesmrtelné dítě, a ani Bella není člověk, který by znal naše tajemství. Byla jsem vděčna za čas, který nám byl dán. Byli jsme bezpochyby vinni, ale hlavní zákony už byly dodrženy. Dnes. Jen ve své hlavě jsem děkovala Bohu za jeho milosrdenství.

„Bella má štít.“ Jasper byl klidný, ale byla v něm i nejistota. Nikdy jsme nebyli bojovníky. V případném konfliktu tak mohl počítat jen s Emmettem, a to bylo až zoufale málo. I když představa boje proti Jane nebo Alecovi byla nereálná a až bolestně úsměvná. Mohla jsem zavolat mému manželovi, ale chlad mi sevřel hrudník. Neměla jsem na to. Nebyla jsem si jistá ani jejich přijetím v našem domě. Nechtěl jsem, aby Aro viděl, jak moc špatné jsou teď naše vztahy. Podívala jsem se na svou ruku, kde po celá desetiletí byl můj snubní prsten. Byla prázdná. Chyběl mi. Sundala jsem prsten, ale láska k mému muži mi zůstala. To na Belině prstu ten kroužek stále byl. Jen v prvních hodinách a dnech po jejím probuzení jsem čekala, že jej zahodí nebo zničí. Překvapeně jsem tehdy zjišťovala, že nic takového nemá v úmyslu. Byl pro ni symbolem a já se jen marně domýšlela čeho všeho.

Zatřepala jsem hlavou a otočila se směrem k lesu. Niky se vracela domů. Loučila se důvěrně s Jacobem, který měl na sobě jen staré džíny ke kolenům. Šťastně se usmívala a vyklepávala si jehličí z vlasů. Určitě s ní zase běhal ve své vlčí podobě někde po lesích. Láskyplně ji objímal a něžně líbal.

„Musíme jim to říct.“ Jasperův hlas byl pevný a oči jeho ženy se rozšířily další vizí. Jacob odešel a Niky se zastavila kousek od nás.

„Půjdeme do jídelny.“ Ještě jsem ani nedořekla a už tu všichni stáli. Bella seběhla s horního patra domu.

Pokynula jsem rukou směrem k velkému stolu. Každý se někam posadil a mně se pohled zastavil na židlích, které zůstaly prázdné. Nechtěla jsem, aby si někdo všiml mé nerozhodnosti. Začali jsme probírat to, co nás čeká. Nebylo to veselé téma. Nechtěla jsem to tajit věčně, ale doufala jsem, že času máme víc. Niky bylo jen lidských sedm a Bella byla stále ještě příliš mladá.

Upíří zákony, naše provinění, tresty…

Niky nejistě poposedala na židli a nevěděla kam s očima, ale větší starost jsem měla o Bellu. Tiše seděla a nejistě pozorovala své sepnuté ruce, které položila do klína. Nasucho polykala. Až dnes se dozvěděla, čím vším se náš klan provinil. Její pokožka byla bledší než normálně.

„Děkuji, Esme.“ Oči, které ke mně na příliš krátký okamžik zvedla, měla temné a vlhké. Nechápala jsem úplně její vděk a ona si všimla. „Děkuji za Niky. Že jste nám dali šanci, že…“ Věděla jsem, že o tom nechtěla mluvit před ní. Nebylo třeba Niky znovu zdůrazňovat to obrovské riziko, které na sebe s jejím narozením celá rodina brala.

„Bello, všichni s tím souhlasili. Po tom, co se stalo… Měla jsi právo se rozhodnout.“

„Nikdy jste mi ale neřekli…“ Nedokázala se nám podívat do očí. Nikomu. Jako by se za to všechno cítila vinná.

„Tohle jsi přeci tenkrát nemusela vědět.“ Všichni kolem stolu pokývali souhlasně hlavou a ona uvolněně lidsky vydechla. Věděla jsem, že si o tom promluvíme někdy později. Minulost jsme zatím nechávali spát, ale nevěděla jsem, zda to je správné.

 

Z přemýšlení mě vyrušil Jasper, který už samozřejmě uvažoval nad něčím úplně jiným a mluvil na Bellu: „Bello, chceme se s nimi dohodnout, ale oni se možná nebudou chtít bavit vůbec o ničem. Alespoň z počátku.“ Jemně se jí snažil naznačit, že první bude útok a pak možná nějak jednání. Aro vždycky chtěl Alici a Edwarda do své gardy.

„Jsme pro ně příliš silný klan. Už pár desetiletí si hledají záminku, aby nás rozdělili.“ Jasper se nadechl a já si uvědomila, že co se za celou tu dobu nepodařilo Arovi, zvládli jsme sami hravě během pár let. Bude potěšen, protože já jsem selhala. Poslouchala jsem Jaspera jen malou částí svého mozku a myslela jsem na spoustu dalších věcí.

„Potřebujeme je donutit k dohodě, Bello. Bude potřeba, abys je zadržela, a oni nás museli vyslechnout. Ty, Bello. Ty je musíš zastavit. Přijde jich hodně. Jsou silní a mají dary, ale nejsou silnější než ty!“ Jasperův hlas byl naléhavý, jistý a uklidňující, ale Bella vypadala, jako by jeho slova nevnímala, v zamyšlení hleděla na Niky.

„Musíme to říci Jacobovi,“ pronesla rozhodným hlasem jen tak do prostoru. Jasper dotčeně trhl rameny. Alice nevěřícně otevřela pusu. Vždycky jsme ho poslouchali, když se jednalo o strategii nebo taktiku. Míval hlavní slovo. Respektoval ho i můj manžel, ale Bella ho nenechala ani domluvit.

