Sekce

Galerie

/gallery/+.jpg

Nekonečná láska

Doufám, že Vás nezklamu. Milé dámy, konec se nám jistě blíží. :)

Bella

Po celý zbytek hodiny jsem nepromluvila ani slovo. Svým chování mě zaskočil tak, že jsem nad tím musela celou dobu přemýšlet, ale na nic jsem nepřišla.

Jen, co zazvonilo, tak se Edward zvedl a bleskurychle vyletěl ze třídy. Já jsem se pomalu vydala na další hodinu, když mě zastavila Alice.

„Ahoj, můžu s tebou mluvit?” řekla naléhavě. Chvíli jsem na ni překvapeně hleděla a poté jsem lehce přikývla. Vzala mě za ruku a táhla mě ze školy. Hned, co se za námi zaklaply dveře, tak jsem se vyvlékla z jejího sevření. Založila jsem si ruce na prsou.

„Co potřebuješ?” zeptala jsem se odměřeně.

„Bello?” řekla opatrně a prohlížela si mě. V ten okamžik se mi srdce zastavilo. Vyděšeně jsem se na ni dívala. Jedna hodina a ona už mě poznala, takže mě poznali i ostatní!

„Lili,” oponovala jsem jí tvrdohlavě, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Roztáhla rty do zářivého úsměvu a vrhla se na mě. Její studené ruce obtočily můj krk. Bez hnutí jsem stála a probírala si tu trapnou situaci. Co si o mě budou všichni myslet? Změna jména, vzhledu, bože, jsem to blbka, co mě to napadlo?! Proklínala jsem v duchu svůj plán, který se mi zdál dokonalý, ale jak se zdálo, tak zdaleka nebyl a hned v prvním okamžiku se na něm objevila obrovská trhlina, která nechala na povrch vyplout pravdu.

„Vědí to už všichni?” špitla jsem potichu. Alice se ode mě odtáhla a lehce zakroutila hlavou.

„Ne, jen já.” Zamračila jsem se a chtěla se jí zeptat, jak mě poznala, a jestli to někomu řekne, ale ona mě přeběhla, jako by věděla, nad čím přemýšlím.

„Někdy ti řeknu, jak jsem na to přišla,” řekla tajemně, „neboj, nikomu neprozradím ani slovo,” dodala.

„Jsem tak ráda, že jsi naživu,” zajásala.

„Naživu?” řekla jsem nechápavě.

„Mysleli jsme si, že jsi mrtvá, když…” Náhle se zarazila. Nechápala jsem, jak si mohli myslet, že jsem mrtvá, ale pak jsem sjela pohledem na zápěstí, kde jsme měla obrovskou jizvu, kterou jsem se snažila zakrýt velkým náramkem po babičce. Zčervenala jsem a uhnula pohledem na stranu. Alici došlo, že se o tom dál nechci bavit a ona taky nevypadala na to, že by o mém pokusu o sebevraždu, chtěla vést sáhodlouhé řeči.

„Bello, já jsem celou tu dobu stála za tebou, chtěla jsem tě před ním chránit, ale tys do něj byla až příliš zamilovaná, mám tě ráda jako sestru, věř mi, já jsem ti nechtěla ublížit,” převedla téma rozhovoru na jiné a pro mě bolestivější místo, která se v mém srdci nedokázalo ještě spravit.

„Věřím,” špitla jsem se slzami v očích a pevně ji objala. Zase jsem se cítila šťastná.

„Tak, a teď ti ráda pomůžu s tím, co chceš provést tomu zmetkovi,” vykřikla nadšeně.

„Provést?” Nechápala jsem, jak i tohle může vědět, že by byla jasnovidka? Na tohle jsem ale nevěřila, a tak mi to nebylo jasné. Vším jsem byla dokonale zmatená.

„No, přece jsi sem nepřijela takhle změněná jen tak, ne?” zaculila se.

„Ne,” vydechla jsem.

„Tak začni,” řekla a já jsem jí vylíčila celý můj záměr s mojí změnou, příjezdem. Pak jsem došla i k Edwardově podivnému chování a čekala jsem, že mi to Alice vysvětlí, ale jak se zdálo, tak ani ona nevěděla, čím to může být. Probrali jsme vše a ona mi dala pár rad, které jsem využila.

Dny ubíhaly jako voda. Pak se k nim přidávaly týdny, až z mého příjezdu byl měsíc a se sváděním Edwarda a následnou pomstou jsem byla stále na bodu nula. On o mě nejevil vůbec žádný zájem, nevšímal si mě a nějakým způsobem nenáviděl.

Alice

Dnes ráno jsem měla podivnou vizi v podobě dívky, která vypadala jako Bella. Tedy, neseděly jen blond vlasy a modré oči. Promítal se v ní i Edward, nenávist, kterou ta dívka vůči němu cítila a útržky nějaké pomsty. Absolutně jsem nechápala, co to má znamenat. O Bellu se jednat nemohlo, protože už nebyla mezi námi. Dumala jsem nad tím celou cestu do školy, ale nepřišla jsem na nic. Před školou jsem zaraženě sledovala špičky svých bot a doufala, že na něco přijdu. Jasper si o mě dělal starosti.

„Děje se něco?” zeptal se mě s obavami v hlase. Chtěla jsem mu vše říct, ale najednou jsem uviděla tu dívku z mé vize. Prošla kolem nás a já, stejně jako všichni ostatní, jsem ji upřeně pozorovala. Nejhůře na tom byl Edward. Vypadal, jako by ho ta bolest měla zničit. Na chvíli mi ho bylo líto, ale pak mě opět zavalila zloba, jenž jsem vůči němu cítila. Hned se mě vyptával, kdo to je, ale ani já jsem to nevěděla, tak jsem mu vztekle odsekla, že nevím. Když mě náhle něco napadlo. Jestli se v Bellině přítomnosti, když se podřezala, pohyboval Jacob, tak by bylo jasné, že jsem nic neviděla. Mé tělo zalila vlna naděje, že je Bella naživu. Chytla jsem Jaspera za ruku a popošla sním stranou.

„Lásko, cítil si nějaké emoce z té dívky, která kole nás procházela?” zeptala jsem se.

„Ano, nejdřív něžnou a vroucí lásku a poté nenávist a odpor, nechápu to,” pokrčil rozpačitě rameny.

„Díky,” usmála jsem se a vtiskla mu polibek. Pak jsem se rozeběhla do třídy. Hodina se vlekla. Těsně před zazvoněním jsem vyletěla ze třídy a hnala se za Bellou. Narazila jsem na ni, když procházela chodbou a já odtáhla ji ven.

„Bello?” řekla jsem nejistě, když jsme stáli venku v nikým nerušeném soukromí. Vyvalila oči a mě bylo jasné, že je to ona.

„Lili.” Zkusila protestovat, ale mě neoblafla. Skočila jsem ji kolem krku s úmyslem ji už nikdy nepustil, abych o ni znovu nepřišla. Vysvětlila jsem ji, že já jsem její kamarádka, že jsem jí nechtěla ublížit a ona to přijala. Avšak díky mé neuváženosti jsem nás málem prozradila. Ne, tak úplně, ale Bella je moc chytrá a vím, že nebude trvat dlouho a vše o nás zjistí.

Vyprávěla mi o svém plánu a já ji poradila pár rad, které by na Edwarda mohly zabrat. Chtěla vědět, proč se teď chová tak odtažitě a já jsem dělala, že nic nevím. Nemohla jsem jí říct, že ji miluje, na to je ještě brzy a jen ať si to chlapeček užije. Co si nadrobil, to taky sní!

Bohužel, nic na Edwarda nezabíralo, a tak jsem vymyslela skvělý plán.


Edward

Ta nová holka, Lili, mě dováděla k šílenství. Pořád se kolem mě motala a nabízela se mi, ale já ji nechtěl. Už jsem nechtěl nikoho, jen Bellu a ona mi ji tolik připomínala, nejen její vůní, ale i tím, že jsem ji nemohl číst myšlenky. Něco jsem k í cítil, ale nechtěl jsem, aby mě to ovládlo. Přál jsem si zůstat Belle věrný a nechtěl jsem ublížit další dívce, proto jsem se k ní choval, jako bych ji nenáviděl.

Jednoho dne se do mého pokoje vkradla Alice.

„Edwarde, jsi můj bratr a mám tě ráda, nechci, abychom se jednou rozešli s nenávistí,” pronesla potichu. Překvapeně jsem se na ni zahleděl.

„Já k tobě necítím nenávist, to ty ke mně,” řekl jsem. Přisedla si vedle mě a objala mě kolem ramen.

„Omlouvám se ti a na důkaz, že už je vše v pořádku, tak se mnou pojď dnes do klubu,” zaprosila a já jsem kývl hlavou. Byl jsem rád, že už je vše jako dřív, tedy vše ne, chyběla mi Bella a věděl jsem, že bez ní už nikdy nebude nic jako to bývalo.

Přijeli jsme do jednoho klubu v Port Angels. Pohodlně jsme se posadili do tmavého rohu a pozorovali bavící se mládež, když jsem ji uviděl. Svíjela se žhavě mezi dvěma klukama. Na sobě měla krátké šaty, které zakrývali jen to nejdůležitější, někdy ani to.

„Alice, tys to věděla?!” zavrčel jsem.

„Ne!” dušovala se, ale já jsem věděl, že mi lže, protože myslela na slova nějaké písničky. Tohle dělala vždy, když se přede mnou snažila něco utajit. Pohledem jsem sjel na Lili. Byla mi tak odporná svým laciným chováním, ale i přes to jsem měl potřebu ji chránit do roztrhání těla. Měl jsem sto chutí tam vletět a odvézt ji domů. Ti slizáci na ni šahali a ona vypadala, že se jí to líbí. A ty jejich myšlenky mě doháněli k šílenství. Náhle se na mě podívala a já jsem v jejích očích viděl něco, co mi připomnělo Bellu. Rychle sklopila oči a něco pošeptala jednomu z nich. Usmál se plácl ji po zadku a společně odcházeli. Projela mnou vlna zuřivosti. Pevně jsem mačkal židli, abych nevyletět a nezabil toho hnusáka.

„Edwarde?” promluvila Alice. Otočil jsem se na ni a kus té židle mi zůstal v ruce.

„Jdu za ní,” řekl jsem a zvedl se. Už byli u dveří a já ji chytil za ruku, aby nezmizela. Překvapeně se otočila. Vytrhla svou ruku z té mé. Tahle lehká vzpurnost mi připomněla lásku mého života.

„Co chceš?!” zasyčel ten, co stál vedle ní, ale já jsem ho nevnímal. Díval jsem se na Lili a viděl Bellu. Krásného anděla. Něco mu řekla a on zmizel pryč.


Bella

Alice mi poradila výbornou fintu, která by mohla konečně zabrat. Měla ho přivést do Port Angels a já ho donutit k žárlivosti. A tak se taky stalo. Všimla jsem si, že probodává pohledem každého, kdo o mě jen zavadil pohledem. Tančila jsem a užívala si ten pocit, pak jsem to chtěla dovršit do finále, a tak jsem pošeptala Patricovi, který se mnou tancoval, jestli nepůjde ven. Nadšeně souhlasil.Otočila jsem se k odchodu. On měl obtočenou ruku kolem mého pasu a pevně mě k sobě tisknul. Významně jsem se pro sebe usmála a s pocitem vítězství procházela dveřmi, ale náhle jsem ucítila, jak něčí ledová ruka pevně stiskla tu mnou. S trhnutím jsem se zastavila a otočila se. Naproti mně stál Edward v jeho pohledu byla bolest. Vztekle jsem mu ruku vyrvala z sevření. Omluvně se usmál, ale oči měl smutné.

„Co chceš?” vyštěkl Patric a chtěl se na Edwarda vrhnou, ale já jsem ho zarazila mávnutím ruky.

„Běž napřed, doženu tě,” políbila jsem ho na rty a sledovala Edwardův výraz, který přešel z bolesti do utrápenosti. Patric zmizel ve dveřích.

„Bello,” zašeptal s tak neuvěřitelnou něžností, že se mi zastavilo srdce. Bello, jediné a nejkrásnější slovo, jaké jsem kdy slyšela. Slovo, jenž bylo naléhavou prosbou, která zatížila moje srdce jako těžký balvan. Prosycené hlubokou láskou, ostrou bolestí a nejhlubším smutkem.
Při jeho pohledu, který mě něžně hladil po tváři, jsem zapomněla, jak se dýchá.
Dění kolem nás se mi ztrácelo. Čas přestal existovat, přeléval se přes nás až úplne ztratil význam. Jeho zničený výraz se mi zarýval pod kůži a mě se do očí nahrnuly horké slzy. Díky, nim jsem ale se vzpamatovala. Rychle jsem je spolykala i přes bolest, která svírala mé hrdlo.

„Nejsem Bella,” řekla jsem vztekle. Už jsem byla dostatečně při smyslech, abych dokázala potlačit všechno, co jsem v tu chvíli cítila a probudit nenávist, která dřímala hluboko v mém nitru a teď si drala nemilosrdně cestu ven. Trhl sebou, ale utrápený výraz mu zůstal.

„Promiň, Lili,” omluvil se.

„Žádné promiň, už se nikdy neopovažuj vyslovit její jméno,” zasyčela jsem. Odpor a hněv ve mně nabíraly na síle, stejně jako chuť zvracet. Viděla jsem, jak ho moje slova a tón hlasu překvapil. Chvíli se na mě upřeně díval, pak sklopil oči.

„Miloval jsem ji,” řekl to tak něžně a jemně, že se mi srdce divoce rozbušilo a měla jsem pocit, že bolestí pukne.

„Miloval?” vypískla jsem přidušeně.

„Nejhoroucněji,” vydechl.

„Jak se opovažuješ něco takového říct? Když jsi ji tak miloval, tak proč jsi jí ublížil?! Proč jsi ji zranil a ponížil tím nejhroznějším způsobem?!” spustila jsem na něj rozzuřeně.

„Proč?” vykřikla jsem, když mi neodpovídal. Otevřel ústa, aby mi opověděl, ale já jsem mu nedala příležitost, aby vyslovil jen jedno jediné slovo, které by mě zranilo ještě víc.

„Ne, nic neříkej, to já ti řeknu, jak to bylo. Ty v sobě nemáš žádné city. Nezajímá tě nikdo, jen ty sám. Tvoje srdce musí být už dávno mrtvé. Ledové a tvrdé jako kus ledu. Nezbylo v tobě nic lidského, láska ti je cizí, proto nedokážeš nikoho milovat!” zaječela jsem na něj i přes to, jak se mi otevřela stará rána, které byla teď vetší a palčivější než kdy dřív. Moje slova ho zasáhla víc, než bych čekala. Jeho tělo se zdálo unavené, odsouzené k zániku.

„Asi máš pravdu,” řekl zlomeně, na chvíli se odmlčel a jeho tvář byla najednou nečekaně zranitelná.

„My dva jsme stejní, Lili, ty taky nedokážeš milovat, jen si s ostatními zahráváš. Bella byla výjimečná, ona to dokázala. Díky ní jsem si uvědomil, co znamená láska,” dodal sklíčeně. V jeho slovech nebyla ani špetka zloby nebo nenávisti. Čišela z nich upřímnost a oddaná láska, která patřila jí, mě.

„Omyl, já jsem milovala, víc, než si dovedeš představit!” vzlykla jsem a vyběhla ze dveří.

Venku čekal Patric. Přišel ke mně a chtěl mě políbit. Rychle jsem ho odstrčila.

„Nech mě!” vyštěkla jsem.

„Stalo se něco?” řekl zmatený mým chováním.

„Jo, byla to jen hra nic víc!” Odstrčila jsem ho od sebe a rozeběhla se pryč.

Edward měl zčásti pravdu. Díky Lili jsem se změnila. Hrála jsem si s city ostatních lidí, kterým na mě záleželo a mě to bylo jedno. Bylo na čase s tím skoncovat. Nechtěla jsem dál ubližovat okolí ani sama sobě. Nemohla jsem potlačit lásku, kterou jsem k němu chovala, ale nemohla jsem mu už věřit. Proto jsem musela zmizet, a to nadobro.

V tom jsem do někoho nebo do něčeho vrazila, bylo to tvrdé jako kámen. Zavrávorala jsem, ale něco studeného mi zabránilo, abych spadla na zem. Ten dotek mi někoho připomínal, ale nemohla jsem si vzpomenout, koho.

„Co dělá tak krásná slečna sama venku?” pronesl medově můj zachránce. Vzhlédla jsem a uviděla dvě temně černé oči, které zářily touhou po něčem, co bylo mé. Zachvěla jsem se hrůzou. Vymanila jsem se ze sevření těch studených paží a vykročila dál.

„Kampak, kapmak,” řekl výsměšně a zastoupil mi cestu.

„Jdu domů,” vydala jsem ze sebe roztřeseně. Vztáhl ke mně ruku a pohladil mě po krku. V jeho očích se zablesklo a mě naskočila husí kůže. Ovládl mě takový strach, jaký jsem ještě nezažila. Celá jsem se chvěla hrůzou a nebyla schopná se pohnout.

„Já si chci hrát,” zašeptal a přiblížil se svými rty k mému hrdlu. Cítila jsem jeho přerývavý a studený dech na mé kůži. Najednou jsem ucítila obrovskou bolest. Něco ostrého si prorazilo cestu k mé krční tepně, z které vtryskla moje horká krev. Pevně jsem přimáčkla víčka k sobě a naslouchala odporným mlaskavým zvukům, které vydával, když ze mě vysával život. Cítila jsem se unavená, nohy se mi podlomily a ani jsem necítila náraz, když jsem se svezla na zem. Hlava se mi točila a já jsem přestala vnímat šumení listů v chladném nočním vánku. Přítomnost se začala ztrácet a já se propadla do hluboké propasti beze snů.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Rosalie7

5)  Rosalie7 (14.07.2010 14:35)

Úžasné. Naprosto perfektní a nečekaný zvrat! Totáslně jsi mi tím vyrazila dech
Jsem ráda, že jí Al pomáhala a že se jim to nakonec povedlo, trochu ho zlomit. I když to Bells hodně ublížilo, v něm to taky zanechá následky. Ale takovýhle obrat a stoosmdesát stupnů bych nikdy nečekala. Jsem moc zvědavá, jeslti jji stihne třeba Alice zachránit nebo jí přemění - a jestli v tom případě bude mít svojí přirozenou barvu vlasů, nebo jí zůstane ta blond....

Krása, krása, krása!
Netrpělivě čekám na další dílek, Rose

4)  hellokitty (13.07.2010 23:55)

toto sa nerobí!!!!

ambra

3)  ambra (13.07.2010 23:47)

Scri, dnes jsi mi naprosto vyrazila dech. Sice bych Tě trošku přiškrtila za chyby a překlepy, ale kupodivu ani ty mě nijak zvlášť nevytrhly z té drásavé masáže... Popravdě, kdyby mi kdysi, když jsem onde narazila na první díl Schnívání, někdo řekl, že jeho autorka bude mít na spoustu hodin na svědomí mou emocionální rovnováhu, asi bych se tomu zasmála. Vůbec nechápu, kde se TOHLE může vzít v mladé dívce... Je to úžasné, silné, nádherné. Opakuju se? Ty naštěstí ne.

Evelyn

2)  Evelyn (13.07.2010 22:00)

On ji přeměnil? Teda, to je zvrat. Skvělá kapitola

1)   (13.07.2010 21:54)

Hezký díl !

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek