Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/srdce%20z%20ledu.jpg

Návrat zbytku Cullenových. Co bude s Beth?

Blížil se den příjezdu ostatních z rodiny. Byla jsem nervózní. Přesto jsem se těšila, neskutečně. Věděla jsem, jak se jmenují a taky kdo s kým chodí. Se stavem v rodině jsem byla obeznámená dokonale. Nevím, jestli jsem se těšila, nebo děsila toho, jak mě přijmou. Bylo to ale rozptýlení od toho věčného zapisování. Edward odmítl polevit. Byl posedlý zjistit, kdo jsem a odkud pocházím, trápil se pomyšlením, že po mě někdo truchlí.
„Edwarde!“
„Neutíkej, řekni mi, co jsi viděla. Beth! Neopovažuj se po mě hodit ten kaktus.“
„A ten ibišek bych mohla? No tak dej mi na chvilku pokoj.“
Tak tak jsem mu stihla přibouchnout dveře od svého pokoje před nosem.
„Beth,“ znělo to jako zakňučení.
„Ne!“ houkla jsem přes zavřené dveře. Věděla jsem, že tam pořád stojí. Bylo mi ho líto, protože se mi snažil pomoct, ale hrozně mi s tím lezl na nervy. Když si vezmu jak naposledy za mnou vlezl skoro až do koupelny s tím jeho sešitem. Naštěstí jsem si jenom napouštěla vodu, když mě napadla ta děsivá vzpomínka spojená s vodou.

Slyším, jak padá a tříští se o velkou skálu pod ní. Vodopád? Možná. Nemám čas, abych se zastavila. Musím běžet. Jde mi o život, cítím to. Zase se bojím. Přemáhám nutkání otočit se a zjistit, jak daleko je můj pronásledovatel. Ta voda je blízko. Její zvuk mi rve uši. Možná, že kdybych se vrhla do její náruče… Měla bych šanci utéct.

Stůj, ty mrcho!“ ječí jeho hlas. Vím, kdo to je. To ten muž z blonďákova domu. Ten, co je zabil. Zastřelil je a podřezal jim krky, jako kdyby to byly husy. Klepu se strachy a odháním ty myšlenky, které mi podlamují nohy. Je pryč. Sliboval mi celý život a teď…

Zastav!“ Jeho tupé a hutné kroky slábnou. Přidej, holka, pobízím se. Píchá mě v boku a nemůžu dýchat. Vodu, potřebuju se napít. Ne, nejde to. Musím utíkat. Jeho hlas opět protíná ticho lesa. „Stejně tě dostanu,“ vrčí. Vyhrknou mi slzy. Mé tělo ovládá panická hrůza, když se blíží. Cítím, jak zpomaluju, ale on… Kde vzal sílu? Vodopád je na dosah, cítím ho ve vzduchu a vidím mezi stromy. Není jiné cesty. Skoč!