„Chtěla jsi přeci počkat, mami. Třeba bychom mohli jen my…“ Niky se snažila Jacoba vynechat. Nebo se možná také bála.

„Ne!!! Setkám se s Jacobem!“ Bella cítila nutnost to udělat a já jí v tom neměla odvahu bránit.

Jasper nic neřekl a jen kývl hlavou. Ve tváři měl naprosto nečitelný výraz a já nedokázala odhadnout, co si myslí ani co cítí. Nikdo nepromluvil. Myšlenky mi vířily v hlavě a já je nedokázala uspořádat a ani jim dát nějaký směr. Bolestně jsem si uvědomila, že o Carlisleovi ani Edwardovi nepadlo jediné slovo. Jako by k této rodině už nepatřili. Nikdo z přítomných je ani nezmínil.

Tohle mi Edward nikdy neodpustí. Nestála jsem o nějaké jeho odpuštění, ale tohle vůči němu nebylo prostě fér. Musela jsem si to přiznat. Ať udělal cokoli, Edward měl svou dceru velmi rád. Chránil ji a staral se o ni od jejího narození. To on držel její ruku ve své, když začínala chodit. Naučil ji první slova. Co je dobré a co zlé. Usínala hlavně v jeho náruči. I díky němu je dnes Niky taková, jaká je.

Upřela jsem mu jeho práva otce. Nebyl jen její stvořitel nebo zploditel, nebo jak to nazvat. On byl ten, který miloval, chránil a opravdu se staral. Pro něj od jejího narození nebylo nic důležitějšího než ona. Věděla jsem to, ale neměla jsem dost odvahy, abych na jeho oprávněné nároky upozornila Bellu. Stále jsem se pokoušela srovnat si své myšlenky. Trvalo mi to na upíra neskutečně dlouho. Když jsem se vrátila k realitě, u stolu už jsem byla sama.

 

Pomalu jsem se zvedla a zamířila do zahrady. Na houpačce seděla Bella s Niky a povídaly si. Nechtěla jsem je rušit nebo zvědavě poslouchat, ale hrozba, která přicházela, potlačila mé slušné způsoby. Víc než cokoli jiného jsem nyní potřebovala vědět.

V pohledu Belly bylo něco, co jsem neznala. Hleděla na svou dceru s mírně staženým obočím. Viděla jsem, jak se krátce nadechla, než promluvila.

„Niky, musíš Jacobovi říci, co se děje. Zvolila sis ho za svého partnera. To znamená důvěru, lásku, sdílení. Niky, ublížila bys mu svou nedůvěrou. Pravděpodobně by se cítil víc ponížen takovou ochranou než polichocen tvou starostí o něj. To on je tvým druhem v dobrém i ve zlém. Není potřeba bílých šatů, prstenů, kytic ani okázalých slibů. Buď to tak je, nebo ne.“ Zamrzelo mě, že nevidím Niky do tváře a byla jsem vděčná Belle, že tohle téma neotevřela veřejně u poradního stolu.

„Jestli on není mužem, se kterým chceš sdílet svůj život, neurážej ho tím, že bys mu to neřekla. Býval mým přítelem, mým bratrem, mou rodinou. On si zaslouží tvou upřímnost. Jeho srdce bývalo velké a čisté a nevěřím, že by se to změnilo.“ Neuhnula očima, ani na malý okamžik nepřerušila oční kontakt se svou dcerou a já měla co dělat, aby se má ústa nepřiotevřela.

Bývala Bella taková vždy, nebo to bylo těch sedm let odloučení od normálního světa? Kde se to v ní vzalo? Ta rozhodnost, síla, odpovědnost, úsudek. Byla stále novorozená a měla útočit na vše s tlukoucím srdcem a jí se jen nepatrně zachvěly ruce, když zjistila, že už nemá na vybranou, že ona bude ta, na které bude záviset osud celé mé rodiny.

Aby toho nebylo málo, před chvílí dávala své dceři rady do života. Já ve svých sto letech, bych to nesvedla líp. Byla ženou, které bylo tak ublíženo a přesto se její srdce neproměnilo v kus ledu a nezmítala jím nenávist. Možná i proto ji měl Jasper tak rád.

Niky si položila ruku na srdce a jen kývla. S napětím jsem čekala, zda se ona nezeptá na svého otce, ale nic takového se nestalo.

Zatnula jsem nehty do svých kamenných dlaní a kousla se do jazyka. Bella uznala Jacoba jako partnera své dcery a v mé hlavě i tahle skutečnost hledala své místo. Pustila šelmu běhající po čtyřech tlapách do našich životů. Přiznala mu právo na obranu své dcery, ženy, kterou miloval, i když ještě nebyl oficiálně jejím manželem a ani o její ruku nepožádal.

Znovu mě zatrnulo hluboko v mých kostech. Bylo to tak jasné. To Jacob přeci býval Bellinou rodinou. Tou rodinou, která ji chránila a milovala. Cullenovi jí nepřinesli nic jiného než bolest a ponížení… Nikdy mi nebude dovoleno zapomenout na její vylekané rudé oči, které se otevřely do věčnosti. „Esme… On se na tebe bude zlobit.“ To byla jedna z prvních vět, které se strachem řekla. Bála se mého syna. Měla být hýčkána a milována, ale ona cítila jen strach a pocit viny z vlastní nedostatečnosti. Měla jsem chuť do něčeho praštit zatnutou pěstí. Byla jsem bezmocná. Nikdy se mi nepodaří napravit tu křivdu.

