Sekce

Galerie

/gallery/Twilight___Alice_and_Jasper_by_SlashNKirk.jpg

Šaty aneb Moje verze Aliciny posedlosti módou

Stála na břehu jezera a dívala se na svůj odraz na hladině. Nemohla ze sebe spustit oči. Šaty jí byly velké a bylo na první pohled jasné, že nebyly šity na ni. Ale vypadaly mnohem lépe než beztvaré šedé hadry na mnoha místech potrhané, které měla doposud a které nyní ležely pohřbené kamenem na druhé straně jezera. Přesto, že jí šaty zrovna dokonale neseděly, slušely jí. Díky nim vynikla temná čerň jejích vlasů a smetanová bělost pokožky. Byla krásná. To poznání ji překvapilo. Nikdy o sobě jako o krásné nepřemýšlela. Najednou si byla jistá, že ostatním se musí líbit. Jemné pravidelné rysy, drobná štíhlá postava, zasněný výraz ve tváři, který nezmizel, ani když se na sebe snažila mračit.

Nejvíc ji ale upoutaly oči. Myslela si, že jsou stále krvavě rudé. Proto se svému obrazu dlouhou dobu vyhýbala. Teď jí pohled už neoplácela děsivá červeň, za kterou by se musela stydět. Sledovala se očima barvy rozpuštěného karamelu. Líbilo se jí to jako máloco jiného. Představovala si, jak úžasně bude tahle zvláštní barva vypadat na jejím milém. Neznala ještě jeho jméno. Rozčilovalo ji, že neví, jak o něm má přemýšlet, jak ho v duchu oslovovat, s jakým jménem si pohrávat a zkoušet, jak bude znít z jejích úst. Několikrát se zkusila podívat do budoucnosti na jejich setkání a snažila se odhadnout chvíli, kdy se jí představí. Nikdy se jí to ale nepodařilo. Nesnášela neúspěch. Rozhodla se však, že takhle se může ještě více na jejich první kontakt těšit. Snila o tom, jak k ní přijde, usměje se na ni a řekne své jméno. Představovala si jeho hlas. Po ničem netoužila víc, než aby ho slyšela na živo. Ne ve vizi, ne při snění, ne ve fantazii.

Dívala se na sebe a věděla, že teď už ho opravdu může najít. Část vize se splnila. A na ní bylo, aby se dostala i k tomu zbytku. Nepochybovala, že to dokáže. Poháněla ji mocná síla.

Neuměla by říct jak, ale cítila, že je pravý čas. Nedokázala se na svou nejbližší budoucnost podívat, příliš rychle se měnila a byla moc závislá na mnoha drobných rozhodnutích. Přesto si byla jistá, že už nemá smysl čekat a skrývat se v lesích. Musela mezi lidi. Musela najít město s barem, kam za ní přijde. Musela následovat svůj osud.

Tentokrát se už nijak dlouho nerozhodovala. Tuhle bitvu vyhrála v okamžiku, kdy se rozhodla bojovat. Neuvažovala o tom, co dělá. Nevymýšlela, kam půjde ani kudy. Prostě šla. Pomalým lidským krokem procházela lesem. Dva dny a dvě noci trvalo, než stromy začali řídnout a ona se přiblížila obydleným oblastem. Necítila nervozitu, neklid ani strach.

Bez zaváhání šla dál. Nebe halily těžké mraky, které hrozily každou chvíli spustit déšť. Vzduch vibroval energií bouřky, kterou Alice slyšela daleko za horami. Zvedal se vítr, čechral jí vlasy, zamotával sukni pod nohy a přinášel pachy a vůně z města. Nemohlo být víc než míli daleko.