„Já ty dveře vylomím. Nějak jsi ztichla. Co se děje? Beth?!“
Bez protestu jsem otevřela. Bála jsem se toho jak jeho hlas zněl. Nechtěla jsem riskovat, že by svojí výhrůžku splnil.
Sjel mě pohledem.
„Nic mi není, jenom jsem si vzpomněla na tu poslední.“
„To mě mrzí. Bylo to velmi nepříjemné,“ zamumlal a opřel se o futra. Díval se mi přímo do očí. Jedna jeho ruka mě chytila za tu moji a jemně ji stiskla. Najednou mi bylo teplo.  Druhou ruku pomalu a opatrně položil na můj pas a jemně si mě přitáhl až k sobě. Propaloval mě očima a střídavě sledoval moje oči a rty. Věděla jsem, co to znamená a co mě čeká, a můj mozek odmítal spolupracovat. Přitiskla jsem se k němu a nastavila mu rty. Neváhal. Polibek, který jsem od něj dostala, byl ledový a neuvěřitelně sladký. Líbal mě něžně a pomalu a moje kolena mi vypovídala službu, takže jeho paže měli po chvilce mnohem víc práce, abych se mu neskácela přímo k nohám.
„Myslím...“
„Nemysli, Beth,“ zašeptal mi do rtů. Zapomněla jsem, co jsem chtěla, a ještě chvíli ho líbala. Byl můj.
Dole se rozletěly dveře. Lekla jsem se a uvědomila si, že stojím tam, kde předtím a jen zírám. Nic z toho se nestalo? Sakra! Edward se pořád opíral o zárubně a prohlížel si mě s ustaranou tváří.
„Mamííí, jsem domááá.“ Ozval se vysmátý mužský hlas. Edward si povzdechl.
„Rodina je tu,“ oznámil mi zbytečně. Nešlo to totiž přeslechnout. Sešli jsme do přízemí, kde už probíhalo vítání. Esmé zrovna zmizela v náruči obrovského tmavovlasého muže, kluka? Bože jak může být někdo tak velký? Vedle něj stála nádherná blondýna, která si znuděně prohlížela nehty a zjevně čekala, až na ni dojde řada. Carlisle držel malou rozčepýřenou dívenku s úsměvem od ucha k uchu, až jsem si říkala, jestli jí někdo nenastřihl obličej. Vedle stál blondým a mírně se usmíval. Edward mě jemně strkal před sebou.
„Edwardeéé.“ Malá dívenka vyběhla a skočila mu na krk a nohy mu obtočila kolem pasu. Rychle jsem ustoupila, abych jí udělala místo, byla schopná mě povalit na zem. Po jejím představení se všichni otočili naším směrem.
Carlisle došel až ke mně a položil mi ruku na rameno.
„Tohle je Beth. Ztratila paměť a po jistých, ehm, událostech jsme se domluvili, že než si vzpomene, zůstane s námi. Je to lepší varianta, než aby byla sama v nemocnici či nějakém ústavu.“
Dívala jsem se na ně, jak se zachovají. Většina se usmívala. Jenom Rosalie – jak jsem stihla pochopit – se tvářila naštvaně.
„Je to jenom dočasně.“
No, hned mi bylo líp. Člověk neví, kdo je a ani jak se jmenuje nebo kde má domov. Třeba už mám děti a jenom vypadám tak mladě?
Před obličejem mi kmitala velká ruka. Zamrkala jsem a zaostřila na tvář. Byl to Emmett.
„Spíš?“
Zavrtěla jsem hlavou a on mě bez sebemenšího varování popadl do náruče a zvedl nad hlavu. Vyšlo ze mě jenom Hééé.
„Okamžitě ji pusť, ještě jí ublížíš. Víš, jak je křehká. Tedy po tý nehodě, ehm, napadení...“
Edward se plácl přes pusu. Čímž podnítil mojí zvědavost. Co to říkal? Nějak mi tu spousta věcí nesedí. Buď jsem opravdu blázen, nebo?
„Hele, ona už zase spí.“ Velké paže se mnou znovu zatřásly, až mi drkly zuby.
„Emmette!“ To už byl na nohou i Carlisle.
Emmett mě celkem dost neochotně pustil na zem.
„Já ostatní přivítám už jenom z téhle vzdálenosti, pro jistotu.“ kuňkla jsem. Zavládlo všeobecné veselí. Kterému jsem nerozuměla.
Připomnělo mi to...

Všude jsou balonky. Barevné a s nápisy. Ve vzduchu cítím purpuru a za okny padá sníh. Vím, že se sem purpura už nehodí. Je na ni pozdě, ale ta žena ji má ráda.

Tři, dva, jedna…“ odpočítává skupina lidí hlasitě a se smíchem. Mým tělem otřásá nervozita a nadšení. Brzy to přijde. Už to tu bude. Sleduju vteřinovou ručičku, a když se dotkne dvanáctky, domem se roznese hurónský křik.

Šťastný nový rok!“ volám s nimi. Několikery paže se mi omotávají kolem krku a jdu z náruče do náruče. Blondýna, brunet, zrzka, kluk s brýlemi… A on. Blondýn, který je snad všude a já jeho společnost vítám. Stojí kus ode mne a usmívá se. Čeká. Dává si na čas. Cítím, jak mi vlhnou ruce, když se ke mně blíží. Roztahuje náruč a objímá mě. Gentlemanský polibek na tvář a ta vůně…

Pořád mě nemiluješ?“ ptá se a nepřestává se usmívat.