Stala se upírkou se silným darem a my na ni hleděli v očekávání její pomoci. Proč by měla vlastně bránit náš klan? Protože mi její dcera s láskou říká babičko? Protože jsme si my ostatní mysleli, že je mrtvá? Protože jsme jí kdysi dali na vybranou a Renesmé se mohla narodit?

Bella měla evidentně jasno, co to znamená být někomu druhem. Ale kde jsem já nechala svého druha a manžela, který učinil rozhodnutí, která jsem nebyla schopna odpustit a prominout? Na okamžik jsem zavřela své oči. Nebránilo mi to ho milovat. Stýskalo se mi po jeho pevném objetí i pocitu bezpečí, který mi dokázal dát. Neměla jsem však sílu zvednout ten proklatý telefon…

Když jsem oči opět otevřela, musela jsem čelit Bellinu pohledu. Ona věděla, jak moc mi Carlisle chybí. Prozradilo to pochopení, které jsem spatřila v její tváři. Styděla jsem se. Ona nikdy nepoznala tu lásku, která vás obklopí a dokáže chránit. Nepoznala něžnou náruč milujícího muže, ve které se schováte. Můj syn se s ní po svatbě sotva vídal. To její láska dala život úžasné Renesmé. Niky. Edward nenechal své dceři ani jméno, které jí ona vybrala. Nasucho jsem polkla a odvrátila od Belly svůj pohled. Budu děkovat bohu, když z Edwarda Bella neudělá hromádku kamení.

 

Niky už byla dávno na cestě za Jacobem, aby domluvila schůzku, když Alice dostala další vizi a doslova odtáhla Jaspera někam do lesa. Mluvila o lovu, ale výraz ve tváři a hluboká vráska na čele mého syna tomu vůbec neodpovídaly. Hleděla jsem za nimi k lesu, když jsem zaslechla Bellin klidný hlas.

„Esme, budu potřebovat pomoc. Neovládám své štíty tak, jak bych potřebovala. Nevěděla jsem, že je budu opravdu potřebovat.“ Byla tak čistá. Netušila nic o velikosti zloby a nenávisti v našem světě. Nevěděla o zuřivých válkách, které se vedli o území, o moc o nadvládu. Přikývla jsem.

„Cokoli bude třeba.“ Hlavou kývali i Emmett a Rosalií, kteří už stáli na schodech. Bella se děkovně usmála. Uvědomovala si, že ona je štít, ona bude ten, kdo chrání. Její selhání bude znamenat smrt nás všech. Nebylo to správné.

 

Až po několika hodinách usilovného tréninku se na Bellině tváři usadil klidný výraz a na rtech náznak úsměvu. Byla spokojená s tím, co dokázala. Ovládala své štíty, nebo alespoň měla ten pocit. Jasper měl velitelský postoj a hrdě se usmíval. Byl si jistý minimálně momentem překvapení. Tohle Aro určitě ještě neviděl.

„Mám strach Esme.“ Ustrašený hlas naší Belly, kterým najednou promluvila, byl v rozporu s její silou. „Bojím se jich. Mají v očích odlesk lidské krve. Zabíjí lidi i ostatní svého druhu. Bojím se stát jim tváří v tvář.“ Jasper se na ni dlouze zahleděl. Byla tak silná a slabá zároveň. Nastalo ticho, dokud Alice nezatleskala rukama a nestrčila do svého muže.

„Tak už to řekni.“ Vesele kolem něj poskakovala a vypadala jako malé, natěšené dítě.

Jasper přešlápl a konečně otevřel ústa: „Bella se s nimi přeci nemusí vidět. Může počkat na kraji lesa…“ Mé dceři se nadšením rozzářila celá tvář.

„Nebo jí postavíme stan,“ vložil se do debaty Emmett a Rosalie ho praštila po hlavě. „Sem zas tolik neřek,“ dotčeně frflal a třel si místo na hlavě, kam ho plácla Rosalie. Snažili jsme se tvářit vážně, ale všem nám cukaly koutky vzhůru, i Belle.

Niky se vrátila se zprávou, že schůzka je domluvena, a znovu si odběhla udobřovat Jacoba. Vadilo mu, že mu přítomnost Belly tak dlouho tajila.

Nechtěla bych být na Bellině místě. Bude muset Jacobovi povědět, jak žila posledních sedm let. Byli velmi dobří přátelé a on se bude ptát. I já bych se o tom styděla mluvit. Pro Bellu je navíc všechno tak intenzivní a nové. Ještě ani neměla možnost mluvit se svým manželem. Manželem?

Nutilo mě to zamyslet se nad tím, jak se Edward vyrovnal se zprávou o její smrti, a v budoucnosti byla i otázka, jak se vyrovná s tím, že Bella je jednou z nás. Celé ty roky o ní věděl.

 

 

Vypravěč

Niky seděla s Jacobem na jejich oblíbené mýtině v lese a klidným hlasem se mu snažila vysvětlit vzniklou situaci. Chtěla mu říci o své matce, ale nezvolila si nejlepší pořadí. Stačilo vyslovit jméno královské rodiny a časový údaj jejich předpokládané návštěvy a Jacob už byl v pohotovosti. Nepustil ji ke slovu a ona ho nedokázala zastavit. Trval si na svém. Nechtěl ji poslouchat a doslova ji dotáhl až k Billyho domku. Všichni se na ni dívali, ale nikdo se jim nepostavil. Ani se nedivila. Při pohledu na Jacoba se ani ona, neodvážila nic namítat. Nechal ji stát před domem a vešel dovnitř. Padlo pár nesrozumitelných slov, ale ta další byla až příliš hlasitá.

„Jak se opovažuješ, Jacobe Blacku, dotáhnout mi pijavici až mezi domy? Okamžitě ji odtud odvezeš, nebo se neznám.“

„Je to Niky, není nebezpečná a živí se krví zvířat, a navíc je pijavice jen poloviční.“

„Je to stále jen obyčejná pijavice. Takové už jsme tu jednou měli a Charlie přišel o dceru.“ Trefil se do černého. Jacob zbledl a zatnul pěsti. I jeho ztráta byla bolestná a připomínat mu to nebylo fér.

„Otiskl jsem se do ní!“ řekl s bojovně vztyčenou hlavou.

„Máš smůlu. Budeme to respektovat, ale ochranu tu nehledej.“

„Fajn! Vypadneme. Jen, Billy… řekni to Niky do očí. A pak, až půjdeš na hřbitov, řekni svému příteli, že jsi vyhnal jeho vnučku.“

„To by mohl říct kde kdo. Všechny pijavice jsou stejné.“ Přesto vyšel na práh svého domu. Uviděl dívku, která k němu stála zády a vlasy jí spadaly v mohutných vlnách skoro až k pasu. Když si uvědomil jejich barvu, vzpomněl si okamžitě na toho mladého Cullena.

„Niky, chtěl bych tě představit svému otci.“ Jacob opatrně volil slova i tón hlasu, vědom si toho, že Niky celý jejich rozhovor vyslechla.

„Jacobe, tvůj otec nechce znát žádnou pijavici.“ V jejím hlase byla rozhodnost a jen nepatrná stopa smutku. Niky nebyla ani člověk, ale ani upír. Nepatřila do žádného z těchto světů a často to cítila.

„Ne, Niky, to nechce, ale rád by viděl vnučku svého nejlepšího přítele. Znal tvou matku a měl ji moc rád.“ Niky se pomalu otočila a postavila se čelem Billymu Blackovi. Chtěla poznat každého, kdo znal její matku a měl ji rád. Billy však jen pootevřel ústa a nebyl schopen slova. Byl příliš bledý.

„Bella… je jako Charlieho Bella… ale Bella je pryč jen sedm let!“

„Rostu jinou rychlostí, jsem jiná…“

„Omluv mě, prosím, a pojď dál.“ Billy těžce dosedl na dřevěnou lavici u jejich prostého stolu. „Měl jsem tvou matku moc rád.“ Hleděl na své sepnuté ruce, které si položil na hrubě opracovanou desku jejich jídelního stolu. Pak k Niky zvedl své oči a znovu si ji pátravě prohlížel.

Srdce Niky bilo o hodně rychleji, než by muselo. Jméno její matky jí právě otevřelo dveře do tohoto domu a bylo příslibem ochrany, která jí mohla být poskytnuta. Už nemohla mlčet, a ani nechtěla. Zpříma hleděla do očí Billyho Blacka odhodlaná říci pravdu, o které nevěděla, jak ji přijmou. Jak ji přijme Jacob. Ten vycítil její nejistotu a ochranitelsky ji objal svou velkou rukou kolem ramen. Ztratila se v jeho náruči. Cítila jeho ochranu.

„Máme teď dům nedaleko odtud, přijela za mnou část mé rodiny. Jsme znovu spolu jen pár dní. Je to dlouhá historie…“ Neměla vhodná slova a hrdlo jí svíral strach. Bylo tak těžké říci starému náčelníkovi něco, co nevěděl ani její otec, ale ona potřebovala pomoc Billyho Blacka. Měl rád její matku a ona mu to dlužila. Zavřela oči a nadechla se.

„Má matka, Isabella Swanová-Cullenová, se stala tím, co je můj otec. Je součástí mé rodiny,“ zašeptala a zbytek vzduchu z plic tiše vydechla. Tak, a bylo to venku.

Stisk jejího přítele mimovolně zesílil. Kdyby byla člověk, rozlámal by jí kosti. Sevřel pevně oči, než chraplavých hlasem pronesl: „Roky jsem tam nosil květy.“ Jacob se podíval Niky do očí. V jeho tváři bylo tolik emocí.

„Jak dlouho to víš?“ Byl jen zvědavý. Tušil, že to musí vědět jen velmi krátce. Nechtěl věřit, že by mu to dokázala dlouho tajit. Poznal by to. Neuměla lhát.

„Přijela společně s mou rodinou.“ K jejímu překvapení Jacob úlevně vydechl. Všiml si změny v jejím chování a bál se přítomnosti nějakého jiného muže v její blízkosti. Jejich tichou rozmluvu těl přerušil Billy.

„Tak to shrneme. Z malé Belly je upír a ta vaše věštice předpověděla, že pro tebe přijde pár rudookých…“ Bylo to výstižné zhodnocení situace a Niky jen přikývla. Billy se podíval na Jacoba. „Požádej smečku.“

„Chceme vyjednávat a doufáme, že se přímému boji vyhneme,“ promluvila Niky.

„To Samovi rozhodně dopředu neříkejte! Rád loví.“ Na rtech toho starého muže se objevil úsměv. Byl plný pochopení a odhalil stále silné a zdravé zuby.

„Škoda, že se toho tvůj dědeček nedožil, Niky. Vrátila se mu dcera i vnučka. Já vás nenechám bez ochrany.“ Po tvářích Niky začalo ztékat několik slz, které její přítel okamžitě setřel.

Nebyla to vlastně tak úplně její rodina z matčiny strany a taky nebyla tak úplně lidská, ale stejně ji byla připravena bránit jako vlastní. Niky se moc snažila, aby se znovu nerozplakala.

 

Byl čas, aby se Niky vrátila k rodině. Jacob ji jako vždy doprovázel. Dnes se však neproměnil ve vlka a neběželi bok po boku. Pomalu kráčel vedle ní a sotva dýchal. Napětí vzrůstalo skoro s každým jejich krokem.

„Niky, proč jsi mi to neřekla? To o tvé matce. O Belle.“

„Jacobe, je to tak těžké. Já vlastně nevím, co říct…“

„Zkus pro začátek fakta. Není to tak dlouho, co jsi kladla květy na její hrob. Kde byla?“

„Byla jako člověk v nějaké luxusní rezidenci s kompletním servisem. Vyřizoval to můj otec po matčině porodu a všem řekl, že zemřela. Věděl to jen můj dědeček. Za mou matku se vydávala Tanya. Nikdy mu neodpustím, co nám udělal…“

Několik dlouhých minut Jacob mlčel a polykal věty o tom, jak Edwarda neměl nikdy rád a jak mu ani on nedokáže odpustit a nakonec se i on rozhodl být jen věcný.

„Víš, Niky, také jsem ti něco neřekl. Nevyprávěl jsem ti, jak to vypadalo, když se tu krátce po svatbě tvé matky objevila Tanya. Místní lesy tehdy postihly rozsáhlé polomy a vzniklo hodně nových mýtin. Tanya tu řádila jako uragán. Nedokázala se vyrovnat s tím, že si Edward tvou matku skutečně vzal, a to nejen formálně na úřadě, ale před celou rodinou a jejich svazek posvětil kněz.“ Když na to Niky nic neřekla, rozhodl se pokračovat. „Niky, věř mi, říká se mi to hrozně těžko, ale to, že Edward Bellu někam na chvíli schoval a řekl, že umřela, bylo pravděpodobně to nejrozumnější, co mohl udělat.“ Niky cítila, že to Jacob neříká úplně od srdce, ale mohlo to tak být. Cullenovi byli výjimeční. Svou stravou i lidskostí. A museli se přeci starat o ni, když byla malá.

„Mohl z ní udělat upírku.“

„Ano, možná mohl, ale neznáme všechna fakta. Určitě by pak musel řešit běsnící Tanyu. Jsem ten poslední, kdo ho bude hájit, ale měla bys mu dát šanci ti to vysvětlit.“

„Říkáš to, co Bella.“ Niky dětsky načeřila svůj nosík. Stále cítila tu svou křivdu, ale na Jacoba se zlobit nedokázala.

„Je na čase vás s mamkou znovu seznámit. Co zítra v poledne na naší mýtině?“

Jacob jen přikývl. Těšil se a bál se zároveň. Potká se s někým, s kým se rozloučil a koho oplakal. Setká se s matkou ženy, která se mu stala družkou, celým jeho světem. Setká se s ženou, která mu dřív byla víc než sestrou, s upírkou, o které neví, kolik lidskosti se jí podařilo uchránit před proměnou.

 

ooo

 

Jacob tam byl a čekal na Bellu. Na svou první skoro dětskou lásku, když ještě necítil sílu otisku. Na starší sestru, která jej tehdy opustila, aby následovala svého muže. Uplynulo jen sedm let, ale žena, která vycházela ladným krokem z lesa, působila starší. Vlnitými vlasy té upírky prosvítaly stříbrné nitky, které mohl zachytit jen velmi citlivý zrak. Byla nádherná a skoro stejná jako jeho Niky, ale byla to Bella. Jiskřičky, které uviděl v jejích očích, když na něm spočinula svým pohledem, vyvrátily všechny jeho pochyby o upíří duši. Stále byla jeho sestra, jen k životu potřebovala zvířecí krev, a s tím on dokázal žít.

Otevřel jí svou náruč a ona jej opatrně objala, dobře si vědoma své síly. Cítil, že ho má ráda, a jeho vlčí část, o které si myslel, že bude protestovat a vrčet, v klidu spala. Objímal ji a hladil po vlasech, jako když byla ještě člověk.

„Jsem tak rád, že jsi, Bello. Chybělas mi.“

Rozvzlykala se mu na hrudi. Celé její drobné tělo se chvělo.

„Ty mně také, Jacobe. Promiň, že jsem se neozvala dřív.“

Pohladil ji něžně po tváři a ona zavřela oči. Chtěl toho vědět mnohem víc, ale nesnesl by ji znovu vidět plakat. Toužil vidět úsměv na jejích rtech, protože v jejích očích byl těžký stín něčeho strašlivého. Smutek, nikdy nemizející bolest a osamění. Nechtěl se ptát. Nebyl si jist, že je připraven to vědět. Raději jen tak stáli a objímali se. Přátelsky a dlouho, jako by si potřebovali vynahradit těch sedm let odloučení.

 

To Billy se později ptal. Přijal ji se stejně vřelou a otevřenou náručí, ale potřeboval vědět. Dovolil Cullenovým, aby ji odvedli, a chtěl ujištění, že o ni bylo dobře postaráno. Teď stála před ním. Už dávno byla žena. Ve vlasech měla stříbro a v očích nekonečnou hlubinu. Její bolest cítil již při své první otázce na minulost a něco v něm probudilo toho vlka uvnitř. Tu část, kterou tenkrát v sobě potlačil a nechal Bellu odejít s ním. Nedokázal se přestat ptát i přes slzy, které viděl v jejích očích a vyčítavé vrčení Jacoba.

„Kde máš svého muže, Bello?“ A Bella se přikrčila pod tíhou jeho slov. „Kde je ten chlap, co ti sliboval, že se o tebe postará a bude s tebou, dokud vás smrt nerozdělí.“ Bella mu mohla říci pravdu, ale kterou z těch pravd si měla vybrat?

„Je s Carlislem na severu. Přijdou za námi později.“ Billy jí hleděl přímo do očí.

„Nikdy jsi neuměla lhát, Bello.“ Jeho hlas byl klidný, ale Jacob slyšel autoritu starého alfy.

„Nelžu!!! Dlouho jsem s ním nemluvila, ale přijdou!“ Chvěla se ponížením, ale pohled nesklopila. Jen Jacob si všiml záškubů, které se snažily napínat svaly jeho otce. Moc dobře věděl, co to znamená. Jen skutečnost, že Bella měla stále na ruce svůj snubní prsten, byla důvodem, proč tu ještě nestál nejstarší z Quileutů ve své vlčí podobě. Ten, který vždy prokazoval nejvíc rozvahy, byl v pokušení proměnit se ve vlka a běžet roztrhat Edwarda Cullena. Billy věděl, že bylo Belle ublíženo a ona pro něho byla dcerou. Bral to jako osobní urážku. Pak se ale v jeho očích objevilo poznání a jen chápavě pokýval hlavou.

„To tys ho chtěla…“ zašeptal sotva slyšitelně a ona zahanbeně kývla hlavou a sklopila oči k zemi. Styděla se, že svou lásku dala tomu nepravému. Někomu, kdo si jí nedokázal vážit. Billy objal Bellu kolem ramen a políbil ji otcovsky do vlasů. Tím byla celá záležitost pro něj zatím uzavřena.

Stačilo by však jediné Bellino kývnutí a Edward Cullen by se proměnil v bílý štěrk, dohoda nedohoda. Jen na malou chvíli starý náčelník zauvažoval, zda by jeho přítel ocenil takovou výzdobu místa jeho posledního odpočinku. Cestičky kolem Charlieho hrobu potřebovaly už trochu upravit.

 

Setkání se smečkou proběhlo na kraji lesa. Jacob jediný přišel ve své lidské podobě. Kráčel první a následovalo jej deset mohutných vlků. Bella popošla dopředu a postavila se proti nim. Všichni zavětřili a s odporem nakrčili své čenichy. Bella také pokrčila nosík a zvonivě se zasmála.

„Taky mi zrovna nevoníte,“ ozvalo se pár přátelských štěknutí a bylo po seznamování. Přijali Niky. Přijmout Bellu, kterou znali jako člověka, už pro ně nebyl takový problém. Navíc je spojoval společný přítel, který se blížil.

Přesto vlci těžko potlačovali údiv a strach, když poznali štíty klanu Cullenů. Nemožnost zakousnout se do smějícího se Emmetta u nich vyvolávala skoro nekontrolovatelné záchvaty zuřivé hrůzy. Emmettova rozladěnost však nebyla o nic menší, když si role prohodili. Vlkodlaci stáli pod štítem a jen pozorovali, jak se k nim marně snaží dostat skoro všichni Cullenovi. Trénovali a vlci se nijak nestarali o to, kdo je štít a jen respektovali pokyny Jaspera a Jacoba. Po hodině společného tréninku se napjatá atmosféra uvolnila. Dokonce natolik, že si Sam s Emmettem dali jeden přátelák naprosto bez štítu. Bylo komické sledovat, jak se ti dva snaží jít do sebe dost tvrdě a přesto si vážněji neublížit.

Přátelskou atmosféru nahradil však divný chlad, když Bella vyzvala Jaspera, aby zapojil i Niky, která do této chvíle stála stranou. Jacob se v ten okamžik nahrbil a tělem mu projelo první zachvění. Niky pro něho byla nedotknutelná. Nehodlal jen tak přihlížet jakémukoli útoku na její osobu. Jasper vnímající jeho emoce zvedl ruce smířlivě dlaněmi vzhůru a o pár kroků odstoupil. Jacob se obrátil hněvivě na Bellu.

„V žádném případě!“ skoro na ni křičel a ani si to neuvědomoval.

„To nejmenší, co pro ni můžeme udělat, je naučit ji aktivní obraně.“ Bella měla v této otázce naprosto jasno.

„Má svůj štít. Nepotřebuje to!“ trval na svém Jacob.

„Potřebuje!!!“ vřeštěla Bella. Stáli proti sobě v útočném postavení a Bella nepatrně odhalila své zuby. Jacobovy ruce se pohnuly prudce vzhůru. Chytil Bellu za ramena a hněvivě s ní zatřásl. Úplně zapomněl, čím se stala. Ignoroval zcela její novorozenost a rizika z ní plynoucí.

„Sakra, Bello, jsi její matka! Může se jí něco stát.“ Ten, kdo se shrbil pod náporem emocí, byl nakonec Jasper. Nedokázal na Jacoba ani varovně syknout a všichni s hrůzou očekávali, co bude dál. Bella propalovala Jacoba nevraživým pohledem a Sam se postavil s vyceněnými zuby obranně k jeho boku. Dřív než stihl kdokoli zareagovat, obrovský černý vlk doslova přeletěl mýtinu vzduchem a ozval se praskot jeho kostí. Jacoba však nejvíc vyděsila síla, která oddalovala jeho ruce od Belliných ramen a jeho nemožnost se pohnout. Její tvář s odhalenými zuby se mu blížila ke krku a sotva slyšitelná slova vyslovená těsně u jeho kůže se mu proti jeho vůli zarývala hluboko do těla. Chlad upířího dechu pronikal jeho svaly. Doufal, že to je jen varování, a nechtěl být u toho, až bude někdy útočit.

„Jacobe, to já jsem ten štít.“ Slyšel ten šepot a měl pocit, že na něj řve. Snažil se neprojevit slabost. Vyhledal její temné oči, připraven čelit jejímu pohledu. Naklonila se k němu ještě blíž a znovu zašeptala: „Jaku, to všechno dělám já.“

Až potom se mu podařilo od ní odskočit a ponechat jí potřebný prostor. Naprázdno polkl. „Jsi novorozená…“ Pozdě litoval své prudké reakce. Před tím vším jej Jasper varoval. Jacob moc dobře věděl, co od Belly může čekat a co je pro ni přirozenou reakcí.

„Ano, jsem nebezpečná!!!“ temně a hrozivě zavrčela. Ještě jednou jí blýsklo v očích, než s trhnutím hlavy zcela změnila svůj postoj. Semkla rty, aby nebyly vidět její zuby, a ruce schovala za záda. Sklopila hlavu a špičkou boty si opatrně pohrávala se stébly trav před sebou. Jako malá holčička skrz své dlouhé řasy opatrně hleděla na Jacoba. Zamrkala a Jacob zapomněl dýchat. Jen pokýval hlavou a mávl rukou, že se jako nic nestalo. Zoufale si přál zapomenout na to, co viděl. Bella se opatrně vydala k černému vlkovi sedícímu daleko od nich. Zastavila se proti němu v uctivé vzdálenosti a dívala se mu provinile do tváře.

„Omlouvám se, Same. Nechtěla jsem ti ublížit.“ Jeho mohutná hlava kývla na potvrzení smíru.

 

Na konci tréninku se na kraji louky objevila tři terénní auta. Dvě Cullenových a jedno z rezervace. Z Esmina auta se šířila vůně lidského jídla a několik vlkodlaků začalo samovolně slinit. Byli pověstní svým kladným vztahem k jídlu. Z druhého auta vystoupilo několik žen i s dětmi. Když to Bella uviděla, vyhledala Sama pohledem, a rty naznačila své děkuji. Jen kývl hlavou, než s ostatními odběhl do lesa, aby se vrátil ve své lidské podobě.

Všichni se pak usadili na trávě a Quileuté se pustili do jídla. Samovy děti měly apetit po otci a Esminy koláče jim velmi chutnaly. Esme se ani nesnažila skrýt své dojetí. Ve všech byl vzájemný respekt plynoucí z jejich podstat, ale nikdo nebránil dětem, které přišli až k Belle, aby se s ní a s Niky blíže seznámily. Sam zvedl hlavu a přestal jíst, ale výraz jeho tváře byl klidný. Souhlasně kývl a nepatrně se usmál. Belle prokázanou důvěrou zvlhly oči. Jeho malý syn se jí dokonce posadil na klín a ručičkami zkoumal její dlouhé vlasy. Opatrně jej k sobě přivinula a něžně houpala. Niky se po tvářích rozkutálely slzy, které se okamžitě snažila ukrýt v Jacobově tričku.

Po společném obědě si Jasper se Samem vyměnily telefonní čísla pro případ potřeby a všichni se rozešli. Na louce zůstala jen Bella s Niky.

„Děkuju, mami, že jsi Jacobovi neublížila.“

„Málem jsem to udělala. Je mi to moc líto. Nejsem upírem moc dlouho a on byl moc blízko.“

„Mami, on ví, že to byla jeho chyba. Já jsem jen moc ráda, že jsi to zvládla, a neboj, Sam se na tebe také nezlobí. Mluvil se mnou o tom. Mám ti to vyřídit. Nic mu není. Jen nevím, proč se postavil vedle Jacoba?“

„Niky, Jacob je alfa celé smečky.“

„Ne, není. Vůdcem je Sam.“

„Ano Niky, ale jen proto, že to Jacob dovolil a chtěl to tak. Jacob se jako alfa narodil, má to prostě v genech. Nemůže se toho vzdát, stejně jako nezmění to, čím je. Je vlkodlakem, ochráncem kmene, vůdcem. Je to jeho poslání, i když se mu do toho nechce. Může s tebou někam odejít, ale vždycky ho to potáhne sem. Zvykej si na to, že tady to teď bude tvé doma. On potřebuje svůj kmen stejně jako tebe a nebylo by fér nutit ho do výběru. Nikdy by pak nebyl opravdu šťastný. V tomhle ho prostě budeš muset následovat. A neboj se, neznamená to, že by neopustil hranice jejich území. Bude s tebou cestovat všude po světě, jen se sem bude stále vracet. Když jsem byla člověk, byli jsme velmi dobří přátelé. Vím o něm hodně, stejně jako on o mně.“ Nastalo ticho, které rušil jen zpěv ptáků a vítr v korunách stromů. Obě se dívaly na oblohu a přemýšlely nad tím, co je čeká. To Bella první přerušila ticho. „Niky, někdo se velkým stává, ale někdo už se velkým narodí. Jacob neměl na vybranou a ani teď nemá na vybranou. Jsi jeho otisk. Jeho druhá polovina. Ty bys to mohla pochopit. Jsi taky výjimečná.“

„Mami, mé narození ohrozilo celou rodinu Cullenových...“ Její hlas zněl provinile a Bellou to otřáslo. To rozhodně nebyla chyba a ani vina její dcery. Lhát přesto nemělo smysl.

„Ano, Niky, ohrozilo, ale ty za to nemůžeš. Já jsem moc chtěla, aby ses narodila a Edward, vlastně celá jeho rodina, za to přijala odpovědnost. Rozhodli se tě chránit i za cenu trestu, který by je mohl postihnout. Všechno to věděli a stejně do toho šli.“

„Chtějí je za to zničit!“

„Ano, také jsem o tom nevěděla, ale ty jsi Cullenová. Jsi jednou z nich.“

Nastalo dlouhé ticho plné pochopení. Niky se neodvážila dál ptát. Ona byla Cullenová. Ji od narození chránili, ale její maminku… To jen na tom jejím náhrobku bylo jméno Cullen. Na ni se jejich ochrana tehdy nevztahovala, i když si vzala Edwarda. Nestala se součástí jejich rodiny. Bolelo ji pomyslet na to, kde byla Bella po jejím narození a kdo ji k tomu odsoudil. Mrazilo ji, když si uvědomila, že právě na síle štítů její matky bude záviset celý další osud Cullenových a vlastně i její vlčí rodiny, protože Jacob si na ni činil přinejmenším stejný nárok jako její původní rodina.

 

 


To Alice o pár desítek kilometrů dál se snažila vidět do budoucnosti a křečovitě svírala předloktí svého manžela. Měla strach, ale bála se to přiznat nahlas. Všechno bylo tak křehké a tak zamlžené a tak nejisté.

.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kala

9)  kala (26.02.2015 19:58)

Fakt utrpení. Vždyť Bella neumřela. Všechny "děti" přišly Esme s Bellou pomoci a ona není zvladatelná novorozená. Neutekla Esme a nezabila Edwarda. Rozumí si se svou dcerou, která si našla Jacoba, a vlci přijdou Cullenovým pomoci. Vytvořili v podstatě novou funkční rodinu a Bella se opravdu snaží. Myslím, že všechno je vlastně dobré… i když rozhodně ne jednoduché.

A jak z toho vybruslím… když bude nejhůř… „Volturiovy druhé šance nedávají…“ A mám konec raz dva. Ale asi Vás budu ještě chvíli trápit...

Odlišnosti… Moji upíři neumí plakat, jen vzlykají a velmi se jim lesknou oči. Slzy jim po tvářích téci nemohou. Billy normálně chodí, Sam má větší děti, Bella má trochu jiné "štíty" a má i ten fyzický… Možná toho bude trošku víc, ale teď momentálně nevím.

Děkuji za komentáře

Kate

8)  Kate (25.02.2015 22:05)

Jak to, že upíři mohou plakat? Máš nějaká poupravená speciální fakta ve tvé povídce? ;)
Uuuf. Tak kde začít? Děje v kapitole bylo vážně hodně, takže jsme se posunuli dopředu, což je docela dobře. Volturiovi přicházejí. Jsem zvědavá, jak dopadne společný boj Cullenů a vlkodlaků s Volturiovými a také se přikláním k tomu, aby se ke Cullenovým připojil i Edward s Carlislem. Myslím, že to Bella zvládne.
Díky za kapitolu a nedočkavě čekám na další.

emam

7)  emam (25.02.2015 21:54)

Vida, co se dočkalo pokračování. To je ale milé překvapení Je to tedy pěkná divočina a jsem moc zvědavá, jak z toho všeho vybruslíš. Jen doufám, že to povede ke šťstnému konci, když je tam zatím skoro jen samé utrpení

kala

6)  kala (25.02.2015 18:11)

Děkuji za čas, který jste mé povídce věnovali a za komentáře, které mě moc potěšily.
Opravdu chcete ty dva připojit ke zbytku rodiny? Bella je klidná, ale ona ví, že Esme ani ostatní nevěděli, co se s ní stalo. To Edward tak rozhodl. Opravdu mám pustit Edwarda Belle na oči, když ho nechce vidět ani jeho Niky a ostatní o něm nemluví? Sebral jí dceru a sedm let života. Byla v blázinci. Bella je stále novorozená a ve svých pocitech nemá úplně jasno. Všechno je pro ni stále nové a velmi intenzivní. Ovládání také není a ani nemůže být jako u staršího upíra. Okolnosti s ní doslova smýkají. Přítomnost jejího muže by byla jen další stresová situace, se kterou by se musela vyrovnat… Bella se Edwarda zastala před dcerou a i před Billym, jako otce a manžela, ale ovládne se, až ho opravdu uvidí???

Ano, Sam to odnesl, ale mohl si za to sám. Bella věděla, že Jacob jí ublížit nechtěl a ani jako člověk nemohl. Bývali si velmi blízcí. To Sam se do toho vložil jako obrovský vlk a její přirozený nepřítel a taky jí vadilo, že se do toho vůbec plete, když se ho to netýká. Bylo to jen mezi ní a Jacobem. Bella je prostě stále ještě novorozená a impulzivní.

Děkuji, že mou povídku čtete , i když rozstupy mezi kapitolami jsou tak dlouhé. Děkuju

5)  Lucka (24.02.2015 22:30)

perfektní V jednu chvíli jsem si myslela, že Jake opravdu dojde k úhoně, když začal protestovat, aby se Niky měla učit obraně. Škoda, že to neschytal Jake, ale odnesl to Sam.
Už se moc těším na další díl

4)  betuška (24.02.2015 19:59)

aááááááách...tak opäť, páči sa mi táto Bella, príde mi taká silná a chytrá, tiež by som tada videla celú rodinu pospolu a zapojených chlapov, ja mám slabosť na akéhokoľvek Edwarda, som schopná mu odpustiť čokoľvek ,tak nejako dúfam , že aj Bella by mohla
za písmenká

3)  BabčaS (24.02.2015 14:17)

2)  betuška (24.02.2015 11:05)

teším sa za pokračovanie...až to rozdýcham, tak možná napíšem niečo smysluplné:

wuzinka

1)  wuzinka (24.02.2015 11:00)

Juuuuu jsem nadsena z kapitoly. A uz vyhlizim dalsi
Jsem zvedava kdy do toho zapoji Edwarda a Carlisla

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Paul, Sam, Quil