Aniž by si udělala jedinou krátkou přestávku, pokračovala v cestě. Brzy byla na doslech. Tolik tlukoucích srdcí! Na okamžik se jí zamotala hlava a zrak se zastřel rudým oparem značícím onu omamnou touhu. Nezastavila. Na jazyku ucítila pachuť vlastního jedu. Zatnula pěsti. Silou vůle se donutila myslet na něj, na muže svého života. Na naplnění své věčnosti. Mlha před očima zmizela a nahradila ji jeho tvář. Usmíval se na ni. Vřele, upřímně a s láskou. Pohyboval rty a ona z nich odezírala. Chybíš mi. Bez tebe nejsem úplný. Nenechávej mě čekat dlouho. Potřebuju tě. Pospěš si…

Usmála se. Zhluboka se nadechla, vyšla z lesa a vkročila na cestu, po níž denně chodili lidé. Za ní jelo auto s nezastřešenou korbou, na které sedělo několik mladých mužů. Zjevně dělníci z nedalekých kukuřičných polí. Kouřili laciné cigarety, pili z putovní láhve piva, smáli se a plánovali, za co utratí toho dne vydělané peníze. Chystali se do hospody u přístavu, kde měli mít nejlepší pivo a nejpřítulnější ženy. Bavili se o jakési Cathy, která měla umět neuvěřitelné věci s jazykem a zvládla se postarat o několik chlapů za noc.

Alice vůz slyšela už ve chvíli, kdy byl tak daleko, že ji ještě jeho osádka nemohla vidět. Slyšela je a poslouchala. Rozuměla jednotlivým slovům, ale celek nechápala. Snažila se přijít na to, jak ti muži svá prohlášení a věty, kterým se tak smáli, myslí, co jimi chtějí říct, ale význam jí unikal. Zamyslela se tak hluboce, že nepostřehla, jak blízko už vůz je. Skoro vyjekla leknutím, když vedle ní přibrzdil a jeden z mužů na ni zahvízdal.

Poplašeně se otočila, ale nohy ji nesly dál. Muži na voze do sebe vzájemně pošťuchovali, strkali a drcali. Všichni se dívali na Alici.

,,Neztratila ses, koťátko?” zeptal se vysoký blonďák ve špinavé, propocené kostkované košili a nedbale nasazeném klobouku. Zamrkal na ni a nepříliš laskavě se usmál.

,,Určitě se neztratila. Tahle kráska nevypadá jako někdo, kdo by se ztratil. Já bych řek´, že je přesně tam, kde být má. Že jo, zlato?” přidal se tmavý, podsaditý muž s cigaretou nalepenou na horním rtu a zkaženýma zubama.

,,Jasně, taky si myslim, že tady je slečinka dobře. V žádnym místnim lokálu nenajde tolik pěknejch, schopnejch mužskejch, který se s ní rádi potěšej,” zasmál se řidič a ostatní hlasitě přizvukovali.

Alice se na ně nechápavě a zmateně zamračila. Vůbec jejich poznámkám ani důvodu veselí nerozuměla.

,,Hele, třeba si tady dáma vyšla s kumšaftem a ten ji tu nechal. Pitomec! Taková kráska,” ujal se slova další z mužů. Alice se na něj podívala. Cíleně mu pohlédla do tváře. Jakoby doufala, že mu dokáže nahlédnout do mysli a celou situaci pochopí.
Místo toho se ale stalo něco jiného. Jejich oči se střetly. Jen o zlomek vteřiny později muž upustil láhev piva, z níž mohutně upíjel. Zorničky se mu rozšířily hrůzou, chřípí se zachvělo, z tváře zmizela barva. Instinktivně o krok ucouvl, zavrávoral a spadl na dřevěnou lavici. Jeho přátelé vybuchli smíchy.

,,Sis z ní dřepnul na prdel, že jo, Cliffe?!” zahýkal blonďák a plácnul se do stehna. Zapomněl ale, že taky drží láhev. Nešetrným dřívějším zacházením se z hrdla ulomil kousek skla a bylo nutné pít z ní opatrněji. Při pití na ostrou hranu myslel, když se ale smíchy plácl do nohy, neuvědomil si to. Střepina ho škrábla tak lehce a povrchně, že si toho ani nevšiml. On své drobné zranění nezpozoroval, Alice ale ano.

Až do té chvíle ji ani nenapadlo, že by chtěla na kteréhokoliv z mužů zaútočit a napít se jeho krve. Překvapeně si uvědomila, že ani nepociťovala žízeň. Najednou ji téměř ochromila a srazila na kolena. Zatmělo se jí před očima, v hrdle zaplál oheň a celé tělo zachvátila ta nejsilnější touha. Muži se dál smáli, ale ona je už neslyšela. V uších jí hučelo. Šum jejich krve, tlukot srdcí, víření vzduchu při každém pohybu. Svět se zúžil na tunel zachycující jen odhalené krky všech těch mužů. Podvědomě si skousla ret a pak si ho pomaloučku olízla. Ta část její bytosti, která se právě drala na povrch, si představovala příchuť krve svlažující její ústa.

Krev, krev, krev, krev, krev…

Každý tep srdce jí zpíval a lákal ji. Naklonila hlavu ke straně a usmála se. Někde hluboko v sobě věděla, že je vábí. Hrála si s nimi jako kočka s myší. A líbilo se jí to.

,,Ty vole, vona je to fakt kočka,” překvapeně vydechl řidič auta. Alice na něj zamrkala. Naskočila mu husí kůže a otřásl se, ale rychle se vzpamatoval a i on se usmál.
,,Přidáš se k nám, zlatíčko?”

Chtěla to. Šíleně moc chtěla uhasit žízeň. Nic si nepřála víc než poddat se své touze a napojit se. Jejich krví. Žádné přání nemohlo být silnější. Žádné, kromě jednoho. Setkat se s ním.

Během vteřiny se opanovala. Cítila se… zvláštně. Zranitelně, křehce, slabě, unaveně. Chvěly se jí nohy a prsty se třásly. Nejprve nechápala, co se stalo, ale jakmile prozřela, měla chuť se smát a tančit. Sama nad sebou definitivně vyhrála. Už u jezera před dvěma dny nepochybovala, že to dokáže, ale až nyní ji to vědomí prostoupilo. Byla šťastná.

Zavrtěla hlavou.

,,To je ale divná děvka,” zašeptal jeden z mužů a ostatní tiše souhlasili. Byla krásná jako žádná jiná žena, kterou kdy viděli. Podle šatů zcela jistě děvka. Líbila se jim, probouzela v nich touhu, ale její mlčení, výraz tváře a až nepřirozená ladnost pohybů je nutila cítit se v nebezpečí. Na několik málo vteřin se její něžný obličej zkřivil až zlou grimasou. Byla malá a drobná, logicky si uvědomovali, že by jim nemohla ublížit a že jejich strach z ní je hloupý a iracionální, ale nedokázali se mu ubránit. A když se pak usmála… všem se vztyčily chloupky za krkem.

,,Jeď, Ricku, tahle nám za to nestojí. Vždyť vypadá ještě skoro jako dítě, já chci pořádnou ženskou,” rozhodl po pár vteřinách tíživého ticha blonďák. Žádný z jeho přátel neprotestoval. Auto se dalo do pohybu. Nikdo už se nesmál, pivo zůstalo položené na zemi.

Alice stála v prachu u cesty, stále se usmívala a odjezd auta vlastně ani nezaznamenala. Až po chvíli znovu pokračovala v chůzi.

Pomalu se stmívalo. Ulice města byly téměř prázdné. Každý z těch nemnoha lidí se za Alicí pohoršeně otáčel. Nebylo obvyklé, aby se dívky z podniků nevalném pověsti procházely po ulicích města v pracovních šatech a nesnažily se své povolání skrývat. Alice rychle pochopila, že její šaty jsou sice mnohem lepší než její původní oděv, ale na běžné nošení se nehodí. Vypadaly jinak, než šaty žen, které potkala. Byly příliš těsné, výstřih moc velký a sukně nabraná tak, aby zvýrazňovala boky. Takhle oblečená se se svým milým setkat nemohla. V žádném případě nechtěla zkazit první dojem a způsobit, aby si o ní myslel něco nehezkého.