Mám tě ráda,“ ujišťuji ho z bezpečného úkrytu jeho náruče. Je mi krásně. Vím, že on bude napořád se mnou.

První, co jsem viděla, když jsem otevřela oči, byl Edward.
„Usmíváš se, to je myslím dobré znamení. Budeme zapisovat?“
To, že se mě ptal, byl určitě krok dopředu. Rozhodla jsem se mu vyjít vstříc. A tak jsem mu všechno řekla. Cokoli, na co jsem si vzpomněla. Psal a usmíval se. Byl moc mladý na to, aby se mu kolem očí dělaly vrásky po smíchu, ale až bude starší, bude určitě zatraceně sexy. Ne že by teď nebyl. Vzhlédl a upřeně se mi zadíval do očí.
„Přestalas povídat uprostřed věty, stalo se něco?“ Zamrkala jsem a rozhlédla se okolo. Tolik jsem se ponořila do svých myšlenek. Nevšimla jsem si, kdy ostatní odešli, a vlastně ani že jsem přestala mluvit.
„Zamyslela jsem se.“ Zamračil se na mě.
„Ale hned ti to dopovím, neboj.“ Snažila jsem se ho uchlácholit. Psal dál každé slovo, ale uprostřed čela měl takovou drobounkou vrásku. Zjevně jsem ho něčím zaskočila a on nad tím přemýšlel.
„Edwarde? Stalo se něco? Řekla jsem něco špatně?“
Zavrtěl hlavou a usmál se na mě.
„Co bys chtěla dělat teď?“
Venku bylo ještě pořád světlo. Navrhla jsem mu procházku. Nijak se nebránil, jenom mi kladl na srdce, že je tam zima. Odběhl se obléct a já se taky snažila rychle na sebe něco hodit. Jako vždy už na mě čekal pod schody.
„Jak ty to děláš?“
„Neztrácím čas česáním.“
Vyprskla jsem.
„Očividně.“ Seskočila jsem ze schodů a ještě mu škádlivě projela rukou vlasy.
Vyrazili jsme ze dveří. Venku bylo celkem teplo, na to, jaký byl měsíc.

„Kam chceš jít?“

„Já nevím, není tu nějaká vyhlídka nebo něco takového?“ Usmál se a kývnul.

„No, i když… Vyhlídka ne, ale něco lepšího.“ Podal mi ruku a já se jí bez zaváhání chytila. Byl tak ledový.

„Hele jsi si jistý, že máš dost oblečení? Máš tak ledové ruce.“

„Mám nízký krevní tlak, měl bych na to brát léky, ale jsem lajdák. Neřekneš to Carlisleovi, viď že ne?“  Těm jeho očím se nedá nic odepřít. Vlastně jsem ani nechtěla.

„Neřeknu.“  Popoběhl a můj pohled zaplavila nová vzpomínka...

 

Řekni,“ vrčí blondýn a já se zase směju. Po zádech mi běhá mráz. Takový ten příjemný a očekávající něco víc.

Ne, to nejde. Sama nevím, kdy,“ vymlouvám se. Blondýn kolem mě několikrát poskočí.

Uá, jsem děsivá příšera a jestli mi nepovíš, kdy přijedeš, stáhnu tě do své temné jeskyně a neuvidíš více světlo světa,“ huhlá a já si musím utřít slzy.

To nezáleží na mně,“ lžu a pokouším se odrazit jeho útok. „A nech toho, nebojím se tě,“ dodávám a instinktivně couvám, když dělá nový výpad.

Boj se, boj! Moje jeskyně nemá okna a je tam smrad mrtvých tělíček ehm… těch… no, sakryš. Jak se jmenují ta zvířata?“ zamýšlí se. Povytahuju nechápavě obočí a nepřestávám se otřásat smíchy.

Jaká?“

Taková ta malinkatá a hnusná a mají křídla a takhle poulí oči,“ vysvětluje a názorně předvádí. Vytřeští oči a rozhodí ruce. Teď už kolem mě neposkakuje, jako opičák, ale létá jako vrána.

Netopýr?“ zaváhám a blondýn vyskočí o kus výš.

Jo! Takže ti tam leží, uá a ty v mé jeskyni budeš uklízet a vařit,“ vrací se do své role.

To pochybuju,“ směju se a blondýn se svaluje do trávy.

S tebou nic není. Máš se bát a ty se mi směješ,“ stěžuje si a nakonec mě stáhuje k sobě do trávy.

Tak kdy přijedeš?“ zkouší to znovu a já jen krčím rameny.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kytka

12)  kytka (12.09.2011 18:01)

Emmett. Ten nikdy nezklame. Ty vzpomínky, ach ty vzpomínky. Bude to Bella?

Amisha

11)  Amisha (06.10.2010 11:16)

Holky děkujeme za komentíky, vždycky potěší a zahřejou.

Bye

10)  Bye (05.10.2010 11:36)

Holky, já se a .
Zase jste celou dobu udržovaly balanc mezi děsivými, skvěle zkomponovanými, vzpomínkami a realitou, do které se nám pomalinku polehounku dostává jiskření!
A taky úsměvné situace.
„Já ty dveře vylomím."
"To, že se mě ptal, byl určitě krok dopředu. " :D
„Neztrácím čas česáním.“
Díky, :)

9)   (04.10.2010 20:23)

Nádherné. Beth je asi Bella, že jo? Jsem děsně zvědavá, co se bude dít dál, ty nás teda napínáš. Uááá! Nádherná povídka, píšeš přenádherně!

8)  SofiaN (04.10.2010 18:13)

eMuska

7)  eMuska (04.10.2010 12:32)

Ten blondýn je strašný! Viem si predstaviť, ako Edward žiarli... Nizky tlak? Si dobrá, to by ma nenapadlo... Krásne... Ale... však to skončí B&E, prosííím!!!

Karolka

6)  Karolka (04.10.2010 08:01)

To zas bylo na jedno olíznutí! Chudák Beth, pořád ty vzpomínky a některé opravdu příšerné. Navíc je strašně roztomile mimo z Edwarda. Hmm... moc by mě zajímalo, co se to na konci stalo, když mu diktovala a jemu se pak na čele objevila ta vráska. A ehm... moc by se mi líbilo, kdyby z ní byl Edward taky tak mimo. ;-)
Paráda dámy, háček jste zasekly a teď si mě pěkně přitahujete ke břehu.

SarkaS

5)  SarkaS (04.10.2010 07:19)

Další úžasná kapitola, plná báječných slov, která nám ovšem nic neprozradila... DOufám, že tak do desáté kapitoly budeme vědět, alespoň něco, protože zatím se chytám jen minimálně. Ale i tak je to bezvadné

sakraprace

4)  sakraprace (04.10.2010 05:48)

Jsi mistr napětí. Od první kapitolky jsem napnutá jak sáňky v létě a stále nepolevuji. Co takhle kapku větší náznak, hmm??? Je to tak strhující, takže doufám, že na další díl nebudeme čekat dlouho

krista81

3)  krista81 (03.10.2010 23:40)

Tak jsem napnutá jak struna, alespoň malilinký vysvětlení alespoň kousek napovězte
Jinak kapitolka moc pěkná, ale pořád se v tom motám
A ten sen o líbání byl roztomilej a Emmett no prostě svůj ;)

sfinga

2)  sfinga (03.10.2010 22:23)

Hej, já už jsem našponovaná jak tětiva
To je pořád záhada na záhadu a vysvětlení nikdy, kruci, aspoň malinký vysvětlení, jo?
Jinak se mi to líbilo, je to prostě:
Dokonalé a dechberoucí

Hanetka

1)  Hanetka (03.10.2010 21:46)

Takže Bella sní o líbání s Edwardem. No, to se jí moc nedivím. A rodinka se sjela, alespoň bude nějaká legrace, že, Emmette? Ale pořád mi vrtá hlavou ten blondýn! A taky co vlastně Cullenovi vědí o její nehodě? Holky, vy to teda děláte napínavé!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek