Sekce

Galerie

/gallery/+.jpg

Touha

 

Bella

Přijela jsem domů a vyčerpaně se svezla na postel. Převalila jsem se na bok a přemýšlela jsem o Edwardovi. O jeho dotecích, které ve mně probouzely vášeň. Zachvěla jsem se touhou, chtěla jsem je cítit… Zase. Pak jsem si vzpomněla na to, co se mohlo stát. Málem jsem ho políbila. Ne, málem jsme se políbili! Trápily mě výčitky svědomí už jen proto, že se mi líbil. A nejenom líbil, byla jsem z něho úplně paf. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ach, ten jeho spalující pohled. Ne, Bello, tohle už se nesmí nikdy opakovat! Přikázala jsem si. Už nikdy! Ale věděla jsem, že to nebude lehké. Budu v sobě muset potlačit všechny city vůči Edwardovi a probudit lásku k Jacobovi.

„Ahoj, zlato.” Vloudil se mi do uší jeho hlas. Hrůzou jsem strnula a podívala se na Jaka.

„Jaku! Proboha, co tady děláš? Málem jsem vypustila duši, jak jsem se lekla!” spustila jsem na něj ještě v šoku. Sklopil oči.

„Tak já tě nebudu otravovat,” řekl zklamaně a otočil se k odchodu.

„Ne, počkej, tak jsem to nemyslela!” Vrhla jsem se k němu a chytla ho za ruku.

„Jenom bys mi mohl napsat, že se k nám chytáš nebo třeba zaťukat, abych se příště nevyděsila k smrti.” Zlehka jsem ho pohladila po tváři, abych mu dala najevo, že jsem ráda, že je tady se mnou.

„Chtěl jsem tě jenom překvapit,” zašeptal.

„Já vím.” Objala jsem ho. Tím jsem ze sebe chtěla dostat vinu, která mě užírala. Cítila jsem, jak mi sedí na bedrech a táhne mě níž, a taky zapomenout alespoň na chvíli na Edwarda, ale nešlo to. Měla jsem ho plnou hlavu. Nemysli na něj, přikazovala jsem si stále dokola, ale měla jsem smůlu. Byl v každém koutku mé mysli. Doslova mi zastiňoval ostatní myšlenky. Nebyla jsem schopná se na nic soustředit a to byl problém, hlavně, když byl teď u mě Jacob.

„Bello, není ti něco?” Vzal mě za bradu a zkoumavě si mě prohlédl.

„Ne, nic,” řekla jsem vystrašeně. Co když to na mě pozná? Při téhle myšlence jsem se zachvěla.

„Tohle mi netvrď, já vím, že se něco děje, neoblafneš mě.” Probodával mě pohledem a já jsem strachem ztuhla. Nezmohla jsem se ani na slovo, jen jsem tupě zírala do stěny.

„Tak co jsi provedla?” Bože, Jaku, zamilovala jsem se, ale ne do tebe! Tahle myšlenka, ostrá jako břitva, mi projela hlavou a já si na chvíli myslela, že jsem ji vyslovila nahlas. Naklonil se ke mně a políbil mě na krk.

„Bello, řekni mi to,” zaprosil a nepřestával mi líbat krk.

„Ve škole jsem spadla, víš, jak jsem nemotorná,” dostala jsem ze sebe, ani jsem nevěděla jak. Byla to pravda, ale ne úplná a už vůbec ne to, co mě trápilo. Potichu se zasmál.

„To je ti podobné.” Zvedl ke mně hlavu. V jeho pohledu bylo tolik vroucí lásky a něžnosti, až mi srdce začalo bít jako o závod. Nejdřív kvůli Edwardovi a teď kvůli Jacobovi, jestli mi dneska neexploduje, tak snad vydrží všechno.

„Půjdeme se projít?” Naklonil se ke mně a jemně mě kousl do ušního lalůčku. Zachvěla jsem se, ale vůbec mi to nebylo nepříjemné, spíš naopak. Takhle jsem Jaka neznala, teď mě jeho polibky a doteky lákaly. Chtěla jsem s ním být sama, a ne se courat venku všem na očích.

„Hm, nevím,” řekla jsem roztřeseně.

„Prosím,” zaskučel, naklonil hlavu na stranu a udělal na mě psí oči, které uměl dokonale a těm se nedalo odmítnout.

„Fajn, vyhrál jsi!” zasmála jsem se.

Potloukali jsme se venku. Jacob mě pevně držel za ruku, pak se zastavil a zahleděl se mi zpříma do očí. Zmateně jsem se na něho zahleděla a trochu se pousmála.

„Ty jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo,” řekl potichu. Cítila jsem, jak mi hořely tváře. Sklopila jsem zrak. Jemně mě chytil za bradu a přitáhl si mě k sobě.

„Jsi tak roztomilá,” usmál se a zlehka se dotkl svými rty těch mých. Jednu ruku měl zabořenou v mých vlasech a tou druhou vjel pod svetr. Nejdřív mě hladil po zádech, a pak přejel dopředu na břicho. Cukla jsem.

„Něco jsem udělal?” Odtáhl se ode mě a vystrašeně si mě prohlížel.

„Ne, nic, jen mě to lechtá.” Musela jsem se zasmát tomu jeho zmučenému a zděšenému výrazu. Udělala jsem jeden krok k němu a přitáhla si jeho obličej rukama ke svým rtům. Polibek mi oplatil. Tentokrát mi rukou nezajel pod svetr, ale já to chtěla. Přimáčkla jsem se těsně na něj a cítila jsem, jak moc ho vzrušuji. I on ve mně probouzel touhu. Vzala jsem jeho ruku a sklouzla s ní tam, kde se před okamžikem nacházela. Chvíli váhal, a pak ji zvedal víš, až na moje prso. Zmáčkl ho jemně a já jsem vzrušením zavzdychala. Naše polibky už nebyly jemné, ale vášnivé.

„Neruším?” ozval se za námi známý hlas. Krásný melodický hlas a já jsem ztuhla. Rychle jsem se odtrhla od Jacoba a ustoupila o dva kroky stranou. Podívala jsem se do jeho očí. On se mi pohledem vpíjel do těch mých, stejně jako dneska, zase mě z toho mrazilo po těle. Padala jsem hlouběji, stále ponořena do jeho očí.

„Bello?” pronesl klidně Edward. Jasně, už zase jsem mimo, jen doufám, že si Jacob nevšiml toho mého zasněného pohledu.

„A-ano?” zakoktala jsem. Chtěla jsem, aby můj hlas byl vyrovnaný, ale v jeho přítomnosti to nešlo, ten jeho hypnotizující pohled. A výborně, zase jsem rudá jako rajče. Já se té červená asi nikdy nezbavím.

„Jdeš nevhod!” promluvil Jacob a v jeho hlase byla slyšet zloba.

„Tak já se stavím jindy.” Edward se obrátil a chtěl odejít, ale já jsem ho zarazila. Nevím, proč jsem to udělala.

„Počkej, nerušíš, co jsi chtěl?” vyptávala jsem se. Nechtěla jsem, aby odešel.

„Jdu kvůli tomu projektu na biologii.”

„Ehe?” Edward se zasmál. Musela jsem vypadat jako totální pitomec.

„Mám být s tebou ve dvojci. Je to třiceti stránková seminárka o přírodě, zvířatech a postoji lidí k životnímu prostředí,” vysvětloval, ale já jsem ho skoro neslyšela, teď mě zajímalo něco jiného, než pitomá školní práce. Zajímal mě jenom Edward.

„To nemůžeš být s někým jiným?” procedil Jacob přes ztuhlé rty a mě tím vrátil zpátky do reality.

„Ne, Jaku, nemůžu,” řekl s naprostým klidem Edward. Oni, oni se znají! Bože, tohle je snad to nejhorší. Jacob si vztekle odfrkl.

„To víš, už se těším, až tě budu znovu zachraňovat, když omdlíš.” Nechal větu viset ve vzduchu a ani se na mě nepodíval. Upřeně pozoroval Jacoba. Slyšela jsem, jak Jake zaskřípal zuby. Napětí mezi nimi by se dalo krájet.

„Oh, fajn a kolik máme času?” zeptala jsem se rychle, abych je oba rozptýlila. Edward na mě sjel pohledem.

„Týden, kdy můžeme začít?” Znovu se podíval na Jacoba a usmál se.

„Dnes ne!” sykl Jake ledově a zuřivě si mě přitáhl k sobě. Edward se nepřestával usmívat.

„Co třeba zítra?” zajíkla jsem se přidušeně, protože mě Jacob pevně svíral a já jsem skoro nemohla dýchat.

„Dobře, ještě se domluvíme ve škole.” Edward mi věnoval sladký úsměv a odešel. Když nadobro zmizel, tak mě Jacob konečně pustil.

„Jaku, příště mě takhle nemačkej nebo už nebudu mezi živými,” lapala jsem po vzduchu opřená o strom.

„Promiň, to jsem nechtěl, jsi v pořádku?” Pohladil mě po vlasech a vyděšeně si mě prohlížel.

„Jo, teď už jsem v pohodě.” Narovnala jsem se, abych mohla do plic natáhnout víc vzduchu.

„Bello, zkus ve škole zařídit, abys nemusela být s ním,” zaprosil, ale to poslední slovo, s ním, s nechutí vyplivl, jako by to bylo něco odporného. Jako by Edward byl něco odporného. Překvapeně jsem zamrkala.

„Slyšel jsi ho, musíme být spolu,” řekla jsem trochu rozpačitě. Chtěla jsem být s Edwardem o samotě a zároveň nechtěla. Bála jsem se, že neudržím své city na uzdě a stane se něco hrozného.

„Zrovna s touhle pijavicí,” zasyčel a vztekle bouchl pěstí do stromu.

„Pijavicí?” opakovala jsem se smíchem, vážně mě to rozesmálo. Tvrdě se na mě podíval a pokrčil rameny.

„Vy jste si něco udělali?” zajímala jsem se. Jacob se zadíval na místo, kde před chvílí stál Edward a tváří se mu prohnalo zhnusení.

„Nic!” zabručel s takovou nenávistí v hlase, až jsem se lekla. Přistoupila jsem němu a lehce se dotkla jeho ruky.

„Vy mezi sebou něco máte?” zeptal se mě s vážnou tváří.

„Cože?” vyjekla jsem vyděšeně. A zase ta červená, cítila jsem ji ve tvářích.

„Ne-e, nemáme, proboha, jak tě to napadlo!” koktala jsem a vůbec jsem se mu neodvažovala podívat do očí.

„Vážně?” V jeho hlase jsem slyšela strach.

„Vážně!” Překvapilo mě, jak byl můj hlas vyrovnaný. Zvedla jsem k němu pohled.

„Dobře,” zašeptal mi do vlasů a pevně mě objal, jako bych se mohla každou chvílí rozplynout.

„Ale vůbec se mi nelíbí, jak se na tebe dívá!”

„Jaku, dívá se na mě úplně normálně!” opáčila jsem, ale věděla, že to není pravda. I já jsem si toho všimla.

„Jacobe, mám tebe a jiného nechci!” Zavrtěla jsem se v jeho náruči. Lhala jsem, ale nemohla jsem mu říct pravdu, o tom, co cítím.

 

Edward

Přijel jsem domů a měl jsem plnou hlavu Belly. Chtěl jsem ji znovu vidět, ale dřív, než ve škole. A pak jsem si vzpomněl na projekt, která nám zadal pan Banner. Tohle byla dobrá záminka, abych ji viděl. Neváhal jsem a vydal jsem se ke dveřím, ale cestu mi zastoupila Alice. Ruce měla v bok a nasupeně se na mě dívala.

„Chceš něco? Spěchám,” pronesl jsem klidně.

„Edwarde! Vím, co jí chceš udělat!” pronesla ledově. Zasekl jsem se, no jasně, ty její vize!

„Uhni mi z cesty!”

„Ne, ani náhodou, zdá se mi jako hodná holka a tohle si nezaslouží! Všem kolem sebe akorát ubližuješ!” vyštěkla.

„Alice, do toho ti vůbec nic není!” Už jsem ztrácel trpělivost.

„Ale je! Jestli jí to uděláš, tak-”

„Starej se sama o sebe a mě nech nepokoji!” přerušil jsem ji a odstrčil ji z cesty. Práskl jsem za sebou dveřmi a nasedl do auta. Edwarde, varuji tě, neopovažuj se! Bloudil mi její hlas v hlavě a já ho ignoroval. Alice mě neuvěřitelně vytočila, co jí je sakra do toho, co já dělám? Jel jsem hrozně rychle. U jejího domu jsem byl za pouhých pět minut. Vystoupil jsem z auta a kolem mě se vznášela její vůně. Vydal jsem se tam, odkud přicházela. Pak jsem se zastavil a uviděl ji. Ale nebyla sama. Byl s ní ten podvraťák Jacob! Stáli nalepení na sobě a vášnivě se líbali. A on měl ruku pod jejím svetrem a tisknul jí prso. Projel mnou vztek.

„Neruším?” Nemohl jsem si to odpustit, abych viděl ty jejich vystrašené obličeje. Bella se odlepila od Jacoba a ustoupila stranou. Vyjeveně se na mě dívala. Nikdo nic neříkal a já se tím docela bavil.

„Bello?” Pohlédl jsem na ni. Ona se na mě zmateně zadívala.

„A-ano?” koktala a zčervenala.

„Jdeš nevhod!” ozval Jacob.

„Tak já se stavím jindy.” Chtěl jsem odejít, ale věděl jsem, že mě Bella zastaví. A taky to udělala. Musel jsem se smát, ta holka mě chtěla, věděl jsem to, i když jsem jí nemohl číst myšlenky. Ptala se mě proč jsem tady, a tak jsem jí řekl o školním projektu. Nechápavě se na mě podívala. Její výraz mě pobavil. Vysvětlil jsem jí, o co jde, ale asi ji zajímalo něco úplně jiného a to něco jsem byl já.

„To nemůžeš být s někým jiným?” procedil vztekle Jacob, protože si všiml mého a Bellina pohledu.

„Ne, Jaku, nemůžu,” řekl jsem klidně. Bella namístě ztuhla. Ano, Bello, známe se. Pomyslel jsem si.

„To víš, už se těším, až tě budu zachraňovat, když omdlíš.” Tuhle větu jsem směřoval k Jacobovi. Jeho vzteklý výraz se propadl do zuřivé grimasy a já se v duchu musel smát. Takhle jsem se už dlouho nepobavil. Pak Bella promluvila, zřejmě, aby nás rozptýlila.

„Oh, kolik máme času?”

„Týden, kdy můžeme začít?” zeptal jsem se a čekal na Jacobovu reakci.

„Dnes ne!” zavrčel jako vzteklý pes a přitáhl si Bellu k sobě, abych pochopil, že je jeho. Zkřivil jsem rty do úsměvu.

„Co třeba zítra?” řekla přidušeně Bella. Nemohla vůbec dýchat, jak si ji Jacob k sobě tisknul.

„Dobře, ještě se domluvíme ve škole.” Usmál jsem se na ni, jak nejlépe jsem dokázal a s pocitem vítězství, odcházel. Můj plán se mi daří a mě to začíná bavit čím dál víc!

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

4)  hellokitty (24.06.2010 00:31)

ambra

3)  ambra (23.06.2010 13:40)

Scrib, a vážně nemáš zač!;) Celou dobu přemýšlím, co se z Edwarda nakonec vyklube, že ji to dožene až k té řece... A malá rada - po schválení článek pravidelně vypadne ze série, takže ho musíš znovu vložit a Uložit změny. Ne, neptej se mě, proč...:) :D

ScRiBbLe

2)  ScRiBbLe (23.06.2010 13:16)

ambra: Vážně Ti děkuji za komentář, hrozně mě to těší .

ambra

1)  ambra (23.06.2010 10:02)

Scrib, je to vážně čím dál lepší. Rytmus příběhu se mi definitivně dostal pod kůži. Je to tak syrově realistické... Nechápu, že jsem pochybovala o střídání různých pohledů na stejnou situaci. Jacob je úžasný, skvěle jsi vystihla, jak může dívka milovat dva kluky a jak jiné to přitom může být... Ta pudová přitažlivost k Edwardovi, ta lákavá fyzická blízkost Jacoba... A Edward. Regulérně z něj mám husinu. Ale - ach bože - vždycky jsem měla slabost pro každého bad boy v okruhu sto kiláků...;) Píšeš čím dál líp!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still