Automaticky došla k obchodu s módou. Původně se na výlohu podívala jen letmo, ale to, co viděla, ji donutilo zastavit a okouzleně vydechnout. Za sklem stála figurína oblečená do tmavě zeleného kabátku, světlejších šatů a černých střevíčků na podpatku. V ruce držela malý deštník a na hlavě jí seděl ozdobný klobouček. Alice se v těch šatech viděla. Věděla, že by jí dokonale seděly. V nich by se mu mohla líbit. V nich by se do ní mohl zamilovat.

Rozhodla se během zlomku vteřiny. Nerozhlížela se, nezkoumala, jestli není nikdo poblíž. Byla tak rychlá, že člověk ji v pohybu vidět nemohl. Rozbila sklo, popadla celou figurínu a rozeběhla se pryč.

Když se pak prohlížela převlečená do nových šatů ve výloze hokynáře, cítila se tak dobře, že měla chuť se smát. Jemná látka ji hladila na kůži, střih šatů zvýrazňoval její přednosti, ale byl dostatečně slušný, aby se nad ní nikdo nepohoršoval, sukně při chůzi tiše šustila, podpatky při každém kroku klapaly.

Rázem se z ní stala dáma. Překvapilo ji, jak změna šatů změnila ji celou. Líbilo se jí to. Nejraději by se do nových šatů oblékala každý den. Každý den jiná Alice… Ta myšlenka byla opojná. Umínila si, že až se s ním setká, bude se oblékat pro něj. Bude ho překvapovat novými podobami. Bude se mu líbit a nikdy ho neomrzí.

Usmála se na svůj krásný odraz a vydala se na další cestu.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

julie

8)  julie (26.10.2011 12:55)

Evelyn

7)  Evelyn (25.10.2011 20:41)

Julie, bude Měla jsem teď trochu psací krizi, ale tu zahnal Chlad. Jakmile ho dopíšu, vrhám se s novou energií na resty

julie

6)  julie (25.10.2011 20:40)

Evelynko,zázraku,který nás dovedeš naplno vtáhnout do Aliciina světa,bude další kapitolka? prosím

Evelyn

5)  Evelyn (07.08.2011 21:41)

Jani, Kamčí, Julie, Hani, děkuju moc Máte můj obdiv a nehynoucí dík, že jste ten rok vydržely

Hanina

4)  Hanina (07.08.2011 01:49)

Alice!Šaty!

julie

3)  julie (06.08.2011 17:00)

Nádhera!!! Alice zmatená z lidských slov a vět, jejichž význam jí uniká... ale úplně přesně ví, že šaty ve výloze jí padnou jak ulité... a hlavně ví, že chce nové šaty každý den... myšlenka opojná víc, než lidská krev ...

Kamci

2)  Kamci (05.08.2011 21:08)

Alice se nezapře děj se co děj:) už se nemůžu dočkat až se setkají

Janeba

1)  Janeba (05.08.2011 20:22)

Evelýnečko , mám obrovskou radost!!! Alice je úchvatná ve svém odhodlání, ale dokáže být i děsivá!!! Dobře jim tak!!! Obtěžovat eškodnou upírku, která čeká na milého!!!
Naprosto skvěle jsi vykreslila její touhu po krvi, až jsem sama měla obavu, že to nedokáže a nezvládne!!! Miluji význam této věty ... Tuhle bitvu vyhrála v okamžiku, kdy se rozhodla bojovat.... .
Strhující líčení malé Alice, které beru jako její opravdu možnou minulost!!! Nádhera!!! Jsi skvělá!!!
Děkuji!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse